Kyótský protokol vstoupil v platnost
Kyótský protokol vstoupil v platnost – někteří oslavují, jiní se chytají za hlavu, další si kladou otázky – opravdu se Země otepluje? a pokud ano, způsobí to skutečně takové problémy, jaké jsou nám popisovány? je opravdu za oteplování odpovědný člověk, resp. jeho průmyslové, dopravní a další aktivity? a pokud ano, je Kyótský protokol ta správná cesta k nápravě?
Bylo by laciné zesměšňovat Kyótský protokol pokazováním na současné záplavy sněhu, které Evropa nepamatuje desítky let. To, před čím někteří klimatologové varují, není oteplování, ale celková změna klimatu, která má přinést oteplování dosud mrazivých oblastí, ochlazení v současném mírném pásmu, záplavy v místech, kde jsou zvyklí na teplo a sucho, nebo naopak dramatický úbytek srážek v místech, kde už se děti rodí s deštníkem v ruce. I člověka od přírody skeptického nemůže nerozrušit představa, jak Golfský proud přestává proudit a klima v Evropě bude stejné jako na příslušné rovnoběžce Kanady a Aljašky, ani představa, jak zvýšená mořská hladina (podstatně více v důsledku teplotní roztažnosti vody, než kvůli tajícím ledovcům) zaplavuje Nizozemí, řecké ostrovy, o Bangladéši a pacifických ostrovech ani nemluvě.
Jenže člověk od přírody skeptický si zároveň nemůže nevšimnout, že realizace Kyótského protokolu sice bude stát ohromnou spoustu peněz, zato ale proti globálním změnám klimatu nijak zvlášť nepomůže. Pokud jsou argumenty zastánců Kyóta správné, bylo by zapotřebí snížit produkci skleníkových plynů nikoli o 5%, ale řádově o desítky procent, a to ne jenom (v zásadě) v Evropě, nýbrž celosvětově.
Kdyby se podobným principem řídil kterýkoli lékař, musel by brzo vrátit diplom: Představme si situaci, kdy pacient přichází k lékaři s nachlazením. Lékař si není jist, jestli chorobu způsobily viry nebo baktérie, ale pro jistotu předepíše pacientovi jednu tabletu drastického antibiotika každé tři dny. Výsledek je samozřejmě tragický – pokud šlo o infekci bakteriální, 5% normální dávky bakterie nezabije, jenom pomůže vyselektovat nové rezistentní kmeny. Pokud byla infekce virová, antibiotikum nepomůže vůbec. Pacientovy mitochondrie a játra dostanou v každém případě pořádně zabrat.
Účastnické státy na sebe vzaly těžké břímě – splnění požadavků Kyóta bude stát stovky miliard dolarů. Jejich ekonomiky se tím sice nezhroutí, ale zátěž to bude značná. A to jsou už nějakou dobu vystaveny ostré konkurenci zemí jako je Indie, Čína a další státy jihovýchodní Asie, které se evidentně k žádným omezujícím závazkům připojit nehodlají. Vyrábět v této situaci hlavního padoucha ze Spojených států je čirá ideologická zaslepenost – americký Kongres jenom nahlédl, že pro rychle rostoucí asijské ekonomiky neplatí heslo „příklady táhnou“, ale že využijí každého zaváhání rozvinutých zemí k obsazení uvolněného prostoru.
Nejpodstatnější ovšem je, že k pochybnostem o účelnosti a oprávněnosti Kyótského protokolu člověk ani nemusí být od přírody skeptický – postačí nebýt slepým vyznavačem mezinárodního panelu (IPCC). Zejména v poslední době přibývá poznatků, z nichž některé závěry mezinárodního panelu zpochybňují, některé přímo vyvracejí. Především značně splaskla bublina slavné „hokejkové křivky“ Michaela Manna, který v roce 1999 publikoval článek dokazující, že 20. století je nejteplejším obdobím za poledních několik tisíc let a posledních 30 let jsou nejteplejší léta tohoto rekordního století. Publikace, zejména její klíčový graf, byly masivně citovány a uváděny jako hlavní důkaz člověkem způsobeného oteplování planety. Závěry dr. Manna nepřežily kritické přezkoumání jiných badatelů, (tedy základní princip vědecké práce) - zejména McIntyre a McKitrick vyvodili z dat od dr. Manna zcela jiné výsledky, některá primární data jim však poskytnout odmítl zcela. Jeho „hokejová křivka“ však světem kráčí dál…
Je však pravda, že dostat se k novým poznatkům není úplně snadné - „běžná média“ referují spíš o tom, že ten nebo onen jev nastal v důsledku globálního oteplení, než o studiích, které dokládají vysokou korelaci mezi výskytem slunečních skvrn a růstem teploty atmosféry, nebo o článcích, které na historických datech ukazují, že za posledních 12 000 let se zvyšovala koncentrace oxidu uhličitého v důsledku nárůstu teploty, nikoli naopak.
Kyótský protokol vstoupil v platnost a závazky z něj vyplývající je nutno plnit. Ledaže by přece jenom zvítězil zdravý rozum a politici nasměrovali zdroje na řešení akutnějších problémů namísto oteplování, které je podle britského klimatologa Micka Kellyho vzdálenou a mlhavou hrozbou a špatně definovaným a spekulativním rizikem.
Část vědecké komunity se snaží vytvořit pro rozumnější přístup dobře podložené předpoklady. Např. Bjorn Lomborg (autor knihy „The Skeptical Environmentalist“, v níž uvádí na pravou míru hlavní katastrofické mantry ekologistů) svolal loni na podzim panel osmi předních světových ekonomů včetně tří nositelů Nobelových cen. Panel identifikoval 32 hlavních světových problémů (od hladu přes nemoci až po nedostatek pitné vody), u nichž pak analyzoval potenciální náklady a přínosy ("cost-benefit analysis"). Nejvyšší výnos by teoreticky přinesla investice do potlačení epidemie AIDS - zisk byl 40 x větší než náklady. Následovalo vyřešení podvýživy, odstranění bariér volného obchodu a boj proti malárii. Ostatní investice vyšly jako podstatně méně výnosné, globální oteplování se ocitlo až na konci seznamu.
Keep cool about global warming.
