Co bylo příčinou katastrofy ponorky Kursk?

Co se vedlo ke katastrofě sovětské jaderné ponorky-stihače Kursk v létě roku 2000, při které zahynulo 118 lidí? Co mohlo být její skutečnou příčinou? Co se skrývá za oponou vojenského utajení? Nebyla to ojedinělá katastrofa v historii ponorek s jaderným pohonem, jedné z nejsložitějších a nejdražších zbraní moderní doby:

10. dubna 1963, katastrofa americké ponorky Thresher (jako důsledek netěsnosti jednoho tlakového ventilu ve strojovně v zadní části trupu) - při prototypových zkouškách 350 km východně od Bostonu. Zahynulo 129 osob (International Herald Tribune, 7. září 2000).

8. září 1967, požár v hydraulickém systému sovětské ponorky třídy November v Norském moři. Ponorka se vynořila na hladinu, avšak zahynulo 39 členů posádky.

22. května 1968 americká ponorka Scorpion se potopila 640 km severozápadne od Azor, pravděpodobně po selhání (= výbuchu?) torpéda. Zahynula celá posádka 99 mužů.

24. května 1968 při poruše reaktoru na sovětské ponorce K-27 byl vnitřní prostor vysoce zamořen radiací. Ponorka byla úmyslně potopena v Karském moři v roce 1981.

8. dubna 1970 vypukl požár na sovětské ponorce třídy November během plavby pod hladinou v Biskajském zálivu. Loď se dostala na hladinu, avšak požár se nezdařilo zdolat a zuřil tři dny, až se ponorka potopila. Ztraceno 52 osob.

24. února 1972 prasknutí potrubí hydrauliky vedlo k požáru v sovětské ponorce třídy Hotel v Severním Atlantiku. Posádka bojovala s ohněm 24 dnů, než byla zachráněna. 28 námořníků zahynulo.

21. srpna roku 1980, požár na palubě sovětské ponorky třídy Echo-I v blízkosti japonského pobřeží, únik radiace, vynořila se. Zahynulo 9 osob.

6. října roku 1986, sovětská ponorka třídy Yankee (s balistickými raketami MRBM moře-země): Po explozi v raketové odpalovací šachtě se potopila v blízkosti Bermud. Usmrceni 4 členové posádky.

7. dubna 1990, sovětská útočná ponorka Komsomolec v Norském moři. Po požáru klesla na dno, zahynulo 42 námořníků.

12. srpna 2000 se k nim řadí ruská útočná ponorka Kursk v Barentsově moři. Klesla na dno po explozi v přídní části, zahynulo 118 osob.

Co se stalo s Kurskem? 

V první polovině srpna roku 2000 se ponorka-stihač Kursk pod velením kapitána první třídy Genadije Ljachina (45 let) účastnila námořního cvičení v Barentsově moři se skupinou ruské Severomořské flotily (celkem 30 lodí), vedené vlajkovou lodí-křižníkem Petr Veliký.

Konání cvičení bylo oznámeno předem. Jako cíle cvičení bylo sděleno, že se jedná o součást příprav na velkou návštěvu ruských válečných lodí ve východním Středomoří (po katastrofě byla zřejmě odřeknuta). Pro cvičení byla vymezena oblast 150 km severovýchodně od Murmanska, dostatečně daleko od normálních plavebních drah.

Námořní cvičení ruských plavidel sledovaly dvě ponorky Spojených států typu Memphis (se stanovištěm 200 km severozápadně od oblasti cvičení), které spolupracovaly s monitorovací lodí USN Loyal (300 km severozápado-západně).

Námořní cvičení začalo 11. srpna 2000 a pokračovalo 12. srpna 2000. Odpoledne toho dne došlo k výbuchu na palubě ponorky Kursk. Ta se okamžitě potopila a spočinula v mírném levobočním náklonu na dně Barentsova moře v hloubce 108 m. Kontakt s posádkou se po havárii nepodařilo navázat. Některé novinové zprávy se zmiňovaly o jakýchsi signálech z nitra ponorky i po katastrofě. 15. srpna 2000 potvrdil admirál Vjačeslav Popov, velitel Severomořské flotily, že od 14. srpna nebyly z ponorky zachyceny žádné signály.

