Putování českou budoucností

prof. Martin Potůček a kol.

nakladatelství Gutenberg, Praha 2003

ISBN 80-86349-09-8

Centrum pro sociální a ekonomické studie (CESES) FSV UK, vedené prof. Martinem Potůčkem, zpracovalo a nedávno vydalo futurologickou studii „Putování českou budoucností". Je to počin, který by neměl zůstat nepovšimnut.

Na prvním místě je nutno uvítat, že se objevilo dílo, které řešenými problémy, duchem a nakonec i slovníkem souzní s intelektuální atmosférou euroatlantické civilizace. V současném sebestředném českém (a moravském i slezském) intelektuálním dění toto zdaleka není pravidlem, o dokumentech z dílny vlády nebo hlavních politických stran ani nemluvě (jakkoliv se naší příslušností k Evropě a euroatlantické civilizaci formálně zaklínají všichni horem dolem).

Je třeba rovněž ocenit metodický přístup autorů : v souladu s uznávaným standardy začínají popisem historicko - ekonomicko - politického rámce studie a zkoumáním jaká jsou očekávaní budoucnosti našich občanů. Dále pokračují popisem tzv. „strategických tahů", tj. operací významně ovlivňujících profil naší budoucnosti. Studie nakonec předkládá tři scénáře vývoje ČR do roku 2025, které autoři nazvali „Přežít v klidu a pohodě nebo jít do toho ?", „Česká republika středoevropským tygrem" a „Čechy a Morava - zahrada Evropy".

Správně chápány mohou uvedené scénáře sloužit jako dobrý úvod do fundované diskuse o naší budoucnosti. Autoři zajímavým a do značné míry vyčerpávajícím způsobem popsali faktory, které jsou pro budoucnost naší země rozhodující. Uvedené scénáře by však bylo chybné chápat je jako prognózy budoucnosti. Jejich pojetí je totiž nesmírně pozitivistické a výrazně nadhodnocuje možnosti ovlivnění naší budoucnosti naším vlastním rozhodováním (míněno národa jako celku). Autoři sice výslovně uvádějí, scénáře byly zpracovány za předpokladu, že nedojde k „zásadním přelomům či civilizačním zvratům významně měnícím podmínky života v České republice", avšak ignorují i řadu významných faktorů, o kterých již nyní víme, že se v budoucnosti téměř jistě, nebo velmi pravděpodobně projeví ( byť není zatím zcela patrné kdy a přesně v jaké formě ). Lze však považovat za nepochybné, že dříve či později vypukne v plné míře dosud latentní krize „welfare státu", který je rámcem sociální koheze všech států EU. Tato krize, vyvolaná převážně konfliktem mezi demografickými a ekonomickými faktory bude urychlena problémy migrace a patrně doprovázena závažnými sociálními konflikty, které mohou vést až ke změnám eticko- sociálních a politicko-legislativních norem chování společnosti (např. k přehodnocení konceptu multikulturality, osobní svobody a lidských práv). Je rovněž velmi pravděpodobné, že počátek studovaného období (tj. přibližně do roku 2010) bude charakterizován vážnou krizí ve vztazích v euroatlantické alianci doprovázené paralelně vleklou krizí ve vnitro-evropských vztazích, která může nakonec zcela zabrzdit postup evropské integrace. O dopadu této krize na naši zemi můžeme pouze spekulovat. Je rovněž téměř jisté, že v tomto období se dostane do praktického uplatněni řada v současné době již vyvíjených technologií v oblasti komunikací, telemetrie, genetického inženýrství a nových materiálů, které jednak patrně povedou k výrazným změnám v životním stylu, jednak umožní technickou realizaci inženýrských zásahů významně ovlivňujících samu podstatu společnosti (totální sledování všech lidí, genetickou modifikaci živých jedinců, vznik umělých „inteligentních struktur", masová robotizace včetně vojenské atd.). Je rovněž pravděpodobné, že války s teroristy bude pokračovat dlouho. A je docela dobře možné, že jakousi „zpětnou reakcí přírody" se objeví epidemie choroby s mortalitou AIDS a virulencí chřipky, epidemie proti které nedávné objevení SARS by bylo pouze bezvýznamnou epizodou. Všechny tyto popsané faktory, a řada dalších, ovlivní naši civilizaci, a i na naši zemi, která je její součástí, v období nadcházejících 10 – 20 let. Autoři studie se jakoby stydí o těchto tématech mluvit.

V důsledku přehlížení uvedených faktorů, které mohou velmi snadno vyvolat nelineární (náhlé, přelomové) efekty vedoucí k velmi výrazným společenským změnám, se scénáře projektované CESES jeví jako „lineární". Všechny tři v podstatě předpovídají, že v budoucnosti „to bude skoro stejné jako dneska, pouze (v některých směrech) lepší". Rozdíly mezi jednotlivými scénáři jsou vlastně mnohem menší, než by se mohlo na první pohled zdát. Je-li něco jisté, pak je to patrně skutečnost, že vývoj České republiky podle těchto scénářů probíhat nebude.

Vzniká samozřejmě otázka jaký potom mají takové scénáře smysl a zda vůbec nějaký mají? Jejich smysl spočívá ve vytváření etalonu, tj. základního modelu, ke kterému se potom všechny ostatní modely (scénáře) poměřují. Nejlépe lze ilustrovat tento význam příkladem s fyziky , resp. termodynamiky : při zkoumání vlastností plynů se v termodynamice zavádí pojem tzv. „ideálního plynu". Tento plyn má určité „abstrahované" vlastnosti reálných plynů, ale žádný reálný plyn se jako ideální plyn nechová. Přesto se pro chování ideálního plynu formulují zákony (např. stavová rovnice) popisující jeho chování. Tím se vytváří pojmový aparát a základní mentální model pro popis chování všech plynů. Reálné plyny, které se chovají pouze více či méně podobně jako ideální plyn, se potom popisují stejným způsobem a charakterizují právě svými odchylkami od chování ideálního plynu. Stejně tak lineární scénáře vytvářejí základní osnovu, kterou je možno poměřovat i scénáře zahrnující vliv faktorů, které byly při konstrukci lineárních scénářů opomenuty. Zamyslíme-li se nad faktory ovlivňujícími naši budoucnost popsanými výše, je zjevné, že scénáře navržené ve studii CESES jsou skutečně takovým „ideálním plynem".

