Ve srovnání s živočichy, kteří se dožívají maximálního věku přes 200 let, jsou rostliny, mezi nimi pak stromy, minimálně o řád vpředu. Regulérní stromy, tedy pravidelně rašící, mají světového rekordmana v baobabu (Adansonia) ze severní oblasti Jižní Afriky s věkem 6000 let. Přesnější rekordní věk byl určen pro borovici dlouhověkou (Pinus longaeva) z hranic mezi Kalifornií a Nevadou, a to 4842 let. Bylo ji tedy už třista let, když Cheops budoval svoji obří pyramidu. V řadě pak jsou cypřiš z Abarkuhu v Íránu a tis z Llangernywu ve Walesu, které jsou staré okolo 4000 let. Následují pak jehličnan Fitzroya z Chile (3600 let), cypřiš z Floridy (3500 let), jalovec z Utahu (3200 let), sekvoje z z Kalifornie (3200 let), olivovník ze Sardinie (3000 let), Cariniana z Brazílie (3000 let) a cypřiš z Tchajwanu (okolo 3000 let). Pokud ovšem uvažujeme i takzvané klonální rostliny, takové, které jako takové dosahují nad zemí jen stovky let, avšak mají jakési společné kořenové centrum, máme tu topol z Utahu v USA, který obsahuje 47 000 výhonků a jehož základní věk je 80 000 let, dub Quercus palmeri z Kalifornie (13 000 let), kreosot z Kalifornie (11 700 let) a smrk z oblasti Dalarna ve středním Švédsku (9550 let) a huonskou borovici z Tasmánie (okolo 10 000 let). Tento způsob určení věku je považován mnoha badateli za neregulérní, protože podobnou argumentací bychom mohli odhadnout věk jednobuněčných živočichů rozmnožujících se dělením nikoli na miliony, nýbrž na miliardy let.

Plasmodium falciparum, což je hlavní a smrtící parazit malárie u lidí, byl nyní identifikován na základě sekvencí DNA ve fekálních vzorcícch divoce žijících lidoopů ve střední Africe. Vyskytoval se u šimpanzů (Pan troglodytes) a u západních goril (Gorilla gorilla). Analýza 1100 mitochondriálních, jaderných a apikoplastových sekvencí ulázala, že P. falciparum má původ u goril a nikoli u šimpanzů či bonobů.

Dosavadní výzkum v severní Brazílii byl brzděn rozmanitostí malých oblastí, v nichž se bádání provádělo. Tomu by měl odpomoci projekt zahrnující 320 m vysokou věž, jejíž detektory zahrnou oblast sahající podél Amazonky mezi 500 km od jejího ústí po dalších 1000 km jejího toku. Půjde tu především o analýzu CO₂, jehož hladiny jsou většinou nižší než ve vzduchu přícházejícím z oceánu. Bude analyzován též methan a další složky atmosféry. Už byly zbudovány čtyři menší (80 m vysoké) věže k zachycování lokálního pohybu větru.

Vědci z Energy and Wetlands Research Group v indickém Bangalore a Karnataka University zjistili, že suché slupky z kávových zrn silně pohlcují chromanové a dichromanové anionty (50 mg na gram sušiny), které představují velkou zátěž pro životní prostředí. Zpravidla je jimi zamořeno okolí starších galvanoven, moříren dřeva, výroben barev a pigmentů a koželužen. Existují i jiné způsoby, jak takové zamoření odstranit, v rozvojových zemích hraje nízká cena přírodního materiálu a dlouhá životnost díky nepřítomnosti bílkovin důležitější roli než v bohatých státech. Studium absorpčních vlastností přírodních materiálů bývalo velmi populární, existují i vědecké práce o absorpčních vlastnostech důkladně vyvařené kávové sedliny. Výhodou pro vědce studující tuto problematiku bylo, že při přípravě materiálu pro svůj výzkum mohli popíjet lahodnou kávu za státní peníze.

