Poněkud zaskočeni, byli ošetřovatelé žraloků v detroitském akváriu Bell Isle, když samice, kterou chovali šest let samotnou v nádrži porodila tři mláďata. Žralok druhu Chiloscyllium plagiosum patří mezi živorodé paryby, a tak narození živých mláďat není ničím neobvyklým. Pracovníky detroitského akvária překvapilo, že se mláďata narodila bez toho, že by byla samice oplodněna samcem. Nebo to alespoň tvrdili novinářům, kteří se do akvária sjeli, aby mohli napsat o "neposkvrněném početí" ze světa zvířat. Možná ale jen pracovníci akvária využili situace k propagaci svého zařízení. Jak na tiskové konferenci správně uvedl kurátor akvárií Doug Sweet, "u ryb se to občas stává". Vývoj jedince z neoplozeného vajíčka je v živočišné říši skutečně celkem běžný. Odborně se mu říká partenogeneze a čeština má pro něj hezký ale jen málo používaný název pannobřezost. Nejznámějším příkladem partenogeneze je zřejmě vývoj včelích trubců z neoplozených vajíček včelí matky. Za určitých okolností se mohou i u včel líhnout z neoplozených vajíček plně plodné samice. To se děje u poddruhu včely medonosné označovaného jako "kapská včela". U obratlovců se setkáváme s partenogenezí také relativně tčasto. S výjimkou savců ji můžeme pozorovat u všech tříd - tedy u ryb, obojživelníků, plazů a velmi vzácně i u ptáků. Například některé populace cejna se množí právě tímto způsobem. U ptáků je známé vylíhnutí partenogenetických krůt v experimentálních podmínkách. Partenogenezí se u obratlovců rodí samičky, protože neoplozené vajíčko nedostává geny určující samčí pohlaví. Zajímavá je situace s partenogenezí u savců. Savčí vajíčko může zahájit vývoj v embryo bez oplození. Jeho vývoj je ale neúplný. Velmi dobře se vyvíjejí plodové obaly, ale nedokonalý je vývoj vlastního plodu. Je to důsledek tzv. imprintingu genů, kterým se savci liší od ostatních obratlovců. Odhaduje se, že asi 200 až 400 savčích genů je děděno v různé formě v závislosti na tom, jestli je předává potomkovi otec nebo matka. Potomek získává od jednoho z rodičů gen v aktivní formě a od druhého tentýž gen ve formě inaktivní (gen je nefunkční). Právě tato konfigurace imprintovaných genů (jakési + a -) je pro zdravý vývoj savčího zárodku nezbytná. Partenogenetické zárodky získávají jen mateřské geny a tak jim chybí geny, které jim měl dodat v aktivní formě otec. To je pro embryo smrtící vklad do života. Experimentálně lze navodit podmínky, za kterých se partenogenetický savčí zárodek vyvíjí až do dvou třetin březosti (u laboratorních myší), ale "dotáhnout" vývoj do zdárného porodu se zatím nikomu nepodařilo.Teorií o účelu imprintingu genů je celá řada. Jedna z nich vysvětluje tento fenomén jako pojistku savců proti spontánnímu partenogenetickému vývoji zárodku v těle matky.

