Chaperoniny jsou podskupinou velké rodiny molekulových chaperonů, tedy proteinových komplexů, které hrají v buňce důležitou úlohu při tvorbě konečné (terciární) struktury proteinů. Jsou to částice, skládající se ze dvou prstenců o sedmi bílkovinných podjednotkách, z nichž každá má hmotnost okoli 60 kilodaltonů. Uvnitř komplexu je dutina o průměru 4,6 namometru, v níž je normálně uzavřen protein jednak při dopravě z místa syntézy do určité buněčné organely, jednak při přípravě na konečnou terciární strukturu. Nyní se podařilo do chaperoninu z termofilní bakterie Thermus thermophilus, který je podobný dříve popsanému a dobře známému chaperoninu GroEL, vpravit částici CdS, která má polovodičové vlastnosti. Po uzavření do chaperoninu se udržela fotoluminiscence CdS neuvěřitelných 400 dní, zatímco v roztoku mizí do 2 hodin. Stejně jako v případě proteinů se částice CdS uvolňuje z chaperoninu působením ATP - teoreticky se rozštěpí 14 molekul ATP, než se uvolní jedna uzavřená částice.

Nová koalice založená společnostmi Intel, Sony, Microsoft, Gateway, Nokia a dalšími, nazývaná Digital Home Working Group (Pracovní skupina pro digitální domácnost) si klade za cíl stanovit standardy pro vzájemnou operativní komunikaci mezi různými typy digitálních zařízení – osobními počítači, televizemi, tiskárnami, stereo přehrávači, DVD přehrávači, mobilními telefony, handheld počítači atd. Jedná se jistě o technologicky významný krok, ale zůstává otázka: opravdu potřebujeme, aby se naše televize dorozuměla s naším mobilem ? Za situace, kdy většina lidí na mobilu využívá 5% funkcí a návody pro použití televize ani nečte ?

V americkém National Institute of Standards and Technology se zabývají studiem využití možností imersních technik při litografickié výrobě čipů. Již přes sto let využíváme tété techniky v mikroskopii, protože rozlišovací schopnost mikroskopu vzroste, ponoříme-li optický systém a zkoumaný vzorek do kapaliny s indexem lomu vyšším, než vzduch. Obdobného principu lze využít i při výrobě čipů. Současnými optickými litografickými technikami můžeme na křemíkovém čipu vyrobit detaily o rozměrech 100 nm, za použití imersní techniky se dostaneme na 65 nm použijime-li ultrafialové záření o vlnové délce 193 nm nebo dokonce na 45 nm pro vlnovou délku 147 nm. Dle posledních, přesných měření indexů lomu se jako nejvhodnější kapalina jeví superčistá voda.

Doc. Craig A. Grimes z Pennsylvánské státní univerzity sestrojil nové čidlo na vodík na bázi oxidu titaničitého. Tvoří ho pole nanotrubiček z tohoto materiálu o průměru od desítek do stovek nanometrů. Vodík proniká do krystalové mřížky oxidu titaničitého, kde funguje jako donor elektronů a výrazně ovlivní vodivost tohoto polovodivého materiálu. Změna vodivosti, jíž dokážeme měřit velmi přesně, odpovídá koncentraci vodíku v okolním prostředí. Zjevně se tu kromě velikosti povrchu uplatňují ještě kvantové jevy, neboť nárůst povrchu na dvojnásobek způsobený změnou průměru nanotrubiček z 22 na 76 nm zmenší citlivost 200 x.

Kanadská společnost D-Wave System, která pracuje na vývoji kvantového počítače, jenž by měl být schopen pracovat si milionkrát rychleji než současné počítače, získala financování od jednoho z nejznámějších Venture-kapitálových fondů ze Silicon Valley : Draper, Fischer, Juvenson (FFJ). Rychlost kvantových počítačů by si měla nejen snadno poradit se všemi (v současné době efektivně nerozluštitelnými) kódy, ale měla by umožnit i přesné modelování hydrodynamických problémů (při vývoji nových letadel) nebo modelování intramolekulárních sil (při vývoji nových léků). Jejich vývoj pokračuje pozoruhodným tempem, v současnosti je však obtížné předpovídat, zda se s prvními použitelnými prototypy setkáme za 5 nebo za 50 let. Když se však pro financování jejich rozvoje odhodlali i FFJ zdá se, že praktická aplikace kvantové mechaniky je opět o krok blíže.

Už léta se ví, že membránové váčky uvnitř buněk prodělávají častou fúzi a opětně se odštěpují neuvěřitelnou rychlostí - někteří badatelé hovoří o desítkách tisíců takových přeměn v sekreční buňce za vteřinu. Stejně tak se dlouho ví, že na zakončení nervového vlákna se hromadí membránové váčky zvané synaptosomy, které po změně membránového potenciálu, především při průchodu akčního potenciálu, splývají s koncovou (presynaptickou) membránou a jejich obsah (především jde o nervové mediátory, například acetylcholin) se vylévá do synaptické štěrbiny. Předpokládalo se , že jde o pochod „all-or-none“, že se tedy veškerý obsah váčku při styku s membránou vyprázdní. Nyní se však ukazuje - dokázalo se to s pomocí speciálního fluoreskujícího proteinu synaptofluorinu, že ve většině případů se váček na membráně otevře jen na desetiny sekundy a po ztrátě části obsahu se opět zavře. Jen některé váčky se vyprázdní, avšak opět zavřou, a jen malé procento z nich se vylije a váček splyne s presynaptickou membránou. Anglicky se tomu prvnímu mechanismu říká „kiss-and-run“, tedy něco jako „polib a uteč“.

Je známo, že elementární částice hmoty nazývané kvarky nemohou existovat samostatně, ale spojují se do těsně vázaných stavů, které interpretujeme jako těžší částice. Podle současného modelu mikrosvěta se tyto složené částice skládají vždy buď z dvojice kvarku a antikvarku (tyto „dikvarky“ nazýváme mezony), nebo ze tří kvarků (takovými „trikvarky“ jsou např. protony a neutrony v atomových jádrech). Nedávno však bylo oznámeno, že fyzikům se podařilo připravit částici, tzv. „pentakvark,“ která se skládá z pěti kvarků! První teoretická předpověď pentakvarku byla vyslovena již před 30 lety, ale teprve nyní se zdá, že máme v rukou experimentální důkazy jeho existence. Jeden z experimentů byl uskutečněn na synchrotronu SPring-8 v Japonsku, druhý – pozdější – v národním urychlovačovém centru ve Virginii. V obou případech byl domnělý pentakvark detegován při interakcích svazku vysokoenergetického záření gama s atomovými jádry, kdy část pozorovaných procesů vedla k vytvoření jasně definované rezonance o energii 1,54 miliardy a šířce cca 25 milionů elektronvoltů. Ta odpovídá dočasně existujícímu spojení (s dobou života řádově 10-23 sec.) kladného K mezonu a neutronu na výstupu reakce, tedy právě hledanému pentakvarku. Je otázkou, zda pozorovaná částice je pevně vázaným seskupením všech pěti kvarků, nebo spíše jakousi volněji vázanou „molekulou,“ skládající se z mezonu a neutronu. Předpokládá se, že odpověď poskytnou další experimenty, které na sebe určitě nenechají dlouho čekat.

