V březnu tr. oznámil tým japonských vědců vedený Masaru Okabem, že po dvaceti letech bádání konečně objevili protein, který nazvali izumo (podle japonské svatyně, v níž se dostává požehnání svatebčanům a zemědělské výrobě) a který patří do superrodiny imunoglobulinů. Tento protein nemá co činit s vazbou na povrch vajíčka, ale rozhoduje o vniknutí spermie do vajíčka. Celý proces je poměrně složitý a víme o něm asi to, že spermie pronikne přes obal vajíčka zvaný zona pellucida a obsahující řadu glykoproteinů přes tzv. perivitellinový obal a naváže se na plasmatickou membránu vajíčka. Při tom mu pomáhají proteiny fertilin-alfa,beta a cyritestin. Tam přítomný izumo se pak spojí s proteinem CD9 na plasmatické membráně vajíčka, a to za spolupráce integrinu a proteinu vázaného v membráně fosfatidylinositolem. Co se děje dál, se zatím intenzivnš zkoumá.

V roce 2000 vydala americká vláda na vědu a výzkum v průměru 66 dolarů na obyvatele. Výdaje se výrazně liší od běžných představ o bohatství jednotlivých oblastí Spojených států. Nejvyšší položka (nad USD 132) se vyskytuje pouze v Massachusetts (což o to, tam je několik slavných univerzit) a v Marylandu (proč právě tam?); slušný obnos mezi USD 66 a 132 byl pak ve Washingtonu, Oregonu, Kalifornii, Utahu (!), Koloradu, Novém Mexiku, Iowě, Missouri, Severní Karolině, Pensylvánii, New Yorku, Connecticutu, Vermontu, Rhode Islandu a New Hampshire, ale také na Havaji a Aljašce, zatímco ubohých méně než USD 33 bylo v Idahu, Nevadě, Jižní Dakotě, Oklahomě, Arizoně, Kentucky, Západní Virginii, New Jersey (!), Maine, Jižní Karolině a na Floridě (!). Ostatní státy se pohybovaly v rozmezí od USD 33 do 66.

Napřed udeří povodně, pak sucho. Až biblicky zní tato předpověď pro státy sousedící s Himalájem. Je založena na skutečnosti, že ledovce v himalájských velehorách začínají ustupovat. O tom, co to může znamenat pro Asii, se hovořilo v březnu na londýnském zasedání ministrů energetiky a ochrany životního prostředí dvaceti zemí, které trpí nedostatkem energie, aby diskutovali o tom, jak by mohly jejich státy přispět k zastavení růstu obsahu skleníkových plynů v atmosféře, aniž by si podvázaly svůj ekonomický růst. Jennifer Morganová, ředitelka oddělení změn klimatu ochranářské organizace WWF, varovala politiky, že by pštrosí politika nic nedělání nakonec vedla k ohrožení jejich národního hospodářství. Ledovce Himaláje dodávají každoročně do asijských řek 8,6 milionu krychlových metrů vody. Tání ledovců by způsobilo na území Číny, Indie a Nepálu zprvu obrovské povodně na řekách jako jsou Ganga a Jang-c´-t´iang. A ty by pak začaly vysychat, což by ochromilo hydroelektrárny, zemědělství a ten průmysl, který spotřebovává značná množství vody jako je výroba papíru a důlní díla. Národní hospodářství zvláště Číny, Indie a Nepálu by bylo při přehlížení hrozby oteplování planety značně podvázáno.

Chobotnice jsou mistryněmi převleků. Dokážou měnit tvar těla i jeho zbarvení tak, aby co nejlépe unikaly pozornosti svých přirozených nepřátel. Pokud už ale chobotnice začne prchat, musí značnou část kamufláže odhodit. Pohybuje se rychle díky „reaktivnímu pohonu“ -proudu vody, který vypudí z plášťové dutiny. V té chvíli podřídí tvar těla jedinému účelu – účinnosti „reaktivního pohonu“ a stává se krajně nápadnou. Přinejmenším dva druhy malých chobotnic – indonéský druh Octopus marginatus a australský druh Octopus (Abdopus) aculeatus - ale dokážou mizet překvapivě rychle a přitom si své tělní mimikry udržet. Tyto chobotnice „kráčejí“ pod dně po dvojici chapadel a zbývajících šest chapadel využívají k maskování. Chobotnice nemusí nad svými kroky „přemýšlet“, protože pohyb kráčivých chapadel zajišťují autonomní nervové obvody samotných chapadel. Octopus marginatus přitom vypadá jako kokosový ořech unášený pod vodou mořským proudem. Kráčející Octopus (Abdopus) aculeatus se nejvíce ze všeho podobá chomáči mořských řas. Pohyb chobotnic je bezesporu zajímavou raritou, protože „chůzi po dvou“ jsme si vždycky spojovali s končetinami s pevnou kostrou. Chapadlo chobotnic ale samozřejmě žádnou pevnou kostru nemá.

Skupina s názvem Anglo-Scandinavian Cardiac Outcomes Trial při Imperial Ciollege v Londýně vydala zprávu, že nový typ léčby hypertenze může snížit riziko mrtvice o 25 % a koronárních příhod o 15 %, stejně jako úmrtnost na srdeční a cévní choroby. Studie zahrnovala 19 000 pacientů, kteří byli léčeni blokátorem vápníkových kanálů amlodipinem a inhibitorem enzymu přeměňujícího anguiotensin, zvaným perindopril; výsledky byly srovnávány s klasickou léčbou beta-blokátorem atenololem a diuretikem zvaným bendroflumethiazid.

Australská vláda vydává nemalé finance v řádu stovek tisíc dolarů na hubení dovezených rostlin, které se nekontrolovatelně šíří a ohrožují domácí přírodu a zemědělství. Od doby, kdy Evropané začali osidlovat tento světadíl, mělo být sem vědomě i nevědomě přivezeno na 27 000 cizích živočišných a rostlinných druhů. Řada domácích druhů tím začala být vážně ohrožována, některým už hrozí vyhubení. Nyní se však ukazuje, že ještě větším ohrožením přírody mohou být okrasné, které jsou dováženy do australských zahradnictví. Lidé, kteří si je zde kupují v dobré víře, že dělají něco pro přírodu, nemají potuchy, že i tyto rostliny se mohou nekontrolovatelně šířit Austrálií.

