Odkrytí tajemství epidemie chřipky roku 1918???

Není pochyby o tom, že nelze podceňovat nebezpečí, která představují naše neznalosti o životě. Zejména na nejnižších stadiích vývoje, u jednobuněčných a především u virů můžeme očekávat překvapení, která jsou podmíněna jejich relativní jednoduchostí a s tím související rychlou proměnlivostí a přizpůsobivostí. Při tom podle všeho i ty nejjednodušší organismy jsou systémy, které překročily von Neumannovu mez, t.j. s rostoucí složitostí jejich stabilita roste. Pod touto mezí s rostoucí složitostí stabilita, odolnost proti poruše klesá, jak bychom logicky u všech složitějších systémů očekávali - jenže příroda se nechová logicky.

Není třeba nebezpečí přehánět. Víme, že obrovská většina genetických změn, ke kterým v organismech dochází, buď sama o sobě nevede k ničemu, nebo je dokonce letální. Proto nemůžeme sice podceňovat ani SARS ani "ptačí virus" ani již postarší legionelózu, avšak není důvod k přehnaným obavám.

Tak například ztotožňovat "španělskou" chřipku z roku 1918 s chorobou ptačího virusu je při nejmenším předčasné. Naše znalosti genetiky nejsou na takovém stupni, abychom to mohli prokázat nebo dokonce předpovídat. Ono totiž nestačí pouze zmapovat genom - musíme ještě vědět, jaké jsou vztahy mezi jeho jednotlivými součástmi - a to zdaleka nevíme. Jestliže Sir John Shekel v BBC News Online poukazuje na možné souvislosti ptačího virusu s epidemií roku 1918 (což nemůžeme vyloučit), není nutné, aby uváděl údaje, které nepochybně skutečnosti neodpovídají. "Španělská" chřipka v letech 1918 - 1920 nepostihla miliardu lidí, protože z podstatné části světa žádné údaje o zdravotním stavu tehdejšího obyvatelstva neexistují. Odhaduje se pouze, že na tuto chřipku zemřelo asi dvacet miliónů lidí. To je však podstatně méně, než v nejzhoubnější epidemii všech dob, což byla "Černá smrt" - morová epidemie ve středověku, jak Sir John dále uvádí. K dojmu o jeho serióznosti také nepřispívá vágní tvrzení, že první světová válka skončila proto, že vojáci byli touto chorobou vyčerpáni. Jednak k maximu epidemie došlo až po jejím skončení, jednak válka skončila proto, že němečtí generálové chtěli zabránit, aby se válečná fronta přesunula na vlastní území Německa - vždyť "ocelové srdce" Německa v Porúří nebylo tak daleko a sárská uhelná oblast byla již ve frontovém zázemí. Ze strategického hlediska se jim také včasným uzavřením příměří a míru podařilo uchránit mýtus neporazitelnosti německé armády - jak se ukázalo o dvacet let později ve druhé světové válce. Není také pravda, že na "španělskou" chřipku zemřelo více vojáků, než v důsledku poranění. Chřipka postihovala především civilní populaci. To byl asi také případ úmrtí rakouského excísaře Karla I. ve vyhnanství na Madeiře. Bylo to asi první úmrtí na infeční chorobu, které bychom mohli vztáhnout ke snížené imunitě v důsledku stresu...