Microsoft Reader, softwaru vyvinutého společností Microsoft pro čtení digitálních knih (e-knih), se prodalo od jeho uvedení na trh v srpnu 2000 6 milionů kopií. Stále však čelí silnému konkurenčnímu tlaku jedničky na trhu e-knih, společnosti Adobe. Ve snaze podpořit rozšíření svého software Microsoft Reader společnost Microsoft nabízí možnost volného stahování e-knih po dobu šesti týdnů. Uživatelé Microsoft Reader budou také mít v průběhu pětiměsíčního zaváděcího období právo stáhnout si 3 bestselery v digitální podobě z webové stránky Microsoftu, což lze pomocí kapesního PC, Tabletu, laptopu nebo desktopu.

Dvojtaktní motor, oblíbený pro svou jednoduchost, a tudíž nízkou hmotnost, se používá spíše pro pohon menších zařízení, protože silně znečišťuje životní prostředí a je nehospodárný. Spolu s výfukovými plyny díky jeho jednoduché konstrukci odchází nespáleno 25 až 35% paliva. Terry Turner, inženýr z Idaho National Inginnering and Environmental Laboratory, sestrojil rotační separátor, který z výfukových plynů oddělí nespálenou složku a umožní ji znovu použít. Výrazně tím vzroste hospodárnost a klesnou emise. Nevýhodou je vysoká cena, jež se má pohybovat pod 400 USD. Takové zařízení lze nepochybně použít u automobilových i motocyklových motorů, možná i u sněžných skútrů, avšak cena zahradního nářadí, jako motorové pily či sekačky trávy, kde hlavně najdeme dvojtaktní motory, by vzrostla na neprodejnou úroveň.

Michal Pokorný 22.7.2014: Nechte dvojtakty spát. Mám možnost patentovat nejlepší čtyřtakt? Není participační zájem. Tak jakápak diskuse. jen kecy,kecy a skutek utek. Bída !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Těžké pumy GBU 28 a GBU 37 určené k ničení silně opevněných cílů čeká další vylepšení. Budou vybaveny zařízením, které bude monitorovat a okamžitě předávat informace o průběhu útoku. Podrobnější údaje, jak si konstruktéři představují předávání dat z vnitřku exploze, nejsou zatím známy. Nicméně v Novém Mexiku již proběhly zkoušky, při kterých se testovala odolnost vědeckých přístrojů instalovaných uvnitř dopadající bomby. Výsledky jsou uspokojivé a NASA doufá, že takových zařízení zhotovených z těžké letecké pumy bude možné užít při výzkumu Měsíce pomocí seismických vln. Taková mise by se mohla uskutečnit v roce 2007.

Další novinku představuje puma CBU-107, jež byla užita v průběhu irácké války. Jde o tzv. Passive-Attack Weapon (PAW), jež ničí cíl pouhým mechanickým úderem bez výbuchu. Při přesném zásahu, který v dnešní době nepředstavuje až tak velký problém pak ničí cíle a neohrožuje jeho bezprostřední okolí, jak je tomu při explozi. Na podobném principu zřejmě fungují i zbraně proti nepřátelským družicím.

Subatomární částice tvoří dnes skupinu obsahující desítky druhů, které tak či onak zapadají do jakési organizační struktury, včetně kvarků šesti různých vůní. Nyní se však analýzou odpadu vznikajícího při srážkách vysokoenergetických elektronů a pozitronů objevila částice, která by mohla být jedním z hypotetických párů kvarků charm a strange spolu s jejich obdobou z antihmoty. Takové páry (tvořící mezony) byly už nalezeny ve čtyřech případech, ale tento nový je o 10 % lehčí, než by se předpokládalo. Badatelé pracující na stanfordském detektoru BaBar se dokonce domnívají, že jde o dosud nikdy nezjištěnou kombinaci čtyř kvarků.

Jediný způsob jak zapsat více informací na magnetická média je zmenšit magnetické domény, které uchovávají „0“ a „1“ digitální informace. V minulých desetiletích se to stále dařilo, avšak tento postup narazil na své meze ve chvíli, kdy se magnetické domény staly tak malými, že energie přinášená tepelným šumem je větší než magnetické síly udržující jejich správnou orientaci. Výzkumníci z University of Delaware, ve spolupráci s francouzským National Scientific Research Center (CNRS) a španělskou Independent University v Barceloně (UAB) nyní objevili cestu jak uchovávat magnetickou energii v doménách o průměru pouhých několika nanometrů. Podstata metody vychází ze zjištění, že spojení ferromagnetických nanočástic s antiferromagentickým materiálem zvyšuje magnetickou energii částic a posunuje je tak do oblasti menší citlivosti na tepelný šum.

Autoři tvrdí, že touto metodou by bylo možno uchovávat více než bilión bitů na čtverečním palci. Praktická zařízení založená na této metodě se očekávají brzy, ale na jejich komerční využití si budeme muset ještě nějaký čas počkat. V každém případě se však opět vtírá otázka : „Kde jsou meze zvyšování výkonnosti počítačů ?“

Tým profesora fyziky Alexe Zettla z University of California v Berkeley zhotovil elektromotor o průměru 500 nm, což je nejmenší motor zhotovený lidmi. Zlatý rotor drží na ose z uhlíkové nanotrubičky. Roztáčí ho střídavý proud napojený na statory připravené na křemíkové podložce lithografickými technikami. Zpočátku rotor pouze vibroval, ale tento problém se podařilo překonat a motor roztočit. Nicméně se zde nabízí možnost využít nové miniaturní zařízení jako oscilátor.

Vozíček ovládaný přímo z mozku vyvíjí tým švýcarských a španělských techniků. Je určen zcela paralyzovaným invalidům, kterým dá šanci na nový život. Jeho řídícím prvkem je čapka vybavená množstvím elektrod, jež detekují přímo elektrické signály mozku. Součástí výbavy bude i bezpečnostní zařízení, která má zabránit srážce.

Prvním snímkem člověka dnes zpravidla nebývá ostrá fotografie ale černobílý sonogram zachycující jeho podobu dávno před jeho narozením. Tento obrázek se získává při speciálním vyšetření, které dnes zdá každá nastávající maminka. Jeho podstatou je vysílání neškodných ultrazvukových vln do dělohy matky a z registrovaného odrazu rekonstrukce zmíněného snímku. Díky této technice je možno zachytit již v ranném stádiu řadu závažných poškození plodu, vzhledem k nevelké rozlišovací schopnosti však její spolehlivost byla dosud omezená. Tato situace se postupně mění využitím metod počítačové rekonstrukce třídimenzionálních obrázků, která umožňuje zobrazit (na základě analýzy stejného signálu) plod s překvapující jasností. Nos, rty, oči i prsty na nohou i rukou jsou na 3D snímcích patrné zcela jasně, přibližně tak, jako kdyby někdo fotografoval hliněný model plodu. Ultrazvuk byl pro potřeby klinické diagnostiky poprvé použit v roce 1942 rakouským psychiatrem a neurologem Karlem Dussikem. V osmdesátých letech rozvoj mikroprocesorů umožnil první pokusy o rekonstrukci 3D obrazu. Kazuoki Baba z Tokyjské university navrhl první 3D ultrazvukový systém využitelný v porodnictví v roce 1984, ale teprve v posledních letech pokles cen mikroprocesorů a počítačů umožnil vyvinout skutečně klinicky využitelné 3D sonografy. V současné době se jejich vývojem a zlepšováním zabývá řada velkých společností jako jsou Philips, General Electric nebo Siemens. Vylepšená rozlišovací schopnost umožňuje mnohem přesněji diagnostikovat rozštěpy rtu, nedokonalý vývin prstů či malformace páteře.

