Svět oběhla fotografie zhruba metr dlouhé skvrnité šelmy pořízený vědci z americké Wildlife Conservation Society v tanzanijské rezervaci rozkládající se na východních svazích pohoří Udzungwa. Snímek získali američtí zoologové díky automatickému fotoaparátu nastraženému tak, aby zachytil noční tvory, kteří se ocitnou před jeho objektivem.

Úplný text najdete zde.

Družice Mars Orbiter zhotovila snímky údolí, zvané Ma'adim Vallis, které vzniklo při gigantické povodni před 3,5 miliony let, kdy povolily břehy jezera vzniklého stovky milionů let před touto katastrofou. Ven se vyvalilo 100.000 kubických kilometrů vody a vyhloubilo údolí 861 km dlouhé, 8 až 15 km široké a 700 m hluboké.

Svět bakterií se nám svou miniaturností ztrácí v neviditelnosti a odhalil nám ho až mikroskop. V r.1985 však Linn Motgomery objevil v Rudém moři v mořské rybě Acanthurus chirurgus "něco" velkého půl milimetru a viditelného tedy prostým okem. To "něco" se zdálo být největší bakterií světa, pojmenovanou Epulopiscium fishelsoni. Její jméno naznačuje, že je hostem na banketu v rybím žaludku... Jak je možné, že tato bakterie je milionkrát větší než bakterie bývají? Že jde opravdu o bakterii, potvrdila v r.1993 Esther Angertová z Cornellovy univerzity. Na květnové mikrobiologické konferenci v Salt Lake City dr.Angertová sdělila, že záhadu obřímí bakterie pravděpodobně rozluštila. Technikou PCR spočítala v její buňce počet kopií jednoho genu a došla k počtu 85 000. Buňka bakterie má proto 25krát více DNA než buňka lidská. Mikroorganismus si tak může vyrábět proteiny tam, kde jsou zapotřebí a nemusí se spoléhat na "dodávku" z nějakého centrálního zdroje buňky.

Proč ale dorůstá Epulopiscium fishelsoni v takového obra? Vysvětlení je podle dr.Angertové triviální: Bakterie se stále "koupe" v rybím žaludku v dokonale připravené potravě a má tak velice snadný, nenamáhavý život. "Je tak velká, protože tak velká při blahobytně prostřeném stolu může být", konstatuje Esther Angertová.

Při pokusech prováděných na Brown University v americkém státě Rhode Island dokázaly opice cíleně pohybovat kurzorem na monitoru počítače přímo pomocí elektrod vnořených do jejich motorické mozkové kůry. Neurony v této oblasti jsou důležité pro inicializaci a kontrolu pohybů. Signály některých z těchto neuronů ovládají přes motoneurony v míše svaly ruky. Pomocí elektrod měřících aktivitu těchto neuronů a počítače lze určit jaký pohyb ruka s elektronickou myší udělá. Odpovídající pohyb kurzoru se pak zobrazí na monitoru počítače. O napojení mozku na technické zařízení se pokouší více laboratoří. Například před dvěma lety skupina vědců z Philadelphie zveřejnila výsledky experimentu, v němž potkan pomocí páčky pohyboval otočným ramenem. Během této činnosti vědci registrovali aktivitu nervových buněk. Na základě naměřených dat určili vztah mezi aktivitou neuronů a mačkáním páčky. Potkan pak úspěšně "ovládal" rameno pomocí aktivity svých neuronů, mačkání páčky postupně ustalo.

Cílem těchto experimentů je spojit mozek s přístroji tak, aby samotné rozhodnutí vykonat pohyb aktivovalo a kontrolovalo činnost přístroje. Takovéto spojení mozku s přístrojem by alespoň částečně vrátilo soběstačnost lidem, kteří se nemohou hýbat (např. po poranění míchy nebo při svalové dystrofii).

Vrcholní manažeři reprezentující přední světové firmy z oblasti spotřební elektroniky a zábavního průmyslu se dohodli na technickém standardu pro nový digitální "vodoznak", který by se zobrazoval ve všech digitálních televizních vysíláních, televizních přijímačích, osobních počítačích a podobných zařízeních, a jehož cílem by byla ochrana proti digitálnímu pirátství. Předpokládá se, že tato dohoda značně urychlí rozšíření digitální televize. Televizní stanice dosud příliš nespěchaly s přechodem na digitální signál; jako důvod se uváděly vysoká cena digitálního zařízena a právě problémy s pirátským kopírováním a šířením televizních pořadů. President News Corporation Peter Chernin nazval otázku digitálního "vodoznaku" největším jednotlivým problémem šíření digitální televize a prohlásil, že dohoda o tomto standardu významně urychlí přechod k digitální televizi.

