Záchrana ohrožených živočišných druhů klonováním

Již v prvních dnech "dollymánie", která zachvátila sdělovací prostředky v únoru 1997 po zprávách o narození klonované ovce Dolly, se začalo hovořit o možnostech zachránit tímto postupem ohrožené druhy savců. Nejčastěji byla v této souvislosti zmiňována panda velká. Uź to mnohé naznačovalo. Panda rozhodně nepatří k druhům, jejichž klonování by bylo " na spadnutí". Je ale druhem, který se těší obrovské přízni sdělovacích prostředků. Rok 2001 přinesl na poli klonování ohrožených druhů zvířat dva významné úspěchy. Zdaleka ale nedal odpověď na všechny otázky, které s tímto tématem souvisejí.

První klonovaný gaur 

V říjnu roku 2000 oznámili vědci z americké biotechnologické firmy Advanced Cell Technology (ACT), že koncem listopadu přijde na svět první klonovaný živočich náležející k ohroženému druhu. Malý býček Noah se měl narodit holštýnské krávě Bessie, ale on sám byl zástupcem gaurů, divokých turů druhu Bos gaurus. Kdysi obývali gauři rozsáhlé končiny Nepálu, Ásamu, Barmy, Indočíny, Malajska a Přední Indie. Dnes jsou tu velice vzácní.

Ničení přirozeného životního prostředí a intenzivní lov zatlačily gaury do vysokohorských lesů, kde jich přežívá asi 36 000. Gaur se proto ocitl na seznamu ohrožených druhů a Mezinárodní konvence o obchodu s ohroženými druhy (CITES) zakazuje obchod jak s živými gaury tak i s jejich trofejemi či jakýmikoli výrobky z jejich rohů, kůží či paznehtů.

Noah byl naklonován ze zamražených kožních buněk gauřího býka, který uhynul v jedné zoo v USA. Vědci z Advanced Cell Technology (ACT) vzali celkem 692 gauřích kožních buněk a vpravili je do vajíček domácího skotu zbavených jejich vlastní dědičné informace. Takto vzniklá embrya se vyvíjela po dobu jednoho týdne v laboratorních podmínkách a 81 jich dosáhlo vývojového stádia blastocysty. Vědci vybrali 42 nejživotaschopnějších zárodků a ty přenesli do pohlavního traktu 32 krav. Zabřezlo jen osm příjemkyň embryí. Dvěma byly odebrány vyvíjející se gauří plody pro zevrubné analýzy, u dalších pěti krav plody odumřely zhruba po třech měsících. Klonovaný plod úspěšně donosila jen jediná kráva.

Klonovaný gaur nakonec přišel na svět císařských řezem v prvních dnech roku 2001. Důvodem tohoto zpoždění byla prodloužená březost, která se řídila spíše délkou březosti u gaurů (tedy vyvíjejícího se plodu) než délkou březosti skotu (tedy matky, která plod nosila). Noah trpěl od prvních okamžiků řadou vážných zdravotních problémů. Musel dýchat kyslík a na nohy se postavil až po dvanácti hodinách usilovné páče ošetřovatelů a veterinárních lékařů. Jednu chvíli to s ním vypadalo velice nadějně, ale pak náhle uhynul na silnou střevní infekci. První klonovaný gaur žil necelých 48 hodin.

Noaha zabila bakterie Clostridium perfingens, která není u telat nijak výjimečná. U telat, jež přišla na svět císařským řezem, je ale tato klostridiová infekce krajně nezvyklá. "Kontrolní" tele, které bylo napojeno stejným mlezivem jako Noah a bylo chováno ve stejných podmínkách, neonemocnělo. Je možné, že gaur byl k infekci vnímavější díky tomu, že přišel na svět díky klonování. Poruchy imunity nejsou u klonovaných mláďat nijak vzácné. Na druhé straně ale hodnotili veterináři Noema ihned po narození jako celkem životaschopné mládě. Zvláště je potěšilo, že při své porodní hmotnosti 36 kilogramů zjevně nenesl známky nadměrného růstu, kterým klonovaný skot často trpí. V některých případech byla císařským řezem přivedena na svět klonovaná telata s porodní hmotností 70 i 90 kilogramů (obvyklá porodní hmotnost telat se pohybuje do 30 kg). Příčina tohoto "přerůstání" není známa, ale je gigantický vzrůst mláďat se pojí se silně sníženou životaschopností.

