Globální trendy do roku 2020

V roce 1997 iniciovalo NIC (National Intelligence Center - Národní zpravodajské centrum US) zpracování globálních trendů vývoje do roku 2010 projektem Global Trends 2010.

V září a říjnu 1999 zahájilo NIC studie o problematice budoucího vývoje do roku 2015 v součinnosti s ministerstvem INR a CIA: Projekt Global Trends 2015, scénáře globální budoucnosti se zaměřením na alternativní možnosti globální budoucnosti v letech 2000 - 2015.

Několik desítek vládních i nevládních specialistů z řady oblastí, především z univerzit a podnikání v US, posoudilo hlavní faktory i jevy, které mohou vést ke změnám v období do roku 2015. Soustředili se na demografii, přírodní zdroje, vědu a technologii, globální ekonomiku, státní a místní správu, sociální a kulturní faktory, na možné konflikty a určili čtyři hlavní směry vývoje včetně úvahy o regionálních odchylkách.

V globálu je XX.století charakterizováno:

• dvěma pustošivými Světovými válkami;
• světovou hospodářskou krizí roku 1930;
• zánikem velkých koloniálních mocností;
• rychlým pokrokem vědy a technologií, od prvního letu aeroplánu v Kitty Hawk (US) k přistání na Měsíci;
• studenou válkou mezi západními spojenci a mocnostmi Varšavského paktu;
• rychlým nárůstem životního standardu v Severní Americe, Evropě a Japonsku;
• zvýšeným zájmem o prostředí, včetně problematiky mizení lesů, nedostatku energie a vody, poklesu biologické různorodosti a znečištění ovzduší;
• vzplanutí epidemie AIDS;
• výsledným vznikem US jako jediné světové supervelmoci.

Populace planety pokračuje v explozivním růstu: od 1 miliardy v 1820, na 2 miliardy v 1930, 3 miliardy v 1960, 4 miliardy v 1974, 5 miliard v 1988, a 6 miliard ve 2000. Zdá se, že tento růst by se mohl během XXI. století zastavit a ustálit na počtu 9 miliard.

Dnešní stav je:

Počet obyvatel světa: 6,446,131,400 (odhad pro červenec 2005).

Světový hrubý produkt činí 55.5 billionů USD (2004), růst je 4.9% ročně a na hlavu připadá v průměru 8,800 USD.

Podle oblasti vzniku jsou ze zemědělství 4%, z průmyslu 32% a ze služeb 64%.

Pro XXI. století pokračující exponenciální růst vědy a technologie vede jak k nadějím (např. pokroky v medicíně) tak k obavám (vývoj ještě ničivějších zbraní).

V rámci projektu "Globální trendy 2015" byly shromážděním vědců vypracovány čtyři scénáře k datu prosinec 2000.

Práce pokračovala i v dalších letech.

Mezinárodní pořádek se hluboce mění. Od roku 1949 nikdy nedocházelo k takovým změnám jako v posledním desetiletí. V důsledku toho se svět v roce 2020 bude podstatně lišit od světa roku 2004. Utváření světa budou určovat rozsah a rychlost změn v důsledku globalizace - bez ohledu na jejich charakter. Další významné faktory jsou:

• rozpory v procesu globalizace;
• vzestup velmocí, což změní geopolitické utváření světa;
• před vládami vyvstanou nové problémy k řešení;
• dále rostoucí pocit nejistoty.

Práce pokračovala jako projekt "Mapování globální budoucnosti". Začíná tam, kde projekt "Globální trendy 2015" skončil. Především byl rozšířen okruh spolupracujících specialistů. V řadě zemí byly uspořádány regionální konference. Celkem se práce účastnilo na tisíc odborníků.

Výsledkem práce jsou další čtyři scénáře, které pouze charakterizují globální situaci a jsou tedy jen podkladem pro další intuitivní rozvíjení představ o budoucnosti.

