Architekt Jack Munro, který nedávno ukončil svá studia na londýnské University of Westminster, vyvinul technologii pro výrobu stavebních cihel z hovězí krve. Krev na vzduchu koaguluje a ztuhne, jak si jistě povšiml každý, kdo se někdy škrábnul. Větší bloky krve ztuhnou též, ale spíš do rosolovité, nepevné sraženiny, která naprosto není vhodná jako stavební materiál. Dostatečně pevná a vodě odolná cihla vznikne smísením krve, vody, písku a činidla, které srážení zpomaluje. Využívá se kyselina ethylendiamino tetraoctová (EDTA – struktura viz obr.). Protože pracujeme s biologickým materiálem, přidává se rovněž dezinfekční činidlo. Zahřátím na 70 stupňů Celsia je výrobní proces ukončen a můžeme začít stavět. Z hovězí krve se sice získávají léčivé přípravky, naprostá většina se jí vylévá. Podle Dr.Jaroslava Otenšlégra, který se výrobou medicinálních přípravků na bázi hovězí krve zabývá, tvoří hlavní překážku tohoto využití hygienické předpisy, zejména nutnost kontrol na bovinní spongiformní encefalopatii (BSE, lidově nemoc šílených krav, akademon.cz 28.4.2004 a 28.3.2003). Architekt Munro předpokládá, že nový stavební materiál najde své uplatnění v chudých zemích, kde by mohl nahradit vepřovice. Pokus s ním již začal ve známé egyptské oáze Siwa v Západní poušti.

Štíhlá opice se zlatou hřívou známá domorodcům z okolí řeky Lomami v africkém Zairu byla 12. září 2012 prohlášena za nový druh. Je to první africká opice objevená za posledních 28 let a byla nazvána Cercopithecus lomamiensis. Jak již název napovídá, patří do čeledi kočkodanovitých (Cercopithecidae). Obr.foto John A. Hart via wikimedia.

Rozhodující pro vznik nervového vzruchu, který přenese signál z oka do mozku, není u mušky octomilky obvyklý chemický proces, nýbrž mechanické smrštění světlocitlivé buňky. Dá se tím vysvětlit velká vnímavost očí octomilek – rozeznají pohyby až pětkrát rychlejší než naše oko. Na základě dlouholetých experimentů, které provedl se svým týmem, to tvrdí prof. Roger Hardie, z University of Cambridge. Světlocitlivé buňky v našem oku zachytí foton, čímž spustí kaskádu chemických reakcí, která vede ke vzniku nervového vzruchu (napěťového pulsu), jež doběhne po odpovídajícím vláknu očního nervu až do mozku. U octomilek okamžitě po pohlcení fotonu světlocitlivou buňkou dojde k jejímu nepatrnému smrštění, což vyšle nervový vzruchu rychleji. Na základě našich zkušeností bychom čekali opak. Mechanické děje vnímáme jako pomalejší než elektrické. Je to tím, že v elektronice pracujeme zpravidla s elektrony, jež jsou podstatně svižnější než ionty, se kterými pracují organismy. A mechanickým pohybem rozumíme mechanickým pohyb našich měřítek, tedy minimálně desetiny milimetru, zatímco nepatrné mechanické stažení světlocitlivé buňky octomilky lze zachytit jen nejcitlivější technikou, tzv. AFM mikroskopem (např. akademon.cz 1.3.2007). Nutno podotknout, že rychlou reakci mušek zajišťují i další mechanismy, než pouhá rychlost vnímání (akademon.cz 29.8.2008). Foto André Karwath 2005.

Ve wisconsinských loděnicích společnosti Marinette Marine Corporation byla dne 13.října 2012 spuštěna na vodu arktická výzkumná loď R/V Sikuliaq. Stavbu financuje nákladem 200 milionů USD americká National Science Foundation a plavidlo bude provozovat University of Alaska ve Fairbanksu. Jejím domovským přístavem bude Seward na Aljašce a na první výzkumnou misi vyrazí roku 2014. Její trup je speciálně navržen tak, aby se mohla pohybovat v arktických vodách, a to i pokrytých ledem silným 75 cm. Očekává se, že na moři stráví do roka 270 dní. Neobvyklé jméno znamená v inuitském dialektu inupiaq čerstvý mořský led.

2.6.2014: Sikuliaq je dokončen a po provedení plavebních testů opustí Velká jezera, kde byl postaven v loděnicích společnosti Marinette Marine ve Wisconsinu. Po řece Svatého Vavřince dopluje do Atlantiku, kde zhruba na měsíc zakotví ve Woods Hole v Massachusetts. Po ukončení mořských plavebních testů zamíří k jihu, propluje Panamským kanálem a v únoru 2015 by měl zakotvit ve svém domovském přístavu Seward na Aljašce. První výzkumy provede arktické vědecké plavidlo v tropických vodách Tichého oceánu.

