Nokia 7610, jeden z nejpoužívanějších modelů mobilních telefonů, je ohrožen novým trojským koněm SKULLS. Ten nahrazuje většinu ikon napadeného telefonu obrázky lebky se zkříženými hnáty a vyřazuje z činnosti všechny rezidentní programy (kalendář, telefonní seznam, fotoaparát, Web browser, SMS atd.), čímž činí mobil použitelným pouze pro rutinní telefonní volání. Společnost Symbian, výrobce operačního systému Nokia 7610, však tvrdí, že k ohrožení dochází pouze v případě, že uživatel vědomě instaluje příslušný program a nedbá varování, které se objeví před koncem instalačního procesu. Odborníci obecně nepovažují SKULLS za příliš nebezpečný, ale upozorňují na to, že je to již třetí virus v tomto roce, který napadá mobilní telefony. Lze očekávat, že o tomto problému ještě mnoho uslyšíme.

Voda je bezesporu nejhojnější kapalinou na Zemi a pro život v jeho současné podobě je nezbytná. I když jde o molekulu nesmírně jednoduchou, forma její existence zůstává předmětem debat chemiků. V roce 2004 bylo uveřejněno několik naprosto seriozních prací, ukazujících, že ve vodě se díky vodíkovým můstkům vytvářejí bicyklooktamery, které se nadto mohou shlukovat v útvary obsahující až 280 molekul vody a vykazující dvojčetnou, trojčetnou i pětičetnou symetrii. Životnost takových shluků je ovšem velmi krátká a měří se zřejmě v pikosekundách. Na druhé straně se předpokládá, že shluky o 17 molekulách vody slouží jako komunikační prostředí mezi molekulami proteinů; například vazba trypsinu na jeho peptidický inhibitor je umožněna právě přítomností shluků molekul vody ve formě dvanáctistěnů o průměru 0,9–1,5 nm. Objevují se dokonce názory, že vysoká koncentrace draselných iontů a nízká koncentrace sodných iontů v buňkách (způsobená primárně činností Na,K-adenosintrifosfatasy) je udržována vazbou iontů K+ uvnitř dvacetimolekulových vodných shluků, jež se díky množství proteinů uvnitř buněk tvoří. Na druhé straně sodné ionty mají vyšší hustotu náboje a vážou jednotlivé molekuly vody pevněji a nedovolují jim tvořit shluky. I když tyto názory nejsou přijímány všemi všdci, zdá se, že jejich podpora je v poslední době velmi široká a zasahuje pracoviště v celém vědecky aktivním světě.

Od ledna 2005 začne ministerstvo zahraničí a vnitra USA vydávat pro své zaměstnance nové pasy s vloženým čipem, který bude obsahovat jméno, adresu, datum a místo narození a digitální fotku svého majitele. Obyčejní občané budou mít šanci zažádat si o nový pas od léta. Zavedení systému spustilo v USA rozsáhlou veřejnou debatu. Odborníci na občanské svobody nazvali nové pasy „tragédií pro osobní soukromí“ a ukazují, že i kdyby data byla zakódovaná – a že nejsou – bylo by velmi lehké je zcizit. „Jestliže 180 zemí má přístup k technologii pro čtení tohoto systému, ať chráněný nebo ne, z bezpečnostního hlediska je to velmi děravý systém“, říká právní zástupce EFF - organizace pro zabezpečení elektronických hranic. Další odborníci upozorňují, že automatický přístup k osobním datům takto dostanou veškeré instituce, které pracují s pasy svých klientů – konkrétně cestovní kanceláře a hotely. Expert společnosti Intel na radiové visačky tvrdí, že tyto obavy jsou přehnané. Přesto přiznává určitou možnost krádeže: „Teoreticky by někdo mohl sestavit čtečku, a skrýt ji třeba ve dveřích nebo průchodu, kterým jsou lidé nuceni procházet. Potom by se některá z dat eventuálně dala přečíst.“

Tania Corbinová z Office for National Statistics Spojeného království zjistila, že v prvním roce života umírá ze 100 000 předčasně narozených dětí 125, třikrát víc než je tomu u dětí s normální porodní vahou. Mezi druhým a čtvrtým rokem života umírá předčasně narozených dětí 2,5krát více. A ještě v sedmém roce života je úmrtnost dětí s nižší porodní vahou dvakrát vyšší. Jak je tomu po sedmi letech, lékaři dosud nezjistili.

Čisté oxidy platiny prakticky neexistují, protože valenční elektrony kyslíku a téměř zaplněné d-orbitaly platiny se odpuzují. Známe je jen hydratované či ve směsi. Skupině amerických chemiků se však podařilo připravit komplex, který obsahuje stabilní vazbu čtyřmocné platiny a kyslíku. Jde o hnědé krystaly stálé i na vzduchu. Stabilitu celé molekule dodávají dva polywolframanové anionty, protože nadbytečné elektrony nestabilizující vazbu Pt-O jsou součástí delokalizovaných arbitalů polywolframanů. Neutronová a rentegenová difrakce ukazuje, že vazba platina-kyslík je pouze 0,172 nm dlouhá.

Cena za vzlet civilním raketovým letadlem na pokraj vesmíru, která se ještě v polovině roku zdála tak nedostupná, má tedy už svého majitele – Berta Rutana. Rutanovi je ovšem získaných deset milionů dolarů málo a chtěl by vyhrát další, vyšší cenu America´s Space Prize. Padesát milionů dolarů má dostat ten, kdo první vynese soukromou kosmickou lodí pět lidí do výše 400 km a obkrouží Zemi. A let zopakuje do šedesáti dnů.

Analýza DNA je velmi mocným nástrojem vyšetřování, má však jednu vadu – funguje na principu ano – ne, schází jí časový rozměr. Je schopna potvrdit či vyvrátit přítomnost podezřelého na místě činu na základě rozboru DNA z krve, slin či spermatu, neřekne nám však, kdy se to stalo. Dosavadní techniky určení stáří vzorku nejsou pro policejní praxi dostatečně spolehlivé. Doposud nebylo možné vyloučit, že zkoumané stopy vznikly dlouho před vlastním zločinem. Genetici z West Virginia University v Morgantownu vyvinuli novou metodu určení stáří vzorků tělních tkání, založenou na poznatku, že informační neboli mRNA se rozkládá rychleji než ribozomální RNA. Takto lze určit dosti přesně stáří vzorků po dobu až 150 dní.

Americká Agentura pro ochranu životního prostředí (The Environmental Protection Agency - EPA)udělila grant 4 mil. USD několika americkým universitám na studium biologických a zdravotních důsledků nanotechnologií. O produktech nanotechnologií, jako jsou elektrovodivé nano-trubičky, atomové mřížky, které zachycují látky vodu a půdu, nebo katalyzátory, které snižují závislost výrobců na žíravých chemikáliích, se v AKADEMONu opakovaně psalo. Tyto částice jsou tak malé, že mohou snadno pronikat do plic, možná dokonce procházet i kůží, a dostávat se až do mozku a dalších orgánů. Studium možných důsledků jejich kumulace v lidském organismu je proto na místě.

Mluvčí EPA Paul Gilman komentoval toto rozhodnutí slovy : „Toto rychle se rozvíjející odvětví [nanotechnologií] má veliký potenciál zlepšit ochranu životního prostředí. Na druhé straně však musíme rozumět i tomu, které produkty těchto technologií mohou mít i negativní efekty“.

Více než třetina lidského genomu, o níž se dříve předpokládalo, že je nefunkční a patřila k tzv. jalové či odpadní DNA, je ve skutečnosti schopna regulovat expresi genů. Pro tuto DNA, která se dokáže sama kopírovat a vstupovat do různých poloh v genomu, se užívá termínu retrotranspozony. Sekvence retrotranspozonů jsou hojně exprimovány například v myších vajíčkách a raných embryích, což vede k expresi řady genů díky přítomnosti promotorových sekvencí v nich. Jinými slovy, „jalová“ DNA je zdrojem promotorů, které umožňují expresi specifických genů v různých fázích vývoje myši. Autoři tohoto zjištění se domnívají, že vkládáním kopií retrotranspozonů do genomu může docházet i k mutacím, které pak způsobují genetickou rozmanitost organismů.

Prvními lidmi, kteří mohou jít do vězení za posílání e-mailového“smetí“, jsou dva Američané, sourozenci třicetiletý Jeremy Jaynes a dvacetiosmiletá Jessica DeGrootová. Podvodně získali na internetu pomocí neexistujícího zboží 24 milionů dolarů. Ve státě Virginia jim u soudu, který se bude konat v únoru, hrozí devět let vězení.

Ambiciózní projekt britské e-university pojmenované UKeU, který stál daňové poplatníky 50 milionů liber, byl ukončen když se mu podařilo získat pouhých 900 studentů. Když byl projekt UKeU zahájen, britská rada pro vyšší vzdělávání (Higher Education Funding Council for England - HEFCE) slibovala zavedení „nové dynamické cesty poskytující kvalitní vzdělání prostřednictvím Internetu“. Nyní však ministr pro vyšší vzdělávání Kim Howells, který zdědil celý projekt po svém předchůdci, označil jako důvod propadáku „naprostý nedostatek marketingu“ a špatný „brand name“ celého projektu. Předseda komise pro vědu a technologie britské dolní sněmovny Ian Gibson potom označil celý projekt za „absolutní katastrofu“ a „trestuhodné plýtvání“.

Důvodem zahájení celého projektu byla zjevně obava britských vládních míst, že on-line vzdělávání se stane doménou amerických universit. Jeho výsledek je potom jenom dalším důkazem mnohokrát potvrzené skutečnosti, že vlády nejsou zrovna nejlepšími podnikateli.

Oděv ušitý z tkaniny, upravené pomocí polyglycidyl metakrylátu a nanočástic stříbra, se špiní mnohem méně, než naše dosavadní šaty. Tvrdí to Phil Brown z Clemson University v Jižní Karolíně, jeden z objevitelů nové impregnační metody. Lze takto upravit vlákno bavlněné, hedvábné i polyesterové, tedy většinu používaných tkanin. Vzhledem k tomu, že takto upravené látka odpuzuje vodu, i její praní se nadmíru usnadní. Objevitelé očekávají, že první takto impregnované tkaniny se na trhu objeví do pěti let. Otázkou však zůstává, zdali masové zavedení stříbra do věcí, které tak trpí otěrem jako ošacení, nebude mít negativní dopady na naše životní prostředí. Možná vyvstanou i problémy s recyklací, která v tomto případě bude naprosto nezbytná.

Na jiném problému, byť rovněž souvisí s vlákny, pracuje prof. Victor Castano z Universidad Nacional Autonoma de Mexico. Podařilo se mu zpevnit již tak vysoce odolné kevlarové vlákno, a to tím, že k jeho povrchu nechal přilnout keramické nanočástice. Kevlarové vlákno, chemicky poly(parafenylén tereftalamid), již dříve vyvinul americký chemický gigant DuPont. Nově vyvinutý materiál umožní zejména vyrobit ještě lehčí pancéřové vesty.

Stejně jako v Česku, i v řadě dalších zemí Evropské unie si vědci stěžují na nedostatečnou podporu vědy a výzkumu a mluvčí Evropské komise pro výzkum a vývoj Fabio Fabbi to vyjádřil tak, že výzkumné úsilí je roztroušeno po celé Evropě, bez koordinace a jednoty, což vede k plýtvání finančními zdroji. Zřejmě ho ke kritice vedla i skutečnost, že z letošních nobelovských laureátů za vědu je šest Američanů a dva Izraelci, ale žádný Evropan. Další vedoucí osobnosti, jako generální sekretář Euroscience Raymond Seltz, se s ním shodují a dokonce považují různé národní výzkumné programy za vězení pro badatele. Že tu nejde o nedostatek mozků, dokumentruje Seltz i tím, že v matematice, která potřebuje jen zlomek financí proti fyzice, chemii a biologii, je Evropa stále na vedoucím místě ve světě. Kritika se vede proti vládám v Evropě, které slibují světlou budoucnost vědě a technice, ale jakmile ji slíbí, sníží příslušný rozpočet. Kromě toho se v Evropě na vědeckém výzkumu podílí soukromý sektor mnohem méně než v USA (a což teprve u nás!). Rüdiger Hesse, šéf bruselské odbočky Společnosti Maxe Plancka, dokonce říká, že by se Evropa mohla snadno propadnout až za „tygry“ východní Asie, včetně Indie, která vkládá v poslední době do vědy a rozvoje ohromné finanční prostředky. Převládají názory, že by se měla vytvořit Evropská rada pro výzkum, která by byla nezávislou organizací a která by podporovala vědu vpravdě na mezinárodní úrovni ve většině Evropy (jen aby nezahynula na přemíru byrokracie, která se v těchto institucích obvykle vytvoří!).

Podle zjištění vědců z University of California v Santa Claře je wolframan zirkoničitý velmi zajímavou sloučeninu. Při zahřívání se smršťuje, a to v širokém rozmezí teplot, téměř od absolutní nuly až po 1000 K. Z měření jeho infračervených spekter vyplývá, že toto neobvyklé chování způsobuje jeho struktura, kterou tvoří čtyřstěny a osmistěny s množstvím volného prostoru mezi nimi, navzájem propojené některými svými vrcholy. Taková stavba krystalu, která umožňuje komplexní vibrace a stačení mnohostěnů tak, že při větším zaplnění objemu nedojde k prodloužení chemických vazeb mezi nimi, je klíčem k poklesu objemu při zahřívání. Wolframan zirkoničitý není jedinou látkou s těmito vlastnostmi. Zcela unikátní je však velké rozmezí teplot. U dříve pozorovaných sloučenin se záporným koeficient teplotní roztažnosti při ohřívání dojde ke změně struktury a látka se začne chovat standardně.

Uživatelé obchodující na elektronické aukční síni e-bay nevěřili vlastním očím : polovina 10 let starého grilovaného sýrového sandwiche, o kterém jeho majitelka Diana Duyser tvrdila, že se na něm objevil obrázek Panenky Marie, přilákala zájem 100 000 návštěvníků a cenová nabídka se vyšplhala až na 22 000 USD. Obchod se však nakonec neuskutečnil, protože správa e-bay aukci zrušila s odůvodněním, že nabídka porušila její politiku, která „nedovoluje obchodní nabídky, které nejsou míněny vážně“.

Nakonec však k aukci přeci jen došlo.

Rostliny transportují vosk z epidermálních buněk na povrch s pomocí přenašeče lipidů, velmi podobného tomu, kterého používají savčí buňky. Vědci z univerzity v Britské Kolumbii v Kanadě, po nepříliš úspěšných pokusech analyzovat prekursory vosku v buňkách, přistoupili k analýze genetické. Při hledání mutanta huseníčku Arabidopsis thaliana, který by byl poškozený v transportu lipidů, objevili gen CER5 a zjistili, že příslušný mutant obsahuje v cytoplasmě kapénky lipidů, které se ukázaly být identické se strukturami známými u pacientů trpících genetickou adrenoleukodystrofií. Protože bylo známo, že tito pacienti mají defektní ABC-transportér specifický pro lipidy, bylo snadné zjistit, že i mutantní rostliny mají nefunkční ABC-transportér. Na jeho přesné funkci se nyní bádá a názory se liší: 1) je to buď prostý přenašeč s jakýmsi pórem, jímž procházejí molekuly lipidů, 2) může tady být i jakýsi boční pór, kterým lipidy vstupují do přenašeče, 3) nemusí to být pór, nýbrž „flippasa“, která přemisťuje molekuly lipidů z jedné membránové vrstvy do druhé. Varianta 1) se zdá být nejpravděpodobnější.

Chemici z University of California v Riverside připravili nejsilnější dosud známou kyselinu. Připomeňme si, že kyselost je schopnost předat okolí své vodíkové kationy. Jde o látku sumárního vzorce H(CHB11Cl11), strukturně dvacetistěn z jedenácti atomů a boru a jednoho atomu uhlíku. V koncentrované formě má pH -5. Protože její anion je velmi málo agresivní, najde možná své uplatnění v chemickém průmyslu.

Pracovníci a cestovatelé ve vzdálených neobydlených oblastech zjišťují, že satelitní telefony jsou mnohem spolehlivější, než běžné celulární mobilní telefony. Vlévají tím novou krev do žil dvou společností Iridium Satellite a Globalstar, které při snaze vytvořit trh pro satelitní telefony v minulých letech zbankrotovaly. Obě zaznamenaly v poslední době výrazný nárůst zákazníků, zejména z řad globálních cestovatelů a pracovníků takových odvětví jako jsou geologický průzkum, hornictví, ropné vrty, lesnictví a inženýrství. Jeden ze zákazníků zdůvodnil tento zájem slovy: „Pokrývají mnohem větší plochu a mohu je použít prakticky kdekoliv. Jsou také spolehlivější : někdy může být spojení oslabeno, ale stačí pouze pět, šest vteřin počkat. Mobilní telefon však v takové situaci prostě vypadne.“

Poptávku podporují také nové lehčí telefonní přístroje (i když stále znatelně větší než běžný mobil) a levnější poplatky, které nyní činí pouze 17 US centů za minutu. Propagátoři satelitních telefonů také zdůrazňují, že minulé léto, kdy USA byly zasaženy několika hurikány, které zničily pozemní věže mobilních sítí, byly satelitní telefony jediným spolehlivým prostředkem komunikace.

Biologové už desetiletí přemýšlejí o tom, kdy a proč se zastaví růst buňky a ta se rozdělí. Bylo teď zjištěno, alespoň v případě pekařských kvasinek, že toto rozhodnutí závisí na rychlosti tvorby ribosomů. Mutace v genech označených SFP1 a SCH9 způsobily, že buňky byly velice malé a teď bylo zjištěno, že příslušné proteiny rozhodují o produkci ribosomů. Koncentrace Sch9 v buňce a pohyb Sfp1 do buněčného jádra jsou řízeny kvalitou dosažitelných živin. Jsou-li jejich koncentrace vysoké, oba proteiny jsou aktivní a buňky odkládají dělení až do doby, kdy narostou a obsahují značnější počet ribosomů. Nejsou-li živiny k mání, je aktivita obou proteinů nízká a to nutí buňku, aby nedostatek kompenzovala zmenšením rozměrů a snížením požadavku na ribosomy pro dělení.

Ruská policie zadržela tlumočníka z angličtiny Jurie Lazareva, původem z Uralu, který využíval Internet k masovým sňatkovým podvodům. Tento výtečník najímal ženy, aby psaly květnaté romantické e-maily, které podepisovaly reálnými jmény okopírovanými z webových stránek ruských seznamek. Jejich zprávy, ke kterým byly připojeny fotografie svůdných dívek, přilákaly pozornost více než 3000 mužů z Nového Zélandu, Austrálie, Kanady, Spojených států a dalších zemí. Když byla oběť na háčku a projevila zájem o setkání s potenciální snoubenkou, fiktivní žena ji požádala o finanční výpomoc pro úhradu vízových poplatků a letenky. Do svého zatčení tak Jurij Lazarev tímto způsobem vylákal celkem asi 300 000 USD, ruský soud ho však odsoudil pouze na jeden rok !

Podle nových zjištění se zdá, že ne. Trichomonas vaginalis je jednobuněčný mikroaerofilní eukaryontní organismus, který neobsahuje mitochondrie, zato obsahuje hydrogenosomy, které, podobně jako mitochondrie, zajišťují metabolické zpracování pyruvátu. Před několika lety se prosazoval názor, že hydrogenosomy, podobně jako analogické organely v jiných mikroorganismech, vznikly jakousi degradací mitochondrií, jež o desítky milionů let dříve vznikly endosymbiózou primitivní eukaryontní buňky s nějakou alfa-proteobakterií. Nedávná proteomická studie (říjen 2004) ukázala poměrně jednoznačně, že v hydrogenosomech T. vaginalis je obsažen respirační komplex I, vázaný na centrální fermentační dráhu a tvořící tam hydrogenosomální oxidoreduktasový komplex, který, stejně jako další proteiny komplexu I, nemá shodný původ s mitochondriálními homology. Zdá se tedy, že hydrogenosomy nevznikly evolučně z protomitochondtrií, nýbrž zřejmě nezávisle na nich, snad odlišnou endosymbiózou.

