Výkonnostní srovnání - spolupráce průmyslu a vědy

Benchmarking Industry - Science Relationships

Německá ministryně pro vzdělání a výzkum, Edelgarda Bulmahnová a zástupce generálního tajemníka OECD, Herwig Schlögl, hostili spolu dvoudenní společnou konferenci v Berlíně ve dnech 16. a 17. října 2000 na téma Benchmarking Industry - Science Relationships, tedy Výkonnostní srovnání spolupráce průmyslu a vědy. Na celém světě vlády poznávají, jakou příležitostí pro inovaci a rozvoj ekonomiky je intensivní spolupráce mezi průmyslem, universitami a veřejnými výzkumnými institucemi. V Berlíně se sešlo více než 400 představitelů průmyslu, veřejného výzkumu, universit i občanské společnosti, aby prodiskutovali, jaké strategie a pobídky je třeba zavést, aby vyvolaly ekonomický přínos ze spolupráce a jaká opatření a pravidla jsou nezbytná k tomu, aby ochránila veřejné investice do výzkumu a přetvořila je ve společenské bohatství.

Německé federální ministerstvo pro vzdělání a výzkum a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) si přejí vyslovit poděkování všem přednášejícím, moderátorům a zpravodajům jednotlivých sekcí a účastníkům, kteří se zasloužili o to, že konference skončila jednoznačným úspěchem a stala se měřítkem pro úspěch dalších podobných akcí. Diskuse na konferenci se soustředila na tři základní témata: Jak se může sektor veřejného výzkumu přizpůsobit nastupujícímu podnikatelskému modelu výzkumu a inovací? Jak mohou jeho účastníci - vlády, veřejné výzkumné instituce a průmysl - zabezpečit, aby poznatky plynoucí ze spolupráce přispěly jak k ekonomickým, tak i sociálním cílům? Jak mohou vlády, university a průmysl pěstovat lidský potenciál nezbytný pro udržitelný výzkum a inovace v kontextu rostoucí světové konkurence o talenty?

Konference ukázala, že země OECD se nacházejí při řešení těchto problémů na různé úrovni. Země Evropy a regionu Asie a Pacifiku zkoumají úspěšné postupy a reformní pravidla, a vytvářejí systém pobídek. Spojené státy, které se za posledních 20 let ve spolupráci průmyslu s vědou dostaly nejdále, čelí dnes novým problémům, plynoucím z rizika možného konfliktu mezi posláním jednotlivých partnerů spolupráce a využíváním duševního vlastnictví vytvořeného z veřejností financovaného výzkumu. Mezi účastníky konference panovala široká shoda v následujících názorech:

• Vztahy průmysl - věda jsou pilířem "nové ekonomiky". Výjimečná ekonomická výkonnost USA v současných letech nás upozorňuje na úlohu účinné interakce mezi průmyslem a veřejným výzkumem při přetváření vědomostí v inovace. Silné vazby mezi průmyslem a universitami jsou rovněž pro státy kritické, protože jsou schopny přitáhnout a udržet talentované výzkumníky.
• Výzkumné a komerční cíle jsou nejen slučitelné, ale mohou se vzájemně posilovat. Státy jako Německo, Velká Británie, Finsko, Austrálie či Francie udělaly velký pokrok v dosahování komerčního využití veřejného výzkumu, ale mnohé jiné země stále zaostávají ve změně předpisů a při vytváření pobídek pro komercializaci.
• Neexistuje jediný model pro komercializaci výsledků výzkumu, ale jsou zapotřebí společná pravidla. Veřejně dotované výzkumné organizace (university či státní výzkumné instituce) a průmysl jsou nejvíce kompetentní k tomu, aby určily, čím může být jejich vzájemná spolupráce obohacená. Vlády jsou zodpovědné za stanovení základních pravidel, které odrážejí veřejný zájem, ale poskytují správné pobídky jak firmám, tak výzkumným organizacím a výzkumníkům financovaným z veřejných prostředků.

Přes rozdílné přístupy jednotlivých zemí v organizaci a intensitě vztahů mezi průmyslem a vědou, Konference stanovila účinné postupy a vyzdvihla priority činnosti, které jsou platné ve všech zemích. Aby se vyvážily příležitosti a rizika, je vhodné zavést strategická opatření především v šesti oblastech:

• Zabezpečit vhodný rámec pro práva spojená s duševním vlastnictvím. Vláda musí stanovit jasná pravidla a vodítka pro využívání výsledků výzkumu financovaného z veřejných prostředků a zároveň poskytnout výzkumným institucím dostatečnou autonomii. Vláda musí zabezpečit dostatečný přístup veřejnosti k poznatkům z výzkumu financovaného z veřejných prostředků. Také si musí být vědoma rizik pro výzkum a inovační systém, které mohou vzniknout, pokud je poskytnutá právní ochrana příliš silná. Konečně je třeba stanovit etická pravidla pro veřejné výzkumné instituce, aby se předcházel či řešil konflikt zájmů mezi institucemi a výzkumníky zapojenými do spolupráce s průmyslem.
• Podporovat účast malých firem v inovačních procesech. Mladé technologicky zaměřené firmy sehrávají v propojování vědy a trhu klíčovou úlohu. Vlády oprávněně vidí prioritu v podpoře zakládání nových firem pracovníky výzkumu, aby se podpořily inovační procesy. Ty zaplňují mezeru mezi výsledky výzkumu a novými inovativními výrobky či službami. Stávají se také nástrojem universit pro široké uplatnění licencí vyvinutých technologií. Zároveň ale představují příležitost pro veřejnou podporu a pobídky existujícím malým a středním firmám, jmenovitě těm, které jsou činné v rozvinutém ("zralém") průmyslu s cílem pomoci jim propojit se na vědeckou základnu a obohatit svou inovační schopnost.
• Přitahovat a udržovat lidské zdroje. Neustále sílí i přes hranice poptávka pro vysoce kvalifikované a zkušené zaměstnance a vyvolává obavy o "vysávání mozků" (brain drain), protože v některých zemích ztráta dvou či tří klíčových jedinců může zcela ochromit vlastní výzkumné kapacity. Chtějí-li firmy i výzkumné instituce udržet talenty, musí investovat do podnikového vzdělávání, a vytvořit možnosti dalšího odborného růstu a výborné pracovní podmínky pro výzkum. Chtějí-li university přitáhnout studenty, musí jejich vzdělávací programy lépe pamatovat na všestrannost a na kontakty s průmyslem využívané ve výzkumu a výcviku. Pro vlády je podstatné, aby odstraňovaly překážky a obtíže kladené pohybu výzkumníků a pružnosti při jejich zaměstnávání.
• Zlepšit vyhodnocování výzkumu. Je třeba rozvinout hodnocení výsledků výzkumu financovaného z veřejných zdrojů jako odezvu na značné rozšíření komercializačních aktivit vysokých škol a veřejných výzkumných ústavů, a evaluační kriteria musí zahrnout i skutečnost, v jaké míře byly vynikající výzkumné výsledky a jejich rozšiřování ve vzdělávacím procesu propojeny s průmyslovým využitím. Hodnocení jednotlivých výzkumníků ve veřejném výzkumu by mělo být upraveno tak, aby lépe odráželo jejich příspěvek ke komercializaci poznatků. Obecně lze konstatovat, že vlády postrádají informace a nástroje ke sledování vztahů mezi průmyslem a vědou a k hodnocení jejich účinnosti. V této oblasti by národní iniciativy měly být doplněny dalšími aktivitami na mezinárodní úrovni, aby se vyvinuly indikátory a metody vzájemného porovnávání ("benchmarking").
• Reagovat na globalizaci. Zrychlující se mezinárodní propojování výzkumných a vývojových činností velkých firem, stejně tak jako rostoucí celosvětová soutěž o získávání podnikatelů, výzkumných talentů a rizikového kapitálu, nutí vytvářet národní strategie rozvoje vztahů mezi vědou a průmyslem. Na jedné straně se více než kdy jindy stává klíčem k úspěchu zapojení zahraničních firem do národních programů vědy a výzkumu. Na druhé straně musí být výzkumné ústavy a university podpořeny k vytváření mezinárodních kontaktů na průmysl.

