PŘÍSPĚVEK SDRUŽENÍ ENVIRONMENTALISTŮ PRO JADERNOU ENERGII (EFN) NA SVĚTOVÉM SUMMITU V JOHANNESBURGU (SRPEN 2002)

Dosud je zjištěno velmi málo vlivů, jak vzrůst skleníkového jevu působí na změny světového počasí. Jejich hlavní prvek je jasně uveden, není však řádně prozkoumán.

Víme, že plynné oxidy uhlíku včetně methanu obsažené v zemském ovzduší nejsou pro infračervené záření dosti průchodné. Země musí zůstat v teplotní rovnováze pod vlivem infračerveného záření, které stále dostává ze Slunce a přijaté teplo se proto musí vyzářit zpět do prostoru, aby nevzrůstala teplota zemského povrchu, což způsobuje známý, tak zvaný skleníkový jev. Odborná světová veřejnost je v následcích tohoto jevu ještě v oblastech předpokladů, jejichž cíle jsou ve vidění kataklysmatických katastrofálních událostí brzkých i dlouhodobých. Pravděpodobnost těchto dramat a závažnost jejich následků mohou umožnit vznik rozumných závěrů a dát podnět k preventivním opatřením.

Trvale udržitelný rozvoj se nemůže vyhnout těmto zjištěním. Z největší části je skleníkový jev způsoben lidskou činností; vytvářením plynných kysličníků uhlíku spalováním fosilních paliv. Uhlí, tekutá paliva, pohonné hmoty a zemní plyn vytvářejí 90% energie světa.

Co dělat, když 20% lidstva spotřebuje nyní každý rok víc, než polovinu světové spotřeby energie, zatím co zbývajících 80% po energii hladoví ?

Co dělat, když současné bohaté země postavily svou bohatou a šťastnou společnost na průmyslovém rozvoji s jeho nadměrnou touhou po energii ?

Co dělat, když méně bohaté a chudé země touží po technickém rozvoji, i když tím enormně stoupne jejich spotřeba energie ?

Co dělat, když naše reservy fosilních paliv nejsou neomezené; když spálíme ročně zásoby paliva, které příroda ukládala přes 2 miliony let, znečišťujíce při tom ovzduší, při čemž reservy oleje a zemního plynu jsou tak na desítky let a objevy jejich nových nalezišť nestačí pokrýt spotřebu?

Co dělat, aby energie byla bezpečná, čistá a trvale dostupná v potřebném množství, nezávisle na roční době a povětrnostních podmínkách ?

EFN čelí tomuto obrovskému problému a věří, že lidstvo, zvláště rozvinuté země (členové OECD) musí podniknout kroky v těchto akcích :

Redukce energetického odpadu 

Nejbohatší země spotřebují 50krát více energie na osobu, než nejchudší země, tedy produkují 50tinásobné množství kysličníků uhlíku. Nejbohatší ekonomiky (země OECD) vzhledem k ovzduší vypracovaly odpadovou technologii pro energetiku. Aniž by způsobily snížení své životní úrovně, měly by rázně omezit svou spotřebu energie o 10, 20 i více %. Roku 1997 navrhla studie Francouzské plánovací komise (Commisariat Général au Plan) na příklad, že v této zemi by mělo být ušetřeno 40% spotřebované energie zavedením nejlepší technologie užité v roce 1995. Ovšem zavedení takových úspor by zabralo mnoho času, neboť by představovalo další výuku a rozšíření vzdělanosti; první kroky k tomu by paradoxně byly velmi nákladné.

Studie asi 100 zemí, od nejbohatších po nejchudší světa ukazují, že asi 1,5 teb/rok/obyv. (zkratka udávající ekvivalent benzinového paliva připadajícího v tunách ročně na jednoho obyvatele) není ve vztahu k očekávaným nově narozeným, ale ke spotřebě energie jednoho obyvatele; nejvyšší spotřeba je 8 teb/rok/obyv pro nejbohatší země. Ty by měly povzbudit ty chudší a pomoci jim v rozvoji energetiky, s dobrou účinností přejít od minimálních forem s energetickými odpady; některé z nich se již v tom zapojily. Je skvělé poznamenat, že Čína již omezuje svou energetickou intensitu. Avšak toto hnutí účinnostní energetiky má svá omezení; není možné na ekonomikách těch nejchudších lidí požadovat šetření na něčem, čeho se jim nedostává. Energetické ekonomiky jsou sice nutné, ne však postačující.

