Neustále zkoumání a upřesňování mechanismu vzniku AIDS na buněčné a molekulární úrovni může vést i k odkrytí nových možností léčby. Pro úspěšné množení viru je nezbytná jedna z bílkovin napadeného organismu, zvaná HP68. Dosavadní metody léčby směřují proti viru, avšak nyní se otevírá možnost zaměřit se na inhibici interakcí virové částice s molekulami napadené buňky.

Dr.Milan Reiniš z Wadsworth Center of the New York State Department of Health uvádí, že autoři práce přispěli k objasnění jedné z fází vzniku nové virové částice (virionu) z nově syntetizovaných virových proteinů v infikované buňce a to vznik tzv. kapsidy. K tomuto procesu je nutná bílkovina z hostitelské (lidské) buňky, zde nazvaná HP68. Je zajímavé, že již dříve byla popsána jiná funkce této bílkoviny důležitá pro replikaci viru. Součástí komplexní odpovědi organismu na virovou infekci je, že se může v infikovaných buňkách aktivovat enzym Rnáza L, která štěpí virovou RNA a brání tak množení viru. Bílkovina HP68 je jejím inhibitorem a její aktivitu blokuje. Autoři práce na základě svých studií navrhli mechanismus, kdy infekce buňky virem HIV-1 vede ke zvýšení syntézy multifunkční bílkoviny HP68, která pak pozitivně působí nejméně ve dvou kritických stádiích životního cyklu viru. Je to příklad toho, jak virová infekce ovlivňuje prostředí buňky tak, aby bylo příznivé pro množení viru. Je otázkou, jestli bude vyvinuta antiretrovirová terapie, která by byla založena na inhibici funkcí bílkoviny HP68. Výsledky této práce však také přispěly k lepšímu pochopení, proč se virus množí pouze v buňkách některých živočišných druhů. Funkční HP68 byl detekován v lidských, opičích a také hmyzích buňkách, ale nikoliv v myších buňkách. Tento případ ilustruje, proč je tak obtížné vytvořit vhodný zvířecí model pro studium HIV/AIDS, např. geneticky modifikovanou myš, kterou by bylo možno infikovat virem HIV-1 a studovat na ní průběh infekce, imunitní odpověď či účinnost vakcín.

Pracovníkům CERNu se údajně podařilo připravit atomy antivodíku, tedy atomy, které se skládají z jednoho antiprotonu a jednoho pozitronu. Normální vodík je tvořen elektronem a protonem.

Zajímavá kniha dobrého autora, na jejímž překladu se podílel náš nejlepší současný znalec egyptologie, prof.PhDr.Miroslav Verner. Může být lepší kombinace? Žádné chyby, přesná současná podoba jmen egyptských lokalit i osobností. Zasvěcenci i laici ocení bohatství ilustrativních fotografií, důkladný slovníček, chronologickou tabulku...

Úplný text najdete zde.

Ve čtvrtek 28.února má začít mise amerického raketoplánu Columbia, který vzletí po dvacátésedmé do vesmíru. Dopraví opraváře k Hubblovu kosmickému teleskopu, který už více než desetiletí krouží kolem naší planety. Pracuje spolehlivě, i když se bez oprav a údržby pochopitelně neobejde. Američané teď potřebují vyměnit sluneční panely, které vyrábějí pro přístroj elektrickou energii. Elektřiny je navíc potřeba víc, protože na dalekohled přibyly další přístroje. Zestárlo rovněž zařízení, které reguluje dodávku elektřiny - i to je třeba vyměnit. Rameno raketoplánu by mělo zachytit dalekohled 2.března a složitá výměna regulační jednotky se plánuje na 5.března. Američané počítají s pěti výstupy z raketoplánu, záměně slunečních panelů má být věnován třetí sedmihodinový výstup do nákladového prostoru raketoplánu. Lidé tedy umějí prodlužovat životnost tohoto výjimečného přístroje. A také příroda se chová k teleskopu dobře. Při prohlídce Hubblova kosmického teleskopu v roce 1999 bylo zjištěno 571 zásahu částic meziplanetární hmoty za prvních deset let pobytu na oběžné dráze. Srážky s milimetrovými částicemi, které dosahují rychlosti až 36 000 kilometru v hodině, zanechaly na povrchu přístroje až centimetrové kráterky. Žádná z kosmických střel naštěstí nezpůsobila významnější škodu. Astronomové se však obávají budoucnosti: Znečištění okolního prostoru vinou kosmické aktivity stále vzrůstá, přibývá nebezpečné tříště o rozměrech menších než je milimetr. I ta však muže být svou erozí nebezpečná.