Projekt "Globální trendy 2015": 

Scénář první: Intenzivní globalizace:  

Předpokládá se, že v budoucnu vznikne pozitivní okruh technologie, ekonomického růstu, demografických faktorů a efektivních veřejných správ, jenž umožní většině lidí na světě mít prospěch z globalizace. Technologický vývoj a rozvoj - v některých případech podporovaný krizovými situacemi v životním prostředí nebo stavu zdraví - se využije k účinnému vyřešení některých problémů rozvojového světa. Robustní globální ekonomický růst - pobízený silným politickým konsenzem v oblasti liberalizace ekonomie - rozšíří oblast blahobytu a zmírní mnoho problémů demografických i se zdroji. Správa bude efektivní jak na národní tak i na mezinárodní úrovni. V mnoha zemích světa se role státu sníží, protože jeho funkce budou privatizovány nebo vykonávány veřejnými soukromými organizacemi, zatímco globální kooperace zesílí v mnoha oblastech jako důsledek působení různých mezinárodních uskupení. Konflikty mezi státy i uvnitř nich budou minimální v souvislosti s pozitivním vlivem globalizace. Menšina lidstva - v Subsaharské Africe, na Středním východě, ve Střední a Jižní Asii a v oblasti And - z těchto pozitivních faktorů nebude mít žádný prospěch a vnitřní konflikty budou i nadále přetrvávat v těchto zemích i v jejich okolí.

Scénář druhý: Zhoubná globalizace:  

Globální elity budou prospívat, avšak většina světové populace z globalizace nebude mít žádný prospěch. Růst počtu obyvatelstva a nedostatek zdrojů těžce zatíží mnoho rozvojových zemí a migrace se stane hlavním zdrojem napětí mezi státy. Technologie nejen nevyřeší problémy rozvojových zemí, nýbrž budou využity negativními nebo nezákonnými organizacemi a přeměněny v destabilizující zbraně. Globální ekonomika se rozštěpí v trojí: v rozvinutých zemích bude pokračovat ekonomický růst; v mnoha rozvojových zemích dojde k malému růstu národního produktu na hlavu, někdy však dojde k poklesu, což povede k růstu rozdílů ve srovnání s rozvinutými zeměmi; dramaticky vzroste nezákonná ekonomie. Státní správy a politické vlády budou chabé jak na národní, tak i mezinárodní úrovni. Vzrostou vnitřní konflikty, živené frustrovaným očekáváním, nerovností a zvýšeným napětím v obecném životě; zmnoží se zbraně hromadného ničení a budou použity aspoň v jednom vnitřním konfliktu.

Scénář třetí: Regionální soutěžení:  

Přiostří se regionální problémy v Evropě, Asii a v Americe. Podpoří je rostoucí politický odpor v Evropě a Východní Asii proti převládání US ve světě a proti globalizaci, kterou podporují US, a taktéž rostoucí převládání zaměření jednotlivých oblastí na vlastní ekonomické a politické priority. Dojde k nerovnoměrnému šíření technologií, což bude odrážet rozdílné regionální koncepce intelektuálního vlastnictví a postojů k biotechnologiím. Regionální ekonomická integrace v obchodu a finančnictví vzroste, což povede k poměrně vysoké úrovni ekonomického růstu a rostoucímu regionálnímu soutěžení. Státy i instituce regionální správy uspějí ve velkých rozvinutých zemích i v těch s počínající tržní ekonomikou, podle toho, jak vlády pochopí potřebu vyřešit rostoucí regionální problémy a přesunout odpovědnost z globálních na regionální instituty. Tou měrou, jak se tři hlavní regióny (Amerika, Evropa, Východní Asie) budou zabývat vlastními problémy (US s Jižní Amerikou; Evropská Unie s Balkánem a Ruskem; Čína s Japonskem a Indií), země situované mimo tyto regióny v Subsaharské Africe, na Středním východě a ve Střední a Jižní Asii budou mít málo možností aby dostaly podporu materiální nebo politickou. Nedojde sice k vojenskému konfliktu mezi třemi velkými regiony ani uvnitř nich, ale vzrostou vnitřní konflikty uvnitř i mezi ostatními zeměmi, stojícími mimo.

Scénář čtvrtý: Post-polarizovaný svět:  

Vzroste zaměření USA na domácí problémy a jejich ekonomika se zpomalí a pak bude stagnovat. Vzroste ekonomické a politické napětí ve vztazích s Evropou, zhorší se spojenectví USA-Evropa, když USA stáhnou své jednotky, a Evropa se obrátí k sobě samé a bude se spoléhat na vlastní regionální instituty. Současně národní vládní krize vyvolají nestabilitu v Latinské Americe, zejména v Kolumbii, na Kubě, v Mexiku a Panamě a donutí USA soustředit se na tuto oblast. Indonesie se dostane do vnitřní krize a bude jí hrozit rozpad, což pohne Čínu, aby jí příležitostně poskytla silné mírotvorné síly. Jinak bude Asie obecně vzato prospívat a bude stabilní, což dovolí USA, aby se soustředily jinam. Bude postupovat normalizace a de facto unifikace Koreje, Čína a Japonsko poskytnou silnou vnější finanční podporu k jejímu sjednocení, a USA začnou stahovat své jednotky z Koreje a z Japonska. V průběhu doby tyto geostrategické posuny podnítí dlouho z minulosti přetrvávající národní rivality mezi asijskými velmocemi, což podnítí vojenské přípravy a uvede do chodu zatím nerozvíjené nebo utajované programy vývoje zbraní hromadného ničení. Regionální i globální instituty se ukážou jako neúčinné k řešení vznikající konfliktní situace v Asii, když Čína dá ultimatum Japonsku, aby zastavilo svůj nukleární program a Japonsko - s odvoláním na svoji bilaterální dohodu s USA - požádá USA o opětný návrat do Asie v kritické situaci na pokraji velké války. Vzhledem k prioritám v Asii, Americe a v Evropě se země mimo tyto oblasti dostanou na okraj pozornosti a ve skutečnosti nebudou mít žádnou příležitost dostat politickou nebo finanční podporu.

Pro naše účely mají význam především společné obecné rysy těchto čtyř scénářů.

Scénáře jsou zásadně koncipovány do dvou směrů: globalizace a proti tomu regionalizace.

Dva první scénáře staví proti sobě pozitivní resp. negativní efekty globalizace. Druhé dva posuzují oproti tomu převažující regionalismus jako intenzivní soutěžení bez konfliktu, proti tomu stojí scénář založený na možnosti regionálních vojenských konfliktů.

Kromě prvního scénáře je závěrem ostatních předpoklad, že globalizace nepovede k široce založené globální spolupráci. Ve druhém scénáři navíc bude globalizace mít negativní dopady a podnítí extenzívní dislokaci a konflikty, zatímco ve třetím a čtvrtém podnítí regionalismus.

Ve všech čtyřech scénářích budou země negativně ovlivněny růstem počtu obyvatelstva, nedostatkem zdrojů a špatnými politiky a proto nebudou mít prospěch z globalizace; to podnítí vnitřní konflikty a zvýší riziko převratů.

Ve všech čtyřech scénářích mají rozhodující význam pro budoucnost efektivnost národní, regionální a mezinárodní správy a alespoň mírný, avšak stálý ekonomický růst.

Ve všech čtyřech scénářích klesá globální vliv USA.

Další projekt "Mapování globální budoucnosti" se nesoustředil na předpovědní scénáře, nýbrž na popis možných uspořádání světa, do kterých vstupujeme. Tak jako v každé metodě alternativních scénářů, jde tedy o to, posoudit na jejich podkladu, do jakého světa vstupujeme a podle toho pak rozhodnout o dalším postupu. Diagnostika stavu je tedy primární, předpověď dalšího vývoje sama je až sekundární.

V zásadě je třeba pro období do roku 2020 brát v úvahu následující faktory:

Expanze globální ekonomiky.  

Vznikne nový svět mega-měst, spojených rostoucím tokem informací, technologií, kapitálu, zboží, služeb a lidí. Jeho budoucnost však není zafixována, budou větší možnosti pružného spojenectví. Kolem roku 2020 bude světová ekonomika o 80 % větší, než v roce 2000 a průměrný důchod na hlavu bude větší o 50 %. Zdá se však, že Asie nahradí západní země jako ohnisko mezinárodního ekonomického dynamismu. V expandující globální ekonomice se zvýší potřeba mnoha surovin, jako ropy. Celková spotřeba energie vzroste pravděpodobně o 50 % během nejbližších dvou dekád, ve srovnání s růstem 34 % mezi 1980 - 2000, s převahou ropy. Většina expertů soudí, že při podstatně zvýšených investicích do nových kapacit bude celková zásoba energie dostačující pro globální požadavky. Avšak na straně dodavatelů - Kaspické moře, Venezuela a západní Afrika - odkud se předpokládá zvýšená těžba, je také významné politické a ekonomické riziko. Tradiční dodavatelé na Středním východu jsou rovněž stále méně stabilní. Takže tlak na zdroje, diktovaný potřebou, možná doprovázený velkou poruchou dodávky ropy, patří mezi klíčové nejistoty.

Čína, Indie a ostatní rozvojové země mají rostoucí potřebu energie, z čehož vyplývá jejich zaměření na energii; to formuje jejich zahraniční politiku.

Pro Evropu může rostoucí upřednostňování zemního plynu posílit regionální vztahy - jako s Ruskem a Severní Afrikou - což závisí na možnostech ropovodů.

- Zrychlení pokroku vědy a rychlejší šíření technologií.

Největší prospěch z globalizace budou mít země, které přijmou nové technologie ať již na základě vlastního výzkumu nebo je převezmou odjinud. Čína a Indie se mohou stát technologickými vůdci, tím spíše, že významně investují do základního výzkumu v oblasti nanotechnologií, biotechnologií a technologií zpracování informací a materiálu. Významně v nich také narůstá počet vysokoškolsky vzdělaných odborníků.

Přetrvávající sociální nerovnosti.  

High-tech průlomy - jako geneticky modifikované organismy a zvýšená produkce potravin - mohou vytvořit bezpečnostní síť pro eliminaci hladu a zlepšit základní kvalitu života, avšak mezera mezi "majetnými" a "nemajetnými" zeměmi se bude rozšiřovat, pokud "nemajetné" země nepřejmou nové technologie - jako je schopná vláda, vyšší úroveň vzdělání a reforma trhu.

Objeví se nové velmoci.  

Čína a Indie i další změní geopolitické utváření světa obdobně, jako to vyvolalo sjednocené Německo v XIX. století a Spojené státy na počátku XX. století (a mocný Sovětský svaz v jeho druhé polovině). Trvalý ekonomický růst, rostoucí vojenská síla a početné populace budou u kořene rychlého ekonomického růstu a politické síly obou zmíněných zemí. Po roce 2020 převýší Čína daleko ekonomiku jednotlivých evropských zemí a Indie, Brazílie a Indonesie se jim vyrovnají.

Fenomén globálního stárnutí.  

Postihne především Evropu a Japonsko. Buď tyto země tomu přizpůsobí svůj systém sociálního blahobytu, výchovy, daní, v Evropě zvládnou rostoucí počet imigrantů, nebo se dostanou do období dlouhotrvající ekonomické stagnace. Japonsko bude muset vyřešit své vztahy k Číně a Koreji. Rusko bude sice ve výhodné pozici exportéra surovin, avšak bude čelit závažné demografické krizi, nehledě na důsledky sousedství s nestabilními oblastmi na jihu, na Kavkaze a ve Střední Asii - muslimský extrémismus, terorismus a endemický konflikt. To omezí rozsah možností pro Rusko, aby získalo významnou vedoucí roli ve světě, stane se však možným cenným spojencem jak pro Spojené státy a Evropu, tak i pro nové velmoci, Čínu a Indii.

Pozastavení procesu demokratizace.  

Bude více podniků globálního charakteru a navíc budou více diversifikovány, více asijské a méně západní ve své orientaci. Takové korporace současně s dalšími velkými multinacionálními organizacemi budou ve zvýšené míře mimo možnost kontroly kteréhokoliv státu a budou vedoucím faktorem při šíření technologií v globálním měřítku. Podpoří tak ekonomický pokrok v rozvojovém světě. Globalizace nabude nový charakter, jenž nahradí její dosavadní spojování s amerikanizací. Poroste tlak na demokratizaci diktátorských režimů, avšak nové demokracie mohou být křehké, mohou postrádat adaptivní kapacitu ke svému vývoji a k přežití. S rostoucím počtem vystěhovalců poroste tlak na jejich integraci při respektování jejich etnické a náboženské identity. Čína bude čelit dilematu "asijské cesty k demokracii", která může spočívat na svobodných volbách na lokální úrovni při současném konzultačním mechanismu na úrovni národní, při čemž by si komunistická strana možná podržela kontrolu nad centrální vládou.

Rostoucí tlak na mezinárodní instituce.  

Je otázka, nakolik přežijí instituce, pověřené řízením globálních problémů. Regionální instituce budou ohrožovány komplexními transnacionálními hrozbami, jako terorismus, organizovaný zločin a šíření zbraní hromadného ničení. Takové útvary Druhé světové války, jako Organizace spojený národů nebo mezinárodní finanční instituce riskují, že se stanou zbytnými, pokud se nepřizpůsobí hlubokým změnám v globálním systému, včetně vyrovnání se se vznikem nových velmocí. Národní stát bude sice dominantní jednotkou globálního pořádku, avšak ekonomická globalizace a šíření technologií, zejména informačních, bude pro jejich vlády vysoce náročné. Rostoucí možnosti propojení povedou ke vzniku virtuálních zájmových komunit, což znesnadní možnosti států k vládnutí. Vzniknou i nové formy politických hnutí, založených na náboženských ideologiích; mohou tvořit svého druhu "síť sociálního zabezpečení", zejména pro migranty.

Šíření radikální islámské ideologie.  

Právě politický Islám může mít významný globální dopad tím, že spojí rozdělené etnické a národnostní skupiny a může i vytvořit autoritu, která bude překračovat národní hranice. Kombinace několika faktorů - mládežnické hnutí v arabských zemích, nízká úroveň ekonomiky, vliv náboženské výchovy, islamizace institucí jako jsou odbory, nevládní organizace a politické strany - může zajistit, že politický Islám bude i nadále významnou silou. Tím spíše, že mimo Střední východ bude islám útočištěm pro muslimské vystěhovalce, kteří jsou přitahováni možnostmi zaměstnání na Západě, kde však nejsou doma a vnímají ho jako cizí a nepřátelskou kulturu.

Nejistota se bude šířit. I když se většina světa stane bohatší, globalizace povede k otřesům statu quo - vytvoří enormní ekonomické, kulturní a v důsledku toho i politické pnutí. Postupná integrace Číny, Indie a dalších zemí do globální ekonomiky povede ke vzniku integrovanějšího trhu práce.

Na druhé straně faktory, které vyvolaly mezinárodní terorismus nejeví známky svého snižování. Muslimská identita ožije, podporována globálními komunikacemi. Radikální islámská ideologie se proto rozšíří na celý Střední východ, jižní Asii, Střední Asii a do západní Evropy. S tím se prohloubí solidarita mezi Muslimy, kteří se stanou součástí hnutí v národních a náboženských separatistických střetech v Palestině, Čečně, Iráku, Kašmíru, Mindanau a v jižním Thajsku jako reakce na vládní útlak, korupci a neefektivnost. Rozšíří se a budou více využívány mezinárodní neformální sítě charitativních nadací jako madrasy a hawalasy, jichž budou využívat radikální elementy. Kolem roku 2020 Al-Quaida bude nahrazena podobně orientovanými islamistickými extremistickými skupinami. Existuje riziko, že se široké islámské hnutí spojí s lokálními separatistickými hnutími. Informační technologie, udržující jejich svazek, umožňující spojení, komunikaci a výuku, umožní decentralizaci, takže vznikne volné uskupení skupin, buněk a individuí, kteří nebudou potřebovat stacionární hlavní velení k plánování a provedení svých operací. Předpokládá se, že teroristé budou používat konvenčních zbraní a přizpůsobovat se antiterostickému úsilí. Pravděpodobně však budou originální ani ne tak co se týká technologií či zbraní, nýbrž v jejich operačním využívání - t.j. ve způsobu, zacílení nebo podpoře připravovaných útoků.

Možnosti katastrofického terorismu.  