Deriváty porfyrinu patří ve všech organismech k velmi důležitým látkám. Např. tvoří základ krevního barviva hemoglobinu anebo chlorofylu, který je nezbytný pro fotosyntézu rostlin. V laboratořích Sandia National Laboratory připravili z porfyrinů dlouhé nanotrubice, které možná budou svými vlastnostmi konkurovat mnohem známějším nanotrubicím uhlíkovým. Pokud v roztoku smísíme vhodné kladně a záporně nabité deriváty porfyrinu, tyto útvary vzniknou samovolně za normální teploty. Za přítomnosti iontů zlata nebo platiny v roztoku při osvícení vznikají nanočástice těchto kovů na povrchu porfyrinových nanotrubic. Takový kompex je pak schopen rozkládat pomocí světla vodu na vodík a kyslík. Zatím jde pouze o laboratorních experimenty, nicméně rozhodně jde o velmi zajímavé látky, které si zasluhují další studium.

Dlouho se ví, že hmyz nedýchá kontinuálně, nýbrž přerušovaně. Mezi důvody pro tento rytmus se počítalo uzavření dýchacích průduchů (spikul) ve vzdušnici jednak pro zamezení ztráty vody, jednak (u hmyzu žijícího v zemi) pro lepší odstraňování oxidu uhličitého. Nedávné výzkumy, prováděné s motýlem z čeledi martináčovitých zvaným atlas velký ukazují na to, že uzavírání průduchů má za cíl udržení nízké hladiny kyslíku ve vzdušnici, a tím i v těle hmyzu, aby se zabrániklo poškození kyslíkem a jeho reaktivními radikály (ROS).

„Hlavním posláním Akademie věd České republiky byla, je a do budoucna zůstává vědecká excelence. Společné úsilí nás všech by mělo směřovat k tomu, abychom svůj vědecký výkon zlepšovali a aby se naše Akademie jako celek zařadila k těm nejrespektovanějším evropským vědeckým centrům. Dnes tomu tak ještě není, i když máme skvělé jedince i týmy,“ uvedl ve svém prohlášení jako kandidát na funkci předsedy Akademie prof.RNDr.Václav Pačes. Volba se uskutečnila na zasedání akademického sněmu Akademie věd České republiky ve čtvrtek 24.března. Čtyřleté funkční období skončilo dosavadní předsedkyni prof.RNDr.Heleně Illnerové. O funkci předsedy se ucházeli dva kandidáti – kromě prof.RNDr.Václava Pačese i Ing.Vladimír Nekvasil z Fyzikálního ústavu AV ČR. Prof.V.Pačes získal 114 hlasů, Ing.Vl.Nekvasil 91.

Prof.Pačes, který se narodil v r.1942 v Praze, se zabývá genomikou. Jeho skupina byla jednou z prvních, která v r.1986 dokončila přečtení úplné dědičné informace bakteriálního viru. Je objevitelem specifického enzymu zapojeného do katabolismu rostlinného hormonu cytokininu. Je spoluautorem prvního českého syntetického genu pro prekurzor neurotransmiteru enkefalinu. Molekulární genetiku a genové inženýrství přednáší na VŠCHT Praha. Po druhé jmenovací období zastával funkci ředitele Ústavu molekulární genetiky Akademie věd České republiky. Učinit naše pracoviště mezinárodními, to byl jeden z cílů, ke kterým chce v dalším čtyřech letech prof.RNDr.Václav Pačes Akademii vést: „Zatím se nenaplnila moje vize, kde naše ústavy jsou vpravdě mezinárodní, kde se na některých mluví víc anglicky než česky, kde vedoucí skupin jsou vybíráni konkurzy, kam se hlásí i vědci ze zahraničí, kde sami aktivně vyhledáváme vynikající mladé vědce a přetahujeme je k nám. Zatím není příliš reálné, že k nám přijdou vědci z nejvyspělejších států. Ale je reálné, abychom získali kolegy například ze zemí bývalého Sovětského svazu. K tomu je ale třeba i změn v legislativě a v diferencovaném přístupu k těmto lidem u našich státních orgánů. To musíme prosazovat.“ .

V ženevském CERN byl umístěn první supravodivý magnet z 1232 do 27kilometrového tunelu, kde bude zbudován nový obří urychlovač Large Hadron Collider. Magnety o hmotnosti 35 tun umožní pronikat do dalšího patra atomového jádra – protony budou urychlovány na rychlost blízkou rychlosti světla. Urychlovač LHC by měl zahájit svůj provoz v roce 2007.

Dr. Mary Schweitzer, docentka paleontologie z North Carolina State University, nalezla ve fosilizovaných kostech tyranosaura starých 68 milionů let poměrně zachovalé zbytky organické tkáně, v nichž se daly ještě rozeznat stopy buněk, které ji kdysi vytvářely. Obdobné nálezy ze zkamenělin dalších ještěrů z doby před 80 a 65 miliony let, dokládají, že nejde o ojedinělou výjimkou. Dle dosavadních názorů nepřižijí organické zbytky ve zkamenělinách více než 100.000 let, pak je zcela nahradí minerální látky.

Studie z ledna tr. ukazuje, že celosvětově lze připsat alkoholu plná 4 % onemocnění, ve srovnání s 4,1 % na vrub kouření a 4,4 % díky vysokému krevnímu tlaku. Alkohol, tedy ethanol, má vztah k více než 60 různým chorobným stavům od rakoviny prsu až ke koronárním srdečním chorobám. Zůstává otevřenou ptázkou, jak se projeví v této bilanci zvyšování ceny alkoholu a jeho dostupnost. Podle názoru britských odborníků by se 10procentní zdražení alkoholu odrazilo v 7procentním poklesu úmrtnosti na cirrhosu u mužů a 8,3procentmím poklesu u žen a celkově v 28,8procentním snížení úmrtí nějak spojených s konzumací alkoholu u mužů a v 34,4procentním snížení u žen.

Astronomové už delší dobu hledají ve vesmíru vlivy, které mohou drasticky ovlivňovat naší planetu. Není to tak dávno, co se stala módní domněnka o tzv.sněhové kouli Zemi. Zasloužil se o to v roce 1992 odborník na paleomagnetismus Joe Kirschvink z Kalifornské techniky. Hypotézu podpořili po několika letech geologové Paul Hoffman a Dan Schrag z Harvardské univerzity. Došli k přesvědčení, že naše planeta dvakrát zcela zamrzla a pokryla se ledem, a to přibližně před 600 a 750 miliony let. Proč? To zůstala nezodpovězená otázka. Alex Pavlov z Coloradské univerzity s kolegy tvrdí, že příčinou byly obří mraky galaktického plynu, které se nacházejí ve spirálních ramenech naší Galaxie Mléčné dráhy. Naše sluneční soustava se měla setkat s těmito oblaky v posledních 250 milionech let celkem osmkrát. Atmosféra Země se dovede proti částicím takového oblaku bránit pomocí slunečního větru, horkým iontům vyletujícím z naší hvězdy. Tento vítr nebezpečné částice odvane, „odežene“. Avšak v jednom případě z třiceti jsou plynná mračná natolik hustá, že se jejich částice dostanou až do atmosféry Země. Podle dr.Pavlova to ovlivní globální klima tak asi jako výbuchy tří gigantických sopek Pinatubo ročně. Přitom sluneční soustava prochází oblakem až 200 000 let. Výsledkem je, že se Země ochlazuje, až se celá spoutá ledem. Takže „sněhová koule Země“ nevzniká vlivem poklesu obsahu skleníkového plynu methanu, jak soudí někteří vědci?