Britští paleontologové vykopali v severní Anglii nejstarší zkamenělé zvratky mořského ještěra ichtyosaura plné zbytků belemnitů. Podle Doc.Zbyňka Ročka z Přírodovědecké fakulty UK jde o pozoruhodný nález. K tomu uvádí, že paleontologové jsou často nuceni interpretovat nálezy, které jsou nějakým způsobem nezvyklé. Přitom se uplatňují nejen jejich znalosti obdobných případů v současné přírodě (tzv. aktuopaleontologický přístup), ale i jejich schopnost je logicky zasadit do nějakého kontextu. V tomto případě se zdá, že všechny argumenty (belemniti byli skutečně významnou složkou potravy ichthyosaurů, koroze schránek mohla být skutečně způsobena dočasnému působení žaludečních šťáv, potrava asi skutečně nemohla projít celým trávicím traktem, protože schránky mlžů ve fosilních exkrementech bývají obvykle narušeny mnohem více) mluví ve prospěch uvedené interpretace. V případě zcela vymřelých skupin, a zvláště těch, které nemají v recentní fauně obdobu, však stále existuje možnost jiného, alternativního vysvětlení, které se vymyká našim běžným zkušenostem s recentními živočichy. O ichthyosaurech a jejich fyziologii toho stále ještě víme málo a činit o nich nějaké kategorické závěry je neopatrné. Nicméně interpretace předložená ve článku je jednou z možných alternativ.

Co je pravá věda, co je pavěda? Soudce Louis Pollack z okresního soudu v Pensylvánii ve Spojených státech 7.ledna v procesu rozhodl, že otisky prstů, nalezené na místě činu nelze považovat za vědecký důkaz viny, protože nesplňují kritéria vědeckosti, stanovená Nejvyšším soudem Spojených států už v roce 1993. Kriminalisté z toho mají spoustu starostí, protože pensylvánský rozsudek by mohl být precendentem.

Úplný text najdete zde.

Zatímco nespočet skupin fyziků v největších světových urychlovačových laboratořích pracuje na přípravě experimentů, jejichž cílem je potvrzení (nebo vyvracení?) dosud neotestovaných předpovědí standardního modelu fyziky elementarních částic (o standardním modelu fyzikálních interakcí viz článek Lars Brinka Fyzikální síly, Akademon 21.8.2001), další skupiny experimentátorů i teoretiků již pokukují za rámec této dosud nejúplnější teorie a snaží se zjistit, jaká fyzika nás čeká dál. Zdá se, že zatím nejdál ve výhledu za standardní model se dostává fyzika neutrin. Nedávno vědecký svět vzrušila zpráva o experimentálním potvrzení neutrinových oscilací. V lednu letošního roku pak skupina experimentátorů tzv. heidelberg-moskevské kolaborace oznámila, že analýzou dat z desetiletého experimentu probíhajícího v podzemní laboratoři v italském pohoří Gran Sasso se ji podařilo na relativně vysoké hladině věrohodnosti potvrdit existenci tzv. bezneutrinového dvojitého rozpadu beta. Zatímco obyčejný beta-rozpad atomových jader je zcela běžně pozorovaným procesem, předpokládaný jaderný dvojitý beta-rozpad je naopak jev tak exotický, že jeho experimentální detekce je extrémně obtížná. Obyčejný rozpad beta je vlastně přeměnou jednoho neutronu v jádře na proton, elektron a antineutrino. Dvojitý rozpad beta si pak lze představit jako současnou přeměnu dvou neutronů na dva protony a dva elektrony, podle některých teorií však již ne nutně doprovázenou emisí dvou antineutrin. Aby tento vzácný rozpadový mód mohl být pozorován, je nutné drasticky omezit pozadí od ostatních procesů v okolí a maximálně zvýšit efektivitu detekce produktu rozpadu. Řešením je přenesení experimentu do podzemí a zabudování rozpadajících se jader přímo do materiálu detektoru. Již více než deset let probíhající experiment v laboratoři Gran Sasso dosud nedal jednoznačnou odpověď, zda dvojitý bezneutrinový beta-rozpad skutečně existuje či ne. Nedávná analýza provedená heidelberg-moskevskou kolaborací sice dochází k závěru, že data nasbíraná od roku 1990 pozitivní výsledek velmi pravděpodobně naznačují, velká skupina fyziků však tento názor označila za předčasný.