Riziko velkého teroristického útoku s použitím zbraní hromadného ničení roste. Největším problémem je, že teroristé mohou získat biologické prostředky, nebo - což je méně pravděpodobné - nukleární zbraně. Zejména výhodný se pro malé, lépe informované skupiny jeví bioterorismus. Očekáváme také, že teroristé se pokusí o cyber-terorismus, aby narušili kritické informační sítě a ještě více, aby fyzicky poškodili informační systémy.

Šíření zbraní hromadného ničení.  

V nejbližších patnácti letech předpokládáme, že Spojené státy budou rozhodujícím způsobem ovlivňovat utváření světa tím, že budou působit na způsob, jaký si vyberou státy a nestátní činitelé ke svému rozvoji. Kromě vedoucí role Spojených států budou moci mezinárodní organizace, multinacionální korporace a nevládní organizace a další mírnit zřejmě negativní trendy, jako je rostoucí nejistota (včetně terorismu), a podporovat pozitivní trendy.

Přes veškerou nejistotu můžeme očekávat, že některé události se uskuteční téměř jistě, pokud se situace podstatně nezmění.

Relativní jistoty:

• Globalizace se zdá nezvratitelná, lze však očekávat, že bude mít méně "západní" charakter. Je otázkou, zda globalizace podnítí rozvoj i těch zaostávajících ekonomik. Záleží také na tom, nakolik asijské země přijmou "nová (t.j. naše) pravidla hry".
• Světová ekonomika vzroste. Záleží na rozsahu rozdílu mezi "majetnými" a "nemajetnými" zeměmi. Ekonomický pokles mohou vyvolat křehké demokracie. Je otázkou, jak se podaří zvládat finanční krize.
• Rostoucí počet globálních podniků usnadní šíření nových technologií. Jak se však takovému propojení (které zasahuje do jejich suverenity) zachovají vlády?
• Dojde ke vzestupu asijských zemí a možná vzniknou i nové ekonomicky středně silné mocnosti. Záleží na tom, nakolik vzestup Číny a Indie proběhne hladce.
• Dojde ke stárnutí populace v rozvinutých zemích. Záleží na schopnosti EU a Japonska, přizpůsobit takovému stárnutí chování pracovní síly, systém sociálního blahobytu a integrovat přistěhovatelskou populaci. Je otázkou, nakolik se EU stane supervelmocí.
• Využitelné zásoby energie budou stačit k uspokojení globálních požadavků. Překážkou může být politická nestabilita v produkčních zemích. Možné jsou poruchy dodávek.
• Rostoucí moc nestátních organizací. Budou však státy a mezinárodní instituce ochotny a schopny přijmout zásahy těchto organizací?
• Islám zůstane mocnou politickou silou. Otázkou je dopad religiozity na státy a její potenciál k vyvolání konfliktu. Co způsobí další růst islámské fundamentalistické (džihádístické) ideologie?
• Vzroste počet a kapacita zbraní hromadného ničení u některých států. Bude více nebo méně nukleárních mocností? Jaká bude schopnost teroristů, aby získali biologické, chemické, radiologické nebo nukleární zbraně?
• Přetrvá oblouk nestability od Středního východu a od Asie k Africe. Násilné akce mohou svrhnout stávající režimy.
• Je nepravděpodobné, že by mezi velmocemi došlo ke konfliktu, jenž by vyústil v totální válku. Záleží na schopnosti zvládat ohniska neklidu a dohodnout se o využití zdrojů.
• Ještě více se dostanou do popředí problémy prostředí a etiky (týká se například genetických manipulací). Mohou to ovlivnit nové technologie a rozsah, v jakém utvoří nebo vyřeší etické problémy.
• USA zůstanou jediným nejmocnějším činitelem jak ekonomicky a ve vývoji technologií, tak i vojensky. Záleží na tom, jak ostatní země přijmou tuto výzvu a zda USA ztratí vedení ve vědě a vývoji.

Byly zpracovány následující scénáře:

Svět Davosu (podle každoročního World Economic Forum - Světový ekonomický sraz v Davosu): 

Je to ilustrace, jak robustní ekonomický růst, vedený Čínou a Indií, by mohl během nejbližších 15 let přetvořit proces globalizace - s tím, že by jí dal víc nezápadní tvář a současně by přeměnil tvářnost politické arény.

