Na obrázku vidíme Jupiterův severní pól v infračerveném části spektra (foto NASA/JPL-Caltech/SwRI/ASI/INAF/JIRAM). Osm gigantických cyklónů obklopuje jeden centrální přímo na pólu. Jejich průměry kolísají kolem od 4.000 do 4.600 km. Pro srovnání, poloměr Země se pohybuje kolem 6.000 km. Unikátní snímek vznikl z dat sebraných přístrojem Jovian Infrared Auroral Mapper (JIRAM) sondy Juno, který detekují záření o vlnové délce kolem 5 mikrometrů.
Na povrchu Jupitera vidíme několik rotujících pruhů. Některé obíhají východo-západně, jiné opačně. Jsou viditelným projevem počasí na plynném obru. Pozoroval je již před 400 lety Galileo Galilei, objevitel čtyř největších Jupiterových měsíců. Astronomy dlouho zajímalo, do jaké hloubky tato struktura zasahuje. Odhalila to pomocí gravitačních měření až nyní sonda Juno. Výsledek je překvapující - sahají do nečekané hloubky 3.000 km. Opravdu hluboké počasí! Pod nimi leží rotující vnitřek planet bez rozeznatelné struktury, možná stabilizovaný silným magnetickým polem. Objevy shrnuje tato animace (NASA, JPL, SwRI, MSSS, SPICE, Gerald Eichstädt).
Jižní pól Jupitera vypadá velmi podobně jako severní, jen cyklóny jsou větší. Jejich průměry kolísají od 5.600 do 7.000 km a je jich jen šest. Od počátku své mise v roce 2016 sonda Juno oběhla největší planetu Sluneční soustavy zatím desetkrát. Po jedenácté k tomu dojde 1.dubna. Význam údajů, které naměřila, shrnuje Scott Botton ze Southwest Research Institute v San Antoniu: „Jedinečná dráha sondy Juno spolu s měřeními v radiové a infračervené oblasti umožnily přelomové objevy. Juno je zatím ve třetině své hlavní mise a již zcela změnila náš pohled na Jupiter.“