Ilja Klebanov, zástupce předsedy vlády a předseda vyšetřovací komise, ustanovené ke zjištění příčin katastrofy ponorky Kursk, prohlásil 16. srpna 2000: "Většina osádky byla zasažena katastrofou s rychlostí blesku. Všechno to netrvalo déle než víceméně dvě minuty." Je možné, že si v ponorce Kursk ani dostatečně neuvědomili (snad kromě velícího důstojníka), co se děje. International Herald Tribune z 9.-10. září 2000 citoval V.Putina: "Z Kursku nebyly nikdy zaznamenány žádné známky života. Námořníci z Kursku nevyslali žádné signály o havárii". Není důvod tomu nevěřit.

Pokusy o záchranu byly znemožňovány silným větrem a vlnami, které byly až 4 m vysoké. Když se 14. srpna 2000 počasí zlepšilo, nepodařilo se v důsledku silných mořských proudů a snížené viditelnosti připojit záchranný potápěčský zvon Kolokol ani AS-34 podmořskou záchrannou ponorku, především také proto, že záchranné průlezy byly explozí deformovány a nebylo možné jich použít.

15. srpna 2000 požádala ruská admiralita Norsko a Velkou Británii o pomoc při záchranných pracích. Po týdnu byly zachraňovací operace ukončeny bez úspěchu.

Ve světovém tisku proběhla velká tendenční, emočně zabarvená kampaň, ve které se ruskému velení námořních sil vyčítalo, že si pozdě vyžádalo pomoc zahraničních záchranných lodí a tím zavinilo smrt těch, kteří mohli explozi přežít.

Některá fakta (zejména TV záběry, které potvrdily naši domněnku) byla publikována v souvislosti s operací, jejímž cílem bylo vyzvednutí vraku Kurska (bez přední části!) v červenci až září v roce 2001. Viz Právo, -, 2001, sobota 19. května 2001, 7: Práce na vyzvednutí ponorky Kursk by měly začít 20. července 2001 a skončit 20. září 2001. Dále pak DPA, RIA-Novosti, hor: Právo, -, 2001, sobota 19. května 2001, 7: Smlouva na Kursk uzavřena.

V září 2001 byla větší, zadní část ponorky odříznuta, vyzdvižena a přeplavena do suchého doku v Murmansku. Uvnitř ponorky bylo vše zničeno a rozdrceno na padrť tlakovou vlnou při explozi.

Co se mohlo stát? 

Byly publikovány následující domněnky:

• Ponorka Kursk se srazila s jinou, zahraniční ponorkou (uvádělo se, že šlo o ponorku britskou nebo americkou). Viz Nězavisimaja gazeta 12. a 13. září 2000 a příloha Nězavisimoje vojennoje obozrenije 15. až 21. září 2000 a časopis Time, 156, 2000, 9, 1-17 (Entombed. How 118 Russian sailors died on the sea floor a Jackson J.O., Kursk Disaster. Death Watch).
• Na palubě Kurska došlo k výbuchu torpéda. Viz francouzský Le Monde 12. září 2000: "Příčinou byl výbuch torpéda na palubě".
• Ponorka Kursk byla v důsledku chybného manévrování zasažena ruským torpédem nového typu SS - N - 19, odpáleného z křižníku Petr Veliký v rámci cvičení. Viz Le Monde 12. září 2000: "Je nepravděpodobné, že by Kursk byl zasažen střelou Granit (SS-N-19) z ruského křižníku Petr Veliký".