Jak by mohla vypadat asijská tvář globalizace?

Rostoucí Asie bude pokračovat v utváření obrazu globalizace, takže bude méně vyhlížet "Made in USA" a bude mít více asijský vzhled i vnitřní obsah. Asie změní pravidla procesu globalizace. Protože bude mít nejrychleji rostoucí spotřebitelský trhy, více jejich podniků nabude multinacionální charakter na světové úrovni. I výzkum a vývoj bude na vyšší úrovni, zdá se, že Asie nahradí západní země jako ohnisko mezinárodního ekonomického dynamismu - pokud bude rychlý ekonomický růst Asie pokračovat.

Tou měrou, jak vlády věnují více zdrojů základnímu výzkumu a vývoji, bude rostoucí Asie přitahovat aplikované technologie z celého světa, včetně rozhodujících technologií, které by měly ještě dále popohnat jejich vysoce výkonné sektory ekonomiky. Předpokládá se, že asijští obři mohou využít sílu svých trhů aby nastavili průmyslové standardy, a to spíše než by přijaly standardy, přijaté západními zeměmi nebo mezinárodními institucemi pro standardy. Podstatně budou ve Východní a Jižní Asii změněna i vykládána práva na intelektuální vlastnictví.

Růst asijských trhů si vynutí řízené přizpůsobení ekonomiky USA a ostatních západních zemí.

Pokud bude globální systém obchodu více integrovaný a složitý, bude důležité se více sblížit s Čínou, Indií a ostatními nově se vynořujícími státy. To si však vyžádá trpělivost a potenciál pro výměnu idejí.

Je nepravděpodobné, že tento systém by se mohl regulovat sám. Silná globální ekonomika, například, by asi nebyla schopna vyřešit krize, jako je Taiwan.

Pax Americana:  

Tento scénář znázorňuje možnost přežití převahy USA i v radikálních změnách v globálním politickém terénu, při čemž by Washington zůstal centrem mezinárodní politiky a sloužil by jako vzor nového a výlučně globálního řádu.

Vzestup Číny by mohl dostat US do odlišné polohy, kdyby mohly být jazýčkem na váze rovnováhy mezi Čínou a Japonskem a ostatními asijskými zeměmi.

Vzájemně soutěžící koalice by se mohly dostat do morálních nebo etických rozporů. Pak by US mohly být považovány za vedoucí sílu, avšak vyžadovalo by to velkou obratnost.

Hluboce zakořeněná očekávání podpory se strany USA by asi bylo možné obtížně změnit, zejména pokud uvážíme realitu, že jedině USA má dostatečnou vojenskou kapacitu.

Architektura mezinárodních vztahů není určena pro sdílené řešení potíží. Ve scénáři neexistuje žádná jiná operabilní bezpečnostní organizace, kromě NATO, jež je vedeno USA.

Nový Kalifát:  

Globální hnutí, živené radikální náboženskou ideologií, by se mohlo stát výzvou západním normám a hodnotám jako základ globálního systému. Podle tohoto scénáře je proklamován nový Kalifát, což vede k pokroku mocné ideologie s širokou odezvou.

Kalifát nemusí být naprosto úspěšný, neboť představuje závažnou výzvu mezinárodnímu řádu. Scénář podtrhuje význam mezi-kulturní ideologické debaty, která by sílila s rostoucí náboženskou identifikací. Revoluce v informačních technologiích může rozšířit střet mezi Západem a muslimským světem.

Výzva kalifátu k muslimům se může měnit od oblasti k oblasti. Z toho plyne, že západní země by měly zaujímat diferencovaný přístup aby se postavily proti němu v zemích, které mají z globalizace prospěch. Části Asie a Evropy mohou být stěsnány mezi ideou spirituálního Kalifátu a materiálním prospěchem, který mají z globalizovaného světa.

Proklamace Kalifátu by nesnížila nebezpečí terorismu a tím, že by podnítila více konfliktů, mohla by podnítit novou generaci teroristů, kteří by útočili na protivníky Kalifátu, ať uvnitř nebo vně muslimského světa.

