Prozatímní ministr irácké vlády pro vědu Rashad Mandan Omar prohlásil, že vědecká pracoviště země se nebudou zabývat "destruktivním výzkumem". - Tuto kapitolu jsme uzavřeli, je skončena a nebudeme se jí věnovat. Ministr žádá vládu o 23 milionů dolarů, aby mohl vědeckou základnu přebudovat tak, aby byla zaměřena na řešení problémů průmyslu, zemědělství a životního prostředí.

Lesní požáry se nejlépe hasí v zárodku, dokud jsou ještě malé. Problém však je, že na rozsáhlých, liduprázdných zalesněných plochách, jako třeba v jižní Kalifornii, požár většinou někdo zaregistruje, až když se pořádně rozhoří. Řešením by bylo rozmístit po celé ploše lesa detektory infračerveného záření, což je však zatím velmi nákladné. Dr. Helmut Schmitz z Bonnské univerzity proto pracuje na velmi levné detekci infračerveného záření. Snaží se napodobit matičku přírodu. Známe totiž druh brouka, který svá vajíčka klade do čerstvého spáleniště. Za tím účelem má na spodní straně těla speciální smyslový orgán, který pracuje na čistě mechanickém principu a s jehož pomocí je schopen zaznamenat požár až na vzdálenost 80 km. Tvoří ho drobné kuličky ze stejného materiálu jako kutikula, která chrání těla členovců a je tvořena hlavně aminopolysacharidem chitinem. Každou z nich svírají jakoby v kleštích dva výrůstky citlivé na dotek. Kulička velmi dobře absorbuje infračervené záření o vlnové délce okolo tří mikrometrů, ohřívá se a tlačí na citlivé výrůstky. Brouk tak "vidí" kde hoří, i když jde o vlnové délky neviditelné pro číkoli oko na této planetě.

Dr.Schmitz zatím zhotovil na stejném principu detektor z polyetylénu, který pohlcuje obdobné vlnové délky tepelného záření. Zatím nesnese srovnání se současnými čidly infračerveného záření, nicméně jde o úplně nový princip, a jeho využití by skutečně mohlo vést k jejich podstatnému zlevnění.

Syndrom těžké akutní respirační poruchy (SARS) působený nově objeveným coronavirem postihl v roce 2003 v Asii a v kanadském Torontu 8 000 lidí. Úmrtnost dosáhla 9% a léčba dosud není známa. Doktorka Traggiai a doktor Lanzavecchia z Institute for Research in Biomedicine v Bellinzone ve Švýcarsku oznamují, že vyrobili protilátky, které by ohroženým lidem poskytly ochranu a navíc - zatím podle pokusů na myších - by mohly SARS léčit. Popsali metodu, jak paměťové imunitní B-buňky přimět k tvorbě protilátek, které množení viru po proniknutí do organismu zastavují. Mluví skutečně o seroterapii SARS a předpokládají, že preventivní podávání těchto protilátek by mohlo ochránit ohrožené lidí, kteří přišli do styku s nemocným. Virus se šíří kapénkovou cestou při kašlání a je snadno přesný na dálku asi jednoho metru.

Seroterapie by měla také vyléčit již nakažené, pokud by byla aplikována včas. Protože SARS představuje pro svou vysokou nakažlivost a vysokou úmrtnost skutečné nebezpečí (v roce 2004 byla v Číně jedna menší epidemie vzešlá z laboratoře), byla by to výrazná cesta k pokroku v léčbě - zatím žádná jiná než kyslík a podpůrná opatření známa není. Navíc autoři zprávy soudí, že podobnou cestou - tedy výrobou protilátek z aktivovaných paměťových imunitních B-buněk - by bylo možno přikročit i k pokusům o léčbu HIV-AIDS a hepatitidy C.

Zatímco sekvenování "nanečisto" celého genomu šimpanze je už k dispozici několik měsíců, německo-čínsko-japonské konsorcium, které se pokusilo získat vysoce kvalitní sekvenování šimpanzího chromozomu 22, právě dospělo svého cíle. Srovnání genů tohoto šimpanzího chromozomu s odpovídajícím lidským chromozomem 21 přináší několik překvapení: Například rozdíly mezi proteiny zakódovanými těmito chromozomy jsou prý méně vzácné než se předpokládalo. Zvláště srovnání 231 genů, o kterých se má zato, že jsou funkční, ukazuje, že 47 z nich produkuje proteiny dostatečně odlišné, aby se mohla jejich funkce pozměňovat.

Po několika desetiletích od objevení této choroby v Karibiku a v USA - tehdy byla považována za cosi exotického a nepříliš vážného - se syndrom získané imunodeficience stal chorobou rozšířenou po celém světě a ohrožující desítky milionů lidí. Podle nedávné studie Programu pro HIV/AIDS při OSN lze svět rozdělit na deset oblastí, kde se počet nakažených v roce 2003 a počet zesnulých na následky této choroby v roce 2003 (v závorce) velice liší.