Sekce I: Řídíme a komercializujeme know-how a základní dovednosti vysokých škol a veřejných výzkumných ústavů 

Podsekce:

• Změny rolí vysokých škol a výzkumných institucí v inovačním procesu
• Úspěšné národní postupy společného vytváření hodnot v inovačním procesu

Zpravodaj: Eyal Press, Journalist and Research Fellow, Open Society Institute, New York, USA

Pracovní skupina se zabývala třemi základními okruhy problémů:

• Jak lze vyvážit na jedné straně úsilí o vědeckou výjimečnost (scientific excellence) veřejného výzkumu a jeho přímý příspěvek k ekonomickým ziskům na straně druhé?
• Jak by měly být organizovány vztahy mezi průmyslem a vědou na úrovni státu a jak na úrovni regionu?
• Jaká napětí mohou vznikat mezi průmyslovou sférou a vědeckou sférou, a jak je lze zvládat?

Mezi účastníky panovala shoda v tom, že je třeba hledat takové řešení dlouhodobého partnerství, při němž získávají obě strany. Podobně byla nalezena shoda i v tom, že klíčem k úspěšné inovaci je výměna informací, znalostí, dovedností a kvalifikovaných osob mezi oběma sektory (soukromá sféra, university, veřejné výzkumné instituce), a že pro realizaci těchto vztahů je zapotřebí součinnost vlády, universit i průmyslu.

Úloha vlády. Mezi základními opatřeními, které by měly uskutečnit vlády na podporu transferu vědomostí a pro budování vazeb mezi vědou a průmyslem, byly uvedeny:

• Podporovat partnerství veřejného a soukromého sektoru. Mnohé země již zahájily činnosti směřující k vytvoření takového partnerství ve vybraných cílových oblastech, které by vedlo ke vzniku inovací. I když politikové na tomto poli musí sehrát aktivní úlohu, bylo zdůrazněno, že priority nestanovuje vláda, ale partneři.
• Vytvářet fondy rizikového kapitálu: vláda musí pro podporu investic udělat víc, než jen "klidit se z cesty". Je třeba vytvořit takové daňové pobídky, aby se soukromému sektoru vyplatilo investovat do výzkumu. "Dobré úmysly bez kapitálu nefungují", konstatoval Baruch Raz, vědecký poradce Izraelského velvyslanectví v UK.
• Podpořit regionální seskupování ("clusters"). Ty nejúspěšnější vazby mezi vědou a průmyslem jsou postaveny na kontaktech výzkumu s mnoha firmami regionu (tj. s regionálním seskupení firem). Tím se dosahuje trvalé výměny informací a pravidelných kontaktů, a taková partnerství živí inovační procesy na regionální úrovni.
• Změnit vysokoškolské zákony. S vědomím toho, že inovace je často úměrná struktuře pobídek, zakotvených v právním rámci, umožnily různé vlády svým vysokým školám změnou zákonů větší pružnost ve vztazích s průmyslem. Francie například nedávno přijala Zákon o výzkumu a inovacích, umožňující výzkumníkům zakládat podniky, které využívají výsledky jejich práce, stávat se akcionáři, či zasedat ve správních radách podniků.
• Starat se o osvětu veřejnosti. Vláda musí přijmout aktivní opatření k tomu, aby veřejnosti vysvětlila výhody investování do výzkumu a do podpory vztahů mezi průmyslem a vědou.

K uvedeným opatřením na úrovni státu je účelné přidat další, na úrovni mezinárodní:

• Harmonizovat mezinárodní systém patentů. Příliš mnoho času se vyplýtvá na pokusy vyrovnat se s rozdílnými administrativními okrajovými detaily procedury podávání patentů a udílení licencí, které se liší v různých zemích. Jednotné standardy by výrazně omezily byrokratické procedury.
• Výkonnostní srovnávání mezi státy. K měření úspěšnosti různých daňových soustav a inovačních strategií je třeba stanovit nadnárodní cíle a zprostředkovat hodnocení odborníky, které by umožnilo zemím, aby se jedna od druhé poučily. "Národní cíle nestačí, je třeba mezinárodní srovnávání" (Peter Loeve, EC)

Úloha vysokých škol a výzkumných organizací. Ústřední otázkou moderní university je, jak vyvážit abstraktní hledání pravdy s vytvářením praktického společenského prospěchu. Diskuse ukázala řadu příkladů dokumentujících, že toho lze dosáhnout, aniž by vysoká škola musela obětovat své tradiční poslání.

• Změna universitní kultury. Vzhledem k tomu, že universita často vnímá aplikovaný výzkum a spolupráci s průmyslem jako něco, co na vysokou školu nepatří, je třeba zdůrazňovat, jaký prospěch z tohoto směru činnosti může mít. Patří sem (1) nové zdroje financování, (2) nové příležitosti pro absolventy, (3) v některých oborech i nové směry výzkumu.
• Vyvážit odbornou pověst v teorii s odbornou pověstí v praxi. Moderní universita neodvozuje svou pověst pouze z abstraktních intelektuálních cvičení. Neměla by se omezit jen na "vědu pro vědu", ale měla by současně otevírat prostor pro inovativní výzkum v aplikovaných vědách.
• Vychovávat všestranně vzdělané odborníky. V nové ekonomice jsou vědomosti často méně důležité, než inovativní myšlení. Studenti, kteří se nejlépe prosazují, mají široké vzdělání, které jim umožní překračovat hranice mezi disciplinami. Navíc university musí rozvinout programy, které studentům pomohou poučit se o jiných částech světa. To je rostoucí měrou podstatné v globální ekonomice.
• Pracovat raději se školou, než proti ní. Někteří profesoři chtějí rozvíjet podnikatelské činnosti, jiní ne. Je důležité zavést pružné přístupy a vytvořit pobídkový systém pro ty z nich, kteří vidí přínos v upevňování vztahů s průmyslem.
• Pracovat v souladu s národními zákony. K tomu, aby vytvořily vazby na průmysl, by university neměly překračovat zákony. Pokud je zákon příliš omezuje, měly by spolupracovat s politiky na jejich změně.

Úloha průmyslu. Kapitáni průmyslu by rádi urychlili proces transformace poznatků z výzkumu do praktických výsledků, ale průmysl musí respektovat odlišná pravidla a zvyklosti, které platí v oblasti výzkumu.

