Jak ošidná může být interpretace výsledků experimentů, ukazuje studie užití kmenových buněk pro léčbu infarktu myokardu. Ze stále probíhajících klinických studií vyplývá, že injekce kmenových buněk do poškozené srdeční tkáně urychlí zhojení. Nijak výrazně, avšak pozorovatelně. Podrobný výzkum a experimenty na myších ukázaly, že kmenové buňky, které měly iniciovat nárůst buněk srdečního svalu, nemají vůbec žádný vliv. Naprosto shodně působí přípravky s buňkami živými i chladem umrtvenými.

Příčinou rychlejšího hojení je zánět, odpověď imunitního systému organismu na podráždění. Naprosto stejně působí i zymosan, polysacharid, který spouští reakci imunitního systému. Používá se v imunologii pro vyvolání sterilních zánětů. „Závěry z naší studie jsou zcela jednoznačné. Působení terapie srdečními kmenovými buňkami je založeno na akutní zánětlivé odezvě vedoucí k hojení ran, která zlepšuje mechanické vlastnosti poškozené oblasti srdce,“ uvádí spoluautor publikace Jeffery D. Molkentin z University of Cincinnati.

Nejvýznamnější osoby Vikingové občas pohřbívali v lodi pod mohylou. Neobvyklou mohylu se dvěma vikinskými pohřebními loděmi v sobě odhalili archeologové poblíž vesnice Vinjeøra ve středním Norsku. V téže mohyle proběhly dva pohřby v rozmezí zhruba stovky let. Vespod leží hrob muže v lodi dlouhé 9 - 10 metrů z osmého století se štítem, kopím a mečem, jehož styl hrob jednoznačně datuje. V devátém století prakticky ve stejném místě proběhl pohřeb ženy v o něco menší lodi dlouhé 7 až 8 metrů. Kromě perlového řetízku, dvou nůžek a vřetena v hrobě leží též neobvyklá hlava krávy. Přívěsek na krku ve tvaru kříže, původně ozdoba koňského postroje z Irska, datuje pohřeb do devátého století.

Jak vidíme na videu, poloha a blízkost lodí vylučuje náhodu. Proč však k takovému neobvyklému pohřbu došlo, archeologové nevědí. Je možné, že šlo a jakýsi důkaz vlastnictví přilehlých polností. Tehdy musely rodiny obhospodařovat půdu nejméně po pět generací, než ji mohly prohlásit za svůj majetek. „Zdá se, že tito dva byli pohřbeni společně, aby stvrdili rodinné vlastnictví pozemků,“ soudí vedoucí vykopávek Raymond Sauvage von der Technisch-Naturwissenschaftlichen Universität Norwegens.

Na jednom okřídleném termitu a jednom okřídleném mravenci cestovalo před 16 miliony let dohromady 25 chvostoskoků. Jejich spolujízdu zakončila kapka pryskyřice. Nejde o první nález fosilií černých pasažérů v jantaru, nález je však ojedinělý svým rozsahem. Dřívější stejně starý nález obsahoval pouze jednoho chvostoskoka jedoucího na jepici. Chvostoskoci (řád Collembola) jsou drobní šestinozí živočichové blízce příbuzní hmyzu. Dle spoluautora výzkumu Ninona Robina Barden z New Jersey Institute of Technology možná chvostoskoci takto cestují dodnes: „Nálezy ukazují, že fosílie nám nejen vyprávějí o vývojové historii, ale také upozorňují na stále aktuální chování, která byla dříve přehlížena.“

Podřád chvostoskoků srostočlenky (Symphypleona) je možná k letu speciálně uzpůsoben. „Srostočlenky jsou ve srovnání s ostatními chvostoskoky neobvyklé, protože mají delší specializovaná tykadla, která používají při páření a námluvách. Jak však ukazuje podrobný pohled do jantaru, tyto struktury mohou mít další funkci. Ve fosilii jsou tykadla částečně ovinuta kolem křídel a nohou mravence a termita. Vypadá to, jako by se ti drobečci s jejích pomocí drželi svého nosiče,“ soudí spoluautor publikace Phillip Barden z New Jersey Institute of Technology.

U duhově zářícího amorfního minerálu opálu bychom očekávali, že nebude mít vliv na symetrii dopadajícího světelného paprsku. Opak je pravdou.Dopadající paprsek stáčí podle pravidel osové symetrie. Z různých části materiálu vycházejí vlivem vnitřních odrazů a ohybů odlišně stočené koherentní obrazy dopadajícího světla. Jde o dosud neznámou optickou vlastnost, kterou objevitelé nazvali coherent poly propagation (CPP). Možnosti využití ve fotonice jsou značné. Opál tvoří těsně srovnané kuličky z hydratovaného oxidu křemičitého o průměru kolem 200 nm, možná s uranovým jadérkem.

