Moorův zákon, podle kterého výkon mikroprocesorů o dané ceně narůstá v čase exponenciálně, se zdá platit již několik desítek let (Gordon Moore byl spoluzakladatelem společnosti Intel). Nyní se však zdá, že již naráží na fyzikální limity dané cenou, kterou za výkon platíme – produkcí tepla : výkonnější mikroprocesory jsou složitější a potřebují ke svému provozu více energie, která se v konečném součtu mění na teplo. A zahřívání nad kritickou teplotu negativně ovlivňuje spolehlivost mikroprocesorů. Ohřívání, resp. chlazení mikroprocesorů tak představuje čím dál tím větší problém. Tento problém je tak závažný, že v minulém roce společnost Intel dokonce předčasně ukončila ambiciózní projekt vývoje vysokorychlostní centrální jednotky, protože nedokázala najít cestu, jak zajistit chlazení jejích vysokovýkonných čipů.

Překvapivá inspirace pro řešení tohoto problému nyní přichází z oblasti zdánlivě velmi vzdálené – z jaderné energetiky. Tam se totiž (u některých typů jaderných reaktorů) používá chlazení kovy, které jsou za normální teploty kapalné (např. „slitina“ galia a india taje již při 7° C !). Tepelná vodivost kovů je mnohem větší než u vody (65x) či vzduchu (1600x), jejich použití pro chlazení je tedy mnohanásobně účinnější. Chlazení kovy je známo již desítky let, teprve současný pokrok v nanotechnologiích však umožňuje uvažovat o jeho využití i u miniaturních zařízení. Mechanismu chlazení čipů tekutými kovy bude analogický běžnému vodnímu chlazení, které všichni známe (byť v miniaturním měřítku) : soustavou trubiček bude chladicí kapalina cirkulovat mezi zahřívanou oblastí, kde bude odnímat jí teplo, a výměníkem („chladičem“), kde se bude sama ochlazovat předáváním tepla do okolí. Ovšem s jednou důležitou výjimkou : tím, že chladicí kapalina je kov, je možno pro její pohon vyžít elektromagnetických sil. V celém chladícím systému tak nebude jediná mechanicky pohyblivá součást, což výrazně zvýší jeho spolehlivost (a také bude velmi tichý). Vývoj této nové technologie probíhá ve Spojených státech velmi intenzívně jak na úrovni akademických pracovišť (např. v Cooling Technologies Research Center na Purdue University v Indianě), tak i v technologických firmách (např. NanoCoolers v Austinu v Texasu). I když někteří oboroví experti upozorňují, že před jejím zavedením do každodenního využití bude nutno překonat ještě řadu problémů, jedná se patrně o velmi slibný směr, který může život Moorova zákona dále prodloužit.

Málokdy si uvědomujeme, že nejméně polovina lidského genomu se skládá z mobilních složek, zvaných například LINE (podle long interspersed nucleotide element) – někdy se jim říká skákající geny. Ty hrají úlohu nejen v evoluci genomu, ale zřejmě i v rozmanitosti jednotlivců uvnitř určitého biologického druhu. Přeskoky uvnitř genomu, lépe řečeno zabudování části genomu na jiné místo, se v nervových buňkách odehrávaly s frekvencí jeden na deset až jeden na tisíc buněk. I kdyby jen malý zlomek těchto insercí byl účinný, znamená to potenciální možnost změny chování buňky i větších oblastí celého organismu.

Některé viry zvyšují svoji infektivitu tím, že se ukryjí do membránových struktur zvaných časné endosomy. Z těchto endosomů však viry neunikají do buněčné cytoplasmy, nýbrž uvnitř endosomu pronikne virus do malých bublinových váčků. Tyto váčky fúzují s membránou endosomu, teprve když je celý komplex hluboko uvnitř buňky a uvolněný virus může napadnout blízko ležící buněčné jádro.

