Degustaci hmyzu uspořádala Česká zemědělská univerzita v Praze v rámci páteční akce Noc vědců. K ochutnání byly pražení cvrčci a larvy potemníka brazilského i moučného. Chuť nevýrazná, rozhodně ne odpuzující. Buchta s přídavkem cvrčkové (cvrččí) mouky vzhledem i chutí k nerozeznání od standardní pouze z pšeničné mouky. Případný odpor vůči pojídání hmyzu je dán kulturně, v Asii, Africe i Latinské Americe je hmyz vcelku běžnou součástí jídelníčku. Ostatně krevety a další mořské členovce pojídáme bez problémů. Hmyz patří do stejného kmene členovců, takže lidé alergičtí na mořské členovce by mohli mít alergii i na produkty z hmyzu.

Dle expertů z Fakulty agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů hmyz prakticky neobsahuje stravitelné sacharidy, jeho výživná hodnota spočívá v bílkovinách a nepříliš zdravých tucích. Nacházíme v něm prospěšnou nenasycenou kyselinu linolovou, zbytek představují nepříliš ceněné nasycené mastné kyseliny. Rozdílné složení hmyzích bílkovin by mohlo při větší konzumaci způsobovat nedostatek některých esenciálních aminokyselin, např. methioninu nebo fenylalaninu.

Command & Conquer CZ/SK fanpage by general_D 4.10.2019: Tak med jíme běžně, tak on zase takový odpor k hmyzu nebude

23.12.2019: Larvy potemníka moučného (Tenebrio molitor, angl. mealworm) vyžijí i na polystyrenu. Proti zkrmování nebo pojídání takto krmených larev hovoří častá přítomnost zpomalovače hoření hexabromocyklododekanu (HBCD), který není zdravý příliš prospěšný, může se v organismu akumulovat a často je obsažen ve vysoce hořlavém polystyrenu. Nicméně poslední výzkumy ukázaly, že larvy potemníků HBCD bez problémů vylučují a v jejich tělech se nehromadí. Žádné negativní působení nebylo pozorováno ani u krevet Litopenaeus vannamei (Pacific whiteleg shrimp) krmených biomasou z larev potemníků živených polystyrenem mořeným HBCD. Možná se časem podobné krmě dočkáme i my.

Pavel Trávník 23.1.2020: Není krmení larev potemníků polystyrenem (poly(1-fenylethan-1,2-diyl)) hoax? Mají ty larvy enzymatickou výbavu pro strávení tohoto polymeru a jeho přeměnu alespoň na nějaký sacharid? A syntetizují si aminokyseliny ze vzdušného dusíku? Kdyby to vyšlo 1. dubna ...

24.1.2020: Hoax to není, zabývá se tím řada vědeckých pracovišť, kromě jiného Česká zemědělská univerzita v Praze Suchdole. Teď se hlavně řeší, co s těmi plastem vykrmenými potemníky můžeme dělat dál. Aktualita vznikla na základě této publikace v recenzovaném vědeckém časopise: Anja Malawi Brandon et al. The fate of hexabromocyclododecane (HBCD), a common flame retardant, in polystyrene-degrading mealworms: elevated HBCD levels in egested polymer but no bioaccumulation, Environmental Science & Technology (2019). DOI: 10.1021/acs.est.9b06501

Zoologové měli dlouho podezření, že opicím opravdu chutná nakvašené ovoce. Pokusy s chápanem středoamerickým (Ateles geoffroyi, angl. spider monkey) potvdily jednoznačně jejich tušení. Chápani vždy dávali přednost oslazené vodě nebo ovocnému pyré s přídavkem ethanolu před shodnou nealkoholickou verzí. „Zjištění nepodporují hypotézu, že ethanol v potravě využívají primáti živící se ovocem jako doplňkový zdroj kalorií. Rovněž nepodporují teorii, že záliba primátů kromě člověka v přezrálých plodech obsahujících alkohol dokládá evoluční původ lidského alkoholismu,“ doplňuje šéf výzkumného tým prof.Matthias Laska z Linköpingské unvierzity.

Chatbot podporovaný umělou inteligencí prodává lépe než člověk. Pokud se zákazník dozví, že mluví s robotem, prodeje poklesnou o 80%. Výzkum proběhl se 6.200 zákazníky nebo potenciálními zákazníky společnosti poskytující finanční služby. Prof. Xueming Luo z Temple University v Pensylvánii komentuje zjištění svého týmu: „Náš výzkumu ukazuje, že když lidé nevědí o nasazení chatbotu s umělou inteligencí, prodeje jsou čtyřikrát větší než u nezkušených pracovníků. Pokud lidé zjistí, že nemluví s člověkem, stanou se odměřenými a nakupují méně, protože si myslí, že bot je méně informovaný a méně empatický.“

Marcus Wang 29.9.2019: To nechápu. Mně se robotka na obrázku v celku zamlouvá...

1.10.2019: To není překvapující, Audrey Hepburn byla vzorem pro její vizáž.

