Matematici z Vídeňské univerzity ukázali, jak jednoduchá statistika může napomoci při odhalování volebních podvodů. Rozdělení hlasů v jednotlivých volebních obvodech je přibližně stejné a odpovídá Gaussovu rozdělení. Vyneseme-li počet hlasů pro vítěznou stranu v jednotlivých obvodech proti volební účasti, získáme kompaktní shluk typický pro každou zemi. Na obrázku vidíme popisované grafy pro volby, které proběhly v různých zemích v poslední době. Pouze u voleb v Rusku a Ugandě se objeví další malý shluk v pravém horním rohu grafu. Znamená to, že existují volební obvody s vysokou volební účastí, přičemž naprostá většina voličů v nich hlasuje pro vítěznou stranu. Přímý důkaz manipulace s hlasy to sice není, ale leccos napoví. Rozdělení na dva shluky v Kanadě odpovídá faktickému rozdělení státu na frankofonní Quebec a anglicky mluvící zbytek země. A teď by mě zajímalo, jestli se internetoví rusofilové, kteří podrážděně reagují na každou negativní, byť pravdivou zprávu o Rusku, zapojí do diskuse. Obr.Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America, Peter Klimek a kol., http://www.pnas.org/content/early/2012/09/20/1210722109.

Honza 1.10.2012:A teď by mě zajímalo, jestli se internetoví rusofilové, kteří podrážděně reagují na každou negativní, byť pravdivou zprávu o Rusku, zapojí do diskuse." Opravdu nezaujatá připomínka, zvláště pokud je uvedena po větě "Přímý důkaz manipulace s hlasy to sice není". Čekal bych, že česká věda má na víc, než na podobné zaujaté útoky na názor jinak smýšlejících.

akademon.cz 1.10.2012: A je to tady :-) ...

Jan Laifr 4.10.2012: Myslim si, ze Akademon neni oficialni server "ceske vedy". Je to dobrovolna, lec soukroma zalezitost jednoho cloveka a tudiz jako takova zcela jiste podleha subjektivnostem (typicky napr. tezba bridlicoveho plynu). Coz mozna je, spise vsak neni i tento pripad .... Presto jsem rad, ze Akademon existuje, protoze najit v zaplave informaci novinky z vedy je krajne obtizne. Jako uvod je to perfektni. Jen je potreba dal a hloub hledat .... (takze se pak treba ukaze, ze to s temnou hmotou pravdepodobne zustane pri starem :)

nuclear 5.10.2012: my (já) :), přátelé Libye, jsme v tom neutrálně, jelikož přímá demokracie tvořená lidovými sněmy, nepotřebuje volby vůbec. Nemusí proto řešit žádné problémy nejen přímo související :))

Analýza tisíc staré tibetské železné sochy, kterou nyní provedl tým Dr.Elmara Buchnera ze Stuttgartské univerzity, ukázala, že byla vyřezána z meteoritu. Z jejího složení se dokonce podařilo určit, ke kterému konkrétnímu meteoritu patří. Jde o 15.000 starý let meteorit Chinga, jehož zbytky rozseté po velké ploše byly objeveny roku 1913 na hranicích východní Sibiře a Mongolska. Tvoří ho slitina železa s niklem (16%) a kobaltem (0,6%) se stopami kovů skupiny platiny (osmium, iridium, platina, ruthenium, rhodium, paladium). Sochu roku 1938 objevila a do Německa přivezla expedice vedená známým zoologem Ernstem Schäferem. Až do nedávné doby byla v soukromých rukách. Soše se říká Železný muž a možná pochází z konce předbuddhistického období Tibetu, z doby kultury Bön. Váží 10,6 kg a je 24 cm vysoká. Bližší okolnosti jejího vzniku ani objevu nejsou známy. Pozornost členů expedice zřejmě upoutal hákový kříž, který má socha vyřezaný na břichu. Jde o prastarý symbol štěstí novodobě použitý nacisty.

Odborníci na klimatické oteplování publikovali nyní záznam teplot v holocénu na Ostrově Jamese Rosse na severovýchodním cípu Antarktického poloostrova. Po vrcholu na začátku holocénu byly teploty stabilní nějakých 2500 let, pak se náhle ochladilo a k dalšímu oteplení došlo teprve před přibližně 600 léty, což pokračovalo zvyšováním až do minulého století. Holocénem nazýváme současné geologické období, které začalo koncem poslední doby ledové před 12 000 lety. Na Ostrově Jamese Rosse se rovněž nachází česká polární stanice (akademon.cz 14.3.2006). Foto NASA.