V červnu zahájila Evropská komise program nazvaný Noemova archa, který má zkoumat vlivy změn klimatu na památné evropské stavby. Projekt zahrnuje například studium starých chrámů jižní Itálie erodovaných písečnými bouřemi i poškození historických památek Prahy způsobených předloňskou povodní.

Zařízení, které vyvinuli na společném pracovišti Palo Alto Research Center a Scripps Research Institute, podstatě zrychlí diagnostiku rakoviny. Jednou z možností, jak zjistit nádorové onemocnění a monitorovat jeho průběh, je vyšetření krevního vzorku, při kterém se prostě spočítají nádorové buňky v krvi. Nejprve se standardně označí vhodným fluorescenčním barvivem, poté se pomocí laseru vyvolá fluorescence a pomocí pole z optických vláken se spočtou fluoreskující nádorové buňky. Celá procedura trvá v novém přístroji asi 2 minuty.

Federace amerických společností pro experimentální biologii má od 8. července 2004 nového prezidenta. Je jím Paul Kincade, přednosta imunobiologického a rakovinného výzkumu na Oklahoma Medical Research Foundation, který už několik let působil jako prezident Americké imunologické asociace. Středem jeho zájmu je maturace a vývoj imunitních B-buněk. Jeho úloha nebude jednoduchá vzhledem k finanční nejistotě National Institutes of Health, zvýšení jejichž rozpočtu o 2,6 % navržené prezidentem Bushem může vést ke snížení počtu udělených grantů o 640.

O ferromagentickém uhlíku jsme si mohli v aktualitách Akademonu přečíst již 20.10.2001. Brazilským a Uruguayským fyzikům se podařilo vyvinout technologii výroby ferromagnetického grafitu, která bude použitelná v průmyslovém měřítku. Jde vlastně o pomalou depozici z par při vysoké teplotě. Magnetizace nového materiálu je za normální teploty asi 800krát nižší než u železa, což je stále dosti vysoká hodnota. Magnety z ferromagnetického grafitu by mohly být výrazně levnější než současné feritové. Pozoruhodné je rovněž to, že nová technologie se zrodila na Jihoamerickém kontinentu, který není zrovna líhní vědeckého pokroku a místní nadaní vědci budovali své kariéry spíše ve Spojených státech. Je to jistě dobrá zpráva hlavně pro Jihoameričany samotné.

Fyzici z týmu italsko-německého výzkumného projektu Luna, kteří experimentují v tunelu Gran Sasso u Říma, narazili na nečekané zjištění. Na základě údajů, které získali o době trvání přeměny atomových jader, tedy "energetického motoru" hvězd, jim vychází, že vytváření heliových jader v řetězci proměn prvků - uhlík - dusík - kyslík je dvakrát pomalejší než se dosud soudí. Rychlost přeměny prvků je ovšem zásadní pro odhad stáří hvězd. A tak výsledky z Gran Sasso by měly vypovídat, že stáří stařičkých hvězd ve hvězdokupách by mohlo být vyšší až od 700 milionů let. Některé z hvězd, které tedy pozorujeme ve vesmíru, by měly být starší než 14 miliard let. A to samozřejmě odporuje současné představě stáří vesmíru 13,7 miliard let.

Radarová pozorování oceánů pomocí družic ESA odhalila, že gigantické vlny vysoké dvacet i více metrů vůbec nejsou součástí námořnické latiny, jak se mnozí domnívali, a dokonce jsou poměrně častým jevem. I když o tom my suchozemci málo víme, jsou lodní katastrofy dosti časté. Na Zemi se průměrně potopí jedna loď denně a dvě velké lodi týdně. Část těchto katastrof lze možná přečíst i na vrub tohoto fenoménu. Jak ale tak mohutná vlna vznikne, je jasné pouze i tsunami, která vyvstane v důsledku podmořského otřesu.

O detektorech fungujících na základě změny frekvence kmitání drobné tyčinky jsme v Akademonu psali již několikrát (viz aktualita Akademonu z 2.11.2001, 21.1.2003 a 20.8.2003). Hiroshi Yamaguchimu a jeho kolegům z japonské společnosti NTT Corporation se však podařilo výrazně zvýšit citlivost takového zařízení. Citlivou část senzoru zhotovili ve tvaru písmenu U z polovodivého materiálu a nechali ho pracovat v magnetickém poli. Vlivem kvantových efektů se pak vodivost této součástky stane mnohem závislejší na jejím tvaru. Upravíme-li vhodným způsobem povrch, budou se na něj z okolí adsorbovat látky, jejichž koncentrace nás zajímají. Tím změní její mechanické vlastnosti, ovlivní kmitání a tak způsobí změny vodivost, které dokážeme velmi citlivě měřit.