Lineární scénáře je ovšem jediné, co je možno alespoň nějak formulovat bez obavy z nařčení ze spekulace. Jakákoliv predikce nelineárních efektů je velmi obtížná, ne-li nemožná; nelineární scénáře jsou tedy ještě mnohem většími spekulacemi než scénáře lineární. Přesto mají úvahy o nich smysl. A to nejen v tom, že obohacují naše uvažování, ale i v tom, že formulují určité hranice prostoru možných variant. Tak jako lineární scénáře představují „zdravý střed", představují různé nelineární scénáře „hraniční případy".

Jako příspěvek pro diskusi o české budoucnosti formulujeme v této reflexi dva silně nelineární, hraniční scénáře. Oba vycházení ze stejných výchozích podmínek v roce 2004 (vstup ČR do EU atd.) jako scénáře popsané ve studii CESES, avšak – na rozdíl od nich - předpokládají (pro oba scénáře stejné) vnější faktory výrazně ovlivňující situaci České republiky v období 2004 – 2020), a to:

• krizi „welfare státu" v celé Evropě,
• vážnou krizi NATO a Evropské unie,
• rozsáhlou válku s teroristy a velké migrační vlny do Evropy,
• další rozvoj a praktickou aplikaci převratných ITC a dalších technologií,
• vypuknutí pandepidemie dosud neznámé choroby.

Uvedené scénáře, které jsme nazvali „Pořádek a stabilita hlavní prioritou" a „Svoboda bez jistoty", se liší se pouze reakcí české společnost, reprezentované svou elitou, na působení těchto faktorů.

Pořádek a stabilita hlavní prioritou 

Česká republika vstoupila v roce 2004 do EU právě na počátku hluboké krize její identity. Po ztroskotání mezivládní konference v roce 2003, která neodkázala překonat hluboké rozpory členských zemí v názorech na evropskou ústavu, se situace mezi jednotlivými skupinami členských států dále vyhrotila. V roce 2004 byla myšlenka evropské ústavy definitivně stažena z pořadu jednání. Tato skutečnost, spolu s řadou dalších faktorů, se v ČR odrazila pádem středolevé vlády a jmenováním úřednické vlády pověřené přípravou mimořádných voleb.

Po ztroskotání mírového procesu na Blízkém Východě na přelomu let 2004 – 05 útok Al- khajdy v roce 2005, při kterém byla zničena socha Svobody a poškozeny dvě americké jaderné elektrárny, nadále prudce vyhrotil mezinárodní vztahy. Následný americký zásah proti Sýrii a Saudské Arábii a Izraelská „sanitární blokace palestinských území" vyvolala krizi evropské zahraniční politiky. Blok vedený Velkou Británií, Španělskem a Polskem se postavil po bok USA, blok vedený Francií, Německem a Belgií se postavil ostře proti. Roztržka vyvrcholila odvoláním britského komisaře z Evropské komise a faktickým pozastavením členství Velké Británie v EU.

V České republice ve volbách v roce 2005 zvítězila ODS, nezískala však absolutní většinu. Nově vytvořená „vláda duhové koalice" ODS ČSSD, US a KDU přistoupila k razantnější reformě státních financí, což vedlo k odchodu části levicových poslanců i členů ČSSD a vytvoření (spolu s některými poslanci za KSČM) Strany moderní levice (SML). Po celé vládní období této vlády pokračovaly spory s Německem a Rakouskem o Benešových dekretech. Postupná realizace reformních kroků vyvolala řadu demonstrací, k diskreditaci vlády přispěla rovněž velká korupční aféra související s prodejem nemovitostí Českých drah. Počátkem roku 2006 byla založena Strana občanské odpovědnosti (SOO), hlásící se ke kořenům českého státu a evropské civilizace a zastávající řadu extrémních stanovisek (včetně požadavku na obnovení trestu smrti).

Tzv. „Bruselská" krize, která vypukla v červnu 2006, vedla k pozastavení paktu stability. Následné vytvoření „Koordinačního výboru pro evropské sjednocení" zástupci Francie, Německa, Belgie, Rakouska a Lucemburska otevřelo cestu k faktickému rozdělení EU. Úřednické vláda v Praze se připojila k razantnímu odporu řady členů EU, vedených Velkou Británií a Polskem, proti hegemonistickým snahám Francie a Německa. Koncem roku 2006 Spojené státy se překvapivě dohodly s Čínou a za asistence Japonska a Jižní Koreje přivodily v Severní Koreji změnu režimu. Severokorejská jaderná zařízení byla postavena pod mezinárodní kontrolu inspektorů ze čtyř uvedených zemí. (Důsledkem tohoto vývoje bylo zahájení jednání o sjednocení Koreje v roce 2009).

V předčasných volbách v roce 2007 získaly KSČM a Strana moderní levice (SML) dohromady přes 20% hlasů, překvapivě však 19% hlasů získala také nová strana SOO. Největší ztráty utrpěla ČSSD, US zmizela zcela z parlamentu, nově se však v něm objevili zelení a nezávislí. Vláda, kterou sestavila ODS spolu s Lidovci, ČSSD a nezávislými, byla okamžitě konfrontována s prohlubující se ekonomickou a finanční krizí.