Jon a Sandy Spallino se stali první americkou rodinou, která si zakoupila (na dvouletý leasing za 500 USD měsíčně) její nový automobil FCX poháněný vodíkovým palivovým článkem. Firma, která již tento vůz prodala v USA několika městským úřadům považuje zahájený test zákaznické důvěry za rozhodující pro její další vývoj aut poháněných vodíkem. FCX je zatím jediný automobil poháněný vodíkem, který ve Spojených státech získal schválení pro každodenní provoz od Americké agentury pro ochranu životního prostředí (U.S. Environmental Protection Agency) a příslušných kalifornských úřadů. Tento model (2005) FCX ujede asi 190 mil. (asi 300 km) a na jednu nádrž vodíku při spotřebě asi 4,5 l na 100km.

I když Honda si systematicky buduje pověst pionýra v oblasti nízko-emisních technologií, její vedení nepředpokládá, že k masovému prodeji automobilů na vodíkový pohon dojde brzy. Jak upozornil John Mendel, vicepresident automobilové divize americké divize Hondy, nezbytnou primánkou pro získání významného množství zákazníků pro FCX a jeho následovníky je napřed vybudování systému pro levnou výrobu, skladování a distribuci vodíku – tak, jak je tomu dnes u benzinu. Kalifornie je zde, jako často, na čele : její guvernér Arnold Schwarzeneger podepsal nedávno rozhodnutí, podle kterého se má pokrýt celé území státu dostatečně hustě vodíkovými čerpacími stanicemi do roku 2010. Teprve vybudování takového systému ve velkém rozsahu patrně posune vodíkový automobilismus na úroveň cenově srovnatelnou se stávajícím automobilismem benzinovým. Celý problém však nemá jen ekonomickou (a ekologickou !) ale také politickou dimenzi : rozvoj vodíkového průmyslu slibuje výhledově významný přínos pro snížení závislosti vyspělých zemí na ropě – což je vzhledem k současné situaci a perspektivám vývoje na Blízkém východě, který je jejím největším zdrojem, nanejvýš žádoucí.

Oxid uhelnatý CO je velmi jedovatý plyn, protože se snáze slučuje s krevním barvivem hemoglobinem než kyslík. Při vdechování CO ho hemoglobin přednostně váže, takže nedojde ke vzniku komplexu hemoglobinu s kyslíkem, ten se nedostane do tkání a organismus hyne zadušením. Nicméně podle posledních pokusů provedených na myších na University of Michigan může být vdechování malých dávek tohoto jedovatého plynu prospěšné. Podstatně se tím sníží riziko zánětů při plicních transplantacích. Zatím není jasné, jaký je mechanismus tohoto jevu, ani zdali bude stejně prospěšný i lidem, avšak po oxidu dusnatém NO jde o další jedovatý plyn, který hraje jistou roli v živých organismech.

Jak by mohla vypadat za dvacet let obojživelná operace proti výcvikovému táboru teroristů v některém „zhrouceném“ africkém státě ? Zásah jednotky bojových automatů budoucnosti si lze představit následovně: Na pobřeží se jako první vyloďují obojživelné automaty naváděné pomocí družicových systémů (již dnes je přesnost určení polohy jednotlivce vojenským GPS pouhý jediný metr!) Celá operace je předem naplánována v počítačích velení zasahující flotily, které je na velitelských válečných korvetách několik kilometrů od pobřeží. Lidští velitelé na těchto lodích pouze kontrolují průběh operace a případně upřesňují volbu z předem připravených variant. Případné uzly odporu jsou těsně před vyloděním zničeny zásahem doprovodných letadel nebo okřídlených střel startujících z lodí útočné flotily. Bojové automaty mají podobu malých obojživelných vozidel vysazovaných z rychlých člunů nebo ponorek. Tyto automaty ničí zbývající uzly odporu a vytvářejí opěrné pobřežní body. Do těchto bodů v druhé vlně dorážejí velká vznášedla, která zde vysazují ze svých útrob tisíce malých robotů podobných mravencům nebo pavoukům, možná o velikosti rozměru pouhých několika desítek centimetrů, kteří v nepravidelných kolonách rychle vyrážejí do vnitrozemí. Každá kolona je doprovázena automatickými vozidly zajišťujícími velkou palebnou sílu a ze vzduchu kryta automatickými vrtulníky - drony.

