Marihuana

Marihuana je užívána, pro své účinky na psychiku. Tento účinek způsobuje obsah farmakologicky účinné látky, chemicky definované jako delta-9-tetrahydrokanabinol (THC). Další psychotropní látky obsažené v konopí jsou cannabinol, který je aktivním derivátem THC, a kannabinolová kyselina. Konopí obsahuje ještě dalších přibližně padesát kanabinoidů, jejichž účinky jsou předmětem intensivního výzkumu. THC splňuje obě definice drogy: jednak původní, jak je dodnes platná ve farmakologii (látka rostlinného nebo živočišného původu upravená - zpravidla sušením - tak, aby zůstala stabilní), tak definici, jak jí většinou dnes veřejnost rozumí, to jest jako látky, jejíž užívání je spojeno s risikem vzniku závislosti (toxikomainie).

THC je obsažen i v jiných produktech, kde původní surovinou je konopí. Slovo marihuana je pravděpodobně mexického původu a vzniklo stažením jmen Maria Juana. Poukazuje to na "ženské" květy konopí, ale může mít etymologické kořeny v aztéckém "mali" (keř trávy) a "ha huana" (omamující). Jde o usušené květy a horní listy eventuálně i stonky rostliny Cannabis sativa, které se srolují jako tabák v cigaretě a podobným způsobem se kouří.

Vyšší koncentraci THC má čistá pryskyřice z konopí, hašiš. Etymologie slova hašiš vede k francouzskému assassin (vrah). Historicky lze vystopovat tuto souvislost s chováním žoldnéřů perského vojevůdce Naguib Ab-Dina, který je ve 13. století psychofarmakologicky zmanipuloval, aby poslušně a krutě plnili jeho dobyvačné záměry. Dnes může dojít k ohrožení lidí ze strany intoxikovaného, dojde-li k deliriu, při kterém nemusí jít primárně o následek agresivity, nýbrž o zabití v "sebeobraně" před halucinovanými pronásledovateli, kde je na počátku nezvládnutelná panická úzkost.

Hašiš lze také kouřit nebo jíst. Může být rozpuštěn v alkoholu a užíván jako tinktura. Olejem lze "okořenit" různé potraviny nebo tabák.

Obsah THC v různých produktech je extrémně rozdílný. V některých odrůdách konopí je jeho koncentrace téměř nulová, u jiných dosahuje až 25 %. Účinek na lidský organismus a na mozek závisí také na způsobu podání. Rychle nastupuje účinek vdechnutého kouře, kde působí v dávce 4 - 8 mg. THC se rychle váže na své receptory v mozku a interakcí s řadou neurotransmitérů pak po psychotropní stránce vyvolá halucinogenní účinky.

Po podání THC ústy bývá absorpce v trávicím traktu velmi variabilní, většinou je vstřebán v horní části tenkého střeva, psychotropní účinky se projeví přibližně po 30 minutách a maximální koncentrace v krvi se dosáhne po 3 hodinách a pak koncentrace klesá v průběhu 7 hodin. Při kouření marihuany se účinky projeví během několika minut a maximum účinku nastává po 30 minutách, psychotropní účinky odeznívají během 2 hodin. Byl nalezen těsný vztah mezi koncentrací v krvi a intensitou účinků.

THC je rozpustný v tucích a může se proto při opakovaném podání kumulovat ve tkáních lidského organismu. K takovým tkáním patří také mozek. Odtud se může vylučovat po dlouhou dobu i potom, co příjem drogy skončil. To jednak usnadňuje vznik chronické otravy, jednak může snižovat intensitu příznaků z odebrání drogy, poněvadž koncentrace drogy v krvi sice zprvu klesá velmi rychle, ale potom díky eliminaci z tkání se na nízké úrovni udržuje delší dobu. To usnadňuje toxikologickou diagnosu, poněvadž THC a jeho metabolity lze najít v moči ještě týden po požití.