Jakkoliv nejasná je zatím experimentální evidence dvojitého rozpadu beta, zásadní důsledky takového případného objevu jsou mimo jakoukoliv pochybnost. Jedním z těchto důsledků by například bylo, že zákon zachování leptonového čísla, jeden z fundamentálních předpokladů standardního modelu, je narušen. Také hmota neutrina, která se zdá vyplývat z analýzy provedené hedelberg-moskevskou skupinou, je tak neočekávaně vysoká, že by snad mohla vyřešit jiný letitý fyzikální problém - otázku skryté, "temné" hmoty našeho vesmíru.

Současná výroba mikroprocesorů na bázi křemíku vyžaduje velmi kontrolované a sterilní prostředí : masivní filtry čistí vzduch výrobních hal od prachu a vlhkosti, pracovníci chodí ve speciálních oblecích a celý systém je kontrolován řadou přísných testů. V řadě laboratoří v USA jsou však již ve vývoji postupy, které by měly v budoucnu umožnit realizaci výpočetních procesů v prostředích, která mají ke sterilitě hodně, hodně daleko. Výzkumníci v těchto laboratořích se pokoušejí vyvinout buňky, které pomocí speciálně vpravených "inteligentních" genů budou schopny sčítat, uchovávat výsledky výpočtů v jakési formě paměti a možná jednou i provádět jednoduché programy. Na rozdíl od tzv.DNA počítačů tedy pracují s celou buňkou, nikoliv jen s její deoxyribonukleovou kyselinou.

Všechny popsané operace samozřejmě dnešní elektronické počítače umějí, přesto biologické počítače slibují otevřít zcela novu oblast výpočetních aplikací. "Bylo by chybou hledět na biologické výpočetní procesy realizované živými buňkami jako zamýšlenou náhražku dnešních počítačů" říká Tom Knight, vědec z Laboratoře pro umělou inteligenci Massachusettského technologického institutu a jedna z vedoucích osobností ve vývoji biologických počítačů. Knight pokračuje : "Biologické počítače budou mostem k překlenutí mezery, která dělí elektronický svět od světa chemického. Je nutno je chápat jako řídící počítače, které budou pro vás řídit chemickou továrnu. Které budou pro vás řídit například výrobu vašeho oblíbeného piva. Biologické počítače jsou přirozeným mostem do biochemického světa. V první řadě jsou velmi ekonomické - jakmile je jednou naprogramována jedna buňka, další miliardy můžete vypěstovat pouze za cenu levného živného substrátu a času laboratorních techniků. Dále se mohou ukázat mnohem spolehlivější než stávající čipy ze silikonů a kovu - ze stejného důvodu ze kterého náš mozek stále funguje i po odumření milionů neuronů, zatímco PC s Pentiovým mikroprocesorem se zastaví po přerušení jediného drátku. Největším hitem je však skutečnost, že každý takový biologický počítač má k dispozici celou malou chemickou továrnu - jakmile je správně naprogramován může syntetizovat takřka libovolnou biochemickou sloučeninu. Z tohoto důvodu Tom Knight předpovídá, že biologické počítače postupně převezmou řízení biochemických procesů a budou tak fungovat jako spojka mezi informačními technologiemi a biotechnologiemi.

TOSHIBA představila nedávno nový optický paměťový disk s kapacitou 30GB. Disk o průměru 120 mm je pouze jednostranný a jednovrstevný. Současná DVD-RAM technologie umožňuje skladovat na jednostranných discích pouze 4.7GB dat. S kapacitou 30GB může tento disk zaznamenat až tři hodiny digitálního videa s vysokým rozlišením. TOSHIBA plánuje uvést tuto technologii na DVD Forum, mezinárodní organizaci která stanovuje standardy pro DVD produkty. Mluvčí TOSHIBA sdělil, že tento vysokokapacitní DVD je speciálně navržen pro uchovávání digitálních obrázků s vysokým rozlišením. TOSHIBA předpokládá, že požadavky na jejich ukládání výrazně vzrostou s masovým rozšířením pozemního digitálního vysílání. Klíčem k vysoké kapacitě nových disků je použití tzv. blue-laser technologie, která byla poprvé vyvinuta Japan Nichia Chemical Industries. Obdobný produkt využívající blue-laser technologie je nabízen rovněž Matsuchita Electric, který představil 50GB disk, ten však uchovává data ve dvou vrstvách.