Galaktická mračna se však podle dr.Pavlova mohou projevovat na naší planetě i dalším nebezpečným způsobem. A to i v případě, že nejsou natolik hustá, aby nakonec způsobila zamrznutí Země. Tím, že se odvane ochranný sluneční vítr, může na Zemi dopadat kosmické záření i mezihvězdný vodík a naruší se ozonová vrstva planety. Ultrafialové záření pak může začít usmrcovat řadu rostlinných a živočišných druhů. Život se stává bezbranný zvláště v dobách, kdy ztrácí ochranu zemského magnetického pole – póly se přepólovávají jednou za 200 000 let.

Bulharsko se po Spojených státech a Švýcarsku stalo třetím státem, který zvládá výrobu tzv.thermobarické munice, jejíž výbuch je dvoufázový. Nejprve tlaková vlna rozptýlí v širokém okolí explozivní aerosol, který pak sám exploduje. S jejich nasazením se počítá zejména proti bunkrům a jiným podzemním opevněním a krytům. Americká puma označená BLU-118S byla poprvé nasazena před třemi roky v Afganistanu a používá se buď jako součást rakety nebo laserem naváděných letech pum.

Nyní přichází Vazovski Mašinostroitelni Zavodi, jedna z největších bulharských zbrojních továren, se dvěma novými typy této munice. Velký zájem je o minometnou střelu ráže 81 mm. Při jejím výbuchu dosáhne teplota 800 stupňů Celsia a tlak v okolí 5 m dosáhne 50 kPa. Druhým produktem je protitanková řízená střela 9M14M Maljutka (označení NATO: AT-3 Sagger) s dostřelem 3000 m.

Vědci na Northwestern University objevili pomocí techniky zvané bio-bar-code amplification (BCA) u pacientů se začínající Alzheimerovou chorobou v mozkomíšním moku nepatrné množství toxického proteinu, který by mohl být zodpovědný za rané neurologické poškození doprovázející tuto chorobu. Pravděpodobný pachatel této choroby se nazývá ADDL, což je 5 nanometrů velká molekula, která se začíná hromadit při počínající Alzheimerově chorobě mnohem dříve, než se objevují již ireversibilní plaky, kdy je detegovatelná i v pacientově krvi a kdy je choroba ještě léčitelná.

Měl by to být první jaderný reaktor zbudovaný ve Spojených státech po roce 1974. Americká Nuclear Regulatory Commission se v únoru sešla s představiteli místní komunity malé aljašské vesničky Galena, ležící 900 kilometrů severozápadně od Anchorage na řece Yukonu. Diskutovali o možnosti vybudovat zda malou jadernou elektrárnu, která by 700 obyvatel zásobovala přibližně deseti megawatty energie, což představuje jedné procento výkonu typické jaderné elektrárny.

Minielektrárnu by tvořil reaktor nového typu. Protivníci atomové energetiky podezírají vládní orgány, že si pro elektrárničku vybrali místo téměř zcela liduprázdné, aby nevyvolaly příliš velké protestní akce. Místní obyvatelé projekt přivítali, protože za elektřinu nyní vyráběnou dieselovým agregátem platí trojnásobek průměrné ceny ve Spojených státech.

Stejně jako ve většině ostatních zemí nedávno přistoupivších k Evropské unii je v Polsku podíl hrubého národního produktu ve vědě a výzkumu směšně nízký - necelých 0,6 % (u nás to bylo téměř 0,8 %). Přitom snaha členských zemí EU je dosáhnout alespoň 3procentního podílu, i když zatím i vyspělé země trochu zaostávají - v roce 2002 to bylo 1,9 %, v roce 2004 něco přes 2 %, což je mnohem méně bež v USA nebo v Japonsku.Polsko tuto situaci přijímá jako výzvu a v létech 2007-2013 hodlá investovat do vědy a modernizace příslušné infrastruktury 142 miliard euro. Téměř polovina této částky by měla přijít ze strukturních a kohezních fondů EU, 50 miliard od polské vlády a 28 miliard ze soukromého sektoru. Střízlivé odhady se však pohybují pouze okolo 1,5 % hrubého národního produktu do vědy v roce 2006.

Měchýř ryb je úžasný evoluční vynález. Při jeho patřičném nafouknutí se může ryba volně vznášet ve vodě a nemusí přitom ani pohnout ploutví. Některé ryby si pro tyto účely plní měchýř polykaným vzduchem. To ale znamená, že se čas od času musí vynořit na hladu pro pár životně důležitých loků vzduchu. Ryby, které se naučily plnit měchýř kyslíkem uvolněným z krve, si vyplouvání na hladinu ušetří. Díky tomu mohly proniknout do obrovských hloubek, jež jim byly rybím „polykačům vzduchu“ zapovězeny. Němečtí a britští vědci nyní pronikli do hloubi tajů rybího měchýře a výsledky svého bádání uveřejnili v prestižním vědeckém časopise Science (Science 307, str. 1752-1757, 2005). Klíčem k plnění měchýře je zvláštní síť cév označovaná jako rete mirabile (česky cosi jako „podivuhodná síť“). Z krve, která cévami „podivuhodné sítě“ protéká, se uvolňuje kyslík do měchýře a to navzdory skutečnosti, že v měchýři jsou koncentrace kyslíku už beztak vysoké a molekuly kyslíku tam nemohou pronikat „samospádem“. Ryby si pro tento účely vyvinuly speciální typy krevních barviv hemoglobinů. Buňky ve stěně rete mirabile uvolňují kyselinu mléčnou a oxid uhličitý a tím krev okyselí. Na změnu kyselosti reagují speciální hemoglobiny uvolněním kyslíku. Navíc funguje v rete mirabile dokonalý výměníkový systém. Tepny a žíly se k sobě těsně přikládají a kyslík, který se neuvolnil do měchýře „v prvním kole“, projde při „odchodu“ přes stěnu žíly do tepny a absolvuje ve stěně měchýře „druhé kolo“.

