Vlastnosti kvantového světa jsou dosti odlišné od vlastností světa běžné zkušenosti. Již Albert Einstein byl znepokojen existencí tzv. kvantových propletených stavů, které umožňují nezvykle těsnou provázanost libovolně vzdálených kvantových systémů. Vhodné měření provedené na jednom systému totiž s okamžitou platností určuje výsledek nezávislého měření na druhém systému, což je ve sporu s principy lokality klasické fyziky. Jedním z nejpodivnějších důsledků kvantové provázanosti je možnost tzv. kvantové teleportace - přesné rekonstrukce stavu vzdáleného kvantového objektu (a tedy vlastně jakoby jeho "zhmotnění" na jiném místě ve stylu příběhů Star Trek)) Teprve technologické pokroky posledních let přinášejí možnost ověřit důsledky kvantové nelokality experimentálně. Na konci devadesátých let byla kvantová provázanost částic potvrzena v několika pokusech a byly dokonce provedeny první testy kvantové teleportace fotonů. Jenže kvantovými zákony se za určitých podmínek řídí i makroskopické objekty. Je tedy možné také jejich kvantové propletení? V září tohoto roku se vědcům na Universitě v dánském Aarhusu podařilo připravit propletený stav souboru několika triliónů atomů. Pomocí sekvence vhodně polarizovaných a naladěných laserových impulsů se spiny atomů cesia ve dvou vzájemně oddělených baňkách vzdálených několik milimetrů dostaly do stavu kvantové korelace, který byl zachován po dobu asi půl milisekundy (což je z kvantového hlediska docela dlouho). Fyzikové nyní přemýšlejí, jak makroskopické kvantové korelace přenést na delší vzdálenosti. Při použití současných metod lze uvažovat až o kilometrech, ale probíhají diskuse o ještě větších vzdálenostech. Kvantová provázanost by měla mít zásadní význam při konstrukci tzv. kvantových počítačů, dosud nesplněného snu kvantových fyziků. Že by ale někdy v budoucnu mohla pomáhat i při teleportaci kapitána Kirka, to už patří spíš do oblasti fyzikálního humoru. I když kdo ví?
Podrobnější rozbor problematiky lze nalézt v článku Experimental long-lived entanglement of two macroscopic quantum objects autorů B. Julsgaarda, A. Kozhekina a E.S. Polzika zveřejněném v časopise Nature 413 (2001), str. 400-403.