Tak jako u většiny farmakologicky účinných látek, vede opakované užití marihuany ke změnám chemických procesů v živočišném organismu, které souvisejí s odbouráváním THC. Tyto chemické procesy jsou zpravidla enzymatické povahy (enzymatická indukce). Marihuana indukuje aktivaci enzymů, které přeměňují látky obsažené v marihuaně na psychotropně aktivnější metabolity.

Účinky akutního podání 

V přísně experimentálních podmínkách, kde pokusné osoby ani experimentátor, který s nimi je v kontaktu (dvojitě slepý pokus), nevědí, jakou látku pokusná osoba požila, je pravidelně prvním subjektivním zážitkem po podání THC ospalost, pocit lehké hlavy až závratě, často pocit gastrointestinální nevůle. Objektivně dochází k urychlení srdeční frekvence, lehkému zvýšení krevního tlaku, zarudnutí až otoku očních spojivek, k poruchám koordinace pohybů, zpomalení psychomotoriky a k suchosti v ústech a na jiných sliznicích.

Na elektroencefalogramu lze vidět zpomalení rytmu a zvýraznění rytmu alfa, což svědčí pro snížení bdělosti. Toto snížení bdělosti je provázeno snížením vštípivosti paměti, což dobře vědí konsumenti marihuany, kteří dlouho do noci pokuřují a baví se o povrchních, nepříliš důležitých věcech a ráno si nejsou schopni vzpomenout na téma konversace.

K popsaným změnám dochází při koncentracích 50 - 100 ng/ml v krevní plasmě, kterých se dosahuje zpravidla už po vykouření jednoho "jointu".

Teprve po 10 - 30 minutách, v závislosti na způsobu podání a dávce, začne u pokusné osoby převládat tendence soustřeďovat se na vlastní prožitky a určitý pocit oddělenosti od okolního světa. To je však jakoby paradoxně spojeno s intensivnějším vnímáním akustických a vizuálních podnětů, barvy bývají sytější a hudební motivy stejně jako slova jakoby získávají nové významy. Přibližně u třetiny pokusných osob je tento stav provázen určitou rozjařeností, euforií a snížením společensky diktovaných inhibicí. Zkresleně se vnímá plynutí času - zpravidla jakoby se čas zpomalil, někdy však se intoxikovanému čas urychluje.

V závislosti na typu osobnosti, anticipacích pokusných osob před experimentem a na podnětech prostředí, ve kterém se pokus koná, dochází téměř u poloviny pokusných osob k zvýšení psychické tense a úzkosti, kterou některé pokusné osoby často vysvětlují strachem z toho, co by mohly udělat vzhledem k vědomě prožívanému pocitu ztráty inhibice. Tyto prožitky mohou vést k hledání bezpečí v sociálním kontaktu s jinými stejně intoxikovanými osobami - a tedy pocitům jakéhosi altruistického bratření na večírku nebo na marihuanou vyladěné party.

Teprve vysoké dávky vyvolají pravé optické a akustické halucinace, které jen velmi vzácně jsou intoxikovanému příjemné. Intoxikovaný se však většinou nechová tak, jakoby halucinované objekty byly reálné. Většinou totiž nezapomíná, že jde o experiment a že jeho zážitky jsou způsobeny drogou a nehledá jejich příčinu jinde. Neztrácí kritičnost k tomu, co prožívá a snaží se své chování kontrolovat - ovšem zase za cenu strachu, co by se stalo, kdyby vlivu halucinací podlehl anebo kdyby intoxikace neodezněla a psychická porucha se stala trvalou. Myšlení bývá nelogické s tendencí k magickým iracionálním výkladům.