Tým vedený britským fyziologem Michalem Berenbrinkem z University of Liverpool prostudoval hemoglobiny a další funkční prvky celého systému plnění měchýře u širokého spektra ryb – doslova od žraloků po makrely. Zjistil, že se hemoglobiny uvolňující kyslík v kyselém prostředí u obratlovců vyvinuly jen jednou a najdeme je u ryb od primitivních žraloků až po ryby dvojdyšné. Od svých rybích předků je dokonce zdědili i obojživelníci. Dokonalosti ale dosáhly tyto hemoglobiny právě u ryb, jako je treska nebo makrela, které dovedou plnit měchýř kyslíkem z krve. Zhruba před 250 miliony roků si ryby vyvinuly velmi důmyslnou síť kapilár, která jim dovoluje zásobovat kyslíkem oční sítnici a zajišťuje jim velmi dobrý zrak. Pro uvolnění kyslíku do sítnice využily tyto ryby hemoglobiny citlivé na kyselé prostředí. Teprve před 100 miliony roků si ryby vyvinuly i rete mirabile pro plnění měchýře kyslíkem. Použily přitom evoluční triky, které už měly „na skladě“ – hemoglobiny citlivé na kyselé prostředí a schopnost tvorby důmyslné sítě cév. Na úžasnosti tohoto evolučního vynálezu nic nemění ani fakt, že následně některé ryby o tuto vymoženost přišly, protože začaly žít v podmínkách, kde ji nemohly pořádně využít. Je zajímavé, že jakmile ryby ztratily rete mirabile, klesla zároveň i schopnost jejich hemoglobinů reagovat na kyselé prostředí. Obě dovednosti tedy „jdou ruku v ruce“ a jedna bez druhé je evolučně bezcenná. Někteří kritici nicméně odmítají přijmout názor, že to byl právě „samonafukovací“ plovací měchýř, co umožnilo rybám obrovský rozvoj a vznik nepřeberného druhového bohatství.

9. března vyrazilo do ulic Paříže a řady dalších měst přes 8000 vědeckých pracovníků, aby protestovali proti navrhovaným vládním reformám ve vědě a výzkumu. Pracovníci univerzit a vědeckých center jako CNRS a INSERM namítají, že návrh zákona přednesený náměstkem ministra pro výuku F. d´Aubertem umožňuje vykořisťování vědeckých kolektivů, aniž jsou jim přiznávána patřičná práva. Říkají, že je během příštích pěti let třeba každoročně vytvořit 5000 stálých míst, aby Francie dosáhla hranice určené lisabonskou dohodou EU, totiž 3 % hrubého domácího produktu na vědu a výzkum. Ve vládním návrhu se hovoří pouze o 1000 nových míst.

Velmi selektivní chemickou reakci provedli prof.Richard Palmer a Dr.Peter Sloan z Univerzity v Birminghamu. Sestrojili totiž aparaturu, která jim umožňuje řídit reakci jediné chemické vazby. Využili k tomu rastrovacího tunelového mikroskopu, jehož supertenkým hrotem vpravili do jediné molekuly chlorbenzenu jeden elektron, který celou částici rozkmital. Druhým elektronem pak rozbili vazbu uhlík – chlor, čímž z molekuly uvolnili atom chloru. Nejde o žádnou převratnou reakci, avšak o převratný způsob řízení chemických reakcí. Důležité je, že Palmerovo a Sloanovo zařízení funguje za běžné laboratorní teploty, zatímco všechny předcházejí obdobné experimenty se musely omezit na chlad blízký absolutní nule.

Prezident Bush krátí pro příští rozpočtový rok výdaje na testy dobytka na BSE o 80 %. Od června 2004 testovaly Spojené státy 220 000 kusů. Tři podezřelé případy byly prohlášeny za zdravé. A tak podle nového ročního programu prevence nemoci „šílených krav“, který začne v říjnu, bude testováno pouze 40 000 kusů dobytka.

Hlavní izraelský tank Merkava mk 4 dostane novou ochranu. Bude vybaven novým systémem zvaným „Trophy Active Protection Systém“, který pomocí radaru sleduje v úhlu 360 stupňů přilétající rakety a granáty a automaticky je sestřeluje. V současné době je deset let trvající vývoj téměř ukončen a během roku bude k dispozici několik prototypů k polnímu nasazení. Později se počítá s využitím nového ochranného systému i na dalších vojenských vozidlech. Obdobným zařízením disponují Spojené státy a vyvíjí se ve Velké Britanii.

Zdá se to být zcela nesmyslná otázka. Éric Duchemin, konsultant Mezinárodního panelu o změnách klimatu, na ni odpovídá ve studii publikované v Mitigation and Adaptation Strategies for Global Change. Tvrdí, že hydroelektrárenské přehrady produkují tak značná množství oxidu uhličitého a methanu, že v některých případech mají na svědomí víc skleníkových plynů než tepelné elektrárny spalující fosilní paliva. Jsme pak spravedliví v určování podílu, kterým jednotlivé státy přispívají k oteplování naší planety skleníkovými plyny? A snaha nahrazovat tepelné elektrárny hydroelektrárnami je rozumné řešení? – ptá se Éric Duchemin.

Philips Fearnside z brazilského Státního ústavu pro výzkum Amazonie konstatuje, že míra vydávaných skleníkových plynů se ovšem liší od přehrady k přehradě. Přehrada Curuá-Una na řece Paraná v Brazílii má produkovat 3,5krát více skleníkových plynů než vydává tepelná elektrárna vyrábějící stejné množství elektřiny. Viníkem je tu převážně kolísající hladina vodní nádrže, která přispívá k rozkladu rostlinné hmoty. Methan se uvolňuje z proudící vody na turbinách. Většina škůdců jsou pochopitelně hydroelektrárny v tropických krajích, nikoli v zemích s chladným podnebím. Bude se tedy posuzovat vliv jednotlivých států světa i podle tohoto kritéria? Byly by tím postiženy země s velkými plochami vodních nádraží jako Kanada, Spojené státy, Brazílie, Rusko, Indie a Čína.

Aktivita plné desetiny genů kódujících transkripční faktory osciluje v cirkadiánním rytmu, na nějž jsou prakticky všichni živočichové naprogramováni. Dva základní geny, hrající roli v této oblasti, zvané Bmal1 a Clock, se nyní objevují jako velmi důležité v metabolickém syndromu, což je stav postihující třetinu až polovinu populace ve vyspělých zemích, kde zahrnuje obezitu, vysoké hladiny triacylglycerolů, rezistenci k insulinu a vysoký krevní tlak. Poněkud překvapivě bylo nyní zjištěno, že hladina glukosy v krvi (alespoň u myší), která je nejvyšší po ránu, u mutantních myší bez funkčního genu Bmal1 vyšší nebyla. Takoví živočichové se ani nedokázali zotavit z insulinem navozené hypoglykemie.