Čínská společnost Baotouská technologická společnost pro ocel a vzácné zeminy (Baotou Steel Rare-earth (Group) Hi-tech Co) oznámila 23.10.2012 prostřednictvím Šanghajské burzy, kde jsou její akcie obchodovány, že až na další omezuje svou produkci. Jde zřejmě o součást snahy čínské vlády získat více z prodeje prvků vzácných zemin (skandium, ytrium a lanthanoidy), protože Čína dodává 95% světové produkce. Moderní technologie jich vyžadují stále více. Stručný přehled jejich užití viz akademon.cz 1.10.2010. Sídlem zmíněné společnosti je město Baotou ve Vnitřním Mongolsku. Nachází se tam nachází ložiska monazitových písků, tedy písků s obsahem monazitu, což je minerál tvořený směsí fosforečnanů prvků vzácných zemin. Je otázkou, zdali čínská snaha bude úspěšná, protože ložiska se nacházejí i jinde a objevují se i nová (viz akademon.cz 29.10.2011). Čína se stala jejich monopolním dodavatelem kvůli nízké ceně. Další možností je recyklace. Vědci z americké Ames laboratoř ze skupiny Ryana Otta umí získat neodym, prazeodym a dysprosium z rozdrcených starých magnetů tavením s hořčíkem.

21.11.2015: Nejlépe na to vyzráli fyzici z japonské Tohožské univerzity, kteří zvládli výrobu kvalitních magnetů pouze z železa a niklu, bez jakýchkoli prvků vzácných zemin jako např. samarium, neodym či dysprosium. Prof.Akihiro Makino se svými kolegy se nechal inspirovat železnými meteority. V nich běžně nacházíme drobné krystalky velmi kvalitních magnetů toliko z železa a niklu. Vznikají během velmi pomalé krystalizace, při poklesu teploty rychlostí 1 K za milion let. Ke svému zformování potřebují v meteoritech stovky milionů let. Japonským učencům se dobu nezbytnou pro jejich přípravu podařilo zkrátit na 300 hodin. Na obrázku vidíme tzv. Widmanstättenovy obrazce, které vznikají leptání vyleštěných řezů železných meteoritů. Jde o typickou krystalovou strukturu spojenou se vznikem kvalitních Fe-Ni magnetů (foto Kevin Walsh, via Wikimedia Commons).

Překvapivě hladký povrch balvanů v chilské poušti Atacama, což je jedno z nejsušších míst na Zemi, by mohl vzniknout třením balvanů o sebe během zemětřesení. Pracovníci arizonské univerzity v Tucsonu analyzovali typy eroze na balvanech a zjistili, že nejlepším vysvětlením hladkého povrchu je tření a kývání během zemětřesení. V únoru 2010 dva pracovníci z Tucsonu zažili zemětřesení o magnitudu 5,2, kdy mohli pozorovat tření balvanů po dobu jedné minuty. Zemětřesení tohoto nebo většího magnituda nastávají přibližně jednou za čtyři měsíce a dalo se vypočítat, že za posledních 1,3 milionů let se balvany o sebe třely 40 000 až 70 000 hodin.

Mraky jsou zespodu zpravidla ploché. Je to dáno způsobem jejich vzniku. Vodní pára stoupá vzhůru, až překročí hranici, nad kterou je teplota natolik nízká, že začne kondenzovat do drobných kapiček. Stanou-li se vodní kapičky nebo krystalky ledu příliš těžké, začnou klesat. Nepříliš často klesají dolů, leč zůstávají tak malé, že ještě v atmosféře se vlivem zvýšené teploty okolí odpaří. Vzniká zvláštní druh mraku, pojmenovaný mammatus, který je prohnutý směrem dolů. Občas je můžeme vídat v blízkosti bouřek. Obr. mrak mammatus, Foto Craig Lindsay, Wikimedia Commons.

U tropického motýla Hebomoia glaucippe z čeledi běláskovitých pokrývá konce jeho křídel stejný jed, jaký používá dravý plž homolice Conus marmoreus k usmrcení své kořisti. Jde o bílkovinu glakontryfan-M. U motýla zřejmě slouží jako obrana před predátory. Setkat se s ním můžeme na filipínských, indonéských a malajských ostrovech. Obr.Hebomoia glaucippe, 15.9.1998, foto Hectonichus, Wikimedia Commons.

Samičky rypoušů sloních (Mirounga leonina) žijících na Kerguelenských ostrovech v jižním Indickém oceáně byly sledovány francouzským národním centrem pro vědecký výzkum a zjistilo se, že jsou schopny i ve velké hloubce rozeznat bioluminiscenci organismů, které jsou jejich kořistí. Rypouši vidí nejlépe právě při vlnové délce světla bioluminiskujích organismů. Obr. rypouš sloní (Mirounga leonina), autor Bruno Navez, via wikipedia.

Zatímco v Arktidě ledu ubývá, v Antarktidě přibývá. Letošní maximální plocha moře pokrytého ledovou vrstvou dosáhla 19,44 milionů čtverečních kilometrů, což je doposud největší naměřená plocha. Padl tím i rekord 19,39 milionů čtverečních kilometrů z roku 2006. Jde o delší klimatický trend, kdy Arktida se ohřívá, zatímco Antarktida alespoň místy chladne. Satelitní data ukazují průměrný roční přírůstek ledu od roku 1979 ve výši 17.100 km². Nejvíce ledu přibylo v Rossově moři, méně ve Weddellově moři a Indickém oceánu. V oblasti Bellingshausenova a Amundsenova moře led ubývá. Foto NASA.

