Bílkovina, protein ubikvitin byl dosud považován za jakéhosi vrátného nebo uklízeče, který pouze odstraňuje z buněk jiné nepotřebné nebo přímo škodlivé proteiny. Byl považován za "napodobeninu" supermana, pověřeného však jen podružnými pomocnými pracemi. Nyní se ukazuje, že je nejen nanejvýš významným buněčným uklízečem, ale že má i jiné závažné funkce, takže se pro něj hodí i název superhrdina.

Úplný text najdete zde.

Neznámé tvory s chapadly dlouhými až 7 m se podařilo zpozorovat v Tichém, Atlantickém i Indickém oceánu, jednou dokonce i v hloubce téměř pěti kilometrů pod hladinou. Pro přesné systematické zařazení tohoto dosud neznámého, neobvykle velkého živočicha je třeba jej nejprve ulovit.

Podle standardního modelu (viz článek Fyzikální síly od Larse Brinka z 21.8.2001) existují tři typy neutrin, kdy každému z elementárních leptonů (elektron, mion a tau) přísluší právě jeden typ neutrina, takže máme elektronové, mionové a tau neutrino a samozřejmě jejich antičástice. Jednou z otevřených hypotéz je i existence čtvrtého typu neutrina, které by podle některých teorií mělo být zcela "sterilní", čili nijak neinteragovat s okolní látkou. Je ale třeba poznamenat, že dosavadní data nejsou s modelem pouze tří typů neutrin v rozporu a otázka čtvrtého neutrina je zatím mimo experimentální verifikovatelnost.

Neutrinová fyzika je velmi zajímavou a dramaticky se měnící oblastí. K posledním průlomovým pokrokům patří experimentální potvrzení neutrinových oscilací v roce 1998 na japonském detektoru SuperKamiokande. Neutrinové oscilace jsou považovány za jeden z prvních konkrétních projevů fyziky za standardním modelem, podle nějž je hmotnost neutrin nulová a oscilace nejsou možné. Zmíněný experiment, ani další měření se spoluúčasti japonského urychlovačového centra KEK a kanadskeho neutrinového detektoru SNO, však ještě zdaleka nezodpověděly všechny otázky týkající se oscilací. Také kvůli nedávné nehodě na detektoru SuperKamiokande, kdy byla při běžné údržbě nešťastnou "řetězovou reakcí" zničena většina nákladných fotonásobičů, je jasné, že na definitivní řešení si budeme muset ještě chvíli počkat.

Pracovníkům Georgia Institute of Technology v Atlantě se podařilo sestrojit aparaturu, ve které se po kruhové dráze pohybují atomy rubidia. Zařízení, jež pojmenovali nevatron, tvoří soustava vodičů vytvářejících magnetické pole, které stabilizuje pohyb atomů. Celkem prohnali oblak asi jednoho milionu atomů sedmkrát po kruhové dráze o průměru 2 cm.

Takové experimenty možná mohou mít význam pro konstrukci úplně nové generace strojů a zařízení (např.kvantové počítače, nanotechnologie, nanoelektronika), ve kterých se bude využívat vlastností jednotlivých atomů.

Myš, v jejímž mléce se nachází bílkovina použitelná jako očkovací látka proti malárii, je dalším vypěstovaným transgenním zvířetem. Transgenními nazýváme takové zvířata, v nichž se nacházejí geny z jiných živočišných druhů. V tomto případě vědci vpravili do genomu myši gen, který kóduje strukturu jednoho z povrchových proteinů prvoka Plasmodium falciparum, nejnebezpečnějšího z parazitů, kteří způsobují malárii. Obdobné experimenty probíhají i u koz, které se přece jen dojí lépe. Testování vakcín probíhá hlavně v afrických zemích již od roku 1988, avšak s omezeným úspěchem. Snad jen poslední výsledky dosažené v Mozambiku jsou nadějnější.