V laboratořích v Los Alamos připravují novou membránu z polybenzimidazolu, vyztuženou porézním kovem, která selektivně propouští oxid uhličitý až do teploty 370 stupňů Celsia. Dosavadní typy spolehlivě pracují jen do 150 stupňů Celsia. Nová membrána se uplatní zejména při vylepšení současných technologií, třeba při separaci oxidu uhelnatého ze syntézního plynu, což je směs oxidu uhelnatého a uhličitého s vodíkem, jež vzniká při současné pyrolýze a oxidaci zemního plynu. Jde o velmi důležitou surovinu chemického průmyslu. Využití nové membrány pro snížení emisí oxidu uhličitého (tzv.skleníkový plyn přispívající k ohřívání Země), např. z kouře tepelných elektráren není sice principiálně vyloučeno, ale zatím se s ním nepočítá.

Dr.Arnon Dar z izraelského Technionu se obává hvězdy Eta Carinae. Domnívá se, že je vysoká šance, že v nejbližším milionu let vybuchne jako supernova. Zemi by pak zasáhlo pro organismy zhoubné gama záření a kosmické paprsky neobyčejné intenzity. Odhaduje, že k něčemu takovému dojde přibližně jednou za 100 milionů let. Nicméně život na Zemi trvá již miliardy let, což není ani z hlediska vesmíru doba krátká, a přesto jsme pořád tady.

Doc.Josip Kleczek z Astronomického Ústavu AV ČR k tomu dodává: Jestliž Eta Carinae vybuchne jako supernova, nic se zde nestane, neboť je ve vzdálenosti asi stokrát větší než aby mohla něco způsobit na naší Zemi. Nicméně jakýkoliv gama-záblesk může ohrozit biosféru, pokud je dostatečně vysoká hustota toku jeho záření; tedy nejen supernova. A připojuje ještě několik další informace o Eta Carinae: Jde o velmi masivní dvojhvězdu uvnitř mlhoviny NGC 3372 v jižním souhvězdí Carina. Její jasnost silně kolísá, a to v nepravidelných intervalech. V minulosti byla po Siriovi nejjasnější hvězdou na obloze. Vzplanula v r. 1843 a dosáhla jasnosti -0,8 mag. Podruhé vzplanula v r. 1890. V současné době není prostým okem viditelná, její jasnost poklesla na 6,2 mag. Rentgenové záření Eta Carinae je periodické, s periodou 85,1 dne. To naznačuje, že jde o dvojhvězdu. Teplota plazmatu, které je zdrojem jejího rentgenového záření, dosahuje až 80 mil. K. Na rádiových vlnách je jedním z nejjasnějších rádiových zdrojů na obloze. Výbuch dvojhvězdy v polovině minulého století vyvrhl opačnými směry dva rozsáhlé laloky plynů a prachu (který se v rozpínajícím se plynu vytvořil). Mají tvar malého človíčka, odtud jejich název "Homunculus". Spektroskopicky v nich byly zjištěny různé sulfidy. Prach přeměňuje ultrafialové a viditelné záření hvězdy v infračervené záření s maximem kolem 20 mikrometrů. Hmotnost každé z hvězd je přes 50 slunečních hmotností, takže Eta Carinae patří k nejmasivnějším dvojhvězdám v Galaxii. Je obklopena prstencem, do něhož proudí plazma z dvojhvězdy. V současné době je jeho hmotnost asi 15 slunečních hmotností. Mlhovina obklopující hvězdu Eta Carinae je součástí rozsáhlého komplexu svítících a temných mlhovin v jižní Mléčné dráze. Je ve vzdálenosti asi 9000 světelných let.

Massachusettský Technologický Institut oznámil vyvinutí nového materiálu nazvaného "bioguma". Je to elastický biodegradabilní (rozložitelný biologickými procesy) polymer, jehož využití se předpokládá při transplantacích cév, chlopní, chrupavek, kostí a dokonce i celých orgánů. Z celého světa nyní přicházejí žádosti o zaslání vzorků.