Keramické nádobky s postranní hubičkou, podobné těm na obrázku, nacházíme na četných evropských pravěkých nalezištích. Poprvé se objevily v neolitu, mladší době kamenné. V době bronzové a železné byly ještě častější. Izotopová analýza neviditelných pozůstatků obsahu na vnitřních stěnách tří nádobek z bavorského naleziště potvrdila, že naši předkové v nich skladovali mléko přežvýkavců nebo produkty z něj. Nejspíše sloužili jako kojenecké láhve pro krmení dětí po odstavení. Některé jsou docela roztomilé.

„Tyto zvláštní nádoby nám poskytují cenné informace, jak a čím byly děti krmeny před tisíciletími. Podobné nádoby se objevují také v jiných pravěkých kulturách po celém světě. Nyní bychom chtěli provést studii, která by zahrnovala širší geografický rámec a zjistila, zda všechny tyto nádobky dříve sloužily stejnému účelu,“ říká první autorka publikace Julie Dunne z University of Bristol.

Sledování mozkové aktivity při psychologických experimentech může pomoci psychiatrům při určení vhodného antidepresiva. V dnešní době mají na výběr řadu přípravků ze šesti základních typů antidepresiv. Problém je, že nejsou univerzální. Účinkují jen na někoho a někdy, nejasno kdy. U jiného nezaberou vůbec. Pokusné osoby měly během experimentu rozpoznat emoci na předloženém obrázku. Problém nastal, pokud popis obrázku neodpovídal obsahu. Přiřadit radost k fotografii usmívající se dívky s nápisem radost (viz obr.) je snadné. Pokud pokusná osoba na shodné fotografii vidí nápis strach, mozek je zmaten kvůli nesouladu informací, které dostává.

Z rozdílu aktivit mozku snímaných magnetickou rezonancí lze celkem úspěšně vyhodnotit, zdali antidepresivum sertralin bude účinné nebo ne. Sertralin, jehož chemickou strukturu vidíme na obrázku, patří do třídy antidepresiv SSRI (selective serotonin reuptake inhibitor = selektivní inhibitor zpětného vychytávání serotoninu). Další experimenty ukážou, jestli stejný princip bude možné použít i pro ostatní antidepresiva. Důvodně můžeme předpokládat, že ano. Metoda, která by nahradila přístup pokus - omyl, by jistě zdravotní péči pozvedla.

Stanislav Brabec 28.9.2019: A co hypotéza nedostatku mikronutrientů a oxidativního stresu? Je tam nějaký pokrok? Ta tvrdí, že u většiny lidí je deprese spouštěna jinými mechanismy než nedostatkem serotoninu v synapsích. Podle krevního obrazu by měla rozpoznat tyto případy, a namísto antidepresiv doplnit chybějící mikronutrienty. SSRI zabírají u 38% pacientů, což prý dobře koreluje s těmi, kteří nemají nedostatek mikronutrientů. Ještě kdyby byla metoda, která pozná, kdo bude mít po SSRI nežádoucí účinky. Zkoušet deset různých inhibitorů selektivního vychytávání serotoninu, aby se zjistilo, po kterém se pacient nestane asexuálem s chronickou zácpou nebo průjmem, také není zrovna příjemné. Ty vedlejší účinky jsou dost významná omezení života, aby sama o sobě představovaly problém. V seznamu vedlejších účinků SSRI je i sebevražda.

30.9.2019: Sebevražda je problém při podávání všech antidepresiv, protože lidé začnou být dříve aktivní a teprve dlouho poté je přejdou temné myšlenky. To ale psychiatři vědí, a pokud takové nebezpečí hrozí, pacienta hospitalizují a sledují. Kouzelná pilulka neexistuje.

2.10.2019: Psychiatři to spíš nejasně tuší, a občas se jim to nepodaří poznat. U jiných vedlejších účinků ani netuší. Na mne neúspěšně zkoušeli sedm druhů. Účinek na psychiku nepozorovatelný, vedlejší účinky velmi různorodé, od sexuálních problémů a zácpy (to bylo téměř u všech) přes tinnitus, silné pocení, neuralgickou bolest zubů až po otok.

Zajímavý nápad, jak vylepšit lithiové články, představuje kapalná lithiová elektroda. Nejde o roztavené lithium, to by baterie musela fungovat při teplotě nad bodem tání Li, který činí 180,54 ^oC. Kapalnou lithiovou elektrodu tvoří emulze drobných částeček lithia v kapalném polymeru poly(ethylenglykol)monomethyletheru o molární hmotnosti kolem 750. Iontovou vodivosti zvyšuje bis(trifluoromethansulfonyl)imid lithný, běžný elektrolyt v lithných elektrochemických článcích. Elektronovou vodivosti zajistí přídavek uhlíku. Emulze vzniká reakcí kovového lithia s polymerem, během které atomy lithia reagují s -OH skupinami na konci makromolekuly. Chemická reakce části kovu dodá energii k velmi jemnému rozptýlení zbytku.