Geneticky modifikovaná sinice řádu Synechocystis produkuje ethen (etylén) CH₂= CH₂, což je jedna ze základních surovin v chemickém průmyslu. Světová roční produkce v roce 2006 činila 109 milionů tun. S jeho polymerem, plastickou hmotou polyetylén, se nejspíš setkal každý. Vyrábí se z kapalných fosilních uhlovodíků a na jednu vyrobenou tunu uniknou do ovzduší až tři tuny oxidu uhličitého. Sinice připravili genetici z americké National Renewable Energy Laboratory pod vedením Jianpinga Yua. Použili gen, který kóduje strukturu enzymu pro syntézu ethenu z bakterie Pseudomonas syringae, jež způsobuje choroby rostlin. Pro větší stabilitu ještě strukturu genu trochu pozměnili. Litr kultury sinic za 24 hod vyprodukoval 171 mg ethenu, což je velké množství ve srovnání se všemi ostatními mikroorganismy geneticky modifikovanými pro výrobu paliv a chemikálií. Energii pro tuto reakci získává sinice ze slunečního záření, jako surovina slouží oxid uhličitý z atmosféry. Sinice lépe prosperují, přihnojíme-li je dusičnany a fosforečnany. K tomu lze využít eutrofizovaných vod, takže popsaný postup lze zároveň využít k jejich čištění.

Před deseti lety prováděla obdobné experimenty skupina japonských vědců pod vedením Takahira Ogawy. Jejich geneticky modifikovaná sinice vydržela pouze čtyři generace, což je u mikroorganismů zoufale málo.

Kromě jiného je ethen rostlinný hormon, který způsobuje kvetení, zrání plodů a opadávání listů. Využívá se k dozrání sklizených plodů, např. banánů, jež se sklízejí nezralé. Dopraví se na místo spotřeby a ve velkých halách se nechají dozrát působením velmi nízké koncentrace ethenu. .

Zajímavou studii jednotlivých biopaliv provedli pracovníci švýcarských laboratoří EMPA (Eidgenössische Materialprüfungs- und Forschungsanstalt) ve spolupráci s Agroscope Reckenholz-Tänikon (ART), a Paul Scherrer Institute. Zjistili, že výhodnost v porovnání s fosilními palivy je přinejmenším sporná. Výsledky jejich zkoumání shrnuje tabulka, kteoru si můžeme stáhnout jako pdf soubor na konci této aktuality. Nesporně jsou šetrnější vůči ozonové vrstvě a nepřispívají spornému globálnímu oteplování. U nás nepříliš známý dávivec černý (Jatropha curcas) uvedený v tabulce je tropický keř z čeledi pryšcovitých. Plodí ořechy, které obsahují velké množství oleje a při požití mají dávivé účinky. Odtud název dávivec. Obr.Frank Vincentz.

Přehlednou tabulku si můžeme otevřít zde.

Lidský papilomavirus (Human papilloma virus - HPV) a jeho spojení s rakovinou děložního čípku byl nyní celosvětově prozkoumán a bylo zjištěno, že jeho výskyt je nejvyšší v Africe (celkově 22,9% zdravých žen), ve Střední Americe (20,5%), v Jižní Americe (14?3%), v Asii (8,3%) a v Evropě (6,6%).

Lidský papilomavirus je příslušníkem řádu papilomavirů, který obsahuje více než sto známých druhů. Jedna se o tzv.DNA viry čeledi Papillomaviridae. Obr.NIH.

Vzhledem k tomu, že vodní led při 0 stupňů Celsia a normálním tlaku je krystalická látka s šesterečnou strukturou, nemůže být vytvořen pouze několika molekulami. Krystalické látky se vyznačují tím, že mají uspořádanou strukturu dalekou dosahu. K tomu potřebujeme více molekul. Thomas Zeuch z Institut für Physikalische Chemie v Göttingen spolu se svými kolegy i z České republiky tvrdí, že 275 stačí. Minimální počet molekul vody nutný ke vzniku uspořádané struktury ledu určili vědci studiem infračervených spekter klastrů vody o velikosti 85 až 475 molekul. Vzhled spektra typický pro led se začal objevovat při počtu molekul okolo 275.