Severní větry tlačí studenou vodu Severního ledového oceánu a Norského moře Dánským průlivem mezi Islandem a Grónském k jihu. Každou vteřinu odteče osm až devět milionů kubických metrů. Nahradí ji teplá voda Golfského proudu, která přitéká mezi Islandem a evropskou pevninou. Studený severní vítr způsobuje ohřívání Skandinávského poloostrova teplým proudem. Doposud neznámý mechanismus odhalila Dr. Iselin Medhaug se svými kolegy z Bergenské univerzity a Bjerknessenteret for klimaforskning (Bjerknesovo středisko klimatických výzkumů).

Ženy zřejmě hrají důležitou roli v norském oceánském výzkumu. Jak zjistily Sigrid Lind a Randi B. Ingvaldsen (Havforskningsinstituttet – Ústav výzkumu moře, Bergen), pokračování popsaného teplého proudění vede k ohřívání spodních vrstev Barentsova moře. Teplá voda se zanořuje, obtéká ze severu Špicberky a vtéká do hlubin Barentsova moře. Popsaný mechanismus ohřívání zesílil ve druhé polovině devadesátých let.

Fyzici z Los Alamos National Laboratory a Lawrence Berkeley National Laboratory využili kosmické záření pro získání představy o nitru jaderného reaktoru Fukušima I, který byl poškozen při zemětřesení a následném tsunami 11.3.2011. Kosmické záření tvoří částice s vysokou energií, které proudí z kosmu. Z 85 – 90% jde o protony, z 9 – 14% o heliová jádra, zbytek tvoří jádra těžších atomů, elektrony a další elementární částice. Při jeho interakci s horními vrstvami atmosféry vznikají elementární částice zvané miony. Podobají se elektronům, jsou však výrazně těžší. Dokonce mohu vytvářet i atomům podobné struktury, v nichž nahrazují elektrony (akademon.cz 4.8.2009 a 10.7.2010). Atomová jádra těžkých prvků je rozptylují a elektrony zpomalují, čehož lze využít k zobrazení skrytých struktur obdobně jako třeba rentgenového záření. Jejich střední doba života činí přibližně 2,2 ms, takže by se měly rozpadnout mnohem dříve, než dosáhnou zemského povrchu. Protože se jedná o částice velmi rychlé, dochází při jejich pohybu k relativistickému jevu dilatace času. Čas rychle se pohybující mionu běží pomaleji, takže před svým rozpadem stihne dosáhnout zemského povrchu. Právě tento jev je pokládán za jeden z důkazů Einsteinovy teorie relativity. Protože radioaktivní atomy používané v jaderné energetice patří k těm těžkým, lze pomoci této metody získat představu o jejich rozložení uvnitř poškozeného reaktoru.

nuclear 25.10.2012: Kdyby se podařilo zvládnout snadnou výrobu nebo získávání mionů, byl by to klíč k termonukleární výrobě energie, pomocí mionové katalýzy a tunelového jevu. Je zajímavé, že příroda nabízí možnost spustit tu reakci i bez těch obřích tlaků a teplot.

10.6.2018: V bahamském přístavu Freeport pracuje zařízení pro zobrazení obsahu kontejnerů pomocí mionů doplněné ještě detektory gama záření. Oproti tradičnímu rentgenování je levnější a vyžaduje méně kvalifikovanou obsluhu. Navíc neprodukuje žádné nebezpečné záření, využívá pouze elementární částice, které vznikají v horních vrstvách atmosféry působením kosmického záření. V nejbližší době začne fungovat stejné zařízení v Singapuru a ve Spojených státech.

Rozsáhlé sledování pohybu obyvatel prostřednictvím jejich mobilních telefonů v letech 2008 – 2009 provedli experti z několika institucí, mezi nimi Carnegie Mellon University a Kenya Medical Research Institute. Zjistili, jakým způsobem se šíří malárie, což umožňuje proti ní účinněji bojovat. Více o ní napr.akademon.cz 1.4.2005 a 2.7.2011. Původce malárie prvoka Plasmodium může její přenašeč komár Anopheles přenášet i mezi lidmi. Jejich migrace může napomáhat šíření nemoci i na velké vzdálenosti. Např. úspěšný boj proti malárii na Zanzibaru se projevil jejím výrazným poklesem i ve vzdáleném Ománu, protože mezi oběma zeměmi existuje rozsáhlý pohyb obyvatel. V našich podmínkách se o sledování mobilních telefonů uvažuje spíše v souvislosti s řešením dopravních problémů.

Zabránit šíření malárie nebo vyřešit dopravní zácpy je sice chvályhodná činnost, ale skrývá v sobě čertovo kopýtko. Jakmile se technologie sledování pomocí mobilních telefonů rozšíří, nebude ji možné vzít zpět. Nejprve ji můžeme využít k výše uvedeným účelům, proti kterým by sotva někdo mohl mít námitky. Pak ji bude nezbytně potřebovat policie pro sledování pohybu demonstrantů, až nakonec přijdeme díky moderním technologiím zcela o své soukromí. Boj proti tomu je nejspíš marný. Všechny technologie (kromě mobilů např.kamery na veřejných prostranstvích), které nás o soukromí připravují, zároveň přináší i něco, leckdy mnoho dobrého. Spíše si budeme muset zvyknout. Osobní soukromí je po dobu několika desítek tisíc let existence našeho druhu prchavou záležitostí posledních sotva 200 let. Jak se můžeme přesvědčit na hradech a zámcích, dříve si mnoho neužili ani ti, kteří si ho dovolit mohli.

Znalosti chování membránových proteinů jsou zásadní pro pochopení buněčné biologie eukaryontů. Nyní se ukazuje, že informace o proteinech s neznámou funkcí lze získat z identifikace jejich interakcí s proteiny se známou funkcí. Hydrofobní povaha komplexů membránových proteinů lze podle nových zjištění popsat pomocí afinitní purifikace v přítomnosti nedenaturujících detergentů. Dojde tak k spolupurifikaci proteinů hmotovou spektrometrií a je možno tak pořídit rozsáhlou mapu fyzikálních interakcí membránových proteinů.

Bestseller bývalého amerického burzovního makléře a nynějšího akademika Nassima Nicholase Taleba se snaží analyzovat řídké nepředvídatelné události, které významně mohou ovlivnit náš život. Nazývá je černými labutěmi. Nicméně většina knihy pojednává o setrvačnosti našeho myšlení a zažitých stereotypech i v oblastech, které se holedbají vědeckým přístupem. Autor pochází z libanonské křesťanské rodiny. Možná tento původ vlastně z jiného kulturního okruhu mu umožňuje vidět naší přílišnou snahu vše vědecky popsat, kategorizovat a předvídat, a to i tam, kde tento postup zjevně selhává. Zvláště mu oprávněně leží v žaludku Gaussovo rozdělení pravděpodobnosti, které nejspíš užíváme i tam, kde nevyhovuje, protože nic lepšího nemáme. Pohříchu samotným černým labutím se věnuje velmi málo a zcela pomíjí možný vliv znalostí a informací na možnost předpovědi. I přes veškeré mé výhrady kniha rozhodně za přečtení stojí.

Petr 17.10.2012: Kniha predklada nektere myslenky ktere nejsou nic noveho pod Sluncem, Thomas Samuel Khun definuje paradigma a mluvi o relativite nebo chceteli nejistote poznani v knize: Kuhn, T.S. The Structure of Scientific Revolutions. Chicago: University of Chicago Press, 1962. ISBN 0-226-45808-3. Obdobne nejistota jakekoliv pravdepodobnosti zalozene na hypotezach, ci podminkach: http://www.ulozto.cz/xokcmNT/prednaska-pravdepodobnost-zaklady-pdf

Petr 5.11.2012: Jeste bych chtel dodat, ze zpetne hodnoceno pohledem knihy Cerna labut se zda ze, jiz ceskoslovensky serial Navstevnici z roku 1983 obsahuje docela koncetrovane zasadni postrehy, ktere kniha pitva ze vsech stran. Uvedu namatkove priklady pro zajimavost. Postava akademika Richarda z 25. stoleti- zosobnuje platonizujiciho vedce, ktery uz v 25. stoleti byl nekterymi zesmesnovan, protoze cely zivot zasvetil studiu genialniho vedce Adama Bernaua z 20. stoleti a citi se byti expertem povolanym pro zahranu sveta. Pri udajne nebytne zachrane sveta se zda ze neni jine moznosti nez ho vyslechnout a povolat jako vedouciho expedice, jehoz clenove jsou taktez zda se chybne propocteny CML, jako i dalsi malem fatalni chyby, ktere nikomu v zachvatu paniky neprisly podezrele. Akademik se povolanym nad povolane (Epistemická arogance?) a ujima se vypravy ktera uz z principu muze skoncit zkazou (eventuelnim porusenim casoprostoroveho kontinua). Akademik sam o sobe v kazdem z dilu pouziva v knize zminovanych klamu, uz platonickym stylem jak prednasi,porucuje a soudi a usuzuje narativne ikdyz nema presne informace mnohdy vyzniva takova konfrontace s realitou 20. stoleti velmi usmevne az absurdne, protoze (doufam ze pouzivam tuto spojku opravnene? :) soudobemu pozorovateli (divakovi v 20. 21. stoleti) nemohou takove klamy a osudne omyly uniknout. Arogantni a naivni neni jen akademik ale i dalsi vedatori, pri konfrontaci jejich informaci s informacemi v 20. stoleti a cela Rada sveta, ktera slepe veri spravnosti vedeckeho propoctu CML i dodatecne kontrole vypoctu taktez CML. Osudnou banalni chybu ve vypoctu centralniho pocitace spravi bystry zednik (empiricky skeptik), ktery osudovou souhrou nahod a zasahem navstevniku prezil svoji smrt v 20. stoleti, a aby nedoslo k poruseni toku dejin, musel a defakto z osobnich duvodu chtel se vratit s navstevniky do budoucnosti. Opravu CML zednik provede pouhym podlozenim podstavce pocitace CML, ktery byl zjevne jen vychylen z optimalni polohy a proto pocital chybne. Mozna ze jsou moje vzpominky na serial chybne, za presnost nerucim.