Pořádně staré jsou odrůdy vína tramín bílý (Savagnin Blanc) a Mondeuse Blanche. Tramín bílý množí vinaři řízkováním již 900 let bez přerušení. Analýza genomu vinného semínka z francouzského archeologického naleziště z doby kolem roku 1100 potvrdila genetickou shodu se současnou odrůdou tramín bílý. U u nás nepěstované odrůdy Mondeuse Blanche zaznamenali jediné pohlavní rozmnožení během uplynulých 1.800 let. Mondeuse Blanche roste pouze v Savojsku a analýza DNA ukazuje, že jde o předchůdce odrůdy Syrah.

„Ze spisů římského autora a přírodovědce Plinia staršího i dalších víme, že Římané disponovali značnými znalostmi vinařství. Odvolávali se na různé odrůdy hroznů se specifickými jmény, ale zatím nebylo možné spojit jejich pojmenování s moderními odrůdami. Genetické klony ukazují, že Římané přepravovali révu na vzdálenosti delší než 600 kilometrů, nejspíše jako řízky,“ vysvětluje první autor publikace Jazmín Ramos-Madrigal z Kodaňské univerzity. Jak paleogenetický výzkum ukázal, odrůda Mondeuse Blanche pochází skutečně z římských časů. Celkem sekvenovali genetici genom 28 semínek vína (Vitis vinifera) z francouzských archeologických nalezišť z doby železné, z římského období a středověku.

Staré pravidlo praví, že nechcete-li riskovat nedobrou chuť nebo dokonce břichabol, vyhnete se pojídání divokých ústřic v měsících bez písmene r v anglickém pojmenování. Jde o období od dubna do srpna. Ve slovech may, june, july, august skutečně žádné r není, zatímco ostatní měsíce ho mají. Dneska pro pěstované ústřice už moudro neplatí, ty můžeme pojídat kdykoli. Původní pravidlo vyznávali už pravěcí obyvatelé východní pobřeží Ameriky před 3.000 až 5.000 tisíci roky. Angličtina v té době ještě neexistovala, ale ústřice chytali a pojídali na podzim, v zimě a počátkem jara. Vypovídají o tom dochované kruhové hromady odhozených lastur (angl. shell rings), které nacházíme na jihu atlantického pobřeží Spojených států, v Peru, Kolumbii i Japonsku.

Jak to mohou antropologové či archeologové poznat z hromady odhozených lastur ústřic viržinských (Crassostrea virginica, angl. eastern oyster), která zbyla na pobřeží ostrova St. Catherines u pobřeží Georgie po několika tisících let pojídání? Pomohl parazit ústřic, plž Boonea impressa (angl. impressed odostome). Žije jeden rok přichycený na lastuře ústřice a roste velmi pravidelně. Podle vývojového stadia parazita můžeme rozpoznat, v kterou roční dobu byla lastura ústřice odhozena na smetiště, a tudíž, kdy byla ústřice sebrána snědena. „Máte-li druh žijící rok nebo méně s konzistentním růstovým vzorcem a předvídatelným třením, můžete ho potenciálně využít jako hodiny,“ vysvětluje spoluautor výzkumu Michal Kowalewski z Florida Museum of Natural History.

Z velkého množství uhlíku v oceánech nevzniká oxid uhličitý, jak oceánologové doposud předpokládali. Z rozpuštěného oxidu uhličitého nejprve fytoplankton pomocí fotosyntézy vytvoří glykolovou kyselinu HO-CH₂COOH, celkem kolem miliardy tun ročně. Podle původních nesprávných představ měly mořské bakterie tuto kyselinu metabolizovat na různé organické sloučeniny a uvolňovat zároveň oxid uhličitý. Jenže studium genomu mořských mikroorganismů odhalilo přítomnost dosud neodhaleného enzymu, který umožňuje metabolizovat glykolovou kyselinu na další organické látky rovnou bez uvolňování CO₂.

„Objev našich kolegů v Marburgu obrací naše předchozí chápání osudu kyseliny glykolové vzhůru nohama. Naše data ukazují, že musíme přehodnotit cyklus miliard tun uhlíku v oceánech,“ soudí Rudolf Amann, ředitel Max-Planck-Institut für Marine Mikrobiologie v Bremen. Tobias J. Erb z Max-Planck-Institut für terrestrische Mikrobiologie v Marburgu pokračuje: „Tato práce nás upozorňuje na globální rozměr metabolismu mikroorganismů a zároveň nám ukazuje, kolik toho musíme společně objevit.“

Viagra, či přesněji řečeno její účinná složka sildenafil nachází nové uplatnění při transplantaci kostní dřeně. Při tomto léčebném zákroku musíme Multipotentní kmenová buňka, z níž vznikají všechny krevní buňky, angl. hematopoietic stem cells.hematopoetické kmenové buňky (HSC)^? dopravit z kostní dřeně dárce do těla příjemce. Původně se odebíraly přímo z kostní dřeně skrze kost, nyní se pomocí speciálních přípravků uvolňují do krve dárce, odkud se získávají. Právě sildenafil podstatně zjednoduší a zkrátí proces uvolňování HSC z kostní dřeně dárce do jeho krve a zmenší nežádoucí vedlejší účinky. Množství HSC v krvi dárce vzroste 7,5 krát. Transplantace kostní dřeně se stává jednodušší a dostupná většímu počtu pacientů.