• Umět přemýšlet v delším časovém horizontu a stanovit středně a dlouhodobé cíle: průmysl musí vzít v úvahu, že pro většinu universitního výzkumu trvá roky, než se jeho výsledky promítnou do praxe, a že jeho výsledky ze samotné podstaty problému nelze předpovídat a plánovat. Přínos spolupráce pro průmysl nebude pravděpodobně okamžitý.
• Podporovat otevřenost a spolupráci v záležitostech duševního vlastnictví. Průmysl má právo uplatnit vlastnické nároky na výsledky výzkumu a na duševní vlastnictví, pokud je výzkum financován ze soukromých prostředků. Je ale důležité umožnit přístup veřejnosti k výsledkům výzkumu financovaného veřejností v otevřených databázích.
• Šířit vzájemný respekt mezi oběma kulturami. Obě strany musí brát v úvahu vzájemné odlišnosti a cenit si toho, co ze vzájemné spolupráce získávají. Průmysl může vědcům pomoci tím, že myšlenky uvede na trh a tím, že poskytne svou odbornost v marketingu a výrobě, své konstrukční zkušenosti a jiné služby. Zároveň může průmysl těžit (1) z přístupu k novým myšlenkám, (2) z přístupu k absolventům, (3) z přístupu k výzkumným laboratořím a databázím.

Možné konflikty zájmů a jejich řešení.. Rozvoj vztahů mezi vědou a průmyslem zvyšuje různá napětí mezi oběma sférami, která musí být rozpoznána a řešena, má-li být zachována podpora veřejnosti a její důvěra. Klíčové body zahrnují:

• Řešit konflikty zájmů: stále více výzkumníků je různými způsoby svázáno s firmami, které sponzorují jejich práci. Studie ukazují, že se průmyslové sponzorování veřejného výzkumu vede ke snížené objektivitě jeho výsledků. Například studie Mildred Cho z Centra etiky biomediciny Stanfordské university uvádí, že 98% výzkumných zpráv z projektů financovaných průmyslem referuje pozitivně o zkoumaných lécích vyráběných sponzorskými firmami, zatímco u výzkumu financovaných z jiných zdrojů je to pouze 79%. Finanční vazby mezi výzkumníky a firmami proto musí být zveřejněny, a vláda by měla stanovit pravidla, která by zabezpečila integritu vědy. (V USA se například připravuje změna pravidel, která se vztahují na provádění klinických zkoušek na lidských subjektech, kde konflikt zájmů vedl k soudním sporům a k obvinění z neetického chování.)
• Dosáhnout rovnováhy mezi požadavkem na otevřenost a ochranou vlastnických zájmů: podmínkou podání patentové přihlášky je uchovat po určitou dobu výsledky výzkumu bez publikování, vlastnické zájmy by ale neměly zdržet publikování výsledků po nepřiměřeně dlouhou dobu. Zároveň by měl být zajištěn přístup veřejnosti do databází financovaných z veřejných prostředků.
• Dosáhnout rovnováhy mezi základním a aplikovaným výzkumem: státy musí podporovat aplikovaný výzkum vedoucí v krátké době k ekonomickým přínosům. Státy by ale v dlouhodobé perspektivě utrpěly, pokud nevytvoří prostor pro základní, nedirigovaný výzkum, jehož přínosy se prokáží až mnoho let (někdy i generací) později.

Mezi účastníky konference panovala shoda v tom, že nová ekonomika, ekonomický růst a rozvoj bude rostoucí mírou záviset na investicích do vědy a na úspěšném transferu technologií. Představitelé vlády, výzkumných universit a soukromého sektoru by měli společně zlepšovat vzájemné vazby, podporovat inovace a napomáhat tomu, aby nápady se rychle dostaly až na trh. Všichni zúčastnění si musí být vědomi toho, že inovace není v první řadě o technologiích, ale o lidech, kultuře a o schopnosti vzájemně komunikovat.

Účastníci se ale rovněž shodli na tom, že neexistuje universální návod na úspěch. Jednotný postup nemůže fungovat, protože v různých zemích existuje rozdílná kultura a rozdílný právní rámec. Otevřená mezinárodní spolupráce by neměla vést k pokusu stanovit jednotný a závazný postup, přijatý všemi zeměmi, ale k poznání úspěšných metod, a k poučení se ze zkušeností jiných zemí. Ústředním úkolem pro vlády je umožnit a napomáhat inovacím, a přitom zabezpečit, aby se mezi partnery vztahů mezi průmyslem a vědou vytvořil vzájemný respekt a duch spolupráce.

Sekce II: Inovativní nástroje pro společné vytváření hodnot na rozhraní mezi vědou a průmyslem. 

Podsekce:

• Zacházení s duševním vlastnictvím, marketing, inovační platforma
• Financování úspěšných inovací

Zpravodaj: Phillipe Mustar, Centre for Study of innovation, Ecole Nationale supérieure des mines de Paris, France

Po dlouhou dobu panovala mezi politiky představa, že university a veřejně financovaný výzkum představují svým způsobem rezervoár, v němž se dají lovit nové nápady a poznatky. Příspěvky a diskuse na konferenci ukázala, že se tento názor na veřejný výzkum mění. Klíčovými slovy v této sekci byla: partnerství, interakce, spojenectví, spolupráce a sítě. Sekce se zabývala třemi okruhy problémů:

Strategie a mechanismy vztahů mezi vědou a průmyslem. Tyto vztahy mohou nabývat různých forem: výzkumné kontrakty, společné výzkumné programy, úloha universit v podávání a rozšiřování patentů (licencování), zakládání nových firem (spin-off). Současná strategie, zaměřená na licencování a podporu spin-off by neměla zastínit jiné důležité mechanismy interakce. Sekce přijala 3 důležité závěry:

• Vztahy mezi vědou a průmyslem se nevytvářejí samy od sebe. Klíčovou úlohu hraje vytvořený právní a politický rámec, zejména na místní či regionální úrovni, kde má přijatá strategie a podpora silnější dopad, a může obsáhnout všechny partnery, zejména malé a střední firmy.
• Strategie může využít širokou škálu nástrojů (technologická centra, úřady pro transfer technologií, veřejné agentury, inkubátory, firmy vlastněné universitou, fondy rizikového kapitálu typu "seed", kanceláře pro licencování patentů), ale tyto nástroje přinášejí užitek jen tehdy, má-li veřejný výzkum (tj. university a výzkumné instituce) jasnou strategii.
• Žádný způsob nelze označit jako "jediný a nejlepší". Mechanismus vzájemné interakce, osvědčený v jedné zemi, může všude jinde selhat. Dokonce v téže zemi může fungovat na jedné universitě, ale ne na jiných, které mají odlišnou kulturu. Může vyhovovat v některých odvětvích výzkumu, např. v biotechnologii, ale už ne ve strojírenství nebo v softwarovém inženýrství.

Dovednosti veřejné sféry potřebné pro řízení vztahů s průmyslem. Za předpokladu, že pouze velmi malý počet patentů, licencí a nově založených firem se stane významným zdrojem financování, je třeba, aby instituce veřejného výzkumu, včetně universit, investovaly do řízení vztahů s průmyslem.

• Nejdůležitější jsou investice do lidí (manažeři zabezpečující kontakty s průmyslem, licenční smlouvy, či podporu nově založených firem, manažeři inkubátorů), schopných vyhodnotit technologie, nalézt vhodné trhy, kultivovat a rozvíjet vztahy výzkumu a průmyslu, a v neposlední řadě i řešit konflikty zájmů.
• Rozhodnutí o tom, zda má výzkumná instituce sama internacionalizovat své komerční činnosti, či zda se má spolehnout na externí organizace, záleží na její velikosti. Lze však obecně doporučit vytváření společných výborů, v nichž by spolupracovali zástupci výzkumníků, investičních (zejména rizikových) fondů a manažerů z průmyslu i universit. Téměř povinností je formování otevřených sítí odborníků pro určitou oblast.

