"Úspěch" odpůrců geneticky modifikovaných potravin

Zambijská vláda dne 29.října 2002 rozhodla odmítnout potravinovou pomoc Spojených Států, kterou tvoří geneticky modifikovaná kukuřice, jíž dokonce prezident Levy Mwanawasa neváhal označit za jed. Stejné stanovisko zaujaly vlády Zimbabwe a Mozambiku. Učinili tak navzdory tlaku Světové zdravotnické organizace WHO.

Odpůrci geneticky modifikovaných potravin mohou slavit. Jde bezesporu o významný úspěch při prosazování jejich doktríny. V důsledku tohoto rozhodnutí zemře dle odhadů WHO v nejbližších šesti měsících v Africe 300.000 lidí. Jsem přesvědčen, že žádný z odpůrců geneticky modifikovaných potravin si něco takového nepřeje. Nicméně džin byl vypuštěn z lahve a jejich doktrína, založená na neznalosti a sobectví, začíná svůj smrtící tanec.

Může se zdát, že jsem názory odpůrců geneticky modifikovaných potravin odsoudil příliš příkře, ale dle studií americké FDA (Food and Drug Administration - Úřad pro kontrolu potravin a léčiv) nepředstavuje konzumace geneticky modifikovaných potravin větší riziko, než pojídání potravin běžných. FDA je velmi kompetentní, řádné vedená instituce, která pečlivě váží dosaženou úroveň poznání a veškerá rizika. Možná stojí za zmínku aféra stará desítky let. Lék thalidomid, který způsobil v západní Evropě narození mnoha těžce postižených dětí, nebyl ve Spojených Státech přes tvrdý tlak výrobce nikdy povolen.

Rád bych zdůraznil, že Úřad pro kontrolu potravin a léčiv neříká, že geneticky modifikované potraviny nepředstavují žádné riziko. Pouze konstatuje, že toto riziko je shodné pro geneticky modifikované i běžné potraviny. Pomineme-li ohrožení, jaké představuje nevhodná skladba stravy, přejídání a obdobné zlozvyky, tak veškeré potraviny obsahují množství nejrůznějších chemikálií přirozeného původu, z nichž některé mohou škodit. Možná bychom byli překvapeni, co všechno jíme, kdybychom na běžné potraviny kladli stejné nároky a testovali či zkoumali je stejně přísně, jako geneticky modifikované. Tímto způsobem dojdeme k závěru, že nemalé riziko představuje život sám. Ostatně co si myslet o tom, že nemálo odpůrců geneticky modifikovaných potravin se domnívá, že tzv. normální přírodní potraviny žádné geny neobsahují. Nemůžeme udělat jiný závěr, než že neznalost je jedním z hnacích motorů odporu proti geneticky modifikovaným potravinám.

Za tento stav nesou trochu odpovědnosti i producenti a pěstitelé či chovatelé geneticky modifikovaných potravin. Ty totiž déle vydrží, lépe rostou, snadněji se skladují, jsou odolnější proti chorobám, atd. Avšak konečný konzument z toho žádnou přímou výhodu nemá. Možná si může koupit jídlo levněji, ale to se při nákupu v supermarketu obtížně vyhodnocuje. Je pravděpodobné, že až geneticky modifikované potraviny budou např. chutnější či zdravější, veřejnost k nim zaujme shovívavější stanovisko. První krok v tomto směru již učinili japonští šlechtitelé, kteří získali prase s méně tučným masem.

Nalezneme pochopitelně i jiné motivy, proč jsou geneticky modifikované potraviny odmítány. Zemědělci v západní Evropě sotva mohou konkurovat svým zámořským kolegům, ať už kvůli přírodním podmínkám nebo ceně pracovní síly. Proto hledají jiné způsoby, jak ovlivnit konkurenční boj, a hájit svůj životní styl pomocí různých ochranářských opatření, která zhusta vynucují ne zcela běžnými způsoby. Zvláště agresivně si počínají farmáři francouzští. Jedním z evergreenů tohoto boje jsou i neustálé tahanice o geneticky modifikované potraviny. Evropě v této oblasti zkrátka ujel vlak, takže zemědělci se snaží své zaostávání přeměnit v konkurenční výhodu tvrzením, že geneticky modifikované potraviny ohrožují své konzumenty i životní prostředí a že oni pěstují ty pravé, poctivé, přírodní produkty či chovají nemutovaná zvířata. Tento motiv nazývám sobectvím.

Nedomnívám se, že neznalost spotřebitelů a konzervatismus francouzských zemědělců jsou odsouzeníhodné motivy sami o sobě. To jistě nikoliv. Snaha lidí uchovat svůj život tak, jak jsou na něj zvyklí a jaký jej chtějí, není nic špatného a neměli bychom se jí vysmívat. Problém naší civilizace je, že své prosté motivy potřebujeme zaštítit ideově. Spotřebitelé odmítající geneticky modifikované potraviny neříkají: "Nevíme oč jde a bojíme se toho," avšak halí své obavy do pseudovědeckého pláště. Ani od farmářů, kteří ničí dovážené potraviny, neslyšíme: "chceme žít a pracovat jako doposud a nechceme se mít hůře," nýbrž slyšíme vznešené fráze o ochraně krajiny.

Africké vlády se obávají jednak škodlivosti geneticky modifikovaných potravin pro lidský organismus, jednak nekontrolovatelnému šíření cizorodých genů, protože nejsou schopny zabránit užití potravinové pomoci jako osiva. I tato obava je přinejmenším přehnaná. Opět se nic takového prokázat nepodařilo. Nicméně jejich obavy mají i racionální prvek - nezamýšlené pěstování geneticky modifikované kukuřice by mohlo ohrozit její export do Evropy. Paradoxní je, že geneticky modifikovaná sója se do Evropy dováží ve velkém z Brazílie, kde je dovoleno pěstovat tuto plodinu pouze přirozenou. Nicméně brazilské zemědělce málo zajímají proklamace jejich vlády a běžně pěstují pašovanou geneticky modifikovanou sóju, protože poskytuje vyšší výnosy. Tato je pak označena jako geneticky nemodifikovaná a vyveze se do Evropy. Naše pokrytectví bude v tomto případě stát lidské životy.

Zákon nezamýšleného účinku v tomto případě zapracoval naplno. Legitimní snaha lidí chránit svůj život vyústí v smrt jiných na vzdáleném kontinentu. Export myšlenek a dogmat může být stejně nebezpečný jako vývoz zbraní a munice. Z třetího světa často slyšíme mnoho výtek vůči naší euroatlantické civilizaci. Řada z nich je naprosto nesmyslných a mají za cíl jen zastřít vnitřní problémy Afriky. Tato, pokud bude kdy vznesena, je naprosto oprávněná.

Šokující je, že vlády v dotčených afrických státech, sedící v dobře zásobených hlavních městech, rozhodli o smrti mnoha svých spoluobčanů bez nejmenších ohledů na jejich mínění. Co však čekat od lidí typu prezidenta Mugabeho, který nejprve napomůže vzniku hladomoru vyháněním bílých farmářů, čímž výrazně poklesla úroda, a pak odmítá potravinovou pomoc z iracionálních důvodů. Domnívám se, že takoví lidé by měli být souzeni stejným způsobem jako váleční zločinci.

Mínění prostých Afričanů je zřejmé - několik potravinových skladů již bylo vykradeno bez ohledu na to, že obsahují geneticky modifikované potraviny. Potěšující je, že vlády Malawi, Lesotha a Svazijska nabízenou pomoc přijaly.