Výhodou kapalné elektrody je, že nehrozí mechanické poškození díky nepatrným změnám objemu spojeným s pohybem lithných kationů z a do elektrody. Popsaný materiál na rozdíl od dosavadních pevných elektrod rovněž dobře přiléhá na pevný keramický iontový vodič o složení Li_6,4La₃Zr_1,4Ta_0,6O₁₂. Nehořlavý keramický elektrolyt z oxidů kovů představuje při poškození bezpečnější variantu než dosud v lithiových článcích užívaná hořlavá organická rozpouštědla. Rovněž skrz něj neprorůstají tzv. dendrity, rozvětvené výrůstky, které vznikají rozpouštěním a usuzování materiálu elektrod v důsledku nerovnoměrné proudové hustoty. Nakonec mohou článek zcela zkratovat a způsobit tak jeho přehřátí, roztavení, požár či výbuch. Uvidíme, zdali se tato inovace ujme. Na vylepšení lithiových článků pracují po světě četné vědecké týmy. Jen přehled současného stavu výzkumu, vytvořený umělou inteligencí, zabral 247 stran. Zájemci ho mohou shlédnout zde.

Vážné poškození jater může způsobit i alkohol, který vyprodukují ze sacharidů v potravě střevní bakterie, konkrétně druh Klebsiella pneumoniae. Po konzumaci na sacharidy bohatého oběda může koncentrace ethanolu v krvi dosáhnout až 400 mg/l, což zhruba odpovídá 0,38 promile. U 60% nemocných s poškozením jater, které nezpůsobila konzumace alkoholu, nacházíme ve střevech zvýšené množství zmíněných bakterií. U normální populace jenom u 6%. Údaje pocházejí od čínské populace. Vliv bakterií K. pneumoniae na ostatní rasy vyplyne až z dalších pozorování.

Soustavné působení i nevysokých koncentrací alkoholu setrvale poškozuje játra, což může vést až ke vzniku cirhózy, kdy funkční jaterní tkáň nahradí vazivová. Di Liu z Čínské akademie věd k objevu týmu doplňuje: „Máte-li ve střevě mnoho takových mikrobů, vaše tělo je neustále vystaveno působení alkoholu. Někteří lidé mohou mít střevní prostředí, které je vhodnější pro růst a přebývání těchto mikrobů, než jiní. V raných stádiích je onemocnění léčitelné. Pokud dokážeme identifikovat příčiny včas, můžeme zabránit poškození jater.“

Roderick Lambert 9.10.2019: Zajímavé. Vím, že nealkoholické ztučnění jater je časté onemocnění u lidí, kteří konzumují sacharidy (zejména vysoce zpracované) v nezdravém množství. Že by nakonec to bylo alkoholické ztučnění jater?

10.10.2019: Možné to je. Popsaný výzkum se soustředil jen na cirhózu, steatózu neřešil. Můžeme ale rozumně očekávat, že analogie tady budou.

Jan Pavlík 11.10.2019: Tak to si necham udelat implantaci bakterii a usetrim za chlast :-)

13.10.2019: Ale pozor, bacili jsou zákeřní :-)

Jan Pavlík 14.10.2019: Pokud spolupracuí, welcome :-)

Matematický model nám může pomoci, jak strávit co nejméně času na parkovišti před nebo pod obchodním centrem. Existují tři možnosti, jak vybrat místo k parkování. Můžeme vjet na parkoviště a zaparkovat na prvním volném místě. Je to rychlé, ale k vlastnímu vchodu do centra zbývá dlouhá cesta pěšky. Nebo dojedeme až ke vchodu a optimisticky očekáváme, že zaparkujeme. Pokud ne, vracíme se a hledáme nejbližší volné místo. Stát budeme blíže vchodu, avšak ztrácíme čas popojížděním sem a tam. Třetí možnost leží mezi oběma krajními variantami. Nezaparkujeme na prvním volném místě, ale nedojedeme až ke vchodu.

Model ukazuje, že použijeme-li třetí variantu, máme nejvyšší šanci strávit na parkovišti co nejméně času. Podle spoluautora studie Sidney Rednera ze Santa Fe Institute jde o případ, kdy matematika umožňuje činit informovaná rozhodnutí.

Řadu zajímavých obrázků ze života velkých savců v rezervaci na svazích hory Kilimanjaro zaznamenávalo 66 fotopastí či přesněji videopastí rozmístěných v nadmořské výšce 870 až 4.550 m. K nejcennějším patří 105 snímku vzácné antilopy chocholatky Abbottovy (Cephalophus spadix, (angl.Abbott’s duiker ) vůbec poprvé vyfotografované roku 2003. Prof. Ingolf Steffan-Dewenter z Julius-Maximilians-Universität Würzburg říká o významu studie, na které se podílel: „U velkých savců je biologická rozmanitost zvláště vysoká v přírodních rezervacích, zatímco v nechráněných oblastech klesá o 53 procent , a to i když mnoho nechráněných oblastí stále má přirozenou vegetaci. Naše studie dokládá význam chráněných oblastí pro zachování druhové rozmanitosti velkých savců v tropických horských oblastech.“

Tři miliony let mravenčí péče změnilo morfologii tropických epifytických rostlin rodu Squamellaria. Jako epifyty rostou neparaziticky na jiných rostlinách a nemají přístup k půdě. Dusíkaté živiny tudíž získávají převážně z trusu mravenců pomocí speciálních tělních výstupků, které mají výrazně silnější absorpční schopnosti než okolní tkáň. Spolužijící mravenci Philidris nagasau vyměšují jenom tam. Na oplátku poskytuje rostlina mravencům potravu a obydlí v tzv.domatiích. Domatia jsou speciální útvary na tělech rostlin, které vznikají jako úkryty pro drobné členovce, např. mravence, kteří na oplátku rostlinu chrání před housenkami. Mravenčí záchodky rodu P.nagasau najdeme přímo v mraveništi na vnitřních stěnách domatií Squamellarií.