V květnu příštího roku odstoupí z ředitelské funkce v EMBL řecký biolog Fotis Kafatos a bude nahrazen skotským biochemikem a molekulárním biologem Iainem Mattajem, který v EMBL pracuje 19 let jako vedoucí výzkumné skupiny a posléze jako ředitel pro vědu (od roku 1999). Spolupracovníci ho považují za čestného a nesmírně schopného muže, takříkajíc ideálního ředitele EMBL. Sám prohlašuje, že bude usilovat o to, aby důraz ve výzkumu přešel z molekulárně-biologického studia jednotlivých genů a proteinů k systémové biologii. Třicetiletá EMBL je dotována penězi ze 17 zemí jak z Evropské unie tak ze Švýcarska a Izraele. Je v ní zaměstnáno 900 vědeckých pracovníků, postgraduálních studentů a technického personálu. Kromě hlavní základny v Heidelbergu má laboratoře v Grenobleu ve Francii, v Hamburku a malé pracoviště v Monterotondu nedaleko Říma.

Dnes, v neděli 25.července se navrací z Mongolska výprava projektu Nová odysea, vedená Miroslavem Bobkem z Českého rozhlasu. Cílem mezinárodního projektu bylo letos v létě po studiu čápů černých na Sibiři označit v Mongolsku satelitními a pozemními vysílači dva čápy černé, aby bylo možné na podzim sledovat jejich cestu do zimovišť. V rámci projektu Africká odysea se podařilo našim vědcům během uplynulých let prozkoumat tah i pobyt na zimovištích řady čápů černých i bílých v Africe. Pak následoval program Nová odysea, kdy se podařilo získat světově unikátní výsledky o tahu čápů černých, kteří hnízdí v Indii. Nyní je cílem ornitologů řady zemí z iniciativy našich výzkumníků postupně zmapovat tahy čápů černých v Asii a odhalit nebezpečí, která jim hrozí jak během migrace, tak na zimovištích. Středním Mongolskem možná vede tahové rozcestí a není jasné, zda odtud čápi poletí přes Tiber a Himaláj do Indie, nebo zamíří východněji, případně zda využívají obě tahové cesty.

Na webových stránkách Českého rozhlasu je volně k stažení obsáhlá publikace o posledním roce sledování čápů černých táhnoucích ze Sibiře do Indie.

Francouzská vláda publikovala ambiciozní plán na zřízení národní výzkumné agentury podle vzoru americké National Science Foundation, která má být částečně financována z prodeje zlatých rezerv. Francie tak chce dostihnout úroveň průměru Evropské unie (před rozšířením v květnu tohoto roku), pokud jde o financování vědeckého výzkumu, konkrétně od 2,2 % hrubého národního produktu v roce 2002 na 3 % v roce 2010. Kromě toho ministerský předseda Raffarin přislíbil přidat v roce 2005 do rozpočtu na vědu další miliardu euro. Angelita de Francisco z organizace reprezentující francouzské biotechnologické firmy prohlašuje, že celkové výdaje na vědu, tedy vládní i soukromé, se zvýší z 35 miliard euro v letošním roce na 60 miliard euro v roce 2010.

Je to jistě odhad odvážný, ale nám v Česku by z toho stačilo 10 %.

Mezinárodní atomová agentura ve Vídni (Atomic Energy Agency) došla ve své nové zprávě k závěru, že k tomu, aby se lidé vyrovnali s budoucími předpokládanými změnami klimatu, budou potřebovat opět stavět jaderné elektrárny. Prozatím využití jaderné energie klesá. Jestliže dnes činí podíl jaderných elektráren na celosvětové výrobě elektřiny 16 %, v roce 2030 by to mohlo být už jen 11 - 12 %. Momentálně se nové jaderné elektrárny budují pouze v Asii a východní Evropě (například osm v Indii, čtyři na Ukrajině a tři v Rusku). Žádná se nestaví v dalších 22 státech, které provozují jaderné elektrárny, včetně USA. Spojeného království a Kanady. Avšak globální oteplení a růst spotřeby paliv si podle Mezinárodní atomové agentury vyžádá vzrůst výroby elektřiny z jádra až na 27 %. Nová éra jaderné energetiky by se ovšem vyznačovala kratší dobou výstavby a jejím výrazným zlevněním, tvrdí Jurij Sokolov, zástupce ředitele Agentury. Že prohlášení vyvolává i zápornou reakci, není snad nutné dodávat. Např. Arjun Makhijani, prezident Institute for Energy and Environmental Research v Marylandu tvrdí, že jaderná energetika není tou nejvhodnější cestou k řešení následků globálního oteplování pro své sporné problémy bezpečnosti a nákladovosti.