Ještě vyšší dávky vyvolají po akutním podání desorientaci a zmatenost. Intoxikovaný přestane vědět, kde se nalézá a podléhá představě, že je např. v jeskyni, v podivném barevném sále, na mořském břehu nebo ve vězeňské kobce. Přestanou být orientováni o čase, nevědí, zda je ráno nebo večer, jaro nebo léto, ztrácejí jistotu o tom, jak jsou vlastně staří atd. Delirium může být provázeno výrazným neklidem, střídá se smrtelná úzkost s exaltací a pocity štěstí.

Po velmi vysokých dávkách byla popsána úmrtí, ke kterým mohlo přispět výrazné urychlení pulsu a zvýšený krevní tlak u lidí s kardiovaskulárními poruchami.

Účinky opakovaného chronického podávání. 

Je přirozené, že ve výzkumně motivovaných pokusech se dávek vyvolávajících delirium z etických důvodů neužilo. Tím spíše to platí o dlouhodobém chronickém podávání..Zde hrají roli experimentálních laboratoří mozky lidí, kteří jsou chronickými konsumenty THC a ještě častěji lidé, kteří se na THC stali závislými. Opakovaná vyšetření těchto častých konsumentů ukazují, že mají snížené imunitní funkce, zvýšené risiko onemocnět rakovinou, muži mají sníženou koncentraci mužského pohlavního hormonu testosteronu v krvi, zatímco ženy mají jeho koncentraci zvýšenou. Obě pohlaví mívají sníženou erotickou touhu (libido).

Jasné bývají poruchy myšlení, které mají buď charakter poruch organických nebo psychotických. Organický charakter má snížení motivací a apatie. Pomalu se zvýrazňuje porucha pozornosti, vedoucí nakonec k tomu že chroničtí konsumenti se jeví jako roztržití, nesnadno sledují konversaci, nerozumí delšímu čtenému textu, nedokážou sledovat děj divadelní nebo televizní hry. Často špatně interpretují význam rozhovoru, jejich odpovědi bývají nepřiléhavé, osobní návyky deteriorují, někdy včetně návyků hygienických. Zanedbávají svůj zevnějšek.

Psychotické příznaky zpravidla provázejí příznaky organické, někdy se objevují samostatně. Nejčastěji jde o derealizace, depersonalizae a magické myšlení vedoucí k přesvědčení, že mají vyšší vhled do podstaty světa a lidské existence. Dovedou vymyslet nové teorie o všech možných otázkách, které jsou zpravidla pro ostatní lidi nesmyslné. Myšlenková produkce někdy připomíná plané filosofování nemocných jednou z forem schizofrenie, hebefrenii. Někdy se stávají podezíravými a může dojít i k paranoidním bludům pronásledovanosti. Zvýšená citlivost na akustické podněty někdy přerůstá v halucinace.

Za psychopatologický příznak chronického abusu nebo závislosti lze pokládat nedostatek náhledu a disimulaci příznaků. Pacient nevidí nebo nechce vidět souvislost řady svých nesnází (např. poruchy koncentrace pozornosti a paměti, poruch spánku, únavy, snížení libida a potence, úzkosti a deprese) s užíváním THC. Jejich příčinu hledá jinde, zpravidla v nějakém tělesném onemocnění a když se nedaří takové onemocnění najít, vede to k hypochondrickým postojům, vzniku nedůvěry k lékařům a hledání pomoci u nejrůznějších šarlatánů. Konsumenti THC nezřídka utrácejí mnoho peněz za volně prodejné přípravky, vitaminy, minerály, "posilující" léky, nejrůznější byliny, atd.