Zkoumání nitra buněk různými metodami (např. aktualita z 28.4.2004) patří již k standardním laboratorním technikám, takže je jen logické, že biologové upřeli svou pozornost k další metě - k buněčnému jádru, kde je soustředěna naprostá většina dědičné informace ve formě deoxyribonukleové kyseliny DNA. Kalifornským chemikům se podařilo připravit zajímavou fluorescenční sondu, tvořenou klastrem nanejvýš z tisíců molekul selenidu a sulfidu kademnatého, jež může přetrvávat v buněčném jádře i několik dní, aniž by ho poškodila. Při excitaci laserovým paprskem pak vyzařuje světlo různých vlnových délek. Právě ze změn těchto tzv. fluorescenčních spekter pak můžeme usuzovat na pochodu uvnitř jádra.

Akademie věd oceňovala 9.března výsledky našeho badatelského výzkumu. Za dosažené vynikající výsledky velkého vědeckého významu byly uděleny tři ceny Akademie věd ČR. Dr.Tomáš Jungwirth získal cenu za vědecký výsledek Feromagnetismus a nové spintronické jevy v polovodičích. Jde o zcela nový jev v nemagnetických polovodičích, tzv.spinového Hallova jevu, který otevírá ve spolupráci se zahraniční vědou nové možnosti využití ve spintronice. Jméno tohoto vědce proběhlo před nedávnem v souvislosti s touto spoluprací našimi sdělovacími prostředky a nadějí na značný pokrok v elektronice. Druhá cena je rovněž spojena s vědcem, který se v poslední době velice aktivně zapojuje do diskuse o postavení české vědy, s prof.RNDr.Václavem Hořejším, členem Učené společnosti ČR. S týmem tvořeným pracovníky Ústavu molekulární genetiky AV ČR RNDr.Ladislavem Anděrou, RNDr.Pavlou Angelisovou, Mgr.Tomášem Brdičkou, Mgr.Naděždou Brdičkovou, Mgr.Janem Černým, Mgr.Karlem Drbalem, PhMr.RNDr.Ivanem Hilgertem, MUDr.Odrejem Horváthem, RNDr.Vladimírem Kořínkem a Mgr.ing.Jiřím Špičku získali cenu za Soubor deseti prací zabývajících se významem membránových mikrodomén a jejich nových proteinových komponent v imunoreceptorové signalizaci. Třetí cenu udělila předsedkyně Akademie věd ČR prof.RNDr.Helena Illnerová PhDr.Kláře Benešovské, PhDr.Janu Frolíkovi, Mgr.Janě Maříkové.-Kubkové a PhDr.Ivanu Muchkovi za vědecký výsledek Stálé expozice „Příběh Pražského hradu“.Expozice zpřístupňuje dějiny Hradu od pravěku až do 20.století.

Je sympatické, že Akademie věd pokračuje dál ve snaze systematicky podněcovat aktivitu mladých vědců. Ceny Akademie pro mladé vědecké pracovníky za vynikající výsledky vědecké práce byly uděleny tři. Mgr.Michal Dovčiak (1973) získal cenu za práci Záření akrečních disků v silné gravitaci. Výsledky práce budou s velkou pravděpodobností používány v rentgenové spektroskopii aktivních galaktických jader a mikrokvasarů. Ing.Petr Halada (1972) byl oceněn za Soubor prací popisujících vývoj proteomických metod pro identifikaci a strukturní charakterizaci biologicky a biotechnologicky významných proteinů. Mgr. Bronislav Ostřanský (1972) byl odměněn za monografii Dokonalý člověk a jeho svět v zrcadle islámské mystiky. Pojednání Úradky Boží pro nápravu lidského království šejcha Muhjiddína ibn´Arabiho. Jak se konstatuje v rozhodnutí Akademie věd, tato monografie představuje v kontextu české a slovenské orientalistiky první dosud publikovanou knihu svého druhu Za zvláště úspěšné řešení programových a grantových projektů, které míří do praktického života, byly uděleny rovněž tři ceny. Ing.Josef Halámek a Ing.Pavel Jurák získali cenu za Nové metody neinvazivní diagnostiky nervových a kardiovaskulárních onemocnění. Výsledky vědecké práce jsou klinicky ověřovány a postupně přenášeny do klinické praxe. Nejintenzivnější spolupráce se uskutečňuje s Fakultní nemocnicí U sv.Anny v Brně a s Mayo Cliníc v Rochestru. Ing.Peter Šebo s týmem Ing.Radim Osička, Dr.Mgr.Jiří Mašín, Ing.Marek Baslert a Mgr.Jana Vodolánová získali cenu za výsledek Studium mechanismu průniku adenylát-cyklázového toxinu přes biologické membrány. Nečekané a významné výsledky posunuly chápání mechanismu průniku adenylát-cyklázového toxinu membránou cílových buněk. Mají značné použití při vývoji toxoidů adenylát-cyklazového toxinu jako nových a velmi slibných nosičů nádorových antigenů pro experimentální imunoterapii některých nádorových onemocnění. RNDr.Michal Štros s členy týmu Ing.Alena Bačíková, Mgr.Eva Muselíková-Polanská, Božena Kronerová byl odměněn za Objasnění vazby transkripčního faktoru RNA polymerázy I UBF a DNA. Tým identifikoval aminokyseliny HMG domény, které jsou absolutně nezbytné pro rozpoznávání protinádorového léčiva cisplatina navázaného na DNA.

Existence mikroorganismů žijících hluboko pod zemským povrchem fascinovala mnoho vědců, z nichž někteří usoudili, že hmotnost organické hmoty pod povrchem je srovnatelná s hmotností celé nám známé biosféry. Podobně se tvrdí, že vrstvy zeminy pod mořským dnem obsahují přes polovinu všech prokaryontních buněk na Zemi. Málo se vědělo o životnosti těchto buněk - nyní se aplikovala metoda využívající ribosomální RNA zvaná poněkud kostrbatě catalyzed reporter deposition-fluorescence in situ hybridization a tou se zjistilo, že většina prokaryot nalézaných více než 400 m pod mořským dnem je živá, a to plných 16 milionů let.

Carol Caliendrová z Carlow University v Pittsburghu provedla výzkum nakolik piercing na intimních místech způsobuje zdravotní problémy. Především se ukázalo, že takto ozdobení jedinci nevyhledávají pomoc u lékařů, protože si o nich myslí, že jejich módě nerozumějí. Takže se v ordinacích objevují jen 3 procenta z nich, ačkoliv zdravotními potížemi trpí z těch, kdo mají piercing na prsních bradavkách a na genitálu, 60 procent. Mnozí přiznávají lehké potíže jako např. vyšší citlivost pokožky. Přitom 39 procent mužů s piercingem na genitálu má potíže s močením, zvláště u ozdoby zvané Prince Albert. 18 procent mužů přiznává, že se jim někdy protrhne kondom.