Začátkem listopadu vylovili oceánologové severně od Bermud podmořský kluzák Spray, který svou plavbu započal bez posádky 11.září asi 160 km jižně od ostrova Nantucket. Dva metry dlouhý, oranžový kluzák plul pomalu napříč Golfským proudem, hnán pouze jeho silou. Neměl totiž žádné pohyblivé části, pouze jakási křídla, která mu umožnila pohyb rychlostí méně než kilometr za hodinu. Třikrát denně se vynořil na hladinu, v průběhu patnáctiminutové relace udal svou polohu, předal výsledky provedených měření a pak se navrátil zpět do cestovní hloubky okolo tisíce metrů. Touto plavbou započala nová etapa ve výzkumu oceánů pomocí automatů bez posádky.

Virusy, které zabíjejí bakterie, se nazývají bakteriofágy a po téměř celé století se už používají k potlačení bakteriálních infekcí. Pro pamětníky byla příkladem epidemie dysenterie v letňanské Avii po druhé světové válce, kterou čeští bakteriologové zastavili pomocí bakteriofága, izolovaného z pražské kanalizace. Nyní Dr.Jeffery F.Miller se spolupracovníky zjistil nové skutečnosti, které by použití bakteriofágů při bakteriálních infekcích mohly nejen usnadnit, ale i vysvětlit. Zjistili totiž, že jimi potlačovaný bakteriofág, napadající bakterii Bordetella bronchiseptika, která působí černý kašel, má pozoruhodné schopnosti. Vtip je v tom, že genom bakteriofága je proměnlivý a vede ke vzniku proteinů, vázajících se na receptory na povrchu bakterií a umožňující bakterii virusem-bakteriofágem zahubit. Manipulací genomu bakteriofága by se tak daly získat léky na bakteriální infekce, zejména, když se tyto stanou rezistentní na antibiotika.

Proteiny vázané na membrány, zejména pak přenašeče a kanály, je mnohem obtížnější detailně analyzovat než proteiny vyskytující se ve vodném prostředí buňky. Proto je každý úspěšný pokus v literatuře výrazně zaznamenán. Nejinak tomu bylo i s přenašečem glutamátu, který je důležitým nervovým mediátorem v savčím centrálním nervovém systému. Nešlo tu však o přenašeč z mozku, nýbrž o jeho homolog z archebakterie Pyrococcus horikoshii, který však stejně využívá elektrochemický gradient sodných kationtů pro aktivní přenos glutamátu. Molekula přenašeče je trimer ve tvaru misky, jejíž extracelulární část je naplněna vodným roztokem a sahá přes polovinu tloušťky membrány. Na spodní části misky jsou tři nezávislá vazebná místa , z nichž každé je drženo dvěma alfa-šroubovicovými „vlásenkami“, které sem zasahují z opačné strany membrány. Vlastní transport glutamátu je umožněn pohybem vlásenek, který střídavě umožňuje přístup k vazebnému místu na přenašeči z jedné nebo druhé strany membrány. Takové střídavé otevírání vazebného místa je vlastností membránových přenašečů, která je odlišuje od kanálů, které jsou buď zavřené nebo otevřené pro pohyb v obou směrech.

Miniaturní čočky lze vyrábět ve velkém na rozhraní voda – dekan. Průhledný roztok latexové pryskyřice se samovolně uspořádá do kapek mikrometrových rozměrů, zatuhne a čočky jsou na světě.

Při ucpání nějaké mozkové cévy není příslušná část mozku zásobována krví a odumírá, vzniká mozková mrtvice s ochrnutím, poruchami řeči a často s trvalou invaliditou. Každých 45 vteřin má jeden Američan mozkovou mrtvici - celkem 700 000 za rok. Doktoři Zhi-Gang Xiong a Robert S.Dow ukazují, že při nedostatečném zásobení mozkového okrsku krví se v postižené tkáni mění metabolismus, vzniká tzv. anaerobní glykolýza a hromadí se kyselina mléčná. Je to následek nedostatku kyslíku, nezbytného pro normální metabolické zpracování glukózy. Novým objevem jsou ASIC – acid sensing ion channels, na kyselost citlivé iontové kanály v mozkových buňkách. Těmito kanály proudí do mozkových buněk při mozkové mrtvici nadbytek vápníku a to působí poškození. ASIC lze blokovat některými jedy, například jedem pavouka tarantule. Hledají se tedy blokátory těchto iontových kanálů, které by zabránily nadměrnému toku vápníku do mozkových buněk a tak omezily poškození mozku – než se léčebnými zásahy podaří prokrvení poškozené oblasti obnovit.

10.listopadu proběhl úspěšný test výkonného laseru instalovaného na palubě upraveného letadla Boxing 747, zatím pouze na zemi na Edwardsově letecké základně v Kalifornii. Nová zbraň je určena k ničení nepřátelských mezikontinentálních střel. Nový návrh optiky chemického kyslíko-iodový laseru umožňuje na vzdálenost stovek kilometrů natolik rozžhavit plochu o velikosti několika čtverečních decimetrů, že dojde k destrukci ozářeného materiálu a v důsledku toho i k rozpadu celé rakety. Pro fiskální rok 2005, který ve Spojených státech začíná 1.10., činí rozpočet tohoto projektu 474 milionů dolarů.

Mnoho bakterií se pohybuje ve vodném prostředí otáčením dlouhých bičíků. Hrubá struktura takového bičíku je známa už řadu let – ví se, že obsahuje jakýsi rotor uložený v buněčné stěně a obou ji obklopujících membránách (jde o dokonalou obdobu elektromotoru poháněnou elektrickým potenciálem přes membrány), dále ohebný „háček“ asi 60 nm dlouhý a pak až několik mikrometrů dlouhý šroubovicový vlastní bičík. Na rozdíl od eukaryontních bičíků a orgánů vyšších živočichů tu nejde o „hadovité“ vlnění či prohýbání, nýbrž o otáčení formou Reslova lodního šroubu. Skupina japonských a amerických vědců nyní prozkoumala detailní strukturu onoho ohebného háčku, který se ohýbá až o 90 ° při 300 otáčkách bičíku za sekundu. V případě bakterie Salmonella typhimurium je háček tvořen dutou trubicí složenou ze 120 molekul jediného proteinu označeného FlgE. Každá jeho molekula obsahuje 11 protofilament, která se při otáčení bičíku natahují a smršťují až o 50 % dík ohýbání závěsu, který spojuje dvě hlavní domény FlgE. Výsledkem studia na úrovni rozlišení 0,18 nm je, že bakteriální „háček“ se může výrazně ohýbat, ale nikoliv točit, čímž je dosaženo účinného přenosu energie z rotoru na vlastní bičík.

Fyzikové z Newyorské městské univerzity pod vedením Sheldona Weinbauma zjistili, že vztlak porézních materiálů nasáklých vodou či vzduchem je v prvním sekundách po stlačení až o šest řádů vyšší než předpovídá klasická teorie. Způsobuje to vytlačování obsahu pórů. Praktická aplikace zatím není příliš jasná, avšak vidíme, že stále je co objevovat.

Dva vědecké týmy, jeden německý a druhý americký, zvýšily citlivost fluorescenční spektroskopie natolik, že naměří signál od jediné molekuly a nejspíš umožní i studium jednotlivých molekul bílkoviny v buněčné membráně. Fluorescence, jež nám přináší informace o stavbě molekul, je vyzařování světla po excitaci zářením kratší vlnové délky. Pro změření fluorescenčního signálu jediné molekuly je třeba excitační signál zaostřit na tuto molekulu, což není vůbec snadné. Americký tým z Utažské univerzity nasměroval laserový signál na zkoumaný vzorek pomocí velmi ostrého hrotu se špičkou tvořenou pouhými několika atomy. Německý tým umístil hrot na konec tenkého světlovodu a zkoumal fluorescenčním barvivem značené jednotlivé molekuly DNA na slídové podložce.

Nyní už víme, že naše planeta prožila ve své minulosti intenzívní bombardování z vesmíru. Daří se nalézat další a další krátery vzniklé dopadem velkých planetek, případně jader komet. Phillipe Paillou z univerzity v Bordeaux odhalil loni kruhové geologické struktury na Sahaře a to pomocí radarových snímků této části Afriky. Jde o pole stovky kráterů o průměrech 20 metrů až 2 kilometry rozesetých na ploše 5 000 čtverečních kilometrů. V únoru se Paillou vydal s egyptsko-francouzskou výpravou na Saharu a prozkoumal 13 kráterů. Potvrdilo se, že pocházejí ze stejné doby a jsou geologicky „mladé“ pouze 50 milionů let. Protože jde o velký počet kráterů a rozptylové pole je značné, mohlo jít o současný dopad dvou i více meteorů, které se v atmosféře rozpadly. Objasnit zevrubněji tuto katastrofu by měla pomoci další výprava, která se chystá na prosinec.

Z výzkumů, které provedla bristolská společnost Mass Spec Analytical, vyplývá, že stanovením poměrů stabilních izotopů vodíku, kyslíku a uhlíku metodou hmotností spektrometrie lze spolehlivě identifikovat lepící pásku. Proč se zabývali zrovna lepící páskou? Tento materiál užívají často překupníci drog při balení svých podloudných zásilek. Samozřejmě není možné odlišit od sebe jednotlivé ruličky pásky. Přesnost stanovení souvisí s výrobním postupem. Pomocí hmotností spektrometrie zmíněných prvků lze rozlišit jednotlivé výrobní várky či šarže. Co platí pro lepící pásku zůstává v platnosti pochopitelně i pro jiné materiály – např.balící papír, součástky pekelných strojů, obaly, v nichž vrahové skrývají mrtvoly anebo třeba papír pro tištění falešných dokumentů. Možnosti využití této nové technologie v kriminalistice jsou skutečně rozsáhlé.

Ve všech médiích se koncem října objevila zpráva o objevu nejmenšího člověka v evoluci. Jde skutečně o nález pozoruhodný. Poměrně dlouho je známo, že ve východní Asii už ve starších čtvrtohorách se vyskytovaly druhy Homo erectus a Homo sapiens. Oba tyto druhy měly výrazně větší mozkovnu než jejich předkové, byli i vyšší a měli drobnější chrup než africký rod Australopithecus před 3,5 milionem let. Nově objevené kostry nebo jejich části na ostrově Flores v Malých Sundách v Indonésii (první z nich byla už ze září 2003) se sice podobají dětským kostrám Homo sapiens, ale řada rysů ukazuje, že jde o kostry dospělých lidí, kteří dorůstali výšky přibližně 1 m a jejich mozkovna měla objem 380 krychlových centimetrů. Zdá se, že se tento druh člověka, nazvaný Homo floresiensis, vyvinul díky totální izolaci z dřívějšího Homo erectus endemickým zmenšením růstu před více než 100 000 lety.

To by se mohlo novinářsky vyvodit z výzkumu týmu Silvana Galluse z Milána. Vyšetřil 507 pacientů po prvním infarktu a 478 lidí, kteří měli své srdce zdravé. Zjišťoval samé známé skutečnosti: pacienti postižení infarktem kouřili, málo cvičili, měli nadváhu, jedli málo ovoce a zeleniny. Překvapením bylo, že ti, kteří jedli aspoň dvakrát týdně pizzu, byli postihováni infarktem dvakrát méně než ti, kteří jí nepřišli na chuť. (Zpráva o výsledku výzkumu se dušuje, že nebyl prováděn za peníze společnosti vyrábějící pizzu.) Mají tedy lékaři předepisovat pizzu? Malý počet vyšetřených varuje. Pravděpodobně tomu bude tak, že jedlíci pizzy také dávají přednost zdravé středozemní dietě. Takže: pizzu ano, ale s pestrou a středomořskou kuchyní!

Již dlouhou dobu je známo, že některé látky v pevném stavu existují ve více strukturních modifikacích. U kapalin až doposud nic takového známo nebylo, s výjimkou helia 3 blízko teploty absolutní nuly, kde ale takové chování způsobují kvantové efekty. Avšak Rei Kurita a Hajime Tanaka z Tokijské univerzity zjistili, že trifenylfosfit může koexistovat jako dvě kapaliny různé struktury, které přecházejí jedna v druhou při teplotě okolo 480 stupňů Celsia.

Obdobně se chová i roztavený fosfor při 1000 stupních Celsia a tlaku okolo 1 GPa, jak ukázal výzkum taveniny metodou rentgenové difrakce. Při nižší teplotě tvoří kapalinu čtyrstěny ze čtyř fosforových atomů, při vyšší teplotě pak delší lineární molekuly. Není vyloučeno, že takové chování je u kapalin stejně běžné jako u pevných látek.

Pracovníci Univerzity Jamese Cooka v Austrálii sledovali chování prudce jedovaté medúzy čtyřhranky (Chironex fleckeri), přičemž zjistili, že od pozdního odpoledne až do svítání ležely čtyřhranky nehybně na mořském dně. Občasné „zdřímnutí“ bylo zjištěno už dříve u čtyřhraanek chovaných v laboratorní nádrži, ale bylo přisuzováno nepřirozeným životním podmínkám. Pravidelný spánek v přirozeném prostředí je připisován potřebě tohoto dravého živočicha odpočinout si a zotavit se po vysilujícím lovu na drobné organismy v jeho okolí.

V USA se začalo hovořit o tom, že by se nemuselo podařit dostavět Mezinárodní kosmickou stanici (ISS), která měla podle původního plánu být dokončena v roce 2010. K tomu mělo být zapotřebí celkem 28 letů amerických raketoplánů. Raketoplány však od katastrofy Columbie v únoru 2003 nelétají, obnovení startů se posunuje, své udělal nedávno i hurikán, který zaútočil na kosmodrom, takže s obnoveným startem se počítá až k květnu příštího roku. Státní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA) nyní diskutoval o další překážce, která by mohla dokončení Mezinárodní kosmické stanice ohrozit. Bez raketoplánu se přitom další stavba neobejde. Některé části konstrukce jsou vytvářeny tak, aby se vešly do „zavazadlového“ úložného prostoru raketoplánů. Mezinárodní kosmická stanice stále čeká například na dvě laboratoře, které vytvářejí Japonsko a Evropa a další moduly. Novou hrozbou je stoupající cena startu raketoplánu. Oproti době před havárií se zvýšila cena jednoho startu o 50 %, a to na 860 milionů dolarů. Michael Kostelnik, zástupce vedoucího, který má v NASA na starosti Mezinárodní kosmickou stanici a raketoplány, prohlásil, že Státní úřad pro letectví a kosmonautiku nyní promýšlí další alternativní možnosti výstavby stanice.

Malé molekuly RNA hrají nezaměnitelnou úlohu v řadě procesů, například v proteosyntéze, a pojem RNA-interference (RNAi) se stal jedním z nejpoužívanějších v molekulární biologii. Začátkem tohoto roku se objevil ve vědecké literatuře pojem riboswitch (cosi jako RNA-přepínač). Jde tu o část molekuly informační ribonukleové kyseliny (mRNA), která se váže přímo na cílovou molekulu (obvykle nějaký metabolický intermediát) a tím ovlivňuje aktivitu příslušného genu. Může tu jít buď o aktivaci nebo represi. Známé typy RNA-přepínačů buď končí transkripci nebo zahajují translaci, popřípadě způsobují vlastní rozklad (tady jde pak o ribozym). Většina těchto molekul je známa z bakterií, ale vyskytují se i v eukaryontních buňkách, ba i v archebakteriích. Jejich objev potvrzuje, že přirozeně se vyskytující molekuly RNA jsou schopny vázat malé molekuly, kterážto schopnost se dříve připisovala výlučně proteinům. V říjnu 2004 byly známy tyto druhy „riboswitch“: RFN, který váže flavinmononukleotid a reguluje biosyntézu riboflavinu i jeho transport; THI, který váže thiamindifosfát a reguluje biosyntézu thiaminu i jeho transport; B12, který váže adenosylkobalamin a reguluje biosyntézu kobalaminu a jeho transport; S-box, který váže S-adenosylmethionin a jeho transport; L-box, který váže lysin a reguluje jeho biosyntézu, katabolismus i transport; glmS, který váže glukosamin-6-fosfát a reguluje geny kódující glukosamin-6-fosfát-syntetázu; riboswitch z Bacillus subtilis, který aktivuje expresi genu a obsahuje dvě domény vázající glycin, jejichž aktivace vykazuje pozitivní kooperativitu – jeho činnost určuje, zda glycin bude metabolizován se ziskem energie nebo bude použit v proteosyntéze.

Vědci, kteří věří v existenci RNA-světa, dříve než nastoupily proteiny a DNA, se domnívají, že RNA-přepínače jsou nejstarší formou regulačního mechanismu v evoluci, existujícího před téměř 4 miliardami let.

Vědcům z University of Wisconsin v Madisonu se podařilo při experimentech se zvířaty identifikovat protein, nazvaný transthyretin, který zastavuje šíření Alzheimerovy choroby v lidském mozku. Váže se totiž přímo na jinou bílkovinu, zvanou beta-amyloid, která při Alzheimerově chorobě vytváří v nervových buňkách mozku složité struktury, čímž zhoršuje jejich činnost. K použitelnému léku je ještě hodně daleko, jistě vyvstanou i značné problémy, jakým způsobem preparát s transthyretinem podávat, aby se do mozku skutečně dostal. Vzhledem k existenci hematoencefalické bariéry v mozku mohou nastat problémy i při podávání pomocí injekcí do krve. Rovněž nejde o léčbu kauzální, neodstraňuje se příčina vzniku beta-amyloidu, pouze jeho nepříznivé působení. I to by však mohl zvýšit kvalitu života postižených.

Tibetská náhorní plošina leží v nadmořské výšce 4 000 – 5 000 metrů nad mořem a vládne tu vysokohorské kontinentální podnebí, takže sněžná čára je tu nejvýše položená na planetě .- mezi 5 000 – 6 000 metry. Tibeťané přitom podle dávných legend měli prožít i katastrofální povodeň. Nyní to potvrzuje tým geologa Davida Montgomeryho z University of Washington v Seattlu. Z roku 760 našeho letopočtu pocházejí při řece Tsangpo velké říční terasy. Tato řeka se dnes prodírá z náhorní tibetské plošiny na jih Himalájem. Např. na dvou stech kilometrech poklesá její tok o 2 400 m.Před 1300 lety se tu vytvořilo jezero hluboké 240 metrů zadržující 80 krychlových kilometrů vody z ledovců. Když se ledová hráz prolomila, průtok řeky dosahoval milion krychlových metrů za sekundu. Geologové našli také stopy dalšího tibetského jezera, které před 10 000 lety zadržovalo při hloubce 680 metrů 830 krychlových kilometrů vody.

5. října, několik měsíců po spolulaureátovi Francisu Crickovi, umírá anglický fyzik a biochemik Maurice Hugh Frederick Wilkins, který získal Nobelovu cenu spolu s Crickem a Watsonem v oboru lékařství nebo fyziologie v roce 1962 za účast na objevu dvoušroubicové struktury DNA. Wilkins se narodil 15. prosince 1916 v Pongaroa na Novém Zélandě, studoval v Cambridgei fyziku a pracoval během 2. světové války na separaci izotopů uranu i v USA v rámci projektu Manhattan. Byl roztrpčen svržením atomových bomb na Japonsko, ale vrátil se do Anglie a posléze zakotvil na Medical Research Council při King´s College v Londýně. Tam se posléze stal zástupcem ředitele (v roce 1955) biofyzikální laboratoře. Byl to on, kdo dokázal vykrystalovat DNA, pořídit její rentgenogramy a předat tyto znalosti dalším, včetně dychtivého Jamese Watsona. Do své smrti byl obhájcem etiky ve vědě a přednášel o společenském dopaadu věd o živé přírodě.

Tak jako uplatnění kvantových jevů určuje mez miniaturizace současné elektroniky, jevy kapilární zastaví další miniaturizaci provádění chemických reakcí. Citlivé detekční metody v posledních desetiletích umožnily zmenšit objem zkoumaného vzorku mnohonásobně při zachování přesnosti stanovení. Nicméně tradiční chemické postupy manipulace se vzorkem přestávají stačit. Z tohoto pohledu představuje velmi zajímavý přínos práce chemiků z Kalifornské univerzity v San Diegu. Spojili částice jemného křemíkového prachu s magnetickými částicemi oxidu železitého. Ty se mohou adsorbovat na povrchu kapek vody či jiného rozpustidla, ale i bakterií či virů. Jimi pak můžeme manipulovat třeba pomocí běžného magnetu. V tomto případě hovoříme o „smart dust“ technologiích. Novou metodu otestovali tak, že pomocí magnetu přivedli do kontaktu dvě kapky hydrofilního organického rozpouštědla, jednu s rozpuštěným dusičnanem stříbrným, druhou s jodidem draselným. Při jejich smísení vznikla viditelná sraženina jodidu stříbrného. Současné spektrální metody nám umožní přesně sledovat procesy, který v nepatrných kapičkách probíhají.

S šířícím se pěstováním genově pozměněné řepky klesá v Kanadě navzdory předpovědím odpůrců GM plodin používání herbicidů. Odporuje to jejich názoru, že zemědělci, kteří pěstují pro olej genově pozměněnou řepku budou herbicidů používat naopak víc než při pěstování starých odrůd řepky. V Kanadě přitom farmáři snížili v letech 1995 – 2000 na řepkových polích aplikaci herbicidů o 43 %.

Společnosti Texas Instruments oznámila svůj úmysl uvést brzy do prodeje svůj nový výrobek – čip pro mobilní telefony, který na nich umožní sledovat televizní vysílání. Platba za tuto službu by prý mohla být za minutu nebo jako předplatné. Očekává se velká popularita nové technologie, zejména mezi mladšími zákazníky. I podle průzkumů v Americe má projekt velkou naději na úspěch. Lidé by měli největší zájem o zpravodajství (zejména sportovní) a předpověď počasí.

Němečtí vědci zjistili, že lidské buňky jsou schopny tvořit morfin, který může reagovat s opiátovými receptory v imunitním systému a v cévních i nervových tkáních. Morfin se tvoří hojně v neuroblastomech a rakovinných buňkách pankreatu, Analogická dráha syntézy byla objevena i v rostlinné říši, kde dvě molekuly L-tyrosinu se přeměňují na dvě molekuly dopaminu, přičemž se dva atomy kyslíku inkorporují do jedné molekuly morfinu. Lékaři se domnívají, že tato zjištění mohou hrát úlohu v neuropsychiatrii, protože morfin je vlastně zapojen do pochodů, kde je dnes v centru pozornosti dopamin.

V americké Argonne National Laboratory sestrojili rentgenový fluorescenční spektrometr tak citlivý, že umožňuje studovat strukturu buňky. Rentgenová fluorescence, tzn. vyzařování rentgenového záření po excitaci rentgenovým zářením kratší vlnové délky, nám přináší řadu informací o složení látek. Této metody se standardně využívá např. při analýze organických barviv, hornin, stavebních materiálů či kovů a jejich slitin. Máme-li k dispozici přístroj, schopný ozářit dostatečně malou plochu, můžeme tuto metodu využít i k analýze buněk. V Argonne National Laboratory pomocí rentgenové fluorescence studovali bakterii Pseudomonas fluorescens a ze struktur na jejím povrchu mohou určit, zdali je o samostatnou buňku nebo součást bakteriálního povlaku.

Pracovníci NASA zveřejnili další argument pro to, aby Hubblův kosmický dalekohled nebyl ponechán po skončení pracovního života svému osudu. Kdyby nebyl opraven, jeho baterie a gyroskopy skončí svou funkci v r.2007. A pak by dalekohled jako mrtvé smetí kroužil kolem Země patrně až do roku 2020. kdy by se jeho dráha odporem o zbytky atmosféry Země snížila až na 122 kilometrů. Šéf NASA pro problematiku „smetí“ na oběžných drahách kolem Země je přesvědčen, že při zániku by se pak ve výšce 78 kilometrů křehká aparatura rozpadla a zbytky by dopadly na povrch Země. Počítačové modelování předpokládá, že z 10,7 tun těžkého tělesa by dopadla na Zemi pětina. Trosky by padaly v pruhu dlouhém 1220 kilometrů. A mnohé kusy by byly natolik hmotné, že by mohly být nebezpečné. Riziko, že by tak mohl někdo zemřít nebo být těžce zraněn, má být 1 : 250. Což je značné riziko, NASA při své činnosti považuje za přijatelné riziko pouze 1 : 10 000. Takže další argument, aby Američané o svůj Hubblův kosmický dalekohled odpovědně pečovali a případně jej opravdu opravili a třeba skutečně navrátili zpět na Zemi do muzea astronautiky?

Google hlásí za poslední čtvrtletí nárůst obratu a zisku o 100%. Spoluzakladatel společnosti Larry Page vysvětluje: „Máme největší technické talenty. Máme prostředky na rychlou inovaci a naše infrastruktura je konkurenční výhoda proti všem existujícím produktům. Naše strategie je řešit problémy, které se týkají co nejvíce lidí v globálním měřítku. Stále pracujeme na zlepšení svých služeb - náš nový projekt má za úkol organizaci světových informací tak, aby byli všem mnohem jednodušeji přístupné.“ Tak uvidíme, jaké další překvapení má pro nás oblíbený internetový vyhledávač v záloze.

V příštím roce nasadí US Air Force do služby tři zařízení pro rušení vysílání komunikačních satelitů protivníka. Jde o dostatečně výkonný zdroj radiových vln, jehož záření zamíří anténa přímo na satelit. Jeho práce tak bude rušena, družice sama však žádnou škodu neutrpí. Pozoruhodné je, že celé zařízení se vejde na nákladní automobil s přívěsem. Cena jedné soupravy přesahuje 2 miliony dolarů. Jde o další krok v uskutečňování americké vojenské doktríny, která předpokládá možnost neomezeného ovládání kosmického prostoru. Před 100 lety tehdejší vedoucí mocnost, Velká Britanie, svého postavení dosáhla díky neomezené nadvládě nad světovými oceány. Současná supervelmoc se neobjede bez ovládnutí kosmického prostoru. Je to nepochybně zajímavý posun.