Nedostatek kritického náhledu může souviset i se snížením kognitivních funkcí, tedy s poklesem intelektuálního výkonu nebo inteligence. Tuto vážnou poruchu potvrzují i nové studie, jejichž výsledky publikoval letos prestižní Journal of the American Medical Association (287,1123-1131,2002). Nejde o bezprostřední důsledky opakované akutní intoxikace, ale o změny, které přetrvávají aspoň 17 hodin po poslední dávce THC. Spolehlivé neuropsychologické testy ukázaly jasný, i když nevelký deficit, který se zvětšuje, čím více roků užívání THC trvalo. Deficit se týká především snížené schopnosti učit se něčemu novému. Autoři studie šli velmi nesnadnou cestou, protože se snažili vyhledat osoby, které byly co možná "čistými" konsumenty THC a nekombinovaly THC s alkoholem (přibližně 47 % konsumentů THC jsou také závislí na alkoholu nebo jsou pravidelnými konsumenty jeho vysokého množství) nebo s jinými drogami. Nemohli také vyloučit, že nižší intelektuální výkon nepředcházel začátku užívání THC, tedy, že lidé s nižším intelektem se snáze stávají chronickými konsumenty. Vyloučili také konsumenty, kteří trpěli psychotickými poruchami, které také mohou snížit výkon v kognitivních testech, nemohli však zcela vyloučit lidi, kteří v průběhu let užívání THC občas přestáli episody úzkostných nebo depresivních poruch. Ty ovšem mohou být jak následkem tak příčinou užívání THC.

Změny nálady, především deprese a úzkosti jsou u konsumentů THC časté. Tyto příznaky zpravidla vedou k pokusům o samoléčbu a tou je potom zhusta - častější a intensivnější kouření marihuany. Jde tedy o bludný kruh. Po somatické stránce se vidí urychlení srdeční frekvence, rozšíření zornic, zčervenání v obličeji, profusní pocení na zádech, v podpaží a v pubické oblasti. Typický bývá u mužů pocit ztuhnutí varlat. Zvyšuje se koncentrace cholesterolu v krvi a aktivují se histaminové H 1 receptory, což vede k nadprodukci žaludeční šťávy. I lehká stresová zátěž vyvolá u chronických konsumentů nepříjemné pocity, většinou bolesti hlavy, které se zmírňují po kofeinu, nikoli však po kyselině acetylosalicylové.

Snižuje se sexuální touha, muži mají problémy s potencí, ženy ztrácejí prožitek orgasmu. Běžné denní starosti, podobně jako bolesti jsou prožívány s daleko větší intensitou (hyperalgesie).

Jako příklad stavu osob pravidelně a dlouhodobě užívajících THC podle jejich vlastních výpovědí může posloužit studie z druhého konce světa. Z 200 pravidelných konsumentů THC v Sydney si jen 33 % pochvalovalo pocit relaxace po požití THC, 12 % v THC hledalo lék proti depresi. Pokud jde o negativní aspekty, 21 % si stěžovalo na finanční problémy spojené s obstaráváním drogy, 14 % trpělo vztahovačností a podezíravostí, ke které byli kritičtí a na sníženou motivaci pro jiné aktivity než užívání THC. 12 % si stěžovalo na poruchy paměti a pocity zmatenosti, 14 % na potíže spojené s onemocněním dýchacích cest. 60 % prožívalo neodolatelné nutkání pokračovat v užívání (nejčastěji kouření) i ve chvíli, kdy už dosáhli pocitů, o které jim původně šlo Skoro všichni (99,5 %) byli také pravidelnými konsumenty většího množství alkoholu, 88 % z nich pokládalo jeho množství za nadměrné ("excessive"). 99,5 % bylo kuřáky tabáku. 92 % zkusilo i jiné halucinogeny, 90 % amfetamin, 64 % kokain, 52 % heroin, avšak jen polovina z nich tyto ostatní drogy užívalo pravidelně. Pro otázku častosti závislosti na marihuanu je významné zjištění, že 85 % pravidelných konsumentů se marně v průběhu let snažilo s užíváním THC skončit.

Nezávisle na těchto nálezech ze Sydney se odhaduje, že jen 5% uživatelů THC konsumuje pouze tuto drogu a nekombinuje ji aspoň občas s jinou.