Biodegradabilní polymery jsou pro použití v lidském těle velmi vhodné a také se již využívají při tkáňovém inženýrství pro přivádění léků a další aplikace, např. jako nosič impregnovaný aktivní látkou nebo podpůrná konstrukce pro růst tkáně. Po skončení své role jsou organizmem bezestopy rozpuštěny a vstřebány. Dosud používané polymery jsou tvrdé a křehké, nemohou se ohýbat ani natahovat. Naproti tomu orgány lidského těla jsou často elastické, inženýring při transplantaci proto potřebuje materiály, které by byly stejně elastické jako tyto orgány. Bioguma, která kromě své elastičnosti je také pevná a poměrně levná, je proto pro využití při transplantacích ideálním materiálem.

Americká společnost Digit Wireless přišla s novým designem klasické dvanáctitlačítkové klávesnice používané třeba u mobilních telefonů. Její schéma znázorňuje obrázek. Do mezer mezi původní tlačítka přidali novou , vyčnívající vrstvu tlačítek křížového tvaru. Jsou sice menší, avšak vyčnívají a jsou dostatečně daleko od sebe, takže jejich stisknutí není obtížné.

Američan James Watson, který spolu s Francisem Crickem odhalil v roce 1953 strukturu deoxyribonukleové kyseliny, za což obdrželi v roce 1962 Nobelovu cenu, byl jmenován rytířem Britského impéria za své celoživotní zásluhy na poli vědy. Pokud se s ním setkáte, neoslovujte ho 'Sire', neboť tento titul mu nepřísluší. Pouze může za své jméno připojit zkratku KBE (Knight of the British Empire). Je sedmým takto oceněným Američanem.

Že sny nejsou výsadou člověka, se už spolehlivě ověřilo u řady savců. Dosvědčíme to i všichni, kdo si všímáme chování svého psíka při spánku. Snová aktivita člověka je vázána na tzv.rhombencefalický spánek. Pro tuto fázi spánku jsou typické škubání svalů a rychlé oční pohyby, které se liší od pohybů při bdění (jde o REM spánek - Rapid Eye Movement). Zdají se sny i velrybám? Výzkum jejich mozku dosud neprozradil, že by u nich k REM spánku docházelo. Oleg Lyjamin s kolegy ze Severcovova ůstavu ekologie a evoluce v Moskvě nyní studoval běluhu chovanou v zajetí. Zoologové zjistili u tohoto kytovce obdobné škubání svalů, jaké je typické pro REM spánek i ostatních zvířat.

Identifikační technologie představují obor, který se zejména po 11. září velmi rychle rozvíjí. Jeho novým směrem je tzv. rozpoznávání držení těla (gait-recognition). Skupina amerických universit financovaná agenturou DARPA vyvíjejí software, který identifikuje osoby podle jejich "řeči těla". Jedním z přístupů k řešení tohoto problému, který vzniká na Carnegie Mellon's Robotics Institute, je vytváření tzv. pohybových podpisů člověka. Sledovaní jedinci jsou nafilmováni v chůzi a běhu na pásovém trenažéru a pomocí specializovaného software je odstraněno pozadí a všechny průvodní objekty tak, že zůstane pouze pohybující se silueta. Ta se potom uschová jako digitální pohybový podpis daného jedince. Titíž lidé jsou potom filmováni ve zcela jiném prostředí a počítač se učí je identifikovat pomocí uložených digitálních pohybových podpisů. Robert Collins z Carnegie Mellon tvrdí : "Systém velmi dobře zobecňuje různé typy chůze. V současné době máme při identifikaci shodu 90 - 95 %."

Souběžně tým na Georgia Tech využívá pro identifikaci metodu nazývanou strukturní analýza jejíž pomocí měří takové vlastností jako je délka a šířka kroku. Tým v Laboratoři Umělé¨Inteligence MIT využívá za stejným cílem software vyvinutý pro zobrazování kráčející postavy z jiných úhlů než z těch, ze kterých byla postava původně snímána. Vedoucí týmu na MIT Trevor Darrel tvrdí, že shoda při identifikaci je rovněž 95%.

Pracovníci Cornellovy Univerzity ve Spojených státech zapojili do elektrického obvodu jedinou molekulu - komplex kobaltu s derivátem pyridinu. Mezi dvojici špičatých zlatých mikroelektrod je molekula vtažena elektrickým polem a přichytí se na ně standardním způsobem přes atomy síry navázané na jejích koncích. I když popisované zařízení nejspíš nemá vlastnosti žádné aktivní elektronické součástky, přece jen jde o významný krok vpřed, protože je to poprvé, kdy se něco takového podařilo, kdy elektrický proud sepnutý běžným spínač protéká místem, kde elektrický obvod tvoří jediná molekula. U všech předchozích experimentů šlo vždy přinejmenším o soubor molekul. Sami vynálezci vidí budoucnost svého zařízení spíše jako chemického detektoru, protože jeho elektrické vlastnosti závisí na okolí pyridinového komplexu.