Zkratkou "cc" odvozenou z anglického "cloned cat" (klonovaná kočka) pokřtil tým z Texas AM University vedený Marcem Westhusinem první naklonovanou kočku. Kotě se narodilo 22. prosince roku 2001 a tým texaských vědců čekal s oznámením úspěchu až do chvíle, kdy bude jasné, že klonované zvíře netrpí žádnými zdravotními problémy. Ty jsou u klonovaných savců velice časté a nejednou mívají fatální následky.

Úplný text najdete zde.

Dnešní chladicí směsi ledniček možná nahradí speciální magnetická medium založené na sloučeninách manganu nebo gadolinia. V magnetickém poli se spiny atomu tohoto materiálu uspořádají a uvolněné teplo můžeme odvést do okolí. Pokud pole vypneme, spiny ztratí svou uspořádanost a materiál se ochladí. Tohoto cyklu pak můžeme využít v chladicí a mrazicí technice. Kromě toho, že jde o materiály mnohem šetrnější k životnímu prostředí, dosahují magnetická chladidla účinnosti až 60%, oproti 40% u klasických ledniček, založených na kompresi plynu.

Že ve svém oku najdeme buňky zvané tyčinky a čípky, s jejichž pomocí vidíme, si nejspíš každý pamatuje ze školy. Pomocí čípků vidíme barevně, tyčinky se uplatní při nedostatku světla. Pracovníci Brown University v Providence, stát Rhode Island odhalili, že existuje ještě třetí typ světlocitlivých buněk. Nachází se hlouběji v sítnici a složí k synchronizaci našeho vlastního tělního rytmu se střídáním dne a noci.

Doc.Helena Illnerová, předsedkyně AV ČR, která se studiem biorytmů zabývá, uvádí, že nález nových fotoreceptorů v sítnici savců se již dlouho očekával. Nejvíce výzkumu na tomto poli učinil Russel Foster z Imperial College v Londýně, který již dlouho ukazoval, že biologické hodiny jsou synchronizovatelné světlem i u myší, které postrádají tyčinky v oční sítnici a mají téměř nefunkční čípky. Tento druh myší je slepý, nevidí, a přesto má tzv. cirkadiánní vidění, tj. světlo, nastavuje biologické hodiny. Prvenství badatelů z Brown University v Providence tedy spočívá v odhalení buněk sítnice, tj. "nových fotoreceptorů", které toto cirkadiánní vidění zprostředkovávají. I jiné fotopigmenty než fotopigment prostorového vidění, rodopsin, byly již navrhovány pro cirkadiánní vidění, např. I.Provencio a Mark Rollag z Bethesdy navrhovali melanopsin. A opět, prvenství badatelů z Brown University spočívá v identifikaci "nového" fotopigmentu pro cirkadiánní vidění. Nové fotoreceptory sítnice i nové fotopigmenty umožňující fotorecepci světla nastavujícího biologické hodiny byly tedy již předvídány, ale až nyní byly potvrzeny a prokázány. Nálezy ukazují cesty světelné synchronizace hodin v mozku s vnějším 24-hodinovým dnem.

Vliv koncentrací cholesterolu v krvi na riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění je znám již přes dvě desetiletí. Otázka snižování jeho hladin je však záležitostí stále aktuální. V současné době můžeme bojovat proti cholesterolu (viz obr.) nejen dietou a léky, ale také určitými potravinami. To je možné pomocí látek, zvaných fytosteroly. Fytosteroly, produkované rostlinami, jsou cholesterolu velmi podobné molekuly, neškodí však cévám a nepodílejí se na vzniku aterosklerózy. Při vstřebávání živin ve střevě soutěží s cholesterolem o stejný transportní mechanismus. Tedy určité množství fytosterolů zabrání vstřebání části snězeného cholesterolu. Avšak pro významné snížení koncentrace cholesterolu v krvi je nutné sníst poměrně velké množství fytosterolů - asi 3g denně. Jako potraviny s přídavkem fytosterolů se používají především margaríny. Chcete-li ovšem cholesterol snížit, musíte margarínu sníst určité množství, jinak budete marně čekat na výsledek. Pokud si koupíte Floru ProAktiv, musíte ji sníst během 12 dní, jinak množství snězených fytosterolů není dostatečné.