Za určitých okolností se ale s partenogenezí můžeme u savců včetně člověka přeci jen střetnout. V těle matky se může začít vyvíjet partenogenetický zárodek vzniklý z neoplozeného vajíčka. Obvykle tento zárodek záhy uhyne a vstřebá se. V rozporu s tím, co tvrdí v Novém zákoně bible, takový jedinec nikdy nepřijde na svět. Výjimku tvoří situace, kdy v těle matky ovulovala dvě vajíčka. Jedno se začne vyvíjet partenogeneticky a druhé se vyvíjí po normálním oplození. Tyto zárodky mohou ve vzácných případech splynout a vytvořit jediné embryo. Z něj se narodí na první pohled zcela normální dítě. V jeho těla ale najdeme na různých místech populace buněk odvozené od dvou zárodků - "normálního" a partenogenetického. S podporou buněk vybavených geny se správným imprintingem mohou partenogenetické buňky v organismu přežít. Skotský genetik David Bonthron popsal případ chlapce, jehož tělo obsahovalo partenogenetické buňky a který zřejmě vznikl ještě jiným způsobem. V těle jeho matky se začalo nejprve vyvíjet neoplozené vajíčko jako partenogenetický zárodek. Ve chvíli, kdy se rozdělilo na dvě buňky, se k němu dostaly spermie a jedna z nich pronikla do jedné ze dvou buněk zárodku. Jedna polovina embrya (jedna jeho buňka) tedy vše napravila a chovala se jako zárodek vzniklý oplozením. Druhá buňka zárodku zůstala neoplozena a vyvíjela se dál partenogeneticky. Výzkumu umělého navození partenogenetického vývoje u savčích vajíček je věnována velká pozornost, protože poznatky z této oblasti nacházejí přímé uplatnění při klonování. Při něm je do vajíčka zbaveného vlastní jaderné informace vpraveno jádro somatické buňka a zároveň musí dojít k zahájení vývoje. Při oplození zajišťuje start vývoje spermie. Ta musí být při klonování zastoupena nějakým umělým stimulem. Vývoj klonu začíná bez přispění spermie - tedy za podmínek velmi blízkých partenogenezi. Můžeme předpokládat, že část problémů spojených s klonováním padá na vrub nekvalitního "startovního výstřelu", který vývoj klonu zahájí. Poznatky o partenogenezi mohou úspěšnost klonování dramaticky zvýšit.

Skupina amerických vědců z Children´s Hospital v Bostonu oznámila, že úspěšně implantovala tkáně získané terapeutickým klonováním do pokusných krav. Vědci využili embryonické kmenové buňky z vajíček a kožních buněk zvířecích dárců pro kultivaci srdeční, svalové a ledvinové tkáně, kterou potom transplantovali do stejných zvířat, ze kterých byly původní buňky odebrány. Podle tvrzení vědců výsledky předčily veškerá očekávání, neboť nebyla pozorována žádná imunitní reakce. Je možno je označit za první vědecký důkaz faktu, že klonované tkáně je možno implantovat zpět do (zvířecího) dárce, aniž by došlo k narušení jeho imunitního systému.

Řada vědců považuje publikované výsledky za průlom v technice orgánové transplantace. Nepochyběn však přilijí oleje do ohně debat o transplantačních praktikách, do kterých se intenzívně zapojuje i Bílý dům, řada amerických zákonodárců i církve.

K "malé atomové bombě" přirovnal americký antropolog David Lieberman objev tvora, který žil před 6 až 7 miliony roku na území dnešního Čadu. Právě místo objevu dalo tomuto zástupci časných hominidů vědecké jméno Sahelanthropus tchadensis. Objev hominida mimo Jižní Afriku a oblasti na východ od Rift Valley není obvyklý, ale už v roce 1995 byly v čadské lokalitě Koro Toro objeveny fosílie australopiteka popsaného pod vědeckým názvem Australopithecus bahrelghazali, které ukázaly, že po živočišných předcích člověka se vyplatí pátrat i v paleoantropologicky netradičních oblastech Afriky. Francouzský paleoantropolog Michel Brunet z Université de Poitiers objevil v čadské lokalitě Toros-Menalla v poušti Djurab lebku a zlomek dolní čelisti se zuby, jež patřily tvorovi pozoruhodné tělesné stavby. Mozkovnu měl velmi malou, ale obličejová část lebky připomíná podle britského paleoantropologa Chrise Stringera australopiteky žijící před 1,7 milionů roků. Také mohutné nadočnicové oblouky připomínají podstatně mladší hominidy. Vědci považují nález sahelantropa za důkaz velmi spletitých evolučních počátků hominidů. Znaky typické pro tuto vývojovou skupinu se zřejmě objevovaly opakovaně a nezávisle na sobě u mnoha tvorů. Chris Stringer předpokládá, že Sahelanthropus tchadensis byl jen jedním z mnoha druhů hominidů, kteří před 6 až 7 miliony let mohli svou druhovou pestrostíi směle konkurovat dnešním opicím. Zdaleka ne všechny tyto tvory můžeme počítat mezi přímé živočišné předky člověka. Vývoj mnoha z nich skončil v evoluční "slepé uličce". Sám Michel Brunet právě z těchto důvodů netrvá na tom, že Sahelanthropus tchadensis je přímým předchůdcem člověka a odmítá, aby novináři vydávali jeho nález za objev tzv. chybějícího článku. Na obrázku vidíme nalezenou lebku Sahelanthropus tchadensis, copyright M.P.F.T. (Mission Paléoanthropologique Franco-Tchadienne).