V současné době probíhají nebo se připravují zejména v Africe rozsáhlé testy látek, které by mohly zabránit šíření viru HIV. Jde o několik různých sloučenin, které si žena nejspíš ve formě gelu vpraví do vaginy před pohlavním stykem. Některé z nich ničí membrány viru, jiné se váží přímo na vlastní virovou částice a ochromí ji, další blokují virovou reverzní transkriptázu, enzym klíčový pro množení viru, a poslední typ zabrání viru HIV ve vstupu do buněk poševní stěny, což je mechanismus šíření infekce. Bude-li vše zdárně fungovat, půjde zabránit přenosu AIDS bez zabránění početí. Je možné, že se na obdobném principu dočkáme i dalších léků chránících nás před jinými virovými chorobami, třeba proti obyčejné chřipce.

Britská vláda zveřejnila podrobnosti o novém desetiletém rámcovém programu ve výzkumu a vývoji. Ministr financí Gordon Brown sdělil, že do roku 2014 musí výdaje na vědu a výzkum představovat 2,5 % hrubého národního produktu - letos je to 1,9 %. V ročních termínech to znamrná, že se bude zvyšovat podpora vědy o 5,8 %, takže v roce 2008 se na vědu vydá o miliardu liber více než letos. Předpokládají se tu investice jak státní tak soukromé, takže například slavný Wellcome Trust poskytne v příštích pěti letech 1,5 miliardy liber. Centrální úřad pro vědu a techniku (OST) bude mít k dispozici na léta 2007=2008 3,28 miliardy liber.

Afričtí nosorožci se ocitli téměř už na pokraji vyhynutí. Podle ochranářů, kteří se k jejich záchraně sdružují v African Rhino Specialist Group, se však situace nyní výrazně zlepšuje. Počet nosorožců se zvýšil o 15 % a přesáhl 3 600. Patrně přežije i nosorožec bílý, populární u nás zvláště zásluhou aktivit Královédvorské zoologické zahradě. Před stoletím jich v Africe žilo už pouhých padesát, nyní může prý jejich stav umožňovat bezpečné přežití i další šíření v přírodě.

Snímek pořízenou sondou Cassini ukazuje Saturnovy prstence tak, jak bychom je viděli pouhým okem. Nejjasnější je prstenec B.

Biologové ze Scrippsova oceánografického ústavu v San Diegu popsali nejmenšího obratlovce světa. Je jím necelý centimetr dlouhá rybka žijící v Korálovém moři a oblasti Velkého bariérového útesu. Zatím je známo pouze 6 exemplářů.

Ruská kosmonautika se velice snaží získat tak chybějící peníze prodejem turistických letenek na své kosmické lodi letící k Mezinárodní kosmické stanici. Třetím vesmírným turistem má být Gregory Olsen. Vše vypadalo v pořádku a do Ruska měly přitéct další miliony dolarů. Kosmickému podnikání se však nečekaně stavějí do cesty ruští lékaři v kosmickém centru přípravy kosmonautů, protože se jim nelíbí současný zdravotní stav G.Olsena a nechtějí si vzít na svědomí jeho případné fyzické selhání během letu nebo pobytu na vesmírné základně. Organizace Space Adventures, která obchod organizuje, nicméně prohlašuje, že Olsen zůstává optimistou. Věří, že do vesmíru poletí. Utěšuje se tím, že se astronauty stali i ti, kteří měli být obdobnými lékařskými prohlídkami zprvu také vyřazeni.

Studie London School of Hygiene and Tropical Medicíne, provedená na 40.000 veteránech, potvrzuje, že žádná nemoc z války v Zálivu neexistuje, což ostatně již bylo publikováno v článku Akademonu dne 8.7.2002.

Plný text článku "O nemoci ze Zálivu" naleznete zde.

Archaeopteryx je jedním z nejslavnějších i nejznámějších zvířat dávnověku Země. V encyklopedii se dočteme, že jde o vymřelého primitivního zubatého praptáka velikého jako holub. Na kostře lze pozorovat směs ptačích znaků - opeření, dokonale srostlé kosti lebky, velké očnice, ve vidlici srostlé klíční kosti, zadní končetina ptačího typu - a znaků plazích - přední končetina se třemi volnými prsty s drápy, čelisti s četnými zoubky i ocas s 21 volných obratlů. Někteří paleontologové tvrdí, že Archaeopteryx už mohl létat, ale většina z nich soudí, že létal jen klouzavým letem, převážně běhal a šplhal. Žil v geologickém údobí svrchní jury a známe ho od roku 1861, kdy byl objeven v bavorském Solnhofenu. Jeho nález měl poskytnout nezvratný důkaz, že se ptáci vyvinuli z plazů. Zcela jsou zachovány dva exempláře uchovávané z Německém muzeu v Berlíně a Britském muzeu v Londýně. Dalších pět jedinců se dochovalo částečně. A nyní se k nim "oficiálně" přiřazuje osmý prapták, nalezený rovněž u Solnhofenu, jehož ztotožnil s archeopteryxem před několika let Martin Röper, kurátor Solnhofenského muzea. Objektivnost tvrzení ověřil Peter Wellnhofer z bavorské státní paleontologické a geologické sbírky. Osmý exemplář také není kompletní - zachovaly se z něho kosti přední končetiny a lebky.