Miniaturní trubičky z grafitu jsou nyní velmi populární, protože vykazují řadu zajímavých vlastností. Mohou se chovat jako vodiče či polovodiče, takže se uplatní v elektronice a nanoelektronice (Akademon, aktuality 14.10.2001, reflexe 5.1.2002). Možná mají i vlastnosti supravodivé. Kvůli vlastnostem mechanickým se o nich uvažuje jako o plnivech plastů. Vyplníme-li je galiem, jež má velmi nízký bod tání, získáme miniaturní teploměr, jak ukázali v japonském Národním ústavu materiálových věd. Teplotu odečteme elektronovým mikroskopem z tvaru menisku galia uvnitř trubičky. Posledním hitem je jejich užití jako elektrodového materiálu v bateriích. Z grafitu se běžně zhotovují elektrody v tzv. lithiových článcích, což je velmi rozšířený typ. Avšak grafitové nanotrubičky vykazují mnohem lepší vlastnosti. Experimenty provedené na University of North Carolina v Chapel Hillu nasvědčují, že takové baterie by mohly mít i dvojnásobnou kapacitu.

Ing.Břetislav Klápště, expert na elektrochemické články (Ústav anorganické chemie AVČR), pokládá takové využití nanotrubiček za reálné. Standardní elektrody z grafitu zvětšují svůj objem, když do nich pronikají lithné ionty. Protože tento děj běžně probíhá v lithiových článcích, použitelnost elektrod je tím omezena. Elektroda z grafitových nanotrubiček je vlastně velmi porézní, takže změny objemu nebudou tak výrazné, případně se nevyskytnou vůbec, takže její kapacita bude větší.

Kromě DNA chipů (viz aktuality Akademon, 6.12.2001), které se používají ke studiu a určování struktury či jen přítomnosti DNA, známe i proteinové chipy, užívané ke studiu interakcí mezi bílkovinami. Jak vlastně takový proteinový chip vypadá? Je to drobná destička pokrytá tečkami chemicky vázané bílkoviny. A pracovníkům Northwestern University v Illinois a University of Chicago se podařilo zdokonalit technologii jejich přípravy, která umožní připravit bílkovinné skvrnky o průměru stovky nanometrů, což je 1000 méně než bylo doposud možné. Na zlatý povrch byly bílkovinné kapičky naneseny pomocí velmi citlivého manipulátoru.

Podle Ing.Stanislava Kmocha z Ústavu vrozených metabolických poruch jde o významný příspěvek ke studiu protein-protein interakci. Molekula proteinu imobilizovaná na chipu pak může "specificky " reagovat s jiným bílkovinným komplexem nebo samostatným proteinem. Příslušná vazba pak může byt sledována řadou metod - fluorescenčně, chemicky anebo mikroskopicky třeba pomocí AFM (Atomic Force Microscopy) jako v tomto případě. Podrobné zmapování bílkovin našeho těla je dalším logickým krokem následujícím po přečtení lidského genomu.

Naše schopnost strávit mléko i v dospělém věku je důsledkem mutace našich genů. Děti a obecně mláďata savců mají enzym, který jim umožňuje trávit mléčný cukr laktózu. V dospělém věku však vstupuje do hry jiný gen, který omezuje tvorbu enzymu pro trávení laktózy, takže pozření mléka nebo mléčných výrobků vede k nevolnosti. Takto to funguje u naprosté většiny populace. Pokud regulující gen postihne mutace, zůstane nám schopnost trávit mléko i v dospělém věku, což pozorujeme zejména u Indoevropské populace.

RNDr.Lenka Dvořáková z Ústavu vrozených metabolických poruch 1.LF UK dodává, že jde o typický příklad toho, že ne každá mutace musí být špatná, i když snáze zpozorujeme ty, jež mají za následek poruchy metabolismu. Narušení regulace exprese zmíněného genu pak umožnilo populaci díky rozšířeným možnostem stravování přežít i v extrémnějších podmínkách.

Jak si uvědomujeme svět a sebe, Jak vnímáme své okolí, Jak se učíme, Jak se ovládáme, Proč jednáme určitým způsobem, Jaké máme schopnosti a jak je využíváme, Kdy používáme rozum a kdy vytušení, Co nás charakterizuje, Podle čeho se v životě orientujeme, Jak tvoříme něco nového, Jak jednáme, Jak můžeme být svěží a aktivní, Proč měníme stavy vědomí, Jak spolužijeme, Jak nahrazujeme nedostatky, Jak posuzujeme jiné lidi. Jak se tohle všechno může vejít na pouhou stovku stránek brožury malého formátu, je asi také otázkou pro psychologa. Profesoru Karlovy univerzity PhDr.Jiřímu Hoskovcovi se to ale podařilo. Snažil se totiž řídit "při výběru poznatků jejich využitelností pro praxi". Jde o knížku pro první setkávání s psychologií. Právem je tedy zařazena jako druhý svazek do edice Psychologická setkávání. Nakladatelství Triton dělá užitečnou práci.