„Domestikace rostlin mravenci vedla k více než dvojnásobnému zvýšení příjmu dusíku od mravenců. Těsná recyklace živin je významný přínos pro epifyty, kteří tak mohou žít v korunách stromů,“ vysvětluje smysl význam spolupráce spoluautorka výzkumu profesorka Susanne S. Renner z Ludwig-Maxmilians-Universität München. Oba zmíněné druhy žijí endemicky (výlučně) na souostroví Fidži v Tichém oceánu. Mravenci rostliny pěstují kvůli svému užitku podobně jako my ty své. Nejen, že dospělé Squamellarie hnojí, ale rozpoznají i její semena,o která pečují. Chrání je před predátory a vyrostlé klíčky rovněž přihnojují trusem.

Využívání jenom určitých míst k vyměšování je pro mravence zřejmě obvyklé. I nám jistě dobře známý mravenec obecný Lasius niger vyměšuje jenom na několika místech mraveniště. Proč trus neodstraňuje jako ostatní nečistoty, není jasné. Rovněž nevíme, proč nevyměšuje mimo mraveniště. Podle spoluautora výzkumu Tomera J. Czaczkese z Universität Regensburg „je také možné, že mravenci prostě nechtějí jít na záchod ven.“ Komu by se chtělo, zvláště když není hezky.

Násilnické sklony přímo v našem mozku předem odhalí genetika. Analýza ukázala, že 94% osob s diagnostikovanou disociální poruchou osobnosti bez organického poškození mozku má vzácný (≤ 0,1%) rys genomu, který obecně označujeme jako CNV (copy number variants). Jde o mnohonásobné opakování určité části genomu. 350 tisíc známých CNV významně přispívá ke genetické variabilitě populace. CNV ovlivňující přibližně 9,5% lidského genomu a spojují se s řadou patologických stavů, např. schizofrenií, autismem či Crohnovou chorobou. Při tomto výzkumu nalezené CNV se týkají genů spojených s poruchami chování, rozpoznávání, učení nebo inteligence.

Podle šéfa výzkumu prof.Stanislava Kmocha z Ústavu dědičných metabolických poruch 1.LF UK „může identifikace genetického pozadí násilného chování pomoci účinným způsobem nasměrovat nemalé finanční prostředky, které vynakládáme na sociální programy pro práci s těmito vězni. Výzkum proběhl na 281 plnoletém vězni, kteří představují necelá 1,5% všech chovanců českých věznic, avšak představují zásadní problém pro okolí, ale i pro sebe.“

Nový koordinační polymer MOF-303 umožňuje vysávat vodu ze vzduchu v aridních oblastech ve velkém. Koordinační polymery neboli metal-organic frameworks, zkráceně MOF, jak se i v češtině nejčastěji nazývají, jsou komplexní struktury z kovových kationtů propojených vícevaznými organickými můstky. MOF-303 tvoří hlinité kationty Al³⁺ propojené 1H-pyrazol-3,5-dikarboxylátovými můstky, jak vidíme na obrázku. Koordinační polymery představují velmi porézní materiál tvořený obrovskými molekulami. Vnitřní povrch 1 g běžného MOFu dosahuje plochy fotbalového hříště. Některé snadno zachycují vzdušnou vlhkost, čehož lze využít k získávání vody ze vzduchu v suchých oblastech.

Konkrétně MOF-303 během jednoho dne pohltí 1,3 l vody na kilogram váhy při relativní vlhkosti 32% a teplotě 27 ^oC a 0,7 l za reálných podmínek kalifornské Mohavské pouště (Mojave Desert) při relativní vlhkosti 10% a shodné teplotě. Svou váhu koordinační polymer může pohlcenou vodou více než zdvojnásobit. Zásadní výhodou MOF-303 oproti předchozím typům je vysoká stabilita a shodný průběh pohlcování a uvolňování vody. K získání vody stačí nasycený polymer ohřát, což v poušti nepředstavuje problém, a uvolněnou páru zkondenzovat.

Za účelem komercializace MOF-3003 vznikla v roce 2018 společnost Water Harvesting Inc.

Plný text tiskové zprávy AV ČR ze 16.9.2019: Již první výsledek KATRIN významně ohraničuje hmotnost neutrina. To nejpodstatnější z ní:

Neutrina jsou po fotonech druhou nejrozšířenější částicí Vesmíru. Pozorování neutrinových oscilací před dvaceti lety prokázalo, že na rozdíl od dřívějších očekávání neutrina mají hmotnost nenulovou, byť velmi malou. První odhad vyplynul až z vyhodnocení čtyřtýdenních měření, které proběhly na jaře t.r. v rámci mezinárodního experimentu KATRIN (Karlsruhe Tritium Neutrino experiment). Hmotnost neutrina činí méně než 1 elektronvolt (eV) s pravděpodobností 90 %. To znamená, že půl milionu neutrin váží méně než jeden elektron, který je druhou nejlehčí elementární částicí s nenulovu hmotností. Zvídavý čtenář jistě namítne, že eV je jednotkou energie, která v soustavě SI odpovídá hodnotě 1,602176634 x 10^-19 J. Pomocí proslulého Einsteinova vztahu E = mc² ho můžeme převést na hmotnost v kilogramech. Vyjadřování hmotnosti v eV je ve fyzici elementárních částic vžitou praxí.