Většina termitů se živí výhradně celulózou rostlin, kterou tráví především díky symbiotickým mikroorganismům ve střevě nebo specifickým houbám, které pěstují v termitišti. Z ekologického hlediska mají proto v přírodě nezastupitelnou úlohu při mineralizaci tohoto organického materiálu. Řada jich ale patří ze stejného důvodu v teplejších oblastech všech kontinentů mezi významné škůdce, neboť narušují vše, co je ze dřeva. Na ochranu před nimi se vynakládají řádově miliardy dolarů ročně a ochranné metody jsou založené převážně na toxických insekticidech a fumigantech. Z hlediska ochrany životního prostředí je proto hledání jakýchkoliv alternativních přístupů k obraně před nimi velmi žádoucí. Jedním z principů, jež by mohl být slibně využit při regulaci potravního chování tohoto společenského hmyzu, je nedávné překvapivé zjištění australských entomologů, že termiti využívají při výběru nejvhodnější potravy mj. i sluch. Už dlouho je známo, že termiti dobře slyší, přesněji řečeno že cítí vibrace podkladu a že toho využívají i při dorozumívání. Rytmické bušení do stěny chodby znamená např. poplach. To, že využívají této své schopnosti i při krmení, je ovšem novinkou. Laboratorní pokusy dokázaly, že termiti také dovedou zjišťovat, jakým způsobem vibrace vznikají. Tato jejich schopnost může naznačovat, že mají i něco jako sonar. Podle výzkumníků různé druhy termitů preferují potravu různé velikosti, jistý druh dává např. v pokusech přednost malým dřevěným bločkům před velkými. Může to souviset se snahou vyhnout se konkurenčním střetům. Jak ale tento slepý hmyz velikost dřívek poměřuje?

Problémem se zabývala skupina odborníků na universitě Nového Jižního Walesu. Zaznamenávali vibrace vznikající na velkých a malých bločcích dřeva při žíru dělníků druhu upřednostňujícího malé bločky. Pak záznam vibrací z velkých bločků přenášeli na malé a ve výběrovém testu zjišťovali preference termitů. Zjistili, že termiti v tomto případě velké a malé bločky od sebe nerozeznají. Přehrávka vibrací z velkého bločku je zřejmě zmátla a tak malý bloček od velkého nerozlišili.Zajímavé bylo i zjištění, že uměle generovaný zvuk napodobující termití chroustání termity nezmátl, stejně tak jako ignorovali jakékoli náhodné vibrace.Ukázalo se tedy, že termiti podle vibrací rozpoznají nejen velikost zdroje potravy, ale i zdroj tohoto mechanického signálu. Tato vibrační informace má ještě jeden důležitý účinek, může ovlivnit reprodukční potenciál termití společnosti. Většina termitů jsou sterilní dělníci, kteří se nerozmnožují. U nižších termitů se však dělníci izolovaní od mateřské kolonie mění na náhradní reprodukční jedince, kteří se rozmnožovat mohou. V pokusech, kdy byli dělníci vystaveni autentickému termitímu vibračnímu signálu od jiných dělníků, vznikalo jen málo náhradních reprodukčních jedinců, zatímco mnohem víc jich vzniklo, když na ně působil umělý nebo žádný signál. Vědci doufají, že se jim podaří nalézt způsoby, jak narušit schopnost termitů dřevo k žíru si vybírat s cílem snížit ekonomické ztráty jimi působené. „Obecně se věří, že termiti jsou nevybíraví žrouti, konzumující vše dřevěné nač přijdou“, říká jeden z autorů studie, dr. Evans, „ale ve skutečnosti je to hmyz velmi vybíravý a svou potravu vyhledává velmi pozorně. Stravitelnost a tvrdost dřeva jsou pro ně vlastnosti stejně důležité, jako obranné látky vytvářené rostlinami. Naše práce ale ukázala, že to nejsou jediná kriteria, jimiž se termiti při svém rozhodování řídí. Známe mnoho případů, kdy termiti ani stravitelné dřevo nekonzumují.“

Nedávný objev nitrosítnicových fotoreceptorů u savců a ryb (viz aktualita z 15.2.2002) byl opravdovým překvapením. Vedle dlouho známých tyčinek a čípků jsou tyto fotoreceptory specializovány na intenzitu osvětlení a kromě toho jsou nějak spřaženy s cirkadiánním systémem střídání světla a tmy. Fotocitlivou složkou tu není rhodopsin známý z tyčinek ani některý z iodopsinů známých z čípků, nýbrž melanopsin. Dokonce se podařilo zavedením melanopsinu do ledvinných buněk z nich učinit funkční fotoreceptory.

V roce 2004 byly transgenové kultury pěstovány ve světě už na ploše 81 milionů hektarů, což znamená oproti předchozímu roku vzrůst o 20 %. Uvádí to zpráva ISAAA (=International Service for the Acquisition of Agri-biotech Applications). Vedou Spojené státy s plochou 47,6 milionů hektarů. ISAAA však zdůrazňuje, že plocha, na které jsou genově pozměněné rostliny pěstovány, se poprvé zvětšovala více v rozvojových zemích (o 7,2 milionů hektarů) než v průmyslově vyspělých státech (o 6,1 milionů hektarů).

Kyótský protokol vstoupil v platnost – někteří oslavují, jiní se chytají za hlavu, další si kladou otázky – opravdu se Země otepluje? a pokud ano, způsobí to skutečně takové problémy, jaké jsou nám popisovány? je opravdu za oteplování odpovědný člověk, resp. jeho průmyslové, dopravní a další aktivity? a pokud ano, je Kyótský protokol ta správná cesta k nápravě?

Úplný text najdete zde

V roce 1967 byly v útvaru Kibish v jižní Etiopii objeveny části lebky, jež byly identifikovány jako anatomicky moderní Homo sapiens. Stáří těchto nálezů bylo odhadováno na 160 000 let. Nové analytické metody ukazují však na stáří nálezů na podobných stratigrafických úrovních na 195+-5 tisíc let, takže jsou nejstaršími příklady moderního, tedy současného, člověka.

Velmi pevnou látku lze získat z hliníku a titanu. Nejprve složíme na sebe střídavě tenké folie z obou kovů. Působením tlaku při zahřívání pak vznikne materiál, ve kterém keramická vrstva z aluminidu titaničitého střídá vrstvy kovové. Získané deska je lehká, protože jak hliníku, tak titan patří k lehčím kovům, avšak svou pevností se vyrovná speciálním pancéřům.