Nejvyšší jsou v klinickém výzkumu (přes 105 000 dolarů ročně), nejnižší překvapivě v molekulární biologii (55 000 dolarů ročně). Mezioborový průměr je 75 000 dolarů. Zajímavá je i analýza založená na věku badatele. Ti, kdo mají PhD, začínají při 35 000 dolarů do třiceti let, aby dostoupili na 112 000 dolarů po pětašedesáti (tedy v průměru asi desetkrát tolik co v ČR a přitom tam benzin stojí asi třetinu). Zajímavé je i geografické rozdělení příjmů. Nejvyšší platy mají biologové sensu lato v San Francisku, pak v St. Louis, v Chicagu, v Los Angeles a San Diegu, potom v Bostonu, Washingtonu a Severni Karolině (Raleigh, Durham atd.) a teprve pak v New Yorku a daleko za tím v Atlantě ve státě Georgia.

Siemens vyvinul novou technologii tzv. solární organiky, která umožní tisknout články solární energie na pružné plastové desky. Takové články by teoreticky měly být levnější na výrobu i všestrannější v užití než dnes nejpoužívanější solární systémy, které přeměňují sluneční světlo na elektřinu pomocí krystalizovaného křemíku. Siemens soudí, že by tuto novou technologii mohli na trh přivést už do roka – v přenosných nabíječkách na mobilní telefony.

V povrchovém dole Anaconda u městečka Butte v Montaně se těží měď od roku 1860. Původní technologie těžby, nešetrná k životnímu prostředí, zamořila okolí do vzdálenosti stovek kilometrů. V té době trpěli všichni v okolí chronickou otravou arsenem, který se uvolňoval do ovzduší při pražení rudy a kočky, čistící svou kožešinu oblizováním, se nikdy nedožily vysokého věku. Zvláštní však je, že zamoření životního prostředí těžkými kovy přetrvává tak dlouhou dobu. Michael Hochella z německé Münsterské University odhalil příčinu. Jsou jí zrnka nového, dosud neznámého minerálu o rozměrech 3 až 200 nm,, která se v zamořené oblasti vyskytují. Chemicky se jedná o hydratovaný oxid manganičitý, který absorbuje ve velkém ionty těžkých kovů, čímž zabraňuje jejich přirozenému vymývání.

Mezinárodní tým fyziků pomocí přesné aparatury v Lawrence Berkeley National Laboratory získali další informace o chování části uvnitř molekuly. Nejprve pomocí fotonu rozstřelili dvouatomovou molekulu deuteria (těžkého vodíku) na čtyři částice – dva záporné elektrony a dvě kladně nabitá jádra, každé složeného z jednoho protonu a neutronu. Elektrická a magnetická pole pak navedla nabité částice do detektorů, takže bylo možné určit jejich rychlost a směr pohybu. Přestože princip neurčitosti stále platí, lze takto zrekonstruovat jejich pohyb uvnitř molekuly. Rozbít molekulu jediným fotonem je dosti obtížné, avšak užití jakékoli těžší či nabité částice (např.elektronu) by pohyb fragmentů molekuly ovlivnil mnohem výrazněji.

V pokusech napodobujících podmínky, které snad existovaly na Zemi před 4 miliardami let, byl sopečný plyn (hlavně karbonylsulfid, COS) vpouštěn do roztoku aminokyselin, především fenylalaninu, což vedlo k tvorbě peptidů. Tvorba peptidů pomocí COS byla mnohem efektivnější než v dřívějších pokusech používajících jiné sloučeniny a často probíhajících v nepolárních bezvodých rozpouštědlech. Zdá se, že karbonylsulfid se spojuje s volnou aminokyselinou za tvorby aktivního komplexu, který podstoupí dehydrataci spojenou s kondenzací, a tak se postupně tvoří peptid. Bylo dosaženo tvorby až 80 % tripeptidů při laboratorní teplotě.

„Superpočítač“, který se podílel na vytváření zvláštních efektů v trilogii Pán prstenů je nyní k pronájmu. Se svými 2,8 triliony operací za sekundu zaujal osmdesáté pořadí na žebříčku nejvýkonnějších počítačů světa. Společnost režiséra trilogie Petra Jacksona - Weta Digital se za tímto účelem spojila s novozélandskou telekomunikační společností Gen-i a vytvořily spolu New Zaeland Supercomputing Centre, které bude superpočítač pronajímat. Chtějí teď počítač ještě zlepšit natolik, aby se dostal „alespoň“ do první desítky. O pronájem počítače už projevily zájem obchodní i vědecké organizace, a také univerzity. Hlavní užití se předpokládá pro počítačové projektování, ekonomické a finanční modelování.

Peter Jackson v této době rozjíždí natáčení svého filmového remaku King Konga. Podle jeho slov bude celá postava obřího lidoopa kompletně vytvořená počítačem.

K pozorování astronomických jevů použil poprvé dalekohled Galileo Galilei v roce 1610, což kromě jiného umožnilo nalézt a spočítat na povrchu naší hvězdy sluneční skvrny, což jsou místa se zvýšenou magnetickou aktivitou, chladnější než jejich okolí. Množství pozorovaných skvrn je jakousi mírou sluneční aktivity. Stále nemáme jasno, zdali je poprvé skutečně pozoroval Galileo nebo učený jezuita Christoph Scheiner. Není však sporu o tom, že předtím o nich nikdo nevěděl, a tak je ani nemohl spočítat. Nicméně týmu německých, finských a švýcarských astronomů se podařilo vyvinout metodu, jež jim umožnila odhadnout sluneční aktivitu až do doby před 11 tisíci lety. Využili k tomu uhlíku 14, který vzniká při interakci kosmického záření se zemskou atmosférou. Nicméně magnetické pole Slunce odchyluje kosmické záření od Země, tedy v době vyšší sluneční aktivity vzniká na Zemi méně C14. Z analýzy obsahu C14 v letokruzích stromů vyplynulo, že žijeme v době nejvyšší sluneční aktivity za uplynulých 8 tisíce let. Nicméně spojitost s ohříváním Země tu nejspíš není.

O jednoatomovém laseru jsem psali již 23.9.2003. Avšak fyzikové z Ústavu kvantové optiky Maxe Placka v německém Garchingu pokročili ještě dále. Nejen, že dokáží v resonanční dutině laseru mezi dvěma zrcadly udržet jediný ion vápníku, avšak pomocí vnějšího laserového pulsu z něj dokáží vyvolat emisi jediného fotonu. To vše reprodukovatelným způsobem po dobu mnoha hodin.