Klonovaný muflon 

Ještě před narozením klonovaného gaura, konkrétně v listopadu 2000, přišel na svět první klonovaný muflon (Ovis musimon). Svět se ale o jeho existenci dozvěděl až v říjnu 2001 poté, co mezinárodní tým vedený Pasqulainem Loiem z university v sardinském Teramu publikoval výsledky experimentu v prestižním vědeckém časopise Nature Biotechnology.

Mufloni pocházejí ze středomořských ostrovů, konkrétně ze Sardinie a Korsiky. Původní divoká populace muflonů se dnes počítá na stovky kusů a muflon je proto ve své domovině chráněným živočichem. Tým Pasqualina Loie se pokusil naklonovat muflony z buněk a vajíček odebraných z těl dvou mufloních samic uhynulých v jedné ze sardinských rezervací. Do laboratoře dopravili odebraná mufloní vajíčka a tzv. granulozní buňky, které vajíčko obklopují. O granulozních buňkách se ví, že jsou vhodné pro klonování. Z tohoto typu tělní buňky už byly naklonovány myši, skot, ovce nebo prasata.

Jak granulozní buňky tak i vajíčka ale byly mrtvé. Pro vlastní klonování proto byla použita vajíčka domácích ovcí. V případě granulozních buněk se vědci spolehli na to, že jejich dědičná informace nebyla výrazněji poškozena a je schopna reprogramace v plně funkční embryonální genom.

Přenosem jader mrtvých mufloních granulozních buněk do cytoplasmy enukleovaných ovčích oocytů vzniklo 27 zárodků nesoucí kompletní jadernou mufloní dědičnou informací. Zárodky byly kultivovány v podmínkách in vitro po dobu jednoho týdne a sedm z nich se vyvinulo do stádia blastocysty vhodného pro přenos náhradní matce. Jako příjemkyně embryí posloužily čtyři hormonálně stimulované domácí ovce. Dvě z nich zůstaly po přenosu embryí březí, ale jedna záhy potratila. Poslední ovce ale nakonec porodila 3,5 kg těžké mufloní mládě.

Postup klonování přenosem jader 

Pro klonování savců s využitím somatických buněk odebraných z těla dospělých zvířat je využíváno několika technik, které ale ve své podstatě vycházejí z techniky použité týmem Iana Wilmuta v roce 1996 k naklonování ovce Dolly. Ta se opírá o technické postupy, které použil ke klonování ovčích embryonálních buněk Steen Willadsen v roce 1986.

Jednobuněčný klonovaný zárodek je vytvořen z tělesné (somatické) buňky a zralého oocytu. Vajíčko (oocyt) je nejprve zbaveno vlastní jaderné informace. Zákrok je proveden jemnou skleněnou kapilárou, kterou je z oocytu odsáta část cytoplasmy s chromozomy, což vidíme na následujícím videu (snímek Advanced Cell Technology, formát avi, velikost souboru 4,19 MB!!)

Z oocytu tak vznikne cytoplast, do kterého je vnášeno jádro klonované buňky.

Při postupu, který zvolil tým Iana Wilmuta a který použily i týmy klonující gaura a muflona, je somatická buňka spojena s cytoplastem elektrofúzí. Membrány somatické buňky a cytoplastu jsou k sobě mechanicky přitlačeny a následný elektrický výboj vyvolá splynutí cytoplastu se somatickou buňkou. Elektrický stimul zároveň navodí podmínky pro zahájení vývoje vzniklého klonovaného zárodku.

Při klonování muflona bylo využito buněk, které byly již mrtvé. Ukázalo se, že zásadní je pro klonování neporušená dědičná informace použitých buněk nikoli jejich životaschopnost. Cytoplasma vajíčka zřejmě dokáže v takové nenarušené dědičné informaci aktivovat všechny geny potřebné pro vývoj zárodku, plodu a pro dokonalé funkce těla.

