Jedovatý sulfan, po staru sirovodík H2S, patří spolu s oxidem uhelnatým CO a oxidem dusnatým NO k důležitým signálním molekulám v našem organismu. Jeho možné léčebné účinky jsou předmětem mnohých výzkumů. Zásadní problém je, jak ho dopravit na správné místo v organismu, aby svou toxicitou nezpůsobil cestou více škody než užitku. Řešením jsou sloučeniny, které ho uvolní až na správném místě. Jejich studiem se zabývá Dr. Y. Zhao a prof. Dr. M. D. Pluth z University of Oregon v Eugene. Na obrázku vidíme strukturu molekuly zvané PeroxyTCM-1, kterou testují pro užití v živých organismech. Ve vodním prostředí je stabilní. Rozpadá se za podmínek oxidačního stresu, přičemž uvolňuje karbonylsulfid S=C=O. Běžný enzym karbonátdehydratáza ho přemění na sulfan H2S. Oxidační stres nastává, pokud je v buňkách přítomno více aktivních kyslíkatých radikálů, než stačí její metabolismus odbourat. Dochází k tomu při různých onemocněních, které by mohl sulfan napomoci léčit.
Vlastislav Výprachtický 12.1.2016: Pro některá onemocnění léčená sirovodíkem lze navrhnout aplikaci černých vejec / stoletá vejce /, která ovolňují H2S. Používané v asijské kuchyni jako pochoutka.