Zakládání nových firem (spin-off): Ve většině zemí je proces zakládání nových firem výzkumníky a jejich podpory spíše novinkou pro university a veřejné výzkumné instituce. Závěry účastníků diskuse vyzněly v tomto smyslu:

• Proces spin-off je mimořádně účinným mechanismem transferu technologií. Nové firmy vytvářejí trvalé vazby mezi veřejností financovanými výzkumnými institucemi a trhem, zejména na regionální úrovni.
• Strategie veřejnosti musí brát v úvahu rozmanitost takto vzniklých firem. Některé jsou založeny studenty, jiné universitními profesory. Některé jsou ustaveny na bázi patentu patřícího universitě, jiné pouze neokázale využívají přenos zkušeností. Některé firmy mají vysoký růstový potenciál a vyžadují značné finance v prvotní fázi (z fondů typu "seed"), zatímco jiné jsou a zůstanou malé.
• Pro podporu procesu spin-off se využívá řada finančních i nefinančních nástrojů. Klíčem je ale zapojení rizikového kapitálu, protože ten nepředstavuje pouze vložené finance, ale též aktivní manažerskou podporu opřenou o dovednosti marketingové, podnikatelské a finanční.

Sekce III: Podpora vytváření nového průmyslu a ekonomického oživení: regionální a sektorové přístupy 

Podsekce:

• Podpora nových průmyslových odvětví
• Oživujeme zralá průmyslová odvětví

Zpravodaj: Theo Roelandt, vedoucí odd. Research & Development, DG Industry and Service; Dutch Ministery of Economic Affairs, Holandsko

Od devadesátých let je ve všech zemích jedním z klíčových prvků inovační politiky spolupráce mezi vědou a průmyslem. Nejobvyklejším strategickým řešením, jak přemostit tuto mezeru byl podnět ke vzniku zprostředkovatelských organizací, jako jsou agentury pro transfer technologií. Tyto instituce se pokusily propojit zvědavostí hnané akademické výzkumníky, zajímající se o nové koncepty a myšlenky, s průmyslovými vývojáři a konstruktéry zaměřenými na dosažení stanovených cílů. O roli zprostředkujících organizací se vedly živé diskuse.

K dnešnímu dni se inovace jeví jako společenský a interaktivní proces, do něhož přímo zasahují různí účastníci inovačního systému a těch, kteří z inovací těží. Blízkost ve společném regionu může tomuto procesu napomáhat, a skutečně důležité pro inovační proces je vytvářet stálé a dlouhodobé vztahy, založené na důvěře a na neformálních vazbách. V tomto typu inovačních procesů se zprostředkovatelské organizace uplatňují méně. To neznamená, že v nich nemohou sehrát svou roli. Jedním ze závěrů naší sekce je poznatek, že takovéto organizace či konsultanti mohou být důležití, jde-li o úlohu malých a středních firem (MSP) v inovacích a v regionálním seskupení ("clusteru" ).

Jiný obecný poznatek, uváděný téměř ve všech příspěvcích, se týkal role, kterou MSP hrají v ekonomickém oživení a v inovacích. Hlavní potíží je, že většina MSP má velmi slabé kapacity výzkumu a vývoje. Část MSP, jak se zdá, nemá dostatečnou znalostní bázi, aby účinně komunikovala s universitami a výzkumnými organizacemi. V USA označují situaci jako "výzvu" (challenge), v Evropě jako "problém", zatímco příspěvky z Asie to označují jako "změnu" manažerských schopností MSP. V každém případě však z toho lze vyvodit závěr, že konsultanti a zprostředkující organizace mohou sehrát roli tím, že pomáhají MSP využívat znalosti z universit, a položit znalosti na ústřední místo jejich podnikatelských strategií.

Vztahy mezi průmyslem a vědou lze zlepšit dvojím způsobem:

• vytvořením hi-tech seskupení nebo sítí (sdružujících dodavatele, výrobce, výzkumníky, v souhrnu pak celý řetězec hodnoty a vědomostí); příkladem mohou být regiony biotechnologií v Německu,
• podporou procesu zakládání a činnosti universitních firem (spi-off). Všichni jste si jistě všimli, že "startovní horečka" dnes obchází celý svět.

Jak lze integrovat nové poznatky a technologie do hodnotových řetězců v rozvinutých průmyslových odvětvích?

Na tuto otázku je trojí dopověď:

• Zvyšováním konkurenčního tlaku. K tomu byly v naší sekci uvedeno několik pěkných příkladů. V případě Norského Lososového Rybářství vyvolaly zákony na ochranu proti nadměrnému výlovu velký tlak na dodavatele i na chovatele. V automobilovém seskupení v Sasku přežívají jen ty malé a střední firmy, které se dokáží vyrovnat s požadavky velkých dodavatelů, producentů finálních výrobků. V takovém případě je úloha vlády velmi jednoduchá: vytvořit silnou a tuhou konkurenční strategii.
• Založením spolupracujících sítí takových seskupení, v nichž dodavatelé, výzkumníci, i výrobci původního vybavení si vyměňují poznatky. Tato přímá interakce mezi vědou a průmyslem je velmi důležitá k tomu, aby tradiční průmysl držela v kontaktu s novým technologickým rozvojem.
• Výcvik pracovní síly na všech úrovních, pro dílnu i pro konstrukční kancelář. Pohyb pracovníků, kteří mají nejnovější znalosti, je velmi silným nástrojem k udržení tradičních průmyslových odvětví v kontaktu se současným rozvojem.

Hned po ustavení sdružení v odvětvích high-tech (jako např. v Německu biotechnologií), je dalším cestou k účinnějším vztahům mezi průmyslem a vědou je podpora začínajících firem při universitách. Jedním ze závěrů sekce je doporučení, aby vlády i university pomáhaly studentům a výzkumníkům založit své vlastní firmy (sdílením prostorů, využíváním vybavení, poradenstvím, vzděláváním v podnikatelských aktivitách a pod.) Universitní firmy mohou být zároveň řešením pro problémy spojené s průmyslovými právy (duševním vlastnictvím), vyvolané zablokováním spolupráce.

Co mohou vlády učinit pro zlepšení rozhraní mezi průmyslem a vědou?

Vlády mohou sehrát svou úlohu při vytváření nových sítí tím, že vytvářejí prostor pro výměnu informací mezi výzkumem a průmyslem v určitých oblastech (informační a komunikační technologie, léčiva, biotechnologie, a podobně i v rozvinutých průmyslových odvětvích). Role vlády je ale samozřejmě jen dočasná. Když síť nebo seskupení roste, když záležitosti začínají být závažné, měly by vlády odstoupit a ponechat iniciativu volnému působení tržních sil. Hlavní úlohou vlády na tomto poli je:

• napomoci výměně informací mezi výzkumem a průmyslem v počátečním stádiu spolupráce,
• investovat do špičkového výzkumu a do vzdělávacího systému.

Rozvinutá průmyslová odvětví i existující sítě a seskupení jsou vystaveny riziku, že se zaběhnou do vyjetých kolejí tradičních technologických trajektorií. V takovém případě soustředí většinu času na svou klíčovou znalostní bázi, a tím ztrácejí kontakt s novými technologiemi, které se mohou jejich činnosti týkat. (Výrazným příkladem může být přezíravost, s jakou si české strojírenství v 70. a 80. letech nechalo ujet vlak nastupující mikroprocesorové techniky. Pozn. překl.) Pro university i pro politiky může být úkolem této doby nalézt mechanismus, který by nutil úspěšná průmyslová odvětví neusnout na vavřínech a překračovat neustále svou oblast úspěšné a osvědčené znalostní báze.