To není zase až tak velké překvapení. Například dědičná informace spermie je schopna zajistit po vstupu do vajíčka následný vývoj zárodku i v případě, že pochází z mrtvé spermie. To se ukázalo při úspěšném oplození vajíček myši spermiemi dehydrovanými při nízkých teplotách ve vakuu při lyofilizaci. Dokázal to americký biolog japonského původu Ryuzo Yanagimachi.

Odolnost dědičné informace lyofilizované spermie k poškození demonstroval Yanagimachi tím, že na svém přednáškovém turné po japonských universitách vozil po tři týdny v kapse saka ampulku lyofilizovaných myších spermií. Po návratu na svou domovskou universitu v havajském Honolulu pak s úspěchem použil tyto spermie k oplození vajíček in vitro. Mrtvá spermie nepronikne do vajíčka sama, ale musí tam být vnesena mikroinjekcí. Jakmile se ale jádro lyofilizované spermie dostane do cytoplasmy vajíčka, plní zde všechny své biologické funkce.

Mezidruhové klonování 

Matematika klonování ohrožených savců je neúprosná. V případě pokusu v ACT bylo použito bezmála sedm set buněk, na konci stálo jedno jediné mládě. Účinnost celého postupu dosáhla jen 0,14%. V případě klonovaného muflona je účinnost podstatně vyšší Z dvaceti sedmi zárodků se narodilo jedno mládě a to představuje účinnost 3,7%. Tento údaj je skutečně impozantní a byl by považován za úspěch i při klonování hospodářských zvířat, které už veřejnost začíná vnímat jako něco zcela běžného. Přeceňovat bychom ale asi neměli ani jeden z údajů, protože jde o výsledky prvních dvou úspěšných experimentů.

Předchozí pokusy o naklonování ohrožených druhů savců skončily neúspěchem. Šlo konkrétně o pokusy naklonovat divokou ovci argali (Ovis ammon) a pokusy naklonovat bizona severoamerického (Bison bison). V obou případech byla použita pro klonování vajíčka blízce příbuzných druhů, v případě argali to byla vajíčka domácí ovce, v případě bizona vajíčka domácího skotu.

Získat dostatek vajíček od samic ohrožených druhů je obtížné, riskantní a v řadě případů prakticky nemožné. Znamenalo by to odchytit volně žijící samici, v narkóze jí odebrat vajíčka a opět ji vypustit do přírody. Proti tomu hovoří jasně řada okolností. U řady ohrožených druhů ani neznáme přesné dávkování narkotizačních prostředků a předávkování by mohlo zvíře ohrozit. Odchycené zvíře by bylo nutné složitě transportovat z odlehlých končin k dobře zařízeným laboratořím a to je spojeno s dalšími riziky. Navíc je odchyt a jakýkoli zákrok pro každé zvíře silným stresem. Riziko by bylo prostě neúnosné.

Zatím bylo při všech pokusech o naklonování ohrožených zvířat využito cytoplastů získaných z vajíčka samic hospodářských zvířat. Hovoří se proto o mezidruhovém klonování. Domestikované živočišné druhy jsou voleny tak, aby si byly klonovanému volně žijícímu živočišnému druhu fylogeneticky co nejblíže.

Naklonování gaura pomocí vajíček skotu významně usnadnila skutečnost, že tuři tvoří geneticky úzce příbuznou skupinu, jejíž příslušníci se mezi sebou vzájemně kříží. Mezidruhoví kříženci byli nejednou využiti při zušlechtění domácího skotu. Za zmínku stojí například podíl bizona severoamerického v plemeni skotu označovaného jako cattaloo (slovo vzniklo jako složenina anglických slov cattle čili skot a buffalo čili bizon), případně podíl indického tura zebu (Bos indicus) v plemenech skotu Santa Gertrudis a dalších.