Úplný text najdete zde.

Neustále přibývají důkazy o tom, že neandrtálci obývající naši planetu někdy mezi 300 tisíci a 30 tisíci lety, byly mnohem inteligentnější, než jsme se kdysi domnívali. Nález fosilizované smůly z Harcského pohoří s otiskem prstu a pazourkového nástroje z doby před 80.000 lety, svědčí o tom, že užívali lepidla, v tomto případě roztavené smůly, při zhotovování svých nástrojů.

Co se vedlo ke katastrofě sovětské jaderné ponorky-stihače Kursk v létě roku 2000, při které zahynulo 118 lidí? Co mohlo být její skutečnou příčinou? Co se skrývá za oponou vojenského utajení? Nebyla to ojedinělá katastrofa v historii ponorek s jaderným pohonem, jedné z nejsložitějších a nejdražších zbraní moderní doby.

Úplný text najdete zde.

Tak se ptají - a plným právem meteorologové a klimatologové. Pracovníci US National Oceanic and Atmosheric Administration totiž zjistili první příznaky opětného výskytu klimatického jevu, který v minulém desetiletí zaujal celý svět - oceánského proudu El Nino, "Jezulátka". V rovníkovém středním Tichém oceánu se opět pozoruje zvýšené množství oblačnosti a srážek. Patrně už můžeme tvrdit, že El Nino přichází v údobí od dvou do sedmi let, když se chladná voda v Tichém oceánu u Ekvádoru a Peru začne neobvykle ohřívat. A to nakonec vyvolá všechny ty nepříjemné klimatické změny, které svět tak překvapily. Vždyť poslední příchod "Jezulátka" vyvolal intenzivní povodně v Peru i Ekvádoru a dlouhotrvající sucha na Papue Nové Guiney, na Filipinách a v Indonésii. Tedy El Nino se chystá, vědci však nejsou ještě s to potvrdit, zda opravdu už přichází a co všechno způsobí i jak dlouho bude trvat.

Vývojáři a obchodníci firmy NOKIA předpovídají, že dalším hitem ve vývoji mobilních telefonů bude příruční zařízení spojující mobil s digitální kamerou, pomocí kterého bude možno posílat přátelům a členům rodiny nejen zvuk, ale i obrázky. Šéf Nokia Mobile Phones Matti Alahuhta se přiznal účastníkům nedávné konference konané ve Švédsku, že "ho žádná technologická novinka tak nevzrušila od doby přechodu z analogového na digitální signál". Mnozí v oboru bezdrátového přenosu doufají, že tento "multimedial messaging" (označovaný zkratkou MMS) bude konečně tím katalyzátorem, který přiměje zákazníky k přechodu od GPRS na 3G sítě, což ve svém důsledku povede i k výraznému nárůstu zájmu o koncová přijímací zařízení - mobily nové generace. Nabízené nové služby multimediálního přenosu by také značně zvýšily příjmy operátorů, což by konečně ospravedlnilo obrovské investice, které vynakládají na budování infrastruktury sítí a licenční poplatky. Analytikové firmy Gardner Group dokonce předpovídají, že kolem roku 2005 bude mít 80% bezdrátových zařízení schopnost přenášet kromě zvuku i obrazy. Spojíme-li tuto informaci s predikcí společnosti Intermarket Group, která předpovídá, že se počet uživatelů mobilních telefonů se v období 2000 - 2005 zvětší 18krát, z přibližně 39 milionů v roce 2000 na asi 729 milionů v roce 2005, znamená to, že v roce 2005 bude na celém světě v provozu okolo 583 milionů multimediálních mobilů. Tatáž společnost předpovídá, že jejich největší koncentrace bude v Evropě, teprve za ní bude Severní Amerika, následovaná Jihovýchodní Asií a Latinskou Amerikou.