Mezinárodní situace se dále zhoršovala. V roce 2007 definitivně ztroskotala smírčí jednání a vypukl další válečný konflikt na Blízkém Východě. Izrael za podpory USA použil řady drastických opatření dopadajících ve značné míře na civilní obyvatelstvo Palestiny. Následná vlna teroristických útoků rozpoutala další kolo „teroristické války" nejen na Blízkém Východě, ale téměř v celém světě. Vypuknutí epidemie dosud neznámé choroby AIBS (Acute Immune Breakdown Syndrom) – Syndrom akutního zhroucení imunity, vyznačující se vysokou nakažlivostí i mírou úmrtnosti, v Hong Kongu a její bleskové ale selektivní rozšíření do některých oblastí světa vyvolalo obrovské vlny migrantů. Rok 2007 vyvrcholil drastickým snížením produkce ropy arabským producenty a vypuknutím naftové krize. Cena ropy brent se v roce 2008 vyšplhala přes 50 USD za barel. V důsledku všech těchto událostí se vztahy mezi EU a USA ocitly na bodu mrazu.

Negativní vývoj mezinárodní situace se promítal i do ČR, jejíž ekonomická situace se nadále zhoršovala. Česká vláda se pokusila čelit vniklé situaci řadou pragmatických zákonů. Byl přijat zákon o školném a pacientské spoluúčasti při úhradě zdravotní péče, dále byly redukovány sociální podpory. Při následných demonstracích organizovaných odborovými centrálami došlo k silným střetům policie s demonstranty. Řada demonstrací byla rovněž zaměřena proti přistěhovalcům. Volby v roce 2008 vyhrál opět Václav Klaus.

I přes všechny mezinárodní problémy bylo celé období od roku 2005 charakterizováno obnovením konjunktury v USA a s určitým zpožděním v Japonsku. Ekonomika USA stimulovaná válečnými výdaji a tažená rozvojem nových technologických společností využívajících nových technologií v oblasti robotiky, komunikací, biotechnologií a nanotechnologií rostla v průměru přes 4,5% ročně. Již v roce 2006 byl zaveden do masové výroby americký bezpilotní bojový letoun AVENGER, který předznamenal etapu masivní robotizace nejen armády, ale i obchodní a civilní sféry. Zavedení hromadné výroby automobilů poháněných palivovými články na vodík a využití vlastních rezerv otupilo do značné míry dopad ropné krize. Tento hospodářský rozvoj byl doprovázen politickým vývojem v ovzduší válečné psychózy, kdy došlo k faktickému omezení řady lidských práv. Již v roce 2007 byl v některých státech unie zaveden systém totálního sledování pohybu osob a vozidel – „Total Surveillance Systém" (TSS) vyvíjený od roku 2002. Do roku 2010 pokryl prakticky celé obydlené území Spojených států. ( Izrael instaloval pod názvem „Close Surveillance Systém" (CSS) podobný systém na všech palestinských územích pod svou správou. ) Neokonzervativní skupiny ve vedení obou hlavních politických stran v USA trvale udržovaly zahraniční politiku aliancí „of willing" v důsledku čehož postupně poklesl význam OSN. Prakticky celé období bylo charakterizováno mnoha pokusy navrhnout nový model fungování Rady bezpečnosti, všechny návrhy (od zrušení instituce stálých členů až po její rozšíření na 25 členů) však ztroskotaly. Krize vyvrcholila odchodem USA z OSN, čímž došlo k faktickému ochromení činnosti Rady bezpečnosti a celého OSN.

Naproti vývoji v USA ekonomiky států EU stagnovaly, nebo se dokonce propadaly do období recese. Průměrný růst HDP nepřesáhl 0,8%. Krize vyvrcholila v letech 2008 / 09, kdy ropná krize vyvolala v Evropě tzv. ropnou depresi. Jejím důsledkem bylo zhroucení sociálního smíru ve většině zemí EU doprovázené masovou vlnou stávek a demonstrací. Politici začali hovořit o konci „welfare státu". V důsledku překotného vývoje došlo k totálnímu zhroucení evropských institucí a celého EMU. Několik malých zemí vedených Norskem, Dánskem a Holandskem založilo „Blok dobré vůle", ke kterému se později připojilo i Velká Británie, Polsko a Španělko. Ten se postavil proti konceptu „stále těsněji integrované Evropy" prosazovanému „Koordinačním výborem pro evropské sjednocení", vedenému Francií a Německem, a začal prosazovat konfederační uspořádání Evropy. Členové bloku postupně vystoupili z EMU a zavedli zpět své národní měny.

V roce 2009 epidemie AIBS nabyla charakteru pandemie. V témže roce 2009 uvedly do provozu první „Hypersonic Cruise Vehicle", jejichž vývoj byl značně urychlen (původně se nasazení plánovalo až v roce 2025). Tato letadla létající ve výšce okolo 30 kilometrů mohla startovat ze základen v USA a bez mezipřistání zasahovat do dvou hodin kdekoliv na zeměkouli. Ještě téhož roku byla vyzkoušena při zásahu USA v Indonésii, kde byly rovněž poprvé masově nasazeny pozemní bojové automaty. I když konjunktura v USA pokračovala, snahy vlády o budování policejního státu narazily na prudký odpor občanů reprezentovaných řadou nově vzniklých organizací. Masového pochodu na Washington pod heslem „No to Brave New World" se zúčastnilo na 3 miliony lidí. V roce 2010 byl kongresem přijat „Electronic Identity Act", který vyčerpávajícím způsobem formuloval práva a povinnosti státu, občanů a organizací při uchovávání elektronických informací („electronic identity"). I když na jedné straně poskytoval občanům nárok na ochranu proti zneužití těchto informací, povoloval jejich sběr, uchovávání a využívání pro bezpečnostní účely.

