Severino Antinori - světec, lhář a nebo zločinec?

Italský profesor Severino Antinori se nechal nedávno slyšet, že v blíže neurčené islámské zemi žije žena nosící v těle prvního klonovaného člověka. Zpráva se dostala do světových tiskových agentur prostřednictvím listu Gulf News vycházejícímu v angličtině ve Spojených arabských emirátech. Následně pak zaplnily titulní stránky novin zprávy o tom, že lidstvo překročilo práh ke klonované budoucnosti. Šlo většinou i čiré spekulace, protože Antinori utrousil jedinou větu snad jen pro reportérku Gulf News a pak odmítal odpovídat na otázky novinářů. Když rozruch začínal opadat, přilil kontroverzní Ital oleje do ohně bouřlivých debat prohlášením, že po přenosu zárodku vzniklého klonováním otěhotněly další dvě ženy v Rusku. Mohlo by se zdát, že klonování člověka neklepe jen nesměle na dveře, ale stává se realitou všedního dne.

Biologická rizika 

Vůči klonování člověka lze vznášet námitky z nejrůznějších hledisek. Mnohá stanoviska jsou silně ovlivněna subjektivním názorem kritika (např. náboženstvím, které vyznává, nebo filosofickým náhledem na svět). Diskuse založené na těchto argumentech neberou konce a lze v nich těžko najít bod, na kterém by se shodli všichni.

Mimo jakoukoli diskusi je ale biologická nebezpečnost klonování člověka. Zkušenosti s klonováním zvířat hovoří výmluvně. Jen pět procent klonovaných zárodků, které se uchytí v těle matky, dokončí zdárně vývoj. Plná polovina z takto narozených klonů trpí tak vážnými vrozenými poruchami, že nepřežijí déle než pár dní nebo jsou z humánních důvodů utracena. Ani zdánlivě zdravá mláďata nemají vyhráno. Mnohé postihnou vážné problémy již v útlém věku, u jiných se projeví závažné problémy později. U klonovaného skotu byl popsán kolaps imunitního systému a následná smrtící sepse. U klonovaných myší se projevuje ve vyšším věku obezita, ale i poruchy imunitního systému nebo nádorová onemocnění.

Tvrzení vědců odhodlaných ke klonování člověka o tom, že vědí, jak vybrat zárodky, které těmito problémy trpět nebudou, nejsou ničím podložena.

"V současné době neexistuje způsob, jak by se dalo něco takového na embryu zjistit," vysvětluje přední britský biolog Richard Gardner z University of Oxford. "Bez ohledu na etické otázky jsou podobné pokusy za současného stavu vědění krajně nezodpovědné."

V poslední době se objevily seriozní zprávy (vědecký časopis Genes and Development, 16, 1209-1219, 2002) o tom, že na úspěšný vývoj zárodku získaného klonováním lze usoudit ze správné exprese genu Oct4. Výsledků bylo dosaženo na myších a jejich platnost pro vývoj lidských embryí není jasná. Je zřejmé, že v budoucnu bude možné prověřit vývojovou schopnost embryí celou řadou "markerů", ale ty doby jsou ještě daleko.

Úskalí klonování primátů 

Na celé kauze kolem prvních těhotenství po přenosu lidských embryí vzniklých klonováním je hned několik zarážejících faktů. Navzdory dojmu, který lze získat z četby novinových článků, není klonování savců jednoduchou záležitostí. Odhodlání, finanční prostředky a dokonalé vybavení samo o sobě nestačí. Je zapotřebí velmi zkušených rukou a očí, které delikátní operaci přenosu jádra somatické buňky do ovocytu zbaveného vlastní jaderné dědičné informace zvládnou. Počet týmů, které při této zkoušce ohněm uspěly se dá spočítat na prstech obou rukou. Žádný z vědců, který ohlásil záměr naklonovat člověka, ale neprokázal úspěšným naklonováním některého savčího druhu, že má techniku klonování dokonale zvládnutou. Nikdo z nich nepředstavil klonovanou myš, prase, ovci nebo snad opici.

"Nemá na to, aby něco podobného zvládl," tvrdí Trounson z melbournské Monash University o Antinorim. "A ani jeho lidé nejsou pro tento úkol ti praví."

Klonování opic z tělních buněk dospělých zvířat je kapitolou samo o sobě. Tým Dona Wolfa v Oregonském centru pro výzkum primátů se snaží naklonovat makaky už dlouhou řadu let a zatím dosáhl jen dílčího úspěchu, když se mu v roce 1997 podařilo naklonovat dva makaky z buněk opičího embrya. Slavná opice Tetra naklonovaná týmem Geralda Schattena v roce 2000 byla získána dělením zárodku a nikoli "metodou Dolly" (tj. přenosem jádra z buňky dospělého zvířete). Tento alternativní přístup přišel ke slovu právě proto, že metoda přenosu jader diferencovaných somatických buněk známá veřejnosti jako "klonování" u makaků trvale selhává. Hlavním problémem je nerovnoměrné dělení dědičné informace v buňkách vyvíjejícího se raného embrya. To je problém, která postihuje klonované zárodky makaka v míře výrazně vyšší než je tomu v případě jiných savčích druhů.

Výsledky klonování makaků naznačují, že i klonování člověka jako dalšího zástupce primátů může narážet na mnohem vážnější problémy, než jaké provázejí klonování myší, ovcí, koz, skotu, prasat, koček či králíků (abychom vyjmenovali živočišné druhy, které se již podařilo úspěšně klonovat). Proto jsou zprávy o úspěchu Antinoriho týmu vítány s velkou skepsí.