Při beta rozpadu izotopu vodíku tritia se vzniklý elektron a jeho neutrální nedetekovatelné neutrino statisticky podělí o uvolněnou energii. V naprosto ojedinělých případech získá elektron téměř všechnu rozpadovou energii, zatímco na neutrino nezbude téměř nic, s výjimkou jeho hmotnosti v souladu s Einsteinovým vztahem E = mc². A právě na nepatrnou změnu tvaru spektra elektronů, způsobenou nenulovou hmotností neutrina, je zaměřeno úsilí badatelů KATRIN. Ve zdrojovém kryostatu cirkulovalo několik týdnů plynné tritium a energetická spektra elektronů, vzniklých při jeho rozpadu, byla analyzována speciálním elektrostatickým spektrometrem s magnetickým usměrněním částic.

Delta asijského veletoku Mekong leží mnohem níž, než stanovilo dosavadní družicové mapování. Průměrná výška dosahuje 0,8 m nad mořem, zatímco dosavadní měření určila více než 2,6 m n.m. Nejnovější důkladné měření s 20.000 body pomocí lidaru odhalilo zásadní rozdíl. Lidar (Light Detection And Ranging) je metoda bezdotykového měření vzdálenosti na základě odraženého světelného paprsku. Jde o jakousi analogii radaru, která místo radiových vln využívá infračervené, obvykle o vlnových délkách 1.064 - 1.540 nm. Jak ukázaly četné studie, chybovost dosavadních postupů určení nadmořské výšky terénu z družicových dat dosahuje několika metrů. Jakékoli pokusy o určení centimetrových vzestupů mořské hladiny na základě takových podkladů je kvůli obrovské chybě bezcenné. Zpřesnění vyžaduje důkladný průzkum pomocí leteckých lidarů.

Gigantické stromy téměř o 30 metrů překonávající dosavadní rekord rostou v Guyanské vysočině (angl.Guiana Shield) v povodí řeky Jari, severního přítoku Amazonky. Jde o dinizie (Dinizia excelsa, angl.Angelim vermelho), mimo Amazonii nepříliš známý strom s kvalitním odolným dřevem s výrazným odérem z čeledi bobovitých (Fabaceae). Nejvyšší nalezený exemplář dorostl 88 metrů a řada jich přesáhla 80 m. Dosud jsme pokládali 60 m za maximální výšku dinizií. V rámci rozsáhlého leteckého průzkumu Amazonie je odhalily laserové skenery. Na videu vidíme, jak vypadá výstup na takto vysoký strom.

akademon.cz 8.9.2017: Vzrostlý strom unikl botanikům

akademon.cz 20.1.2008: Neznámá palma

V překladu černý vorvaňovec velkýKurotsuchikujira^?, vorvaňovec (Ziphiidae, angl.beaked whale) pokládaný hokkaidskými velrybáři za samostatný druh, skutečně samostatným druhem je. Stačilo, aby se na něj biologové pořádně podívali. Nazvali ho Berardius minimus. Jak vidíme na obrázku, vyhlíží dost jinak než v hokkaidských vodách četný vorvaňovec velký (Berardius bairdii , angl. Baird’s beaked whale). Je např. dlouhý necelých 7 m oproti 10 metrům delšího příbuzného.

„Jediným pohledem rozeznáme, že jsou výrazně menší, mají vřetenovitější tělo, kratší čumák a tmavší barvu v porovnání se známými druhy rodu Berardius,“ vysvětluje Tadasu K. Yamada, člen výzkumného týmu a emeritní kurátor Národního přírodovědného muzea v japonské Tsukubě. Šéf výzkumného týmu Takashi F.Matsuishi z Hokkaidské univerzity v Hakodate doplňuje: „O druhu Berardius minimus stále víme málo. Nevíme, jak vypadá samice a nejasnosti máme i ohledně rozšíření.“ Vorvaňovci vydrží dlouho pod vodou, takže pozorování je obtížné. Naprostá většina údajů pochází ze šesti uškrcených kusů vyvržených na břeh Ochotského moře. Místní velrybáři rozeznávají ještě dalšího vorvaňovce, kterého označují karasu (vrána). Může jít o další nový druh.

Vyvolat obnovení poškozených myelinových pochev je jedním z hlavních léčebných cílů při jejich poškození. Lipoproteinové myelinové obaly chrání nervová vlákna a zajišťují správné fungování. Poruchy myelinizace jsou příčinou mnoha vážných chorob nervového systému, např. roztroušené sklerózy nebo defektů, které způsobuje nedostatek kyslíku při narození. Narušená myelinizace může mít také genetické příčiny, například u jedinců s mutacemi myelinového zásaditého proteinu (angl.myelin basic protein).

Smutným příkladem je také dětská mozková obrna, jejíž jednou z příčin je poškození bílé hmoty kolem mozkových komor novorozenců, tzv. periventrikulární leukomalacie. Dochází při ní k narušení zrání prekurzorů buněk zvaných oligodendrocyty, které jsou po dozrání zodpovědné za myelinizaci nervových vláken. Tato porucha vede k vážnému poškození motorických a kognitivních funkcí.

Slibná léčebná metoda, která by mohla demyelinizačním chorobám čelit, je ochrana nebo obnovení normálního dozrávání oligodendrocitů v raném vývoji. Dosáhneme toho přenosem nervových kmenových buněk, které mají schopnost chránit životaschopné parenchymální buňky před oxidačním stresem a buněčnou smrtí - apoptosou. Další metodou je podávání antioxidačních a neurotropních přípravků a/nebo inhibitorů apoptotických enzymů. Pro zvýšení účinku se též uvažuje obě zmíněné metody kombinovat.

Flavonoidy jsou látky, které jsou bohatě přítomné v ovoci a zelenině a jsou známé svými antioxidačními a antiinflamačními účinky. Modifikovaný flavonoid S3 lze použít k blokování hyaluronidázy, enzymu přítomného v nadbytku při poškození nervového systému, který metabolizuje kyselinu hyaluronovou. Tyto metabolity prokazatelně blokují dozrávání oligodendrocytů a tak se mohou podílet na demyelinizačních chorobách. Ukázalo se, že blokáda hyaluronidázy pomocí flavonidu S3 zlepšila dozrávání prekurzotů oligodendrocytů a může tak být dalším faktorem, které bychom mohli využít při vývoji nových terapií.

Poškozenou rohovku pomocí kmenových buněk pokusně vyléčil vůbec poprvé japonský oftalmolog Kohji Nishida. Rohovka je průhledná vrstva chránící zepředu oko. Ztratí-li schopnost regenerace, zmatní, což může vést až k úplnému oslepnutí. Dosud se onemocnění léčí transplantací zdravých rohovek mrtvých dárců, kterých ale není dostatek. Nishidův tým vytvořil kmenové buňky rohovky přeprogramováním dospělých kožních buněk. Během měsíce, který od zákroku uběhl, rohovka výrazně zprůhledněla a zrak pacientky se zlepšil.

Samečci využívají prazvláštní triky, aby zajistili budoucnost svých genů. Ve spermatu trubců včely medonosné (Apis mellifera, angl. honey bee) nacházíme protein, který blokací exprese příslušných genů zhorší na jeden až dva dny vidění oplodněné budoucí královny. Na rozdíl od jednoho dne ostatního sociálního hmyzu mají včely na oplodnění dnů několik. Během této doby mohou létat a vyhledávat samečky, i když oplodnění již proběhlo. Šéf výzkumného týmu prof.Boris Baer z University of California v Riverside doplňuje a objasňuje smysl výzkumu: „Trubci chtějí, aby právě jejich geny přešly na potomstvo, takže odrazují královny od páření s dalšími samci. Pokud dobře nevidí, nemohou létat. Více než třetina toho, co sníme, závisí na opylení včelami. Jejich služby jsme považovali velmi dlouhou dobu za samozřejmost. V posledních dvou desetiletích však masivně vymírají. Cokoli můžeme udělat pro zvýšení jejich počtu, děláme i pro lidstvo.“

„Voda je jedna z nejrozšířenějších sloučenin a zkoumali jsme ji dlouhá léta, až jsme se domnívali, že se už nic nového nedozvíme. Avšak je tu jedno překvapení,“ komentuje výsledky práce svého týmu prof.Richard N. Zare z kalifornské Stanford University. Nikdo nečekal, že při styku se vzdušným kyslíkem dochází k samovolné oxidaci vody H₂O na peroxid vodíku H₂O₂. Vzniká v kapičkách vody o průměru 1 až 20 mikrometrů a může dosáhnout koncentrace kolem 1 ppm. Není to mnoho, ale podle dosavadních představ by tam neměl být vůbec žádný. Nejspíš vzniká při každém kontaktu vody s kyslíkem, avšak až u dostatečně malých kapiček dosáhne poměr povrchu a objemu hodnoty, že vznikající peroxid je detekovatelný.

Oxidace vody na peroxid je typickou serendipitou, náhodným šťastným objevem. Kapičky vody měly původně sloužit jako miniaturní reaktory pro výrobu zlatých nanočástic. Další výzkum ukáže, zdali půjde vyvinout technologie průmyslové výroby H₂O₂ na tomto základě. Zjednodušení výroby by mělo velký význam, protože peroxid vodíku je významná průmyslová chemikálie a hojně se využívá jako k prostředí přátelská náhražka chloru. V současnosti ho vyrábíme reakcí redukovaného 2-ethylathrachinonu s kyslíkem. Reakční schéma vidíme na obrázku.

Důkaz přítomnosti peroxidu vodíku v kapičkách vody můžeme shlédnout na tomto videu. Tryskou seshora proudí sprej z čisté vody. Zmodrání indikátorového papírku je důkazem peroxidu. Chce to trochu trpělivosti shlédnout celé video, ale zmodrání je nakonec viditelné (J.K.Lee et al., Spontaneous generation of hydrogen peroxide from aqueous microdroplets, PNAS September 3, 2019 116 (36) 17603-17604).