Aaron Fenster, ředitel Imaging Research Laboratories v Robarts Research Institute (London, Ontario, Kanada) tento vývoj komentuje: „Předpokládám, že do pěti let bude každý sonograf disponovat 3D zobrazením. Využití 3D ultrazvuku se neomezuje pouze na porodnictví, již dnes se běžně využívá pro detekci krevních sraženin v žílách a artériích či podezřelých lézí, diagnostiku problémů svalů, šlach i kloubů, či vyšetřování orgánů v dutině břišní. I zde bude 3D zobrazení velkým přínosem.

Pro vysvětlení schopnosti orientovat se při dlouhých přeletech tažných ptáků, stejně jako motýlů, byla navržena řada hypotéz, od zapamatování si tvaru pobřeží přes vnímání geomagnetického pole až po schopnost určit výšku Slunce podle úhlu polarizovaného světla. Nejnovější úvaha se týká schopnosti motýla Danaus plexippus (danaus stěhovavý), který urazí tisíce kilometrů při pouti z jižní Kanady a severních USA až do Mexika, spoléhat se na vnitřní biologické hodiny. Ty jim umožňují stanovit dráhu migrace vzhledem k výšce Slunce nad obzorem v kteroukoli denní dobu. Na fotografii vidíme samičku motýla danaus stěhovavý, foto Kenneth Dwain Harrelson, Wikimedia Commons, GNU Free Documentation License 1.2.

O využití internetu a jeho dalších perspektivách ve Spojených státech přinese nejlepší představu několik následujících čísel : AUTOMOTBILOVÝ PRůMYSL : Jupiter Research tvrdí – každé čtvrté auto se bude v USA v roce 2007 prodávat prostřednictvím Internetu .... BANKOVNICTVÍ: Wells Fargo, americká 4 největší banka, má nyní 4 miliony aktivních zákazníků komunikujících online .... B2B: Cisco realizuje více než 90% svých prodejů jiným společnostem online... VZDĚLÁVÁNÍ : University of Phoenix Online má nyní 63,000 studentů .... ZÁBAVA : RealNetworks má více než dvojnásobný počet Internetových multimediálních předplatitelů než Microsoft.... ZDRAVOTNICTVÍ : WebMD zaznamenává více než 17,2 milionů návštěvníků měsíčně .... MÉDIA : Pouze v dubnu navštívilo Yahoo ze svých domácích počítačů více než 120 milionů uživatelů – je to číslo srovnatelné s počtem lidí, kteří si v tomto měsíci pustili televizi.... NEMOVITOSTI : Realtor.com získává 9 z 10 pohledávek na domy k prodeji.... RETAILOVÝ PRODEJ : Nejznámější je AMAZON, ale je v pořadí až 54 na trhu za Sears, 7-Eleven, Barnes & Noble, a Wal-Mart.... CESTOVÁNÍ : Jedničkou na trhu je Expedia s ročními internetovými rezervacemi v objemu 5.3 miliard USD ....

Takže kde je ta Internetová krize po prasknutí doc.com bubliny ?

Aerogel, silně porézní sklo z oxidu křemičitého, průhledné a téměř neviditelné, pro svoji lehkost a slabě modré zabarvení též zvané „zkamenělý kouř“, o kterém jsme psali v aktualitách již 9.5.2002, nachází nová uplatnění. Dle Doc.Josipa Kleczka z Astronomického ústav AV ČR spočívá jeho důležitost pro astronomii v jedinečné schopnosti zachytit velmi rychlé prachové částice. Používá se pro chytání kosmického prachu, který se snadno zachytí na velmi krátké vzdálenosti, aniž je poškozen. Mezihvězdné, meziplanetární či kometární částice za sebou ve vrstvě a. zanechají kuželovitou zužující se stopu, v jejíž špičce se částice zastaví. Destičky a. o tloušťce několika málo cm byly mj. upevněny na Miru, raketoplánech a na kometární sondě Stardust.

April Tsui, student Art Center College of Design in Pasadeně, je jím fascinován jako materiálem, protože je naprosto odlišný od ostatních známých látek, a využívá ho při své umělecké tvorbě.

Dva švýcarští studenti, Jürg Lehni a Uli Franke , sestrojili počítačem řízenou tiskárnu, jež může vytvořit obraz na prakticky libovolně velké ploše bez ohledu na své vlastní rozměry. Hektor, jak se nové zařízení jmenuje, pracuje spíše jako automat na vytváření grafiti a nemá žádné podávací zařízení na papír jako tradiční tiskárny. Není vyloučeno, že nikdy nepůjde o nic víc než pouhou hříčku, avšak možná oba studenti ukazují směr budoucího vývoje.

Ve výzkumném centru firmy Toyota v Japonsku se podařilo pomocí počítačového modelování připravit řadu titanoých slitin zcela nového typu. Jde tu o tzv. gumové kovové slitiny, které jsou pevné, odolné a s teplotou stálé, ale přitom jsou vysoce elastické a plastické v rozsahu teplot od -200 to 300 stupňů Celsia. Materiál lze natáhnout o několik procent délky a on se opakovaně vrací k původnímu rozměru. Je to podstatný rozdíl proti dříve známým slitinám titanu s niklem, které se po opakovaných deformacích "unavily", ztuhly a zkřehly. Nové gumové slitiny obsahují vedle titanu i tantal, niob, zirkonium a někdy i vanad a špetku kyslíku. Vynálezci nového typu slitiny se domnívají, že při její deformaci po sobě kloužou jakési mikrotektonické destičky o tloušťce několika set mikrometrů. Chystají se slitiny aplikovat při lékařských implantátech, při výrobě mikrošroubů a tepelně odolných pér či pružin pro kosmonautiku.

Vědci na Groningenské Universitě v Holandsku a Massachusteské Universitě v Amherstu vyvinuli postup využívající elektřiny k formování mikroskopických množství plastů do různých forem včetně tyčinek a trubiček. Půvabem této metody je skutečnost, že tímto postupem lze formovat tvary o rozměrech pouhých 100 nm, což je 50x méně něž je průměr červené krvinky. Tím se tato metoda stává horkým kandidátem pro výrobu komponent tzv. plastových čipů, včetně LED, solárních článků a optických filtrů.

Klíčem objevu bylo jednoduché zjištění, že různé plastické materiály reagují na působení elektrického proudu výrazně různou rychlostí - některé tají rychleji než jiné. Interakce mezi dvěma typy plastů při průchodu proudu pro formování žádoucích tvarů probíhá mezi dvěma křemíkovými destičkami, ke kterým jsou připojeny elektrody vzdálené pouhou tisícinu milimetru. Teplo produkované průchodem proudu selektivně roztopí plasty a spolu s účinkem vzduchové vrstvy ponechané mezi původním plastovým filmem a křemíkovou destičkou způsobí vznik válečků (či jiných tvarů) o velmi malém průměru, spojujících křemíkové destičky.