Rok 2010 byl přelomovým rokem pro řadu evropských zemí. V mnoha státech EU zvítězily fundamentalistické strany, které se stavěly proti těsnější evropské integraci; evropští federalisté se dostali do stále větší izolace. Stále větší odezvy se ve všech zemích dostávalo termínu „efektivní svoboda" poprvé použitému norským politikem Roaldem Dittrichssonem v roce 2007. Řada evropských zemí také začala vyvíjet „National Databaze System" (NDS) – systém totální evidence občanů obdobný americkému TSS. Latentní krize NATO vyvrcholila při ruském pokusu o zásah v Litvě, který skončil díky razantnímu postoji USA a Polska tzv. Gdaňským urovnáním. USA odešly z jednotného velení NATO v Bruselu a začaly budovat svůj vztah k Evropě na dvoustranných smlouvách s jednotlivými státy, zejména státy „Bloku". Díky své razantní zahraniční politice se Polsko stalo faktickým lídrem zemí oblasti Střední a Východní Evropy. Rok 2010 skončil podepsáním tzv. Kéralského paktu mezi USA, Čínou, Ruskem a Indií, který vyvolal naděje na možnou stabilizaci mezinárodních poměrů.

Dramatický vývoj ve světě nezůstal v ČR bez odezvy. Sociální a politické bouře v roce 2008, stávky vedoucí k propadům produkce a pokles odbytu vyvolaný hospodářskou krizí vedly řadu investorů k omezování produkce a uzavírání podniků. Průměrná nezaměstnanost stoupla na 18% a v roce 2009 na 22%. Státní dluh dosáhl téměř 120% ročního HDP a inflace prudce narostla na 15%. Do hluboké krize se dostal penzijní systém. Koncem roku 2008 padla koaliční vláda a úřednická vláda přivedla zemi k dalším mimořádným volbám. Se svým programem „Odpovědnost- svoboda-prosperita" tyto volby vyhrála překvapivě SOO, která pod omlazeným vedením dokázala svůj image učinit přitažlivým jak širokým vrstvám, tak i podnikatelské elitě. SOO sestavila spolu s ODS, zelenými a nezávislými „vládu národní záchrany". Tato vláda přijala okamžitě řadu antiinflačních opatření zaměřených na stabilizaci měny. Reorganizací státní administrativy na principu válečného stavu a výrazným posílením represivních složek docílila stabilizace situace a potlačila stávkové hnutí. Ke konci roku 2009 prezident Václav Klaus rezignoval ze zdravotních důvodů, jeho nástupcem byl počátkem roku 2010 zvolen kandidát SOO M. Antl. Nová vláda navázala pozitivní vztahy s USA podepsala dvoustranou smlouvu o vzájemné spolupráci a obraně. Při Litevské krizi podporovala bezvýhradně Polsko a přistoupila k „Bloku". Zákonem o státních financích nastolila finanční disciplínu v návaznosti restrukturovala státní dluh. Zákonem proti terorizmu též výrazně omezila přiliv přistěhovalců.

V roce 2011 přistoupily ke Kéralskému paktu Japonsko, Jižní Afrika, Nigérie, Brazílie, Argentina, Austrálie Mexiko a řada Laších zemí. Ke konci roku zahájilo 21 členů paktu jednání o vytvoření World Community Organization (WCO) – mezinárodní organizace pro zajištění mezinárodní stability založené na zcela jiných principech než OSN. Soudržnost členů paktu byla vyzkoušena hned v příštím roce, kdy Indie byla napadena Pákistánem. I když došlo ze strany Pákistánu k použití dvou jaderných střel (jedna selhala, důsledky druhé byly zničující) Pákistán byl intervencí členů Kéralského paktu vedených USA poražen. Indie okupovala Kašmír a v Pákistánu byla zavedena „mezinárodní okupační správa". Jednání o WCO byla uzavřena v roce 2013, kdy všichni (v té době již 60) členové WCO formálně vystoupili z OSN. Prestiž USA výrazně stoupla, když se americkým vědcům podařilo technikami genetického inženýrství v překvapivě krátké době vyvinout a otestovat účinný lék proti AIBS. Zpřístupněním tohoto léku postiženým zemím a postupným potlačením pandemie v roce 2014 získaly USA významnou vyjednávají pozici. (Celkem zemřelo na AIBS za 6 let asi 100 milionů lidí).

Pozitivní vývoj mezinárodního ovzduší umožnil české vládě soustředit se na domácí problémy. „Horké léto" 2011" naplněné stávkami železničářů, mnoha podniků, škol i nemocnic vedlo však opětně k pádu vlády. Z vlády odešla ODS a nezávislí, president vyhlásil nové volby. V nich opět zvítězila SOO pod heslem „pro budoucnost našich dětí". Nová vláda přijala řadu legislativních norem „strukturujících" svobodu občanů zavedením bezprecedentní míry sledování, včetně zákona analogického americkému „Electronic Identity Act". Začala rovněž budovat NBS a TSS. Zavedla ale rovněž řadu opatření na podporu vzdělanosti a rozvoj podnikání. Legalizovala užívání marihuany a zavedla drastická opatření proti obchodu s tvrdými drogami. Státem podporovaná spolupráce s řadou podniků v USA, vedla postupně k mohutnému rozmachu robotizace, biotechnologií a designu. Proti snahám vlády o zavedení TSS vystupovala řada občanských organizací a sdružení, které organizovaly demonstrace a občanskou neposlušnost. Vláda jim čelila přijetím zpřísněného zákona proti terorizmu, vlna odporu postupně opadla. Ve dvou referendech v roce 2014 – o přistoupení k WCO a zavedení TSS/NDS - se občané malou většinou vyslovili pro. ČR vystoupila z OSN a vstoupila do WCO. V roce 2015 byl zaveden kompletní TSS systém a navazující NDS, přijatý zákon o startegických podnicích umožnil vládě vykonávat kontrolu nad strategickými podniky (elektrické a plynové sítě, dopravní infrastruktura, genetický fond).