Při klonování muflona byla využita vajíčka ovce. I v tomto případě jde o blízce příbuzné druhy. Někteří odborníci dokonce zastávají názor, že se muflon podílel na vzniku některých evropských ovčích plemen. Díky tomu nenabývají odlišnosti mezi jadernou dědičnou informací klonované tělesné buňky a cytoplasmou recipientního vajíčka fatálních dimenzí. V takto klonované zárodku je zřejmě také zajištěna jistá kompatibilita mezi jadernou dědičnou informací somatické buňky a mitochondriální dědičnou informací vajíčka. Protože se při klonování dostává do recipientního vajíčka i určité množství cytoplasmy tělesné buňky, není bez významu ani kompatibilita mitochondrií dvou živočišných druhů, které se v zárodku střetávají.

Svůj význam má při mezidruhovém klonování i fakt, že vědci mohli čerpat jak u skotu tak i u ovcí z bohatých zkušeností při získávání vajíček, kultivaci zárodků v laboratorních podmínkách a jejich přenosu do těla náhradní matky. Totéž platí i o klonování skotu a ovcí, které je poměrně dobře zvládnuto. Názorně si můžeme význam těchto okolnosti demonstrovat na skutečnosti, že klonování koně Pržewalského (Equus przewalskii) je navzdory jeho blízké příbuznosti s domácím koněm v současnosti jen ztěží uskutečnitelné. Reprodukční biotechnologie narážejí u koně na řadu obtíží a například oplození in vitro se u koní daří jen sporadicky.

Mezidruhové přenosy embryí 

Rizika, která provázejí jakékoli zásahy do organismu samic ohrožených druhů, se staví do cesty i přenosům klonovaných embryí náhradní matce. I tady se proto používají jako příjemkyně embryí samice blízce příbuzných druhů hospodářských zvířat. Tým Pasqualina Loie si ověřil možnost úspěšného donošení mufloního plodu domácí ovcí při prvním zdařilém pokusu o oplození mufloních vajíček v podmínkách in vitro.

Vajíčka odebraná muflonce odchované v zajetí byla v laboratorních podmínkách nejprve kultivována po dobu 20 hodin, aby dozrála, a následně byla oplozena spermatem mufloního berana. Po týdnu kultivace in vitro byly zárodky ve stádiu blastocysty přeneseny hormonálně stimulovaným domácích ovcím, které je úspěšně donosily až do porodu. Narodila se zdravá mufloní mláďata.

I tento případ dokazuje, jak je odběr vajíček od odchycených volně žijících samic problematický. Pokud se vědci pokoušeli odebrat vajíčka odchyceným volně žijícím muflonkám, následné oplození ve zkumavce skončilo nezdarem. Stres při odchytu zřejmě ovlivnil hormonální hladiny v těle zvířat tak silně, že získaná vajíčka neměla potřebnou biologickou kvalitu. Přesto se už podařilo přenést mezidruhově i embrya volně žijících druhů. Pracovníci amerického Audubon Institute Center for Research of Endangered Species (AICRES) vedení Betsy Dresserovou s úspěchem přenesli embrya vzácné antilopy bongo (Boocercus euryceros) samicím mnohem hojnějších antilop losích (Taurotragus oryx).

Velká pozornost je věnována i kočkovitým šelmám. I tady už byly podniknuty první významné kroky. Betsy Dresserová dokázala například na sklonku roku 1999 přenést zmražené embryo divoké kočky plavé (Felis silvestris libyca) samici kočky domácí. Jde sice "jen" o přenos embrya mezi různými poddruhy a nikoli o skutečně mezidruhový přenos, ale vzhledem k tomu, že se mezi kočkovitými šelmami nachází celá řada druhů ohrožených vyhubením , jde o slibný počin. Při chovu v zajetí nebývá u kočkovitých šelem jejich příslušnost k podruhům mnohdy respektována. Vážný problém představuje existence velkého počtu podruhů například u ocelotů (Felis pardalis). Při odchovu v zajetí vznikají často hybridi různých poddruhů, jejichž hodnota pro záchranu biologické rozmanitosti druhu je silně problematická.

Další klonované druhy? 

Vědci z ACT již ohlásili záměr klonovat pyrenejský poddruh kozorožce španělského (Capra pyrenaica pyrenaica) známý také jako bucardo. Poslední samice bucarda uhynula počátkem ledna roku 2000, když jí padající strom rozdrtil lebku. Navzdory přísné ochraně, která byla pro bucardo vyhlášena už v roce 1973, podlehl tento kozorožec ilegálnímu lovu, devastaci životního prostředí a přírodním katastrofám, mezi nimiž největší nebezpečí představují mohutné sesuvy půdy vyvolané erozí odlesněných svahů. Naštěstí odebrali veterináři na jaře roku 1999 z ucha poslední samice vzorky buněk a ty zamrazili. Pro klonování bucarda by mohly být využity zkušenosti získané při úspěšném klonování koz, jež se poprvé zdařilo v roce 1998 americkým a kanadským vědcům. Buňky by mohly být klonovány s pomocí kozích vajíček a i naklonované zárodky by mohla donosit domácí koza. Přesto visí nad smyslem tohoto podniku zásadní otazník. I kdyby se vše zdařilo a díky klonování by se narodilo několik genetických kopií poslední samice bucarda, na postavení tohoto kozorožce jako vyhynulého biologického druhu by se prakticky nic nezměnilo. Obnova populace kozorožce bucardo by uvázla na tom, že k dispozici nejsou buňky, z kterých by mohl být naklonován samec.

Vědci z ACT se domnívají, že ani to nemusí být nepřekonatelný problém. Samičí pohlaví je u savců určeno přítomností dvou pohlavních chromozomů X v každé buňce. V buňkách samců se vyskytuje jen jeden pohlavní chromozom X a druhým do páru je mu samčí pohlavní chromozom Y. Viceprezident ACT Robert Lanza předpokládá, že bude možné odebrat ze samičí buňky jeden chromozom X a nahradit jej chromozomem Y izolovaným z buněk samce jiného poddruhu kozorožce španělského. Z takové buňky by pak mohl být naklonován kozel kozoroha, který by nebyl úplně čistokrevným bucardem, ale příliš by se od něj nelišil. K tomu ale musíme podotknout, že podobný přenos chromozomů se zatím u savčích buněk nikomu nepodařilo provést. A i kdyby se to podařilo vědcům z ACT v případě bucarda, zůstala by genetická variabilita obnovené populace toho kozorožce velmi omezená, protože by ji tvořila v zásadě genetická informace jednoho jediného zvířete.

K dalším z vytypovaných ohrožených druhů, kterým by mohlo pomoci klonování, patří podle vědců některé africké antilopy, tygři sumatránští (Panthera tigris sumatrae) nebo panda velká (Ailuropoda melanoleuca). Jejich klonování ale bude o poznání komplikovanější, protože patří k živočichům, kteří nemají blízce příbuzné druhy mezi hospodářskými zvířaty. Poznatky o biologii reprodukce těchto zvířat jsou často velmi omezené a s uplatněním biotechnologických postupů je u velkých kočkovitých šelem nebo antilop mnohem méně zkušenosti.

V centru pozornosti se ocitá například horská varianta antilopy bongo. Těch přežívá ve volné přírodě asi 50 kusů v jedné nevelké lokalitě v Keni. V zoologických zahradách celého světa žije podle plemenné knihy asi 550 těchto zvířat. Nížinný poddruh bonga je na tom jen o málo lépe, protože by jich mělo roztroušeně žít ve střední a západní Africe několik tisíc.

Počet pand velkých, které ještě přežívají v několika horských bambusových pralesích Číny, se odhaduje asi na 1 100 kusů. Na světě jsou mnohem ohroženější druhy, ale panda velká se stala pro svou mediální popularitu symbolem boje za záchranu ohrožených živočichů. I Číně občas poslouží záchrana pandy k politické propagandě.

V srpnu roku 1999 oznámil tým čínských vědců vedených Dayuanem Chenem první pokus o naklonování pandy. Číňané použili buňky z pandího svalu, dělohy a mléčné žlázy a spojili je s králičím vajíčkem zbaveným jeho vlastní dědičné informace.Vzniklé embryo nechali vyvíjet v laboratoři, ale nepřenesli je náhradní matce. Právě s volbou druhu, který by donosil klonované pandí embryo, bude velká potíž. Samotnou pandu nebude možné použít, protože by to bylo pro každou pandí samici velice riskantní. Nejbližším relativně hojným příbuzným pandy je medvídek mýval (Procyon lotor). Jeho samice jsou ale pro donošení mláděte pandy příliš malé. Další živočišné druhy většího tělesného rámce jsou pandě z fylogenetického hlediska relativně hodně vzdáleny.

Vědci z ACT hodlají využít jako náhradní matky pro klonované pandí embrya samic medvěda baribala (Ursus americanus) a plánují také využít pro klonování pandích buněk medvědí vajíčka. Už během podzimní lovecké sezóny roku 2000 měli odebírat vajíčka z těl zastřelených severoamerických medvědic. Pandí buňky měli biologové z ACT získat ze zamražených vzorků tkání odebraných z těla pand Hsing-Hsing a Ling-Ling, jež uhynuly v zoologických zahradách. Naklonovaná embrya by měla být následně přenesena do těla medvědic chovaných v zoo. Proto se vědci z ACT spojili s veterinárními lékaři z rezervace Bear Country, kteří už s úspěchem přenesli medvědí embryo a dosáhli toho, že náhradní medvědí matka porodila medvídě cizí samice.

Pro a proti 

Vědci z ACT požádali čínskou vládu o poskytnutí pandích buněk, ale z Číny přišla zamítavá odpověď. "Jsme vždycky otevřeni novým myšlenkám, které mohou přispět k dlouhodobému přežití ohrožených druhů. V současnosti ale nemáme v úmyslu poskytnout komukoli pandí buňky pro klonování," oznámili zástupci pekingské zoo v oficiální nótě.

Motivy čínské strany není těžké rozkrýt. Mezi čínskými biology se těší poměrně značnému vlivu skupina ochotná demonstrovat na pandách možnosti čínských biotechnologií. Tito lidé jsou odhodláni se blýsknout před světem za jakoukoli cenu. Ať to stojí co to stojí. Hlas opozice, která varuje před unáhlenými a riskantními kroky, je o poznání slabší a chybí mu podpora oficiálních míst. Názorně se to projevilo při bouřlivé diskusi kolem projektu, jenž si kladl za cíl získat první pandu oplozením in vitro. Marně poukazovali kritici na riziko spojené s odběry oocytů pandím samicím a prakticky nulovou šanci na úspěch.

V této situaci se dá jen těžko očekávat, že by Čína dala někomu šanci, aby jim klonování pandy "vyfoukl". Navíc mohou mít Číňané celkem oprávněné výhrady k reálnosti plánů firmy ACT. Těmi se ostatně netají ani někteří přední američtí odborníci.

"Jedna věc je přenést embryo gaura do těla domácí krávy, která patří k blízce příbuznému druhu," říká David Wildt, který patří k předním odborníkům na rozmnožování exotických zvířat. "Vzít embryo pandy a přenést je do těla medvědici je něco úplně jiného. Navíc máme jen nepatrné zkušenosti s přenášením embryí u medvědů."

Řada kritiků ale odmítá klonování ohrožených druhů jako takové. Namítají, že klonování je v rozporu se skutečnými zájmy ochrany zvířat ohrožených vyhubením. Vyčítají podobným experimentům, že odvracejí pozornost veřejnosti od nejdůležitějších úkolů, které představuje ochrana nenarušeného životního prostředí, kde mají ohrožení tvorové jedinou šanci přežít.

Zcela jistě to platí o ohlášeném projektu, v kterém mají indičtí vědci naklonovat gepardy štíhlé (Acinonyx jubatus). Původní indická populace těchto kočkovitých šelem byla vyhubena a nezachovaly se z ní ani konzervované buňky. Indové proto hodlají získat gepardí buňky z Iránu, kde se tyto šelmy ještě stále vyskytují ve volné přírodě. Projekt za jeden milion dolarů tedy nemá za cíl vrátit do přírody vyhubené indické gepardy, ale naklonovat gepardy iránské. Jako dárkyně vajíčka a příjemkyně naklonovaných gepardích embryí by měly posloužit samice leopardů. I kdyby tento přehnaně ambiciózní a ve své podstatě nesmyslný projekt uspěl, vyvstane tu problém, kam naklonované gepardy vypustit. Křovinaté roviny, které byly domovem těchto zvířat, jsou v Indii nenávratně zdevastovány. Právě to se stalo původním indickým gepardům osudným.

Mnozí kritici klonování jdou ještě dál a tvrdí, že mimo své přirozené prostředí už není živočich tím, čím by měl být. To je ale námitka, kterou lze vnést proti všem snahám o záchranu ohrožených druhů mimo jejich přirozený areál. Nejednou slyšíme podobné výtky i na adresu zoologických zahrad nebo chovných stanic. Zastánci biotechnologických metod se brání tím, že při záchraně ohrožených živočichů nemáme právo opominout ani jednu z možnosti, jež se nám nabízejí, klonování a další biotechnologie nevyjímaje. Odpůrci klonování se netají obavami, že podobné pokusy odčerpají velké množství finančních prostředků, které by bylo možné využít přímo k záchraně ohroženého živočicha. Poukazují například na to, že pokusy s naklonováním pandy budou stát obrovské peníze a ty by mohly být mnohem efektivněji vynaloženy na záchranu posledních čínských horských bambusových pralesů a k zastavení jejich kácení. To by přispělo k záchraně desítek nebo i stovek pand, zatímco klonování zachrání v nejlepším případě jen několik málo zvířat. Zastánci klonování na to odpovídají, že získávají prostředky z úplně jiných zdrojů, než z kterých čerpají programy na ochranu životního prostředí ohrožených zvířecích druhů, a proto jim rozhodně "neujídají" z nepříliš tlustého "finančního krajíce".

Vědci z ACT také odmítají výtku, že klonováním bude vytvořena geneticky jednotvárná populace zvířat a vidí v klonování naopak cestu ke zvýšení genetické rozmanitosti přežívajících populací ohrožených zvířat. V případě prvního klonovaného muflona i gaura byly použity buňky odebrané z uhynulých kusů. Dědičná informace těchto zvířat by byla pro genofond druhu jednou pro vždy ztracena. Klonování ji ale dokáže konzervovat. Rozumně prováděné klonování tedy může zmírnit redukci genetické rozmanitosti malých ohrožených populaci.

Určité "genetické riziko" je ale s klonováním přeci jen spojeno. Při mezidruhovém klonování se dostává do genomu ohroženého druhu mitochondriání dědičná informace živočišného druhu, který posloužil jako dárce oocytů pro klonování. Klonovaný gaur nesl v buňkách mitochondrie skotu a klonovaný muflon má v buňkách mitochondrie ovce. I když představuje mitochondriální dědičná informace ve srovnání s jadernou dědičnou infromací jen zlomek, nelze tento jev pouštět ze zřetele.

Vnesení cizí mitochondriální dědičné informace do genofondu ohroženého živočišného druhu nemusí být nutně nezvratné. Mitochondrie předává potomstvu jen samice. Samci je na své potomky nepřenášejí. Je ale otázka, zda bychom si mohli dovolit pro potřeby "očištění" populace od cizí mitochondriální dědičné informace vyřazovat z reprodukčního procesu všechny samice, které tuto cizí dědičnou informaci nesou.

Svými výhradami proti mezidruhovému klonování a následným mezidruhovým přenosům embryí ohrožených druhů se netají ani odborníci na chování divokých zvířat. Obávají se, že matka cizího druhu nebude schopna předat mláděti potřebné návyky. Vymizí z ní to, co biologové někdy označují jako "tradici" nebo dokonce jako "kulturu".

Zastánci klonování argumentují dobrými zkušenostmi z některých mezidruhových přenosů embryí. Samice antilopy losí, které se po přenosu cizího embrya narodilo mládě antilopy bongo, prožila po porodu určitý šok, ale nakonec mládě přijala za své a vychovala malou samičku bonga bez problémů. Když malá antilopa bongo dospěla, zapojila se do života ve stádě příslušníků svého vlastního druhu. Našla si pohlavního partnera mezi antilopami bongo a nakonec vychovala bez jakýchkoli potíží vlastní mláďata. Nezdá se, že by ji život s matkou cizího druhu nějak vážně poznamenal.

Všechny tyto diskuse dokládají, že klonování zvířat ohrožených vyhubením zdaleka není jen biologickým problémem, ale má mnohem širší společenské dimenze.