Jinou možnost provádění experimentů s mletou kávou odhalil tým Doc. Hoda Lipsona z Cornell University ve spolupráci s Heinrichem Jaegerem z University of Chicago a Chrisem Jonesem ze společnosti iRobot Corp. Zhotovili jednoduché zařízení, které robotům umožní uchopit předměty. Tvoří je plastikový balon plný mleté kávy. Přitlačí se na předmět, který má být uchopen a pak se z něj rychle vyčerpá vzduch. Pevně tak k němu přilne. Popsané zařízení by mohlo robotům nahradit ruku, která sice funguje velmi dobře, avšak konstrukčně je velmi náročná. Proč je nezbytné užít kávy a nestačí třeba jemný písek, autoři nevysvětlují.

Dlouho se uznává, že hlavní složka rybího tuku, totiž omega-3 mastné kyseliny, mají pozitivní vliv na lidské zdraví. Pracovníci kalifornské univerzity v San Diegu nyní prokázali, že příslušné mastné kyseliny se vážou na receptor GPR120, což v tukových buňkách a makrofázích zahrnutých do zánětlivých procesů inhibuje řadu biochemických pochodů, které způsobují zánět. Kromě toho se snižuje rezistence k insulinu, která je spojena se zánětem v tukových buňkách a u myší krmených vysokotučnou dietou. Mastné kyseliny neměly žádný účinek na buňky, které neobsahovaly GPR120.

Prof.Malcolm J. Fraser z University of Notre Dame v americké Indianě a Kim Thompson, ředitel Kraig Biocraft Laboratories, Inc., na tiskové konference oznámili, že ve spolupráci s dalšími experty i z University of Wyoming genově modifikovali bource morušového, takže místo vláken hedvábných produkuje vlákna pavoučí, či přesněji řečeno jejich směs. Oba typy vláken tvoří bílkoviny, pavoučí jsou však pevnější a pružnější. Budou-li k dispozici ve větším množství, mohou se uplatnit nejen pro výrobu látek.

Prof. Dr. Arnošt Kotyk, Fyziologický ústav AV ČR 26.2.2012: Pracovníci univerzity ve Wyomingu vytvořili gen, který kombinuje sekvence z bource morušového (Bombyx mori) a z pavouka druhu Nephila clavipes. Výsledné vlákno je silnější než vlákna bource morušového a pevné jako nosná vlákna pavučiny. Hodilo by se pro chirurgické spoje.

Mezinárodnímu týmu fyziků pod vedením prof.Hans-Benjamina Brauna z University College Dublin se pomocí silného rentgenového záření ze synchrotronového zdroje na Paul Scherrer Institute ve švýcarském Villigenu podařilo poprvé pozorovat vznik magnetických monopólů vlivem vnějšího pole ve speciálně připraveném nanomateriálu.

Vědcům z Yale University pod vedením Davida Spiegela se podařilo zmást bakterii Staphylococcus aureus a přiměli ji, aby do své buněčné stěny zabudovala jednoduché sloučeniny dle jejich přání. Zatím testovali biotin, fluorescein a azidy. Připojili je na peptid, který bakterie rozezná. Bakteriální buňka je již samostatně pomocí enzymu sortáza A zabudovala do své stěny. Nová metoda je použitelná pro všechny jednoduché sloučeniny, jež takto lze označit. Protože prostřednictvím molekul na jejím povrchu probíhají interakce bakterií s jejím okolím, tímto způsobem by bylo možné ovlivnit jejich vlastnosti, a tedy i patogenitu. Výhodou je, že takto lze měnit vlastnosti buněčných stěn bakterií bez jejich genetické modifikace. Bakterie se sice množí dělením, takže změna může přejit alespoň na část potomstva, v dalších generacích nejspíš postupně vymizí.

Tým fyziků z Air Force Research Laboratory v Ohiu pozorovali tunelování fononů přes 0,3 nm širokou mezeru vyplněnou vakuem. Tento jev nebyl dosud pokládán za možný. Fonony jsou kvanta vibrační energie krystalové mřížky, která můžeme popsat jako částice. Hrají důležitou roli při přenosu tepla v krystalických látkách. Dosud se předpokládalo, že energii je možné přes vakuum přenést pouze pomocí radiace, tedy fotony, částicemi elektromagnetického vlnění.