Dle prof.MUDr.Vratislava Schreibera je snaha o co nejlevnější výrobu vhodné očkovací látky velmi důležitá, protože na malárií umírá ročně 2,7 milionů lidí, z toho tři čtvrtiny dětí. Léčba je sice možná, ale látky se do chudých oblastí Afriky těžko dostávají. Musejí se také podávat dlouhodobě, kdežto vakcína by se mohla dávat jednorázově.

Děti rodící se matkám, které měly opar herpes genitalis, jsou vystaveny zvýšenému riziku, že by se u nich v dospělém věku mohla vyvinout psychická choroba.

Stephen Buka z Harvard School of Public Health se svým týmem narazil na tuto souvislost, když studoval úlohu faktorů životního prostředí na rozvoj duševních onemocnění. Nemoc matky se přenáší na dítě během těhotenství nebo po porodu, a to se pak stává náchylnější k duševní poruše. Analyzoval vztah duševních chorob k nemocem matek i ke spalničkám, výskytu mikroorganismů chladymií a dalším pohlavně přenosných chorobám. Dr.Buka prošel údaje o 3 804 dětech narozených v Providence, Rhode Island v letech 1959 - 1996. Díky dobrému stavu lékařské péče měl k dispozici vzorky krve matek při poporodních vyšetřováních i údaje o dalším životu jejich dětí.

Pracovníci americké Brookhavenské národní laboratoře ve spolupráci s britskými učenci vyrobili látku, jejíž objem se rostoucím tlakem zvětšuje, zatímco všechno ostatní se chová opačně. Jde o pórovitou strukturu, do jejíž dutin je možné vtlačit z okolí kapalinu včetně látek v ní rozpuštěných, čímž dojde k nárůstu objemu. Protože její póry se pod tlakem pronikající kapaliny zvětšují, proniknou dovnitř i molekuly, pro které by za normálního tlaku byl přístup uzavřen kvůli jejich velikosti. Nová látka možná najde uplatnění jako absorpční činidlo i nebezpečných sloučenin.

Zdá se, že na Marsu je více vody, než jsme čekali. Měření, která provedla sonda Odysea pomocí neutronového spektrometru na své dráze kolem Marsu, ukazují v povrchových vrstvách polárních oblastí velká množství vodíku. Přestože použitá technika neumožňuje určit, v jaké podobě je vodík chemicky vázán, jde s největší pravděpodobností o vodu. Plynná podoba je prakticky vyloučena a jeho přítomnost v jiných sloučeninách, např.uhlovodících, je velmi nepravděpodobná.

Od 6. do 19. prosince prochází naše Země meteorickým rojem Geminid. Jejich mateřským tělesem je nejspíš vyhaslé jádro komety, dnes planetka nazývaná Phaeton (č.3200). V noci ze čtvrtka 13.12. na pátek 14.12. se možná dočkáme ostrého maxima (okolo 100 meteorů za hodinu) mezi první a třetí hodinou ranní, kdy bude radiant roje nejvýš nad obzorem, a to na jihovýchodě.

Dopsáno 14.12. - večer téměř jasná obloha se alespoň ve středních Čechách v průběhu večera úplně zatáhla, takže pozorování je málo pravděpodobné.

Jedním z možných zdrojů energie pro elektromobil je palivový článek, což je zařízení, v němž je tekuté či plynné palivo plynule přiváděno a elektrochemicky oxidováno za vzniku elektrického proudu a odpadních zplodin. Jde vlastně o jakési kontrolované hoření, ovšem mnohem účinnější. Zatím nejvíce prozkoumaným je kyslíkovodíkový článek, ve kterém reaguje vodík s kyslíkem na vodu. Tento typ článku byl rovněž využit jako zdroj energie v družicích a orbitálních stanicích.

Zatím nejslibnější výsledky poskytuje koncept firmy Chrysler, založený na několikaletých předchozích výzkumech, který jako zdroj vodíku užívá sloučeninu NaBH4 zvanou borohydrid sodný. Z ní se uvolňuje vodík přímo v palivovém článku, kde okamžitě reaguje s kyslíkem na vodu, vyrobená elektřina žene motor, a z dosti reaktivního borohydridu sodného zbývá neškodný borax.