Země se nyní spíš ochlazuje než otepluje, konstatuje se zprávě NASA, amerického Státního úřadu pro kosmonautiku a letectví. Loňský rok byl chladnější než rok 2002 , který opět byl chladnější než rok 2002. Rok 1998 byl přitom teplejší než tyto tři roky. Je snad tedy úsilí o prosazení kjótského protokolu zbytečné? (Byl podepsán už 141 státy a čeká se netrpělivě na souhlas USA a Austrálie.) Nebo opravdu teplota planety stoupá? Vždyť léta 1998, 2002, 2003 a 2004 byly nejteplejší roky, které dosud měřící stanice zaznamenaly.. Devět z deseti nejteplejších roků byly v uplynulém desetiletí.A od zformulování Kjótské smlouvy v roce 1997 se teplota planety skutečně měla zvýšit o čtvrtinu stupně. Jak se tedy bude proměna teploty dál vyvíjet? Nepravidelně?

F1-segment H+-adenosintrifosfatázy (známé jako ATP-syntáza) je nejmenší otáčivý motor známý v přírodě. Díváme-li se na ni shora, otáčí se proti směru hodinových ručiček, jestliže hydrolyzuje ATP, a v opačném směru při syntéze ATP. Tento pohyb je poháněn segmentem Fo, který se otáčí díky průchodu protonů jeho jednotlivými podjednotkami. Pět šikovných Japonců a dva muži ze Centre National de Recherches Scientifiques provedli pokus zahrnující manipulaci s jednotlivými molekulami enzymu a různé "mikrovýrobní" techniky, aby změřili účinnost této mechanochemické transformace za použití jakési magnetické pinsety. Účinnost byla poměrně nízká s komplexem alfa-beta-gama, ale zvýšila se na 77 % po připojení podjednotky epsilon. Tato podjednotka se jeví jako esenciální pro správné spřažení funkce segmentů F1 a Fo ATPázy.

4.února skončila úspěšně další série testů bezpilotního bojového letounu X-45A, kdy kromě manévrování se stroj musel vypořádat s počítačem generovanými cíli, které představovaly nepřátelské prostředky protivzdušné obrany.

V rostlinné biotechnologii se dlouhá léta užívá druhů rodu Agrobacterium k přenosu genů do rostlin. Nyní se ukázalo (v australské Canbeře), že řada druhů, například Rhizobium leguminosarum, R. trifolii, Phyllobacterium myrsinacearum a Sinorhizobium meliloti, jsou schopny uchovávat Ti-plasmid, považovaný za hlavního tvůrce hálek na hostitelské rostlině. V komplexním oboru transferu genů a jeho zemědělské aplikaci je to vítaný příspěvek k technickým možnostem.

Vlna tsunami, která koncem roku udeřila i na pobřeží jižní Indie, odkryla tři kulturní památky na město, které tu rozkvétalo před 1200 lety. Pozoruhodná je skulptura lva, který byl pohřben poblíž známého chrámu Mahablipurm ze 7.století. Je dva metry vysoká a zdobností se podobá chrámu. Vlna také odhalila na současné pláži reliéf slona.

Vynoření těchto významných památek však zcela nepřekvapilo. Už před dvěma lety tu archeologové vedení Montym Hallsem z Scientific Exploration Society v Dorsetu ze Spojeného království odhalili rozsáhlé přístavní město, které moře pohltilo před staletími.

Po řadu desetiletí se studuje biochemie různých metabolických pochodů a jejich vzájemné propojení, od oxidace cukrů po replikaci DNA, na populacích milionů buněk. Aby se upřesnilo chování enzymů v jednotlivých buňkách, bylo zapotřebí uplatnit nové techniky, a to zejména speciální kapilární elektroforézu a metody založené na vláknové optice. V roce 2004 se podařilo pracovníkům v Seattleu frakcionovat proteiny pomocí dvourozměrné kapilární elektroforézy v jednotlivých prekursorových buňkách myších kostí a v buněčných kulturách prasečího nádoru. Podařilo se tak odhalit rozdíly v buněčných proteinech po transfekci novým genem nebo po spuštění procesů apoptózy, V National Institute of General Medical Sciences vyvinuli během čtyř let přístroj, který je schopen analyzovat tisíc buněk denně a v každé z nich kvantifikovat nejméně 200 různých proteinů. Metoda nejdříve rozdělí proteiny podle hmotnosti do skupin a ty jsou pak podrobeny tzv. micelární elektroforetické kapilární chromatografii. Zajímavé výsledky byly získány zejména v rané embryogenezi, kdy se pouze několik kmenových buněk dělí, a to asymetricky. Zatím jsou tyto techniky příliš náročné, aby pronikly do lékařské praxe, ale naděje tu je, že v metabolomice jsou předurčeny k průlomovým objevům.

O interferenci elementárních částic (např. fotonů či elektronů) na dvojštěrbině víme již desítky let. Dvojštěrbinou rozumíme, jak již název napovídá, dvě velmi úzké štěrbiny velmi blízko sebe. Pojmy „úzký“ a „blízký“ posuzujeme z hlediska vlnové délky dopadajícího záření. Dopadající elementární částice, které v rámci korpuskulárně-vlnového dualismu jsou i zářením, pak vyvolají vznik interferenčních obrazců za dvojštěrbině. Nyní se podařilo získat interferenční obrazce bez jakékoli dvojštěrbiny, pouze pomocí ozařování plynného argonu extrémně krátkými laserovými pulsy. Použité světelné pulsy byly tak krátké, že je tvořilo vlastně jen několik maxim elektrického vektoru světla. Pokud každé ze dvou souhlasných maxim ionizovalo po jednom atom argonu a uvolnilo z něj elektron, vznikl na stínítku interferenční obrazec. Ve směru, kam mířilo jediného maximu elektrického vektoru, interferenční obrazec nikdy nevznikl.

Po desítkách let výzkumu syrské lokality Mari došli francouzští archeologové k závěru, že jde o nejstarší technologické známé město, které vzniklo asi před 5000 lety kvůli zpracování mědi a výrobě měděných zbraní a nástrojů. Existence této lokality byla dlouhou dobu velkou záhadou, protože leží v poušti, v oblasti bez nerostných zdrojů a nevhodné pro zemědělství. Důkladný výzkum však ukázal, že prakticky vše v troskách města má něco společného s metalurgií mědi, kterou dováželi spolu s palivovým dřevem z tureckého pohoří Tauras. K přepravě surovin a hotových výrobků sloužil plavební kanál, který město spojoval s řekou Eufrat.