Po zavedení „Word Repote Surveillance System" (WRSS) - systému totálního celosvětového dálkového sledování provozovaného WCO v roce 2014 a vyčleněním jednotek rychlého zásahu ve všech členských zemích se mezinárodní situace postupně uklidnila. V důsledku zostřených protiteroristických opatření se výrazně snížil počet teroristických útoků, poklesla také psychologická citlivost na tyto útoky. Po vstupu velkých muslimských států Iránu, Turecka a Indonézie do WCO v roce 2014, resp. 2015, se autorita WCO výrazně posílila. Díky jejím zásahům ve prospěch rozvoje hospodářství chudých zemí (CWO nahradila rovněž WTO původního systému OSN a převzala WHO) se stala obecně akceptovanou ve většině států světa jako reprezentant mezinárodní komunity. Diplomatický konflikt Polska a Německa o vliv ve Střední a Východní Evropě v roce 2014 proběhl bez zásahu WCO, naproti tomu snahy Ruska o ekonomické ovlivňování zemí tohoto regionu v následujícím roce byly na půdě WCO řešeny (Rusko se stáhlo po obdržení určitých záruk z strany zemí na své západní hranici). Od roku 2016 pokračovala stabilizace světové ekonomiky, která nakonec přinesla konjunkturu i evropským zemím. Gibraltarská konference v roce 2017 mezi zástupci „Koordinačního výboru" a „Bloku" však nepřinesla žádné výsledky; Evropa zůstala rozdělena.

Pozitivní vývoj světové ekonomiky a napojení na ekonomiku USA spolu se stabilizací domácích poměrů přineslo konjunkturu i České republice. Po vyřešení krize vztahů s Ruskem v roce 2015 se otevřela cesta českých výrobků na ruské trhy. Počínaje rokem 2016 se hospodářství rychle vzpamatovávalo a rychle rostl podíl výrobků s vysokou přidanou hodnotou. Inflace postupně klesla pod 5% (v roce 2017) a vládě se postupně podařilo vyrovnat státní rozpočet. Na Gibraltarské konferenci ČR hájila pozice „Bloku dobré vůle", jehož vliv začal pomalu v Evropě převažovat. V roce 2018 byla průměrná životní úroveň výrazně vyšší než v roce 2010 a překročila i průměrnou úroveň zemí bývalého EU. Zároveň se však v plné míře projevil trend odpadávání minoritních skupin (nízkokvalifikovaní pracovníci, Romové, handicapovaní) od hlavního proudu, jejichž společenská a sociální situace se v řadě případů zhoršila. Ještě v roce 2019 se řada anarchistických a teroristických skupin pokusila ojedinělými útoky destabilizovat poměry, tyto snahy však byly potlačeny tvrdými represemi (za tichého souhlasu většiny obyvatelstva). Řada intelektuálů však emigrovala. V roce 2020 byla ČR na 31 místě podle ukazatelů pocitu individuální svobody, na 7 místě na světě podle ukazatelů stability a zákonnosti a na 16 místě podle ukazatelů konkurenceschopnosti. Její další světlá budoucnost se jevila zajištěná.

Svoboda bez jistoty 

Česká republika vstoupila v roce 2004 do EU právě na počátku hluboké krize její identity. Po ztroskotání mezivládní konference v roce 2003, která neodkázala překonat hluboké rozpory členských zemí v názorech na evropskou ústavu, se situace mezi jednotlivými skupinami členských států dále vyhrotila. V roce 2004 byla myšlenka evropské ústavy definitivně stažena z pořadu jednání. Tato skutečnost, spolu s řadou dalších faktorů, se v ČR odrazila pádem středolevé vlády a jmenováním úřednické vlády pověřené přípravou mimořádných voleb.

Po ztroskotání mírového procesu na Blízkém Východě na přelomu let 2004 – 05 útok Al- khajdy v roce 2005, při kterém byla zničena socha Svobody a poškozeny dvě americké jaderné elektrárny, nadále prudce vyhrotil mezinárodní vztahy. Následný americký zásah proti Sýrii a Saudské Arábii a Izraelská „sanitární blokace palestinských území" vyvolala krizi evropské zahraniční politiky. Blok vedený Velkou Británií, Španělskem a Polskem se postavil po bok USA, blok vedený Francií, Německem a Belgií se postavil ostře proti. Roztržka vyvrcholila odvoláním britského komisaře z Evropské komise a faktickým pozastavením členství Velké Británie v EU.

V České republice ve volbách v roce 2005 zvítězila ODS, nezískala však absolutní většinu. Nově vytvořená „vláda duhové koalice" ODS ČSSD, US a KDU přistoupila k razantnější reformě státních financí, což vedlo k odchodu části levicových poslanců i členů ČSSD a vytvoření (spolu s některými poslanci za KSČM) Strany moderní levice (SML). Po celé vládní období této vlády pokračovaly spory s Německem a Rakouskem o Benešových dekretech. Postupná realizace reformních kroků vyvolala řadu demonstrací, k diskreditaci vlády přispěla rovněž velká korupční aféra související s prodejem nemovitostí Českých drah. Počátkem roku 2006 byla založena Strana občanské odpovědnosti (SOO), hlásící se ke kořenům českého státu a evropské civilizace a zastávající řadu extrémních stanovisek (včetně požadavku na obnovení trestu smrti).

