Česká věda a Pražské jaro (1963 - 1970)
Sborník z konference (Praha 22.-23.listopadu 2000), Vydala Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum pro Výzkumné centrum pro dějiny vědy (Ústav dějin - Archiv Univerzity Karlovy.
Pozoruhodný pokus o sebereflexi naší vědy, protože dnes ještě žijí mnozí aktivní účastníci "vědeckého" Pražského jara. Historikové "nemohou proto uzavírat možnosti svého poznání tím, že ponechají analýzu dění takzvaným nezúčastněným generacím příštím," konstatuje prof.PhDr.Josef Petráň. - "Čekat na vyšetření všestranných dat nedávné doby by zároveň znamenalo zbavit se možnosti využít rozšíření poznání o naraci pamětníků, v jejich selektivním zobrazení je přítomna subjektivní interpretace vnímaného stejně, jako se jí nevyhne historik, ať už dnes nebo za sto let. Jenomže potom, pokud to bude někoho zajímat, už nebude komu klást otázky při posuzování nikoli -jak to bylo- , ale -jak tomu nejspíš být nemohlo- .
Proto se konference věnovala vývoji především vědeckých institucí a osobností, vztahu vědy a ideologie, vědy a politiky, konečně pak modernizaci a pozoruhodným výsledkům vědy.
Ten, kdo prožil aktivně dobu Pražského jara, může tedy konfrontovat snahy historiků analyzovat události, které se ho bezprostředně - a tehdy životně - dotýkaly. Proto pamětníky zaujmou a ty mladé, kteří měli to štěstí nebýt v tehdejším soukolí politiky, poučí například kapitoly: Akční program KSČ z roku 1968 a vysoké školy, Československá akademie věd v letech 1952 - 1970, Akademik Ivan Málek a legislativní návrhy v letech 1963 - 1968, František Šorm - závěr politické kariéry, Otto Wichterle a Svaz vědeckých pracovníků, Renesance Československého časopisu pro fyziku, K počátkům ekologizace naší biologie, Opožděná reportáž o neopožděném kultu (Vyhnání Ivana Svitáka z akademie věd v roce 1964), Renesance sociologie a výzkum československé společnosti v roce 1967, Historická věda v letech 1967-1971, Jan Patočka o českých dějinách, Jak Slavík a obnova činnosti Historického klubu, Dilema Josefa Kočího - postoj k srpnové okupaci, Studentský majáles roku 1965 aneb Allan Ginsberg králem majálesu, Českobudějoviští vysokoškoláci a Pražské jaro. Historik Antonín Kostlán v závěru publikace dělí sledované údobí osmi let do čtyř úseků, které se odlišují svou dynamikou, atmosférou i vnitřní logikou:
- doba tání - tj. období prosazující se postupné liberalizace a odumírání strachu (mohli bychom je charakterizovat výkřikem ze studentského majálesu "Středověk je pryč!"; do konce roku 1967)
- období hromadného uvolnění a euforického nadšení ("Cenzura je zrušena, hurá!", "Ať žije Dubček!"; leden - srpen 1968)
- období šoku z okupace země a pocitu potřeby národní jednoty a solidarity ("Jsme s vámi, buďte s námi"; srpen 1968 - duben 1969)
- období počínající normalizační kocoviny ("Jaký je váš názor na vstup vojsk Varšavské smlouvy?"; postupně od dubna 1969)