Syndrom z odnětí drogy 

Abstinenční příznaky nenastávají rychle a dramaticky, ale rozvíjejí se ponenáhlu po vynechání opakovaného podávání, zvláště šlo-li o vyšší dávky. Jde jak o příznaky psychické tak somatické. K těm prvním patří úzkosti, deprese a podrážděnost, které mohou trvat i několik dní, jak ukázaly např. zkušenosti indických vojáků za II.světové války. Spánek je narušen a bývá provázen strašidelnými sny a noční můrou, což souvisí s prodloužením REM fází spánku.

Kvůli diskusím, při kterých byla vyjadřována pochybnost o existenci fysické závislosti, byly uspořádány pokusy u dobrovolníků, kteří užili vyšší dávky v průběhu několika dní a pak byla droga odebrána. Vedle zmíněné deprese a úzkosti došlo k pocení, nausee, třesu a psychomotorickému neklidu často podobnému akathisii (velmi nepříjemný pocit vnitřního neklidu, netrpělivost, neschopnost zůstat v klidu sedět, přešlapování ve stoji). Zvýrazněné jsou úlekové reakce, účinek kofeinu bývá značně přehnaný.

U chronických konsumentů mohou být tyto abstinenční příznaky vzácné vhledem k pomalému uvolňování THC nakumulovaného v tukových tkáních včetně mozku.

Fysiologie a patofysiologie 

THC obsazuje v mozku receptory, jejichž endogenním ligandem je anandamid.

Receptory jsou místa na membránách nervových buněk, které zprostředkovávají komunikaci mezi neurony. Látku, která se na vazebné místo receptoru naváže, nazýváme ligand. Nejdůležitějšími ligandy, které zajišťují funkce nervového systému, jsou molekuly neurotransmitérů (přenašečů nervového vzruchu). Neurotransmitéry se syntetizují v mozku, tedy podobně jako se hormony tvoří ve žlázách s vnitřní sekrecí (nadledvinky, štítná žláza, vaječníky, varlata atd.), a proto lze pokládat mozek za největší žlázu s vnitřní sekrecí.

Ligandy jsou endogenní, jestliže vznikají v organismu, exogenní, jestliže jde o látky podané např. jako léky a mají takovou chemickou strukturu, že se také na vazebná místa receptorů vážou. Jsou tedy jakýmisi falešnými, zvenku podstrčenými ligandy, které při obsazování vazebných míst s endogenními ligandy konkurují. Při této konkurenci jsou často úspěšnější než endogenní ligandy, poněvadž k nim mají vyšší afinitu, jsou k nim lépe přitahovány a více na nich lpí.

Ligandy mohou po své vazbě na receptor určitou funkci aktivovat (např. jako v případě dopaminu usnadňovat zahájení pohybu) a pak mluvíme o agonistech. Jestliže naopak funkci blokují, mluvíme o antagonistech. THC je agonistou kanabinoidních receptorů.a má tedy obdobné farmakologické účinky jako anandamid. Účinek anandamidu je velmi krátký, protože je velmi rychle odbourán, mnohem delší účinek má THC.

Receptory pro kanabinoidy jsou v mozku velmi rozšířené: vysokou hustotu mají na neuronech bazálních ganglií a v mozečku, tedy v místech, odkud se reguluje motorika a koordinace pohybů. Nově se ukazuje, že mozeček se podílí i na regulaci psychických funkcí, pro což svědčí vyšetření funkční magnetickou resonancí nemocných schizofrenií. U těchto nemocných tak lze nalézt změny ve využití kyslíku a glukózy nejen v určitých regionech velkých hemisfér a bazálních ganglií, ale i v některých oblastech mozečku. Není proto asi náhodou, že risiko onemocnět schizofrenií je u konsumentů mariuhuany šestkrát vyšší než u lidí, kteří THC neužívají. Užívání marihuany výrazně zhoršuje prognosu léčby schizofrenie. Uvažuje se proto o tom, že při schizofrenii dochází k poruše regulace kanabinoidního neurotransmitérového systému a v klinickém výzkumu se ověřují terapeutické účinky jednoho ze syntetických antagonistů THC.