Tzv. „Bruselská" krize, která vypukla v červnu 2006, vedla k pozastavení paktu stability. Následné vytvoření „Koordinačního výboru pro evropské sjednocení" zástupci Francie, Německa, Belgie, Rakouska a Lucemburska otevřelo cestu k faktickému rozdělení EU. Úřednické vláda v Praze se nepřipojila k razantnímu odporu řady členů EU, vedených Velkou Británií a Polskem, proti hegemonistickým snahám Francie a Německa a ČR tak zůstala ve sporu neutrální. Koncem roku 2006 Spojené státy se překvapivě dohodly s Čínou a za asistence Japonska a Jižní Koreje přivodily v Severní Koreji změnu režimu. Severokorejská jaderná zařízení byla postavena pod mezinárodní kontrolu inspektorů ze čtyř uvedených zemí. (Důsledkem tohoto vývoje bylo zahájení jednání o sjednocení Koreje v roce 2009).

V předčasných volbách v roce 2007 získaly KSČM a Strana moderní levice (SML) dohromady přes 20% hlasů, překvapivě však 9% hlasů získala také nová strana SOO. Největší ztráty utrpěla ČSSD a do parlamentu se dostalo celkem 9 stran (kromě ODS, ČSSD, US, KDU ještě SOO, SML, zelení a nezávislí). Vláda duhové koalice, kterou sestavily všechny strany včetně KSČM kromě SOO, byla okamžitě konfrontována s prohlubující se ekonomickou a finanční krizí.

Mezinárodní situace se dále zhoršovala. V roce 2007 definitivně ztroskotala smírčí jednání a vypukl další válečný konflikt na Blízkém Východě. Izrael za podpory USA použil řady drastických opatření dopadajících ve značné míře na civilní obyvatelstvo Palestiny. Následná vlna teroristických útoků rozpoutala další kolo „teroristické války" nejen na Blízkém Východě, ale téměř v celém světě. Vypuknutí epidemie dosud neznámé choroby AIBS (Acute Immune Breakdown Syndrom) – Syndrom akutního zhroucení imunity, vyznačující se vysokou nakažlivostí i mírou úmrtnosti, v Hong Kongu a její bleskové ale selektivní rozšíření do některých oblastí světa vyvolalo obrovské vlny migrantů. Rok 2007 vyvrcholil drastickým snížením produkce ropy arabským producenty a vypuknutím naftové krize. Cena ropy brent se v roce 2008 vyšplhala přes 50 USD za barel. V důsledku všech těchto událostí se vztahy mezi EU a USA ocitly na bodu mrazu.

Negativní vývoj mezinárodní situace se promítal i do ČR, jejíž ekonomická situace se nadále zhoršovala. Česká vláda se pokusila čelit vniklé situaci řadou pragmatických zákonů. Byl přijat zákon o školném a pacientské spoluúčasti při úhradě zdravotní péče, dále byly mírně redukovány sociální podpory. Při následných demonstracích organizovaných odborovými centrálami došlo ke střetům policie s demonstranty. Řada demonstrací byla rovněž zaměřena proti přistěhovalcům. Volby v roce 2008 vyhrál opět Václav Klaus.

I přes všechny mezinárodní problémy bylo celé období od roku 2005 charakterizováno obnovením konjunktury v USA a s určitým zpožděním v Japonsku. Ekonomika USA stimulovaná válečnými výdaji a tažená rozvojem nových technologických společností využívajících nových technologií v oblasti robotiky, komunikací, biotechnologií a nanotechnologií rostla v průměru přes 4,5% ročně. Již v roce 2006 byl zaveden do masové výroby americký bezpilotní bojový letoun AVENGER, který předznamenal etapu masivní robotizace nejen armády, ale i obchodní a civilní sféry. Zavedení hromadné výroby automobilů poháněných palivovými články na vodík a využití vlastních rezerv otupilo do značné míry dopad ropné krize. Tento hospodářský rozvoj byl doprovázen politickým vývojem v ovzduší válečné psychózy, kdy došlo k faktickému omezení řady lidských práv. Již v roce 2007 byl v některých státech unie zaveden systém totálního sledování pohybu osob a vozidel – „Total Surveillance Systém" (TSS) vyvíjený od roku 2002. Do roku 2010 pokryl prakticky celé obydlené území Spojených států. ( Izrael instaloval pod názvem „Close Surveillance Systém" (CSS) podobný systém na všech palestinských územích pod svou správou. ) Neokonzervativní skupiny ve vedení obou hlavních politických stran v USA trvale udržovaly zahraniční politiku aliancí „of willing" v důsledku čehož postupně poklesl význam OSN. Prakticky celé období bylo charakterizováno mnoha pokusy navrhnout nový model fungování Rady bezpečnosti, všechny návrhy (od zrušení instituce stálých členů až po její rozšíření na 25 členů) však ztroskotaly. Krize vyvrcholila odchodem USA z OSN, čímž došlo k faktickému ochromení činnosti Rady bezpečnosti a celého OSN.

Naproti vývoji v USA ekonomiky států EU stagnovaly, nebo se dokonce propadaly do období recese. Průměrný růst HDP nepřesáhl 0,8%. Krize vyvrcholila v letech 2008 / 09, kdy ropná krize vyvolala v Evropě tzv. ropnou depresi. Jejím důsledkem bylo zhroucení sociálního smíru ve většině zemí EU doprovázené masovou vlnou stávek a demonstrací. Politici začali hovořit o konci „welfare státu". V důsledku překotného vývoje došlo k totálnímu zhroucení evropských institucí a celého EMU. Několik malých zemí vedených Norskem, Dánskem a Holandskem založilo „Blok dobré vůle", ke kterému se později připojilo i Velká Británie, Polsko a Španělko. Ten se postavil proti konceptu „stále těsněji integrované Evropy" prosazovanému „Koordinačním výborem pro evropské sjednocení", vedenému Francií a Německem, a začal prosazovat konfederační uspořádání Evropy. Členové bloku postupně vystoupili z EMU a zavedli zpět své národní měny.