Srážku s jinou ponorkou vylučujeme. Kursk je ponorka-stihač, jejím účelem je vypátrání a zničení ponorek protivníka. V důsledku toho je bohatě vybavena k detekci pod hladinou jakýchkoliv jiných plavidel a objektů vůbec. Neúmyslná srážka je proto vyloučena. Úmyslná srážka postrádá smysl. Přítomnost cizího plavidla v oblasti námořního cvičení by se okamžitě stala předmětem jednání mezi příslušnými instituty Ruska, resp. USA. Tak, jak se situace v jejich vztazích v současnosti vyvinula, je jisté, že by ponorka-vetřelec byla okamžitě odvolána vlastním velením. Nehledě na to, že taková blízkost je naprosto zbytečná. Veškeré aktivity SIGINT (analýza radiového atd. spojení a komunikace) byly dostatečně monitorovány zmíněnými třemi plavidly USN.

Tlakový plášť ponorek-stihačů je propočítán na hloubku 5000 m, tj. tlak 500 atmosfér, tlak půl tuny na čtvereční centimetr! Jaký by to musel být náraz, aby se při něm prorazil dvojitý titanový tlakový plášť? A jak by se pouhým nárazem vysvětlila spoušť a zkáza, která byla nalezena uvnitř Kurska po jeho vyzdvižení v suchém doku? Náhodná následná exploze torpéda v důsledku pouhého nárazu je vyloučena.

Výbuch při manipulaci s torpédem na palubě Kurska vylučujeme. Na palubě Kursku, jak bylo publikováno, bylo kromě posádky (95 mužů) 5 vysokých námořních specialistů, kapitánů 1. a 2. třídy, a 18 civilních odborníků. Co tam tito nečlenové posádky dělali? Žádný civilista se nesmí účastnit skutečné bojové akce s ostrou střelbou - tj. s vypouštěním ne cvičného torpéda. Specialisti, námořníci či civilní odborníci, se však jako pravidlo účastní vojenských zkoušek nové výzbroje!

Z toho plyne:

• přítomnost civilistů svědčí o tom, že na Kursku žádná bojová torpéda nebyla a proto na jeho palubě nemohla explodovat,
• Kursk se účastnil zkoušek nějaké nové námořní zbraně.

Zbývá tedy pouze poslední možnost. Specialisté mohli být přítomni u zkoušek nové zbraně. Z toho plyne, že specialisté na palubě Kurska pozorovali nějakou akci pod hladinou. Kursk se tedy mohl účastnit zkoušek nové zbraně, zaměřené na cíl, jenž byl pod mořskou hladinou mimo jeho těleso.

O co v podobných situacích jde? 

Velmi pravděpodobně šlo o velmi obvyklý cíl - dálkově řízený terč - ponorku; šlo však o cíl aktivní, protože terč manévroval tak, aby ohrožení novou zbraní unikl. To se zdařilo. Avšak v důsledku toho při tom byl zasažen sám Kursk - nešťastnou náhodou, omylem, selháním člověka nebo techniky.

Dodáme hned zde, že v takovém případě byl zasažen technikou neočekávaně dokonalou! Do tisku pronikly zprávy o novém ruském torpédu SS - N - 19. Jeho nesprávná nebo příliš správná funkce mohla být příčinou katastrofy.

Pracovní hypotéza o skutečnostech kolem katastrofy jaderné ponorky-stihače Kursk. Předpokládaná sekvence událostí:

11.srpna 2000	Začátek námořního cvičení.
12. srpna 2000	Denní úkol: detekce cílů pod hladinou a zkoušky útoku torpédem SS-N-19, odpáleného z křižníku Petr Veliký.
12. srpna 2000	odpoledne: v čase 00.00 povolení k zahájení zkoušek nového torpéda.
00.00 hod.	start torpéda, let na cíl.
00.17 hod.	ponoření torpéda pod hladinu.
00.20 hod.	terčová ponorka bez posádky, řízená z ponorky Kursk (proto k ní Kursk byl obrácen přídí), uniká zásahu úhybným manévrem.
00.21 hod.	torpédo zjišťuje druhý cíl, ponorku Kursk. Měla být v bezpečné vzdálenosti, avšak je možné, že citlivost naváděcího systému torpéda byla vyšší, než se předpokládalo. Kursk zjišťuje, že je zaměřen, na únikový manévr není čas. Nevíme, proč nebyla provedena samodestrukce nového torpéda při selhání navádění. Nelze vyloučit, že to v poslední fázi útoku již není možné, snad i proto, že by ji mohl provést protivník, jenž by znal příslušné kódy.
00.23 hod.	zásah Kursku do přídě; torpédo proráží tlakový plášť ponorky (první rána. krátká a ostrá, podle sonarového záznamu americké lodi Loyal) a plyny vzniklé explozí expandují v jejím nitru (druhá hromová rána, exploze). Podle záznamu norské seismické observatoře měl tento výbuch sílu ekvivalentu 2 t TNT. Otřes odpovídal intenzitě zemětřesení o síle 3,5 podle Richterovy stupnice. Tlaková vlna a následující příval vody usmrcuje posádku Kursku během několika málo sekund; naživu zůstává po krátkou dobu (minuty?) pouze 23 mužů ve strojním oddílu za reaktory. Jeden z nich v dopisu na rozloučenou možná popsal, co se stalo (manželka dostala jen neúplnou kopii dopisu - viz čtk, zah: Svědectví z Kursku: Je nás 23 a není odsud úniku. Lidové noviny xiii, 2000, 251, 1). Výbuch rozerval dvojitý tlakový plášť přední sekce 154 m dlouhé ponorky. Explozi odolaly pouze tlakové pláště dvojitého jaderného reaktoru VM-5. Příval vody narušil rovnováhu 14000-tunové lodi, která - hnána stále ještě svými šrouby - přešla do ostrého klesání, až narazila na dno Barentsova moře v hlouce 108 m. Tím se vyřadily z funkce otvory přítoku mořské vody pro chlazení reaktorů, umístěné podél lodního kýlu na dně lodi. Kontrolní řízení (které kupodivu bylo stále ještě plně funkční) proto oba reaktory vypnulo podle programu tím, že se do jejich jádra vsunuly tlumící tyče a jaderná reakce se zastavila.

Proč nastal takový zmatek kolem katastrofy Kursku? Z počátku nikdo nevěděl, co se stalo. Le Monde 6. září 2000, s.3 uvádí: Ztroskotání Kursku je noční můrou admirálů. Velení ruské Severomořské flotily oznámilo - po dvou dnech mlčení - že ponorka Kursk měla technickou havárii a že se nachází na mořském dně. Ministr obrany Igor Sergějev prohlásil, že existuje "nesporný důkaz", že ponorka se srazila s jinou lodí. Pentagon to promptně popřel. Poději se objevily názory o explozi (podporované především západními experty), které byly popřeny Klebanovem, jenž opětovně uváděl možnost srážky s jiným, značně velikým objektem. Žádný podobný objekt však nebyl v době katastrofy ani americkými pozorovateli v dané oblasti zaznamenán.

International Herald Tribune ze 16.-17. září 2000 a Die Welt ze 16. září 2000 soudily: "Počáteční desinformace pocházejí z nesprávné interpretace faktů."

Můžeme však oprávněně soudit, že již v den katastrofy velení Severomořské flotily vědělo velmi dobře, k čemu došlo a že havárii nemohl nikdo přežít.

Není však podivné, proč ruská admiralita tak váhala se žádostí o pomoc zahraničních záchranných organizací? Věděla, musela vědět, co se stalo. Nemusela ustupovat tlaku postižených rodin. Velitelé přece nemuseli být ovlivněni hysterickými reakcemi manželek (z pochopitelného návalu bolesti). A už vůbec nemuseli být ovlivněni výpady tisku, zahraničního i domácího. Bylo by dobře si uvědomit, že žijeme v podivné válce - a ve válce neplatí žádná etika, žádné mravní normy, žádné lidské ohledy na city. Potřeby utajení jsou přednější.