Na jedné české škole byl kdysi žák špatně klasifikován za tuto odpověď: „Hermafrodtisimus je, když se samec skokem změní v samici a naklade vajíčka.“ Poslední výzkumy vědců z britského National Oceanography Centre potvrdili, že to může být pravda. Zjistili, že drobouncí měkkýši Lissarca miliaris se během svého života mění ze samců na samičky. Nejprve se rozmnoží jako samci a poté jim narostou samičí pohlavní orgány. Zřejmě je to reakce na drsné podmínky Magellanova průlivu. Potomstvo nějakou dobu přežívá uvnitř schránky matky. Čím větší je tento jedinec, tím lépe. Foto Smithsonian Institution, National Museum of Natural History.

Americká pediatrická akademie vydala 27. srpna prohlášení, že obřízka chlapců by měla být podporována, protože její výhody více než vyvažují její rizika. Při tom je skutečností, že obřízka v USA je nejvyšší ze všech zemí rozvinutého světa a nemá nic společného židovskou či muslimskou vírou.

Temná hmota představuje okolo 85% veškeré hmoty ve vesmíru a může jí být v okolí Slunce více, než se dříve předpokládalo. Lze tak usuzovat z jejího gravitačního působení na rotaci Mléčné dráhy a dalších skupin hvězd. Pracovníci univerzity v Curychu vypracovali dynamický model Mléčné dráhy, který se soustřeďuje na pohyb přibližně 2000 hvězd v okolí Slunce. Ukázalo se, že hustota temné hmoty je výrazně vyšší v okolí Slunce. To je v rozporu s dosavadním názorem, že sférický obal temné hmoty obklopuje naši galaxii. Spíše tu jde o méně sférický galaktický obal s lokálním kotoučem temné hmoty.

Kombinací polyakrylamidu a alginátu vápenatého připravil tým expertů z Harvardské univerzity pod vedením Jeong-Yun Sun neobyčejně pevný hydrogel. Než dojde k jeho poškození, lze ho protáhnout na jedenadvacetinásobek původní délky. Protože vodné gely jsou biokompatibilní, nabízí se jeho užití jako náhrada poškozených chrupavek. Polyakrylamid [–CH₂CHCONH₂-]_n vytváří vodné gely, které se užívají např. při výrobě kontaktních čoček. Alginát vápenatý je ve vodě nerozpustná gelová látka, která se získává srážení roztokem vápenatých solí z rozpustného alginátu sodného. Získává se z mořských řas a jde o polysacharid. Hojně se užívá ve farmaceutickém a potravinářském průmyslu, např. k zahuštění zmrzlin. Neobyčejné vlastnosti jejich směsi jsou dané vzájemnou interakcí jejich polymerních řetězců. Polyakrylamid vytváří pevnou matrici, jež umožní rozptýlení působících sil ve velkém objemu. Alginátové řetězce propojují navzájem vápenaté ionty. Mechanickým působením lze tuto vazbu reverzibilně přerušit a gel roztáhnout. Po odeznění sil alginát obnoví svou původní strukturu a mechanicky přerušené chemické vazby polyakrylamidu se alespoň částečně obnoví. Drobná mechanická poškození si nový hydrogel opraví sám. Foto Jeong-Yun Sun.

Bezbolestnou injekční jehlu vyvinul tým z MIT vedený profesory Danielem Blankschteinem a Robertem Langerem. Působením ultrazvuku o dvou různých vlnových délkách vzniknou v kůži nepatrná poranění, kterými mohou dovnitř proniknout stejné látky, jež podáváme pomocí injekcí. Poškození kůže je tak nepatrné, že ho ani nepocítíme. Dojde k němu, když bublinka v roztoku ležící na povrchu kůže, vlivem ultrazvuku praskne. Bodnutí injekční jehlou není tak bolestivé, aby bylo nutné vynalézat náhrady. Jiná situace nastává při opakované aplikaci, kdy se užívá kanyl. Mít v sobě trvale zabodnuté byť nevelké zařízení už je hodně omezující. Nová metoda také podstatně omezuje nebezpečí infekce, které je u jednoho většího vpichu vyšší než u mnoha nepatrných ranek.