Prof. Dr. Arnošt Kotyk, Fyziologický ústav AV ČR, 13.3.2012: Pracovníci Brownovy univerzity v Providence ve státě Rhode Island analyzovali fosilní peří pravěkého předka ptáků Archaeopteryxe, který žil před 150 miliony let. Zjistili tam organely zvané melanosomy uvnitř zachovaných buněk, které obsahovaly černé barvivo melanin, které kromě barvy podporovalo i pevnost buněk.

Lord Sinclair, známý vynálezce osobního počítače, watchmana a tříkolového elektromobilu, vynalezl skládací bicykl. Plastová konstrukce s klasickými galuskami má nosnost 112 kg při hmotnosti pouhých 5,5, kg. Složený připomíná větší deštník a vměstná se do objemu 30 litrů. Takový bicykl by mohl změnit tvář městské dopravy, protože ho může mít sebou na pracovišti prakticky každý. Není problém ho složit a vzít do jakéhokoli dopravního prostředku, vystoupat schodiště anebo chvíli prostě nést. Poprvé byl předveden 8.7.2004 v Singapuru. Na trhu ve Spojených státech, Velké Britanii a Japonsku by se měl objevit ve druhém čtvrtletí 2005.

Kráter islandské sopky Grímsvötn skrývá pod 300 m silnou vrstvou ledu jezero. V tekutém stavu vodu udržuje vulkanické teplo. Stejně jako v obdobném antarktickém jezeře Vostok (viz aktualita Akademonu z 24.3.2002) i zde žijí chladomilné bakterie, byť je v něm nižší obsah kyslíku. Protože na Islandu existují další podobná jezera, bude jistě zajímavé porovnat ekosystémy jezer ukrytých pod ledem, zdali je mezi nimi rozdíl.

V červnu zahájila Evropská komise program nazvaný Noemova archa, který má zkoumat vlivy změn klimatu na památné evropské stavby. Projekt zahrnuje například studium starých chrámů jižní Itálie erodovaných písečnými bouřemi i poškození historických památek Prahy způsobených předloňskou povodní.

Dr.Reuben Harris z University of Minnesota udává, že objevil nový lidský protein, který nazval APOBEC3F a který dovede navázat a tak zneškodnit viru lidské imunodeficience, HIV. Protein patří mezi tzv. retrovirové restriktory a ty jsou patrně příčinou rezistence vůči HIV u některých lidí . HIV-virus si však již vynašel sebeobranu - tvoří jiný protein, nazvaný VIF a ten retrovirové restriktory ničí. Hledají se tedy cesty, jak APOBEC3F ochránit před virovou sebeobranou. Podílí se na tom změny genomu viru i nakaženého organismu, produkujícího ochranný protein. Osud nemocných závisí na poměru mezi proteiny APOBEC a VIF.

Metalurgové z Los Alamos National Laboratory připravili skelné zirkonium, tedy kov s amorfní strukturou. Využili k tomu obdobnou technologii, jakou se vyrábějí umělé diamanty - tlak 50.000 atmosfér za zvýšené teploty nepřesahující bod tání, v tomto konkrétním případě asi 600 stupňů Celsia (bod tání zirkonia je 1.855 stupňů Celsia). Zabránit krystalizaci kovů se dařilo zatím pouze ve vhodných slitinách, přitom však kovová skla jsou důležité materiály s řadou zajímavých vlastností.

Zirkonium vzhledem ke své odolnosti vůči korozi se hojně využívá při konstrukci chemických aparatur, dále se z něj dělají vlákna do žárovek a používá se k výrobě supravodivých zařízení. Zirkonium jako kovový prvek bychom neměli zaměňovat s zirkonem, což je jeho nejrozšířenější minerál, konkrétně křemičitan zirkoničitý.

Pytlíky, pet láhve a další předměty z umělých hmot, které plavou na hladině moří a oceánů, se ukazují být jen špičkou proslulého ledovce a to doslova. Tým britských vědců poukazuje nyní na to, že mikroskopické částice polyamidů, polyesterů a polyetylénů atd. se hromadí nyní i v usazeninách mořského dna, v mořském písku, je ho plno na plážích pobřeží celého regionu Plymouthu, přístavního města v jihozápadní Anglii u La Manche. Zkoumání vzorků planktonu, které se odebírají v severním Atlantském oceánu od šedesátých let, dokazuje jak velice se jeho objem zvětšuje. Není to podníceno právě zvětšujícími se kvanty maličkých částic umělých hmot? Když se totiž dávají jako potrava korýšům, skutečně mizejí. Projdou skutečně článkem zažívacího procesu planktonu? Britští vědci nyní chtějí zkoumat nakolik to ovlivňuje zdraví mořských živočichů.