Jenže Rusové přesto přistoupili na zahraniční pomoc, jakoby pod tlakem veřejného mínění. V důsledku toho americké námořnictvo nepochybně má ze záchranných prací přesné údaje o síle titanového tlakového pláště, o jeho složení, o jeho vlastnostech (jak se zjistilo při jeho provrtávání) - a tím i o operační i maximální hloubce ponoru... Což je jedna z nejvíce utajovaných skutečností.

Jestliže Rusové připustili tak veliké porušení zásad utajení, pak to mohlo být jedině proto, že mají již něco lepšího, lepší protiponorkovou zbraň, než jsou dosavadní stihače-ponorky s jaderným pohonem. A všechno to váhání a nejasné informace o srážce s jinou ponorkou, o výbuchu torpéda atd. mohou být pouze zakrývacím manévrem skutečnosti. Je to všechno jen zpravodajská hra, desinformace? Možná i ona dramatická scéna s hysterickou reakcí, předváděná v televizi, byla jen součástí této hry...

Vojenská tajemství nových zbraní se neprozrazují. Zjistit v takových případech skutečnost můžeme jen na základě nepřímých důkazů - obsahové analýzy toho, co bylo publikováno veřejně a posouzením publikovaných závěrů s úvahou mentality, způsobu uvažování zúčastněných činitelů. Z toho jsme vycházeli při pátrání po příčinách katastrofy Kursku.

Závěr z naší analýzy je, že Kursk byl potopen vlastní stranou, novou ruskou zbraní, torpédem SS - N - 19.

Podle publikovaných údajů a na základě naší analýzy je to torpédo-raketa, odpalované nejdříve jako raketa, letící těsně nad mořskou hladinou (nedá se tedy zjistit radarem) nadzvukovou rychlostí 1,7 M směrem k cíli až do vzdálenosti 450 km; těsně před cílem se ponoří pod vodu a pokračuje rychlostí (odhadem) 70 uzlů (je to dvojnásobek rychlosti v současnosti používaných torpéd, za 10 sekund propluje 350 m, což jsou dvě délky ponorky Kursk). Je samonaváděcí s automatizovaným manévrovacím řízením, bojovou hlavici tvoří průpalná nálož rovná ekvivalentu 2 t TNT. Účinek je dvoufázový, nejdříve dojde k průpalu plášťů ponorky, aby pak žhavé plyny o vysoké teplotě expandovaly v jejím nitru. SS-N-19 je americké kódové označení, ruské jméno je P-700 Granit, NATO užívá kódu Shipwreck. V současné době jsou touto zbraní vybaveny ruské ponorky třídy Oskar, k níž patřil i nešťastný Kursk a raketové křižníky třídy Kirov.

Terčová ponorka, řízená z paluby Kursku, uhnula torpédu, které se na ni zamířilo - a v dálce zjistil samonaváděcí systém torpéda druhý cíl - Kursk... Vzdálenost jednoho kilometru urazilo torpédo-raketa za 30 sekund - a tentokráte se neminulo...

Byl snad senzor samonaváděcího systému citlivější, než se předpokládalo? Nebyl by to první případ chybného navedení samonaváděcím systémem ruských (konkrétně ukrajinských) raket v důsledku neočekávaně vysoké citlivosti jejich senzorů, což nikdo nepředpokládal!

V každém případě je SS - N - 19 strašlivá zbraň. Během letu ve vzduchu nezjistitelná a pod hladinou pro krátkost času neodrazitelná.

A drama kolem Kursku a záchrany jeho posádky? To bylo jen zamlžování a odvádění pozornosti od merita věci. Totiž že dnem 12. srpna 2000 se možná ponorky všech námořních velmocí staly jako zbraň zastaralé...