Prostaglandiny jsou hormonální poslové, kteří regulují širokou škálu fyziologických procesů. Staly se oblíbeným cílem organických chemiků v posledních 40 letech. Nyní byla publikována souhrnná syntéza nejsložitějšího prostaglandinu PGF_2alfa. Přístup k této sloučenině nejen usnadní syntézu řady léků založených na prostaglandinu, ale také usnadní výzkum chemického prostoru v okolí tohoto motivu s pětiuhlíkatým prstencem.

Nejstarší exempláře členovců zalitých v jantaru se podařilo nalézt mezinárodnímu vědců. Jde o 230 milionů let starou mouchu a dva roztoče, což je o 100 milionů let více než dosud nejstarší známí členovci konzervovaní ve fosilizované pryskyřici stromů. Kapičky jantaru o velikosti 2 – 6 mm nalezli Eugenio Ragazzi a Guido Roghi z Padovské univerzity vysoko v Dolomitech. Německý tým vedený by Alexandrem Schmidtem z Georg-August-Universität v Göttingen jich prozkoumal 70.000, aby ve třech z nich odhalil zajímavé nálezy. Popsali a vědecky je zařadili Grimaldi a Evert Lindquist z kanadské organizace Agriculture and Agri-Food Canada v Ottawě. Foto: University of Göttingen/A. Schmidt.

Experimenty, které provedli Christian Wuttke a Arno Rauschenbeutel z Technische Universität Wien (Vídeňská technická univerzita), s vláknem oxidu křemičitého o průměru 500 nm ukázaly, že Planckův popis záření černého tělesa neplatí pro objekty o rozměrech menších, než je vlnová délka elektromagnetického vlnění. Je-li předmět menší, než vlnová délka dopadajícího záření, nemůže ho pohltit a ani takovou délku vyzářit. Původní Planckův popis takovou situaci neřeší, byť na tehdejší dobu šlo o průlomový přístup, který založil kvantovou mechaniku. Klasická fyzika není schopna vyzařování těles popsat. K tomu bylo třeba přijmout Planckem učiněný předpoklad, že energii lze vyměňovat po kvantech a nikoliv spojitě. Plně se potvrdili výsledky Chrise Regana a jeho kolegů z University of California v Los Angeles, kteří pozorovali anomálie ve spektru uhlíkových nanotrubic o průměru 100 nm.

Popsané pokusy mohou vést k renesanci klasických žárovek se žhaveným vláknem. Jejich hlavním problémem a zdrojem nehospodárnosti je, že maximum jejich záření se nachází v infračervené části spektra, která hřeje, ale nevidíme ji. Vlákno o průměru 500 nm nemůže emitovat infračervené záření, protože jeho vlnová délka je podstatně delší.

Fyzici při velkém hadronovém srážeči v CERNu u Ženevy tvrdí, že se jim podařilo dosáhnout nejvyšší lidmi vyvolanou teplotu srážkou iontů olova za tvorby kvark-gluonového plazmatu. Vytvořili tak plazma o 38% teplejší než předchozí rekord plazmatu o 4 bilionech K v roce 2010. Ještě zbývá převést hodnotu do teplotních jednotek, ale zdá se, že můžeme počítat s teplotou 5,5 bilionů K.

akademon.cz 13.9.2012: Zdá se, že nahoru to jde zatím rychleji než dolů. Při snižování teploty k absolutní nule musíme bojovat o každou miliontinu K.

Jako důkaz toho, že na Marsu byla v dávných dobách před čtyřmi miliardami let voda, se pokládají jíly, nalezené na jeho jižní polokouli v roce 2005. Vznikly v období před 3,7 až 4,1 miliardy let a vznačují se vysokým obsahem železa a hořčíku. Jíly jsou usazeniny vzniklé zvětráváním křemičitanových hornin slabým vodním roztokem kyseliny uhličité. Nicméně na atolu Mururoa ve Francouzské Polynésii se podařilo nalézt jíly, které jsou vulkanického původu. Vznikly sice také krystalizací z vody, jenže šlo o vodu původně obsaženou v magmatu. Při jeho tuhnutí vznikl čedič tvořený drobnými krystalky. V dutinkách mezi nimi se shromažďovala horká voda s velkým množství rozpuštěných anorganických látek, z níž posléze vznikly jíly s vysokým obsahem železa a hořčíku. Podobný proces proběhl nejspíš i na Marsu, takže existence marsovských jílů vůbec neznamená přítomnost vody. Foto JPL/NASA, Univ. of Arizona.

