Irácká válka : prezentace armády pro 21. století ?

Válka v Iráku je označována za střetnutí americké armády "21. století" s Iráckou armádou budovanou podle zásad století dvacátého. Není pochyb kdo bude vítězem této války, na to je rozdíl sil mezi válčícími stranami příliš velký. Politické důsledky tohoto konfliktu však budou doznívat ještě dlouho. A nepochybně bude probíhat mnoho diskusí o tom zda a nakolik může sebelepší technika, ovládaná špičkovými profesionály, nahradit odhodlání a obětavost vojáků a porazit bez velkých vlastních ztrát (a bez neúnosných ztrát na civilním obyvatelstvu) hůře vyzbrojené avšak fanatické "boží bojovníky" (nebo paramilitantní oddíly obecně) využívající partizánskou taktiku a detailní znalosti místního prostředí.

V této chvíli není ještě možno tuto otázku s konečnou platností zodpovědět. Válku v Iráku však americké armádní velení a politické špičky zahájily za předpokladu, že kvalitativní technická převaha americké armády je dostatečným předpokladem pro dosažení rychlého a bezbolestného vítězství. V tomto příspěvku shrnujeme stručně, o co se toto přesvědčení opírá.

Mezi tzv. první válkou v Zálivu a současnou Iráckou válkou, tj. v období zhruba dvanácti let, došlo v technickém vybavení americké armády ke kvalitativním změnám. Jejich zavedení bylo, podle dostupných informací, do značné míry iniciováno zkušenostmi získanými právě ve válce z počátku devadesátých let. Nejedná se přitom (a dokonce ani ne hlavně) pouze o změny ve výzbroji, nýbrž o změny v organizaci jednotek, jejich komunikaci a koordinaci jejich činnosti, logistickém zabezpečení i výstroji jednotlivých vojáků. Experti se shodují v názoru, že technické vybavení americké armády vysoce převyšuje nejen úroveň vybavení armády irácké, ale i armád Ruska, Číny a všech ostatních států NATO, včetně jejich blízkého spojence Velké Británie.

Současnou výzbroj americké armády můžeme dnes z hlediska její inovativnosti rozdělit do tří skupin:

• na "klasické" zbraňové a logistické systémy využívané v podstatě ve stejné podobě i v předchozích válkách,
• na nové nebo podstatně inovované zbraňové a logistické systémy využívané v současné válce v masovém měřítku,
• na zcela nové zbraňové a logistické systémy, většinou ve stadiu vývoje, v současné válce pouze testované nebo dokonce ještě vůbec nenasazené.

Těmto skupinám se budeme věnovat postupně, zaměříme se zejména na druhou a třetí z nich.

"Klasické" zbraňové systémy 

Převaha na moři a ve vzduchu

Základním pilířem americké vojenské převahy je nadvláda na moři a ve vzduchu. Námořní síly v oblasti Blízkého východu jsou představovány soustředěnými pěti námořními svazy, z nichž každý je veden velkou letadlovou lodí, má 9 - 11 lodí a ponorek různých typů a vojenský personál v celkovém počtu 6 - 11000 osob (v oblasti operuje také jeden britský svaz vedený letadlovou lodí Ark Royal). Letouny startující z letadlových lodí a svazy obřích bombardérů B52 a B2 a neviditelných bombardérů typu Stealth (startujících buď až z Velké Británie, nebo z amerických základen v tureckém Incirliku a na ostrově Diego Garcia) zajišťují naprostou převahu ve vzduchu. Tyto skutečnosti jsou obecně dobře známy, situace se zde však příliš neliší od situace za první války v Zálivu.

Bojová vozidla a vrtulníky

Převahu na zemi zajišťují Američanům především tanky Abrams M1A1 a bojová vozidla Bradley, ze vzduchu kryté v taktické výši a vrtulníky Cobra a Apache. I tyto (nebo jim podobné) stroje byly používány v minulé válce, novinkou v této válce je především jejich intenzívní a mnohem pružnější komunikace. Kvalitativní zlepšení zaznamenalo rovněž pancéřování, všechny tanky jsou nyní vybaveny kompozitními keramickými pancéři.