Nanočástice neboli klastry atomů či molekul, tedy částice tvořené tak malým počtem atomů či molekul, že se začínají uplatňovat kvantové jevy ve větších rozměrech nepozorovatelné, nalézají stále další uplatnění. Kota Sawada se svými kolegy z japonského Národního ústavu materiálových věd ve vědeckém městečku Cukuba připravil za použití nanočástic ocel, která je 100 x odolnější vůči namáhání za zvýšené teploty (tzv.creep). Již delší dobu víme, že kvalitu oceli lze zlepšit přimísením částic oxidů kovů. Nicméně teprve Sawada uspěl při přípravě martinské oceli s 9% chromu, ve které jsou rovnoměrně distribuovány nanočástice karbidu a nitridu železa. Její výrazně lepší mechanická odolnost předčila veškerá očekávání.

Všechny buňky nesou na své vnější membráně proteiny, které fungují jako receptory pro různé látky, ať pro buňku užitečné nebo jí škodící. Je tak umožněno informační spojení mezi buňkami, stejně jako ochrana proti patogenům. Bylo provedeno mnoho pokusů, jak tyto membránové proteiny měnit, což byla záležitost časově náročná a často málo uspokojivá. Nyní se L.L. Loogerovi se spolupracovníky z Duke University v Severní Karolině podařilo určit strukturu žádaného vazebného místa bakteriálního receptoru na základě počítačových analýz různých forem interakce (vodíkové můstky, van der Waalsovy síly, elektrostatické interakce a solvatace atomů) a pak ji vložit do molekuly receptoru řízenou mutací 12-18 aminokyselinových zbytků. Tak bylo možno přeměnit periplasmatický vazebný protein z bakterie na receptor, který váže například serotonin nebo L-laktát nebo trinitrotoluen. Možnosti, které tento přístup skýtá například v úpravách katalytického místa a tedy i specifity membránových receptorů nebo i enzymů, jsou obrovské.

DARPA - finanční program americké armády pro podporu vývoje inovací financuje vývoj systému pro kompletní sledování pohybu vozidel ve městě nazývaný "Combat Zones That See" (CZTS - "Bojové oblasti které vidí"). Je ho jádrem je SW, který je schopen jednoznačně identifikovat vozidlo podle velikosti barvy, tvaru a čísla a vydat varování, pokud se objeví vozidlo, po kterém je vyhlášeno pátrání. Plánuje se rovněž využití tohoto programu při analýze historických dat registrovaných kamerami v blízkosti míst teroristických útoků. Přesto, že reprezentanti armády zdůrazňují, že využití tohoto systému se předpokládá v nepřátelských městech, kritici a ochránci soukromí se obávají, že fakticky nic nebrání jeho nasazení i ve vlastní zemi a pro nevojenské účely. Steven Aftergood z Federace Amerických Vědců vývoj CZTS komentoval : Lze si snadno představit tlaky na využití tohoto přístupu v oblastech amerických měst vyznačujících se vysokou zločinností nebo na jakémkoliv místě, kde se schází více lidí".

Steven Aftergood má nepochybně pravdu - jakmile bude takový systém vyvinut, bude prakticky nemožné zabránit jeho využití v boji proti zločinnosti. Panebože, a co je na tom špatného ? Ochránci soukromí budou nepochybně argumentovat možností zneužití. Je však možnost zneužití dopravních světel (přepnutím na zelenou v obou směrech) důvodem abychom je odstranili z našich křižovatek ?

Centrum pro sociální a ekonomické studie (CESES) FSV UK, vedené prof. Martinem Potůčkem, zpracovalo a nedávno vydalo futurologickou studii "Putování českou budoucností". Je to počin, který by neměl zůstat nepovšimnut. Na prvním místě je nutno uvítat, že se objevilo dílo, které řešenými problémy, duchem a nakonec i slovníkem souzní s intelektuální atmosférou euroatlantické civilizace. V současném sebestředném českém (a moravském i slezském) intelektuálním dění toto zdaleka není pravidlem, o dokumentech z dílny vlády nebo hlavních politických stran ani nemluvě (jakkoliv se naší příslušností k Evropě a euroatlantické civilizaci formálně zaklínají všichni horem dolem).

Úplný text najdete zde.

Zprávy o podrobnějším zkoumání chodidel gekonů se objevily v polovině roku 2002. Neobyčejná přilnavost chodidel této ještěrky je dána jejich neobyčejně hustým pokrytím miliony drobných keratinových chloupků tenčích než lidský vlas. Každý z nich se ještě navíc štěpí na 1000 dalších o průměru stovek nanometrů, jež můžeme vidět pouze elektronovým mikroskopem. A právě van der Waalsovy či kapilární (podle typu povrchu) síly mezi molekulami povrchu a na špičce chloupku umožňuje gekonům udržet se prakticky kdekoli.

Nyní tým vědců z britské Manchesterské univerzity a ruského Ústavu mikroelektronických technologií zhotovil lithografickými technikami z polyimidu lepící pásku na obdobném principu. Neobsahuje tedy adhezivní chemikálii, ale miliony miniaturních fousků. Jakýsi silně zmenšený suchý zip. Výhodou je, že ji lze užít opakovaně.

Systému LINUX se dostalo v jeho boji s WINDOWS další velké podpory, když osm velkých společností vyrábějících spotřební elektroniku Hitachi, Mitsubishi, NEC, Philips, Samsung, Sharp, Sony a Toshiba vytvořilo novou alianci nazvanou CE Linux Forum (CLEF), jejímž cílem je podporovat rozvoj různých extenzí LINUXu tak, aby se tento systém stal efektivní platformou i pro spotřební elektroniku. Zájem o připojení k této alianci vyjádřila dokonce i IBM ! Bila Gatese tato zpráva asi moc nepotěšila.

Obrovskou haldu podivné želatinovité hmoty vyvrhly vlny Pacifiku na chilské pobřeží. Původně se mělo za to, že jde o mršinu velryby v pokročilém stádiu rozkladu, ale pozdější dobrozdání expertů, kteří si prohlédli dvanáct metrů dlouhý pruh zahnívajícího masa, znělo: "Byl to mimo jakoukoli pochybnost bezobratlý živočich!" Bioložka Elsa Cabrerová z Centra pro ochranu kytovců v Santiagu prohlásila: "Nikdy předtím jsme nic tak divného neviděli. Nevíme, jestli je to obří kalmar, kterému chybí některé části těla. Možná je to úplně nový živočišný druh." Zároveň Elsa Cabrerová popřela, že by mohlo jít o kůži nějakého kytovce. "Nemá tu správnou velikost a také páchne úplně jinak," tvrdila chilská bioložka a zároveň požádala o pomoc při identifikaci neznámého tvora jak chilské, tak i zahraniční instituce. Zprávu o nálezu "obří sépie" přinesly všechny sdělovací prostředky. Pozdější rozuzlení záhady už zřejmě pány redaktory a paní redaktorky tolik nenadchlo, a tak jsme se o něm mnoho nedozvěděli. Záhadu rozřešili sami Chilané, konkrétně vědci z Přírodovědného muzea v Santiagu. "Nepotřebovali jsme ani provádět analýzy DNA," řekl Sergio Letelier. "V záhadné mase jsme našli kožní žlázy, které jsou zcela typické pro vorvaně tuponosého." Vědce zmátla masa tuku zvaná spermacet, která vyplňuje podstatnou část lebky vorvaních samců. Vorvani ji používají zřejmě k podobným účelům jako páv svůj pověstný pestrobarevný ocas. Tuk uložený do lebeční dutiny je pro zvíře metabolicky nedostupný. Je to obrovské množství energie, kterého se vorvaň dobrovolně vzdává. Samec tak dokazuje samicím, jaký je "frajer". I s takovou masou tuku v lebce stále ještě hravě zvládá nástrahy života. Velikost tukového tělesa ovlivňuje výrazně "hlas" vorvaního samce, protože spermacet slouží tomuto druhu velryb jako "rezonanční těleso". Samice tedy podle hlasu bezpečně poznají, který samec má v hlavě nejvíce spermacetu. I proto zřejmě roste spermacetové těleso po celý život. Vorvaní samec dorůstá délky přes 20 metrů a váží 50 tun. Takový "macek" si již druhové jméno "tuponosý" obvykle nezaslouží, protože mu "přerostlé" tukové těleso vyklene vpředu "nos" do okrouhlé boule. Když vorvaň uhyne, začne se jeho tělo rozkládat. Nakonec zůstane z mršiny jen žok tvořený kůží a vyplněný tukem a rozloženými vnitřnostmi a svalovinou. V tom všem "plave" kostra, která nakonec kůži protrhne a klesne ke dnu. Vlny oceánu pak unášejí jen zbytky kůže a především tuku, v němž si spermacetová výplň lebky ještě dlouho udrží svůj původní tvar. Stačí, aby mořské proudy zanesly tuto nechutnou masu ke břehům a na "záhadu" je rázem "zaděláno".