Vzhledem k několika otravám metanolem, ke kterým došlo v posledních dnech, si povězme několik slov o tom, jak to s těmi alkoholy je. Metanol CH₃OH a etanol CH₃CH₂OH jsou chemicky velmi podobné sloučeniny. Vliv metanolu na lidský organismus je podobný jako u etanolu a spočívá především v jeho působení na centrální nervovou soustavu. Velmi jedovatý je až formaldehyd HCHO, které z něj vzniká především v játrech působením enzymu alkoholdehydrogenázy. Z něj působením enzymu aldehyddehydrogenázy vzniká rovněž velmi jedovatá kyselina mravenčí HCOOH. Dosud není objasněn způsob, jakým nejspíš působením kyseliny mravenčí dojde k porušení sítnice, což může vést až k trvalé úplné slepotě. Analogické produkty vznikající pomocí stejných enzymů z etanolu, acetaldehyd CH₃CHO a kyselina octová CH₃COOH, jedovaté nejsou. Zředěná kyselina octová je běžný kuchyňský ocet. Etanol proto slouží jako nejlepší protijed při otravě metanolem. Alkoholdehydrogenáza se lépe váže na molekulu etanolu, takže při jeho nadbytku se metanol dříve vyloučí dechem a močí, než dojde k jeho přeměně na metabolity.

Čistý metanol a etanol při vzájemném porovnání rozliší i vnímavý laik. Zatímco čistý etanol se pít nedá, čistý metanol připomíná vodku. Ve vodou zředěné a ochucené směsi je bez pomoci přístrojů neodliší ani školený chemik. Podle barvy plamene se rozpoznat nedají. Navíc zapálit 40% směs alkoholu a vody, což je běžné složení lihovin, není snadné. Schválně si to zkuste s tuzemským rumem! Uhasíte v něm hořící sirku jak ve vodě.

Při alkoholovém kvašení metanol nevzniká, pouze při některých doprovodných reakcích. Pravidelně doprovází kvašení ovoce s vyšším podílem pektinových látek nebo celulózy, např. jablka, hrušky nebo jakékoli ovocné pecky. Vznikne ho nanejvýš několik setin hlavního produktu, etanolu, což je neškodné množství. Neexistuje způsob, jak by se špatně provedeným kvašením či následným pálením do alkoholických nápojů dostalo významné množství metanolu. Povolená hranice je 12 g na litr.

Marcus Wang 14.9.2012: Vážená redakce, článek o alkoholech mne zaujal a poučil. Fascinuje mě, jak se lze k metanolu dostat, když je tak jedovatý. Napadá mě jen snad, že partička vylízanců někde ukradne cisternu v chemičce, ochutná a rychle prodá ziskuchtivým stánkařům. Vypovídat již zřejmě nebudou... V televizi jsem zahlédl zaručené rady, jak oba alkoholy rozlišit barvou plamene. Provedl jsem ověřovací experiment. 40% lihovinu ve skleničce opravdu sirkou zapálit nelze, zasyčí a zhasne. Úspěšný jsem byl po nalití malého množství do uzávěru od piva. Po krátkém smažení se roztok alkoholu prohřál (na teplotu vzplanutí) a vzňal se krásně modrým plamenem. Testoval jsem tmavý Bacardi rum (originál ?) zakoupený v asijské večerce. Zatím žiju a píšu...

akademon.cz 14.9.2012: Metanol je v chemickém průmyslu velmi rozšířená surovina. Na světě se ho ročně vyrobí přibližně milion tun. Takové množství není možné reálně zabezpečit, aby ani litr neunikl do nepovolaných rukou.

nuclear 23.9.2012: Jedna sovětská stíhačka /Mig-25/ ale také nějaký dopravní Tupolev, létaly na metanol smíchaný s vodou, v poměru 25%m 75% vody. V komorách je teplota 2000´C. Marně jsem se snažil k tomuto najít nějaké podrobnosti, či alespoň názor obsluhujícího personálu.U nás tyto Migy nelétaly, jen ten Tupolev, a jen prý nějaké omezené období v 70´ letech. Metanol prý dokáže "přibalit" trochu víc té vody, než etanol. Našel jsem pak pouze studii o stacionárních katalyzátorech, a některé z nich / nějaké přesně namíchané směsi oxidů kovů/ dovedou prý vyrábět vodík z vody a alkoholu až v poměru asi 1:13. -- Zkusil jsem tedy zhotovit měděný katalyzátor z tenké trubičky, a skutečně se mi podařilo zapálit páry ethanolu s vodou až v poměru 1:4, jenže nemohu přesně vědět, jelikož do komerčního ethanolu z benzínové pumpy se přidává i 15% benzínu, a také ke konci každé dávky se vždy zdálo, že určitá část páry už je jen vodní, a s plamínkem nemá nic společného. Na závěr alespoň posílám odkaz na motory toho Migu.