Knihu "Černá labuť můžeme koupit třeba zde i v elektronické verzi.

Mikročástici ze sulfidu germanatého GeS s extrémně velkým povrchem připravili vědci na North Carolina State University, které vedl Linyou Cao. Svým vzhledem připomíná rostlinný květ. Tvoří ji mnoho tenkých plátků GeS o tloušťce 20 až 30 nanometrů. Vznikají pomalou desublimací z par, kdy plátky postupně narůstají jeden na druhém. Sulfid germanatý je levný polovodič, takže podobné struktury by mohly výrazně zvýšit účinnost např.fotovoltaických článků, anebo i elektrochemických akumulátorů a superkapacitorů. Malá tloušťka jednotlivých plátků umožňuje, že chemické reakce v nich budou rychle probíhat. Největší omezení takových procesů zpravidla představuje pomalý pohyb částic v pevné fázi.

Jednoduchý Ramanův spektroskop z obyčejného laserového ukazovátka zelené barvy sestrojili Ilana Bar, Itamar Malka, Alona Petrushansky a Salman Rosenwaks z Ben-Gurionovy negevské univerzity. Ramanova spektra měříme při rozptylu světla. Dopadá-li na vzorek světelný paprsek, část dopadajících fotonů se rozptýlí. Velmi malá část z nich při tom přijme nebo předá část své energie vibracím jednotlivých vazeb uvnitř molekul vzorku. Při tom dojde ke změně jejich energie (vlnové délky), kterou můžeme pozorovat. Z těchto změn lze usuzovat na strukturu zkoumaného vzorku. Protože naprostá většina fotonů při rozptylu svou vlnovou délku nemění, k vybuzení tohoto jevu potřebujeme dostatečně silný zdroj – laser. Jednoduché přenosné zařízení může sloužit k citlivé detekci chemikálií, např. stop po třaskavinách. Ukazovátko musíme samozřejmě doplnit ještě citlivým detektorem.

Korejský výrobce automobilových součástek společnost Mando se chystá uvést příští rok na trh bicykl, který kombinuje elektrokolo s klasickou konstrukcí. Šlapáním vyrábíte proud, který nabíjí lithiový akumulátor, jež pohání elektromotorek v ose zadního kola. Baterii lze samozřejmě dobít i samostatně. Výhodou je, že odpadá řetěz a převod. Nižší hmotnost kompenzuje alespoň částečně váhu akumulátoru. Odpadají nejvíce namáhané mechanické součástí, jež vyžadují pravidelnou údržbu. Nepřítomnost řetězu nepochybně usnadní jízdu po městě, protože je o pohyblivou součást, kterou je třeba překrýt krytem nebo brát v úvahu již při výběru oblečení. A pokud vám na rušné ulici spadne, při jeho zpětném nasazování se umažete tak jako tak. Byť nový produkt společnosti Mando vypadá zajímavě, na stránkách akademonu jsem již několikrát informovali o zajímavých konstrukcích z oblastí cyklistiky, které vypadaly nadějně, zatím se však příliš nerozšířily (akademon.cz 20.7.2004, 9.11.2008, 1.10.2009 a 29.9.2010).

Hlavní překážkou rozvoje cyklistiky v Praze není nedostatek vhodných bicyklů, ale nedostatek vhodných cyklostezek. Radnice zatím velké části sítě cyklostezek v husté městské zástavbě pouze napodobuje šipkami a vodorovným dopravním značením na vozovce jinak plné automobilů. Po takové cyklostezce s rizikem, že mohou být kdykoli sraženi nepozorným řidičem, jezdí opravdu jen skalní stoupenci cyklistiky. Také na nich málokdy někoho vidíme. Ve staré zástavbě pražského městského centra není snadné cyklostezky budovat, ale jak ukazují příklady z jiných měst, jde to. Další překážku rozvoje cyklistiky představuje kopcovitý terén. V mnoha zaměstnáních je společensky těžko přijatelné usednout za svůj pracovní stůl splaven potem poté, co jste vyšlapali prudký kopec, a celý den pak oblažovat své okolí odérem zatuchlého potu. A sprcha není všude k dispozici.

akademon.cz 18.10.2012: Jinou cestou se vydal izraelský vynálezce Izhar Gafni. Důvtipným skládáním kartonu ve stylu japonských origami zvýšil jeho pevnost natolik, že z něj sestrojil bicykl. Bylo by krásné vytvářet jízdní kola z odpadu. Bude zajímavé, zdali se Gafniho vynález uchytí.

Jan Tleskač 23.6.2013: Když už píšete o kole z papíru a bez řetězu, proč také nenapíšete o českém létajícím kole?

akademon.cz 23.6.2013: Létající kolo, které sestrojilo několik českých podnikatelů na základě inspirace fiktivním vynálezem z příběhů Jaroslava Foglara je bezpochyby zajímavou hříčkou, ale žádný objev či vynález nepředstavuje. Při hmotnosti 95 kg a nutnosti dobíjet baterie pro pohon vrtulí nutných pro vznesení se stova stane běžně užívaným dopravním prostředkem.

Geologům z University of Southampton pod vedením Dr.Rexe Taylora se podařilo odhalit spouštěcí mechanismus, který vede k vulkanickým explozím v kaldeře Las Canadas na ostrově Tenerife (Kanárské ostrovy). Její součástí je i známá nejvyšší hora Španělska, vulkán Pico del Teide. Během uplynulých 700 tisíc let zde došlo k osmi obrovským výbuchům. I ten nejmenší vyvrhl 25 x více hmoty než výbuch islandské sopky Eyjafjallajökull v roce 2010. Na základě analýzy vyvřelých hornin, které vznikly z krystalů vzniklých v magmatu, usuzují, že klíčových momentem je mísení staršího chladnějšího magmatu s mladším, žhavějším. Exploze následují vzápětí. Předpovídání sopečných výbuchů v dostatečném předstihu by mohlo zachránit mnoho lidských životů. Nicméně není zřejmé, zdali těchto výsledků získaných z materiálů dostupných po výbuchu, bude možné využít k předpovědi. Další otázkou zůstává, zdali závěry získané v Las Canadas platí i jinde.

Tisková zpráva AV ČR: Projekt nejintenzivnějšího laseru světa pro uživatelský výzkum ELI Beamlines vstoupil do další fáze. Na staveništi v Dolních Břežanech nedaleko Prahy se dnes za účasti předsedy vlády Petra Nečase, ministra školství Petra Fialy, předsedy Akademie věd Jiřího Drahoše a pražského světícího biskupa Václava Malého uskutečnilo slavnostní poklepání základního kamene budoucí stavby, v níž nalezne sídlo největší vědecký projekt v dějinách České republiky. „ELI Beamlines umožní další zapojení české vědy do mezinárodního prostředí a vytváří pro náš fyzikální výzkum obrovskou příležitost k růstu. Vidím to jako jedinečnou šanci,“ konstatoval premiér Petr Nečas, sám vzděláním plazmový fyzik. Podobně význam laserového centra zhodnotil i ministr školství, mládeže a tělovýchovy Petr Fiala, kterému se za několik málo měsíců podařilo i díky bezproblémové spolupráci s vedením ELI Beamlines vyřešit dílčí problémy, jež postup projektu brzdily během působení jeho předchůdce.

akademon.cz 14.10.2012: Nepanují ani tak obavy o dokončení stavby, jako o nákladech na její běžný provoz po dokončení. Obdobných velkých vědeckých projektů za přispění peněz Evropské unie vzniká v České republice několik (např. biotechnologické a biomedicínské centrum Biocev ve Vestci u Prahy nebo Univerzitní centrum energeticky efektivních budov ČVUT za skoro 700 milionů Kč). I jejich běžný provoz bude velmi nákladný. Zbudou nějaké peníze na výzkum mimo tato centra?

Maxmilián Dráp 15.10.2012: Biocev - je příliš velký na to aby padl. I přes všechny škrty kterými prošel, až pozbyl velkou část smysluplnosti. Zastavit tenhle megaprojekt bylo stále lepší než to, co příjde až se bude muset tohle monstrum (již nyní vykradající know how mateřských ústavů) dělit o stále hubenější finance. Z EU jsou již patrné dopady ekonomické krize na evropské granty - příští rok uvidíme, které všechny soutěže nebudou znovu vypsány. GA AV skončil, GA ČR je naleštěná bída ve které často rozhodují o udělení grantu osobní styky a politika. TA ČR je sice štedrý, ale jsou to vyhozené peníze - spolupráce firem a akademie spíše nefunguje a firmy to chápou jen jako čistou dotaci. A i zde brzy příjde otázka co státní rozpočet a škrty versus česká věda...

V údolí Hukawng v odlehlé oblasti severního Myanmaru nalezli pracovníci Oregon State University v jantaru zalitého pavouka útočícího na vosu, která se právě chytla do jeho sítě. V tom okamžiku je navěky zakonzervovala kapka pravěké pryskyřice. Fosilie pochází z přelomu spodní a svrchní křídy a její stáří činí 97 až 110 milionů let. Expertům se v témže kusu jantaru podařilo nalézt i pavoučího samečka, mnohem menšího než útočící samice. Jde o velmi ojedinělý nález. Foto Oregon State University. Foto Oregon State University.

Norsko-americký biologický tým z Univesity of Arizona a Universitetet for miljo- og biovitenskap (Norská univerzity věd o živé přírodě) vedený doc.Gro Amdam zjistil, že fungování nervové soustavy starších včel se zlepší poté, co se znovu dostanou do styku s larvami. Ing. Dalibor Titěra CSc z Výzkumného ústavu včelařského, s.r.o. v Dolu k tomu dodává: Paní Amdam známe osobně, je to seriózní laboratoř. U včel je dělba práce tradičně spojována s věkem. Literatura popisuje tzv. mladušky, tedy včely do tří týdnů stáří, jako úlové včely, které se starají o plod. Starší včely, létavky, nosí z venku potravu. Ty kategorie ale nejsou striktní a přechody mezi nimi, jako i mezi dalšími subkategoriemi jsou velice flexibilní - reagují na podmínky.Například, když uprostřed zimy spadne strom, včely jsou schopny se přeskupit a "vyhecovat se" k postavení nových plástů, přestože to vůbec neodpovídá normálním podmínkám, věkovým a hormonálním. Podobně, když včelstvo přijde díky drsnému chemickému postřiku o většinu létavek, ihned se rekrutují z jiných skupin, atd. Tento experiment byl postaven opačně, byly odejmuty mladušky a létavky se dokázaly postarat o plod. Věřím tomu, to lze reprodukovat. Jak se to ale odráží v mozkových funkcích a dokonce peptidech je obtížné posoudit. Takto zaměřené laboratorní experimenty jsem viděl v Toulouse. Čínský expert má napojenou kameru přes imerzní objektiv na dírku do hlavy živé včely a přes fluorescenci vidí, která glomerula se rozsvítí, když si včela čichne příslušné vůně.

Legenda k obrázku: Včela medonosná (Apis mellifica): 1 – trubec, 2 – královna, 3 – dělnice. V levé části jsou znázorněny jejich nohy ve větším zvětšení: a – košíček, b – kartáček pro sběr pylu.

Stránka výzkumného ústavy včelařského.

Nobelovu cenu za chemii pro rok 2012 obdrželi společně Robert J. Lefkowitz (nar.1943, Duke University Medical Center, USA) a Brian K. Kobilka (nar.1955, Stanford University School of Medicine) za jejich výzkumy interakcí receptorů s G-proteiny. Nazýváme tak regulační bílkoviny, které receptor uvolňuje do nitra buněk poté, co se na molekulu receptoru z vnější strany buněčné membrány naváže patřičná molekula. G-proteiny a receptory jsou tedy součástí řetězce chemických reakcí, kterým se přenáší informace z mezibuněčného prostředí do nitra buněk. Na obrázku vlevo Robert J. Lefkowitz, vpravo Brian K. Kobilka, copyright © Nobel Foundation 2012, foto Ulla Montan.

Nobelovu cenu za fyziku pro rok 2012 obdrželi společně Serge Haroche (College de France a École Normale Supérieure, Paříž) a David J. Wineland (National Institute of Standards and Technology, University of Colorado, oboje Boulder v Coloradu) za vypracování průkopnických experimentálních metod, které umožňují měřit bez narušení kvantové stavy jednotlivých částic i s nimi manipulovat. Na obrázku vlevo Serge Haroche, vpravo David J. Wineland, copyright © Nobel Foundation 2012, foto Ulla Montan.

Možnost přetvořit svůj scénář v krátký film a vyzkoušet si práci s 3D grafikou nabízí StoryFactory, aplikace vytvořená týmem MFF UK v Praze ve spolupráci s neziskovou organizací Generation Europe a se Studii nových médií FF UK. Aplikace je určena především základním a středním školám, jejichž studentům zpestří výuku výpočetní techniky, zejména základy 3D virtuální reality a animace. Ze stránek www.storyfactory.cz si ji ale může zdarma stáhnout každý zájemce.

StoryFactory nabízí řadu funkcí pro tvorbu filmu, hotové video lze v jiných programech sestříhat, opatřit hudbou nebo dabingem. Letos již potřetí je vyhlášena soutěž o nejlepší krátké video StoryFactory, kromě volné disciplíny také ve speciální kategorii “Experiment XB-1”, která je určena příběhům se sci-fi námětem. Do soutěže se mladí tvůrci mohou hlásit do 15.1.2013.

Více informací nejen k soutěži na www.storyfactory.cz.

Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství pro rok 2012 obdrželi společně sir John B. Gurdon (Gurdon Institute, Cambridge, Velká Britanie) a Šinja Jamanaka (Kjótská univerzita a Gladstone Institute, San Francisco, Kalifornie) za svůj výzkum kmenových buněk. Na obrázku vlevo sir John B. Gurdon, vpravo Šinja Jamanaka, copyright © Nobel Foundation 2012, foto Ulla Montan.

Občanské sdružení Generation Europe vydalo vzdělávací publikací, která stojí za zmínku. Brožurka Šárky Gergelitsové „Počítač ve výuce nejen geometrie – Průvodce Geogebrou“ nás provede celou Eukleidovskou geometrií i některým dalšími oblastmi matematiky pomocí úloh řešených v matematickém softwaru Geogebra. Můžeme se krásně soustředit na geometrickou podstatu úloh, aniž bychom řešili problém s neostrou či příliš měkkou tužkou nebo špinavou gumou. A v neposlední řadě - program Geogebra je zdarma.

Průvodce Geogebrou můžete zakoupit zde.

