Klonovaná kočka zvaná cc
Zkratkou "cc" odvozenou z anglického "cloned cat" (klonovaná kočka) pokřtil tým z Texas A&M University vedený Marcem Westhusinem první naklonovanou kočku. Kotě se narodilo 22. prosince roku 2001 a tým texaských vědců čekal s oznámením úspěchu až do chvíle, kdy bude jasné, že klonované zvíře netrpí žádnými zdravotními problémy. Ty jsou u klonovaných savců velice časté a nejednou mívají fatální následky.
Zatím jsou k dispozici jen předběžné zprávy, ale z těch vyplývá, že úspěšnost klonování se v tomto případě pohybovala těsně nad hranicí 0,5%. Ze 188 pokusů vzniklo 83 zárodků. Po přenosu těchto klonovaných embryí náhradním matkám zabřezly jen dvě kočky. Jedna porodila zdravé kotě.
Pro klonování byla zřejmě použita klasická "roslinská technika", kterou byla v roce 1996 přivedena na svět ovce Dolly. Jde tedy o postup, který lze označit za klasický. Kočičí vajíčka získaná na veterinárních klinikách z vaječníků odebraných kastrovaným kočkám byla zbavena své vlastní jaderné dědičné informace. Do nich byla pak elektrofúzí vpravena kumulární buňka. Tyto buňky pocházející z tzv. vejconosného hrbolku (cumulus oophorus), jenž obklopuje a vyživuje savčí vajíčko. Pro klonování se používají kumulační buňky celkem běžně, protože jsou snadno dostupné a pro účely klonování se zřejmě hodí lépe než jiné typy tělních buněk.
Výsledek týmu vědců z Texas A&M University je bezesporu úspěchem. O klonování koček se marně pokoušela řada týmů. Velké úsilí věnovali tomuto problému např. Japonci, kteří patří v oblasti klonování savců k velmocím. Američané vytěžili hodně z projektu Missyplicity, který je financován ze soukromých zdrojů a který si klade za cíl naklonovat psa. Podnětem k zahájení projektu byl milionový finanční dar majitelů fenky Missy, kteří si přejí, aby jim byl jejich psí kříženec naklonován. Klonování psů zatím vázne na velkých problémech s vajíčky psů, které se v mnoha směrech zásadně liší od vajíček většiny ostatních savců. U psa například ovuluje vajíčko, které není zralé a není tudíž schopno oplození. K tomu může dojít teprve po dozrání vajíčka ve vejcovodu. U většiny savců ovuluje zralé vajíčko, které je prakticky ihned schopno oplození.
Pro laickou veřejnost bude zřejmě zarážející, že klonované kotě "cc" vypadá trošku jinak než jeho genetická "předloha" kočka Rainbow. Tvar pigmentovaných skvrn na pokožce nepodléhá striktní kontrole genů a proto se u klonů liší. To není pro biology žádná novinka. Klonovaný skot vykazuje rovněž odchylky ve tvaru pigmentovaných skvrn na kůži. Laické veřejnosti ale může tento fakt připomenout, že na vlastnostech živého organismu se podílí jak dědičná informace tak i vlivy vnějšího prostředí. Proto není klon nikdy dokonalou kopií své předlohy. A to se zdaleka netýká jen barevných skvrn.
Ve sdělovacích prostředcích je narození kotěte "cc" prezentováno jako počátek klonování domácích zvířecích mazlíčků. Při úspěšnosti 0,5% lze o masové produkci klonů nejrůznějších Micek a Azorů silně pochybovat. Mnohem důležitější je tento počin z hlediska biologického, protože se spektrum klonovaných živočichů opět rozšířilo o nový druh. Do dnešních dní byla naklonována ovce, skot, prase, koza, myš, divoký tur gaur a muflon. Poslední dva druhy byly klonovány s výhledem na využití techniky klonování pro záchranu ohrožených druhů. Protože kriticky ohrožené druhy nebo poddruhy najdeme i mezi kočkovitými šelmami (např. tygr sumatránský nebo levhart sněžný zvaný irbis), je klované kotě "cc" příslibem i v této oblasti.