Miroslav Kroupa 4.3.2014: Následující věta ze článku Jak je to s metanolem a etanolem: "Čistý metanol a etanol při vzájemném porovnání rozliší i vnímavý laik". Zatímco čistý etanol se pít nedá, čistý metanol připomíná vodku nemůže být založená na skutečnosti, kde jste ji prosím získal.

11.3.2014: Informace je založená na vlastní zkušenosti. Jednak je možné je porovnávat čichem, koncentrovaný metanol nedráždí sliznice zdaleka tolik jako koncentrovaný etanol. Nebezpečná dávka methanolu je dosti vysoká, takže malé množství na jazyku Vám neublíží.

Cizinec 9.1.2015: Dobrý den, promiňte zarazila mě jedna věta v textu "Neexistuje způsob, jak by se špatně provedeným kvašením či následným pálením do alkoholických nápojů dostalo významné množství metanolu." Z teto informace vyplývá, že pěstitelské pálenice nebo domácí paliči jsou jak se říká lidově v klidu. Narážím na problém pěstitelské pálenice v Radvanicích, která se potýkala s problémy obsahu nedovolených látek. Pokud si to přeberu hodně laicky a zaměstnanec nebude separovat před-kap jádro a ocas tak i v takové směsi nebude škodlivé množství metanolu(švestkový x meruňkovy kvas). Nešlo tedy pravděpodobně o problém technologicky, pochybení zaměstnance ale o sprostý mix. Děkuji za Váš názor i za Váš článek.

Helena Bubáková 4.3.2020: Ráda bych se zeptala jakože se ethanol rozkládá v organismu rychleji než methanol

5.3.2020: Enzym alkoholdehydrogenáza, který přeměňuje primární alkoholy se skupinou –OH na odpovídající aldehydy –CHO, se lépe váže na ethanol než na methanol. Přeměňuje tedy ethanol na acetaldehyd přednostně, takže ethanolu ubývá rychleji než methanolu.

Rejsek, který nemá stoličky a má podivně utvářené řezáky, je evoluční anomálií mezi více než 2200 druhy hlodavců. Na rozdíl od všech ostatních má rejsek krysí (Paucidentomys vermidax) objevený na Sulawesi (dříve Celebes) v roce 2011 dlouhou tvář a různě upravené zuby, aby se snadněji dostal ke své oblíbené potravě, tedy žížalám s měkkým tělem, které nevyžadují chroupání. O objev nového živočicha se zasloužili Jacob A. Esselstyn (McMaster University, Ontario, Kanada), Anang Setiawan Achmadi (Biologické výzkumné centrum, Cibinong, Indonésie) a Kevin C. Rowe (Museum Victoria, Melbourne, Austrálie). Foto The Royal Society.

Mezinárodnímu týmu fyziků pod vedením Antona Zeilengera z Vídeňské univerzity se podařilo provést kvantovou teleportaci (akademon.cz 5.10.2001, 20.5.2003 a 1.3.2009) na vzdálenost 143 km. Mezi ostrovy La Palma a Tenerife (Kanárské ostrovy) nepřenesli hmotný objekt, ale kvantový stav. Přenos informací pomocí kvantové teleportace se tímto experimentem výrazně přiblížil praktickému využití.

Swati Pattnaik a M. Vikram Reddy z indické Pondicherry University studují možnosti využití žížal pro odstranění jedovatých iontů těžkých kovů, zejména kadmia a železa, z organických městských odpadů. Ty by se po jejich odstranění daly využít jako hnojivo. Běžná přítomnost iontů těžkých kovů tomu brání. Trávicí ústrojí žížal je dobře pohlcuje v komplexu s huminovými kyselinami.