Rozkládající se mořští tvorové mohou nabývat nejpodivuhodnějších tvarů i konzistence. Například mršina velkého žraloka v pokročilém stádiu rozkladu zachycená do sítí japonských rybářů je v mnoha publikacích lovců senzací opakovaně vydávána za plesiosaura. Ostatně i o chilské mršině vorvaně se možná s odstupem času dočteme v nějaké pseudovědecké publikaci jako o "záhadném obřím mořském tvorovi, jehož totožnost nedokázala věda určit."

Transport iontů přes buněčné membrány se děje buď za účasti specifických proteinů, aktivovaných štěpením ATP, nebo, jak je tomu v případě transportu bez dodávky energie, membránovými kanály. Takové kanály se vyskytují v membránách všech organismů od bakterií až po savce a neznámější z nich jsou nervové kanály specifické pro ionty sodné a draselné. Tyto kanály se otevírají, jestliže se k nim po membráně nervového vlákna nebo prostě po povrchu buňky přiblíží transmembránové elektrické napětí. Dlouho se vědělo, že kanál zřejmě obsahuje části, třeba bílkovinné podjednotky, které nesou elektrický náboj určitého typu a ten je, podle polohy v membráně, přecházejícím napětím buď odpuzován nebo přitahován. V květnu tohoto roku se podařilo jeden takový kanál pro draselné ionty izolovat z archebakterie Aeropyrum pernix a stanovit jeho detailní strukturu s rozlišením 0,32 nanometru a v případě jeho napěťového sensoru až 1,9 nanometru. Ukázalo se, že kanál obsahuje čtyři podjednotky, z nichž každá je vybavena jakýmsi křidélkem se čtyřmi zbytky argininu (tedy kladného náboje) a že tato křidélka se v odpověď na aplikované napětí odklánějí a otevírají tak hradlo, čímž umožňují průchod draselných iontů. Hradlový proud, který takové otevření způsobuje, je pouhých 13-16 kladných nábojů. Po otevření kanálu jím však může projít až miliarda draselných iontů za sekundu.

Měření genové exprese pomocí mRNA je již několik let vyžíváno pro vědecké účely jako ukazatel aktivity jednotlivých genů. mRNA totiž přenáší informaci o struktuře bílkovin z jaderné DNA a podle ní buňka syntezuje bílkoviny. Přítomnost m RNA nás vlastně informuje o tom, které geny jsou ve zkoumaných buňkách či tkáni aktivní, což přímo vypovídá o činnosti buňky a jejím chování. Genové čipy jsou "sklíčka" s několika tisíci body s chemicky vázanou DNA, na kterou se při reakci navazuje fluorescencí značená RNA - jas každého bodu odpovídá množství navázané RNA, tedy míře exprese určitého genu. Ve Whitehead Institute (Massachusetts Institute of Technology Center for Genome Research) zkoumali genovou expresi u karcinomů, u kterých byly prokázány metastázy, v porovnání s jinými nádory, také zhoubnými, avšak bez metastáz. Ukázalo se, že chování nádoru lze charakterizovat pomocí sady 17 genů. Jinak řečeno, pomocí měření exprese těchto 17 genů je možné říci, který nádor tvoří či bude tvořit metastázy a který ne. Rozdílné charakteristiky nádorů byly pozorovatelné již v časném stadiu, a pacienti s nepříznivou aktivací genů umírali dříve. Tato zjištění zcela nabourávají současnou teorii vzniku metastáz jako vycestování osamělé buňky - chování nádorových buněk zda metastazovat či ne je vlastně již předem naprogramované. Měření genové exprese je možné využít nejen pro typizaci chování nádoru (a následné rozhodnutí o intenzitě léčby), ale například jako pomůcku pro zvolení vhodného typu chemoterapie. V současné době je hlavním úkolem standardizace metody, v klinické praxi bude použití možné na horizontu několika let.

Planeta Pluto se momentálně vzdaluje od Slunce a začíná na ní zima, jež potrvá ještě desítky let, protože Pluto oběhne Slunce za 248 let. Zvláštní však je, že jeho atmosféra, složená hlavně z dusíku, místo aby vychládala a zmenšovala svůj objem, se naopak ohřívá a je nyní asi o jeden stupeň Celsia teplejší než v roce 1989, kdy byl Slunci nejblíže. Může to být způsobeno zpožděním v ohřívání atmosféry planety. Něco podobného pozorujeme i na Zemi, kdy nejteplejší část dne následuje až poté, co je Slunce na obloze nejvýše. Doc.Josip Kleczek z Astronomického ústavu AV ČR se domnívá, že ohřev je sopečného původu, kdy z nitra planety uniká teplejší plynný dusík. Tento jev nazýváme kryovulkanismem a vyskytuje se na některých měsících obřích planet.

Nedávno jsem psal o významu přenosu genů nikoli předáváním potomstvu, nýbrž spojením genomů různých druhů formou fúze buněk. Nyní se ukazuje, že takový laterální či horizontální přenos má význam i v případě genů mitochondriálních, což se zdálo být vysoce nepravděpodobné. Objevilo se to u vyšších rostlin, mezi jiným u rodu Sanguinaria z čeledi mákovitých (krvavěnka či krevnice) a u druhu Amborella trichopoda, který se považuje za nejprimitvnějšího žijícího zástupce cévnatých rostlin. Nejenže tu šlo o přenos mezi vzdálenými druhy, ale pomocí moderních metod bylo stanoveno i časové období, kdy k tomu v evoluci došlo, stejně jako bylo určeno, kdo je dárce a kdo je příjemce.

Evropský parlament schválil plán na vytvoření prvního mezinárodního systému na obchodování s emisemi oxidu uhličitého. Cílem je celkové snížení emisí tohoto skleníkového plynu, tak aby jeho účastníci splnily limity dané Kyotským protokolem. Kdo investuje do výroby a sníží své emise, tomu povolení k emisím přebudou a bude je moci na volném trhu odprodat. Kdo nebude chtít investovat, bude si je muset koupit. První emise se zobchodují v roce 2005. Účast bude povinná pro ocelárny, rafinerie, elektrárny, papírny, cementárny a sklárny, později se počítá s připojením chemiček a hliníkáren. Povolením k emisím budou rozdělována mezi jednotlivé účastníky vládami bezplatně, od roku 2005 se bude 5% dražit, od r.2007 dokonce 10%. Podobný systém funguje ve Spojených státech ke všeobecné spokojenosti již mnoho let.