Podle Doc.Zbyňka Ročka z přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy jde bezesporu o významný objev, jako ostatně o jakýkoliv nový nález hominida nebo jejich předka z Afriky. V tomto případě lze přínos spatřovat v tom, že se jedná o dokumentaci období, ze kterého zatím paleontologické nálezy chyběly, a také to, že je zachována většina obličejové části spolu s celou klenbou lebeční; jsou to dvě části lebky, které prodělávaly v procesu hominizace nejvýraznější změny.

Administrativa presidenta Bushe zvažuje založení - možná ve spolupráci s velkými korporacemi - technologického fondu, který by byl zaměřen na financování rozvoje v těch oblastech, které jsou kritické pro další spolehlivé fungování Internetu, ale které dosud stály mimo centrum zájmu jak vlády, tak i podnikatelských kruhů. Návrh národního programu kybernetické bezpečnosti USA uvádí vývoj velmi bezpečných operačních počítačových systémů jako jeden ze směrů, které by bylo možno financovat z tohoto fondu.

Kromě toho americká vláda zvažuje uložit obchodním subjektům, universitám, vládním agenturám i jednotlivcům povinnost zabezpečit ochranu svého vlastního "kybernetického podprostoru". Ani tím se však její záměry v oblasti posílení kybernetické bezpečnosti nevyčerpávají. Mezi dalšími uvažovanými opatřeními se uvádějí : vylepšení bezpečnosti technologií pro bezdrátové datové přenosy a zákaz jejich využívání pro některé vládní agentury, vylepšení bezpečnosti počítačových systémů, které řídí síťová odvětví jako vodárenství nebo rozvod elektrické energie, vypracování typových reakcí na kybernetický útok za situace, kdy není jasné zda pochází od nepřátelské vlády nebo od teenagerovského hackera, či vytvoření průmyslového testovacího centra zajišťujícího, že zavádění nových verzí software neohrozí splnění požadavků bezpečnosti. Zvažuje se dokonce i vytvoření zvláštní vládní sítě, která by zajišťovala základní komunikaci v případě výpadku celého Internetu.

Pracovníkům Pennsylvania State University se podařilo připravit nový organický kompozitní materiál, který mění svůj tvar vlivem elektrického napětí. Piezoelektrické látky známe sice již dlouhou dobu, avšak novému materiálu stačí mnohem menší napětí, aby fungoval. Do kopolymerní matrice z polytrifluoroethylenu vpravili částečky z organického polovodiče, ftalocyanátu měďnatého. Nový materiál může změnit svou velikost až o 10%. Jeho možnosti využití jsou skutečně rozsáhlé, od umělých svalů až po mikromechanická zařízení (např.pumpy).

akademon.cz 4.12.2011: Vědecký tým z University of Wisconsin-Madison vedený Chang-Beom Eomem připravil nový keramický piezoelektrický materiál, který vykazuje lepší vlastnosti než dosud nejhojněji používaný titaničitan-zirkoničitan olovnatý Pb[Zr_xTi_1-x]O₃. Nový materiál je směsí titaničitanu olovnatého PbTiO₃ a niobičnanu olovnato hořečnatého PbMg(Nb₂O₆)₂.