Plný text najdete zde

Současné mikroskopické techniky jsou natolik citlivé, že umožňují sledovat drobné kazy a nerovnosti na povrchu papíru s velkou přesností. Profesor nanotechnologie Russell Cowburn z Imperial College London zjistil, že každý povrch vytváří zcela specifické obrazce těchto mikroskopických vad, takže je jich možné použít k identifikaci. Jde o jakousi analogii otisků prstů nebo balistických stop. Jeho tým nyní vyvíjí přenosný rastrovací laser, s jehož pomocí bude možné jednak snímat otisky prstů z papíru, jednak papír přesně identifikovat. Bude tedy možné odhalit padělky dokladů či bankovek jenom dle toho, že použitý papír nebude mít odpovídající mikroskopickou strukturu povrchu.

Fyzici v Massachusettském Technologickém Institutu byli první, kterým se podařilo vytvořit novou formu hmoty – plyn složený z atomů vykazujících supravodivost za vysoké teploty. V článku, který publikovali v červnu v prestižním časopisu Nature, tvrdí, že popsaný stav hmoty je co do vlastnostmi hodně podobný supravodivosti elektronů v kovech. Stejně jako tyto elektrony se i atomární částice plynu „zamknou“ do koordinované struktury svých kvantových stavů a představují tak jednu „kvantovou vlnu“ (tento jev předikoval Albert Einstein již v roce 1925). Dosažené výsledky studia popsaných „suprakapalin“ mohou tak pomoci i při studiu supravodivosti za vysoké teploty, která by mohla mít významné využití v magnetech a senzorech a zejména pro efektivní přenos elektrické energie.

Teplota, při které byl jev pozorován, byla pouhých 50 biliontin stupně Kelvina nad absolutní nulou (-273 °C), může se tedy zdát podivné hovořit o „supravodivosti“. Co je však pro tento pokus důležité je teplota normovaná na hustotu částic. Při přepočtu hustoty pozorovaných částic plynu na hustotu elektronů v kovu by i takto nízká teplota odpovídala vyšší teplotě, než je běžná pokojová teplota. Význam pro studium supravodivosti není jediný, výsledky dosažené na MIT jsou přínosem i pro studium neutronových hvězd nebo quark-gluonové plazmy, o kterých se soudí, že existovaly v ranných stadiích vývoje vesmíru.

Spojené státy spustily vlastní zelenou diplomatickou aktivitu. Očekává se, že ve čtvrtek 28.7.2005 oznámí náměstek ministryně zahraničí Spojených států Robert Zoellick v laoském Vientianu vzniku nového paktu pro řešení problému skleníkových plynů. Jeho členy jsou kromě spojených států Indie, Čína, Austrálie a Jižní Korea. Oproti Kyotskému protokolu je zřejmou výhodou účast Číny a Indie. Přesný program zatím není znám, avšak hlavním cílem bude nejspíš vývoj nových technologií, které omezí emise skleníkových plynů.

Zajímavý jev, který snad bude možné využít při automatizaci chemických reakcí, pozorovali japonští vědci z Tokijské univerzity. Propojíme-li kapkou vody o objemu jeden mikrolitr či méně dvě rovnoběžné elektrody, při vložení napětí kapička prudce vyrazí rychlostí asi 10 cm za sekundu, což není málo. Na první pohled k tomu neexistuje žádný důvod, protože elektrické pole je homogenní, a tudíž by se v něm nenabité předměty neměly hýbat. Bližší zkoumání však ukázalo, že tento pohyb udržuje v chodu sám sebe. Smáčení povrchu elektrody totiž stáčí k tomu, aby pole elektrodou vytvářené ztratilo homogenitu, čímž vznikne síla tlačící kapku. Ta při svém pohybu smáčí další povrch a zároveň se neustále přesouvá na nesmočenou část elektrody, čímž udržuje nehomogenitu pole. K zahájení pohybu je nejspíš jakýkoli nepatrný impuls nezbytný.