V roce 2009 epidemie AIBS nabyla charakteru pandemie. V témže roce 2009 uvedly do provozu první „Hypersonic Cruise Vehicle", jejichž vývoj byl značně urychlen (původně se nasazení plánovalo až v roce 2025). Tato letadla létající ve výšce okolo 30 kilometrů mohla startovat ze základen v USA a bez mezipřistání zasahovat do dvou hodin kdekoliv na zeměkouli. Ještě téhož roku byla vyzkoušena při zásahu USA v Indonésii, kde byly rovněž poprvé masově nasazeny pozemní bojové automaty. I když konjunktura v USA pokračovala, snahy vlády o budování policejního státu narazily na prudký odpor občanů reprezentovaných řadou nově vzniklých organizací. Masového pochodu na Washington pod heslem „No to Brave New World" se zúčastnilo na 3 miliony lidí. V roce 2010 byl kongresem přijat „Electronic Identity Act", který vyčerpávajícím způsobem formuloval práva a povinnosti státu, občanů a organizací při uchovávání elektronických informací („electronic identity"). I když na jedné straně poskytoval občanům nárok na ochranu proti zneužití těchto informací, povoloval jejich sběr, uchovávání a využívání pro bezpečnostní účely.

Rok 2010 byl přelomovým rokem pro řadu evropských zemí. V mnoha státech EU zvítězily fundamentalistické strany, které se stavěly proti těsnější evropské integraci; evropští federalisté se dostali do stále větší izolace. Stále větší odezvy se ve všech zemích dostávalo termínu „efektivní svoboda" poprvé použitému norským politikem Roaldem Dittrichssonem v roce 2007. Řada evropských zemí také začala vyvíjet „National Databaze System" (NDS) – systém totální evidence občanů obdobný americkému TSS. Latentní krize NATO vyvrcholila při ruském pokusu o zásah v Litvě, který skončil díky razantnímu postoji USA a Polska tzv. Gdaňským urovnáním. USA odešly z jednotného velení NATO v Bruselu a začaly budovat svůj vztah k Evropě na dvoustranných smlouvách s jednotlivými státy, zejména státy „Bloku". Díky své razantní zahraniční politice se Polsko stalo faktickým lídrem zemí oblasti Střední a Východní Evropy. Rok 2010 skončil podepsáním tzv. Kéralského paktu mezi USA, Čínou, Ruskem a Indií, který vyvolal naděje na možnou stabilizaci mezinárodních poměrů.

Dramatický vývoj ve světě nezůstal v ČR bez odezvy. Sociální a politické bouře v roce 2008, stávky vedoucí k propadům produkce a pokles odbytu vyvolaný hospodářskou krizí vedly řadu investorů k omezování produkce a uzavírání podniků. Průměrná nezaměstnanost stoupla na 18% a v roce 2009 na 22%. Státní dluh dosáhl téměř 120% ročního HDP a inflace prudce narostla na 15%. Do hluboké krize se dostal penzijní systém. Koncem roku 2008 padla koaliční vláda a úřednická vláda přivedla zemi k dalším mimořádným volbám. Volby skončily bez jasného vítěze a vládu sestavila koalice sedmi stran – bez SOO a KSČM. Její další politika, vyznačující se lavírováním mezi jednáním a ústupky, vedla k dalšímu prohloubení inflace (na 25%) zvýšení nezaměstnanosti místy až na 39 % a k dalšímu propadu státního dluhu. Při Litevské krizi a následné krizi NATO nezaujala vláda ČR jednoznačné stanovisko a ve snaze vyjít se všemi nakonec nezískala nikde podporu ani respekt. Reakcí na slabou vládu bylo zakládání „občanských svépomocných samospráv" které zpočátku koordinovaly pomoc chudým a potřebným, ale velmi rychle se začaly vyvíjet v paralelní orgány státní správy. Schválením řady zákonů ke konci roku 2010 vláda otevřela prostor pro placení plného školného a lékařského ošetření při současném omezení solidárního systému.

V roce 2011 přistoupily ke Kéralskému paktu Japonsko, Jižní Afrika, Nigérie, Brazílie, Argentina, Austrálie Mexiko a řada Laších zemí. Ke konci roku zahájilo 21 členů paktu jednání o vytvoření World Community Organization (WCO) – mezinárodní organizace pro zajištění mezinárodní stability založené na zcela jiných principech než OSN. Soudržnost členů paktu byla vyzkoušena hned v příštím roce, kdy Indie byla napadena Pákistánem. I když došlo ze strany Pákistánu k použití dvou jaderných střel (jedna selhala, důsledky druhé byly zničující) Pákistán byl intervencí členů Kéralského paktu vedených USA poražen. Indie okupovala Kašmír a v Pákistánu byla zavedena „mezinárodní okupační správa". Jednání o WCO byla uzavřena v roce 2013, kdy všichni (v té době již 60) členové WCO formálně vystoupili z OSN. Prestiž USA výrazně stoupla, když se americkým vědcům podařilo technikami genetického inženýrství v překvapivě krátké době vyvinout a otestovat účinný lék proti AIBS. Zpřístupněním tohoto léku postiženým zemím a postupným potlačením pandemie v roce 2014 získaly USA významnou vyjednávají pozici. (Celkem zemřelo na AIBS za 6 let asi 100 milionů lidí).