Na Harvardově univerzitě při konstrukci obdobného nanopřístroje dali přednost komplexu vanadu.

V Evropském parlamentu je před schválením zákon zakazující neodsouhlasené reklamní e-maily (tzv. spamy) a neautorizované umísťování komunikačních programů (tzv. cookies) do osobních počítačů prostřednictvím Internetu bez vědomí jeho majitele. Tento zákon dává rovněž orgánům činným v trestním řízení v evropských zemích větší přístup k elektronickým záznamům telefonických hovorů a internetových relací tím, že umožní jejich registraci a uchovávání "po omezenou dobu". Deklarovaným cílem je ochrana národní bezpečnosti a zlepšení prevence, detekce, vyšetřování a potrestání kriminálních činů. Navrhovaná legislativa je výsledkem dvouletého intenzivního lobbyingu spotřebitelských skupin, firem provozujících elektronický obchod, důstojníků v policejních sborech a soukromých právníků. Mluvčí Evropské komise k tomu řekl : "Získáme dobrou a jemnou rovnováhu mezi potřebami vynucování zákona a respektem k lidským právům".

Společnost True Position se sídlem v King of Prussia (v Pennsylvánii, USA), vlastněná z 89% společností Liberty Media, vyvinula systém, který umožní mobilním operátorům detekovat polohu jejich zákazníků. Využití systému se předpokládá zejména pro včasné varování všech, kdo se nacházejí v oblasti, kde vypukne živelná pohroma, prostřednictvím mobilních telefonů. Typickým příkladem jsou lesní požáry : nový systém umožní vedení lokálních bezpečnostních složek po detekci požáru vydat pokyn mobilním operátorům, aby hlasovou zprávou nebo SMS varovali všechny nositele mobilních telefonů nacházejících se v dané oblasti.

Mnoho obcí (v USA) má výstražný systém založený na pozemních kabelových komunikačních sítích. Často se označuje jako "Reverse 911 systém", ačkoliv toto označení správně patří pouze jednomu speciálnímu systému tohoto typu vyvinutému společností Sigma Communications. Tyto systémy jsou však statické. Mike Amarosa, vicepresident pro styk s veřejností společnosti True Position říká : "Systém vyvinutý společností True Position umožní detekovat a varovat i lidi, kteří jsou velmi vzdáleni od kabelových spojení. Může například informovat požárníky bojující s ohněm přímo v jeho epicentru o náhlé změně směru větru".

Hledání míst (mimoslunečních planet), kde jsou vhodné podmínky pro život, případně kde život už vznikl a dokonce dospěl do technicky vyspělého společenství - to je velmi pracné, nákladné a pokračuje šnečím tempem i když se ho úsilovně zúčastňuje velký počet vědců nejrůznějších oborů, techniků a dělníků. Jisté je, že život může být jen tam, kde je voda. Je proto pochopitelné, že základním krokem hledání života ve vesmíru je pátrání po vodě v místech, kde by mohl život vzniknout. Proto také velký zájem o vodu na našem kosmickém sousedu.

Úplný text najdete zde.

Epilepsie (padoucnice) je onemocnění, projevující se záchvaty křečí a jeho příčinou je ohnisko v mozku, z něhož křečové podněty vycházejí. Někdy toto ohnisko vzniká po traumatu mozku, většinou je však jeho příčina neznámá. Jako léků se používá tzv.antileptik, protikřečových léků, a jejím z nejvýznamnějších z nich je kyselina valproová. Pracovníkům Farmaceutické fakulty Hebrejské univerzity se podařilo najít bezpečnější lék - kyselina valproová má vedlejší účinky a při podávání těhotným zvyšuje riziko poruch plodu. Z pokusů na zvířatech zatím plyne, že kombinace kyseliny valproové s taurinem, běžnou tělní bílkovinou, by mohla být bezpečnější než samotná kyselina. Zbývá jen dodat, že epilepsii je možné v některých případech vyléčit i zničením mozkového ohniska Leksellovým gamma-nožem.

Armády stále více spoléhají na roboty. Po bezpilotních letounech (viz aktualita Akademon 25.5.2002, 14.5.2002, editorial 12.3.2002, článek 18.11.2001) se jak ve Spojených státech, tak v západní Evropě testují ponorky bez posádky.