Společnost Nokia - číslo jedna ve výrobě mobilních telefonů - představila nový typ mobilního telefonu pro skutečně bohaté. Jedná se přístroj s ručně vyrobeným pouzdrem, zdobený zlatem nebo platinou, jehož cena se pohybuje okolo 20 000 amerických dolarů. První kusy, které budou nabízeny společností Vertu, dceřinou společností firmy Nokia, budou k dispozici okolo poloviny tohoto roku. Tento typ bude mít platinový kryt, skleněnou obrazovku se safírovými krystaly a špičkovou kvalitu zvuku. Stát bude "pouhých" 21 240 USD. Nabídka luxusních telefonů je součástí plánu firmy Nokia vytvořit nový trh luxusního zboží a zlepšit tak své tržby v době upadajících tržeb z prodeje standardních mobilních telefonů. Mobilní telefony vyráběné na objednávku a dekorované zlatem a černými diamanty jsou již nějakou dobu nabízeny také společnostmi Motorola a Ericsson. Frank Nuovo, hlavní návrhář designu firmy Vertu, k tomu však říká : "Náš model představuje skutečně veliký skok v před ! Toto není standardní produkt s novým estetickým obalem. Celé zařízení je koncipováno i vnitřně zcela nově a má řadu dalších špičkových komponent, např. vysoce kvalitní anténu, citlivé mikrofony a display." Dodejme, že další nezanedbatelnou výhodou tohoto nového mobilu je skutečnost, že vnitřní technologii je možno měnit i při uchování původního obalu.

Již dlouho dobu víme, že pavoučí vlákna, tvořená bílkovinami, mají vynikající mechanické vlastnosti, i když jejich použití se doposud omezovalo spíše na zaměřovací kříže optických přístrojů, a to hlavně díky jejich obtížné sklizni. Změnit by to mohl společný projekt firmy Nexia Biotechnologies a Armády Spojených států. Surovinu získávají z tkáňové kultury savčích buněk, do nichž vpravily geny pavouků, jež odpovídají za syntézu bílkovin jejich sítí. Jejich cílem je nejspíše transgenní koza, která by vylučovala potřebné proteiny do svého mléka.

Uvědomíme-li si, že v současné době probíhají intenzivní studie mechanismů, jak jednotlivé organismy vytvářejí různé materiály (např.popsaná pavoučí vlákna anebo nedávno popsaný přesný postup vzniku vlákna v bavlníku), mohou genové manipulace změnit zemědělství mnohem více, než si vůbec dovedeme představit.

Vpravíme-li do buňky takovou látku, která zablokuje fungování poškozeného genu, podaří se nám možná léčit vrozené vady. Takovou sloučeninou by mohla být, dle profesora Stanfordské univerzity Eric T. Koola, kruhová molekula kyseliny deoxyribonukleové vhodného složení. Úspěšné testy probíhají in vivo na známé střevní bakterii Escherichia Coli. Z kruhové molekuly DNA vznikne uvnitř buňky pomocí RNA polymerasy tzv.ribozym, což je látka obdobná enzymu, ale z ribonukleové kyseliny a nikoliv z bílkoviny. Ten pak zablokuje vybraný gen. Výhodou je, že z jediné molekuly DNA můžeme mnohonásobným přepisem získat teoreticky neomezené množství ribozymu.

MUDr.Martin Hřebíček z Ústavu vrozených metabolických poruch 1.LF UK považuje přípravu ribozymů in vivo ze syntetické cirkulární DNA pomocí RNA polymerasy organismu je zajímavý nápad, který může, ale také nemusí uspět v budoucích možných aplikacích. E.T.Koolův optimismus ohledně využití v terapii lidských onemocnění je sympatický, ale technika má zjevně před sebou ještě dlouhou cestu. Řada technik genové terapie, která výtečně fungovala v tkáňových kulturách, selhala při zkouškách na úrovni organismu. Bude určitě zajímavé sledovat další osud této techniky.

Vyšetření pomocí ultrazvuku - sonografie - je již delší dobu známou a respektovanou lékařskou metodou. Skupina bioinženýrů na Washingtonské Universitě v Seattlu, vedená Shahramem Vaezy, však přišla nedávno s revoluční inovací - využít zvukových vln i pro neinvazivní operativní léčbu. Nová metoda, nazývaná HIFU (high-intenzity focused ultrasound) pracuje na stejném principu jakým normální čočka soustřeďuje sluneční paprsky. Podstatou je vysoká míra zaostření, který díky použití speciálních krystalů generujících ultrazvuk doplněných ultrazvukovými čočkami umožňuje soustředit ultrazvuk o značné intenzitě do oblasti s průměrem menší než jeden milimetr uvnitř těla. Tím stoupne teplota v této oblasti až na 80° C, což je možno využít k mikrochirurgickým zákrokům. Největší využití dané metody se předpokládá zejména při zastavování vnitřního krvácení, které bylo dosud dostupnými metodami velmi obtížné. Dr. Vaezy předpokládá, že na tomtéž sonografickém zařízení, kterým bude krvácení detekováno, bude možno sérií krátkých ultrazvukových impulsů, soustředěných do krvácejícího místa, "spéct" poškozenou tkáň a krvácení zastavit. Uvedené využití možnosti metody HIFU zdaleka nevyčerpává. Její možná hlavní využití by mohlo spočívat v odstraňování malých nádorů v jejich počátečním stádiu, kdy použití invazivní metody může být nežádoucí nebo dokonce nebezpečné.