Royal Society, prestižní britské sdružení předních vědců založené 1660, vydala své stanovisko k problematice globální změny klimatu. Ti, kteří se o celou problematiku zajímají, a nemají čas sledovat půtky učenců a původní vědecké práce, by si ho určitě měli přečíst (má jen 16 stránek). Velmi dobře shrnuje vyčerpávajícím a fundovaným způsobem celou problematiku. Stručně můžeme konstatovat, že existuje široká shoda expertů o vzrůstu koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře a ohřívání některých míst planety. Podíl lidských aktivit na těchto procesech je určitě nezanedbatelný, byť i jiné vlivy jsou možné. Naprosto nejasný je další vývoj podnebí. Rozhodování o opatřeních prosti spalování fosilních paliv a vypouštění oxidu uhličitého do atmosféry je tedy záležitostí politickou a není doposud založeno na poznání procesů, které určují zemské klima a na širokém vědeckém konsensu o nich, jak se nám snaží namluvit lobbistická skupina sdružená okolo IPCC.

Plný text najdete zde.

I když jde o běžnou reakci v anaerobním prostředí, přeměna formiátu (mravenčanu) a vody na bikarbonát a vodík nebyla považována za dostatečně energetickou, aby podporovala růst mikroorganismů. Skupina pracovníků z Koreje, Japonska a Ruska popsala růst syntrofických skupin rodu Moorella a vodík spotřebovávajícího druhu Methanobrevibacter, nebo rodu Desulfovibrio spolu s druhem Methanobrevibacter arboriphilus. Nyní byl popsán případ několika hypertermofilních archebakterií rodu Thermococcus, které jsou samy schopny oxidace formiátu při produkci molekulárního vodíku. Kromě toho byla objevena produkce ATP při využívání formiátu jako jediného zdroje energie. Tuto reakci umožňují enzym formiáthydrogenlyáza, antiportér kationtů a protonů a transportér formiátu.

Zajímavé informace o změnách prostředí v minulosti můžeme získat z moči damanů skalních (Procavia capensis), savců velikosti králíka, kteří žijí v jižní Africe. Pro vyměšování využívají pouze jedinou omezenou lokalitu, kterou využívají i tisíce let. Skupina vědců z Institut des Sciences de l’Evolution de Montpellier a z University of Leicester pod vedením Dr.Briana Chaseho důkladně prostudovala takto vzniklé usazeniny. Získali tak informace o změnách prostředí za uplynulých 30 tisíc let s přesností pod jedno století.

Příjem vápenatých kationtů mitochondriemi je zásadní proces v řadě buněčných funkcí, jehož porucha může mít i fatální následky. Nyní byl po řadě let objeven protein nazvaný MICU1 umístěný ve vnitřní mitochondriální membráně, který je specificky zapojen do transportru vápníku. Genetické narušení genu pro MICU1 nepostihne mitochondriální dýchání ani membránový potenciál, ale přeruší metabolické spřažení mezi mitochondriálním metabolismem a vápníkovou signalizací. Jde však teprve o prvního člena skupiny proteinů, zapojených do vysokokapacitního příjmu vápníku touto organelou.

Družice NASA Earth Observing-1 pomocí přistroje Advanced Land Imager zachytila 9.října oblast pokrytou toxickými kaly z protržené nádrže hliníkárny Ajkai Timföldgyar v západním Maďarsku. Nádrž sama je dole při pravém okraji, oblast pokrytá toxickým kalem je červený pruh táhnoucí se celým obrázkem.