8.2.2022: Další experimenty bohužel snadný vznik peroxidu vodíku z vody nepotvrdily. Ukázalo se, že vzniká reakcí atmosferického stopového ozonu O₃ s vodou (A Gallo Jr et al, Chem. Sci., 2022, DOI: 10.1039/d1sc06465g).

Očkování proti alergii na kočky připravuje švýcarská společnost HypoPet AG. Zajímavé je, že vakcína HypoCat^TM není určena lidem, ale kočkám. Bílkovina Fel d 1, kterou nacházíme v kožichu, slinách a slzách koček, je nejčastějí příčinou alergie, která u dětí může vést až ke vzniku astmatu. Postihuje zhruba 10% lidí a u 85% z nich nacházíme protilátky právě proti Fel d 1. HypoCat^TM vyvolá v těle očkované kočky vznik protilátky proti této bílkovině, která se na ni naváže a zabrání alergické reakci u exponovaných osob. Zpráva je významná i pro kočky, protože jenom ve Spojených státech jich ročně utratí 1,4 milionu z 3,4 milionu odložených do útulků kvůli alergii majitelů.

Dr. Gary Jennings, generální ředitel společnosti HypoPet AG, komentuje poslední vývoj: „Jsme velmi potěšeni zveřejněním údajů, které ukazují, že naše vakcína HypoCat je schopna produkovat vysoké hladiny protilátek u koček a že tyto protilátky se mohou vázat a neutralizovat zvířaty produkovaný alergen Fel d 1. Tato práce představuje klíčový krok ve vývoji HypoCat, hlavního projektu našeho vývoje. Náš partner Benchmark Holdings navíc nedávno oznámil úspěšné dokončení dalších klíčových testů bezpečnosti a účinnosti a přenos výrobního procesu HypoCat do správné výrobní praxe. V důsledku tlačíme na dokončení registračních studií a diskutujeme s evropskými a americkými regulačními orgány s nadějí na uvedení tolik potřebného produktu na trh.“

Pohled do nitra hurikánu Dorian vytvořil nevelký meteorologický satelit NASA pojmenovaný TEMPEST-D. Pomocí mikrovlnného radiometru zkoumá nitro hurikánu. Řezy vytvořené z naměřených dat vidíme na obrázku. Pracuje zároveň na pěti kanálech s vlnovými délkami od 89 do 182 GHz. Snímek vznikl 3.září 2019 v 8 hod ráno našeho času, když byl Dorian nedaleko floridského pobřeží.

Jedovatý mořský had vodnář modroskvrnitý (Hydrophis cyanocinctus, angl.blue-banded sea snake) dýchá hlavou i po ponoření. Nyní pomocí mikrotomografie odhalená rozsáhlá cévní pleteň v horní přední části hlavy přijímá během ponoru kyslík z okolní vody a dopravuje ho rovnou do mozku, na jehož cévní systém je přímo napojena. „Mořští hadi se velmi úspěšně adaptovali na život v moři včetně schopnosti získávat kyslík skrze kůži. Umožňuje jim to zůstávat pod vedou delší dobu,“ uvádí šéfka výzkumu profesorka Kate L.Sanders z University of Adelaide. Vodnáře modroskvrnitého najdeme v Indickém oceánu a pacifických vodách od Nové Guineje po Koreu. Dorůstá 1,5 metru.

Pomocí zlatých nanočástic lze zjistit rakovinu tlustého střeva jednoduchým testem moči. Neškodný bílkovinný komplex Au nanočástic má právě takovou strukturu, aby podlehl působení enzymu MMP9 a rozpadl se. MMP9 je typ matrixové metaloproteinázy typický pro střevní tumor. Štěpením kolagenu, pojiva okolních zdravých tkání, vytváří místo pro nádor. Uvolněné zlaté nanočástice jsou dostatečně malé (kolem 2 nm), aby prošly ledvinami do moči. Po přidání peroxidu vodíku a 3,3',5,5'-tetramethybenzidinu (TMB) do odebraných vzorků moči dojde ke zmodrání, jsou-li zlaté nanočástice přítomny. Katalyzují rozklad peroxidu, který oxiduje TMB do modře zbarvené formy.

Šéfka výzkumu profesorka Molly M. Stevens z Imperial College London soudí, že „díky barevné chemické reakci lze tento test použít bez nasazení drahých laboratorních přístrojů vyžadujících kvalifikovanou obsluhu. Jednoduchý odečet lze provést fotoaparátem smartphonu a odeslat vzdálenému poskytovali zdravotní péče pro zajištění léčby.“ Pokusy zatím proběhly jen na laboratorních myších, ale důvodně můžeme očekávat, že u lidí nebude rozdíl.

Parku se svrchní vrstvou z pavoučího hedvábí nabízí v omezené sérii 50 ks japonská společnost Spiber. Střední izolační průdyšná a vnitřní zateplujcí vrstvy jsou z běžných materiálů. Nepěstují kvůli tomu miliony pavouků, nýbrž bílkovinu získávají z kultur geneticky modifikovaných bakterií. Přimět bakterie, aby produkovaly libovolnou bílkovinu, je dobře zvládnutá technologie. Jak z beztvarého žvachle proteinu vytvořit vlákno nebo jinou pevnou strukturu je obtížnější. Ve společnosti Spiber to očividně zvládli. Parku můžete objednat přes internet ve velikostech S/M/L/XL, avšak k vyzvednutí bude pouze v prostorách společnosti v Tokiu po 12.prosinci t.r. Stojí 150.000 jenů, což odpovídá 33.000 Kč. Nekupte to. Nový závod na pavoučí hedvábí vyroste v Thajsku nákladem 44 milionů USD.

