Embryonální kmenové buňky z partenogenetického zárodku makaka
Tzv. terapeutické klonování má stále mnoho odpůrců, kteří se nemohou smířit se skutečností, že by při tomto postupu bylo zničeno lidské embryo. Argumentují faktem, že z tohoto embrya by se mohl narodit člověk Dodejme, že by to byl klonovaný člověk. Jako přijatelnější alternativu klonování prezentují vědci z americké biotechnologické firmy Advanced Cell Technology postup, při kterém by mohly být pro léčbu nemocných využívány buňky vypěstované z tzv. partenogenetických embryí.
Terapeutické klonování
Princip terapeutického klonování je jednoduchý. Z těla nemocného člověka by byla odebrána specializovaná tělní buňka a ta by byla spojena s lidským vajíčkem zbaveným vlastní dědičné informace. Kdyby byl takto vytvořený (tedy klonovaný) zárodek přenesen do těla ženy, narodil by se klon geneticky totožný s dárcem tělní buňky. K tomu ale nedojde. Ze zárodku lékaři vypěstují tzv. embryonální kmenové buňky. Ty se v laboratorních podmínkách neomezeně množí a jsou schopny se diferencovat na jakýkoli typ specializovaných tělních buněk. Z embryonálních kmenových buněk lze v laboratorních buněk vypěstovat buňky potřebné k léčbě. Tělo nemocného člověka by nemělo s přijetím "léčebných" buněk žádné potíže. Šlo by vlastně o jeho vlastní buňky "rekvalifikované" klonováním. Tak by bylo možné například léčit Parkinsonovu chorobu nebo zahojit poranění míchy lidí ochrnutých po úrazu páteře.
Partenogenetické zárodky
Právě dezintegrace embrya na embryonální kmenové buňky je trnem v oku odpůrcům terapeutického klonování. Tým z Advanced Cell Technology zveřejnil na stránkách prestižního časopisu Science výsledky pokusů, při nichž byly embryonální kmenové buňky získány z embrya makaka, které nevzniklo ani klonováním ani oplozením vajíčka spermií. Opičí embryo vzniklo tzv. partenogenezí, která je přirozeným způsobem rozmnožování u nižších živočichů. Při partenogenezi vzniká jedinec jen z vajíčka bez přispění spermie. Partenogenezí se mohou rozmnožovat i obratlovci (některé ryby, plazi i obojživelníci a ve výjimečných případech i ptáci), ale u savců je narození partenogenezí vzniklého jedince vyloučeno.
Partenogenezi lze u savčího vajíčka vyvolat širokým spektrem umělých zásahů. Většina z nich imituje procesy, které se ve vajíčku spouštějí při oplození po průniku spermie. Obvykle jde o zvýšení koncentrace volných vápníkových iontů v cytoplasmě zralého vajíčka. Savčí partenogenetické embryo se vyvíjí po přenosu do těla matky v plod, ale ten trpí s postupujícím vývojem stále vážnějšími vývojovými defekty (např. nedostatečným vývojem placenty) a nakonec odumírá.
Pro tvorbu embryonálních kmenových buněk je ale využívána vybraná populace buněk z embrya ve stádiu blastocyty, do kterého se partenogenetické embryo vyvíjí bez velkých problémů. Právě taková partenogenetická embrya makaků proměnili v embryonální kmenové buňky vědci z firmy Advanced Cell Technology. Následně byli schopni v laboratorních podmínkách tyto buňky kultivací v odpovídajících podmínkách diferencovat na buňky srdečního svalu, na nervové buňky produkující dopamin, buňky kosterního svalu nebo buňky tukové. Zvláště vznik neuronů produkujících dopamin je sdělovacími prostředky vítán jako příslib pro léčbu Parkinsonovy choroby, která vzniká v důsledku odumírání dopamin produkujících neuronů.
Kritické hlasy
Ze strany odborníků se ale úspěch ACT se setkal jen s celkem vlažnou odezvou. "Je to jistě zajímavý krok," říká Harry Griffin ze skotského Roslin Institute (rodiště slavné ovce Dolly), ale zároveň pochybuje, že partenogenetická embrya bude možné využít k léčbě nemocných.
Významný vývojový biolog Azim Surani z Cambridge University pochybuje, že se partenogenetické buňky "budou chovat normálně po přenesení do organismu". Všem lidem se základním biologickým vzděláním je jasné, že partenogenezí nelze vytvořit "vlastní" buňky pro každého. Muži vajíčka nemají a proto pro ně nepřipadá tvorba jejich vlastních partenogenetických buněk v úvahu. Dokonce ani ženy nemají jistotu, že by se domohly svých vlastních partenogenetických kmenových buněk, protože ve vyšším věku po menopauze už nemají v těle vajíčka, která by bylo možné proměnit v partenogenetické embryo.
Zástupce ACT Michael West tvrdí, že skutečný potenciál partenogenetických kmenových buněk zůstává odborníky nepochopen.
Stejně nepochopen zůstává počin ACT i ze strany odpůrců terapeutického klonování, kterým je jedno, jestli je na kmenové buňky přeměněno embryo vzniklé oplozením, klonované embryo nebo embryo partenogenetické.
"I když tu nedochází k oplození, vzniká tu embryo a to je živé," argumentuje Bill Saunders, mluvčí amerického Family Research Council odmítajícího výzkum na lidských embryích. "I jednobuněčný organismus, který má schopnost dělit se a růst je příslušníkem lidského druhu," dodává Saunders.
Koncem roku 2002 oznámila americká firma Advanced Cell Technology, že jako první na světě naklonovala lidské zárodky. Pokusy ale skončily fiaskem a klonovaná embrya se nevyvíjela do stádia, v kterém by bylo možné uvažovat o jejich přeměně v embryonální kmenové buňky. V této kontroverzní práci jsou ale uvedeny i výsledky partenogenetické aktivace lidských vajíček. Tato vajíčka se vyvíjela až do stádia blastocyty a byla tedy pro produkci kmenových buněk připravena. V tomto směru má už tedy firma ACT "našlápnuto".