Rozvoj nových obnovitelných energií. 

Slunce a vítr se zdají poskytovat velké naděje. Jejich energie je zdarma a nevyčerpatelná, bezodpadová, v normálních podmínkách bezpečná, netvoří "skleníkové plyny". Jsou dobrým řešením pro toho, kdo je ochoten se smířit s jejich nespojitým charakterem (vyráběné energie) a s vysokými náklady spolu s nutným přijetím environmentálních následků použití akumulátorových baterií. Větrné turbiny často mohou přivést elektřinu v oblastech vzdálených od distribučních energetických zařízení zvláště v Africe a Asii: 2 miliardy lidí - třetina populace Země - ještě nemá elektřinu ! Větrné turbiny tak mohou jim přispět k dodávce aspoň minimálního množství elektrické energie, zvláště ve vzdálených oblastech. Naproti tomu v pokročilých zemích větrná a solární energie s výjimkou zvláštních, ekonomicky oprávněných případů, nesmí klesnout pod stav produkce ověřených a vyzkoušených technologických řešení zařízení exportovaných do rozvojových zemí. Tam mohou být politické důvody k využití větru a slunce "po domácku", je-li pro to ekonomické oprávnění.

Věříme, že v rozvojových zemích je místo pro fotovoltaickou sluneční energii; její vysoká cena oproti větrným turbinám jí však zabraňuje v širším použití s výjimkou zvláštních uplatnění. Sluneční energie je nepochybně zajímavá pro tepelná zařízení, jako je domácí ohřev vody, ten by měl být preferován v již vyvinutých, jakož i rozvíjejících se zemích, jako je "solární vařič" vyráběný s malými náklady, zvláště vhodný pro nejchudší země nejvíce vystavené slunci. Podle svých charakteristik, tyto "měkké" obnovitelné energie, ve světové energetické bilanci nebudou nikdy představovat víc, než skromný příspěvek pro 21. století.

Jaderná energie 

Reaktory pracující s termickými (zpomalenými) neutrony (typů PWR a BWR) užívané běžně v zemích OECD skýtají obrovskou možnost dalšího rozvoje obou typů v těchto i případně v dalších zemích. Nedávná studie NEA (Nuclear Energy Agency, agentura OECD) zdůraznila skutečnost, že jaderná energie v zemích OECD zabraňuje ročně úniku do atmosféry 1200 milionům tun CO₂ , mnohem více, než požaduje jako cílovou mez Kyotský Protokol, který na neštěstí není vždy dodržován. Mnohé země, včetně největších producentů CO₂ , kteří namísto snižování, podstatně zvyšují jeho emise, i když jejich hodnota byla v Kyoto dohodnutá r.1990. Běžný jaderný reaktor přináší největší příspěvek k ochraně životního prostředí. To by mělo v budoucnu pro četné další země hrát největší roli ! Avšak na neštěstí velké rozměry reaktorů, vysoké konstrukční náklady a vysoce vyvinuté požadavky provozní bezpečnosti nás mohou vést k domněnce, že pro mnohé rozvojové země nemohou být takové reaktory realisovatelné dříve, než za mnoho let. Pro rozvojové země i ostatní by měla mezinárodní jaderná společenství protlačit vývoj malých a středně velkých vysokoteplotních plynem chlazených reaktorů (High Temperature gas-cooled Reactors, HTRs). S podstatnými charakteristickými vlastnostmi vysoké účinnosti, nízkých konstrukčních nákladů, mohou být takové reaktory dobře přijatelné pro rozvojové země. Jižní Afrika je na čele tohoto vývoje se svým projektem PBMR (Pebble Bed Modular Reactor). Během dvou až tří dekád jeho vývoje, nejpokročilejší země a jaderné společenství by měly pomoci rozvojovým zemím ve vývoji k bezpečnosti a upevnění průmyslových infrastruktur k umožnění jim v budoucnu jednoho dne mít prospěch z čistě vyrobené jaderné energie. To uvádí možnost užití těchto malých reaktorů k urbanistickému vytápění a k výrobě čerstvé vody odsolováním.