Až do nynějška jsme se mohli domnívat, že výrobou elektřiny ve vodních elektrárnách nepřispíváme ke skleníkovému efektu. Nejnovější výzkumu však ukazují, že tomu tak nemusí být vždy. Zvláště rozlehlá přehradní jezera v tropických krajích jsou zdrojem methanu a oxidu uhličitého, jež v nich vznikají při bakteriálních rozkladu organických látek ve vodě. Úhrnem z umělých nádrží unikají asi 4% veškerého oxidu uhličitého pocházejícího z lidských aktivit, avšak u methanu je to celých 20%. To je velmi závažné zjištění, protože skleníkový účinek methanu je mnohem výraznější než u oxidu uhličitého.

Výpočty ukazují, že mělká, rozlehlá přehradní nádrž v tropech uvolní více skleníkových plynů než moderní tepelná elektrárna. Vidíme tedy, že modelovat budoucí klimatické změny je velmi obtížné a naše znalosti jsou nejspíš nedostatečné. Každý finančně nákladný krok vedoucí k omezení emisí skleníkových plynů je třeba velmi pečlivě zvažovat, a to i z hlediska možného rizika a ušlých příležitostí a ne jen z pohledu omezení za každou cenu. Mohlo by se totiž stát, že vyhodíme peníze úplně zbytečně. Bohužel se však zdá, že pod tlakem ekologických lobby si zdrženlivý přístup zachovává pouze vláda Spojených států.

14.11.2015: Množství methanu, které z jezer uniká do atmosféry, závisí na množství ryb v nich. Vyplývá to z experimentů, které provedl Roger I. Jones se svými kolegy z Jyväskyläské univerzity ve Finsku. Jezero fyzicky rozdělili na dvě poloviny. Do jedné z nich vysadili ryby a do druhé nikoliv. Ryby velmi podstatně zredukovaly jezerní zooplankton, což vedlo k nárůstu metanotrofních bakterií, které ho používají jako potravu. Tedy čím více ryb, tím méně methanu.

O molekule polyazobenzenu víme, že se vyskytuje ve formě dvou izomerů, cis a trans. Vzhledem k odlišné struktuře je trans molekula polymeru kratší. Ozáříme-li cis izomer modrým nebo ultrafialovým světlem, změní se ve svůj trans protějšek a molekula se zkrátí až o 1,4 nm, přičemž je schopna působit silou 500 pN. Výkon ani účinnost nejsou tedy nijak ohromující, nicméně takové molekuly nejspíš najdou uplatnění v budoucích nanotechnologiích.

19.2.2014: Popsaných vlastností azobenzenu využili Supitchaya Iamsaard a Nathalie Katsonis se svými kolegy z nizozemské Universiteit Twente spolu s Stephenem P. Fletcherem z Oxford University k sestrojení materiálu, který při osvícení může konat mechanickou práci. Pásek z kapalných krystalů se zabudovanými molekulami azobenzenu se při osvícení ultrafialovým světlem stočí do pružinky, přičemž se zkrátí.

Společnosti Xybernaut (specializovaná na výrobu PC zabudovaných v šatech) a Second Chance Body Armor (čelný americký výrobce neprůstřelných oděvů) se spojily s cílem vyvinout sofistikovanou ochranu těla vybavenou výpočetní technikou. "Brnění", které vyvinuly v prototypu, chrání nejen svého nositele, ale i počítač, který je zabudován do jeho šatech. Mluvčí společnosti Xybernaut informoval, že prototyp, který zadrží i střelu z koltu Magnum ráže .44, chrání tělo v rozsahu potřebném pro běžné bojové nebo hlídkové situace. Na rozdíl od nich však současně umožňuje počítačové spojení s příslušnými komunikačními sítěmi a databázemi, což bude zejména pro armádní a policejní důstojníky představovat velikou výhodu. Brnění bylo původně objednáno US Army, která je chtěla využít pro techniky provádějící opravy na bojovém poli a jiný podpůrný personál. Avšak vojenští a policejní velitelé již projevili zájem o jeho využití v bojových situacích a při policejních patrolách.