Steve Fossett po 67 hodinách letu v letadle speciální konstrukce Global Flyer po letu dlouhém 37 tisíc km (obvod rovníku je 40.000 km) obletěl Zeměkouli poprvé bez mezipřistání a bez doplnění paliva. Plně vybavený letoun, jehož stavba financovala společnost Virgin Atlantic, vážil při vzletu téměř 10 tun, z čehož 82% činilo palivo v 17 nádržích. Jediný tryskový motor Williams FJ44-3 ATW žene letadlo rychlostí přes 450 km/hod. Vystoupat může do výše až 17 km.

a lesku a bídě kosmického výzkumu se hovořilo 2.března na tiskové konferenci Rady pro popularizaci vědy Akademie věd České republiky. Jaké hlavní úkoly současného desetiletí vidí v této oblasti mgr.Antonín Vítek? Největším běžícím kosmickým projektem mezinárodní úrovně je Mezinárodní kosmická stanice (ISS), jejíž koncipování začalo koncem sedmdesátých let. Účastní se jí 16 států – USA. Kanada, Belgie, Dánsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Norsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie, Japonsko, Rusko a Brazílie. Výstavba byla zahájena 20.listopadu 1998, dosud bylo dopraveno do vesmíru 14 stavebních dílů. Původně se počítalo s jejím dokončením již v roce 2004, ale docházelo k neustálým skluzům. Od 2.listopadu 2000 je trvale osídlena lidskou posádkou. Hlavní ránu projektu zasadila havárie raketoplánu Columbia, která způsobila zastavení montážních letů. Vzhledem k tomu, že většina stavebních dílů byla již vyrobena, nebo je v pokročilém stavu výroby a byla určena pro vynášení na oběžnou dráhu raketoplány, nelze použít klasických nosných raket. Obnovení startů raketoplánů se očekává v květnu – červnu letošního roku. 27.ledna se v Montrealu setkali představitelé kosmických agentur podílejících se na projektu a vyhlásili jednoznačnou podporu udržení Mezinárodní kosmické stanice v provozu a její dokončení, přičemž se počítá s termínem 2010. Souběžně s tím má být ukončen i provoz raketoplánů, které má v letech 2011 – 2013 nahradit v USA nový transportní prostředek. Jak konstatoval mgr.A.Vítek, pilotované lety a projekt stanice má mnoho odpůrců a to i v kruzích zabývajících se kosmickým výzkumem.Diskutuje se o tom, zda by bylo vhodnější člověka při kosmických výzkumech nahradit přístroji, které nevyžadují tak komplikované zázemí. V současné době je skutečně výtěžnost stanice z vědeckého hlediska malá, dvoučlenná posádka je převážně vytížena údržbou systémů stanic. A.Vítek spatřuje význam stanice v přípravě k pilotovaným expedicím k nejbližším planetám. Významným projektem je stále provoz Hubbleova vesmírného dalekohledu. Plánovaná aktivní životnost observatoře byla 15 let, tzn.vyprší letos. Dosud se k němu uskutečnily čtyři údržbářské lety raketoplánů, a to v letech 1993, 1997, 1999 a 2002. Další obslužný let byl plánován na rok 2004, ale byl nejprve odložen v důsledku havárie raketoplánu Columbia. Vzhledem k tomu, že při dalším používání raketoplánu má být využíváno Mezinárodní kosmické stanice jako bezpečného přístavu v případě poškození raketoplánu, rozhodlo vedení NASA, že se neuskuteční žádné vzlety raketoplánů, které by mířily jinam, než k Mezinárodní kosmické stanici. To automaticky znamená, že obslužné lety k Hubblově kosmickému teleskopu byly beze zbytku zrušeny. Pro dalekohled jsou však připraveny dva nové přístroje, které měly zaměnit stávající vybavení. Dále se očekává, že přibližně v roce 2007 by bylo nutno vyměnit systém orientačních a stabilizačních silových setrvačníků a panely slunečních baterií, u obou systémů bude končit životnost. Na nátlak veřejnosti začala NASA uvažovat o možnosti robotické mise k provedení oprav. NASA připravuje nový dalekohled pod názvem James Webb Space Telescope, který však bude pracovat v jiném spektrálním oboru a v provozu zřejmě nebude dřív než v roce 2012. Třetím hlavním úkolem desetiletí je podle A.Vítka aktivita u Měsíce a Marsu. Kosmická iniciativa prezidenta G.Bushe, vyhlášená 14.ledna předpokládá návrat lidí na Měsíc a výhledově let lidí na Mars. Konkrétní termíny pro splnění těchto cílů však tato iniciativa nestanovila. Toto desetiletí budou obě tělesa zkoumána bezpilotními prostředky. Ve vývoji evropské kosmonautiky dochází k významným změnám, které se bezprostředně dotýkají i dalšího rozvoje kosmonautiky ve všech členských zemích Evropské unie, tedy i České republiky. Klíčový dokument, který tyto změny odstartoval, je podle doc.Ing.Jana Koláře rámcová smlouva o spolupráci mezi Eropskou kosmickou agenturou a Evropskou komisí.. Smlouva vstoupila platnost v květnu 2004.

Státním kompetentním úřadem pro kosmonautiku je v České republice Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, jehož rezort je odpovědný za vědu a výzkum. Ministerstvo má pro tyto otázky svůj poradní orgán, kterým je Česká rada pro kosmické aktivity. Praktickou administraci, koordinaci a rozvíjení kosmických aktivit v České republice provádí Česká kosmická kancelář, jež je neziskovou společnosti. Tato kancelář působí i jako kontaktní místo pro domácí a zahraniční vztahy v oblasti kosmonautiky.

webová stránka České kosmické kanceláře

Zajímavou látku připravili chemici z Argonne National Laboratory a University of Notre Dame v americké Indianě. Jde o hydratované klastry oxidů a peroxidů uranu a plutonia s množství pórů , které samovolně vznikají v roztocích peroxidů těchto radioaktivních kovů. Tvoří je 24, 28 nebo 32-stěny propojené do útvarů o průměru 2 nm. Kromě toho, že jde o důležitý příspěvek ke studiu chování radioaktivních odpadů, nové klastry mohou vzhledem ke své zvláštní struktuře najít uplatnění i v rozvíjejících se nanotechnologiích.

PGD je schopna vyloučit embrya nesoucí genetickou vadu v podobném spektru, jako prenatální genetická diagnostika prováděná z plodové vody nebo choriových klků. Umožňuje diagnostikovat u časných embryí odchylky v počtu chromozomů (aneuploidie), nebo v jejich struktuře (translokace reciproční a Robertsonské, delece) i genové mutace. Pro diagnostiku početních a strukturních anomálií používáme většinou metody cytogenetické, pro různé druhy genových mutací potom metody molekulární genetiky.

Úplný text najdete zde