Ing.Zdeněk Petružálek, Enzymix s.r.o. a Ing.Roman Honzík, Výzkumný ústav ekotoxikologie, Chomutov 10.9.2012: Není to tak jednoduché, ionty těžkých kovů jsou jedovaté nejen pro nás, ale i pro žížaly. V prostředí s jejich velkým obsahem žížaly buď uhynou nebo se z něj odstěhují. Cílenou selekcí lze získat kmeny žížal, které jsou schopné přežít i v substrátu s vyšší hladinou kontaminantů. Pokud by byla koncentrace rizikových látek pod hranicí toxicity pro žížaly, mohly by být použity pro snižování jejich obsahu. Bylo by nutné vyřešit následující problémy: Spolu s výměšky žížal, které projdou jejich trávicím traktem, se odstraněné rizikové prvky dostanou zpět do matečného substrátu v dočasně imobilizované formě vázané na huminové kyseliny. Z těch se pak v substrátech mohou při změnách podmínek (pH, redox potenciál, změny teploty) znovu uvolňovat do prostředí. Pokud by byly výměšky žížal ze substrátu odstraňovány, došlo by ke snížení obsahu eliminovaných rizikových prvků (byť vermikompost je sám velice výživný substrát).

akademon.cz 14.2.2013: Těchto vlastností žížalího metabolismu lze využít i při přípravě nanočástic z polovodivého telluridu kademnatého CdTe. V laboratoři prof.M.Greena z King's College London chovali žížaly druhu Lumbricus rubellus po dobu 11 dní v půdě s obsahem chloridu kademnatého CdCl₂ a telluričitanu sodného Na₂TeO₃. V jejich tkáních pak skutečně nalezli nanočástice telluridu kademnatého, které se vyznačují zelenou luminiscencí po excitaci ultrafialovým světlem. Jde o krásný případ bio-nanotechnologií, kdy využíváme organismů k přípravě nanotechnologických materiálů.

Vědecké práce s jediným autorem se stávají vzácnými. V roce 2011 práce z oborů přírodních a společenských věd a umění měly jediného autora v méně než 20 % případů. V přírodních vědách to bylo dokonce méně než 12 % prací. Na druhém konci spektra mělo okolo 600 prací více než 100 autorů a 146 prací dokonce více než 1000 autorů (většinou ve fyzice).

Pracovníci Cornellovy univerzity v Ithace analyzovali střevní bakterie 91 těhotných žen. Během prvních tří měsíců zůstávala bakteriální flóra nezměněná, ale v posledních třech měsících se výrazně změnila a (podle myšího modelu) se začala podobat floře žen s cukrovkou. Když byla mikroflóra z žen v poslední třetině těhotenství přenesena do myší, vedlo to k zvýšení obsahu tuku a k menší citlivosti k insulinu. Zdá se, že savci jsou schopni měnit svoji střevní mikroflóru, aby lépe vyhovovala vyvíjejícímu se plodu.

Výprava Ukrajinské speleologické společnosti za účasti speleologů z devíti zemí provedla další každoroční průzkumu Kruberovy jeskyně. Jde o nejhlubší známou jeskyni světa. Zatím se podařilo dosáhnout hloubky 2.196 m (+- 20 m). Systematický výzkum probíhá od roku 2001. Poprvé ji zkoumal v letech 1909 – 1910 specialista na krasové oblasti a zakladatel tohoto oboru v Rusku Alexandr Kruber, po němž je pojmenována. Též se jí říká Vraní (Voroňa) jeskyně. Nachází se v jihozápadní části Kavkazu, v Abcházii. Do roku 2001 byl největší známý výškový rozdíl 1632 m mezi vstupem a nehlubším bodem znám v jeskynním systému Lamprechtsofen v rakouském Solnohradsku.

Za normálních podmínek přežívají buňky jen tehdy, pokud jsou připevněny k extracelulární matrici (ECM) a jsou v kontaktu se sousedními buňkami. To umožňuje přenos důležitých signálů mezi buňkami. Pokud je toto spojení narušeno, vzniká specifická forma apoptózy zvaná anoikis, podle řeckého výrazu pro bezdomovectví. Studie v Dublinu ukázaly, že rakovinné buňky odolné k anoikis mohou být základním faktorem v metastáze rakoviny, protože rakovinné buňky, které se odtrhly od původního nádoru, mohou přežít a migrovat do jiných částí těla lymfatickým nebo krevním systémem a iniciovat tvorbu nádorů. Ukázalo se, že exprese olfaktomedinu III přispívá k rezistenci buněk k anoikis.

