STÁRNUTÍ: MECHANISMY, PREVENCE, BYZNYS

Po druhé světové válce nastalo - zejména v USA - výrazné zvýšení porodnosti (baby-boom) a děti, tehdy ve velkém počtu narozené (baby-boomers) jsou dnes padesátnicemi a padesátníky. Začínají se starat o to, jak dlouho tu ještě budou, co bude s jejich rodinami. Proto se otázky stárnutí dostávají do popředí pozornosti - vědecké a ovšem i komerční.

Stárnutí je obecný a neodvratitelný biologický jev, který odedávna přitahuje pozornost vědců. Kdysi jsme se učili, že stárnou všechny složky živé hmoty a mění se tak jejich vlastnosti - stávají se méně pružnými a odolnými. U bílkovin se tomu říkalo hystereze proteinů ( z řeckého husteros, pozdní, přicházející po ). I když se v biologii dnes už termínu hystereze nepoužívá, fenomén sám je nepochybný. Zejména se pozornost věnuje změnám buněčných proteinů, kolagenů, tvořících vazivo ve všech tkáních; zkřížené vazby mezi jejich jednotlivými molekulami snižují pružnost a odolnost starých tkání. To platí i pro jiné proteiny a významnou úlohu tu zřejmě hraje hladina krevního cukru. Proto nedostatečně léčení diabetici stárnou rychleji.

Genetika stárnutí 

Dlouhověkost je rodová a genetickou složku stárnutí lze vystopovat i v jednoduchých biologických systémech, jako jsou buněčné kultury. V závislosti na genetickém vybavení normální buňky v kulturách se po čase přestanou dělit a nakonec odumřou. Nádorové buňky mají změnu v genetické výbavě a jsou schopny se dělit a žít neomezeně. Jedna taková linie buněk z karcinomu krčku dělohy pacientky s iniciálami jména He.La. (He-La linie) přežívá a množí se v laboratořích od roku 1951! Když to však nastane nikoli v laboratorní kultuře, ale v těle nemocného, je zle.

V této souvislosti se mluví o znesmrtelnění, imortalizaci buněk. Když dovede lidský genom znesmrtelnit nádorové buňky, proč by nějaký zásah do něj nemohl vést alespoň k prodloužení života? Aniž by přitom ta vzniklá nesmrtelná buněčná linie zhubila rakovinou celý organismus?

Další teorie stárnutí 

Genom určuje naše stárnutí, ale je jisté, že jen zčásti. Nicméně jedna z teorií stárnutí je založena na mutacích, náhlých skokových změnách v genomu. Takové změny (vyvolané třeba toxickými látkami z prostředí, z potravy, z radiace, z mutací enzymů) pak vedou k urychlení degenerace tělesných proteinů a k urychlení stárnutí. Cukrovka (diabetes mellitus) je takovým příkladem, naštěstí tu důsledná léčba předčasnému stárnutí brání. Jak se ale bránit jiným skokovým změnám v genomu není jasné. Máme naštěstí nový výzkumný postup: na koncích každého chromozomu jsou tak zvané koncové částice, telomery ( z řeckého telos = konec) a zdá se, že jejich opotřebení, zkracování ke stárnutí buněk přispívá. Také už známe enzym, telomerázu, která na tyto koncové částice genomu působí; kdyby se podařilo jejich zkracování zabránit, třeba bychom stárnuli pomaleji...

Jedním z chemických faktorů, který stárnutí zřejmě urychluje, jsou tak zvané volné radikály, vysoce reaktivní chemické sloučeniny, vznikající v těle působením nejen toxinů (jedovatých látek) z prostředí, ale i vlivem normální činnosti buněk. Teorie působení volných radikálů při lidském stárnutí je pro farmaceutický průmysl jednou z nejdůležitějších: je k mání řada látek, které údajně tvorbě volných radikálů brání, patří sem vitamin C, vitamin E a jiné. Ovšem je nutno říci, že žádné užívání vitaminů ještě nikomu život prokazatelně neprodloužilo. Dokonce nadměrné užívání vitaminu C ( nad jeden gram denně) snad může i škodit...

Konečně tu je teorie hormonální. Na začátku minulého století různí šarlatáni ve Francii za velké peníze omlazovali staré pány injekcemi extraktů z opičích varlat. Samozřejmě: mužský hormon, záruka mládí a sexuální čilosti - kdo by tomu odolal. Byl to ovšem podvod. Přesto ale není pochyb o tom, že s pokročilým věkem aktivity našich žláz ubývá, a tak řadu projevů stárnutí dnes dovedeme léčit přípravky hormonů štítné žlázy, skoro nikdy však přípravky hormonů pohlavních, ale kupodivu v posledních letech přípravy hormonu růstového. Obecně však platí: jde to jen v případě nedostatku dotyčných hormonů, kdy se nahrazuje jejich nedostatek, a podávání jakéhokoli nadbytku - jen s cílem bránit normálnímu stárnutí - je nebezpečné. Takže "hormonální omlazování" je jenom fikcí a novodobě dost nebezpečným byznysem.

Baby-boomers však chtějí něco kupovat 

Zplozenci populační exploze v USA po druhé světové válce však stárnou, mají strach ze stáří a tak vytvářejí na trhu poptávku po čemkoli, co by je pro ně samé, pro jejich rodiny a pro užívání jejich většinou poctivě získaných majetků chránilo pro další léta. Tam, kde je poptávka, vznikne ovšem nabídka. Někdy až docela kuriozní: když dr.Tom Johnson z University of Colorado v Boulderu zjistil, že u hlístice Coenorhabditis elegans lze změnou jednoho genu prodloužit životnost tohoto "červa" třikrát, hned dostal nabídku z jedné gerontologické kliniky v Mexiku, aby jí dodával extrakt z těchto hlístic, že budou jeho extrakt podávat stárnoucím pacientům a on bude bohatý... Dostával však podobné nabídky dvakrát, třikrát ročně i z jiných míst, a protože je seriózní vědec, všechny odmítl. Má na to rozumný názor: boj proti stárnutí je odvěkou tužbou lidstva, ale dnes skutečně máme naději, začínáme vědět, co stárnutí způsobuje a co proti tomu můžeme dělat. Problém je v tom, že to, co proti tomu můžeme dělat, je nepříjemné, nepohodlné, obtížné.

Co může skutečná věda stárnoucím nabídnout? 

Reálnými možnostmi zpomalování lidského stárnutí - založenými ovšem převážně na pokusech se zví5aty - se zabývá rozbor Constance Holdenové v americké Science ( The Quest to Revers Time,s Toll, Science 295:1032-1033, www.sciencemag.org ). Především se však soustřeďuje na rostoucí byznys, který se kolem toho vyvíjí - vyjmenovává postupně firmy, které se do boje o zákazníky, nechtějící stárnout, zapojily. Mnohé byly založeny skutečnými vědci, kteří ovšem chtějí profitovat ze svých objevů, vznikají pak složité právní problémy s vlastnictvím patentů, etikou "prodeje vědy", spoluautorstvími atd. "Vědci jako podnikatelé" jsou ovšem fenoménem, který se netýká jen stárnutí. Jedním ze způsobů, jak prodloužit dobu života pokusných zvířat, je výrazné omezení jejich spotřeby potravy, asi na dvě třetiny toho, co by zvířata normálně spotřebovala při volném přístupu k potravě. Ostatně úplně volný přístup k nadbytku potravy se v přírodě jen zřídka vyskytuje, nebo je tato hojnost potravy provázena její nízkou kalorickou hodnotou s nízkou stravitelností - to je případ volně se pasoucích přežvýkavců. Když se však laboratorním potkanům nabídne nadbytek chutné potravy (tzv.cafetery diet), rychle ztloustnou a doba jejich dožití se zkrátí. Výrazné omezení příjmu potravy u člověka však naráží na potíž s pocitem hladu. Ten lze sice tlumit některými léky, většina z nich však má dráždivé účinky, na některé starší dokonce vzniká návyk ( na kdysi u nás populární fenmetrazin), některé musely být z trhu pro nebezpečné vedlejší účinky, a to i s úmrtími, staženy. Omezení přívodu kalorií patrně mění metabolismus živin a kdyby se podařilo nalézt chemické příčiny těchto změn, dalo by se lidské tělo "ošidit"; mohlo by se jíst normálně podle chuti, ale podáváním nějakého (zatím jen teoretického) léku by se v těle navodily změny jako při hladovění. To by mohlo dobu dožití prodlužovat tak, jako se prodlužuje u podvyživených zvířat. Je to zatím jen fikce, ale střídmost a udržování nízké tělesné váhy nepochybně už dnes k prevenci stárnutí patří.

Zásah do genomu se zdá nadějný 

Vraťme se však k hlísticím, u kterých dr.Tom Johnson změnou jediného genu prodloužil život třikrát. Logickým postupem by bylo, změnit analogický gen u člověka - pak by se takto geneticky modifikovaní lidé dožívali třeba i trojnásobku normální doby žití, to jest 200 let. Jenže stejně dobře je možné, že by jim to "znesmrtelnilo" jen některé buňky a to by ovšem vedlo ke zhoubným nádorům, k předčasné smrti a utrpení. Přesto i seriózní vědci připouštějí, že by se životosprávou, zásahy do metabolismu a případně i genovou manipulací dal lidský život prodloužit. Průměrná doba dožití by pak mohla být 130 let. Všechno, co je více, je pro ně nesmysl. A seriózní vědci, zabývající se v laboratořích stárnutím u pokusných zvířat, se úzkostlivě střeží zaplést se s firmami. Vědec Steven Austad z University of Idaho říká: "Když se na mě obracejí firmy zaměřené na byznys proti stárnutí, vyhýbám se jim jako moru. Nechci skončit na jejich webových stránkách..."

Když je zatím genová manipulace u člověka, vedoucí k dlouhověkosti, jen fikcí, zbývá ještě další možnost, to je chránit genom před poškozením toxickými látkami z prostředí, z cigaretového kouře, z chemikálií v potravě. Hlavním cestou by mělo být odstranění takových toxických látek z potravy a z prostředí, aby nenarušovaly normální strukturu deoxyribonukleových kyselin. Zatím se ale ani neví, které všechny látky to jsou, a také se neví, jak mnoho by to kýženému cíli - dlouhověkosti - mohlo přispět. Jelikož jednou z takových významných látek jsou už uvedené volné radikály, farmaceutický průmysl se snaží intenzívně přesvědčit o účinnosti svých antioxidantů, bránících účinku volných radikálů. Opakuji, že u žádného z nich účinek co do prodlužování lidského života nebo zábraně projevů stárnutí nebyl spolehlivě prokázán.

Jaký genom mají století? 

V roce 1997 zemřela ve svých 122 letech Francouzka Jeanne Calmentová. Je známo mnoho jiných lidí, dožívajících se více než sto let a tak se nabízí otázka, čím se od ostatních liší. Dva lékaři z Bostonu dokonce založili společnost Centagenetix, která se chce soustředit na studium dlouhověkých a třeba objevit něco, co lidský život prodlužuje. Jakou mají naději, se zatím nedá říci: co však z dosavadních studií vyplynulo, je to, že většinou žili klidně a zdravě, nikdy neztloustli, živili se střídmě a hlavně - netrpěli běžnými chorobami stáří jako je arterioskleróza, vysoký krevní tlak, cukrovka a ovšem - neonemocněli rakovinou. Zajímavé je to, že mnozí dlouhověcí střídmě požívají alkohol, zejména červené víno. Doporučit alkohol jako prostředek proti stárnutí se ovšem zatím nedá, zejména nikoli v mladším věku - hrozí nebezpečí návyku a alkoholismus. Ale přece poměrně seriózní informace z posledních desetiletí ukazují, že po dosažení 6O let věku mírné dávky alkoholu neškodí a snad dokonce přispívají k prevenci arteriosklerózy. Mírnými dávkami se tu rozumí 2 dl červeného vína nebo ekvivalent (0,7 l 12^o piva nebo 0,5 dl 40% destilátu) denně. Pozornost se asi soustředí hlavně na koncové partie chromozomů (a na zmíněné telomery) a na enzym telomerázu. Firma Geron Corp. v Menlo Parku v Kalifornii má na to řadu patentů a skutečně se jí daří telomerázou prodloužit telomery v transplantátech kůže u zvířat. Ale zase se objevuje starý problém: jak zajistit, aby se omladily jen ty správné buňky a omlazená tkáň příliš nerostla...

Co může lékařská věda proti stárnutí nabídnout už dnes? 

Po všech těchto nadějích, z nichž se asi jen nemnohé splní, si může čtenář právem položit otázku: co tedy? Jsou toho plné příručky o zdravém životním stylu a tak jen heslovitě.

Především se musí začít už v mládí. Přiměřeně pestrá výživa s dostatkem vápníku je podmínkou zdravého vývoje kostí, stejně jako mírná a pravidelná svalová námaha. Přetěžování při intenzivním sportu musí být pod lékařskou kontrolou. Nezačít kouřit, nepropadnout drogám včetně alkoholu. Vytvoření životního programu, uspokojení z práce, schopnost zaujetí pro práci i osobní zájmy - to vše přispívá k duševní vyrovnanosti i v pozdějších letech života. A nepochybně konsolidovaná klidná rodina, vystříhání se násilí trpěného i konaného. Nemá se ztloustnout v mládí ani později. Mít pod kontrolou hladinu cholesterolu v krvi, v dospělosti mít pod kontrolou krevní tlak, po celý život dle možnosti a schopností vykonávat fyzickou práci, při omezení schopností aspoň chodit nebo trochu cvičit, a to třeba i v sedě nebo vleže. Po šedesáti letech střídmě a dle chuti i stavu trochu červeného vína nebo piva. O ovoci, zelenině a vláknině každý ví. Pilulky proti stárnutí zatím žádné nejsou.

Přehled komerčních firem, které se v USA pokoušejí o vývoj léků proti stárnutí (dle www.sciencemag.org Feb.8.,2002)

název	sídlo	zaměření
Genentech	San Francisco	výzkum genomu
Centagenetix	Boston	výzkum staletých
Elixir	San Francisco	stárnutí živočichů
Cero-Tech		napodobení omezení potravy
Geron Corp.	Menlo Park, Cal.	telomery, telomeráza
Life Extension Found.	Florida	potravové dodatky, hormony
LifeSpan Genetics		napodobení omezení potravy
Kronos	Phoenix,Arizona	antioxidanty
Younggevity	Carroltown,Texas	minerály, antioxidanty
American Academy of Anti-Aging Medicine		výchova lékařů