Tým fyziků z Rutgers University vedený Vitalyem Podzorovem zjistil, že excitony v organickém polovodivém polymeru rubrenu (5,6,11,12-tetrafenylnaftacene) se pohybují až na vzdálenost několika mikrometrů, zatímco u ostatních organických látek zaniknou ve vzdálenosti 20 nm od místa svého vzniku. Exciton v rubrenu mnohem více připomíná excitony v anorganických amteriálech. Excitonem nazýváme uskupení elektron – díra, které vzniká po dopadu fotonu. Pro popis jeho vlastností a chování můžeme využít stejného matematického aparátu, jaký používáme pro popis reálně existujících částic, byť v tomto případě jde pouze o částici virtuální. Vzdálenost, na jakou může exciton doputovat, je klíčová pro fungování fotovoltaických článků. Narazí-li totiž na vhodné rozhraní materiálů, rozpadá se a vzniká fotovoltaické napětí a tudíž elektrický proud. V homogenním prostředí zaniká za uvolnění tepelné energie, takže přispěje pouze k ohřátí materiálu a nikoliv ke vzniku elektřiny.

Abychom měli z fotovoltaických článků levnou elektřinu, nestačí mít pouze levný materiál vykazující fotovoltaický jev, ale i řadu dalších součástí, z nichž je článek zhotoven. Společnost 3M vyvinula velmi odolný průhledný polymerní materiál, který lze využít na pokrytí vlastního článku. Jde o velmi odolný, nepříliš drahý fluorovaný polymer, který bude odolávat počasí po desítky let, stejně, jako článek sám. Polymerní pryskyřici s obdobnými vlastnostmi vyvinula i společnost DuPont.

Hovoříme-li o fotovoltaických článcích, sotva můžeme opominout i rozmach slunečních elektráren u nás. Často slýcháme z nejrůznějších stran kritiku trhu jako nedokonalého mechanismu, který může selhat. Je zvláštní, že v souvislosti s ohromnými očekávanými náklady na sluneční energii, které tak či onak budeme muset zaplatit my všichni, neslyšíme nic o selhání státu, ačkoliv je to typický příklad. A selhání státu mají zpravidla horší následky než selhání trhu. Kdyby se celosvětově prostředky, které byly a budou vynaložena na výkup nesmyslně drahé elektřiny, vynaložily na vývoj konkurenceschopných fotovoltaických článků, byly bychom v podstatně lepší situaci.

Postgraduální student Ming-Zher Poh společného medicínského projektu MIT a Harvard University vyvíjí software, které umožní ze záběrů běžné kamery, jaké je součástí notebooku nebo mobilního telefonu, určit tep, dechovou frekvenci, krevní tlak a množství kyslíku v krvi. Ráno před zrcadlem v koupelně bychom si tak mohli udělat sami základní vyšetření. Masové zavedení tohoto systému by na jednu stranu mohlo znamenat další dehumanizaci lékařství, protože by ještě více omezilo styk mezi lékařem a pacientem, což není příliš žádoucí. Často se dnes zapomíná na blahodárný vliv obyčejné lidské komunikace. Na druhou stranu vhodné nasazení tohoto systému např. při dlouhodobém sledování životních funkcí těžce nemocných by jistě zvýšilo komfort léčby, protože by je to zbavilo nutnosti být neustále připojen na různá čidla a měřiče.

Jiný způsob využití běžných kamer odhalil profesor chemie Alexander Scheeline z University of Illinois. Sestrojil jednoduchý spektrometr, který v rámci výuky chemie si mohou zhotovit středoškolští studenti sami. Spektroskopie je velmi rozšířená analytická i výzkumná metoda, avšak komerční přístroje jsou drahé a k pochopení její podstaty nemohou přispět, protože dnes jde o černou skřínku s vypínačem, do které se vkládají vzorky. Jako zdroje použil prof.Scheeline obyčejnou bílou diodu LED. Optické mřížky a kyvety získal levně v obchodě s laboratorními pomůckami. Největší problém představoval detektor, což se mu podařilo vyřešit pomocí běžné kamery z mobilu a speciálního softwaru.