Před několika týdny objevili astronomové planetu obíhající s dvoudenní periodou okolo hvězdy Gliese 876, což je červený trpaslík vzdálený 15 světelných let od Slunce. U hvězdy byly dříve objeveny dvě planety velikosti Jupiteru, tato však váží pouze 7,5krát tolik co Země a obíhá kolem své hvězdy ve vzdálenosti 3 milionů km. Její povrchová teplota je zřejmě vyšší než 200 °C.

Mnoho vědců celého světa usilovně pracuje na tom, jak snížit naši závislost na fosilních palivech, zejména na ropě. Ta se používá hlavně pro výrobu pohonných hmot, paliv a maziv, avšak z velkých množství ropy vznikají plastické hmoty. Jednou z možností, jak spotřebu ropy snížit, je vyrábět plasty z jiných surovin. V úvahu přicházejí organické kyseliny a vícesytné alkoholy (sloučeniny s více skupinami –OH), např. 3-hydroxypropionová kyselina slouží k výrobě polymerů pro výrobu kontaktních čoček a absorpčních náplní plen. Jak však takové látky získat? Velmi užitečné by bylo získávat je ze zemědělských produktů.

Významný pokrok v této oblasti představuje konstrukce speciální chemického reaktoru v Argonne National Laboratory, který umožňuje připravit glukonovou kyselinu z glukózy, jíž můžeme získat z rostlinných cukrů. Reaktor je speciální membránou rozdělen na dvě části. Do jedné z nich přitéká roztok glukózy. Enzymy zabudované do zmíněné membrány ji přeměňují na glukonovou kyselinu, jejíž anion je elektricky nabitý a může tak projít membránou do druhé části reaktoru, kde se hromadí produkt. Molekuly bez náboje, jako třeba glukóza, membránou neprojdou.

Před 600 miliony let byla celá Země obývána pouze jednobuněčnými organismy, bezjadernými (jako například bakterie) nebo jadernými (jako například prvoci). Avšak o 10–50 milionů let později tu existovalo mnoho rozmanitrých druhů složených z velkého počtu buněk, což bylo zřejmě umožněno prudkým vzrůstem obsahu kyslíku v atmosféře i vodě. Vysoká koncentrace kyslíku umožňovala jeho průnik přes vícenásobné vrstvy buněk, čímž vznikla i možnost rozmanitosti buněčných funkcí. Zástupce prametazoí, tedy posledních předků vícebuněčných živočichů, musel obsahovat geny určující tělesnou stavbu organismu, buňky s různými funkcemi, propojené buňky a komunikační systém. Současná znalost genomu různých kmenů živočichů a blížící se rozluštění genomu mořské sasanky Nematostella vectensis, jakož i nejjednoduššího existujícího živočicha Trichoplex adhaerens naznačuje, že nejblíže našemu vícebuněčnému prapředku jsou dnešní mořské houby, zdánlivě beztvaré a jednoduché organismy bez trávicího traktu a mozku, jakož i tělesné symetrie. Jsou však tvořeny několika druhy buněk s odlišnými funkcemi, tak jak se to od nadějného vícebuněčného živočicha očekává. Otázkou ovšem je, zda můžeme dnešní mořské houby považovat za přímé předky všech vícebuněčných živočichů včetně člověka. Zřejmě to bylo něco mořským houbám podobného.

Zprávu o úspěchu britských a ruských vědců z University of Manchester a z Ústavu mikroelektroniky v Černogolovce, kterým se podařilo poprvé připravit dvourozměrný krystal uhlíku odlupováním vrstev grafitu, přinesl Akademon 22.10.2004. Nyní však zjistil, že jeden atom silné vrstvy stabilní za normální teploty po mnoho týdnů, lze připravit otíráním různých materiálů vrstevnaté struktury, např. nitridu boritého. Jejich výzkumy mají význam zejména v elektronice např. při přípravě polem řízených tranzistorů.