Zajímavý způsob, který brouku mandelince ředkvičkové (Gastrophysa viridula) umožňuje bezpečně kráčet i po mokrém povrchu, odhalili Naoe Hosoda z Národní ústavu pro materiálové nauky v japonské Tsukubě a Stanislav N. Gorb z Christian-Albrechts-Universität zu Kiel. Udržet se na suchém povrchu ji pomáhají tyčinkovité výčnělky zvané seta na jejích chodidlech, což je dosti obecný mechanismus (viz akademon.cz 17.7.2003, 21.4.2004, 4.2.2005 a 28.8.2007). Po dešti mohou být rostliny dlouhou dobu pokryty vrstvou vody, v níž jsou-li konce broučích nohou zcela ponořeny a adheze k povrchu nefunguje. Mandelinka zapojí kapilární síly na rozhraní voda-vzduch, přičemž vzdušné bublinky si nese sebou mezi svými setami. Hosoda s Gorbem se nezastavili u tohoto poznání a vytvořili polymerní strukturu, která na stejné principu pevně drží na mokrých površích. Foto Thomas Bresson, Wikimedia Commons.

Z interakce rentgenového záření s krystalickým materiálem můžeme získat řadu informací o jeho struktuře na atomární úrovni, přesněji řečeno o rozložení elektronů ve zkoumaném vzorku. Rentgenové záření interaguje se všemi elektrony atomu, zatímco z hlediska struktury látek jsou zajímavé pouze tzv. valenční elektrony, ty nejvzdálenější od jádra. Pouze ony se účastní chemických procesů. Zajímavou metodu, jak odlišit příspěvek valenčních elektronů od všech ostatních, vymyslel Thornton Glover se svými kolegy z kalifornské National Accelerator Laboratory. Excitovali valenční elektrony vzorku infračerveným zářením. Část této energie se přenesla na dopadající rentgenové vlny, čímž se změnila jejich vlnová dálka. Je tak možné odlišit rentgenové záření, které interagovalo s valenčními elektrony od toho, jež bylo ve styku s ostatními elektrony atomu. Infračervené záření má příliš malou energii, než aby je mohlo ovlivnit. Jev je velmi slabý, ale při nasazení dostatečně silných zdrojů záření, ho lze pozorovat.

Přesné stanovení struktury může mít velký význam v různých oblastech. Nedávno určení struktury toxinu, který produkují bakterie cholery, může mít velký význam pro přípravu nových léků. Podařilo se to prof. Utě Krengel z norské Osloské univerzity spolu s její PhD studentkou Julií Heggelund pomocí rentgenové difrakce zatím bez pomoci infračerveného záření. Cholera ročně postihne až 5 milionů lidí, přičemž pro sto tisíc z nich jde o onemocnění smrtelné. Její původce, bakterie Vibrio cholerae, produkuje bílkovinný toxin, který se naváže na receptory na povrchu střevní buněk, aby pak pronikl do nitra buňky. Poškození střevních stěn způsobuje těžké průjmy, při kterých dochází k enormní ztrátě vody. K úmrtí dojde kvůli dehydrataci organismu. Přesná znalost struktury toxinu umožní přípravu léků na míru, které zabrání jeho vazbě na receptory na povrchu buněk. Obr Julie Heggelund, časopis Apollon, Univerzita v Oslo

Pavel 3.9.2012: Thornton Glover se svými kolegy tu metodu nevymyslel, "pouze" ji prakticky provedl. Podle IOP http://physicsworld.com/cws/article/news/2012/aug/30/infrared-and-xray-lasers-map-chemical-bonds je tato metoda známá už přes čtyřicet let, jen zatím nebyly dostupné dostatečně výkonné lasery pro její realizaci.

Kombinací elektrolytu z piezoelektrického poly(1,1-difluoroethylenu), katody z oxidu lithno-kobaltitého LiCoO₂ a anody z nanotrubic oxidu titaničitého TiO₂ uspořádaných kolmo k titanovému povrchu vytvořil Zhong Lin Wang se svými kolegy z Georgia Institute of Technology elektrochemický článek, který přímo přeměňuje mechanickou energii na elektřinu. Výkon nového článku je zatím pro praktické užití příliš malý. Opakovaným stlačování při frekvenci 2,3 Hz po dobu 4 minut se podařilo dosáhnout napětí 60 mV a proudu 1 mA.