Tak, jako my získáváme energii k životu rozkladem organických sloučenin (trávením), některé druhy bakterii ji získávají redukcí kovů, např. Geobacter metallireducens žije na železných a manganových rudách. Tento mikroorganismus je však schopen reagovat na změny koncentrace kovů ve svém okolí. Pokud se bakterie nachází na povrchu rudy, vyrostou ji brvy, kterými se drží na místě. Obsahuje-li však okolí málo železa či manganu, naroste mu bičík, s jehož pomocí putuje na příznivější místo. Rovněž naše střevní bakterie Escherichia coli se pohybuje směrem k vyšší koncentraci cukrů, avšak u kovů něco podobného doposud pozorováno nebylo. Na obrázku vidíme bakterii Geobacter metallireducens s bičíkem (S.E.Childers, S.Ciufo, D.R.Lovley, Nature 2002 Apr 18;416(6882):767-9).

Zcela praktické výstupy má výzkum bakterií v Číně. Studiem celkem 11 půdních profilů 11 se podařilo zjistit, že množství sporů běžné půdní bakterie Bacillus cereus je o dva až tři řády vyšší v místech, kde se nachází zlato. Mechanismus tohoto jevu není doposud objasněn.

Prof. Dr. Arnošt Kotyk 25.2.2013: Jeden druh bakterií tvoří drobné kousky zlata, aby se předešlo toxickým účinkům rozpuštěného zlata. Bakterie Delftia acidovorans žije v v širokých společenstvech (biofilmech), která pokrývají kousky kovového zlata. Na univerzitě v Hamiltonu v Ontariu vystavili mikroorganismus roztoku zlata a zjistili, že částice kovu se tvoří na povrchu bakteriální membrány. Mikroorganismus vylučuje peptid delfibaktin, který váže ionty zlata a tvoří z nich pevnou částici, čímž odstraňuje toxicitu roztoku zlata.

Kromě toho, že brokolice obsahuje řadu minerálů a spoustu vitamínů, obsahuje rovněž látky jedovate pro bakterii Helicobacter pylori, jež spolupůsobí při vzniku rakoviny žaludku. Shodou okolností jde o tytéž látky, které zodpovídají za typickou chuť brokolice.

50 km jihozápadně od světoznámého Machu Picchu leží v lokalitě Cota Coca další město Inků, opuštěné více než 500 let.

Základní fyzikální konstanty jako je náboj elektronu e, rychlost světla c či Planckova konstanta h se nazývají konstantami právě proto, že se považují za neměnné v čase. Toto základní fyzikální dogma nedávno zpochybnila skupina australských vědců z University of New South Wales vedená Michaelem Murphym. Pomocí těchto konstant můžeme definovat novou bezrozměrnou konstantu nazývanou alfa, kterou je možno vypočítat z tzv. jemné struktury absorpčních spekter plynů (proto se jí také někdy říká "konstanta jemné struktury"). Při průchodu světla plynem se některé z vlnových délek světla plynem pohltí, takže při následném rozkladu světla (např. hranolem) na komponenty různých vlnových délek v původně spojitém spektru některé vlnové délky chybí. Jejich absence se projevuje jako soustava černých čar v barevném spektru. Právě počet a vzájemná poloha těchto čar se nazývá jemná struktura. Mnoha měřeními byla hodnota alfa stanovena na 1/137,036 Zmíněný australský tým použil techniku měření alfa místo na světlo procházející plynovou komorou (jak je obvyklé) na světlo přicházející ze vzdálených konců galaxie. Pomocí teleskopu Keck I umístěného na jednom horském vrcholku na Hawajských ostrovech vědci analyzovali světlo ze 72 velmi jasných avšak velmi vzdálených quasarů, které při své pouti prošlo někde ve vesmíru plynným oblakem. Díky době, kterou potřebuje světlo k překonání vzdálenosti mezi těmito quasary a Zemí tak studovali absorpční spektra stará asi devět bilionů let. Zjistili, že - i při započtení opravy na tzv. rudý posuv odrážející rozpínání vesmíru - zjištěná hodnota odpovídající těmto spektrům je o 0,0006% menší, než jsou hodnoty zjištěné při dnešních spektrálních měřeních. Pokud by tyto výsledky byly správné, naznačovaly by, že před devíti miliardami let byla hodnota konstanty alfa a tudíž i alespoň jedné z uvedených základních fyzikálních konstant jiná než je dnes, tedy, že se nejedná o konstantu. Tento závěr by zcela zpochybnil tzv. standardní model, který je základem současné fyziky.

Pro případné potvrzení této smělé hypotézy musíme počkat na výsledky dalších pracovišť, která se pokusí pokus australského týmu zopakovat. Zjištěný rozdíl je skutečně velmi malý, nelze tedy vyloučit, že se jedná o experimentální nebo výpočetní chybu. Pokud by se však potvrdily tyto výsledky znamenalo by to nutnost podstatné revize standardního modelu, který odolal všem pokusům o své zpochybnění po desítky let.