Jeden z typů kanabinoidních receptorů, CB1 je lokalizován na zakončeních periferních nervů, v zadních rozích míšních a v mozku v místech, která zpracovávají informace o bolesti. Tím se vysvětluje analgetické působení některých kanabinoidů, které má podobnou intensitu jako působení opiátového derivátu kodeinu.

Receptory pro anandamid jsou také ve ventromediální části striáta a jiných částech mozku, kde může docházet k interakci s řadou neurotransmitériových systémů, především serotoninovým, dopaminovým, GABA-ergním a glutamatergním. Zjednodušeně platí, že anandamid tlumí pohyb inhibicí dopaminových nervových transmisí v dorsálním striátu, ale platí i to, že dopamin stimuluje kanabinoidní CB1 neurony k uvolňování anandamidu. Kdyby platila jednoduchá rovnice, že kanabinoidy jsou antagonisty dopaminu, mělo by kouření marihuany pomáhat léčit tzv. positivní příznaky schizofrenie (bludy, halucinace), poněvadž při těchto příznacích se vidí zvýšená dopaminová aktivita v limbickém systému. Tak tomu však není, spíše naopak. Patofysiologický význam těchto interakcí proto není zatím zcela jasný a je předmětem intensivního výzkumu. Nadějné jsou některé nálezy svědčící pro dysregulaci kanabinoidního systému při Parkinsonově nemoci a příznivý účinek THC při některých formách tohoto onemocnění.

Kromě kůry prefrontálních laloků mozku je hipokampus místem, které se nejvíc podílí na regulaci kognitivních funkcí, především paměti. Jak anandamid, tak látky obsažené v marihuaně a hašiši působí u laboratorních zvířat tak, jakoby eliminovaly funkce hipokampu. Elektrofysiologický výzkum ukázal, že depolarizace může potlačit inhibici určitých nervových procesů (depolarization-induced suppression of inhibition, DSI). L.Iversen hledal ve své laboratoři v Oxfordu po 10 let látky (retrográdní posly), které zajišťují DSI. Teprve předloni se mu podařilo prokázat, že takovou látkou je THC. Ukazuje to na neobyčejně hluboký zásah THC do nervových regulací (Science 291,252-253,2001).

Biologickými mechanismy zatím neumíme vysvětlit, proč u některých lidí vyvolá THC příjemné pocity a u jiných úzkost a dysforii. Více už víme o příčinách, proč u některých lidí dochází k závislosti a u jiných nikoli. Risiko vzniku závislosti u konsumentů je nižší než při kouření cigaret s nikotinem a přibližně stejné jako u konsumentů alkoholu: 8 - 12 %. Zdravotní risika jsou ovšem závislá na množství užité drogy bez ohledu na to, je-li konsument závislý nebo ne. Závislost je závažná psychická porucha, která konsum drogy udržuje a zvyšuje.

Nejlépe ověřeným faktorem přispívajícím ke vzniku závislosti je heredita. Její vliv nejlépe dokládají studie u dvojčat: je-li jedno z jednovaječných dvojčat závislé na THC, je druhé závislé mnohonásobně častěji ve srovnání s dvojvaječnými dvojčaty, a to i tehdy, byla-li dvojčata vychovávána a žijí odděleně.

Risiko závislosti je také vyšší u osobností, které ke svému uspokojení potřebují vyhledávat stále něco nového (sensation seeking personality). Tím lze vysvětlit, proč mezi závislými je hodně lidí zvídavých, inteligentních nebo těch, kde hledání sensací patří k zaměstnání (novináři, rozhlasoví a televizní reportéři atd.). Často jde o stav, který patří ke geneticky determinované poruše závislosti na odměně.