Po dlouhém otálení prošla Evropským parlamentem i pravidla pro zacházení a označování geneticky modifikovaných potravin, jež konečně umožní jejich vstup na trh.

Ve Spojených státech zahájili vývoj nového bombardéru, pojmenovaného Hypersonic Cruise Vehicle. Po startu z běžného letiště v pevninských Spojených státech má do dvou hodin být schopen zasáhnout jakýkoli cíl na Zeměkouli. Ponese celkem 5,5 tuny nákladu a poletí ve výšce kolem 30 km. S nasazením se počítá v roce 2025.

Kamera kosmické sondy zachytila podivuhodnou událost, kdy Slunce sťalo kometám jejich hlavy. Víme už dávno, že kometa je vlastně "špinavou sněhovou koulí", která se začne při návratu ke Slunci zahřívat, okolo dosud temného jádra vytváří oblak prachových částic a plynu a posléze i ohon dlouhý často mnoho milionů kilometrů. A my začneme vidět hlavu, komu i kometární ohon. 24.května americká kosmická observatoř SOHO ( Solar and Heliospheric Observatory) zaznamenala svou kamerou dvě komety přibližující se k naší hvězdě. Když přiletěly na malou vzdálenost, koma se vlivem slunečního záření začala natolik oteplovat, že se až vypařila a zmizela. Od jádra se táhly samotné odvrácené vzdálenější ohony. Podobná bezhlavá kometa měla být viditelná i v roce 1998. Takže čas od času Slunce zbavuje komety jejich hlav...

Taiwanská společnost Taikong Corporation zkřížila medúzu s rybou, či přesněji řečeno přenesla gen z medúzy do zebřičky, známe akvarijní rybky Brachydanio rerio, takže za tmy rybička , normálně modro stříbrně proužkovaná, v akváriu žlutozeleně svítí. Zatím se prodává kus za 17 dolarů. Bude zajímavé sledovat, zdali se bude vyvíjet postoj veřejnosti ke geneticky modifikovaným organismům, když z přenosu genů začnou mít prospěch koneční uživatelé a nikoliv pěstitelé, zpracovatelé a dodavatelé, jak je tomu doposud.

Přinejmenším čtvrtina sedimentů unášených dříve řekami světa do moří a oceánů se tam nedostane, protože je zadržena přehradami. Mezinárodní tým varuje, že to už je takové množství, které by mohlo závažně ovlivnit ekologické systémy příbřežních oblastí. Světová komise pro přehrady dosud předpokládala, že přehrady zmenšují usazeninami řek objem své nádrže ročně o 0,5 - 1 %. Tým vedený Charlesem Vörösmartym z univerzity v New Hampshire vypočítal, že do Světového oceánu se nyní dostává usazenin daleko méně. 663 největších přehrad světa stačí zachytit 16 % celkového světového množství usazenin řek. 44 000 menších přehrad ochudí moře o dalších 12 %. Takže výstavba vodních děl způsobuje celoplanetární změny způsobem, který se dosud odborníkům nezdál tak významný.

Novou metodu mikroskopického zobrazení tkání in vivo vyvinuli na Cornellově a Harvardské Univerzitě. Pomocí laseru excitují vhodné molekuly v buňkách určité vrstvy pod povrchem orgánu či tkáně přímo v živém organismu. Některé molekuly v živých organismech pak takto získanou energii opět vyzáří jako fotony (hovoříme o fluorescenci). Ty se detekují a z nich se skládá obraz živých buněk.

Podle MUDr.Aleny Dvořákové z IKEM jde o zajímavou metodu, která umožní vidět mikroskopický obraz tam, kde biopsie (odběr tkáně) představuje problém, např. u mozku. Rovněž lze sledovat živou tkáň, bez nutnosti fixace před klasickým mikroskopickým vyšetřením, která již může způsobit zkreslení. Pravděpodobně je však užití této metody omezeno jen do určité hloubky.

Po poněkud pomalém startu se nyní satelitní rádio ve Spojených státech velmi rozmáhá. Dvě společnosti provozující družice pro přenos radiového vysílání - XM a Sirius - vykazují velmi dobré výsledky. XM za měsíční poplatek pouhých 10 USD (265 Kč) nabízí svým 500 000 abonentům celkem 70 hudebních a 31 informačních kanálů, z nichž některé mají reklamní vložky; Sirius, který byl spuštěn poněkud později, má v současné době 68 000 abonentů, kterým za poplatek 13 USD (345 Kč) nabízí 60 kanálů bez inzerce a 44 informačních kanálů s reklamou. Radiopřijímače pro příjem satelitního radia se prodávají běžně, např. i v síti WalMart, jejich cena je od 70 USD (asi 1855 Kč). Výrobci více než sedmdesáti modelů aut v USA, včetně Hondy a GM, poskytují možnost instalace satelitního rádia společnosti XM, rádia společnosti Sirius nabízí 65 modelů různých výrobců včetně BMW, Daimler Chrysler a Ford.

Na novém typu dynamických pamětí pro elektronické obvody pracuje Matt Hastings se svými kolegy z Los Alamos National Laboratory. Informace by se na povrch supravodiče zapisovala pomocí systému vortexů, což jsou miniaturní průniky magnetického pole do povrchu supravodiče, lokalizované mechanicky pravidelně uspořádanými konfiguracemi poruch. Nicméně podle RNDr.Stanislava Krupičky, bývalého ředitele Fyzikálního ústavu AV ČR připomíná práce výzkum dříve velmi studovaných magnetických bublinových pamětí, jimž se v sedmdesátých letech věnovali naši fyzici intenzívně ve Fyzikálním ústavu Československé akademie věd.

Proč trvá tak dlouho, než se dozvíme příčiny katastrofy raketoplánu Columbia? Vyšetřování každé katastrofy je sloužitý a mnoho času vyžadující proces. Poznatky z dosavadních sedmi katastrof pilotovaných kosmických lodí (tři v Rusku a čtyři v USA) a z řady havárií kosmických družic mají mimořádný význam pro pokrok techniky.

Úplný text najdete zde.

Americká Národní meteorologická služba (National Weather Service) testuje schopnosti svého nového superpočítače dodaného firmou IBM. Meteorologové doufají, že díky jeho mohutné výpočetní kapacitě se jim podaří modelovat počasí s daleko větší přesností než dříve, což by mělo umožnit prodloužit předpověď hurikánů ze stávajících tří na pět dní. Kromě toho doufají, že se jim podaří zpřesnění předpovědi počasí i u méně drastických úkazů. Dave Turek, vedoucí skupiny vývojářů IBM zabývající se touto problematikou prohlásil : "Cílem je předpovědět u 95% procent srážek jejich mohutnost a místo výskytu. Zlepšení předpovědi počasí, jak co do včasnosti varování, tak co do přesnosti informací, má významné ekonomické dopady."

O ekonomickém významu přesné předpovědi počasí není sporu. Včasné varování před hurikánem může mít i cenu života. Ale úplně přesná předpověď počasí - to bude nuda ! Naše životy budou zase o kousek romantiky, dané nejistotou jaké bude počasí, chudší.

