Carl von Linné (1707 – 1778)
Narodil se v Rashultu ve Švédsku v rodině kněze. Jeho otec by ho býval rád viděl jít ve svých šlépějích, bohužel Karlův nevalný prospěch na obecné škole v rodném městě ani později na střední škole ve městě Wexiö jej pro takovouto kariéru příliš nepředurčoval. Rodiče plánovali dát jej vyučit nějakému řemeslu.
Naštěstí pro mladého Linného i pro světovou botaniku si mladíkovy záliby ve studiu rostlin povšiml lékař Jan Rothmann a přesvědčil Karlovy rodiče, aby jej dali na studia lékařství. Linné odchází na univerzitu do Lundu. Zde se seznamuje s profesorem botaniky Kilianem Stobaeuem a získává přístup do jeho bohatě vybavené knihovny. Po roce přechází na univerzitu do Uppsaly, kde studuje zoologii u profesora Rudbecka. Zde si jej všímá teolog Olaf Celsius, hmotně jej podporuje a využívá jeho znalostí při sepisování práce o biblických rostlinách. Linné je pověřen dohledem nad uppsalskou botanickou zahradou a stává se asistentem prof. Rudbecka s právem zastupovat jej při přednáškách.
Na podnět a na náklady uppsalské vědecké společnosti se v roce 1732 vydává na výzkumnou cestu po Laponsku a přiváží odtamtud bohatý vědecký materiál. Podniká ještě několik cest a studuje mineralogii.
V roce 1735 odjíždí do holandského Harderwijku, aby dokončil studia medicíny a byl promován doktorem (podle tehdejších zvyklostí bylo nutno získat univerzitní titul v cizině). V témže roce vydává svoji zásadní práci Systema Naturae, ve které podává základ moderní systematiky přírody. (Tato práce se za Linného života dočkala dvanácti vydání.) V Holandsku se seznamuje s bohatým amsterdamským purkmistrem a bývalým anglickým vyslancem Cliffordem, který jej zaměstnává jako správce své překrásné botanické zahrady v Hartecampu. Cestuje – v roce 1736 do Anglie, v roce 1738 do Paříže, kde se stává členem korespondentem Akademie věd. Téhož roku se vrací domů do Švédska, vědecké kruhy o něj však nejeví velký zájem, proto se ve Stockholmu živí nějaký čas jako lodní lékař. Poté se několika jeho vlivným přátelům podařilo získat Linnému přístup ke královskému dvoru.
V roce 1739 se žení a téhož roku je jmenován prezidentem nově zvolené švédské akademie. O dva roky později se stává profesorem lékařství na univerzitě v Uppsale a v témže roce profesorem botaniky a přírodopisu. Koná výzkumné cesty po Švédsku, vysílá své žáky na výpravy do daleké ciziny a publikuje vědecké poznatky z těchto cest. Reorganizuje botanickou zahradu a zakládá přírodopisné muzeum.
V roce 1747 se stává osobním lékařem švédského krále. V roce 1762 jej král povyšuje do šlechtického stavu a on mění příjmení z Linnaeus na von Linné. O dva roky později Linného na jeho místě profesora uppsalské univerzity střídá jeho syn, Linné pak žije na svém statku v Hammarby. Umírá po sérii mozkových mrtvic v roce 1778.
Linného vědecký záběr byl velmi široký, největší význam však mají jeho práce týkající se systematiky živočichů a především rostlin. Zavedl důsledné binomické pojmenování sestávající z rodového a druhového jména. Před zavedením Linného systému nebylo často zřejmé rozeznávání druhů od pouhých odrůd a stávalo se, že různí autoři používali různých názvů pro stejnou rostlinu. Linné ve svých stěžejních dílech o rodech (Genera plantarum) a druzích rostlin (Species plantarum) zavedl do panujícího chaosu pořádek. Stal se zakladatelem systematické botaniky používané dodnes.