Uniformy a osobní výstroj

Vybavení jednotlivých vojáků se oproti dřívějšku příliš nezměnilo, pouze se posunulo i u běžných pěšáků na úroveň používanou dříve pouze speciálními jednotkami a námořní pěchotou ("marines"). Všichni vojáci v první linii mají běžně neprůstřelnou vestu, brýle pro noční vidění, mnoho z nich má vysílačku. Kvalitativní změna vlastností vojenské uniformy je však také teprve otázkou budoucnosti.

Ochrana proti zbraním hromadného ničení

Problematiky ochrany proti zbraním hromadného ničení je u nás široce popularizována zejména v souvislosti s česko-slovenskou protichemickou jednotkou působící v Kuvajtu. I když samozřejmě tato jednotka není jedinou ochranou proti zbraním hromadného ničení v oblasti, americká armáda, možná trochu překvapivě, skutečně v současné době nedisponuje žádnými převratnými technologiemi proti bakteriologickým a chemickým zbraním či radiačnímu ohrožení. Američtí vojáci jsou vybaveni klasickými plynovými maskami a ochrannými oděvy, které jsou snad poněkud lehčími a pohodlnějšími než dříve.

Kvalitativně inovované zbrojní a logistické systémy v masovém nasazení 

Inteligentní munice

Současná kampaň v Iráku se od té předchozí před 12 lety velmi výrazně liší v nasazení inteligentní munice, tj. raket a pum s přesným naváděním na cíl. V první válce v Zálivu při útočných operacích přibližně bylo pouze 10% amerických letadel schopno tuto munici využívat a pouze asi 8% svržených pum a vystřelených raket skutečně přesně naváděno bylo. Ostatní byly bomby a rakety se nijak nelišily od svých předchůdců používaných americkou armádou ve Vietnamu nebo dokonce za druhé světové války. Nyní mají schopnost využívat inteligentní munici všechna letadla. Pro zaměřování se - na rozdíl od minulé války - využívá paralelně několika systémů - jak nyní již klasického navádění laserem, tak i novějšího navádění pomocí systému GPS ("general positioning system" - systém navádění pomocí signálu z družic). Použití tohoto systému, vyvinutého v polovině 80. let a nyní běžně využívaného i pro civilní účely - bylo původně považováno za neúměrně drahé (jedna řízená střela stála asi milion USD). Situace se však významně změnila s vyvinutím tzv. JDAM - joint direct attack munition. Jedná se o přídavný prvek o výrobní ceně asi 25 000 USD, jehož připojením k obyčejné bombě se z ní stane "inteligentní bomba". Právě díky jeho masovému nasazení je nyní přibližně 98% použité munice je přesně naváděno.

K pozoruhodným "inteligentním zbraním" patří zejména křižující střela (cruise missile) BGM-109 Tomahawk, stará již přes dvacet let, avšak nyní výrazně vylepšená. Raketa o délce 6 m se v současné době vypouští z ponorek a hladinových vojenských lodí. Její dolet je asi 1700 km, letí rychlostí přes 900 km/hod méně než 100 m nad terénem. Navádí se systémem GPS a navíc má kvůli zvýšení přesnosti v paměti uložen vzhled cíle.

Novou je také americká letecká puma BLU-118S, poprvé nasazená počátkem března 2002 v Afganistanu, která bývá někdy označována za nový typ zbraně hromadného ničení. Přestože obsahuje "pouze" trhaviny klasické, její účinnost je srovnatelná s jadernou pumou malého kalibru. Její výbuch je dvoufázový. Nejprve tlaková vlna rozptýlí v širokém okolí explozivní aerosol, který pak sám exploduje. S nasazení "thermobaric bomb", jak je anglicky nazývána, se počítá zejména proti bunkrům a jiným podzemním opevněním a krytům.