Siriův průvodce (Sirius B) Bílý trpaslík, slabý průvodce Siria A. Byl předpovězen Besselem z nepravidelného pohybu Siria A a poprvé ho pozoroval v r.1862 americký optik Allan Clark, když prověřoval rozlišovací schopnost svého dalekohledu. Na základě přesných pozorování Siria A odhadl v r.1914 Walter S.Adams hustotu Siria B na 500 kg v 1 cm3. Tehdy byly známy jen hustoty z planetární soustavy a Adamsův výpočet byl považován za směšný. Vysvětlení však přišlo s kvantovou mechanikou ve 20.letech 20.stol., kdy se ukázalo, že atom je většinou prázdnota, která připouští stlačení (omezené pouze Pauliho principem) do mnohem menšího objemu. Rentgenové teleskopy ukázaly zajímavou skutečnost: zatímco plazmová hvězda Sirius A je vůbec nejjasnější hvězdou na obloze (rozumí se ve světle), Sirius B je v rentgenovém záření podstatně jasnější než Sirius A.

Úplný text najdete zde.

Loni v říjnu uplynulo 400 let od smrti Tychona Brahe. Při této příležitosti uspořádalo Výzkumné centrum pro dějiny vědy mezinárodní sympozium. Do Prahy se sjeli přední světový odborníci, aby shrnuli nejnovější výsledky bádání o Tychonově osobním přínosu i významu rudolfínské doby pro vývoj vědy. Je obecně známo, že díky Tychonovi Brahe a Johannovi Keplerovi se Praha v době císaře Rudolfa II. stala špičkovým střediskem astronomie a vědy vůbec. Nové výzkumy ukazují, že vysokou úroveň měla ovšem věda v Čechách už na počátku 15. století. Jedním z představitelů české vědy předhusitského a husitského období je ideový otec pražského orloje, mistr Karlovy univerzity Jan Ondřejův, řečený Šindel. Oba hrdiny našeho příběhu, Tychona Brahe a Jana Šindela, však nespojuje jen společný zájem o astronomii a společné působiště Praha, ale poněkud paradoxně právě i ona téměř celá dvě století, která je časově oddělují.

Úplný text najdete zde.

Dosud jsme si stále přivykali na zprávy o tom, že se díry v ozonosféře nad jižními i severními oblastmi zeměkoule zvětšují a zasahují do krajů stále bližších středním zeměpisným šířkám. Snaha omezovat látky poškozující ozonosféru stále není příliš úspěšná. Z tokijské univerzity teď přichází optimistická zvěst: Tatsuya Nagashima se svými kolegy došel svým počítačovým modelováním budoucnosti ozonosféry k závěru, že ozonová díra nad Antarktidou se nebude dramaticky rozšiřovat, ale naopak v roce 2040 má být zcela "zalátána". Při matematickém modelování dr.Nagashima bral v úvahu mnoho činitelů, o které se vědci dosud nezajímali, včetně proměn teploty povrchu oceánů a různé možnosti kolísání emise skleníkových plynů do ovzduší. Prozatím ale máme v tomto desetiletí ještě prožít další pokles obsahu ozonu v atmosféře. Ozonový "pancíř" Země nás tedy do roku 2010 bude chránit ještě nebezpečně málo, ale pak se už má situace vyvíjet velmi příznivě. Takže naše děti se budou moci v roce 2040 zase bezstarostně opalovat?

Methan, produkt zažívání dobytka, patří k tzv. skleníkovým plynům, což znamená, že jeho přítomnost v atmosféře zvyšuje její skleníkový efekt a ohřívá tak Zemi. Vliv methanu je mnohem výraznější než vpůsobení notoricky známého skleníkového oxidu uhličitého, je ho však v atmosféře mnohem méně. Můžeme sice diskutovat, nakolik se lidské aktivity včetně dobytkářství skutečně podílejí na změně klimatu, avšak je možné, že každým snědeným biftekem nebo jehněčí kotletkou ohřejeme Zeměkouli. Zajímavé je, že zažívání klokana, přestože rovněž pojídá rostliny, na rozdíl od veškerého dobytka methan neprodukuje. Je to zřejmě dáno odlišným zastoupením bakterií v klokaním žaludku. Australští vědci nyní zkoumají, jak využít klokanů či spíše jejich bakterií ke snížení emisí methanu z dobytka.

