Astronomové už delší dobu hledají ve vesmíru vlivy, které mohou drasticky ovlivňovat naší planetu. Není to tak dávno, co se stala módní domněnka o tzv.sněhové kouli Zemi. Zasloužil se o to v roce 1992 odborník na paleomagnetismus Joe Kirschvink z Kalifornské techniky. Hypotézu podpořili po několika letech geologové Paul Hoffman a Dan Schrag z Harvardské univerzity. Došli k přesvědčení, že naše planeta dvakrát zcela zamrzla a pokryla se ledem, a to přibližně před 600 a 750 miliony let. Proč? To zůstala nezodpovězená otázka. Alex Pavlov z Coloradské univerzity s kolegy tvrdí, že příčinou byly obří mraky galaktického plynu, které se nacházejí ve spirálních ramenech naší Galaxie Mléčné dráhy. Naše sluneční soustava se měla setkat s těmito oblaky v posledních 250 milionech let celkem osmkrát. Atmosféra Země se dovede proti částicím takového oblaku bránit pomocí slunečního větru, horkým iontům vyletujícím z naší hvězdy. Tento vítr nebezpečné částice odvane, „odežene“. Avšak v jednom případě z třiceti jsou plynná mračná natolik hustá, že se jejich částice dostanou až do atmosféry Země. Podle dr.Pavlova to ovlivní globální klima tak asi jako výbuchy tří gigantických sopek Pinatubo ročně. Přitom sluneční soustava prochází oblakem až 200 000 let. Výsledkem je, že se Země ochlazuje, až se celá spoutá ledem. Takže „sněhová koule Země“ nevzniká vlivem poklesu obsahu skleníkového plynu methanu, jak soudí někteří vědci?
Galaktická mračna se však podle dr.Pavlova mohou projevovat na naší planetě i dalším nebezpečným způsobem. A to i v případě, že nejsou natolik hustá, aby nakonec způsobila zamrznutí Země. Tím, že se odvane ochranný sluneční vítr, může na Zemi dopadat kosmické záření i mezihvězdný vodík a naruší se ozonová vrstva planety. Ultrafialové záření pak může začít usmrcovat řadu rostlinných a živočišných druhů. Život se stává bezbranný zvláště v dobách, kdy ztrácí ochranu zemského magnetického pole – póly se přepólovávají jednou za 200 000 let.