Fermilab, americký ústav pro výzkum elementárních částic, oznámil detekci dosud nepozorovaného typu částice, tzv. mesonu DsJ+. Do rodiny mesonů patří všechny částice tvořené dvojicí kvarku a antikvarku. Protože existuje šest základních typů kvarků (up, down, strange, charm, top a bottom), mesony se mohou vyskytovat v mnoha různých kvarkových kombinacích. Nejnověji objevený meson se skládá z "podivného" (strange) kvarku a "půvabného" (charm) antikvarku a patří mezi nejtěžší mesony tvořené kombinací lehkého a těžkého kvarku-antikvarku (jeho naměřená hmotnost, resp. klidová energie, činí 2635 MeV). Překvapivé je, že doba života tohoto mesonu se zdá být asi třikrát větší než doba života lehčích mesonů, což je v rozporu s dosud známou fenomenologií (podle níž čím těžší meson, tím rychleji se rozpadá). Další disproporce se týká pozorovaných pravděpodobností rozpadu nového mesonu do jednotlivých kanálů, které nesouhlasí s teoretickými predikcemi. Zdá se, že neočekávané vlastnosti nového mesonu jsou další v řadě překvapení, kterou nedávno odstartovaly objevy částic složených z pěti a čtyř kvarků.

Do použití se zavádí nový test, kterým se dá rychle a bezpečně zjistit nákaza HIV (původce aidsu) vyšetřením slin. Vyšetřovaná osoba žvýká elastickou vložku do úst, která se pak ve zkumavce podrobí testu na přítomnosti viru HIV ve slinách. Test má ohromnou kapacitu, lze jím rychle vyšetřit desetitisíce lidí a vyšetření trvá jen dvacet minut - takže vyšetřovaní nemusejí čekat jako dosud. Především však se jim také nemusí odebírat krev. Test se dostává na trh pod značkou Ora-Quick ADVANCE Rapid HIV Antibody test a vyrábí jej OraSure Technologies Inc. v Bethlehemu v Pennsylvanii. Předpokládá se, že test by mohl diagnostikovat nákazu u předpokládaných 225 000 Američanů, kteří jsou nakaženi virem HIV a nevědí o tom. Časná léčba by jim mohla zachránit život.

Vědecká obec neustále debatuje, podněcována laickým zájmem, o obrovských vymíráních, ke kterým docházelo v minulosti naší planety. Záhadou dosud zůstává extinkce života na konci geologického údobí permu, tedy zhruba před 250 miliony let. Nenarazil i tehdy do Země nějaký obří mimozemský objekt? Američtí a australští vědci nyní znovu analyzovali záznamy seizmické sondáže pořízené před více než dvaceti let v oblasti Bedout High na severovýchodě Austrálie, kde pátrali po ložiskách ropy. Když záznamy nyní srovnali s anomáliemi gravitačního pole, zjistili v těchto místech strukturu kruhovitého tvaru o průměru asi 200 km. A mikroskopický průzkum tamních usazených hornin prokázal pak přítomnost roztavených hornin a roztříštěných minerálů. Což je dostatečným důkazem pro teorii, že tam došlo k neobyčejně drtivému nárazu. Kráterovitá struktura, stará 250 milionů let, je tedy současníkem známé ekologické krize na celé naší planety.

Zdá se, že poručit větru dešti neumí komunisté, ale plankton, kterému škodí ultrafialová složka slunečního záření, jako ostatně nám všem. My se před ním chráníme oděvem, popřípadě pomocí různých ochranných krémů, a hlavně vzhledem k velikosti pro nás není tak nebezpečná, jako pro nepatrná stvoření, vznášející se v horních vrstvách světového oceánu. Ta se brání jinak. Rostoucí intenzita ultrafialových paprsků v nich vyvolá tvorbu dimethylsulfopropionátu, původně zřejmě určeného ke zpevnění buněčných stěn. Tato sloučenina pochopitelně uniká i do vody, kde ji bakterie přeměňují na dimethylsulfid, který uniká do atmosféry, kde se oxiduje a vzniknou z něho prachové částice právě té velikosti, aby na nich kondenzovaly molekuly vody. Zrodí se mrak, který odstíní škodlivé ultrafialové záření.

Není vůbec jasné, zdali jde o čirou náhodu, anebo o skutečný vývojový selekční tlak, který umožnil přežít nejlépe přizpůsobeným složkám planktonu.