Cyklus strachu:  

Proces globalizace by mohl být zastaven velkým globálním konfliktem, což se pokládá za nepravděpodobné. Zastaven by však mohl být i pandemií, srovnatelnou s chřipkovou pandemií roku 1918 - 1919. Na základě zkušeností se SARS se však zdá, že mezinárodní kontrolní mechanismy a očekávaný vývoj biotechnologií jsou příslibem k trvalému zlepšování kontroly. Naproti tomu velký teroristický útok by proces globalizace mohl pouze zpomalit.

Scénář líčí, co by se mohlo stát, kdyby v důsledku proliferace zbraní hromadného ničení byla zavedena velmi omezující bezpečnostní opatření. V takovém světě by mohli mít obchodníci se zbraněmi závažné problémy, avšak současně se šířením zbraní hromadného ničení by mohlo více zemí požadovat, aby se mohly vyzbrojit pro vlastní ochranu. Cyklus strachu, který by se tím rozpoutal, by bylo velmi obtížné přerušit.

Komplikací v boji proti šíření zbraní hromadného ničení by mohl být ideologický faktor. Někteří dodavatelé by nemuseli prodávat tyto zbraně za peníze, nýbrž aby vyrovnali zaostávání muslimského světa proti západu.

Je důležité, aby rovnováha nebyla narušována nadměrnými bezpečnostními opatřeními, protože na druhé straně jakékoliv usnadnění obchodu se zbraněmi hromadného ničení by mohlo podněcovat zákonný obchod a vědce, aby se pustili do vysoce lukrativní, ale až dosud ilegální aktivity.

Cyklus strachu by mohl nutit některé země, aby hledaly vlastní řešení, proto vyvinout a udržovat mezinárodní koopeeraci je životně důležité.

Obavy z proliferace zbraní hromadného ničení podle scénáře mohou vzrůst do takového stupně, že mohou být zavedena rozsáhlá a zásadní bezpečnostní opatření, která by měla zabránit smrtelným útokům, což by mohlo vyústit v Orwelovský svět (1984) omezených občanských svobod a k totalitě.

Tato scénária přirozeně ilustrují pouze několik z možných budoucností, které mohou vzniknout během nejbližších 15 let. Široká škála možností, které si můžeme představit, napovídá, že toto období bude charakterizováno zvýšenými změnami, zejména ve srovnání s relativní stagnací Studené války. Scénáře se navzájem nevylučují. Můžeme očekávat že se sdruží dva nebo i tři scénáře v nějaké kombinaci. Vzhledem ke zvláštnímu chaotickému charakteru světa lze očekávat, že budoucnost bude jakýmsi průnikem všech čtyř scénářů nebo že budou možné i jiné scénáře.

Práce na podobných scénářích jsou dnes běžné.

Shell International vypracovává scénáře po své pracovníky každé tři roky. Po počátečním (metodickém) výzkumu tým u Shell zpracovává během jednoho roku na základě interviewů a workshopů scénáře, ve kterých se snaží zajistit rovnováhu mezi nekonvenčím uvažováním a možnostmi. Při zpracování tohoto projektu se použilo podobného přístupu.

Podobně postupuje i Joint Doctrine and Concepts Centre (Spojené centrum pro doktrinu a koncepce), integrální součást UK ministerstva obrany. Jejich projekt - Strategic Trends (Strategické trendy) - má pomáhat pochopení budoucích hrozeb, rizik, výzev a příležitostí.

UK Defense Evaluation and Research Agency (Agentura UK pro hodnocení a výzkum obrany) zpracovala přes 50 studií o budoucnosti.

RAND Corporation - NIC sponsorovaná část jako pokračování práce na monografii z roku 2001 The Global Revolution: Bio/Nano/Materials Trends and Their Synergies with IT by 2015 (Globální revoluce: Bio/Nano/Materiály trendy a jejich synergie s informačními technologiemi IT kolem roku 2015) je vodítkem pro určení trendů vývoje technologií a jejich interakcí, ke zjištění aplikací, které mohou změnit budoucnost, komentářem o možnostech, formou technologicky zaměřených scénářů.

Projekt National Security Agency (Národní bezpečnostní agentury) Tech 2020, pomohl v identifikaci klíčových technologických konvergencí, které by mohly ovlivnit společnost v období do roku 2020.