Experiment provedený v texaském San Antoniu potvrzuje předběžné závěry komise pro vyšetření nehody raketoplánu Columbia. Tým odborníků vystřelil pomocí speciálního plynového děla kus izolační pěny o hmotnosti 1 kg rychlostí přibližně 800 km za hodinu proti části křídla raketoplánu Atlantis, která je zhruba stejně opotřebena jako bývala Columbia. Škoda způsobená křídlu byla nad očekávání velká - díra o velikosti zhruba 40 x 40 cm k následnému rozpadu celého stroje úplně postačí.

Tvůrci nového amerického filmového trháku The Hulk ("kolohnát") zapojili do děje svého strašidelného příběhu experimentální aparaturu Gammasphere ("gamasféra"), instalovanou na urychlovači v kalifornské Lawrence Berkeley National Laboratory. Gammasphere je sférické pole detektorů registrující gama záření emitované při vzájemných srážkách urychlených atomových jader. Nová jádra, která při takových srážkách vznikají, mají typicky dost vysoké excitační energie a velmi rychle rotují, což vede k vyzáření kaskády velkého počtu fotonů gama záření při každé srážce. Každý ze 110 germaniových detektorů zapojených v Gammasphere slouží k registraci těchto fotonů. Kompaktní geometrie a sofistikovaná elektronika umožňují dosáhnout poměrně vysoké detekční účinnosti a zároveň získat maximum informací o energiích a dobách emise jednotlivých fotonů v kaskádě. Cílem je studium jevů v rychle rotujících a exotických (rychle se rozpadajících) atomových jádrech. Filmová Gammasphere (bylo využito věrné makety skutečného zařízení) však fotony neregistruje, nýbrž sama vyzařuje! Vyzařuje tak silně, že je schopna změnit hlavního hrdinu tohoto původně komiksového příběhu, jaderného fyzika Bruce Bannera, v obludné zelené monstrum, ne nepodobné pražskému Golemovi. Film bude jistě brzy k vidění i u nás, ale snad spíš než na něj se raději podívejte na Webové stránky o skutečné Gammasphere.

Gammasphere web

Fyzikové Jie Chen and Rolf Könenkamp z berlínského Ústavu Hahna a Meitnerové zas o kousek postoupili ve využití kvantových jevů v elektronice. Sestrojili transistor z polovodivých nanodrátů, který je mnohem pevnější, než dosavadní konstrukce. Tranzistor připravil z kovové folie, pokryté z obou stran polymerní vrstvou 8 mikronů silnou. V té prostříleli urychlenými ionty díry, v nichž se z par usadily polovodivé nanodráty. Napařením kovové vrstvy z obou stran pak vznikl kolektor a emitor, jako hradlo poslouží původní kovová folie. Dříve než bude zahájena výroba takových tranzistorů je třeba udělat ještě obrovské množství práce, nicméně beze sporu jde o významný krok vpřed.

California Institute of Technology v Pasadeně a Albert Einstein Archives z Hebrew University v Jerusalémě vytvořili společně nová internetovou stránku, na které jsou dostupné stovky Einsteinových vědeckých publikací, osobních dopisů a novinových článků datujících se hluboko zpět až do Einsteinova mládí. Archiv samozřejmě zahrnuje i jeho práce o relativitě a kvantové teorii světla a hmoty, stejně jako jeho články o vzdělávání, mezinárodních problémech a pacifismu.

Zde naleznete webovou stránku s Einsteinovými rukopisy.

Bakterie u vývěrů horké sopečné vody hluboko u dna oceánů mohou žít i proto, že místo kyslíku dýchají tellur. To jim umožňuje dobře prospívat v bezkyslíkatém prostředí. Dosud se soudilo, že tellur, polovodivý prvek, který se používal například jako přísada do slitin, nemá žádnou biologickou funkci. Julian Csotonyi z Manitobské univerzity v kanadském Winnipegu izoloval bakterie, které používají ionty telluru při "dýchaní", kdy hrají roli obvykle zajišťovanou kyslíkem. Bakterie byly nalezeny u živočichů žijících u vývěrů horkých vod na dně severovýchodního Tichého oceánu.

Společnost MICROSOFT změnila svou politiku a nadále nemíní zbraňovat svým klientům v přístupu ke zdrojovým kódům. Nový licenční systém pro operační systém Microsoft Windows CE, který je určen pro mobilní telefony a obdobná zařízení, bude obchodním partnerům Microsoftu nejen poskytovat přístup ke zdrojovému kódu,ale bude jim poskytovat i právo tento kód měnit a pozměněné kopie komerčně distribuovat. Novou filozofii vysvětlil jeden z vysokých manažerů Microsoftu slovy :"Tento trh je velmi široký a otázky standardu jsou mnohem problematičtější než u PC. Naše nová politika poskytne našim partnerům potřebnou pružnost pro zavádění dalších inovací do svých zařízení.

Jak poznamenal Tim O'Reilly, jeden z velkých advokátů volně dostupného software, tato nová politika Microsoftu je jasným dokladem toho, že hnutí za volně dostupný software (Open-Source Movement)má významný vliv na vývoj celého odvětví. A na to se z hlediska uživatele dá jen poznamenat : "Kéž by tomu tak opravdu bylo !"

Budeme zasaženi prašnou bouří z mezihvězdného prostoru? Množství kosmického prachu, který v posledních letech proniká do naší sluneční soustavy, se ztrojnásobilo a očekává se, že bude dál vzrůstat. Naše sluneční soustava je sama o sobě dost "zaprášená" a tento její vlastní prach je koncentrován v rovině ekliptiky, v níž obíhají planety. Kolik mezihvězdného prachu k nám proniká, však dosud přesně nevíme. Sonda Ulysses (Odyseus), projekt Evropské kosmické agentury (ESA) ve spolupráci s americkým Státním úřadem pro letectví a kosmonautiku (NASA), byla určena ke studiu Slunce, dokáže se dívat na jeho severní i jižní pól a vzdaluje se tedy nad i pod rovinu ekliptiky. Marcus Landgraf z evropského Centra kosmických operací v Darmstadtu srovnával údaje získané sonda Odyseus v letech 2000 - 2002 s hodnotami naměřenými v předcházejících letech. A zjistil právě růst přítomnosti prachu ve sluneční soustavě a to v závislosti na proměnách sluneční aktivity. V letech minima sluneční činnosti bylo ve sluneční soustavě přítomno třikrát víc prachu než v letech, kdy aktivita naší hvězdy byla intenzívnější. Dr.Landgraf to vysvětluje proměnami magnetického pole Slunce, méně intenzivní magnetický štít hvězdy umožňuje pronikat do naší soustavy většímu množství prachu z mezihvězdného prostoru.

Takže v době příštího minima sluneční činnosti v roce 2006 by na nás mělo mezihvězdného prachu pršet velice mnoho. A srážky meziplanetárního prachu a mezihvězdného by mohly prý mít značný vliv na Zemi. Zrnka mezihvězdné hmoty, která mají daleko vyšší rychlost než prach vlastní naší sluneční soustavy, jej budou rozbíjet a vzniklé drobnější prášky zaplaví i naši planetu. Uvidíme.