Kevin Daly z Ohio State University na základě studia aktivity nervových ganglií hmyzu zjistil, že jeho chování není řízeno pouze instinkty, jak jsme se doposud domnívali, nýbrž že tito bezobratlí mají omezenou schopnost učení. Konkrétně jsou schopni zapamatovat si vůni potravy. Protože tykadla hmyzu jsou vlastně velmi citlivým nástrojem čichu, schopným někdy zaregistrovat i jedinou molekulu, nabízí se zde možnost vycvičit třeba motýly k detekci či vyhledávání drog, chemických zbraní či jiných nebezpečných látek.

Léky na míru jsou takové, které buď přesně míří na místo nemocné tkáně nebo vykonávají zcela specifický účinek v nemocném organismu nebo působí cíleně na nádor nebo bakterie. Takových léků je již celá řada a nyní se sděluje, že ve vývoji jsou nové látky, které mohou inhibovat enzymy, podílející se na patologických procesech při arthritidě, při nádorech a jiných onemocněních. Vůbec se zdá, že vhodným cílem nových látek budou enzymy, které obsahují kovový atom (metaloenzymy). Takové metaloproteázy (rozkládající proteiny) se uplatňují při řadě nemocí a jejich inhibice (například blokádou zinku) by mohla být nadějnou cestou léčby.

Nová technologie enzymatické hydrolýzy celulózy z rostlinných zbytků vyvinutá v U.S. Department of Energy's National Renewable Energy Laboratory umožní získávat cukry pro výrobu ethanolu kvašením 20 x levněji než doposud.

Teorie tektonických desek na naší planetě, která se před pár desetiletími zdála tak nezvyklá, je už dnes obecně přijata a původ geotektonických jevů má být objasněn. Zásluhou francouzských vědců se zdá, že mechanismus subdukce, podsouvání ker povrchu Země, může být daleko starší než se soudí. Nejstarší stopy tohoto mechanismu věda dosud měla z doby před 600 miliony let. Pierre Cartigny z Institut de physique du Globe de Paris s kolegy nyní studoval na šedesát diamantů o velikosti menší než 0,5 mm ze skalnatých útvarů v kandském Nunavutu, jejichž stáří je 1, 83 miliard let. Zjistil v nich látky, které dosud známe jen v mikrodiamantech vytvořených za velmi vysokého tlaku v subdukčních zónách. Takže máme stopy subdukce už před 1 830 000 miliony let?

Učenci z americké Ernst Orlando Lawrence Berkeley National Laboratory umí připravit třírozměrné struktury miniaturních rozměrů ze selenidu nebo teluridu kademnatého, a to řízenou krystalizací za přesně stanovených podmínek. Vzniklé souměrné čtyřramenné útvary tvoří pouhé stovky atomů, takže uvnitř nich můžeme řídit chování jediného elektronu. Jednotlivá ramena navíc umí prodloužit odlišným materiálem, např.na ramenu ze selenidu kademnatého vznikne nová kvantová tečka (quantum dot) z teluridu. Tyto stavební prvky snad umožní tvorbu složitých soustav elektronických obvodů miniaturních rozměrů.

Není snadné odstranit látky adsorbované v porézních materiálech. I tady mohou pomoci nanotechnologie. Tým Michale Kaminského z americké Argonne National Laboratory vyvinul organický polymerní gel, jehož silně adsorbující částice jsou tak malé, že proniknou i do pórů běžných stavebních materiálů jako např. cihly či beton. Gel se aplikuje na znečištěném povrchu zároveň se zvlhčujícím činidlem a nechá se působit. Po nějaké době se odstraní vyluxováním průmyslovým vysavačem. Původní záměrem vědců z Argonne National Laboratory byla dekontaminace radioaktivitou zasažených staveb, které je zatím nutné prostě zbourat a umístit na zabezpečenou skládku.

Sonda Cassini přinesla první informace o složení Saturnových prstenců. Čím modřejší je prstenec na připojeném snímku v nepravých barvách, tím více vodního ledu obsahuje. Oproti tomu v červených částech převládá prach.

Nanotechnologie, tedy technologie používající nepatrných částic, se začínají používat v medicíně stále častěji. Jedna z nových zpráv mluví o modifikovaných částicích křemíku, které mohou nést léky pro léčbu rakoviny a uvolňovat je na místě potřeby, tedy v nádoru nebo tím, že se v těle rozpustí a léčivo pak může působit. Výhodou je i to, že není nutné podávat velké dávky léků a nenastávají nežádoucí vedlejší účinky.

Tvar atomových jader je jednou z nejsnadněji pochopitelných, ale také nejhůře měřitelných jaderných vlastností. Je známo, že jádra s počty protonů a neutronů kolem jistých "magických" hodnot (odpovídajících uzavření protonových a neutronových slupek) jsou v podstatě kulatá, zatímco ostatní "nemagická" jádra mají větší či menší deformace.