Lež jako reklama 

Vědci se netají nedůvěrou. Antinoriho dobře znají a vědí, že zdaleka ne všechna svá sebevědomá prohlášení doložil nezvratnými důkazy.

"V minulosti už prohlašoval, že naklonoval prasata a opice. Nikdy neprokázal pravdivost svých tvrzení. Namístě je notná dávka skepse," řekl na Antinoriho adresu Ian Wilmut, který vedl tým vědců, jenž přivedl na svět klonovanou ovci Dolly.

O tom, že si Antinori nedělá s podáváním vědeckých důkazů velkou starost, svědčí události z roku 1999. Tehdy bylo oznámeno prostřednictvím tiskových agentur narození dětí neplodných mužů, jimž Antinori odebral z varlat nezralé pohlavní buňky a ty pak nechal dozrát ve varlatech samců laboratorního potkana. Lidskými spermiemi z varlat potkana oplodnil v laboratorních podmínkách lidské vajíčko a vzniklé zárodky přenesl do dělohy budoucím matkám. V Itálii měly tímto způsobem přijít na svět tři děti a další se údajně narodilo v Japonsku.

Biology tato zpráva zaskočila, protože varlata myši a potkana nevytvářejí pro zrání lidských spermií vhodné podmínky. Vše by mohl snadno objasnit vědecký článek, ale ten dodnes nevyšel. Antinori naposledy publikoval vědeckou stať v březnu roku 1997 a od té doby se uchyluje jen k bombastickým prohlášením pro tiskové agentury. Jinak tomu zřejmě nebude ani v případě údajného prvního lidského klonu.

Bývalý Antinoriho společník Panayotis Zavos vypovídal před Kongresem Spojených států o svých záměrech klonovat člověka a při té příležitosti prohlásil, že podle zpráv z Antinoriho týmu, nikdo pokusy s klonováním neprovedl.

Proč by ale Antinori pouštěl do světa vylhané zprávy? Rozruchy a skandály jsou pro tohoto muže tou nejlepší reklamou jeho soukromé kliniky. Ta se stala Mekkou neplodných párů z celého světa, především movitější obyvatele z arabských zemí a jihovýchodní Asie.. Zdaleka ne všichni sem přijíždějí s vyhlídkou na klonované dítě. Většině z nich pomáhají k vysněnému potomkovi standardní metody asistované reprodukce, jako je např. oplození in vitro (lidově označované "oplození ve zkumavce").

I na tomto poli se ale Antinori uchyluje k postupům, které jsou notně kontroverzní. V roce 1994 porodila na Antinoriho klinice dítě třiašedesátiletá Rosanna Della Corte a stala se tak nejstarší matkou na světě. Dítě, které mělo paní Della Corte nahradit zemřelého dospělého syna, bylo počato ve zkumavce z vajíčka anonymní dárkyně a matka notně pokročilého věku jej donosila s přispěním vydatných dávek hormonů.

Díky popularitě získané nejrůznějšími triky a vybrané snobské klientele si může Antinori diktovat násobky honorářů jiných klinik.

O peníze jde především 

Antinori zatím nepředložil jediný důkaz o pravdivosti svých tvrzení - např. snímek ze sonografického vyšetření žen, které otěhotněly po přenosu klonovaného embrya. Po příslušné době zřejmě ohlásí i "narození" prvních klonovaných dětí, ale je otázka, jestli své tvrzení podepře hodnověrnými důkazy - např. vzorky DNA dítěte a jeho genetické "předlohy".

Můžeme očekávat, že kontroverzní Ital opět ponechá novinářům dostatek prostoru pro divoké spekulace. Na takové pochybné reklamní kampani totiž může jen získat. Na vlastní vědecké reputaci si už dávno nezakládá. Výhružkám italské lékařské komory o odebrání licence se směje. Na kritiku Vatikánu reaguje urážlivými výroky. Nehnulo s ním dokonce ani vyloučení z mezinárodního sdružení privátních klinik zabývajících se léčbou neplodnosti. Finanční obrat jeho kliniky tím nijak neutrpěl.

Zřejmě zakládá svou strategii na jednoduché kalkulací. Na seznamu "čekatelů" má údajně více než šest tisíc neplodných párů, z nichž každý je ochoten zaplatit za pochybnou vyhlídku na klonované dítě 300 tisíc dolarů. To by zajistilo Antinorimu příjem ve výši dvou miliard. Motivem celé aféry tedy není nic jiného než peníze, peníze, peníze.

Antinori ale "nehraje" na soukromém hříšti. Jeho pochybné aféry mohou krutě zasáhnout do života tisíců lidí. V řadě zemí se připravuje legislativa regulující využití všech forem klonování včetně těch, které si nekladou za cíl narození klonovaných dětí, ale mají sloužit k získání buněk pro uzdravení těžce nemocných. Odpůrci tohoto léčebného postupu zcela jistě použijí "kauzy Antinori" při pokusech o tvrdé omezení výzkumu v této důležité oblasti medicíny.

Kdo je profesor Severino Antinori? 

Pro nezodpovědné bezdětné páry toužící po dítěti doslova za jakoukoli cenu zůstává světcem odhodlaným splnit jim jejich vysněné přání.

Pro neseriozní novináře je to vděčný zdroj inspirace k článkům na titulní stránky bulvárních listů.

Pro seriozní novináře je mužem, který nepodává hodnověrné důkazy pro svá tvrzení a jehož výroky je třeba brát s rezervou.

Pro biology je to hazardér odhodlaný v honbě za penězi a slávou experimentovat na důvěřivých pacientech a jejich potenciálních klonovaných potomcích.