Na konci jednání mi jeden z účastníků řekl. " Teď máme představu, co může v této oblasti znamenat přínos, a zcela určitě to souvisí s vytváření sítí a seskupení průmyslových a výzkumných účastníků. Jenže ve skutečnosti diskuse teprve začala a teď musíme lépe promyslet, jak tyto sítě skutečně fungují, a jaká má být úloha jejich členů." Myslím, že měl pravdu. Diskuse v naší sekci měla mnoho společného s úplným zahájením inovačních procesů, kdy se začíná s výměnou názorů na různé perspektivy a s výměnou zkušeností. Dospěli jsme k souhlasu v tom, že klíčem k úspěchu je sociální interakce. A také vytvoření dlouhodobých, stabilních a neformálních vztahů a důvěry. Takže nyní pokračujeme v dialogu a v hledání nových řešení na nové úkoly ekonomiky znalostí a sítí.

Sekce IV. Vztahy výzkum - věda v kontextu globalizace 

Podsekce:

• Usilujeme o světovost - trendy v řízení vědy a výzkumu
• Budování a využívání světových sítí

Zpravodaj: Alexander Gerybadze, Centre for International Management and Innovation, University Hohenheim, Stuttgart

Globalizace značně ovlivňuje procesy vědeckého objevování a průmyslové inovace ve všech zemích OECD. Nicméně vazby mezi průmyslem a výzkumem jsou zakotveny v národních systémech inovace, a strategie podpory vědy a výzkumu má často charakter národní agendy. Jednání v sekci se zabývalo následujícími ústředními tématy:

• Co je národního a co je světového ve vědě a výzkumu a v inovačním podnikání, a jak globalizace ovlivňuje vztah mezi vědou a průmyslem?
• Jaká poučení lze odvodit z nejlepších zkušeností a z různých modelů účinných vazeb věda-průmysl v zemích OECD?
• Jak využívají nadnárodní firmy rozptýlenou zásobárnu odborných znalostí na světové úrovni a v jaké míře se aktivně angažují ve vztazích mezi vědou a průmyslem v různých zemích nebo ve vybraných oblastech s high-tech seskupením?
• V jaké míře jsou samy vlády a veřejné výzkumné instituce "globalizovány"? Je dle jejich názoru globalizace prospěšná pro národní inovační systémy, a jaké jsou neplánované efekty a napětí, která tímto postupem vznikají?

Perspektivy globálního podniku. Některá průmyslová odvětví se stala skutečně celosvětová ve smyslu vytváření a rozšiřování nových poznatků: elektronika, telekomunikace, chemické a farmaceutické firmy. Perspektiva podniků byla představena na příkladech evropských a amerických firem (Alcatel, Intel a SWT Microelektronics). Navíc byl dopad globalizace vyhodnocen na organizaci technických služeb (finská VTT).

Světová střediska excelence: Společnosti usilují o vedoucí úlohu ve světovém měřítku, a průmyslový výzkum se musí provádět s globální perspektivou. Firmy chtějí udržovat střediska excelence v několika vedoucích lokalitách po celém světě. To vede k novým manažerským úkolům, ale má to i několik zásadních důsledků jak pro národní, tak i regionální strategii.

• Šíření osvědčených zkušeností uvnitř firmy: Nadnárodní firmy představují účinný mechanismus pro přenos zkušeností mezi jednotlivými lokalitami.
• Externí zadávání výzkumu a inovací: většina průmyslových účastníků zdůraznila význam aliancí a nových forem partnerství a kontrahovaného výzkumu. Kritickým prvkem globálního řízení inovací jsou vztahy mezi vědou a průmyslem, a zejména nové formy uspořádání mezi světovými firmami, špičkovými universitami a výzkumnými středisky.
• Integrované sdílení vědomostí napříč zeměmi a podnikatelskými útvary (SBU): Většina nadnárodních firem nově definovala své postupy v řízení vědy a výzkumu a v řízení inovací. Je zdůrazněno předávání zkušeností mezi podnikatelskými útvary, mezi oblastmi kompetence, i mezi geografickými lokalitami. Nové formy řízení znalostí mohou doplňovat vnitropodnikové integrované řízení znalostí o sdílení zkušeností mezi institucemi, včetně rozhraní mezi vědou a průmyslem.

Perspektiva vládních agentur. Pětice představitelů vládních agentur a národních výzkumných institucí z Austrálie, Kanady, Finska, Ukrajiny a Spojených Států popsala své zkušenosti a nové formy řízení vztahů průmyslu a vědy. Globalizace ovlivnila národní programy a výzkumné aktivity v každé zemi zcela odlišně. V uvažovaných státech byla čtyři témata označena jako důležitá:

• Základní mandát výzkumu pro "vědeckou vyjímečnost" ("Excellence in Science"): Vědecká politika ve vyspělých zemích ještě stále zdůrazňuje silnou roli "výzkumné vyjímečnosti" "Excellence in Research"), základní vědy a "posouvání hranic poznání". Toto "veřejné dobro vědy" bylo zčásti podminováno krátkozrakostí. Světová globální konkurence s důrazem na časově ohraničené řízení a snížení doby výzkumného cyklu vedla k přecenění krátkodobého aplikovaného výzkumu. Jen velmi málo zemí dokázalo udržet dobrou rovnováhu mezi dlouhodobě orientovaným základním výzkumem a aplikovaným výzkumem zaměřeným na průmysl.
• Vnitrostátní globalizace: Vztahy mezi průmyslem a výzkumem byly ovlivněny rozsáhlými výzkumnými a vývojovými činnostmi týkajícími se vnitřních aktivit FDI ve velkých nadnárodních korporacích. Hlavním příjemcem byl výzkumný systém ve Spojených Státech, v němž firmy z Evropy a Asie založily své výzkumné laboratoře. Podle Marie Freire, US National Institute of Health (NIH), až 30% institucí využívajících výsledky výzkumu její instituce dnes představují zahraniční firmy. Klíčovým problémem tedy zůstává: za jakých podmínek jsou zahraniční firmy oprávněny podílet se na národních programech, a jak by měly být k tomu nastaveny vhodné mechanismy?
• Vnější globalizace: Vládní agentury, národní výzkumná centra a university často podporují zahraniční expanzi národních high-tech firem, a samy se vzrůstající měrou podílejí na mezinárodních projektech. Například, velká výzkumná jednotka a poskytovatel technických služeb, VTT (Finsko), rozšířila své aktivity do zahraničí. Výzkumná střediska a university dalších zemí OECD dnes globalizují své činnosti (např. Fraunhofer Institut v Německu, TNO v Holandsku, MIT v USA).
• Nové mechanismy pro vztahy mezi průmyslem a vědou: V průběhu 90. let zde byly významné kvalitativní změny ve způsoby, jak byly řízeny vztahy mezi průmyslem a vědou. Základní otázky se soustředily na režimy duševního vlastnictví, partnerství veřejných a soukromých institucí, nové způsoby řízení konsorcií, jakož i důslednější hodnocení výkonnosti. Dr Freire (NIH) nastínila, jak byl mechanismus transferu technologií ve Spojených Státech revolucionalizován legislativními změnami v letech 80., a jak režim duševního vlastnictví ovlivnil vztahy mezi vědou a průmyslem na poli biotechnologií a zdraví. Tomas Brzustowski (NSERC) popsal kanadský model propojení národních sítí na mezinárodní expertizu. A nakonec Nick Fisher (CSIRO) ukázal, jak měření výkonnosti a přístup využívající hodnotu pro zákazníka, byl upraven pro evaluaci výzkumných středisek v Austrálii.
• Národní zájmy a toky vědomostí přes hranice: Mnoho účastníků diskuse se zabývalo touto "janusovskou tváří" globalizace. Ta představuje kritické téma v zemích vědeckého pokroku, jako jsou Spojené Státy či Kanada, kde probíhá živá diskuse o tom, zda mají být peníze daňových poplatníků používány k podpoře výzkumných aktivit zahraničních firem. Programy NIH jsou otevřeny firmám sídlícím v zahraničí, které provádějí výzkumné a výrobní operace v USA. Program NCE v Kanadě aktivně podporují zahraniční partnery a je propojen na globální síť firem a universit. V obou případech je národní výzkumná základna velmi sofistikovaná a mezinárodní vazby jsou reciproční a přinášejí prospěch oběma stranám. To ale nemusí platit pro země jako jsou Rusko, Indie či Ukrajina, kde záležitosti "úniku mozků" a toku vědomostí do zahraničí vyvolávají stále větší obavy. Jurij Gleba uvedl zajímavý výčet důvodů pro a proti mezinárodnímu transferu technologií pro zemi, jakou je Ukrajina. Účastníci diskutovali vhodné formy recipročních výměn mezi nadnárodními firmami a výzkumnými institucemi ve východní Evropě (tzn. nové formy spolupráce mezi výzkumnými institucemi a zahraničními nadnárodními firmami, podpora doktorandského studia západními společnostmi a pod.).

Poučení z nejúspěšnějších zkušeností. Jednání v sekci poskytlo vynikající přehled národních strategií a podnikatelských postupů týkajících se vztahů mezi vědou a průmyslem v různých zemích. Některé z těchto postupů jsou specifické pro zemi či firmu; některé jiné lze snadno přenést, a ty mohou představovat účinné "modely rolí", které lze přizpůsobit pro jiné země. Kandidáty pro takové vzorové srovnávací postupy ("benchmarks") jsou:

• Politika amerického institutu NIH provádějícího intensivní podpůrný program výzkumu ve zdravotnictví, zapojující university, střediska základního výzkumu, potenciální uživatele i globální farmaceutické firmy.
• Kanadský program sítí středisek excelence (NCE) účinně řídil 18 konsorcií zahrnujících university, výzkumná centra a podnikatelské firmy, se značnou účastí zahraničních partnerů.
• K dispozici jsou dobré příklady národních výzkumných středisek, která se internacionalizovala a privatizovala ve stejný okamžik. Zajímavým případem je VTT z Finska, organizace, která vybudovala rozsáhlou celosvětovou síť.
• Alcatel a ST Microelectronics představují zajímavé příklady vnitropodnikového rozšiřování úspěšných postupů v oblasti světových středisek excelence. A konečně Intel představil postup účinného mezinárodního řízení lidských zdrojů a jejich vzdělávání a výcviku.

Sekce V. Naplňujeme globální potřebu dovedností a mobility 

Podsekce:

• Strategické řízení lidských zdrojů pro optimalizaci vztahů mezi průmyslem a vědou
• Mezinárodní konkurence při získávání vysoce vzdělaných odborníků

Zpravodaj: Philip Shapira, Georgia Institute of Technology, USA

Diskuse, která se odehrála v této pracovní skupině, byla velmi obohacena výměnou skutečných zkušeností a případovými studiemi o tom, jak jednotlivé země a průmyslová odvětví na celém světě řeší problém potřeby vzdělaných pracovníků a jejich mobility. Znovu bylo potvrzeno nejen to, že lidský kapitál patří k nejdůležitějším složkám úspěchu, ale též že rozvoj, růst a propojení ("síťování") lidského kapitálu představuje dynamický prvek ovlivňující firemní, regionální a národní schopnost konkurence.

Na straně dodávky: Je zřejmé, že university a výzkumné instituce se musí rozvíjet, aby vyhověly novým požadavkům z průmyslu na výcvik vědců a technologů i v době, kdy se věda a technologie vyvíjejí, rozvíjejí se nové oblasti a zrychluje se růst znalostí i inovační procesy. Tyto instituce jsou podněcovány k tomu, aby se přesunuly ze svých věží ze slonoviny a z pozice továren na vzdělanost do vzájemně propojených center koordinujících a provádějících výzkum, která jsou pružnější v jednání s místními i světovými firmami, průmyslovými odvětvími a regiony ať již jde o vzdělávání, výzkum či transfer technologií. To je významný úkol.

Instituce se ze své samé podstaty často mění pomaleji, než se očekává, s mnoha vnitřními pobídkami k tomu, aby se tradiční postupy zachovaly. Na veřejných universitách mnoha zemí výzkumné pobídky stále směrují nejlepší doktorandy na nevýznamná témata v tradičních odvětvích. Přesto však university i jiné instituce se zaujatým vedením jsou schopny najít způsob, jak změnit náplň studia, výzkumné pobídky i celkovou orientaci, aby byly schopny lépe reagovat na současné i objevující se potřeby dovedností.

Na straně poptávky: Firmy i průmyslová odvětví se také mění, roste jejich vzájemná propojenost, i angažovanost ve spoluvytváření nových technologií a výrobků. Je důležité porozumět dějům v odvětvích s rozvinutou technologií a důsledkům, které mají na požadavky na vzdělání a mobilitu. Jak potvrdily případové studie z Nokie a z SAP, vědci i technologové potřebují v rostoucí míře teamové dovednosti, porozumění podnikatelským činnostem a pružnost, o nic méně než výborné odborné znalosti. A stále více se od nich očekává, že budou mobilní, a obzvláště v počátečních obdobích své odborné kariéry budou schopni měnit firmu a vstupovat do vzdělávacích procesů i vystupovat z nich.

Zprostředkovatelé: Mohou významně napomoci při šíření hustých síťových propojení mezi universitami a průmyslovými podniky. Sekce se seznámila s příklady, jak zprostředkující organizace v Britské Kolumbii a ve Velké Británii posílily výzkumné a transferové vazby a zabezpečily výcvik absolventů a rozvoj odborné kariéry. Tyto případy ilustrovaly, jak takoví zprostředkovatelé mohou soustředit jednotlivé požadavky průmyslu na dovednosti a sdělit je v širším měřítku universitám a výzkumným organizacím, zatímco ve stejné době zprostředkují institucionální vztahy s průmyslem.

Rozdílné země, oblasti, university a průmyslová odvětví vyvíjejí své vlastní, zvláštní strategie. odborné přípravy výzkumníků, ovlivněné charakteristikou inovačních systémů, vazbami mezi institucemi, strukturou průmyslu, historií a kulturou. Například výzkumné systémy v Německu a ve Švédsku již tradičně odměňují drobnější zlepšovatelské inovace uvnitř zavedené vědní discipliny, a jsou zaměřené na tradiční sektory průmyslu, jako je strojírenství či chemie. Špičkoví universitní výzkumníci mají těsné vztahy s velkými podniky svého sektoru, a ty nejlepší z mladých talentovaných vědců směrují do těchto zajetých kolejí. Naproti tomu ve Spojených Státech je mnohem více pobídek, které usměrňují výzkumníky, aby se zaměřili na novou, formující se problematiku nebo alespoň na interdisciplinární témata. To umožnilo Spojeným Státům úspěšně uskutečnit řadu průlomových inovací v informatice a ve zdravotní technice pomocí výzkumu a vytváření firem výzkumníky, jak to bylo zdokumentováno v případové studii o rozvoji podnikání a jeho vazbách na výzkum v Kalifornii. Některé velké evropské firmy nyní provádějí většinu svého výzkumu ve Spojených Státech, zatímco v Evropě se uskutečňuje aplikovaný výzkum a vývoj. Toto je pro firmy velmi přínosná strategie, i když poněkud ohrožuje výzkumné soustavy v Evropě.