Pozitivní vývoj mezinárodního ovzduší umožnil české vládě soustředit se na domácí problémy, vláda však této šance nevyužila. „Horké léto" 2011" naplněné stávkami železničářů, mnoha podniků, škol i nemocnic vedlo však opětně k jejímu pádu. Celkem se v roce 2100 vystřídaly čtyři vlády podporované stejnou koalicí. Parlament přijal zákon zakotvující „občanské svépomocné samosprávy" jako legitimní mocenské struktury (na úkor pravomocí státní administrativy). Na některých místech fakticky vzniklo dvojvládí. Rovněž struktura příjmů obyvatel se polarizovala, zatímco někteří podnikatelé navázaní na mezinárodní obchodní spolupráci dále bohatli, životní úroveň průměrného občana začala klesat.

Období počínající rokem 2012 bylo charakterizováno obrovským rozmachem lidového hnutí i kultury. Masová shromáždění na vystoupeních různých kapel se změnila v demonstrace za svobodu a proti chudobě. Tento vývoj nabyl dramatických forem zejména v Praze, která se změnila v multietnické, dynamické a nesmírně rušné město. Muzikálová pompa středu města se zde začala snoubit se stále větším chátráním sídlištních periferií. Dohnalova (náměstek ministra vnitra) aféra odhalila Prahu rovněž jako rejdiště tajných služeb všech zemí a barev. Ve snaze stabilizovat situaci a zvýšit zaměstnanost vláda začala udílet masově daňové výjimky velkým korporacím, ty se tím do značné míry vymkly ze státní kontroly. Stálé střídání vlád neobyčejně přispělo ke zvýšení korupce a klientizmu, impéria pevně vybudovaná organizovaným zločinem přitáhla zájem médií již pouze při válkách gangů. Prostituce a distribuce drog dosáhly nebývalé úrovně. Referendum o vstupu do WCO skončilo jako neplatné pro malou volební účast. Tou se vyznačovaly i další mimořádné volby, které nepřinesly významnou změnu ve složení Parlamentu, kromě odchodu SOO, která nepřekročila pětiprocentní limit. Rostoucí inflace, která v roce 2014 dosáhla až 100%, vedla až ke státnímu bankrotu v prosinci 2014 a následné měnové reformě v roce 2015, která stabilizovala finanční situaci za cenu ožebračení celé společnosti.

Po zavedení „Word Repote Surveillance System" (WRSS) - systému totálního celosvětového dálkového sledování provozovaného WCO v roce 2014 a vyčleněním jednotek rychlého zásahu ve všech členských zemích se mezinárodní situace postupně uklidnila. V důsledku zostřených protiteroristických opatření se výrazně snížil počet teroristických útoků, poklesla také psychologická citlivost na tyto útoky. Po vstupu velkých muslimských států Iránu, Turecka a Indonésie do WCO v roce 2014, resp. 2015, se autorita WCO výrazně posílila. Díky jejím zásahům ve prospěch rozvoje hospodářství chudých zemí (CWO nahradila rovněž WTO původního systému OSN a převzala WHO) se stala obecně akceptovanou ve většině států světa jako reprezentant mezinárodní komunity. Diplomatický konflikt Polska a Německa o vliv ve Střední a Východní Evropě v roce 2014 proběhl bez zásahu WCO, naproti tomu snahy Ruska o ekonomické ovlivňování zemí tohoto regionu v následujícím roce byly na půdě WCO řešeny (Rusko se stáhlo po obdržení určitých záruk z strany zemí na své západní hranici). Od roku 2016 pokračovala stabilizace světové ekonomiky, která nakonec přinesla konjunkturu i evropským zemím. Gibraltarská konference v roce 2017 mezi zástupci „Koordinačního výboru" a „Bloku" však nepřinesla žádné výsledky; Evropa zůstala rozdělena.

Pozitivní vývoj světové ekonomiky nezůstal bez pozitivního vlivu i na ČR, projevil se však velmi selektivně. Společnost se počínaje rokem 2015 začala výrazně rozdělovat na „kosmopolity" (zaměstnanci velkých korporací, podnikatelé napojení na zahraniční trhy, pracovníci mezinárodních organizací) a „lokály" (zaměstnanci domácích podniků, živnostníci a místní podnikatelé, pracovníci státní správy). Kosmopolité disponující výrazně nadprůměrnými příjmy začali vytvářel vlastní ghetta s ochranou, vlastním školstvím a zdravotnictvím i zásobováním. Kvalita služeb poskytovaných státem lokálům stále více klesala a zásobování začalo v některých oblastech váznout. Postupně se začala projevovat stále větší diferenciace mezi regiony, oblastmi jednotlivými obcemi. Průměrná životní úroveň obyvatele centrální části Prahy stoupla na desetinásobek průměrné životní úroveň obyvatele vesnice na severní Moravě. Na Gibraltarské konferenci ČR hájila opatrně pozice „Bloku dobré vůle", jehož vliv začal pomalu v Evropě převažovat. Pod tlakem situace přijal Parlament zákon o reformě státní administrativy, poskytující velkou moc krajům, občanské svépomocné samosprávy se jím staly uznanou složkou společenské samosprávy. Díky stabilizaci světové ekonomiky poklesla inflace pod 10%. Ve snaze splatit část astronomického státního dluhu začala vláda prodávat velkým korporacím a posléze i menším společnostem „licence svobodného podnikání", které jim poskytly řadu výjimek z platných zákonů, tím je zcela vymkly ze státní kontroly. Další pokles průměrné životní úrovně byl doprovázen dalším rozvojem kultury a sportu, sportovní akce, hudební festivaly, divadla i film kvetly. V zahraničním tisku začala být ČR označována „Titanikem na jehož palubě hrají kapely". Rozdíly mezi jednotlivými vrstvami společnostmi, společenskými skupinami i oblastmi a obcemi se nadále zvětšovaly. V roce 2020 byla ČR na 11 místě podle ukazatelů pocitu individuální svobody, na 61 místě na světě podle ukazatelů stability a zákonnosti a na 47 místě podle ukazatelů konkurenceschopnosti. Její další budoucnost se však jevila jako velmi problematická.