Podle první autorky publikace Stephanie Smith-Berdan se „velká část výzkumu se soustředí na nalezení nových účinných látek. Nové užití osvědčených léků však může také pomoci pacientům, u nichž transplantace kmenových buněk krve dosud nebyla proveditelná.“ Sildenfil (chemická struktura viz obr.) měl původně sloužit proti vysokému krevnímu tlaku a ischemické chorobě srdeční, aby skončil jako prostředek proti erektilní disfunkci, výškové nemoci, cévním onemocněním, Raynaudově nemoci a preeklampsii a nyní nově při transplantaci kostní dřeně.

Marcus Wang 25.11.2019: Teda, ja to snad zacnu chroupat preventivne... :-)

26.11.2019: Mohu jen doporučit, já už to dělám dávno :-)

Marcus Wang 27.11.2019: Rozumim... prevence kardiovaskularnich chorob...

Zvážit jednotlivé biologické molekuly v roztoku pomocí světla umožňuje nové zařízení, které uvádí na trh britská společnost Refeyn Ltd., spin-off Oxfordské univerzity. Hmotnostní fotometr Refeyn One^PM funguje na základě rozptylu světelného záření. Při dopadu světla na molekulu jeho rozptyl určuje velikost částice a index lomu. Protože hustota bílkovin kolísá jen v procentech, z velikosti molekuly můžeme po kalibraci přesně určit hmotnost. V rozumných mezích to platí i pro ostatní biomolekuly, tj. nukleové kyseliny a sacharidy. Výrazně zpřesnit měření umožní interference mezi rozptýleným a odraženým paprskem z téhož zdroje.

Společnost Refeyn Ltd. získala dvě významná ocenění v oblasti věd a inovací. Jednak obdržela jedno ze stovky ocenění vlivného časopisu R&D World v každoroční soutěži R&D100 Awards, jednak patří mezi osm vítězů soutěže pro nové technologie Královské chemické společnosti (Royal Society of Chemistry’s Emerging Technologies Competition) pro rok 2019. Aurora Antemir z Royal Society of Chemistry komentuje: „Těšíme se, až uvidíme, jak tyto neuvěřitelné nové nápady a inovace přinesou opravdu významné přínosy ve skutečném světě.“

Homepage společnosti Refeyn Ltd.

Důkladné očichání zachrání domácího mazlíčka před utracením. V tropech představují psi časté hostitele parazitických prvoků rodu Leishmania, česky též ničivka, původce nebezpečné choroby leishamaniózy (angl.leishmaniasis). Zvláště nebezpečnou, bez léčení smrtelnou orgánovou formu, zvanou viscerální leishmanióza (též kala-azar), způsobuje kromě jiných druh Leishmania infantum. V Brazílii jsou psi jejím častým rezervoárem. Nákazu přenáší krev sající samičky koutule Lutzomyia longipalpis (rod. Phlebotomus, angl. sandfly). Jde o mouchám příbuzný hmyz z řádu dvoukřídlých (Diptera). Při podezření na nákazu byli psi bez prodlení utraceni, protože imunologické vyšetření je příliš drahé.

Zachránit je může speciální senzorové pole založené na vodivých polymerech, které spolehlivě detekuje specifický pach nakažených psů ještě dříve než začnou mít zdravotní potíže. Parazitické choroby často způsobují změny pachu nakažených, ať psů nebo lidí nebo ostatních savců. Pach nakažených je zvláště libý krev sajícím samičkám hmyzu zodpovědného za přenos nákazy (např. komáři, koutule), takže mu dávají přednost před zdravými jedinci. Pro šíření parazitů je to požehnání. Experimenty na křečcích potvrdili správnost tvrzení i pro prvoka L.infantum a koutuli L. longipalpis. Změny pachu bez potíží odhalí moderní analytické metody, takže psi jsou utráceni pokud v případě nákazy a nikoliv při pouhém podezření. Přesnost metody dosahuje 95%.

Pro pach psa nakaženého prvokem Leishmania infantum je typické zvýšené množství nízkomolekulárních aldehydů jako oktanal a nonanal, alkanů jako undekan a heptadekan a 2-ethylhexyl-salicylátu. „Odebereme psovi hrst chlupů o otestujeme ji zařízením, které nazýváme elektronický nos. Vyčenichá pach z chlupů a může rozhodnout, zdali pes je nakažený nebo ne. Je důležité, že odhalíme parazity, i když pes ještě vypadá zdravě. Není problém rozpoznat nemocného psa, problém je se psy, kteří tak nevypadají, ale jsou. Nakaženého psa rovněž odhalíme dříve, takže může být utracen před tím, než dojde k dalšímu přenosu,“ komentuje šéf výzkumného týmu prof. James Gordon C. Hamilton z Lancaster University.

