Poslední výzkumy paleobotaniků z University of Missouri-Columbia na sedmi lokalitách v Latinské Americe ukázaly, že lidé domestikovali chilli papričky asi před 6.000 lety. Původně jich využívali nejen jako koření, ale i jako konzervační a léčebný prostředek. Taxonomicky jde o několik druhů rodu Capsicum, k němuž náleží i všechny ostatní papriky. Účinnou látkou plodů je kapsaicin a několik dalších příbuzných látek zvaných kapsacinoidy. Savci je vnímají jako silně dráždivě sloučeniny, na ptáky vliv nemají. Papriky je zřejmě vytvářejí jako ochranu před býložravci. Pěstování a zpracování chilli papriček patří k důležitým oborům lidské činností i v dnešní době a dosahuje se v něm obratu několika miliard dolarů. Kromě koření či kořenících přípravků se z nich vyrábějí i pálivé náplně pro obranné spreje, tzv. kasry a přípravky proti bolesti. Získávání ne úplně jednoduchých organických molekul v průmyslovém měřítku je totiž zpravidla levnější z přírodních zdrojů, samozřejmě pokud jsou v něm obsaženy v dostatečném množství, a to i když známe postup jejich syntézy. Studiem papriček se zabývá mnoho zemědělských škol po celém světě. K nejznámějším patří zemědělská fakulty na New Mexico State University v Las Cruces.
Za zmínku možná stojí i Scovillův organoleptický test zavedený roku 1912, kterým se posuzovala pálivost paprik, tedy vlastně obsah kapsacinoidů. Výluh ze zkoumané papriky byl ředěn oslazenou vodou, dokud ochutnavači (zpravidla pět) cítili jakýkoli pálivý pocit. Známou omáčku Tabasco bychom museli naředit asi 5.000, abychom necítili pálivý vjem, na Scovillově stupnici má tedy číslo 5.000. Náplň plynových sprejů dosahuje na této stupnici několika milionů, čistý kapsaicin asi 15.000.000. Dnes se obsah kapsacinoidů stanovuje plynovou chromatografií.