Prof.Somnath Baidya Roy a jeho lidé z University of Illinois na základě teplotních měření provedených Neilem Kelleyem z National Wind Technology Center vyhodnotili vliv větrných elektráren na klima jejich nejbližšího okolí. V noci je tam o něco tepleji, přes den chladněji. O tom, který vliv převažuje, rozhoduje, kdy vane silnější vítr, zdali v noci nebo ve dne. Větrné elektrárny uprostřed polí by mohly chránit rostliny před slabými mrazíky. Vliv rotorů je silnější tam, kde vanou větry pravidelné, protože způsobují vzrůst turbulence. Kde je větrné proudění turbulentní již samo o sobě, vliv větrných elektráren je menší. Vyhodnocení možného vlivu na okolí by mohlo přinést cenné informace již pro samotný projekt.

Prof.James Heath se svým týmem z Caltechu se dlouhodobě zabývá zvýšení účinnost termoelektrických materiálům. Jejich nízká účinnost při přeměně tepla na elektrický proud brání jejich většímu nasazení při využívání odpadního tepla. Ideální termoelektrický materiál by měl mít vysokou elektrickou a nízkou tepelnou vodivost. Tepelná a elektrická vodivost jsou však zpravidla propojeny a látky dobře vodící elektřinou vedou dobře i teplo. Řešením by mohly být nanotechnologie. Heathova skupina studuje možnosti využití křemíku jako nejužívanějšího materiálu v elektronice a fotovoltaice. Po experimentech s nanodráty, které vedou elektřinu, avšak odrážejí fonony, jež jsou hlavně zodpovědné za přenos tepla, připravili křemíkovou síť nanometrových rozměrů. Ta výrazně zpomaluje pohyb fononů. Předběžné výsledky jsou velmi slibné. V porovnání s homogenním křemíkem tepelná vodivost poklesla desetkrát.

Nobelovu cenu za chemii pro letošní rok obdržel i Richard F. Heck (University of Delaware), Ei-ichi Negishi (Purdue University) a Akira Suzuki (Hokkaido University) za výzkum reakcí katalyzovaných paladiem.

Tisková zpráva ČVUT: Za účasti médií dnes proběhlo na Fakultě strojní Českého vysokého učení technického v Praze představení nové studentské formule, kterou vyvinul univerzitní tým CTU CarTech složený z 25 studentů ČVUT v Praze. Úspěch formule dokládá i její skvělé umístění na letošní soutěži v německém Hockenheimu. Tým studentů ČVUT tam soutěžil jako jediný český zástupce a ze 77 týmů z celého světa obsadil celkové 18. místo. Je to historicky nejlepší umístění týmu z bývalého východního bloku.

Kromě jízdy formule po dejvickém kampusu byly novinářům prezentovány i technické parametry nové formule a představen tým studentů, který se na vývoji podílí. Děkan Fakulty strojní ČVUT prof. František Hrdlička předal diplomy rektora třem nejužitečnějším členům týmu, které si vybrali sami studenti mezi sebou. Ing. Radek Tichánek z týmu CTU CarTech obdržel celkem dva finanční šeky na podporu formulového týmu v příštím roce, a to ve výši 300.000 Kč na materiální výdaje z fondu rektora ČVUT a ve výši 350.000 Kč od firmy Škoda Auto,a.s.

Projekt studentské formule ČVUT byl zahájen v roce 2007. V roce 2009 poprvé jako první a jediná z České republiky soutěžila na okruhu v německém Hockenheimu. Obsadila tehdy 59. místo.

Vůz vzniká v dílnách Fakulty strojní ČVUT v Praze a podílí se na něm mnoho ústavů fakulty, jako jsou Ústav strojírenské technologie a technologie obrábění (odlévání těhlic, zapůjčení techniky pro svařování a výroby kompozitů, obrábění modelu airboxu), Ústav mechaniky (kompozity, rapid-prototyping, pevnostní zkoušky materiálů a lepených spojů), Ústav mechaniky tekutin (aerodynamika). Kompletace vozu, výroba drobných komponent, svařování rámu a výroba karoserie probíhá v dílně Ústavu automobilů, měření motoru je prováděno v laboratořích Ústavu automobilů na Julisce.