Platinové šperky jsou stále rozšířenější. Jejich velkým nedostatkem je nízká mechanická odolnost platiny, která je dosti měkká. Ve většině civilizovaného světa nesmí obsah platiny ve šperkařském materiálu poklesnout pod 95 %, abychom produkt mohli označit jako platinový. Christopher Kovalchick, student z Johns Hopkins, zjistil, že nevelký přídavek chromu výrazně zlepší mechanickou odolnost šperků.

Kalifornská společnost AeroVironment provedla zkušební let bezpilotního letadla o rozpětí 15 m, jehož vrtule pohání elektromotory napájené vodíkovým palivovým článkem. Vodík se skladuje na palubě letadla za nízké teploty v tlakových nádržích, kyslík pochází z okolního vzduchu.

Hejna žravých kobylek představují pro obyvatele teplých krajů obrovské nebezpečí, protože sežerou veškerou úrodu. Zkoumání jejich chování nyní odhalilo způsob, jak rozeznávají vodní plochy. Ty jsou pro ně takřka smrtelně nebezpečné, protože pokud hejno vletí nad moře, dříve nebo později na něm všechny kobylky zahynou hladem, žízní či vyčerpáním. Nicméně jejich složená očka rozeznají polarizaci světla. A právě světlo odražené od lesklých povrchů, jako třeba zrcadlo nebo vodní hladina, je silně polarizováno. Kobylky se tedy vyhýbají oblastem, které odrážejí více polarizované světlo. Jde to tak daleko, že se vyhnou i vodní ploše, kterou bez problémů mohou přeletět, což se podařilo zjistit při pozorování migrujících hejn na Sinajském poloostrově. Kobylky se vyhnuly Akabskému zálivu v místě, kde je široký pouze 3 km. Ostře změnily směr letu a pokračovaly po jeho břehu. Těchto poznatků snad půjde využít při ochraně obdělávaných ploch.

Skupina Wei Hua Wanga z Fyzikálního ústavu v Beijingu vyrobila slitinu ceru, hliníku a mědi s trochou niobu, která je zcela amorfní a při pokojové teplotě je tuhá, pevná a elektricky vodivá jako běžný kov. Avšak už při zahřátí na 68 °C změkne a dá se zpracovávat jako plastická surovina sklovitého charakteru.

Účinné reakce v organické chemii zahrnující vodu se nemusí odehrávat s rozpustnými reaktanty, jak bylo přijímáno po staletí. Skupina chemiků vedená B. Sharplessem nyní uvádí řadu příkladů, kdy se reakce ve vodě nerozpustných komponent nesmírně urychlí, jestliže se jejich suspenze rychle míchá. Vzrůstá tak výrazně plocha jejich kontaktu a možnost reakce. Tak například reakce kvadricyklanu s dimethylazodikarboxylátem, která vyžaduje 48 hodin bez rozpouštědla, 18 hodin v methanolu a 120 hodin v toluenu, proběhne za rychlého míchání ve vodě za 10 minut.

Cyklisté týmu Phonaku jedou letošní Tour de France na kolech, jejichž rámy zpevňují uhlíkové nanotrubice. Švýcarská firma BMC zhotovila kompozitní rámy o váze o něco méně než 1 kg s vynikajícími mechanickými vlastnostmi. A právě uhlíková vlákna, použitá k výrobě rámu, zpevňují rovněž uhlíkové nanotrubičky.

Drobné nekódující ribonukleové kyseliny označované jako miRNA jsou známy jako negativní regulátory genové exprese a nyní se ukázalo v několika klinických a genetických pracích, že tyto vysoce konzervované sloučeniny jsou přítomny ve zvýšené míře v řadě nádorů, například v lymfomu. Mezi jiným se podařilo objevit vztah mezi miRNA a c-Myc, což je onkogenní regulátor transkripce, vyskytující se ve velmi zvýšeném množství v lidských náídorech. Otázkou zůstává, zda miRNA může být užitečnou pro diagnostiku a terapii rakoviny. Zatím jsou v tom ohledu k dispozici pouze fragmentární nálezy.

Snímky Saturnova měsíce Hyperion, které pořídila sonda Cassini mezi 9. a 11.červnem t.r. ukazují, že měsíc je doslova protkán množství dutin. Dle starších odhadů činí hmotnost Hyperionu asi 60 % té hodnoty, jaké by dosáhl, pokud by byl tvořen kompaktním ledem. Vzhledem k tomu, že jiné pevné materiály jsou hustší než vodní led, znamená to, že 40 % měsíce tvoří dutiny. Hyperion má nepravidelný tvar a jeho hmotnost je zřejmě těšně pod hranicí, kdy jsou gravitační síly dostatečně silné, aby z nepravidelného tvaru vytvořily homogenní kouli.

Časový posun, kterému jsme vystaveni při cestování letadlem přes několik časových pásem (tzv. jet lag) způsobuje nedostatečnou vnímavost, ospalost a podobné drobné problémy, U většiny lidí trvá tento stav dva a půl dne po přeletu z Evropy do Ameriky a ještě déle po přeletu z Ameriky do Evropy. Podobná situace nastává při letech z Evropy do Asie. Studie z května tohoto roku ukazuje, že potíže způsobuje skutečnost, že na změnu času reagují dorsální a ventrální části suprachiasmatického jádra v mozku , což je jakýsi centrální časoměřič, zcela odlišnou rychlostí. Zjistilo se, že ventrální část, která je nervově propojena na světločivnou oblast, tedy na oční sítnici, se adaptuje velice rychle. Naproti tomu část dorsální k tomu potřebuje několik dní. Látka, která umožňuje přizpůsobení novému světelnému režimu, je nervový mediátor gama-aminomáselná kyselina. Podaří-li se nějakým lékem posílit činnost této látky, mohly by se dorsální a ventrální části rychleji synchronizovat a různé příznaky jet lagu by se výrazně snížily.

akademon.cz 25.10.2016: Krátkodobé vystavení trochu snížené hladině kyslíku by mohl zrychlit synchronizaci mozkových center a tím napomoci k překonání pásmové nemoci. Jak ukázaly experimenty Gad Ashera a jeho kolegů z Weizmannova výzkumného ústavu v izraelském Rehovotu, alespoň u myší to funguje. Koncentrace kyslíku v těle není totiž stálá. Konkrétně v ledvinách laboratorních potkanů je asi o 3% vyšší v aktivním období, jímž je pro ně noc.

Pozorování provedená sondou Cassini ukazují, že Saturnovy prstence mají vlastní atmosféru oddělenou od atmosféry planety. Tvoří ji pouze molekulární kyslík O₂, který vznikl rozkladem vody odpařené z prstenců, jež tvoří směs vodního ledu a prachu. Vodík, vzhledem k tomu, že jde o nejlehčí prvek, již dávno vyprchal.

Rozsivky čili Diatomaceae jsou podivuhodnou skupinou jednobuněčných mořských řas s ozdobnou křemennou schránkou¸ které v souhrnu fotosyntézy absorbují tolik oxidu uhličitého jako všechny deštné pralesy na světě. Zřejmě se vyvinuly z organismů na rozhraní předků mezi rostlinami a živočichy. Podobně jako některé další řasy vykazují pozoruhodnou endosymbiotickou minulost. Jde tu v podstatě o tři organismy v jednom, jev, který se nazývá sekundární endosymbióza. V historii rozsivky kdysi nějaký předek ruduchy (červené řasy) pohltil buňku sinice, vznikl z toho organismus s chloroplasty, přičemž většina jeho původních genů se ztratila nebo přešla do buněčného jádra. Později pak nějaký předek rozsivky pohltil tento dvojorganismus a převzal téměř všechny jeho geny. Ruducha prakticky z výsledného organismu zmizela a zůstala po ní pouze dvojice membrán okolo chloroplastu.

Tento scénář byl výrazně potvrzen nedávnýmm zmapováním prvního genomu rozsivky Thalassiosira pseudonana. Koneckonců chloroplasty vzniklé ze sinic a obalené membránou eukaryontní ruduchy jsou nalézány stále častěji a vysvětluje se tak i určitý zmatek, který donedávna panoval v taxonomii rozsivek, kdy byly klasifikovány jako rostliny, jako prvoci nebo jako plísně. Rozluštění genomu rozsivky a plánovaných dalších genomů by mělo přispět k definitivnímu popisu endosymbiotických procesů, kde se začíná hovořit dokonce o terciární endosymbióze.

Chemikům z University of Oregon se po pětiletém úsilí podařilo vyvinout technologii přípravy amoniaku za normální teploty a tlaku. Amoniak NH₃ je velmi důležitá chemikálie, která se vyrábí v obrovských množstvích tzv. Haber-Boschovou syntézou, což je přímé slučování vodíku s dusíkem za vysoké teploty a tlaku. Prof.David Tyler z Oregonu nahradil vodík jeho sloučeninou se železem, která s dusíkem reaguje za vzniku amoniaku za normálních podmínek. Zavedení nové reakce do průmyslu potrvá ještě mnoho let, nepochybně však jde o energeticky mnohem méně náročný proces.

Japonský telekomunikační gigant NTT testuje novou službu, která vysílá pachy podle dat přijatých přes internet. Uživatelé připevní k jejich počítačům speciální zařízení, které připomíná skleněnou kouli s hubičkou. Přístroj pak přijímá data z centrálního serveru a podle nich vydává odpovídající vůni (nebo zápach), smísené z kombinace 36 pachů – od eukalyptu přes levanduli až ke sladké bazalce.

Na snímku vidíme jádro komety Tempel 1 třináct sekund po úmyslném nárazu sondy vypuštěné družící Deep Impact, ke kterému 4.7.2005 ráno. Oblak vymrštěný explozí je zcela zřetelný a jako zvýšení jasnosti komety jej pozorovali i astronomové pozemskými dalekohledy. Cílem experiment bylo získat další informace o složení komet. Komety Tempel 1 oběhne slunce za 5 a půl roku a její jádro má průměr přibližně 5 km.

Skupina 13 zdravotnických a informačně-technologických organizací seznámila Bushovu vládu s programem národní zdravotní informační sítě. Systém by neměl obsahovat centrální databázi záznamů pacientů ani by neměl požadovat po lidech, aby nosili zdravotní „identifikační“ karty. Pacienti by si kontrolovali své záznamy sami. Síť by měla spíše zaručovat dokonalé propojení různých již dosud existujících systémů. Mnoho zdravotnických zařízení už totiž začalo budovat své vlastní informační systémy se zdravotními záznamy pacientů. Tyto plány jsou zajímavé zejména ve srovnání se záměrem českého ministerstva zdravotnictví, které se chystá zavést pro každého pacienta jednotné zdravotní záznamy v podobě papírové knížečky.

Zajímavé pokusy, které možná povedou k řízení chemických reakcí bez pohyblivých částí aparatury, provádí profesor Arun Majumdar a jeho tým z University of Kalifornia v Berkeley. V elektrolytické nádobce o rozměrech desítek nanometrů lze totiž pohyb iontů řídit napětím vloženým na elektrody (tzv.migrace). Vhodným napětím se jim podařilo zabránit přenosu draselných iontů mezi dvěma volně propojenými prostory. Ve větším rozměru to prakticky není možné, protože se uplatní rušivé vlivy, např. mechanický pohyb rozpouštědla anebo odstínění vnitřku roztoku vrstvou iontů, která vzniká na elektrodách (tzv.elektrická dvojvrstva).

Když 2. prosince 1942 v podzemí chicagského univerzitního stadionu Enrico Fermi a jeho spolupracovníci poprvé uváděli do chodu svůj „atomový milíř,“ který později vstoupil do dějin jako první jaderný reaktor na světě, netušili, že nejsou tak docela první. Jistě, vědce pracující ve prospěch spojeneckých velmocí svíraly neutuchající obavy, že na stejném problému – a možná rychleji - pracují také vědci v nacistickém Německu. Tyto obavy se naštěstí nepotvrdily. Existovaly také představy o tom, že jaderné procesy se uplatňují při produkci energie ve hvězdách. Nicméně uskutečnění jaderné reakce na Zemi bylo nahlíženo jako výlučně lidský podnik.

Plný text najdete zde