Snímek sopky Nyiragongo v Kongu, vybuchlé 17.1.2002, pořízený v pozdějších dnech satelitem NASA pomocí zařízení ASTER, jež zkoumá vyzařování a odraz tepla. Vulkán sám se nachází vpravo od středu a v jeho kráteru vidíme červenou skvrnu lávy. V dolní (jižní) části snímku vidíme modré jezero Kivu a na jeho břehu město Goma (bílé) s lávovým proudem, který jím protekl (červená). Oblačnost zabránila zmapování celého proudu od kráteru až po jezerní břeh.

Týmu pracovníků japonské Univerzity v Tokušimě pod vedením Kena Hirany se podařilo vyvinout metodu, s jejíž pomocí lze manipulovat s jedinou molekulou DNA. K jednomu jejímu konci je třeba chemicky navázat latexovou bublinku o průměru okolo 200 nm. Při ozáření 600 mW laserem vzniká v latexové kuličce dipolový moment, jež ji udržuje ve středu paprsku. Snad bude možné tímto způsobem vpravit DNA do buňky, pokud se podaří vyřešit, jak opět odstranit latexovou kuličku.

Ing.Stanislav Kmoch z Ústavu dědičných metabolických poruch 1.LF Univerzity Karlovy se domnívá, že jde o zajímavý přístup potenciálně vhodný k isolaci např. chromosomů nebo jejich částí třeba pro přípravu chromosom specifických knihoven. Otázkou je, jak přesně bude možné nejprve vybrat, zaměřit a transportovat sledovanou molekulu DNA.

Tzv. terapeutické klonování má stále mnoho odpůrců, kteří se nemohou smířit se skutečností, že by při tomto postupu bylo zničeno lidské embryo. Argumentují faktem, že z tohoto embrya by se mohl narodit člověk Dodejme, že by to byl klonovaný člověk. Jako přijatelnější alternativu klonování prezentují vědci z americké biotechnologické firmy Advanced Cell Technology postup, při kterém by mohly být pro léčbu nemocných využívány buňky vypěstované z tzv. partenogenetických embryí.

Úplný text najdete zde.

Kdo z nás např. ví, že k založení Národního muzea přispěl hladomor v Čechách, jak vlastně putovaly Haenkovy bedny se sběry z Peru do Prahy, jak se zrodilo národní nakladatelství, jak císařští granátníci dobyli muzeum, jak probíhala bachovská "normalizace" (podobná v mnohém normalizaci po roce 1968) a kdo byl její obětí, jak se budova na Václavském náměstí stavěla...

Úplný text najdete zde.

Bakterie, byť jde o jednobuněčná stvoření, spolu dokáží komunikovat, a to jednoduchými chemickými signály. Vědcům z Princetonské univerzity se podařilo identifikovat molekulu, jež se váže na receptor na povrchu bakteriální buňky a spustí tak uvnitř ní některé pochody, které probíhají jen v dostatečně husté populaci, např. modré světélkování mořských mikroorganismů. Po letech výzkumu lze říci, že tímto způsobem se dorozumívá přinejmenším 50 druhů bakterií, včetně známé Escherichie Coli, žijící v našem střevě a některých patogenních kmenů. Zajímavé je, že zmíněná sloučenina obsahuje bor, tedy prvek v biologii nepříliš běžný.

Dánští vědci zjistili, jak komunikaci bakterií narušit. Působíme-li na ně derivátem furanonu, nevytvoří patogenní mikroby Pseudomonas aeruginosa nebezpečný povlaky u pacientů v plicích postižených cystickou fibrosou. V nich jsou totiž bakterie lépe chráněny před léky včetně antibiotik, takže jde o nebezpečnou komplikaci.