Sociokulturní a psychologické faktory 

Vezmou-li se v úvahu zhusta spíše nepříjemné psychotropní účinky akutního podání THC zjištěné při experimentálním výzkumu, může se zdát podivné, proč marihuana získává u části mládeže a intelektuálů oblibu. Zřejmě zde hraje velkou roli společenská atmosféra, ve které ke kouření nebo jinému způsobu užití THC dochází. Nový adept konsumace je zahrnut informacemi, které vedou k očekávání příjemné relaxace, euforie, eventuálně i zajímavých iluzí nebo i halucinací, nových vhledů do závažných životních problémů, atd. Toto očekávání stačí k tomu, aby se to, co je očekáváno, dostavilo.

Jde o podobný jev, jaký je v lékařství označován jako placebo efekt. Jestliže člověk požije proti bolesti hlavy analgetikum, zmírní se zpravidla jeho obtíže už do 5 - 10 minut po polknutí tablety. Je to v době, kdy se analgetikum ještě nemohlo dostat krevním oběhem do mozku a kdy tedy ještě nemohlo začít působit. Vlastní farmakologický účinek pak jen posílí to, co už se stalo z důvodů psychologických.

Psychologická atmosféra marihuanové party působí jako placebo. Tento placebový účinek, do kterého patří většinou hudba a vystoupením zpěváka, o kterém je známo, že kouří trávu, usnadňuje cestu k příjemným zážitkům ve chvíli, kdy samotný farmakologický účinek už změnil stav psychiky tak, že intoxikovaný cosi cítí, ale sám je ještě na rozpacích, zda má své zážitky vyhodnotit jako libé nebo nelibé. Pocit lehké hlavy, pocit mírného útlumu a jakéhosi vzdalování se od reality při pozorování ostatních účastníků začne být vnímán jako něco positivního. Lze předpokládat, že tím se od jakési křižovatky, kde postoj mohl být ještě ambivalentní, rozjede proces, který i další, třeba intensivnější zážitky podbarvuje ve prospěch vnímání spíše příjemných aspektů intoxikace a potlačování těch nepříjemných.

Při psychiatrickém vyšetření osob konsumujících THC se často ukazuje, že první setkání s drogou nevyvolalo nic zvlášť příjemného. Budoucí konsument se však před ostatními styděl přiznat k prožitkům dysforie nebo otupující apatie. Nechtěl kazit jiným zábavu, nechtěl vypadat jako někdo kdo nesdílí to, co ostatní. Někdy se svěřují s tím, že se před ostatními přetvařovali a snažili se chovat jako ostatní. Postupně - zvláště při opakovaných pokusech - docházelo k něčemu podobnému jako u dobrých herců, kteří svou roli hluboce prožívají a skutečně cítí např. smutek a pláčou s hojnými slzami. Role je naučila být smutnými. Konsumenti marihuany se podobným způsobem mohou naučit prožívat její účinek jako něco příjemného a žádoucího, ačkoliv na začátku nic podobného nebylo.

Často se diskutuje o tom, že kanabinoidy jsou málo využívány terapeuticky. Hledá se náprava a ve světě probíhá řada pečlivých klinických výzkumu u řady onemocnění. Už 15 let je užiti syntetického THC (dronabinolu) je povoleno v USA pro léčbu neztišitelného zvracení po cytostatikách u nemocných zhoubnými nádory a pro léčbu těžkého nechutenství u pacientů trpících AIDS. Později bylo povoleno užití tohoto léku také v Kanadě a v Německu. Užiti jiného kanabinoidu, nabilonu, v léčbě těžkého zvracení a nausey je povoleno také v Anglii, ve Švýcarsku a v Německu.

Povolení užívat syntetické deriváty z konopí v léčbě bývá někdy omylem zaměňováno za legalizaci marihuany. Deriváty opia, např. morfin je také užíván v lékařství po desítiletí, ale jeho zneužívání toxikomany povoleno není. Terapeutické využití se týká syntetického čistého THC v tabletách a nikoli marihuany.