Výhodou inteligentní munice je vysoká efektivita ve srovnání s klasickým bombardováním - pro dosažení stejného ničivého efektu je nutné svrhnout podstatně menší objem trhavin, což výrazně zrychluje přípravné fáze útoku.

Obranné systémy

Významný pokrok nastal rovněž v aktivních obranných systémech, zejména v systémech chránících proti raketovému útoku. Nejznámější z nich je protiraketový systém Patriot. V první válce v Zálivu, kdy byl nasazen model PAC-II vzbudily rozpačitou reakci. V současné době disponuje americká armáda pokročilejším systémem PAC-III, který má být kvalitativně přesnější a má podstatně větší dostřel. V bojových podmínkách však dosud testován nebyl. Experti očekávají, že jeho výsledky budou výrazně lepší než při předchozím nasazení.

Poznamenejme, že z řady hledisek mnohem lepší než americký systém Patriot je systém Arrow vyvinutý pro potřeby izraelské armády. Tento systém má delší dostřel a může tedy zasahovat dříve než Patriot. Jeho použití v irácké válce se však předpokládá pouze za situace, kdy by Saddam Hussein napadl přímo Izrael.

Jako poněkud kuriózní se bude jevit systém na vyhledávání námořních mil, využívající pro tento účel cvičených delfínů, který začali spojenci testovat u Umm Kasru. Delfíni nalezenou minu označí a podají zprávu o její poloze do velícího střediska, které vydá pokyn k jejímu zničení.

Komunikace 

Zásadní změnu oproti minulé válce v Zálivu zaznamenala komunikace. Tanky a vrtulníky jsou navzájem v neustáleném spojení umožňujícím přenášení obrázku a map, a jejich pomocí identifikaci každé jednotky v terénu. Pomocí tzv. "broadband" technologie, analogické technologiím používaným v mobilních telefonech (kombinované s přeskakováním mezi frekvencemi z důvodů ztížení odposlechu a rušení), mohou být i nižší velitelé v operativním spojení přímo s nejvyšším velením, které tak může získávat velmi rychle přehled o aktuální situaci na bojišti. Plánované síťové spojení, kdy bude "on-line" neustále každý voják (prostřednictvím přijímače v přílbě), je však stále ještě otázkou budoucnosti.

Skutečným přínosem této pokročilé komunikace je identifikace mobilních cílů. V kombinaci s neustálým sledování bojiště pomocí bezpilotních letadel (UAV) má tato identifikace dosáhnout toho, že zasažitelnost zásahu mobilních cílů se přiblíží zasažitelnosti pevných cílů.

Komunikace není pouze vnitřní otázkou bojující armády, ale také otázkou komunikace v vnějším světem reprezentovaným medii. Ve snaze eliminovat nepřátelskou propagandu Pentagon plánoval vybavit důstojníky pro styk s veřejností dvoucestnými videofony, které jim umožní operativně uspořádat video-interview s veliteli v poli. Pro tento účel zakoupil blíže nespecifikovaný počet videofonů vyráběných rakouskou firmou Scotty Tele Transport, které stojí 27 000 USD kus. Videofon se dodává v malém kufříku obsahujícím také laptop pro editaci videa a uchovávání videozáznamů, zabudovanou videokameru, klávesnici a pár skládacích diskových antén pro komunikaci přes družici. Ve zprávách z bojiště jsme však zatím použití tohoto systému nezaznamenali.

Koordinace

S komunikací souvisí úzce koordinace bojových operací, čili velení. I když víme, že prezident USA má v Bílém domě na obrazovce neustále on-line aktualizované zobrazení bojové situace, je poměrně málo známo o tom, jakým způsobem se informace shromážděné z mnoha různých zdrojů filtrují a vyhodnocují. Řada dřívějších zpráv hovořila o využití expertních systémů a specializovaného software, z pochopitelných důvodů jsou však tyto informace utajovány. Řada problémů s koordinací zaznamenaných v současné válce však svědčí spíše proto, že je zde ještě velký prostor pro zlepšení.

