Desetiramenný hlavonožec sépie obecná (Sepia officinalis) dokáže měnit barvu povrchu svého těla v závislosti na prostředí i náladě, obdobně jako známější suchozemský chameleon. Přesný mechanismus tohoto procesu prozkoumal tým prof.Kevina Kita Parkera z Harvard University. Podílejí se na něm tři typy buněk: leukofory, iridofory a chromatofory. Nejblíže povrchu nalezneme vrstvu chromatoforů, kterou jsou žluté, červené nebo hnědé. Svůj povrch mohou zvětšit až 500 x a slouží jako barevné filtry pro odrazivé vrstvy leukoforů a iridoforů pod nimi. Rovněž obsahují luminiscenční proteiny, který po dodání energie vyzařují světlo, obdobně jako u světlušek. Výsledné zbarvení určuje kombinace absorpce (pohlcení) a reflexe (odrazu) světla spolu s luminiscencí. Zbarvení nemusí být homogenní, sépie dokáže na svém povrchu vytvářet i složité obrazce. Sépii obecnou si můžeme prohlédnout na obrázku (foto Brian Gratwicke/Flickr, Creative Commons BY 2.0.).
