nalezli archeologové z Baskické univerzity (Euskal Herriko Unibertsitatea - EHU, Universidad del País Vasco - UPV) pod vedením Juana Antonia Quirós-Castilla v lokalitě Zaballa v provincii Alava v Baskicku. Terasy, na kterých rostla vinná réva, jsou dodnes rozeznatelné v terénu v okolí vesnice opuštěné v 15.století. Nejstarší nalezené zbytky vinařství, tedy prostor a zařízení pro výrobu vína, jsou staré 6.100 a nacházejí se v Arménii.

na Zemi nalezly satelity NASA v centru východní Antarktidy. Nejníže tam poklesla teplota v srpnu 2010, a to na hodnotu - 93,2 ^oC. Starší rekord činí - 89,2 ^oC. Výsledky svých analýz satelitních dat přednesl Ted Scambos z coloradského National Snow & Ice Data Center dne 9.12.2013 na konferenci Americké geofyzikální společnosti (American Geophysical Union ) konané v San Francisku.

27.6.2018: Nový update nejnižší zjištěné teploty na Zeměkouli. Satelity NASA a NOAA (National Oceanic and Atmospheric Administration) odhalily v letech 2014 - 2016 ve východní Antarktidě v nevelké pánvi ve výšce 3.800 metrů kolem stovky míst s teplotou -98 ^oC v ledu v hloubce 1,8 až 2,7 m, což odpovídá teplotě vzduchu -94±4^oC.

Vyšetřování, které provedla Mara Hvistendahl z prestižního vědeckého časopisu Science v Číně, ukázalo, že existuje rozsáhlý trh se spoluautorstvím publikací. Máte-li zájem stát se spoluautorem vědecké publikace, stačí vyhledat správného člověka a zaplatit mu. Cena dosahuje až desítek tisíc dolarů, podle toho, zdali se spokojíte s pouhým spoluautorstvím nebo chcete být prvním autorem.

Narkolepsie, onemocnění při kterém postižení náhle a nekontrolovaně usínají, popřípadě jim výrazně klesá svalové napětí, je autoimunní chorobou. Starší hypotézu potvrdili Elizabeth Mellins a Emmanuel Mignot z kalifornské Stanford University se svými kolegy. Narkolepsii způsobuje pozvolná ztráta neuronů, jež produkuji orexin neboli hypokretin, neurotransmiter, který reguluje procitání, bdělost a chuť k jídlu. Tyto neurony se nacházejí v části mozku zvané hypothalamus a není jich mnoho: 10 až 20 tisíc. Vzhledem k tomu, že celý mozek při narození tvoří až 100 miliard nervových buněk, opravdu nejde o velké číslo. Při autoimunní nemoci náš vlastní imunitní systém ničí specificky buňky našeho těla. Nejznámější autoimunní chorobou je revmatoidní artritida.

Planet mimo naší Sluneční soustavu, tzv. exoplanet, známe již přes tisíc, ale zatím víme o jediném exoměsíci, a ani to není jisté. V červnu 2011 zaznamenal teleskop na Novém Zélandu obraz hvězdy ze souhvězdí Střelce zesílený gravitací jiného hmotného objektu poblíž spojnice Země a pozorovaného objektu. Díky tomu se ve Střelci podařilo identifikovat další objekt, který je buď malinkou hvězdou s planetou nebo velkou planetou s měsícem. Zopakovat pozorování není jednoduché, protože musíme vyčkat situace, kdy všechny Země, pozorovaná hvězda a gravitační čočka budou ve velmi podobné poloze. K tomu může dojít za velmi dlouhou dobu.

udělila britská královna Alžběta II. Významný matematik a jeden ze zakladatelů informatiky byl roku 1952 odsouzen za homosexualitu. Nepomohli mu ani jeho mimořádné zásluhy z druhé světové války, kdy patřil k nanejvýš důležitým členům týmu, kteří rozluštili kód vytvářený německým šifrovacím strojem ENIGMA. Nadále nesměl přicházet do styku s utajovanými skutečnostmi. Místo vězení volil probační dohled a hormonální léčbu, která ho uvrhla do takové deprese, že roku 1954 spáchal sebevraždu. Britský premiér Gordon Brown se mu roku 2009 omluvil, nyní přichází oficiální milost. Alanu Turingovi už moc nepomůže.

Robert Suchý 31.12.2013: Je potřeba podotknout, že jakékoliv informace o rozluštění Enigmy byly až do konce sedmdesátých let minulého století utajovanou skutečností, a to v režimu přísně tajné. (Což samozřejmě soud ani tehdejší společnost neomlouvá.)

V jihovýchodním Grónsku se na ploše 70 tisíc čtverečních kilometrů v ledovci v hloubce desítek metrů nachází rezervoár kapalné vody, která nikdy nezamrzá. Při svých výzkumech to zjistil prof. Rick Forster z University of Utah se svými kolegy. Voda se nachází ve vrstvách firnu a dosahuje kvality pitné vody. Rezervoár vědci zkoumali pomocí pozemního a leteckého radaru a tyto výsledky potvrdili vrty.

oxidu vanadičitého, který se při 67^o C mění z nevodivého na vodivý, využil ke konání mechanické práce tým Junqiaoa Wuho z Lawrence Berkeley National Laboratory. Litografickými technikami vytvořili z VO₂ několik set mikrometrů dlouhou pružinku, která se při přechodu z nevodivého do vodivého stavu rozepne. Můžeme si to prohlédnout na videu natočeném pod mikroskopem v Lawrence Berkeley National Laboratory. Celý torzní cyklus zvládne pružinka milionkrát bez zhoršení vlastností. Pružinku je možné ohřát i elektromagnetickým zářením. Za zmínku stojí i způsob přípravy, znázorněný na obrázku rovněž od Lawrence Berkeley National Laboratory. Na podložce z křemíku vytvořili nejprve vrstvu oxidu křemičitého a na ni vrstvu oxidu vanadičitého. Na ní napařili chromovou masku do tvaru V. Oxid vanadičitý a křemičitý nekrytý maskou odstranili plazmovým leptáním. Leptáním v roztoku odstranili oxid křemičitý pod maskou, kromě dvou míst na vrcholech masky. Lomená tyčinka z VO₂ se ocitla bez podpory a svinula se do spirálky.

Sůl kuchyňská je chemicky chlorid sodný neboli NaCl. Překvapující je, že za vysokého tlaku mohou existovat i sloučeniny sodíku a chloru o jiném složení. Konkrétně prof. Artem R. Oganov se svými kolegy z Ruska, USA, Číny a Německa připravil za tlaku 200.000 atmosfér sloučeniny o složení NaCl₃ a Na₃Cl, jež krystaluje ve čtverečné soustavě, zatímco běžný chlorid sodný v krychlové. NaCl₃ krystaluje v soustavě krychlové i kosočtverečné. Možnost jejich existence nejprve prověřili kvantově mechanickými výpočty. Z nich vyplývá, že mohou existovat i sloučeniny o složení NaCl₇, Na₃Cl₂ a Na₂Cl, jež se doposud připravit nepodařilo. Zajímavé je i to, že prof.Oganov působí na třech kontinentech: v Moskevském fyzikálně-technologickém ústavu, State University of New York a na Severozápadní polytechnické univerzitě v čínském Xianu.

připravíme v reaktoru, který sestrojili experti z Pacific Northwest National Laboratory pod vedením Douglase Elliotta ve spolupráci se společností Genifuel Corp. z Utahu specializující se na biopaliva. Za teploty 350^o C a tlaku 20 MPa z řas vzniká hustá, tekutá směs vyšších uhlovodíků, plynné uhlovodíky a voda. Pevný zbytek s vysokým obsahem fosforu lze užít jako živiny pro další pěstování řas. Tekuté uhlovodíky, na které se přemění 50 - 70% uhlíku z řas, lze standardními postupy v rafinériích přeměnit na letecký petrolej, benzin a palivo pro dieselové motory. Vzniklé plynné uhlovodíky lze rovnou použít jako palivo. Velkou výhodou nové technologie je, že řasy před zpracováním není nutné sušit. Postup prodraží katalyzátor s obsahem ruthenia. Výchozí kaši z řas vidíme na obrázku (foto Pacific Northwest National Laboratory).

připravil tým vedený Christopherem J. Bettingerem z MIT a Carnegie Mellon University v Pittsburghu. Katoda je z oxidu manganičitého, anoda z organického barviva melaninu. Proud vzniká přenosem sodných kationtů a redoxními procesy v elektrodách. Jde o obdobu velmi rozšířených lithiových článků, avšak s výrazně menším výkonem. Kapacita elektrod činí 30 mAh/g pro melanin a 16 mAh/g pro MnO₂, napětí článku o málo přesahuje 1 V, což pro napájení různých přístrojů implantovaných přímo do lidského těla postačuje. Protože jeho rozkladem nevznikají žádné škodlivé látky, není nutné ho chránit mohutným obalem. Melanin biologického původu z inkoustu sépie obecné (Sepia officinalis) vykazuje lepší vlastnosti než syntetický.

Jako na posledním kontinentu byla v Antarktidě nalezena hornina kimberlit. Jde o vyvřelou horninu, která vykrystalovala uvnitř vulkánu pod velkým tlakem. Je významným zdrojem diamantů. V severní části Pohoří prince Charlese ho nalezla skupina australských geologů pod vedením Marca Normana z Australian National University. Na obrázku vidíme finský kimberlit na snímku Siima Seppa z roku 2005 (volná licence GNU, wikimedia commons).

Půdní bakterie rodu Acinetobacter pohltí jakýkoli fragment DNA ve svém okolí a zabudují ho do svého genomu. Nezastaví je ani to, že jde o 43 tisíc let staré zbytky DNA z kosti sibiřského mamuta. Zjistil to Soren Overballe-Petersen a Eske Willerslev z dánského Muzea přírodní historie (Statens Naturhistoriske Museum) ve spolupráci s mnoha kolegy ze Skandinávie, Německa, Velké Britanie, USA a Nového Zélandu. Konkrétně studovali druh Acinetobacter baylyi. Je možné, že jde o jednu z obecnějších cest bakteriální evoluce.

s infračerveným paprskem provedli Joseph.M.Lukens, Daniel E. Leaird a Andrew M.Weiner z Purdue University v Indianě. Sestrojil takovou optickou soustavu, která dokáže z paprsku infračerveného záření část vydělit a přerušení v paprsku spojit tak, jakoby k němu nikdy nedošlo. Část informace nesená v tomto paprsku kompletně zmizí, aniž by příjemce měl šanci zjistit, že kdy existovala.

Technologie 3D tisku postupuje rychle vpřed. Kompletní funkční reproduktor vytiskli Apoorva Kiran a Robert MacCurdy ve spolupráci s Hodem Lipsonem. Vodivé části vytiskli pomocí stříbrného inkoustu, magnetické z feritu složeného z oxidu železitého a strontnatého. Tisk provedli na 3D tiskárně Fab@Home, kterou již dříve pro vývojové účely zkonstruoval Doc.Lipson. Průběh tisku a funkční test si můžeme prohlédnout na tomto videu. Na obrázku vidíme vytištěný reproduktor spolu s Apoorvou Kiranem, jedním z autorů; foto Jason Koski/Cornell University.

Velké savce hledají komáří samičky nejprve podle oxidu uhličitého, který vydechujeme. Pro nás je tento plyn zcela bez zápachu, nicméně hmyz pro něj má receptory, takže mu způsobuje čichový vjem. Dostanou-li se dost blízko, začnou se řídit výpary z naší pokožky. Takto naleznou i nezakryté oblasti. Jak zjistil Doc. Anandasankar Ray se svými kolegy z University of California v Riverside, používá při tom stejný receptor zvaný cpA, který je citlivý jak na oxid uhličitý, tak některé látky, jež se uvolňují z naší kůže. Studium komářího čichu má velký význam pro nalezení účinných repelentů. V mnoha oblastech světa komáři přenášejí závažné nemoci, jak např. malárii nebo horečku dengue, takže repelenty proti nim nejsou jen věcí pohodlí, ale mohou mít význam i pro uchování zdraví. Na obrázku převzatém z Brehmova života zvířat,díl I - Bezobratlí, str.338, vydalo Nakladatelství J.Otto spol. s r.o., Praha 1929, vidíme komára čtyřskvrnného (Anopheles maculipennis), nejznámějšího přenašeče malárie. Od podobného komára pisklavého Culex pipiens, který je u nás nejrozšířenější, se liší postojem v klidu. Zatímco u komára pisklavého je zadeček rovnoběžný s podkladem nebo směřující šikmo dolů, u Anophela směřuje zadeček šikmo nahoru.

vůbec nalezli v atmosféře Cora Young, Angela Hong a Scott Mabury z University of Toronto. Jde o perfluorotributylamin (viz obr.). Od poloviny dvacátého století se chemicky a teplotně stabilní kapalina užívá v elektrotechnice a jako medium pro přenos tepla. Její páry pomalu stoupají vzhůru, aniž by je ve spodních vrstvách atmosféry cokoliv rozložilo. Poločas jejich setrvání v atmosféře je proto velmi dlouhý, pravděpodobně stovky let. K jejich rozkladu dochází až v horních vrstvách. Jedna molekula perfluorotributylaminu způsobí skleníkový jev srovnatelný se 7.000 molekul oxidu uhličitého.

Milan 13.12.2013: Hurá!!! Alarmisté a jím podobní ochránci, "stabilního" klimatu co prý byl za našich babiček mají do ruky nový klacek. Škoda jenom, že se to strašně blbě vyslovuje a zlámou si na tom (jenom) jazyk... Do teďka byly postiženy uhlíkovými povolenkami hlavně elktrárny a vápenky. Teď to budou i chudáci elektrikáři.

13.12.2013: Mohu použít zkratku PFTBA :-)

Protézu ruky, která cítí dotyk v dvaceti bodech, získal Igor Spetic z Ohia. O svou ruku přišel v důsledku pracovního úrazu. Protézu vyvinul a připevnil tým prof. Dustina Tylera z Cleveland Veterans Affairs Medical Center. Elektrody z protézy se připojují na nervová vlákna ruky na 20 různých místech.

V usazeninách mořského dna se skrývá půl milionu krychlových kilometrů sladké vody. V kontinentálním šelfu u pobřeží Austrálie, Číny, jižní Afriky a Severní i Jižní Ameriky je odhalil tým Dr.Vincenta Posta z australského National Centre for Groundwater Research and Training. Vznikly v během uplynulých stovek tisíc let, kdy hladina moří byla mnohem nižší než dnes. Mohutné rezervoáry z dešťové vody tehdy vznikly v oblastech, které před 20.000 lety zatopila voda z tajících ledovců. Jejich smísení s mořskou vodou zabraňují silné vrstvy jílů a jiných usazenin, které je překrývají.

Nebezpečná bakterie Staphylococcus aureus, zlatý stafylokok, dokáže využít náš imunitní systém proti němu samému. Již delší dobu víme, že jeho kmen zvaný MRSA produkuje peptid, který ničí neutrofilní granulocity, což jsou nejrozšířenější bílé krvinky. Prof.Olaf Schneewind se svými kolegy z University of Chicago zjistil, že působením S.aureus na neutrofilní granulocity vzniká i 2'-deoxyadenosin (viz obr.), který je toxický pro makrofágy, další důležitý typ bílých krvinek.

Levnou metodu dezinfekce vzduchu vyvíjí Philip Demokritou se svými kolegy z bostonské Harvard School of Public Health a dalšími z amerického National Institute of Occupational Safety and Health a japonské společnosti Panasonic Corporation. Dezinfekčním činidlem jsou drobounké kapičky vody vzniklé rozprašováním pomocí elektrického pole. Obsahují hydroxylové OH^- a superoxidové O₂^- radikály i elektrony, kterých v kapičce o průměru 25 nm najdeme okolo deseti. Taková vodní mlha je velmi reaktivní a ničí povrch bakteriálních buněk. Jak bylo ověřeno při pokusech na myších, její vdechování savcům neublíží. Rozprašování pomocí elektrického pole je dlouho známá metoda. Tým Doc.Demokritoua nalezl optimální podmínky, aby vznikaly nejvhodnější kapičky z hlediska dezinfekčních účinků a stability.

Zajímavou metodu ochrany zrní před škůdci vyvinul tým Wendelina J. Starka z ETH v Zürichu. Nechali se inspirovat v přírodě. Tři tisícovky rostlinných druhů obsahují amygdalin (na obr.nahoře) nebo obdobné sloučeniny, např. mandloň (Amygdalus) nebo meruňka. Při poškození jejich semen se z nich enzymaticky uvolňuje prudce jedovatý kyanovodík HCN. Starkův tým pokrývá zrna pšenice dvěma vrstvami polymeru z kyseliny mléčné [OCH(CH₃)CO]_n. Jedna z nich obsahuje nitril kyseliny mandlové (na obr. dole), druhá enzym hydroxonitril lyázu. Při jejich mechanickém poškození (okusu) se uvolní kyanovodík. Nepochybně jde o bezpečnější metodu ochrany osiva než dosavadní postupy, které využívaly jedovatých látek rovnou.

Průmyslové 3D tiskárny, které tisknou z titanového drátu nebo laserovým paprskem z kovového prášku, jsou přesná a složitá zařízení , jejichž ceny se pohybují kolem milionu dolarů. Joshua M.Pearce se svými kolegy z Michigan Technological University sestrojil novou, levnou 3D tiskárnu, která vytváří předmět z vrstev oceli pomocí malé komerční svářečky pod ochranou inertního plynu. Cena součástek nepřesahuje 1.500 USD včetně kontrolní jednotky pracují s open-source softwarem. 3D tištění z kovů výrazně pokročilo ke koncovému uživateli. Na obrázku od Chenlonga Zhanga vidíme tiskárnu v pilné práci.

Počet Nobelových cen udělených za přírodní vědy (tedy fyziku, chemii a fyziologii nebo lékařství) vypadá takto.

O mimořádné inteligenci krkavcovitých, nejpočetnější čeledi řádu pěvců, nepochybuje nikdo, kdo se s nimi blíže setkal. Přestože ptačí mozek má jinou stavbu než mozek savců, jejich inteligence a přizpůsobivost je srovnatelná s vyššími primáty. Užívají nástroje, pamatují se četné lokality s potravou a své chování uzpůsobují jednání ostatních členů skupiny. Jak zjistili Lena Veit a Andreas Nieder z německé Tübingen Universität, funkci naší mozkové kůry, která je naprosto klíčová v rozpoznávacích procesech, u krkavcovitých hraje přední mozek. Při pokusech, kdy si vrány měly zapamatovávat obrázky, sledovali aktivitu jednotlivých částí jejich mozků. Krkavcovití (Corvidae) žijí po celém světě s výjimkou Antarktidy a nejsevernější Arktidy. Jejich čeleď tvoří 25 rodů. Ze známých ptáků k nim patří kavky, krkavci, havrani, vrány, straky a sojky. Jejich společný předek žil zřejmě počátkem třetihor na území dnešní Austrálie.

Internetový obchod Amazon testuje využití malých bezpilotních vrtulníčků pro dodávání zásilek svým zákazníkům. Jejich nosnost dosahuje 2,3 kg (5 liber) a akční rádius 16 km. Naprostá většina zásilek (86%) vyexpedovaných internetovým gigantem se vejde do tohoto váhového limitu. Během svého interview na americké televizní stanici CBS to prohlásil CEO Amazonu Jeff Besos. Služba nazývaná "PrimeAir" by se měla rozběhnout do pěti let a doba od objednání do doručení by neměla přesáhnout půl hodiny. Celý průběh služby od objednání po doručení můžeme shlédnout na tomto videu.

15.12.2016: Dnes doručil Amazon svou první zásilku pomocí dronu. Došlo k tomu ve Velké Britanii v hrabství Cambridge. Let trval 13 minut a jeho průběh můžeme ve zkratce shlédnout na tomto videu.