Logistika

Spojené státy věnovaly od roku 1991 nemalé prostředky na podporu logistiky. Byly vyvinuty nové transportní lodě, které nejen cestují rychleji, ale jsou také vybaveny tzv. "roll-on, roll-off" systémem, umožňující rychlá nakládání a vykládání nákladu bez potřeby využití relativně pomalých přístavních jeřábů. Další velké zlepšení spočívá v registraci převáženého materiálu a jeho softwarovém zabezpečení. Veškerý materiál je nejen označen čárkovým kódem, ale i tzv. RFID visačkami - radiovými čipy, které na příslušné frekvenci hlásí parametry daného materiálu. Pohyb materiálu je sledován pomocí systému GPS a evidován v centrální databázi JTAV (Joitn Total Asset Visibility), která neustále automaticky sleduje dodávky materiálu na bojiště, přijímá objednávky od polních velitelů a pohyb jejich jednotek a podle nich usměrňuje dodávky.

Systémy v testování a vývoji 

Možná ještě zajímavější než systémy v masovém použití jsou bojové systémy, které jsou pouze testovány nebo ještě ve vývoji. Jedná se zejména o nové typy křižujících střel, bezpilotní letouny a tanky, automatizované dopravní systémy obecně, nové techniky komunikace a nové typy uniforem. Vývoj většiny těchto nových systémů je zajišťován v rámci programu "Objective Force Warior" - vojenského programu USA pro zaměřeného na vývoj vybavení pro vojáky budoucnosti.

Nové typy křižujících střel

Nový typ křižující střely připravuje armáda Spojených států ve spolupráci s armádou Velké Britanie. Ta má údajně letět až 3,5 násobnou rychlostí zvuku (dosavadní střely jsou podzvukové). Se 100 kg trhaviny je schopna doletět na vzdálenost více než 1000 km a cíl mají zasáhnout s přesností 3 m. Její dolet i nosnost jsou menší než u dosavadních typů, avšak díky obrovské rychlosti bude prakticky nesestřelitelná.

Keramické pancéře

Současné americké tanky používají kompozitní pancéřování. První brigáda US Army vyzbrojená novými tanky Stryker s čistě keramickým pancéřem z karbidu boritého, který má vyšší tepelnou odolnost než kompozitní materiály, má být plně bojeschopná v květnu tohoto roku. Její nasazení však údajně drželo zjištění, že čistě keramický pancíř ztrácí pevnost při dopadu silného dělostřeleckého granátu více, než by odpovídalo testům s municí nižších kalibrů. Vědcům z Johns Hopkins University ve spolupráci s U.S. Army Research Laboratory se sice podařilo odhalit příčinu tohoto jevu (U všech pancéřů platí, že čím je větší ráže dopadajících projektilů, tím větší je poškození pancíře. U běžného ocelového pancéřování jsou však škody úměrné ráži dopadajících granátů, rozsah škod na keramickém pancíře narůstá s rostoucím kalibrem projektilů rychleji. Je to způsobeno fázovým přechodem karbidu boritého z krystalické formy na amorfní, sklovitou (která je však mnohem křehčí), který je vyvolán tlakem způsobeným dostatečně intenzivním nárazem.), jeho řešení však patrně ještě nějakou dobu potrvá. Pokud se tento problém podaří nějak vyřešit či obejít, bude to znamenat, že k lepší ochraně tanku postačí slabší pancéř.

Bezpilotní letadla 

Americké letectvo již nyní používá několik typů bezpilotních letounů anglicky nazývaných UAV (unmanned aerial vehicle) nebo "drone". Nejznámějším z nich jsou Predátor a Global Hawk, které již byly vyzkoušeny v afgánské kampani (a dále se zkoušejí při současné kampani v Iráku). Predátor zaznamenal největší úspěch nedávno v Jemenu, kde se mu podařilo řízenou střelou zničit vozidlo se šesti členy organizace Al-kajda.