Nicméně, Německo i Švédsko byly úspěšné při vytváření inovativního výzkumu a zakládání firemních komplexů v biotechnologiích a v informatice pomocí strategií, které snižovaly rizika pro výzkumníky a pro nové firmy. V jednom z případů velká švédská společnost podpořila vytváření nových firem v oblasti nastupujících technologií svými výzkumníky, ale zároveň jim nabídla možnost návratu, pokud jejich projekt selže. Podobně, nové německé biotechnologické firmy dosáhly úspěchu ne tím, že by jako v USA vše vsadily na riskantní skok průlomové inovace, ale vytvořily těsné vazby se zákazníky a vysokou míru přizpůsobení produktů jejich potřebám. Tato strategie byla inspirována chováním středních firem ve strojírenství.

Dostupnost vyškoleného personálu. Na jednání se neustále vracelo téma kritického nedostatku vyškoleného personálu v některých vědeckých a technických oblastech, například v počítačových vědách a v informačních technologiích. Ten je konstatován v mnoha zemích. To vyvolalo otázku, zda je tento nedostatek v rostoucích vědeckých a technologických oblastech krátkodobého nebo cyklického charakteru, či zda je součástí dlouhodobých trendů, které si vyžadují rozšířenou "dodávku" v určitých oblastech technických dovedností. Dále, přestože university pod tlakem rozšiřují kapacitu pro přijímání uchazečů pro rozvíjejících se oblasti vědy, v mnoha zemích (včetně zemí Evropy a severní Ameriky) není vždy jasné, zda mají dostatek domácích studentů, schopných a přejících si tato místa zaplnit. Je zapotřebí orientovat úsilí na to, aby se zlepšila kvalita, přitažlivost a dostupnost výcviku v matematice, vědě, a dalších přípravných předmětů v základním a středním školství. Kromě toho je velmi důležité vytvořit novou nabídku vzdělávání na vysokoškolské úrovni, včetně postgraduálního vzdělávání, a nové přístupy; nabízí se například systém vzdělávání "on-line" (e-learning). Instituce musí být pružnější a musí zlepšovat nabídku příležitostí pro celoživotní vzdělávání a pro rekvalifikační kursy zejména v rozvíjejících se oborech.

Mobilita pracovníků. Zcela jistě bude pokračovat migrace školených vědců a odborníků do zemí a oblastí, kde je jich značný nedostatek a kde se jim nabízí možnost sebeuplatnění. Obzvláště Spojené státy přitáhly množství studentů vědy a technologií i zkušených odborníků, narozených v zahraničí. Vysoká úroveň podpory, nabízená americkými výzkumnými organizacemi, výzkum na světové špičce, otevřenost mnoha výzkumných organizací a společností, příležitost nalézt vhodnou firmu a získat pracovní vízum, to vše jsou pobídky, přitahující takové pracovníky ze zahraničí. Evropské země také většinou trpí nedostatkem odborníků, ale několik zemí, včetně Německa, se zdají být studentům a vědcům méně atraktivní. Navíc tyto země často čelí odchodu nejlepších odborníků do USA. Přitom v některých oblastech může znamenat odchod jedné či dvou klíčových osobností skutečnou ránu. Několik evropských zemí, znovu s Německem jako pozoruhodným příkladem, rozvíjí iniciativy k tomu, aby se staly atraktivními pro vědecké migranty. Evropská Unie svým projektem Evropského výzkumného prostoru rovněž podporuje pohyb odborníků v Evropě i mezi členskými a nečlenskými státy EU. Aby toho bylo dosaženo, je třeba odstranit některé překážky, zejména snížit administrativní bariéry pro ty, kteří získali vzdělání v jiných zemích. Záležitostí politiky jsou i opatření, jak přitáhnout zpět Evropské vědce pracující mimo Evropu, a jak investovat zdroje do špičkových evropských vědeckých týmů, s cílem udržet je v Evropě.

Vědecká migrace. Mnoho migrujících vědců a odborníků přichází z rozvojových zemí. Tento proces je obvykle vnímán v těchto zemích jako "brain drain", únik mozků. Nicméně jednání v sekci ukázalo, že v Indii a v dalších zemích Asie se objevuje nový názor, že totiž vědci a odborníci pracující v zahraničí mohou představovat mozkový potenciál, který nastartuje inovační rozvoj poté, co se vrátí domů. Skutečně v dlouhodobé perspektivě úspěšní vědci a odborníci z některých rozvojových ekonomik po návratu domů zakládají podniky nebo se vracejí řídit výzkumné týmy. Globální nadnárodní technologické společnosti rovněž zakládají střediska pro výzkum a vývoj v některých rozvojových zemích jako je Indie nebo Čína, aby přitáhly dostupné vědecké a technologické talenty. Tato snaha posiluje inovační seskupení v těchto zemích, podporuje zakládání nových firem, které přitahují místní pracovníky. Současně se tím otevírají nové cesty pro mobilitu tím, jak zkušení pracovníci západoevropských vývojových pracovišť hledají pracovní příležitosti ve špičkových výzkumných střediscích, které zůstávají umístěny v rozvojových zemích. Krátce řečeno, je pravděpodobné, že se globální mobilita vědců a odborníků stane složitější a iterativní.

Přístupy společností. Jednání se zabývalo zkušenostmi dvou globálních technologických firem, Nokia a SAP, které po celém světě dělají nábor odborníků, a které vybudovaly výzkumná střediska jak v rozvojových zemích, tak i v zemích rozvinutých. Bylo konstatováno, že protipólem k náboru odborníků jsou rozsáhlé a intensivní vnitropodnikové programy vzdělávání, rotace pracovních míst, přebírání rizika, mapování kariéry, trvale náročné závazky, možnosti odborného růstu ve všech pozicích, a také výborné pracovní a platové podmínky. Takové vnitřní podmínky nejen přitahují a zavazují vysoce vzdělané a pohyblivé mladé vědce a odborníky, aby u těchto firem zůstali, ale také vytvářející podmínky podporující inovaci a tvořivost. Tady je nabízena lekce pro jiné firmy, které hodlají soutěžit o ty nejtalentovanější vědce a odborníky, a stejně tak i pro university a veřejné výzkumné instituce, čelící soutěži o špičkové pracovníky vedoucím firmám.

Sekce VI. Hodnocení vztahů průmysl - věda 

Podsekce:

• Koncepce a přístupy v užívání indikátorů výkonnosti
• Postupy, které se osvědčily

Zpravodaj: Giorgio Sirilli, Národní rada pro výzkum (CNR), Itálie

V této sekci byly diskutovány příspěvky z různých sektorů, jako z vysokých škol, výzkumných institucí, firem či mezinárodních organizací. V souhrnu jsme se zabývali mnoha věcnými aspekty měření vztahů průmysl - věda, ale samozřejmě jsme neprozkoumali veškeré možnosti, a vyslovené názory nebyly vždy ve vzájemném souladu.