Zajímavé jsou případy, kdy několik nejnižších excitací jednoho daného jádra vykazuje několik kvalitativně odlišných tvarů - od kulatých až po silně deformované. Podle posledních výzkumů je jedním z nejvýraznějších příkladů této tzv. tvarové koexistence jádro stroncia 76. Obyčejné stroncium 88 má vedle 38 protonů 50 neutronů, což je v souladu s pravidlem, že počet neutronů ve stabilních těžších jádrech vždy výrazně převyšuje počet protonů (důsledek vzájemného elektrického odpuzování kladně nabitých protonů). Stroncium 76 má však stejný počet protonů i neutronů a je tedy silně nestabilní. Pomocí speciální experimentální aparatury, instalované na zařízení ISOLDE v ústavu CERN, se však toto jádro podařilo vytvořit a s dostatečnou statistikou proměřit jeho rozpad. Bylo zjištěno, že jeho základní stav vykazuje dosud pravděpodobně největší známou stabilní deformaci - toto jádro si můžeme představit jako protáhlý elipsoid s dvojicí vedlejších poloos cca o 40 % zkrácených ve srovnání s hlavní poloosou (pro vzbuzené, rychle rotující stavy některých jader byly naměřeny ještě větší deformace, s poměrem poloos řádově 1 : 2, ale u stroncia 76 se na rozdíl od těchto případů jedná o nejnižší energetický stav). Výzkum exotických jader, tj. jader vzdálených běžně se vyskytujícím poměrům počtů protonů a neutronů, představuje jeden z nejrychleji se rozvíjejících oborů jaderné fyziky. Kromě jaderné astrofyziky, která zkoumá původ prvků ve vesmíru, jsou experimentální výsledky této oblasti vysoce žádoucí také pro teoretickou jadernou fyziku, zabývající se obecnými vlastnostmi silně interagujících mnohočásticových systémů. Zvláště zajímavá se jeví tzv. N=Z jádra, tedy jádra s přibližně stejnými počty protonů a neutronů, která oproti obyčejným jádrům známým z přírody vykazují řadu kvalitativně nových efektů. K těmto jádrům patří i výše zmíněné stroncium 76.

V encyklopediích se dovídáme, že osel domácí byl vyšlechtěn z osla nubijského, jedné ze dvou forem druhu osla afrického. Původ těchto savců z čeledi koňovitých se hledá v severní a východní Africe. Domestikace zvířat hrála ve vývoji lidské kultury zásadní roli. Přibližně před 5000 - 6000 lety měl být zdomácněn skot, dále ovce, kozy a prasata, před 5000 lety začali být k přenášení nákladů i jízdě lidí využíváni koně, velbloudi a osli.Nejstarší svědectví zdomácněných oslů pocházejí z doby před 5000-6000 lety z Egypta a o něco později z Mezopotámie. Kde však byl osel poprvé domestikován? Odhalit se to snaží Albano Beja-Pereira z Univerzity Josepha Fouriera v Grenoblu. Navštívil s kolegy 52 zemí a získal tu vzorky mitochondriální DNA místních oslů a porovnával je s dědičnou hmotou divokých oslů Afriky a Asie. Srovnání DNA vypovídá, že domestikace osla se odehrála nezávisle dvakrát. Jednou skutečně z nubijské formy osla Equus asinus africanus. Podruhé ze somálské formy Equus asinus somaliensis. Tyto dvě formy osla se od sebe oddělily už před stovkami tisíc let.

Zřejmě významný vynález v oblasti optických vláken se zdařil Victoru Koppovi z malé firmy Chiral Photonics v New Jersey. Zjistil, že pokud jádro optického vlákna stočíme do spirály, začne fungovat jako filtr propouštějící jen světlo polarizované určitým způsobem. Popis vlastností standardního optického vlákna nalezneme např. v aktualitě Akademonu z 21.8.2003 "Světlovodná houba".

V lednu se přiblížila americká sonda Stardust ke kometě Wild 2 na vzdálenost pouhých 236 km a získala 72 snímků kometárního jádra. Zevrubná analýza snímků odhalila bohatost tvarů povrchu jádra - krátery s příkrými valy, kuželovité hromady, "štíty" i na tucet výtrysků plynu a prachu. Donald Brownlee z University of Washington na tiskové konferenci NASA hovořil o tom, jak byl s kolegy přímo šokován například zjištěním, že na kometárním jádru o průměru 4,5 km existují erodovaná místa o hloubce až sto metrů. Povrch komety je tedy značně pevnější než kdyby byla tvořena leden, byla tedy onou "špinavou sněhovou koulí". Přístroje na palubě sondy Stardust potvrdily, že kometární prachové částice obsahují mnoho organických látek, což potvrzuje názor, že startu života na Zemi pomohly právě komety, které na naši planetu dopadaly. Připomeňme, že vzorky kometárního prachu v přistávacím pouzdru by se měly dostat na naši planetu v poušti Utahu v lednu 2006.