Kromě viscerální leishmaniózy známe i kožní a mukokutánní. Neumírá se na ně, ale nic moc. Nejčastější je forma kožní, při které leishmanie poškozují kůži, jak již pojmenování napovídá. Neléčena se hojí jizvou. Mukokutánní rovněž postihuje kůži a způsobuje hluboké rány a destrukci obličejových tkání. Laické přirovnán praví, že tato forma leishmaniózy vám z obličeje udělá shnilou bramboru. Pojmenování nese po generálporučíku siru William Boog Leishmanovi, který patří do početné skupiny lidí majících podíl na odhalení a popisu nemoci. Počet nakažených se v současnosti pohybuje celosvětově mezi 4 až 12 miliony a ročně na ni umírá až 50.000 lidí.

Pavel 22.11.2019: Kterého pejska ten pach zachrání? Jestli jsem to dobře pochopil tato metoda umožní utratit nakaženého psa dříve, než se projeví příznaky, nikoliv ho zachránit.

24.11.2019: To je fakt:-) Možná ale zachrání pejsky nemocné jinou chorobou, nebo ty, kteří se nenakazily kvůli včasnému utracení nakaženého

Úspěšně proběhly první provozní testy větrné turbíny o výkonu 3,6 MW se supravodivými cívkami generátoru v dánském Thyboronu. Pro výkony nad 10 MW jsou elektrické generátory s permanentními magnety příliš velké. Možnosti užití supravodičů pro vylehčení konstrukce potvrdil právě ukončený test. Permanentní magnety nahradilo 40 supravodivých cívek, každá o délce 1,4 m. Jako vysokoteplotní supravodivý materiál sloužil oxid měďnato-barnatý a přídavkem gadolinia. Přestože jde o tzv. vysokotepotní supravodič (HTS), i tak bylo třeba chladit na 30 K, což je pořádný mráz. Ochlazení supravodivých cívek na tuto teplotu pomocí chladicího zařízení turbíny vyžaduje dva týdny.

„Provozní test generátoru byl mimořádně úspěšný. Po instalaci v Thyboronu dosáhla turbína projektovaného výkonu a dodávala proud do sítě více než 650 hodin. To ukazuje kompatibilitu technologie supravodivých generátorů se všemi prvky operačního prostředí, jako jsou proměnné rychlosti, poruchy sítě, elektromagnetické harmonické kmity a vibrace. ... Ukázalo se, že výroba HTS cívek není omezena na specializované laboratoře a představuje úspěšný přenos technologií z vědy do průmyslu. Rotor HTS byl také smontován v průmyslovém zařízení, což ukazuje, že supravodivé komponenty může nasadit v běžné výrobě. Když byla prokázána správnost konceptu, doufáme, že se technologie supravodivých generátorů široce uplatní ve větrných turbínách,“ hodnotí výsledky testů první autorka publikace Anne Bergen z nizozemské Universiteit Twente.

Michal Haubner 19.11.2019: Se spotřebou chlazení to nebude tak dramatické, viz. paper který citujete: 2* 70W při 30-80K

Zajímavé výsledky přinesly archeologické vykopávky prováděné při studiu malp pruhohřbetých (Sapajus libidinosus, angl. wild capuchin monkey) v brazilském národním parku Serra da Capivara. Jde o první případ užití archeologie při studii jiných tvorů než lidí. Nejstarší nalezené kamenné opičí nástroje jsou staré 2.400 až 3.000 let. „Malpy pruhohřbeté v této lokalitě používají kamenné nástroje v širším měřítku než jakákoli známá zvířata kromě Homo sapiens. Používají je k louskání ořechů, drcení semen a ovoce, buší kamenem o kámen nebo se snaží imponovat sexuálním partnerům,“ říká člen archeologického týmu Tiago Falotico z Universidade de Sao Paulo.

Nejstarší kameny nesou stopy četného používání a jsou výrazně menší a lehčí než dnes využívané. Před 2.500 nastala změna. Malpy začaly užívat výrazně těžší kameny než současné, což vydrželo do doby zhruba před 300 lety. Není jasné, zdali změny velikostí nástrojů souvisí se změnou tvrdosti potravy nebo příchodem jiných malp o odlišnou nástrojovou kulturou. V současnosti pomocí kamenů nejvíce drtí kešu oříšky, podstatnou část stravy.

Podivnou chemickou reakcí vznikla zvláštní sloučenina. Teoretici již delší dobu předpokládali, že molekula cyklického polydusíku N₆ obsahuje tak velké množství energie, že by se hodila jako medium pro její ukládání. Leč jak tuto molekulu připravit? Působením plazmatu na azid sodný NaN₃ v prostředí kapalného dusíku. Celý průběh reakce můžeme shlédnout na videu na této stránce.. Vydržte až do konce, vysoký energetický obsah sebou nese riziko nestability. Plazmový výboj nejprve odtrhne z molekuly azidu sodného skupinu N₃. Chlad okolního kapalného dusíku zabrání dalším reakcím a dovolí jen kondenzaci dvou těchto skupin na molekulu N₆, která může být neutrální nebo nést náboj.