Ve většině norem pro ochranu životního prostředí je Čína značně pozadu za mezinárodními standardy. Avšak její nově zavedené normy pro omezení hladiny vyzařování mobilních telefonů jsou dvakrát tak přísné než je tomu ve vyspělých zemích. To představuje značný problém a zvýšené náklady pro výrobce mobilních telefonů, neboť pro splnění těchto norem musí zcela změnit svůj produkční proces od vývoje až po výrobu. Žádnou vědeckou studií se dosud nepodařilo prokázat, že vyzařování mobilních telefonů je škodlivé a může způsobovat rakovinu. Světová zdravotnická organizace (WHO) však vyhlásila, že další výzkum je nutný aby tato možnost byla zcela vyloučena. Zvážíme-li však velikost čínského trhu, zdá se, že se zvýšené náklady na dodržení přísných čínských norem výrobcům mobilních telefonů rozhodně vyplatí.

O skandálu kolem soudního rozhodnutí zpochybňujícího užití otisků prstů jako soudního důkazu AKADEMON opakovaně informoval (REFLEXE 24. 2. 2002). I když toto rozhodnutí bylo nakonec zrušeno, zpochybnění důkazní síly otisků prstů přichází opět ze zcela nečekané strany. Japonským vědcům se totiž podařilo otisky prstů padělat. Padělání je založeno na sejmutí otisku prstu např. ze sklenice postupem, při kterém se napřed otisk fixuje lepidlem, které zaplní rýhy otisku. Takto fixovaný otisk se sejme pomocí digitální kamery a počítačovým zpracováním se zlepší jeho kontrast. Kontrastní obrázek se přenese na fotosenzitivní vrstvu a vyleptají do měděné desky. Ta se potom použije se k reprodukci otisku. Padělané otisky jsou tak dokonalé, že zmatou až 80% znalců. Experti se obávají, že uvedený postup a jeho výsledky vyvrací tvrzení, že otisk prstů je naprosto spolehlivým důkazem.

Nebudeme-li se moci spolehnout na otisky prstů, může nám pomoci analýza rukopisu. Studie, provedená na Univerzitě v Buffalo dokazuje, že rukopis je pro každého z nás jedinečný a že použití grafologie splňuje kriteria vědeckosti, požadovaná americkými soudy. Tato expertiza byla již potvrzena rozsudkem jednoho z Pennsylvánských okresních soudů.

Chlorované organické sloučeniny jsme si zvykli spojovat spíše s moderní chemii nežli s přírodními procesy. Nicméně poslední výzkumy ukazují, že během přirozených rozkladných procesů v půdě se anorganické chloridové aniony (známé třeba z kuchyňské soli NaCl) běžně mění v organicky vázaný chlor, takže organických sloučenin chloru je v půdě mnohem více, než jsme se doposud domnívali.

Na Státní univerzitě v Severní Karolíně v Chappel Hill se podařilo připravit membránu velmi zvláštních vlastností. Snadněji ji totiž projde rozměrnější molekula butanu než menší molekula methanu. Takto se chová pro celou řadu dalších organických sloučenin a nikoliv pouze pro uvedené příklady. U běžných membrán je tomu celkem logicky naopak. Jejich průchodnost je dána velikostí pórů. Je-li molekula výrazně menší než průměr póru, projde bez problému. Čím je větší, tím obtížněji membránou proniká, až částice větší než průměry pórů, prostě neprojdou.

Nová membrána sestává z amorfního polymeru, v němž jsou rozptýleny velmi jemné částice oxidu křemičitého. Její překvapující chování zřejmě určuje nějaké specifická interakce, avšak přesný mechanismus není doposud znám.

Tým Roberta Haddona z University of California v Riverside připravil několik polycyklických organických sloučenin s borem jako heteroatomem, jejichž vodivost, magnetické vlastnosti a propustnost pro infračervené světlo lze výrazně ovlivnit teplotou. Za běžných teplot jsou elektrony delokalizovány a pravděpodobnost jejich výskytu je vyšší ve středu molekuly. Sloučenina je diamagnetická a vodí elektřinu. Ohřejeme-li ji, elektrony se přesunou do okrajových částí molekul, látka se stane paramagnetickou a nevodivou. Navíc zprůhlední pro infračervené světlo. Přesná teplota této změny se pohybuje mezi 50 až 74 stupni Celsia a závisí na struktuře molekuly. Je velmi pravděpodobné, že tento zajímavý materiál nalezne své uplatnění v mikroelektronice.