Karolina Mendelová 7.9.2019: drahý len zatiaľ - ked po tom bude dopyt a postavia fabriku, bude to lacnejšie. ja som za produkciu proteínov v GMO baktériách, je to oveľa humánnejšie ako napr. klasický hodváb od priadky morušovej, kde sú larvy varené v horúcej vode, aby nepoškodili kokón. Pavúčí hodváb má úžasné vlastnosti, ak by ho vedeli produkovať masovo, bude to pecka :)

Drobné objekty držené na hladině povrchovým napětím vytvářejí shluky. Dohromady je žene prohnutí povrchu způsobené a mezipovrchové napětí. Hovoříme o Cheerios jevu (angl. Cheerios effect,), protože první pozorování pocházejí z misky mléka z cereáliemi. Cheerios je značka oblíbených amerických cereálií toroidálního tvaru, takže v žádném případě nejde o Cheeriosův jev, jak někdy můžeme slyšet. Zajímavé je, že obdobné chování pozorujeme i u inverzního Leidenfrostova jevu, kdy se kapky Organicko-křemíkový polymer silikonu^? vznášejí nad hladinou kapalného dusíku. Na videu vidíme chování dvojice silikonových kapek o průměru zhruba 1,4 a 0,25 mm. Ve vznosu je udržují stoupající dusíkové páry. Cheerios jev je naprosto zjevný. Přitažlivé síly způsobí, že kapičky začnou kolem sebe obíhat po spirále. Linky na další zajímavá videa kombinace Leidenfrostova a Cheerios jevu najdeme na této webové stránce úplně dole.

Normální Leidenfrostův jev pozorujeme, když chrstneme kapičky vody na rozpálená kamna. Chvíli čile rejdí nadnášeny vlastními parami. Zdrojem páry je kapka, zatím zdrojem páry u inverzního Leidenfrostova jevu je povrch, nad kterým se vznášejí.

Voda z tajících ledovců pohlcuje významné množství oxidu uhličitého z atmosféry. Příčinou je chemické zvětrávání ledovcem jemně rozdrcených hornin. „Ledovcem utvářená krajina je jedinečná tím, že obsahuje obrovské množství jemně drcených sedimentů vytvořených samotnými ledovci, když postupují a ustupují. Tyto sedimenty se mísí s roztátou vodou a následně s atmosférou, což vede k řadě možných reakcí chemického zvětrávání. Některé spotřebovávají oxid uhličitý," vysvětluje první autorka publikace Kyra A. St. Pierre z University of Alberta.

Výzkum v severní Kanadě ukázal, že voda ledovcových řek pohlcuje významné množství CO₂ z atmosféře ještě více než 40 km po proudu od vzniku. Jednou ze zkoumaných řek je Fraser v Britské Kolumbii. Ročně při průtoku 112 kilometrů krychlových při ústí dopraví do oceánu 20 milionů tun sedimentů.

Vypité PET lahve sebere a poklidí robot AGDC (automatic garbage detection and collection - automatické rozpoznávání a sběr odpadu). Robotickou ruku na pohyblivé platformě (viz obr.) řídí konvoluční neuronová síť. Po zjednodušeném rozpoznání obrazu následuje další vrstva, která v reálném čase s 90% spolehlivostí určí, zdali jde o odpadní PET lahev či nikoliv. Procesor přiblíží robotickou ruku, uchopí odpad a vloží do kontejneru, který zatím pojme nanejvýš 200 g. Cílem jsou 3 kilogramy a pochopitelně i další pevný odpad než jen plastové lahve.

Vrány přivykly městskému životu, protože mezi odpadky najdou četné zdroje potravy. Za snadnější život platí daň v podobě zvýšené hladiny cholesterolu v krvi. Velkou část jejich potravy tvoří nezdravé jídlo z prodejen rychlého občerstvení (angl. fast food), která dodává energii bez dalších prospěšných látek jako vláknina, vitamíny nebo minerály. Vrány americké (Corvus brachyrhynchos, angl. American crow) žijící v kalifornském městě Davis mají vyšší hladinu cholesterolu než okolní venkovské. Krev a data o hnízdění pocházely od 140 exemplářů. Krmení 86 vran v okolí městečka Clinton ve státě New York cheeseburgery řetězce McDonald’s rovněž vedlo k nárůst cholesterolu. Je pravděpodobné, že cheeseburgery jiných řetězců by působily stejně.

„Divoce žijící ptáci nejsou evolučně přizpůsobeni, aby jedli upravené potraviny. Mohou se projevit negativní důsledky, které jsme prostě nezkoumali nebo které se projeví až po nějakém čase,“ komentuje první autorka publikace Andrea K.Townsend z Hamilton College v Clintonu. Zatím např. nevíme, zdali se u vran v důsledku vysoké hladiny cholesterolu rozvíjí kardiovaskulární onemocnění.