„Zájem o polydusík vychází z toho, že může sloužit jako zelené palivo, pro ukládání energie nebo jako trhavina. Různé varianty molekuly již v laboratořích vznikly, ale nikdy tak, aby byly dostatečně stabilní za běžných podmínek nebo v čisté podobě N6. Nás způsob využívající kapalné plazma otvírá nový směr výzkumu, který by mohl vést ke stabilnímu polydusíku,“ soudí první autor publikace docent Danil Dobrynin z Drexel University ve Philadelphii. Energie detonace polydusíku N₆ by mohla dosáhnout až 22,9 MJ/kg. Pro srovnání nejsilnější současné, termobarické trhaviny dosahují 8 MJ/kg. Pro úplnost dodejme, že známe i jiné molekuly polydusíku, ale do žádné z nich nenacpeme tolik energie jako do N₆.

Zdeněk Drvota 16.11.2019: WTF "liquid plasma"?

Pavel Rybka 17.11.2019: Liquid plasma má dva významy. Původní je pro krevní plasmu, která nebyla zmražena a uchovala si některé biologické vlastnosti. Dále jsem se dozvěděl,že Nyheim Institute pro výzkum plazmy provádí pokusy s výboji v kapalném prostředí tím míní liquid plasma. https://phys.org/news/2019-11-stabilize-pure-polymeric-nitrogen-plasma.html

Pavel 18.11.2019: Zelené palivo? Nevzniknou náhodou při detonaci ty fujky fujky oxidy dusíku?

20.11.2019: Asi vzniknou, ale to neznamená, že je musíme pouštět do vzduchu. Velká část energie je uložena přímo ve struktuře molekuly a uvolní se jejím rozpadem, ne shořením. Ale nějaké oxidy dusíku při tom nejspíš vzniknou.

Pavel 21.11.2019: Jak v textu, tak v příspěvku P. Rybky, je závažná chyba. V čestině jsou krevní plazma a fyzikání plazma různá slova. Krevní plazma je rodu ženského, fyzikální plazma je rodu středního. Takže žádné "... využívající kapalnou plazmu ..." ale "... využívající kapalné plazma...¨", žádný "institut pro výzkum plazmy", ale "Institut pro výzkum plazmatu".

Karol Chyba 28.11.2019: .. len aby z toho nebolo zase hlavne vojenske vyuzitie... inak super potencial teoreticky...

Pavel Rybka 29.11.2019: Technicky více jsem našel zde: https://phys.org/news/2019-11-stabilize-pure-polymeric-nitrogen-plasma.html?fbclid=IwAR06zNksbwi1LhkJ7eIZk8UT9Ex35H6mhhcVAqj_8_rVq6Mt4XMcwu07Zho... Tolik dusíků v jednom kruhu, to mi připomnělo Krakatit.

Už ani na záchodě nezůstaneme nesledováni! Na internet věcí se brzy připojí i záchodová mísa. Pomocí zabudovaného hmotnostního spektrometru zanalyzuje vzorek moči bezprostředně po spláchnutí a výsledky pošle na smartphone váš nebo vašeho lékaře. Prototyp by brzy měl být instalován v Morgridge Institute for Research v Madisonu ve Wisconsinu. Soustavné sledování moči může skutečně přinést lepší údaje o zdravotním stavu než občasné testování při návštěvě lékaře. Kromě nemocí prozradí i požití alkoholu, kávy nebo drog anebo pozná, zdali užíváte předepsané léky. Celkem na 600 různých údajů. Anebo může rozpoznat nebezpečí vzniku epidemie vyhodnocení dat od mnoha uživatelů.

„Máte-li desítky tisíc uživatelů a může porovnat výsledky analýzy s jejich zdravotním stavem a životním stylem, získáte opravdu rozsáhlé diagnostické možnosti,“ hodnotí nový přístroj šéf výzkumného týmu prof.Joshua J. Coon z University of Wisconsin-Madison. Problém představuje cena vhodného hmotnostního spektrometru, která dosahuje několika milionů Kč. Prof.Coon doufá ve snížení díky úsporám při hromadné výrobě: „Téměř všechny automobily na silnicích jsou komplikovanější než přenosný hmotnostní spektrometr.“ To je sice fakt, ale ani při veškeré hromadné výrobě stojí automobil neporovnatelně více než porcelánová záchodová mísa.

Experimenty na myších ukazují, že oproti očekávání bílý zvukový šum v pozadí zlepšuje sluchové rozlišení blízkých frekvencí. V bílém šumu najdeme rovnoměrně zastoupené všechny frekvence. Termín se nepoužívá jen v akustice, ale všude, kde nějaké kmitání existuje. Kromě akustického bílého šumu známe např. elektrický bílý šum. Označení bílý pochází z optiky, kde v bílém světlu nacházíme všechny ostatní barvy. Akustický bílý šum můžeme vyslechnout zde.

Leč zpět k myším ouškům. Jde o zcela kontraintuitivní výsledek. Na základě zkušenosti bychom očekávali, že když smísíme více zvuků, každý nich budeme vnímat hůř. Vnímání se zlepšuje jen u blízkých frekvencí, u vzdálenějších nikoliv. Zvukové vlnění převádí na elektrický nervový signál kochlea neboli hlemýžď (angl. cochlea), spirálovitá část vnitřního ucha. Různé frekvence podráždí odlišné úseky hlemýždě, takže i jiné skupiny neuronů.

Výsledky pocházejí přímo ze sledování a řízení aktivity nervových buněk sluchové oblasti mozkové kůry. Iontové kanály v jejich buněčných membránách byly geneticky modifikovány tak, aby byly citlivé na světlo. Tato metoda kontroly buněk v živé tkáni se nazývá optogenetika. Spuštění zvukového bílého šumu vede k deaktivaci některých neuronů. O příčinách jevu spekuluje vedoucí výzkumného týmu profesorka Tania Rinald Barkat z Basilejské univerzity: „Celkové snížení aktivity neuronů vytvoří rozlišitelnější nervové signály.“ Nové poznatky se možná uplatnění při zlepšení funkce naslouchátek pro postižené poruchou sluchu.

Zajímavé elektrochemické zařízení, které selektivně zachycuje oxid uhličitý z plynů v okolí, funguje na základě redukce chinonů elektrickým proudem. Celá reakční schéma vidíme na obrázku. Katodu tvoří kompozit z poly-1,4-anthrachinonu vyztužený uhlíkovými nanotrubicemi. Anoda je z polyvinylferrocenu rovněž s uhlíkovými nanotrubicemi. Jako elektrolyt pro převod náboje mezi elektrodami slouží 1-butyl-3-methylimidazolium bis(trifluoromethylsulfonyl)imid. Jde o iontovou kapalinu, která se velmi málo odpařuje, takže celé zařízení může pracovat otevřené v proudu plynu, který přivádí oxid uhličitý k adsorpci. Podivuhodná je i stabilita systému. 7.000 cyklů snížilo kapacitu o 30%. Vložíme-li napětí vhodné polarity, systém pohlcuje CO₂ jak zjednaný. Otočíme-li polaritu, nezadržitelně ho uvolňuje.

„Velkou výhodou této technologie oproti ostatním uhlík pohlcujícím nebo uhlík adsorbujícím je binární afinita sorbentu vůči oxidu uhličitému. Elektroda má buď vysokou afinitu nebo vůbec žádnou. Binární afinita dovoluje zachytávat oxid uhličitý při jakékoli koncentraci včetně 400 ppm a umožňuje ho uvolňovat do libovolného nosného plynu včetně 100% CO2,“ shrnuje výhody první autor publikace Sahag Voskian z MIT.

Ivo Ivan 14.11.2019: ..aspom,ze niekto nieco taketo objavil..keby sa to malo vyuzivat v praxi,a vo velkom,tak aby to znizovalo emisie,objavuju sa tu otazky: cena tych zariadeni..a odkial ziskat dostatok elektrickej energie..pocasie..vzdusne prudy..ci to neposkodi rastliny,ktore vlastne bez CO2 nemozu rast..

Oproti rozšířené představě je vliv pokojových rostlin na kvalitu vzduchu v místnostech zanedbatelný. Skutečně mají schopnost odstraňovat ze vzduchu leckdy škodlivé těkavé organické látky (VOC - volatile organic compounds), ale ne dost rychle. Musely bychom přeměnit svůj pokoj v prales, abychom dosáhli pozorovatelného výsledku. NASA potvrdila, že příznivě ovlivňují kvalitu vzduchu pouze v dokonale uzavřených prostorech, jako je Mezinárodní kosmická stanice ISS. Nedostatečná filtrační schopnost rostlin nesnižuje význam jiných důvodů k pěstování. Je hezké mít v místnosti něco zeleného, o co musíme trochu pečovat.

K rozšířené představě o významu rostlin pro čistotu vzduchu dodává Michael S.Waring z Drexel University ve Philadelphii: „Vlastně jde o nedorozumění: rostliny jsou skvělé a skutečně mohou filtrovat vzduch, ale ne dostatečně rychle, aby změnily kvalitu vzduchu v domácnostech nebo kancelářích. Jde o příklad nesprávné interpretace vědeckých poznatků v průběhu času.“

Ivo Ivan 13.11.2019: ..tiez som tomu neveril,ze to ma vplyv..myslim,ze staci porovnat hmotnost rastlin a hmotnost obyvatelov bytu..a este porovnat rychlost metabolizmu rastlin a zivocichov..moj nazor..

Špatný návrh hráze způsobil, že hlavní město Angkorské říše se v 10.století během krátké doby stěhovalo tam a zase zpět. Angkorská neboli Khmerská říše v období od 9. do 14.století ovládala rozsáhlé oblasti jihovýchodní Asie. Hlavním městem byl většinu času dodnes známý Angkor. Pouze v desátém století jako hlavní město krátce za panování krále Jayavarmana IV. fungoval Koh Ker 90 km severovýchodně od Angkoru. Nacházel se u současně vybudované rozsáhlé vodní nádrže, která zadržovala kvůli zavlažování vodu řeky Stung Rongea. Průzkum ukázal, že 7 km dlouhá hliněná hráz z druh tropické půdy vzniklý zvětráváním nevápencových horninlateritu^? chránící město byla silně poddimenzována. Zřejmě během prvního období dešťů došlo k nevratnému poškození celého díla.