Dalším prototypem skutečně mocného bezpilotního letadla je X-45A s jehož masovým nasazením počítá US Air Force v budoucích leteckých bojových operacích. Je vybaven "neviditelným" pláštěm (stejně jako letadla stealth) a vyzbrojen "chytrou" municí. Celkem může nést až 1300 kg bomb a akční rádius bude 1200 km. Jeho bojové nasazení se předpokládá zejména v první vlně leteckého útoku při ničení protileteckých zařízení nepřítele. X-45A má tvar bezocasého křídla nesoucího motor, jeho délka je 9 metrů, je přes dva metry vysoké, jeho rozpětí je přes 11 metrů a váží 3500 kg. Při testovacím letu dosáhlo rychlosti 360 km / hod a vystoupalo do výšky 2500 m. V boji budou následníci X-45A působit ve skupinách po čtyřech strojích kooperujících mezi sebou. Každá skupina bude ze země dálkově kontrolována svým lidským velitelem, ale letadla budou útočit i do značné míry autonomně a postup a výsledky akce reportovat dodatečně. Na jeho vývoji spojily své úsilí dvě organizace amerického letectva sídlící na Wrigh-Pattersonově základně US Air Force - Air Force Research Laboratory a Aeronautical Systems Center - s divizí rozvinutých technologií Phantom Works společnosti Boeing. Na rozdíl od Predatorů, které byly původně konstruovány jako průzkumné, X-45 od samého počátku bylo konstruováno jako "letadlo prvního útoku" určené k napadání nejnebezpečnějších center nepřátelské protivzdušné obrany.

Zjevnou výhodou bezpilotních letadel je, že jeho sestřelením se neohrožuje lidská posádka. Překvapivě se však ukazuje, že bezpilotní letadla jsou také výrazně levnější než letadla pilotovaná : cena jednoho kusu dosáhne 15 milionů dolarů. Náklady sériové výroby X-45 se odhadují asi na polovinu nákladů na výrobu F-16, pilotovaného supersoniku používaného pro plnění obdobných úkolů americkým letectvem v současné době, náklady na jeho provoz jsou však ve srovnání s F-16 pouze čtvrtinové. Hlavní úspora při srovnání pilotovaných a bezpilotních letadel vyplývá ze skutečnosti, že bezpilotní letadla nejsou trvale opotřebována tréninkovými lety nutnými k udržení bojové připravenosti pilotů - na rozdíl od pilotovaných letadel tráví většinu svého života ve skladu. Doba jejich životnosti se proto odhaduje na 10 - 20 let.

Posledním hitem v oblasti bezpilotních letadel je úspěšný zkušební let mikroletadla WASP o váze pouhých 170 g a rozpětí 30 cm, který nedávno oznámila DARPA, která projekt financuje. Dálkově řízené letadélko tvoří kompaktní křídlo poháněné elektromotorem s vrtulí. Energii dodává lithiový článek. Další verze, která ponese již autopilota a barevnou kameru, má být podrobena testům již brzy. Tato prakticky nesetřelitelná letadla se mohou v budoucnu stát základem pozorovacího systému založenému na počítačovém vyhodnocování obrazů ze stovek nebo tisíců WASPů patrolujících nepřetržitě nad bojištěm. Mohutnost tohoto systému může být ještě dále umocněna systémem vyvinutým vědci Kalifornské university v Berkeley (opět s finanční podporou DARPA). Ten spočívá ve vybavení bezpilotních letadel větším počtem oddělitelných pouzder (velikosti přibližně vlašského ořechu), z plastiku, která každé obsahují senzor magnetického pole, krátkovlnný radiový vysílač, anténu a mikroprocesor s malou spotřebou energie poháněný baterií. Letadlo tato pouzdra postupně svrhává z výšky přibližně 2 km do oblasti zájmu (např. podél silnice, kde se očekává přesun nepřátelské techniky). Přístroje v pouzdrech detekují magnetické pole generované okolo projíždějícími vozidly, předávají si tuto informaci navzájem, vyhodnocují ji a vysílají zprávu o poloze detekovaných vozidel, jejich rychlosti a směru jízdy zpět na dálkově řízené letadélko kroužící nad nimi. To je pak v komprimované formě předává na mateřskou základnu.

Automatické transportní systémy

Již v současné době disponuje americká armáda několika terénními vozidly, která jsou schopna pracovat bez posádky. (Jsou podobná robotům využívaným pro odstraňování teroristických náloží.), s jejich nasazením se počítá zatím spíše k průzkumným účelům. V Afghánské kampani se však opětně "objevila" výhoda koně pro rychlé přemisťování v členitém terénu (Některé speciální síly amerických komandos, vyzbrojené složitými zbraněmi, jezdily nakonec do boje na koni, podobně, jako anti-talibánští bojovníci-mudžahedinové.). Toto poznání inspirovalo americké vojenské inovátory k vývoji mechanizované "muly" která poveze amerického pěšáka (nebo spíše "kavaleristu") stejným způsobem jako kůň. Tento robot, vážící asi 250 kg, pojede rychlostí až 80 km za hodinu a bude také sám vojáky v malé vzdálenosti následovat (naložen municí a těžkou výzbrojí) v případě když půjdou pěšky. Vozítko, vybavené tichým hybridním pohonem (elektromotor s palivovým článkem), bude sloužit také jako zdroj energie a pro výrobu a očistu vody, a bude moci být vybaveno dělem nebo odpalovačem dýmovnic. Vrcholně vybavené "muly" povezou dokonce miniaturní dálkově řízené letadlo, malý bezpilotní letoun, jenž umožní vojákům prohlédnout si své okolí z výšky.

Kromě vozítek na kolovém principu vyvíjejí Američané skutečné kráčející roboty. V Jet Propulsion Laboratory v kalifornské Pasadeně, která podléhá NASA, sestrojili kráčivého robota pro zkoumání terénu za rozličných podmínek, nazývaného spider-bot. Prototyp je vybaven kamerami pro sledování okolí a mechanickými čidly překážek, které připomínají hmyzí tykadla. I když s jeho nasazením se počítá zatím zejména při údržbě International Space Station anebo výhledově při průzkumu Marsu, jeho možnosti v bojovém uplatnění jsou zřejmé.

Ke skutečnému zvratu v pozemních operacích však může dojít teprve s nasazením automatizovaného tanku. Společnosti Boeing a National Robotics Engineering Consortium (Carnegie Mellon University) vyvíjejí pro Americké ministerstvo obrany prototyp prvního terénního bojového vozidla bez posádky. Nové vozidlo má být šestikolové a poměrně nízké. Vzhledem k tomu, že nemusí zajišťovat pohodlí lidské posádky, nebude vozidlo vybaveno rozměrným kokpitem, klimatizací, sedadly, prostorami pro tekutiny ani dalším komfortem vyžadovaným americkými vojáky. V důsledku toho bude mnohem menší, lehčí a podstatně mobilnější než stávající tanky. Bude mít rovněž schopnost obrátit se zpátky na kola při převrácení nebo vyšplhat na druhé podobné vozidlo pro účely skladnosti při dálkovém transportu. Předpokládá se, že nový tank bez posádky mít vysokou průchodnost terénem a bude schopen i šplhat do schodů. Bude mít rovněž velikou schopnost setrvat v akci bez tankování paliva - bude totiž vybaven hybridním pohonem s 60-ti kilowattovým motorem poháněným velkou lithiovou baterií. Až 25% váhy vozidla bude možno být tvořeno užitečným nákladem. Pokud výsledky vývoje naplní očekávání, předpokládá se sériová výroba nového tanku v roce 2008.

Komunikace

Skupina Boeing Co.'s Space and Communications z koncernu Boeing získala od Pentagonu zakázku na vyvinutí a vybudování nové armádní komunikační sítě nazývané JTRS (Joint Tactical Radio System), která umožní vojákům, pozemním vozidlům i letadlům komunikovat na téže frekvenci. V rámci tohoto kontraktu Boeing vyvine softwarově definovanou radiovou komunikaci schopnou přenášet video a elektronickou informaci ze senzorů na bojišti. Kromě toho též tento systém propojí všechny starší používané radiokomunikační armádní systémy.

Joint Tactical Radio System kontrakt je již druhá velká armádní zakázka, kterou Boeing v nedávné době získal. Armáda vybrala Boeing's Space and Communications rovněž jako hlavního systémového integrátora pro novou U.S. Army komunikační síť pro řízení pozemních bojů nazývanou Future Combat System (Budoucí Bojový Systém), který má nahradit systém používaný v současnými tanky a obrněnými vozidly. Předpokládá se, že Joint Tactical Radio System bude důležitou součástí Future Combat System.

Na tento "páteřní systém" má v budoucnosti navazovat řada specializovaných aplikací. Jednou ze zajímavých aplikací, jejichž vývoj již poměrně pokročil, je sytém pro komunikaci s domorodým obyvatelstvem. Ten spočívá ve vybavení vojáků PDA počítači a dalšími přenosnými zařízeními vybavenými tlumočnickým softwarem. Tento software byl zatím vyvinut pro usnadnění konverzace mezi hovořícími v angličtině, arabštině, kurdštině a farsi. Americká armáda také dostala jako vybavení 1500 skenerů velikosti aktovky určených ke skenování a souběžnému překladu, které mohou být použity pro hrubý překlad dokumentů psaných v arabštině, paštunštině a jazyku dari do angličtiny. Z těchto kroků je zřejmé, která bojiště považují plánovači Pentagonu za nejaktuálnější.

Nové uniformy 

Společnosti Xybernaut a Second Chance Body Armor vyvíjejí pro Pentagon sofistikovanou ochranu těla vybavenou zabudovanou výpočetní technikou. "Brnění", které vyvinuly v prototypu, chrání nejen svého nositele, ale i počítač, který je v jeho šatech zabudován. Zkoušený prototyp, který údajně zadrží i střelu z koltu Magnum ráže 0.44, chrání tělo v rozsahu potřebném pro běžné bojové nebo hlídkové situace. Umožňuje přitom počítačové spojení s příslušnými komunikačními sítěmi a databázemi, což bude zejména pro armádní důstojníky představovat velikou výhodu.

Paralelně vyvíjí Institute for Soldier Nanotechnologies, přidružené výzkumné zařízení MIT, (za podpory grantu od americké armády ve výši 50 milionů USD) novou polní uniformu se zabudovanými zařízeními "nanometrických" rozměrů, která mohou detekovat vnější biologické nebo chemické ohrožení či krvácení vojáka a v návaznosti na to měnit tlak oděvu na různých místech těla. Údajně s využitím nanotechnologie lze navrhnout vojenské boty se přídavnými energetickými zdroji umožňujícími vojákům skoky přes šestimetrovou zeď nebo měnit maskovací vzor na uniformě podle na ni dopadajícího světla tak, že voják zcela splyne s prostředím.

Hitem pro vývoj "uniforem budoucnosti" je také materiál, který se svými vlastnostmi velmi blíží lidským svalů, vyvinutý rovněž na MIT. Jeho výchozí látkou je polypyrrol (jeden z vodivých polymerů), jehož modifikací vznikly molekuly, které při působení elektrického proudu výrazně zkracují svoji délku. Na rozdíl od lidských svalů má umělý sval podobu černých proužků, jejich síla je však údajně až 100x větší, než je síla lidského svalu o stejném průřezu. Autoři objevu založili vlastní společnost Molecular Mechanisms, která se má věnovat jeho komercializaci. Uvažují o "supermanovském úboru" - speciálním oděvu vypodloženém umělými svaly, který by zmnohonásoboval sílu svého nositele. Pokud se jim podaří tento záměr realizovat, využití jejich umělých svalů pro vojenské účely na sebe nepochybně nedá dlouho čekat.

Kybernetická válka

Spojené státy se pro budoucnost připravují nejen na válku kdekoliv na zemském globu, ale i v "kyberprostoru". Podle nedávno odtajněného pokynu prezidenta Bushe z loňského července však již nejde pouze o obranu před pokusy narušit práci počítačových sítí Pentagonu (které byly zvláště silné při náletech na Srbsko při balkánské operaci), ale připravují se i operace útočného charakteru. Jejich cílem je napadnout kyberprostor protivníka a vyřadit elektronickými prostředky jeho počítače. Údajně bylo s kybernetickým útokem počítáno i při válce proti Iráku, zatím však v tomto směru nebylo zaznamenáno nic pozoruhodného.

Závěr 

Výčet nových bojových technologií, kterými americká armáda disponuje nebo v brzké době může disponovat, je jistě impresivní. Již technologie využívané v současné době jsou důvodem proč ve vzduchu, na moři či na rozlehlých pláních, kde je možno plně uplatnit jejich přednosti, nemá americká armáda sobě rovné. Řada dalších převratných technologií je ve stadiu ověřování, nebo pouze ve vývoji. S některými technologiemi jsou ještě problémy, jiné zřejmě vyžadují pro optimální využití nějaký čas experimentování. V některých oblastech se však ani současná americká armáda příliš neliší od podoby minulých desetiletí. I přes neuvěřitelný pokrok proto ani současnou americkou armádu bojující dnes v Iráku ještě není možno označit za zcela "technologickou armádu".

Ukazuje se hlavně, že i současné nové technologie mají zatím omezený význam za situace, kdy dojde k boji muže proti muži, kterému je občas obtížné se vyhnout. Ve městech, nepřehledných horských strukturách, džungli a všude tam, kde válka probíhá na prostoru s hustým výskytem civilního obyvatelstva, je odhodlanost řadových pěšáků nakonec velmi významným faktorem. Je možné, že jednou ze zkušeností z irácké války bude právě tento poznatek.

Uvedená omezení mají ovšem také svá řešení - jak organizačně-politické, tak technologické. Politickým řešením je zajištění pěchoty pro boj zblízka z příslušníků jiných národů, kteří jsou méně "citliví na ztráty". I když se tento přístup může zdát cynickým, nebyl by ničím novým. Po dlouhá období Britského impéria tvořili koloniální armádu cizí (zejména indičtí vojáci), Britové dodávali pouze důstojníky. Papežská garda je již několik set let tvořena Švýcary, francouzská cizinecká legie zase sbírkou povahově "robustních" jedinců. A nakonec i vítěznou válku v Afghánistánu vybojovali na zemi převážně američtí spojenci ze Severní aliance.

Technologické řešení spočívá ve vývoji bojových automatů, které by postupně mohly zcela nahradit nejen letectvo a tankovou vozbu, ale i pěchotu. I v této oblasti, ať se již jedná o bezpilotní letadla (drone - viz výše), tanky či přímo automatická bojová zařízení, mají Američané obrovský náskok před zbytkem světa. Je možné, že irácká válka bude pro tento vývoj značným impulsem. Teprve až se na jedné straně střetnou živí lidé a na druhé straně šiky dálkově řízených či dokonce autonomních bojových automatů, bude to skutečná válka 21. století. Je to dehumanizovaná vize patřící do science fiction ? Obávám se že nikoliv : bojové automaty jsou nepochybně technicky možné, jsou však zatím nedokonalé a jejich výroba je zatím drahá. Dosud však všechny zbraně, které bylo možné pro ničení lidí využít, byly vždy použity. Technický vývoj pokračuje a za dalších deset let mohou být skutečně funkční bojové automaty podstatnou složkou výzbroje americké armády. A cena ? Ta je vždy pouze otázkou masové výroby.