Soustavně se opakují zprávy o záhadné nemoci, která postihuje veterány z války v Perském zálivu (1991) - nebo z dalších expedicí Mírových sil OSN - a to jak u nás, tak i jinde. V USA bylo do dnešního dne nahlášeno 38 500 případů!
V červnu 1994 zadal Pentagon studii Comprehensive Clinical Evaluation Program (Program hloubkového klinického vyšetření), jenž zahrnoval deset tisíc veteránů z války v Perském zálivu.
Veteráni si stěžovali na vyčerpanost, chronickou únavu, poruchy paměti, dýchací, zažívací a kožní choroby. Mluvilo se i o zvýšeném výskytu zhoubných nádorů. Jako příčinu uváděli působení chemických zplodin z hořící ropy a insekticidů, očkování proti infekčním chorobám nebo expozici malým dávkám bojových plynů typu sarinu resp. biologickým činitelům, údajně použitých nepřítelem.
Úplný text najdete zde.
Petra Doubravová 16.1.2014: když tohle tvrdíte, uvádějte autora. Pokud jste v zálivu nebyl osobně : "Především musíme jasně prohlásit, že žádná nemoc ze Zálivu neexistuje - ani žádná jiná podobná. Žádní vojáci nebyli postiženi na zdraví v důsledku jakékoliv expozice čemukoliv v době své služby v Perském zálivu - ovšem kromě toho, že byli ve válce." "Expozice válečnému stresu je dostatečným důvodem pro vznik dlouhodobých potíží. Příznaky mívají spíše neurotický charakter. Je to téměř přesně to, na co si současní veteráni stěžují. Nelze to však označovat jako postižení nadměrnými nároky při výkonu dané profese, protože u vojáků z povolání a tím spíše u žoldnéřů, najímaných jednorázově s čistě finanční motivací, se taková intenzita působení válečného rizika s potenciálně škodlivými následky předpokládá a priori a jejich platy a další požitky (včetně důchodů i systematické lékařské kontroly a péče po odchodu z armády) jsou podle toho upraveny. Důležité také je, že si rizikovou expozici dobrovolně vybrali a o možných následkách byli poučeni."- pokud tvrdíte tohle, zajímalo by mě, jak přesně podle vás systematická kontrola a péče po odchodu z armády probíhá :D pravděpodobně máte neucelené informace a dosti zaměňujete USA s ČR. - dále by mě zajímala specifikace "válečného rizika s potenciálně škodlivými následky" - neuvádíte ani pouhý příklad. A poukázání na žoldáky v tomto kontextu je myslím dosti směšné. "I když postižení veteránů není nic jiného, než následky válečných stresů, setkáváme se u mnoha lidí s příznaky, které oni sami připisují škodlivým vlivům prostředí a života v naší společnosti vůbec. Musíme zdůraznit, že i když se nejedná o chorobu, zdravotničtí pracovníci tím znepokojeni jsou a je to důvod k usilování o nápravu v prevenci škodlivých vlivů prostředí."- autor tohoto výroku? počty veteránů, kteří připisují příznaky škodlivým vlivům prostředí a života v naší společnosti? kdo vůbec o veterány pečuje a koho to vůbec zajímá? kdo zkoumá jejich stresy? Co je to pojem "mnoha lidí" vzhledem k celkovému počtu nasazených českých vojáků v zahraničních misích ??? "Riziko postižení zdraví a života je součástí normálního výkonu profese vojáka z povolání, vojáci ve službě v expedičních jednotkách si toto riziko dobrovolně vybrali a byli za to již během své služby kompenzováni kromě jiného i vyšším platem - a to zdaleka ne malým! "- konkrétně? a jste si jist, že i v dnešní době si každý voják sám může zvolit, zda chce či nechce odjet do mise? - co projevy PTSD u jedinců, kteří nikdy neválčili, nebyli žoldáci, případně jsou teprve děti. výmysl nebo snad autosugesce? "Zvláštní význam mají periodické prohlídky po návratu ze zahraničí. Jako pravidlo se v souvislosti s prací v zahraničí nic nezjistí. To však není důvod k jejich zrušení, právě naopak. Negativní výsledky jsou nejlepším důkazem toho, že expozice jakýmkoliv noxám za služby v exotických podmínkách byly bez nebezpečí. " - myslíte si, že když voják po návratu projde cca 30min psychotesty, které ten rok a roky předem dělal několikrát do roka, jsou stále stejné otázky i typy testů a pak krátký pohovor ve stylu cítíte se šťastně? přivítala vás rodina dobře? , že to stačí? a že když voják řekne, že zažil něco neobvyklého, bude rozebírat jak viděl mrtvoly, jak byl pod palbou a nimrat se v tom, že ona "lékařská péče", jakou uvádíte, nastane? důkazem veškeré péče o naše veterány je jejich vyhazov z armády, omezení ve službě nebo zákaz výjezdu do další mise. A to se nebavím v úmyslu zaměřit se na finanční kompenzace, ale v úmyslu poukázat na to, že pro mnohé veterány byla armáda jako rodina, mnohdy ta jediná, pro kterou byli ochotni nasadit život. A když pak přišlo na krájení chleba, kdy i druhá strana měla dostát svého slova, otočili se vždy všichni u moci zády a nechali své vojáčky padnout v zapomnění či vymýšleli výmluvy. Žádná nabídka pracovního místa pro lidi, co mají zkušenosti. Na školách učí lidé ze skript, co byly vydány ještě za světové války a učí je lektoři bez zkušeností. Propouští se vojáci, co mají stále co nabídnout a jen se plive po armádě a poukazuje se na hrdiny jako na žoldáky. Alespoň v tomto je USA (a nejen tato země) daleko vepředu a dokáže se o vojáky postarat. Ať už finanční kompenzací, nabídkou pracovního místa, či poskytnutím léčby nebo pobytu v léčebnách a začlenění zpět do armády nebo do civilní společnosti. Články publikované v takovém duchu, jako jste to provedl vy, nejsou nápomocné ani vojákům, ani pravdivému nebo objektivnímu pohledu na zdravotní komplikace. Ať už tělesné nebo psychické. Pojďme podpořit komunismus, nevraživost národa a ovčí stáda.... jo moment. To už se vlastně děje....