Nový typ vozu FS.02 ideově vychází z konstrukce z roku 2009. Byl však kompletně přepracovaný s cílem maximálně snížit hmotnost vozu. Celková hmotnost je nyní 275,7 kg bez jezdce. Pro srovnání vůz FS.01 vážil bez jezdce 339 kg. Největší změny jsou v konstrukci rámu, který je nyní z tenkostěnných vysoko-pevnostních ocelových trubek a je vyztužený lepenými panely z uhlíkového kompozitu sendvičové konstrukce. Velké změny byly provedeny v oblasti pohonu vozu, kde byl použit lehčí diferenciál a nahrazeny ocelové díly lehčími hliníkovými, všude tam, kde pevnostně vyhovovaly.

Všechna kola jsou nezávisle zavěšena ve více-prvkových závěsech, těhlice kol jsou odlévané z hořčíkové slitiny. Vůz má dva nezávislé okruhy brzd a brzděna všechna čtyři kola. K pohonu slouží motocyklový motor YAMAHA R6 2007 o zdvihovém objemu 600 ccm a ve verzi s restriktorem v sání dosahuje výkonu 63 kW. Na motoru bylo provedeno mnoho úprav nutných pro použití motocyklového motoru ve formuli. Kompletně nové je sací a výfukové potrubí, chladící a palivový okruh. Motor je řízen programovatelnou řídící jednotkou. Elektronika vozu, včetně telemetrie, je kompletně z dílny studentů Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze.

Celkové náklady na studentskou formuli dosáhly v roce 2009 částky 1.250.000 Kč (v hotovosti 700.000 Kč, v darovaném vybavení 550.000 Kč). Fakulta strojní ČVUT se podílela částkou 150.000 Kč. V roce 2010 se náklady odhadují na 1.485.000 Kč (v hotovosti 675.000 Kč, v darovaném vybavení 810.000 Kč). Fakulta strojní ČVUT se opět podílí částkou 150.000 Kč.

Generálním partnerem projektu je Škoda Auto, a.s. která dlouhodobě finančně podporuje aktivity studentů, organizuje pro ně exkurze a odborné konzultace. Dále je do projektu zapojeno více než sedm podniků, které se podílejí na finanční podpoře nebo výrobě komponent vozu na základě studentských návrhů. Jedná se např. o aplikace kompozitních struktur při odlehčování konstrukce vozu (ČVUT MediaLab, Henkel), konstrukci brzdové soustavy (TRW Automotive), elektro-pneumatické řazení (Festo), systém sběru dat při měření motoru (Kistler, National Instruments a HBM), deformační testy (TÜV SÜD Czech) a výroby komponent vozu (Swell, Faurecia).

V současné době probíhají jednání se společností ČEZ o spolupráci na elektroformuli. Její projekt je připraven z 80%.

Více informací o formuli ČVUT najdete na http://www.cartech.cvut.cz/

Nobelovu cenu za fyziku pro letošní rok obdrželi Andre Geim a Konstantin Novoselov, oba z britské University of Manchester za základní experimenty s grafenem (akademon.cz 22.10.2004).

Neustále slyšíme o stále složitějších a složitějších nanočásticích. Chemici z University of Massachusetts v Amherst pod vedením Vincenta Rotella připravili zlatou nanočástici, kterou pokrývá vrstva toxinů, takže je jedovatá. Nicméně celá částice je ještě pokryta makrocyklickými organickými molekulami kukurbiturilu, takže celek toxický není. Působením vhodného činidla se kukurbituril uvolní a nanočástice začne být jedovaté pro své okolí. Tímto způsobem by bylo možné připravit léčiva se selektivním působením.

akademon.cz 11.3.2013: Toxiny využívá k léčebným účelům i nanočástice vyvinutá lékařským týmem prof. Samuela A. Wicklineho z Washington University v Saint Louis. Tvoří ji polymerní kapsička plná melittinu, jež je důležitou součásti včelího jedu. Na jejím povrchu jsou navázány protilátky, s jejichž pomoci vyhledá a připojí se na virion (virovou částici). Následně melittin rozruší jeho povrch, což vede k uhynutí. Zajímavý nápad představují neutrální molekuly, které ční z povrchu nanočástice do prostoru. Slouží jako nárazníky, které zabrání připojení k normální buňce. Virion je mnohem menší než tělní buňka, takže mezi nimi snadno pronikne.

Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství za rok 2010 obdržel Robert G. Edwards, dlouholetý pracovník University of Cambridge, za vývoj oplodnění in vitro, tedy za umělé oplodnění. Velký podíl na vývoji této metody měl i Patrick Steptoe, který zemřel v roce 1988. R.G.Edwards tak cenu získal jako jediný laureát, což je v dnešní době velmi neobvyklé.

Inge Herrmann pod vedením prof. Wendelina Starka z curyšského ETH ve spolupráci s Univerzitní nemocnicí Zurich zlepšila možnosti dialýzy krve. Využila již známé metody vazby toxinu na protilátky navázané na silné nanomagnety o průměru 30 nm, které mísí se s kontinuálně odebíranou krví. Během krátké doby dojde k jejich vazbě na škodlivé látky. Vzniklé komplexy se oddělí pomocí vnějšího magnetické pole a vyčištěná krev se vrací zpátky do těla. Na důkladné vyčištění krve jednoho člověka stačí přibližně gram nanomagnetického materiálu.

akademon.cz 17.10.2010: Skupina expertů z Massachusetts General Hospital výrazně zvýšila účinnost obdobného zařízení, které odstraňuje z krve uvolněné nádorové buňky, které mohou způsobovat metastázy. Odstraňují se na základě vazby na specifické protilátky při průtoku krve zařízením mimo tělo. Nová konstrukce má výrazně strukturovaný, vyšší povrch, se kterým se krev dostane do kontaktu.

Ehud Gazit a Itay Rousso spolu s týmem expertů z Telavivské univerzity, Weizmannova ústavu pro vědy a Negevské Ben-Gurionovy univerzity připravil nanočástice z organických látek, které se svou pevností vyrovnají nejlepší oceli. Dosáhli toho uspořádáním molekul dipeptidu difenylalaninu. Pevnost ji dodávají vzájemně vhodně orientované aromatické cykly. K jejich poškození dojde až při tlaku 275 GPa, což z nich činí nejpevnější organické struktury vůbec. Prostorové uspořádání je velmi důležité pro pevnost organických sloučenin. Např. naše tělo je pevnější než jakákoli sloučenina, která ho tvoří, samostatně.

Pokusy Richarda Lamba a Virginie Mieulet z kanadské University of Alberta ukázaly, že aminokyselina arginin je velmi důležitá při boji těla s infekcí. Je velmi důležitá pro správné fungování makrofágů, jednoho typu bílých krvinek, které pohlcují nakažené buňky či bakteriální buňky. Podávání argininu chronicky podvyživeným nemocným v chudých zemích by mohlo zvýšit jejich šance na uzdravení a dalo by se to jistě zajistit snadněji než jim poskytnout plnohodnotnou stravu. Nadbytek argininu může způsobovat chronické zánětlivá onemocnění, např. arthritidu.

Japonská Organizace pro vývoj průmyslových technologií a nové energie (NEDO) ve spolupráci s Hokkaidskou univerzitou velmi bystře reagovala na neoficiální zastavení vývozu tzv.kovů vzácných zemin z Číny minulý týden. Podařilo se jim vyvinout elektromotor pro hybridní automobily, který využívá pouze feritových magnetů bez obsahu neodymu a dysprosia. Jsou sice větší, avšak o 80% levnější. Nevýhody plynoucí z větších rozměrů se podařilo eliminovat novým, lepším uspořádáním. Čínské Ministerstvo obchodu sice popírá, že by existoval jakýkoli zákaz vývozu těchto kovů, nicméně žádný lodní náklad do Japonska nedorazil. Čína produkuje 95% spotřeby kovů vzácných zemin, které jsou pro naše technologie velmi důležité. Jejich užití ukazuje následující tabulka: