Hbitě řež, pak přeměř!

Máme úsloví o dvojím měření, po němž teprve má dojít na sám řez. Jenže ve vědě nejednou máte touhu-obrazně-"řezat", takže pak spíš přemýšlíte o tom, jak získat grant; než abyste důkladně zvažovali, na jakém terénu se pohybujete, zda jste vyloučili předvídatelná zkreslení výsledků a co případná práce skutečně odhalí nového.

V následujícím příběhu nebudeme nikoho podezírat z vypočítavého úmyslu. Je nesporně záslužné, chce-li se někdo věnovat výzkumu v oblasti AIDS. Nelze ztrácet ze zřetele, že denně přibývá ve světě přes 13 000 případů a že 20 milionů postižených již na tuto zlověstnou chorobu zemřelo. Lékařka-psychiatrička Elisabeth Targová v Kalifornii uskutečnila před sedmi lety výzkum s 20 pacienty s pokročilým stadiem AIDS. Nebylo zřejmě co ztratit, když při stejné léčebné péči náhodným výběrem určená polovina pacientů měla anonymně navíc na dálku získat psychickou oporu v léčitelích, kteří by se za ně modlili. Výzkum byl plánován na půl roku. 4 pacienti zemřeli, což odpovídalo tehdy běžným mortalitním ukazatelům. Přitom všichni ti zemřelí-jak se pak zjistilo-byli z kontrolní skupiny; těch 10, za které byly pronášeny na dálku modlitby, žilo... Tedy jistě nečekaný a nanejvýš pozoruhodný výsledek.

Takový slibně vyústivší výzkum přímo provokoval k ambicióznímu potvrzení dalším projektem. Ten začal hned po roce. Pro dvojnásobný počet pacientů byl rozšířen počet i ideové spektrum léčitelů, kteří navíc mezi sebou jednotlivé pacienty střídali. Po 6 měsících opět došlo k vyhodnocování. Kupodivu nikdo tentokrát nezemřel. Nastal prekérní problém, co teď vykázat jako výsledek tohoto "konfirmačního" výzkumu.

Východisko se našlo v tom, že pacienti z kontrolní skupiny bez spirituálního ovlivňování strávili 6x víc času v nemocnici a 3x tolik jich bylo postiženo dalšími nemocemi vinou AIDS než testovaná skupina. Ty údaje vypadaly jako statisticky signifikantní. Výsledky po oponentuře zveřejnil prestižní Western Journal of Medicine. Zmocnila se jich televize i denní tisk; a ovšem New Age a podobně zainteresované směry. Začalo se nahlas hovořit o "efektu modlitby"; o tom, že tu je jakési pozoruhodné propojení spirituality s léčbou nemocí.

Kredibilitu tohoto objevu zvyšovalo, že docentka Targová absolvovala prestižní Stanford Medical School a působila na Kalifornské univerzitě. Sice tu zatím chyběla hypotéza, jak mohlo k překvapivému efektu dojít. Partner Targové jako fyzik navrhoval osmidimenzní prostor jako jeviště, na němž předpokladově dochází ke kontaktu na 2 000 km vzdálených osob. Rozhodně se nabízelo zkoumat problematiku dál.

Bylo tu v sázce, že by třeba nakonec mohlo dojít k redukci psychických vazeb na fyzikální. Na druhé straně sama dr. Targová měla pozitivní vztah k fenoménu mimosmyslového vnímání. Byla si jista tím, že dokonce lze manipulovat událostmi v budoucnosti.

V mezidobí jeden z pacientů, předtím zaštítěný modlitbami, zemřel na rakovinu typu glioblastoma multiforme. Tato choroba působí rychle neodvratnou smrt. Rakovinným bujením jsou napadeny nikoli přímo neurony, ale podpůrné gliové buňky, zajišťující výživu nervových buněk. S ohledem na tento případ Targová v roce 2000 zažádala o grant na paralelní výzkum rakoviny mozku a AIDS.

Teď odbočíme do soukromí paní doktorky. Už měla na krku čtyřicítku a ještě chtěla rodinu. Rozhodla se pro dítě "ze zkumavky" ("in vitro"). Brzy po implantaci jí však nastaly nečekané potíže. Jednou z rána měla dr. Targová povislou levou tvář. Na základě vyšetření byl zjištěn nádor na mozku. Bylo třeba přikročit urychleně k operaci. Bohužel se nepodařilo celý nádor vyjmout. Dr. Targová se podrobila následnému ozařování. Doma cvičila jógu a meditaci.

Pro léčitele Targová představovala světici a proroka alternativních cest. Jako kdyby byl-či spíše měl být-její život v rukou mystických sil. Se svými magickými kvalitami se nabízela řada léčitelů. Vlastní kmotra Targové byla buddhistickou kněžkou a vykonala nad ní obřad, který měl odvrátit nejhorší. Po nepředstavitelném naléhání z léčitelských kruhů Targová posléze na týden vysadila ozařování, jako kdyby opravdu jediná její naděje na prodloužení života byla v alternativní léčbě. K obnovení léčebných procedur v nemocnici už nedošlo.

Dr. Targová zesnula v 11 hodin 11 minut, a to 111 dní po stanovení diagnózy. Dávno předtím měla sen o 42 svíčkách na narozeninovém dortu. Dva týdny jí chyběly do 41. narozenin...

Jsme si dlužni ještě krátký komentář k těm badatelským výsledkům, o nichž byla řeč úvodem. Mate jejich stručný popisný jazyk a sugestivní statistický komentář.

Ti čtyři zemřelí z prvního výzkumu byli nejstarší věkem, tedy s největším rizikem úmrtí, a žádný z těch nejstarších nebyl v té testované skupině! V tom druhém-následném-výzkumu kupodivu jaksi se opomnělo, že v jeho průběhu došlo k uplatnění nové a účinnější therapie. Nebylo korektní, když se teprve dodatečně hledaly další možné asociace AIDS, třeba s výskytem průvodních možných chorob. Ve vysledovaných ukazatelích o pobytu v nemocnici nebylo zas přihlédnuto k majetkovému zázemí pacientů. Majetnější pacienti si přece mohli dovolit delší hospitalizaci. Zpráva o výzkumu se nakonec opřela o jiné ukazatele a jiné výsledky, než jaké měly být původně sledovány.

Navíc nutně člověka mrazí představa, kolik lidí chtělo experimentovat s dr. Targovou, jen aby takto mohli triumfovat se svými alternativními názory na psychiku a na medicínu! A to všechno bez ohledu na její už nesnesitelnou předsmrtnou bolest, se kterou si takto bezcitně zahrávali...