Dostupnost sekvenování DNA a sofistikované přístupy k hledání podobností mezi genomy různých organismů vedou v poslední době k řadě korekcí v přiřazení různých druhů mikroorganismů k různým rodům, ale i "na vyšší úrovni" ke změnám dosud netušeným. Tak po staletí bylo řazeno současných 18 řádů (okolo 4600 druhů) placentálů, tedy savců mimo vejcorodé a vačnatce, do značné míry bez nějakého vnitřního pořádku. Nyní se vynořuje členění těchto 18 řádů do čtyř nadřádů, uvnitř nichž existuje nepopiratelná podobnost v genovém vybavení. Jsou to Afrotheria (tam patří bércouni, hrabáči, damani, sirény a chobotnatci), Xenarthra (tam patří chudozubí), Laurasiatheria (tam patří hmyzožravci, letouni, luskouni, šelmy, lichokopytníci, sudokopytníci a kytovci), a Euarchontoglires (tam patří letuchy, tany, hlodavci, zajíci a primáti). Členění ukazuje zároveň, kdy v evoluci se jednotlivé nadřády objevily - tak například Afrotheria se oddělila až po přelomu křída-terciér, ostatní nadřády se separovaly už předtím.

O robotech pro vojenské použití se v AKADEMONu hovoří často. Je proto potěšující, že dnes můžeme přinést zprávu o robotu s velmi praktickým mírovým využitím - automatickém vysavači ! Společnost IRobot Corp. (Burlington, Massachusets, USA), která vyrobila první komerčně dostupný automatický vysavač, nyní získala další finanční prostředky rizikového financování pro rozšíření své produkce. Na investici se podílí řada známých fondů rizikového kapitálu : Trident Capital, Acer Technology Ventures, Fenway Partners Inc., First Albany Cos. a Painter Hill Partners. IRobot plánuje použít získané finanční prostředky zejména na zvýšení výrobní kapacity svého hlavního produktu - robotického vysavače nazývaného Roomba, který byl uveden na trh v září 2002. Část fondů však bude rovněž použita - jak jinak - pro vývoj robotů pro vojenské účely. Roomba se je schopen se sám pohybovat po bytě a vysávat bez dozoru obsluhy. Díky vybavení citlivými senzory si sám poradí s překážkami a najde cestu i při změnách rozestavení nábytku. Při jeho vývoji společnost IRobot využila svých bohatých zkušeností, které získala při vývoji robotů pro bojové účely, zejména robotů určených k odstraňování min. Vysavač Roomba stojí na americkém trhu okolo USD 200 (asi 5300 Kč) a velmi dobře se prodává. Není divu : konkurenční vysavače-roboty sice uvedly na trh ještě dříve než americký IRobot švédská společnost AB Elektrolux, americká Kirby Co. a jihokorejský LG Electronics Inc., cena jejich přístrojů je však okolo USD 2000 (asi 53 tis. Kč). Objevení Roomba je pro tyto výrobce důvod k zamyšlení a pro konzumenty důvod ke spokojenosti.

Zajímavý experiment s podchlazenými roztavenými kovy provedli v laboratořích Washington University v St. Louis za finanční podpory NASA. Řada kapalin, ale i tavenin, jako např.kovy, může zůstat v tekutém stavu, i když teplota klesne pod bod jejich tání. Pohovoříme pak o podchlazených kapalinách. Jde o velmi nestabilní stav, kdy ke ztuhnutí může dojít i při drobném mechanickém impulsu, např. zatřepání nádobou s taveninou. Příčinou jsou rozdíly ve struktuře pevná látky a jí odpovídající kapaliny. Atomy či molekuly totiž potřebují nějaký čas a trochu energie, aby změnili své uspořádání. Protože takový experiment mohou ovlivnit i sebenepatrnější vlivy např. stěn nádoby, zkoumali vědci směsnou taveninu titanu, zirkonia a niklu levitující v elektrostatickém poli. Pomocí rentgenové krystalografie pak potvrdili 50 let starou hypotézu, že v tavenině kovů se její atomy lokálně uspořádají do dvacetistěnů. Při tuhnutí pak vzniká standardní, mnohem pravidelnější krystalová mřížka. A právě přechod mezi těmito dvěma stavy způsobuje vznik podchlazené taveniny.

Nové světlo do konfliktu o práva duševního vlastnictví k systému UNIX vneslo vyhlášení firmy Novell, že sice prodala společnosti SCO Group práva k využívání tohoto operačního systému, ale že copyright a patenty na něj nadále vlastní. Podle smlouvy z roku 1995 Novell prodal "všechna práva a vlastnictví k UNIXu a UnixWare" právnímu předchůdci SCO Group, společnosti Santa Cruz Operation. Avšak smlouva o prodeji přihlášená u SEC (komise pro cenné papíry) explicitně z prodeje vylučuje "veškerá autorská práva" a "veškeré patenty". Jeden právník specializovaný na problematiku duševního vlastnictví situaci komentoval slovy : "Ta smlouva je pěkně zamotaná. Po přečtení skončíte s více otázkami než na začátku - mám-li to říci mírně." Určení vlastnictví autorských práv a patentu na UNIX je základní pro kampaň rozpoutanou SCO Group, ve které se tato společnost snaží přimět firmy používající systém LINUX k placení poplatků za části kódu, které byly údajně ilegálně do LINUXu převzaty z UNIXu. 14. května SCO Group rozeslala dopis 1500 největším světovým společnostem používajícím LINUX, ve kterém je varuje, že další používaní LINUXu bez zaplacení poplatků je může vystavit nebezpečí žaloby za porušování autorských práv. Generální ředitel SCO Group Darl McBridge však bagatelizoval poslední vývoj slovy: "Smlouva [o prodeji UNIXu] sice obsahuje konfliktní ustanovení, ale celkově je to nesmysl. Jak byste prodali softwarový produkt, aniž byste přitom neprodali autorská práva a patent na něj ? To by bylo jako prodávat knihu bez desek !" Zdá se, že okolo LINUXu ještě zažijeme mnohou legraci. Jedná se o velké peníze a v boji se střetávají zájmy Microsoftu na jedné straně a stále sílící komunity vyvíjející volně dostupný software (open-source) na straně druhé. Že poslední kroky Novellu jsou diktovány také vzniklou situací dokládá i poslední prohlášení generálního ředitele této firmy Jacka Messermana:"Naše budoucí operační systémy budou vycházet z LINUXu. Novell je horoucí stoupenec LINUXu a komunity vyvíjející volně dostupný software." Ve sporu, kde SCO Group se stále více jeví pouze jako nastrčená figurka, nejde o nic méně, než o dominanci na světovém SW trhu v oblasti operačních systémů. Microsoft cítí ohrožení své - dosud dominantní - pozice a proto se snaží stále sílící pozici LINUXu podkopat. Neštítí se přitom i prostředků značně sporných. Nutno ovšem říci, že ani druhá strana mu nezůstává nic dlužná. Nezúčastněného pozorovatele tohoto čilého dění musí maně napadnout, zda pojem "právní stát" neznamená vlastně čím dál tím více "stát pro právníky". Neboť kdo na rozplétání a souzení všech těchto "zamotaných" smluv vydělá nebudou uživatelé software, ale američtí právníci.

Irským vědcům se ve vzorcích krve pocházejících z africké Malawi podařilo určit dosud neznámou linii viru HIV, v pořadí již devátou. Zajímavé je, že se vyskytuje pouze ve vzorcích z počátku osmdesátých let a v devadesátých letech zcela vymizela. Porovnáním jednotlivých linií možná získáme informace důležité pro vývoj vakcíny.