Shrnutí se zabývá některými body, které zpravodaj pokládá za mimořádně důležité.

Hlavním tématem bylo, jak měřit v kvantitativních pojmech vztahy mezi průmyslem a vědou: příspěvky a následující diskuse přinesla některé poznatky a názory, které uvádíme dále:

• Dostupné údaje ukazují, že zhruba 10% firem má určité vztahy s vědeckou základnou představovanou universitami a veřejnými výzkumnými institucemi. To je přiměřené, protože jen málo firem je vybaveno výzkumnou či technologickou infrastrukturou schopnou udržovat dialog s veřejnými výzkumnými institucemi na půdě společně chápaných teoretických základů. Naprostá většina firem inovuje prostřednictvím nového vybavení využívajícího špičkové technologie, konsultantů, informací získaných od klientů, na veletrzích a výstavách, a technickými aktivitami uvnitř firmy. Naše sekce se tedy zabývala tím, co můžeme v podstatě označit jako "špičku ledovce" průmyslové struktury, tvořené firmami, které nejvíce inovují.
• Vztah mezi průmyslem a vědou je nepochybně důležitý a prospěšný pro obě strany. Byly uváděny následující přínosy pro průmysl: získání poznatků ze základního výzkumu na universitách a veřejných výzkumných institucích, umožňující firmám více se zaměřit na výzkum a vývoj bližší k podnikání; zvýšení rychlosti vývoje; přístup ke znalostem z jiných oborů, zejména z oblastí hi-tech. Pro university je přínosem: možnost navýšit zdroje pro financování výzkumu; nalezení nových výzkumných témat, která jsou pro společnost zajímavá; stanovení nových disciplin, naplňujících potřeby společnosti; možnost přímo prospět společnosti; přesnější hodnocení vědy a výzkumu v důsledku externí evaluace.
• Měření je nezbytné, ale metrika je nepoužitelná. Jinak řečeno, je podstatné, aby byly měřeny a sledovány klíčové aspekty vztahu vědy a průmyslu, ale indikátory musí být interpretovány odborným posouzením a v kontextuální analýze, a mechanické srovnávání může být nebezpečnější, než vůbec žádné měření. Jeden z přednášejících z průmyslu uvedl, že v jeho firmě je řízení výzkumu a vývoje v podstatě prováděno na bázi kvalitativního hodnocení projektů a lidí, a provádí se jen velmi málo kvantitativního hodnocení. Na opačné straně spektra je jiný extrém, kdy přednášející popsal systém referování o nehmotných aktivech jako kontrahovanou výzkumnou činnost externí agentury, využívající baterii 40 indikátorů, s cílem srovnávat výkonnost firmy s jinými podobnými organizacemi. Vcelku lze říci s jiným přednášejícím, že nemůžeme měřit "krásu", ale získali jsme přesto docela zajímavé a užitečné výsledky v měření interakce mezi průmyslem a vědou.
• Lidský faktor je klíčem v součinnosti průmyslu a vědy, ale obtížně se měří. Všichni přednášející zdůraznili, že důvěra, motivace a možnost kariérního růstu kvalifikovaných zaměstnanců hrají v této interakci ústřední roli. Ve veřejných výzkumných institucích Evropy představují hlavní problém institucionální a kariérová rigidita, která brání hladkému přechodu z jednoho sektoru do druhého, stejně tak jako zakládání firem výzkumníky. Někteří mluvčí projevili do budoucna určitý optimismus, zatímco jiní jsou přesvědčeni, že přestože byly zavedeny některé změny v kariérovém řádu veřejných výzkumných institucí, přetrvají současné strukturální obtíže a celkový inovační systém (zejména v některých zemích Evropy) bude i nadále málo uspokojivý.
• Některé příspěvky ukázaly, že bibliometrické a patentové údaje mohou poskytnout docela užitečný vhled do měření vztahů průmysl - věda. Tato data umožňují měřit, v jaké míře souvisejí patenty s publikacemi vytvořenými veřejnými výzkumnými institucemi, a tedy v jaké míře závisí soukromá technologie na veřejném výzkumu. Například takové údaje ukazují, že v USA byl v posledních dvou dekádách rychlý nárůst počtu patentů v informačních a zdravotních technologiích a zároveň posun z východního na západní pobřeží, a současně zvýšená spoluúčast universit v technologiích a podniků ve vědě a růst vazeb mezi vědou a průmyslem je viditelná i v odkazech na patenty. Rovněž vědecké zprávy jsou používány k tomu, aby vytvořily "vědeckou mapu" a její vývoj v čase, a identifikovaly úlohu, jakou tu sehráli jednotliví účastníci - jak z veřejného, tak soukromého sektoru - ve vývoji a v aplikaci vědy.
• Indikátory ilustrují některé důležité prvky složitého jevu a měly by být používány v kontextu určitého logicky zdůvodnitelného modelu. V záležitostech interakce průmyslu a vědy však nejsou žádné sdílené a přesvědčivé modely a měření relevantních údajů je většinou ve velmi počátečním stadiu. Problém je dále složitý tím, jak roste rychlost změn objektu analýzy a vytvoření teorie potřebuje vyrovnat se s nutností nabídnout analytický nástroj, který má být použit pro politická rozhodnutí. Svět může být znovu změněn, až se vytvoří a ověří logicky zdůvodnitelné teorie. Přesto ale lze použít indikátory, jsou-li podrobeny kritice, jako vstupní údaje zahájení ukázněné diskuse ke konkrétnímu tématu či souboru témat. Lze je použít i jako výstupní údaje, když je třeba poskytnout požadované informace pro odpověď na otázky položené analytiky a politiky.
• Sledujeme-li dostupnost indikátorů, vypadá situace rozpolceně: na jedné straně disponujeme příliš mnoho informacemi, a jejich uživatelé jen s obtížemi rozlišují mezi informací užitečnou a irelevantní, zvláště když logicky odvozené teorie jsou nepřesvědčivé. Na druhé straně je jasné, že schopnost měřit vztahy mezi průmyslem a vědou je značně omezena nedostatkem pochopení, jak celý mechanismus pracuje, a špatnou dostupností relevantních údajů. V budoucnosti bude nutné získat lepší vhled do celého jevu a shromáždit nové údaje, většinou od zúčastněných firem. To klade otázku, jak definovat sdílené koncepty měření, které by měly platit v různých zemích i v průběhu času, a které by byly použity pro sběr dat ve firmách i ve veřejných výzkumných laboratořích. Problém kvality indikátorů a jejich správného použití klade též otázku, jak zabezpečit, aby jejich interpreti z nich odvodily správnou zprávu a nevyložili je chybně. To nás vrací zpět k potřebě vysvětlovat data v kontextu tak, že k tomu použijeme "vzdělané" hodnocení prováděné odborníky.
• Závěrem: i když neumíme měřit "krásu", bylo dosaženo značného pokroku měřením různých aspektů vzájemného působení vědy a průmyslu a jeho důsledků. Při měření vztahů průmyslu a vědy nezačínáme od čistého listu: potřebujeme využít stávající indikátory, abychom lépe osvětlili tento jev, i navrhnout indikátory nové, které by odpověděly na nové otázky. Určitě uspějeme jen zčásti, ale je vždy lepší učit se z nedokonalých lekcí, než nedělat nic.