Pracovníkům mnichovské Univerzity Ludvíka-Maxmiliána se podařilo sledovat jeden jediný konkrétní virus označený molekulou fluorescenčního barviva. Tato nová technologie může mít význam při zkoumání mechanismů vzniku virových onemocnění a následně při jejich léčbě.

Pracovníkům bostonského Danova a Farberova ústavu pro výzkum rakoviny se podařilo identifikovat dosud neznámý typ leukémie, který se od známých typů liší odlišnými aktivními geny. Takové zjištění má velký význam pro návrh vhodné terapie. Při tomto výzkumu byla použita technologie tzv.DNA čipů, což není elektronické zařízení, pojmenování vychází pouze z obdobného vzhledu.Je to vlastně křemíková destička pokrytá chemicky navázanými molekulami různých typů deoxyribonukleové kyseliny (DNA), která při použití fluorescenčních indikátorů a vhodné aparatury umožňuje rychle a masivně stanovit přítomnost či nepřítomnost různých typů DNA ve zkoumaném vzorku.

Dle ing.Stanislava Kmocha z Ústavu dědičných metabolických poruch 1.LF Univerzity Karlovy jde o typický výsledek použití DNA čipu, nová je pouze aplikace na tento typ onemocnění. Podobné studie u jiných typů nádoru již byly publikovány.

Dvěma skupinám vědců, jedné z Jeruzalémské, druhé z Wisconsinské univerzity, se nezávisle podařilo vypěstovat buňky lidského mozku z embryonálních kmenových buněk. Jde mimo jakoukoli pochybnost o významný úspěch. Zatím byly podobné pokusy úspěšné jen u embryonálních kmenových buněk myší. Nyní se to podařilo i u lidských buněk. Embryonální kmenové buňky si můžeme představit jako "ideální surovinu" pro produkci jakéhokoli typu buněk lidského těla. Ty bude možné využít pro léčbu řady chorob. Buňky nervové tkáně najdou uplatnění při boji s Alzheimerovou chorobou, Parkinsonovou chorobou, při léčbě stavů po mozkových cévních příhodách, při léčbě poranění míchy a při řadě dalších příležitostí.

Na kvalitě diferenciačních stimulů záleží, jestli se v žádoucí typ buněk diferencují všechny embryonální kmenové buňky a nakolik je tato diferenciace kompletní. Pokud by v kultuře buněk zůstávaly i nediferencované buňky, pak je bude nutné před případným použitím pro terapeutické účely odstranit. Mohly by pro zanesení do těla pacienta vytvářet nádory. Velice důležité je, aby po diferenciaci buňky nejen "vypadaly" jako buňky žádaného typu (v tomto případě nervové buňky), ale aby plnily všechny potřebné funkce daného typu buněk. Touto závěrečnou prověrkou nervové buňky diferencované z embryonálních kmenových buněk zatím neprošly. Doufejme, že obstojí i při této klíčové zkoušce ohněm.

Italští archeologové odhalili obstojně zachované sídliště z doby bronzové, které zasypal sopečným popelem Vesuv asi 1900 let před známou zkázou římských měst Pompeie, Herkulaneum a Stabie v roce 79 n.l.

Co dodat k nadpisu?

Úplný text najdete zde.

Zatím co v zoologii je objev nového druhu živočicha zejména v Evropě spíše výjimečnou událostí, v paleontologii je situace poněkud jiná. Dlouhé období více než šesti set milionů let, z něhož známe živočišné zbytky, poskytuje daleko větší počet druhů a tedy i příležitostí nových objevů než relativně velmi krátká doba geologické přítomnosti - tj. holocén, která zaujímá přibližně jen posledních deset tisíc let. Situaci nám sice komplikují některé více či méně dramatické události v minulých geologických dobách, jako byly horotvorné‚ procesy a je provázející projevy přeměn (metamorfózy) hornin, které zničily nebo alespoň velmi často značně poškodily svědky zaniklé živé přírody nalézané jako zkameněliny, ale přesto existuje na poli paleontologie jistě mnohem větší šance objevit zcela nově druh nebo rod než např. v biologických vědách.

Úplný text najdete zde.