Doc.Josof Dvořák, pplk. v.v. 20.1.2014: Vážená paní Doubravová, přímo od roku 1989 do 1991 a dál nepřímo jsme se v institutech naší armády věnovali především problematice postižení lidí nadměrným stresem. Nemluvím s Vámi jako nějaký doktůrek, jenž si něco přečetl a nyní stojí na sudu a káže všem ostatním. Pod vedením našeho šéfa dr. Sýkory byla koncem století založena psychologická služba v armádě ČR. Mýma rukama prošlyod roku 1945 během během víc než šedesáti let tisíce lidí v nejrůznějších stresech. Náš institut sbíral zkušenosti našich vojenských psychologů ne z doslechu, nýbrž přímo od nich, neboť po nějakou dobu byli členy našeho institutu. Naše práce byla oceněna v USA, neboť jsem se s dr.Sýkorou v Norfolku v USA účastnil vypracování podkladů a manuálu NATO pro psychologickou válku . Já jsem rok studoval u ruského psychiatra, jenž se dal odvelet na frontu do první linie, aby poznal válku z vlastní zkušenosti. Lidé ve válce, to byli naši pacienti (než jsme odešli do důchodu, mně je momentálně víc než devadesát let). Chápu Vaše rozhořčení, ale je to planý poplach laika, jenž o problematice nemá ponětí, a soudí podle víceméně náhodných poznáměk několika postižených. Není proto od Vás slušné, že velice autoritativně (viz ony kecy) se vyjadřujete o práci odborníků. Jste zřejmě postižena tzv. syndromem Spasitele a hodláte se pro své postižené obětovat. Vůbec si Vaší oběti nevážím, protože hodláte trpět v daleké cizině - což kdybyste se obětovala pro dobro našich Cikánů zde, a jestliže Vám nestačí to, co je v Česku, na Slovensku máte bohatou příležitost k nápravě temných stránek naší civilizace. Sáhněte si do svědomí, a přiznejte, proč chcete spasit lidi v Asii či Africe, avšak zavíráte oči před utrpením ale taky svinstvy, které máte za rohem!!!!! Nakonec Vá prosím, abyste naši práci nedegradovala opakovaným srovnáváním s USA, naopak naši tamní kolegové si naší práce váží, protože ji na rozdíl od Vás znají a jsme resp. byli jsme členy a funkcionáři mezinárodních institucí.
.Jediná poznámka nakonec - víte, že syndromem PTSD a exhaustivní neurozou je postižena jen polovina exponovaných vojáků? A znáte názor generála Pattona ze sicilského tažení 1944? Máte ovšem právo na svůj názor, ale bohužel míříte na špatný cíl! A prosím, neohánějte se odborníky, to jsme my taky, jenže známe krajní stresy a válku z vlastní zkušenosti, nejen od (někdy) hysterických klientů. Jako vědci víme, co by se mělo dělat, bohužel ne vždy jsou na to prostředky, rozhodně však v armádách (ve všech) je maximum dobré vůle a pochopení pro veterány. Oprávněné pochopení! Nemáme však pochopení pro hystriony a hysterky ani pro simulanty, a i takoví se mezi veterány a tzv. hrdiny vyskytují. Neřídíme se city, nýbrž zdravým rozumem. Proto nevytváříme nové diagnózy a léčebné postupy tam, kde je známe již skoro sto let.
Doc.Josof Dvořák, pplk. v.v.