Reaktory užívající termálních (pomalých) neutronů využijí pouze (asi 1%) potenciálně použitelného uranu. V duchu udržitelného rozvoje lze očekávat konstrukce reaktorů a vývoj technologií mnohem účinnějších ve využití paliva, např. u reaktorů s rychlými neutrony a obecně rozšířeného recyklování (přepracování vyhořelého) jaderného paliva z reaktorů.

Na konec rádi poznamenáme, že světová ložiska uranu jsou mnohem četnější, než je dosud známo při pokrytí současně sníženými tržními cenami. I kdyby cena uranové rudy stoupla desetkrát, zvýšení ceny za kilowatthodinu jaderné elektřiny by bylo v poměru ceny za 1 barel nafty zvýšený o deset dolarů (amer.). Vlastně stávající pohotové zásoby by mohly vystačit na tisíce let s nynějšími reaktory a technologiemi a desítky tisíců let s již ověřenými a vyzkoušenými novými reaktory a technologiemi (jako reaktory s rychlými neutrony a opakované recyklování již použitého jaderného paliva. A potenciální naleziště thoria jsou ještě mnohem bohatší.

Jadernou energii neoddělujme od čistých vývojových mechanismů (Clean Development Mechanisms, CDM). Uvažme, že jaderná energie vždy plně přispívá k ochraně životního prostředí a omezuje emise CO₂. Vědomost o tomto problému by měla přispět větším podílem; zanedbávání snižování (zdravotních) risik, tak jako i míry toxicity odpadu vniknuvšího do biosféry a přenášeného tak na příští generace, byl by velkým omylem v dějinných rozměrech; snad největší omyl v historii lidstva. Naše děti a vnuci budou přísně posuzovat naši zaslepenost v těchto ohledech, když odmítáme studovat jen ideologické důvody a provést ta nejdůležitější řešení problémů, zaměřených na dnešní lidskost.

Změny povolených emisí 

Dohody s důkazy údajů o emisích CO₂ byly často kritisovány moralisty, kteří o problému neuvažovali. V našem mínění by dohody urychlily omezení emisí skleníkových plynů, neboť by se omezil i záporný ekonomický dopad měřítek potřebných k jejich redukci. Takové dohody by podněcovaly a podnítí též rozvoj čistých technologií a podnítí též i politické a ekonomické činitele na všech úrovních k lepší volbě energií, beroucí v úvahu environmentální záměry pro budoucnost planety. Když bude takový "obchod" dobře organisován, může vytvořit finanční zdroje potřebné k nutné podpoře rozvoje nových čistých i obnovitelných energií a technologií v nejchudších zemích včetně nových generací bezpečných a čistých jaderných reaktorů.

Nehledíc na rozumná bezpečnostní opatření, shora popsané činnosti nás vedou k principu přirozenosti (PRINCIPLE OF NATURALITY) navrhovaném EFN jako hlavní směrnice k bezpečnostním principům (PRECAUTIONARY PRINCIPLE), aby bylo odstraněno risiko nevratných škod na naší planetě:

"Takový rozvoj je potud přijatelný, pokud nemá na environmentální parametry takový dopad, že by jeho rytmus a míra převyšovaly nad přirozenými variacemi v čase a prostoru těchto parametrů."

Současné a příští následky emisí "skleníkových plynů" nejsou otázkami ani principů opatrnosti, ani základů přirozené variability.

Činnosti doporučené EFN směřují k setkání obou těchto principů (princip opatrnosti a princip přirozenosti).

Tento dokument je dosažitelný v originálním elektronickém formátu anglicky COMMUNICATION OF THE ASSOCIATION OF ENVIRONMENTALISTS FOR NUCLEAR ENERGY (EFN) AT THE JOHANNESBURG WORLD SUMMIT a francouzsky COMMUNICATION DE L'ASSOCIATION DES ECOLOGISTES POUR LE NUCLEAIRE (AEPN) AU SOMMET MONDIAL DE JOHANNESBOURG

Zveřejněno s laskavým svolením EFN.