Vodní kapky dopadající na podložku ochlazenou na -20^oC vytvářejí při zmrznutí kužely zakončené ostrou špičkou. Zjistil to vědecký tým z Universiteit Twente vedený Doc. Jacco H. Snoeijerem. Jde o řídký jev, který se u ostatních kapalin nevyskytuje. Způsobuje ho rozpínání vody při tuhnutí v kombinaci s povrchovým napětím. Voda má díky své struktuře v kapalném stavu největší hustotu zhruba při 4^oC a při dalším poklesu teploty její objem až do zmrznutí roste. Na obrázku vidíme postupné tuhnutí dopadlé kapky v pořadí a – d. Světlejší oblast je zmrzlá a hranice tuhnutí stoupá až během 20 sekund dosáhne vrcholu. Oscar R. Enríquez, Álvaro G. Marín, Koen G. Winkels, and Jacco H. Snoeijer, Physics of Fluids Group, University of Twente, Enschede, Nizozemí.

Ze Západního břehu Jordánu neslýcháme často dobré zprávy. Ta o úspěchu společnosti Souktel z Ramallahu k nim patří. Její zakladatelé začínali jako klasický internetový start-up, který provozuje platformu pro zprostředkování práce hlavně prostřednictvím mobilních telefonů. Šikovně napsaný software, který zohledňuje podmínky méně vyspělých částí světa, funguje již ve 20 zemích v pěti jazykových mutacích. Kromě arabského světa i na Haiti, v Somálsku a Peru. Zájemců o práci umožňuje registraci pomocí sms, hlasu nebo webové stránky a vede je při vytváření jednoduchého životopisu. Pro zaměstnavatele vybírá vhodné zájemce.

Za zmínku stojí i další noviny: za podpory saudsko-arabského Centra vědy a technologie krále Abdulazíze v Rijádu začal vycházet známý přírodovědný časopis Nature i v arabském jazyce.

Časopis Nature v arabštině

Nový typ elektrochemického článku získává energie z termálních kmitů iontů v roztocích. Narazí-li iont s dostatečnou energií do plátku grafenu, uvolní z jeho chemických vazeb elektron. Protože vodivost grafenu je mnohem vyšší než roztoku, volný elektron jím proběhne do vnějšího obvodu. Nový koncept testoval se svými kolegy Zihan Xu z Hongkongské polytechnické univerzity. V roztoku měďnatých iontů se jim podařilo dosáhnout napětí 0,35 V, což není špatné. Běžně baterie mají výrazně více, avšak napětí lze snadno zvýšit řazením jednotlivých článků do série, což je běžně využívaný způsob např. v automobilovém akumulátoru. Vzhledem k tomu, že uvedené zařízení pracuje za teploty do bodu varu vody či jiného použitého rozpouštědla, možná ho bude možné využít k získávání energie z odpadního tepla.

Přímá vládní podpora vybraných průmyslových odvětví vede spíše k problémům než k prospěchu. Můžeme se o tom přesvědčit i ve Spojených státech. Obamova vláda před třemi lety vyčlenila 2,4 miliardy dolarů na podporu společností vyrábějících lithiové baterie pro elektromobily. Cílem bylo vytvořit ve Spojených státech toto průmyslové odvětví. Zájem o elektromobily zůstává ve srovnání s klasickými automobily se spalovacími motory nevalný. Výsledkem je několik živořících továren na výrobu baterií, které nikdo nechce. Výrobci hybridů využívají niklové metalhydridové baterie, které nakupují od velkých a osvědčených asijských výrobců. Zájem o elektromobily roste jen velmi zvolna, i když začínají pomalu dosahovat vlastností srovnatelných s vozy se spalovacími motory. Vysoká cena leckoho odradí.

nuclear 5.10.2012: Motorka Harley-Davidson potřebuje pouhých 13kW k přepravě člověka rychlostí 90km/h, přitom váží téměř 250kg. Lze si tedy představit elektrické auto lehké konstrukce,menších rozměrů, které se těmto parametrům přiblíží. Pokud však by muselo (z jiných důvodů) vypadat stejně jako běžné spalovací auto, tak nemůže být lepší. Sám bych si moc rád takový "project" postavil, avšak v Evropě pouze v GB mají příznivou legislativu pro tyto věci.

Podle statistik z roku 2010 je pravděpodobnost dosaženého věku při narození mužů (a žen) v Evropě následující (v letech):

Před několika dny byl na nádvoří Armádního muzea Žižkov umístěn lehký tank LTP vyrobený společností ČKD v předválečném Československu. Jedná se o dar peruánské vlády, kam bylo v letech 1938 a 1939 prodáno 24 kusů. Vzhledem k požadavkům na používání tanku v nadmořské výšce do 4.500 m muselo dojít k úpravě dodávání paliva do spalovacích komor za použití upraveného leteckého karburátoru. Šlo o tank velmi úspěšné konstrukce. Podobné modely zakoupil Irán i Švýcarsko. Ze stejné konstrukce vycházel i tank LT-38 původně určený pro Československou armádu, který se později významně uplatnil na mnoha bojištích druhé světové války v barvách německého Wehrmachtu pod označením Pz 38(t).