„V té době stavba chrámů, obnova měst a rozvoj vodní infrastruktury byl klíčový pro legitimitu khmerských panovníků. Není těžké si představit, že selhání hráze v Koh Ker, tehdejšího největšího a nejambicióznějšího infrastrukturního projektu, mělo podstatný dopad na prestiž vládcova města a přispělo k rozhodnutí o návratu hlavního města Khmerské říše do Angkoru. Naše studie ukazuje, že ambiciózní inženýrské dílo bylo od samého počátku odsouzeno k rychlému nezdaru,“ komentuje poznatky Ian Moffat z Flinders University v Australii.

Archeologové nezískali poznatky z tak rozsáhlé plochy pomocí tradičních vykopávek. To by bylo příliš nákladné. Použili k tomu georadar (Ground-penetrating radar), v archeologii stále více používaný přístroj. Pomocí polarizovaných mikrovlnných pulsů zpravidla o frekvenci od 10 MHz do 2.6 GHz odhaluje podzemní struktury.

Hru na schovávanou naučili laboratorní potkany (potkan obecný, Rattus norvegicus) na Humboldt-Universität Berlin. Chytří hlodavci hráli pro radost ze hry, nikoliv pro odměnu. Žádnou nedostávali. Zvládli obě role, jak schování, tak hledání ukrytého člověka. Potkani si spolu hrají často, honí se a předstírají lov. Sledování aktivity prefrontálního kortexu, nejpřednější části mozku, doložilo, že si hru užívají. Prefrontální kůra je propojena do mnoha mozkových oblastí a zodpovídá za integraci informací z různých zdrojů, plánování, přemýšlení a rozhodování.

„Potkani v naší studii se naučili komplexní chování tak rychle, že si myslíme, že ho mají v sobě. Předpokládáme, že se tak dobře skrývají a hledají, protože praktikují evolučně významné chování,“ soudí šéf výzkumu Michael Brecht. Přestože občas narazíme na výraz laboratorní krysa, jde vždy o potkana obecného (Rattus norvegicus) a nikoliv krysu obecnou (Rattus rattus). Rozdíly mezi oběma hlodavci najdeme na obrázku. Nejmarkantnějším znakem je potkanův holý ocas, který je u krysy vždy porostlý chlupy jako tělo.

Schizofrenie koreluje s vyšší koncentrací sulfanu (sirovodíku, H₂S) v mozku, či přesněji řečeno s vyšší koncentrací enzymu Mpst, který odpovídá za produkci této signální molekuly. Mimo odporného puchu jde o dosti jedovatou sloučeninu. Na schizofrenii však nemůžeme pohlížet jako na důsledek vlastní otravy sulfanem. V naprosto nepatrné a bezpečné koncentraci v našem těle slouží stejně jako oxid dusnatý NO nebo uhelnatý CO jako signální molekula pro přenos informací. Podobně jako NO uvolňuje hladké svalstvo cévních stěn. Měření u člověka potvrdily i experimenty na různých vyšlechtěných kmenech laboratorních myší, které se lišily aktivitou enzymu Mpst.

Určitě nejde o nějakou jednoduchou kauzalitu, ostatně z pouhé korelace kauzalita automaticky nevyplývá. Zdá se, že vyšší aktivita enzymu Mpst je reakcí buněk na oxidační stres. Důsledkem vyšší koncentrace sulfanu jsou změny při vývoji mozku, které nakonec vedou ke schizofrenii. Jde o duševní poruchu spojenou se sníženou schopností vnímat emoce a reagovat na ně. Nejběžnější projevy jsou sluchové halucinace, bludy, zmatená řeč i myšlení.

Mořské korály žijí ve velkých koloniích v symbióze s jednobuněčnými řasami. Poodhalit přesný mechanismus vzájemné spolupráce se podařilo teprve nyní. Odpadní produkt metabolismu korálů je jedovatý amoniak jako u všech vodních tvorů. Recyklují ho s pomocí glukózy, kterou produkují fotosyntetické symbiotické řasy. Vytváří z něj organické sloučeniny dusíku, prekurzory nezbytných aminokyselin a bílkovin. Experimenty proběhly s korály rodu Aiptasia a řasami čeledi Symbiodiniaceae. Jako korály označujeme některé mořské žahavce z třídy korálnatců (Anthozoa). „Naše výsledky ukazují, že soutěž o dusík je klíčový proces symbiózy korálů a řas. Vhled do něj nám pomůže porozumět vznikajícím problémům, pokud je tento vztah vystaven stresu,“ říká první autor publikace Guoxin Cui z Red Sea Research Center.

Korály jsou zřejmě mnohem životaschopnější organismy, než jsme předpokládali:

akademon.cz 31.8.2019: Korály přežívají

akademon.cz 19.8.2018: Korály se přizpůsobují

Šestnáct let pozorování druhu turbinatka protáhlá (Cladocora caespitosa) na nečetných těžce poškozených středomořských korálových útesech ukazuje, že úspěšně regenerují. Z dříve zcela zničených ploch zatím korály znovu obsadily 13%. Nic moc, ale lepší než nic. „Naše výsledky poprvé ukázaly, že větevníci mají účinné strategie přežití, které jim pomáhají vzpamatovat se ze změn prostředí,“ uvádějí autoři výzkumu Diego K. Kersting (Freie Universität Berlin) a Cristina Linares z Universitat de Barcelona. Korály větevnící (řád Scleractinia, angl. cushion coral, něm. Steinkorallen) mají vždy počet ramen dělitelný šesti.

Vyhráno ale není. Korály pořád ohrožují nejrůznější nebezpečí. Terénní výzkum na západním pobřeží indonéského ostrova Lombok odhalil, že na hynutí tamních korálů má značný vliv sladká voda vyvěrající z pramenů nehluboko pod hladinou moře. „Tato voda je obvykle silně znečištěná a velmi bohatá na živiny, jako jsou dusičnany nebo fosforečnany, protože nese hnojiva a odpadní vody z průmyslu, zemědělství a sídel. Lombok a mnoho dalších ostrovů v regionu nemají prakticky žádné čistírny odpadních vod,“ vysvětluje první autor publikace Till Oehler z Leibniz-Zentrum für Marine Tropenforschung v Bremen.

Tvar podélného profilu řeky od pramene k ústí závisí na množství a pravidelnosti protékající vody. Řeky ve vlhkých oblastech mají podélný profil (angl. long profile) silně konkávně prohnutý. Jak vidíme na obrázku, na horním toku klesá prudce. Klesáni je stále menší a menší až k ústí. Takovou řekou protéká voda pravidelně a unáší sedimenty, které vyhloubí koryto do konkávního tvaru. U řek v suchých lokalitách je průtok malý a nepravidelný, takže vznikající podélný profil je lineární s pravidelným poklesem. Podélný profil získáme, když ke kilometráži přiřadíme odpovídající nadmořskou výšku. Studie vznikla na základě vyhodnocení údajů z 333.502 řek.

První autor publikace Shiuan-An Chen z University of Bristol komentuje: „Podélný profil vzniká postupně desítky tisíc až miliony let, takže vypráví dlouhý příběh o vývoji klimatu v regionu. Očekávali bychom, že klima ovlivní podélný profil řeky, protože určuje, kolik vody v ní proudí i odpovídají energii vody pohybující sedimenty korytem řeky.

Vodopády na vodních tocích mohou překvapivě vznikat v rovinném homogenním podloží bez přítomnosti nějaké vnější poruchy. Nestability v proudění protékající vody, transportu sedimentů a erozi zvlněného dna mohou způsobit vznik vodopádů na nečekaném místě. Ukazují to experimenty na modelu říčního toku o délce 7,3 m, šířce 30,5 cm a spádu 19,5% zhotoveného z polyuretanové pěny.

V roce 1973 vedla začínající učitelka Joan Hodgins skupinu mladistvých delikventů na geologicko-paleontologickou vycházku do vytěženého měděného dolu poblíž Whitehorse, hlavního města kanadského spolkového teritoria Yukon. Nalezli několik úlomků kostí a zubů v tak špatném stavu, že se o ně tehdy žádný vědec nezajímal. Časy se mění. Nahromadění poznatků o struktuře fosilií a zlepšení mikroskopů umožnilo nyní určit podle typické stavby skloviny, že zlomky zubů patří pravěkému nosorožci (čeled nosorožcovití, Rhinocerotidae). Na umělecké rekonstrukci Juliuesa Csotonyiho vidíme, jak vypadal. Do Ameriky nosorožci pronikli z Asie přes Beringii, pás pevniny, který tehdy překlenoval dnešní Beringovu úžinu a dnes tvoří mořské dno.

„Na Yukonu máme vagony zkamenělin savců z doby ledové, jako srstnatý mamut, prakůň nebo lev. Ale toto je poprvé, kdy jsme získali důkaz o savcích jako nosorožec z období před dobou ledovou,“ objasňuje význam nálezů spoluautor publikace Grant Zazula z Yukon Paleontology Program. Kromě nosorožce vidíme ve spodní části obrázku ještě želvy rodu Chrysemys a vyhynulého Hesperotestudo, jak obrovského tvora pozorují. Fragmenty krunýřů rovněž patří k nálezům skupiny Joan Hodginsové.

Africká ropucha Sclerophrys channingi (angl.Congolese Giant Toad) se chrání napodobováním hlavy jedovaté zmije gabunské (Bitis gabonica, angl. Gaboon Viper). Při pohybu ve vodě nevypadá jen jako hadí hlava (viz obr.), ale napodobuje i typický kývavý pohyb hlavy plaza během plavání. Oba druhy se několik posledních milionů let vyvíjely paralelně. „Nalezení nového příkladu Batesovských mimikry nás velmi překvapilo,“ komentuje šéf výzkumného týmu Eli Greenbaum z Universtiy of Texas at El Paso. Jako Batesovské mimikry označujeme situaci, kdy neškodný organismus přejímá vzhled nebezpečného druhu.