Laické veřejnosti i médiím často uniká, že Izrael má svůj vlastní kosmický výzkum. Jeho prvním milníkem je rok 1988, kdy byl vypuštěn první izraelský satelit OFEQ pomocí rakety Shavit. Válka proti Palestincům a nedávná ekonomická krize přiměly izraelskou vládu k drastickým škrtům v rozpočtu, které se nevyhnuly ani kosmickému programu. Původní - velmi skromný - rozpočet 50 mil. USD na rok byl ještě dále zkrácen. Přesto dokáže ISA (Izrael Space Agency) efektivním vynakládáním svých velmi omezených finančních prostředků dosáhnout pozoruhodných výsledků. ISA dociluje vysoké efektivity zejména soustředěním na velmi specializované perspektivní projekty a dobře organizovanými spoluprácemi jak s vlastním průmyslovým sektorem, tak v mezinárodní oblasti. Již v tomto září by se měl plukovník Ilan Ramon zúčastnit mise space shuttle Columbia. V jejím průběhu bude - kromě jiného - pozorovat písečné bouře na Blízkém Východě kamerou speciálně vyvinutou k tomuto účelu. Jiné projekty probíhají ve spolupráci s Německem, Francií, Ukrajinou a Ruskem. Zaměřují se zejména naaplikace systému GPS na studie posunů tektonických plátů v oblastech častých zemětřesení, miniaturizaci satelitů s cílem lépe využít nosností nosných raket, studium jak satelity snášejí ve vesmíru působení radiace, vakua, magnetických bouří a skokových změn teplot, vývoj teleskopů pro zapojení do sítě budované USA a Velkou Británií s cílem odhalovat asteroidy potenciálně ohrožující zemský povrch a dálkovou detekci se zaměřením na zemědělství, lesnictví a rybolov. Generál Aby Har-Even, ředitel ISA, komentuje : "Snažíme se udělat mnoho věcí za málo peněz. Sám jsem někdy překvapen kolik se nám toho podaří."

Ve snaze zvýšit národní kybernetickou bezpečnost USA zorganizovalo neziskové Centrum pro Internetovou Bezpečnost (Center for Internet Security) široký konsenzus mezi řadou vládních organizací a obchodními kruhy v otázce standardů internetové bezpečnosti. Standardy vycházejí z nejrozšířenější platformy Windows 2000 opírají se o softwarový skóringový systém zajišťující, aby specifické bezpečnostní prvky byly správně implementovány. Mezi vládní agentury účastnící se projektu patří Pentagon, NSA a NIST; participující obchodní korporace zahrnují společnosti Allstate, First Union, Visa and Pacific a Gas and Electric.

Antiradar, zařízení upozorňující řidiče na přítomnost signálu policejního radaru pro měření rychlosti, asi zná každý motorista a mnoho jich jej používá, přestože v řadě zemí je jeho užití zakázáno. Společnost Rocky Mountain Radar nabízí ještě pokročilejší zařízení za necelých 150 USD, tedy na americké poměry nijak levně. Jejich Phazer II (tříletá záruka) smísí dopadající policejní signál s dalšími frekvencemi a vyšle jej zpět, takže automobil se stane pro některé typy policejních radarů neviditelný a jiné naměření jen zmatené výsledky.

Streptomyces coelicolor a její příbuzné patří do rodiny bakterií, u kterých byla objevena většina nyní známých antibiotik. Genom obsahuje 7825 genů, což je zhruba dvojnásobný počet než u Mycobacterium tuberculosis, které pochází ze stejné rodiny. Kromě genů energetického metabolismu (tzv. primární metabolismus) má bakterie neobvykle mnoho regulačních genů: neustálé "přepínání" mezi různými geny umožňuje bakterii přežít i velmi nepříznivé podmínky. Za nejdůležitější je však považován nález clusterů genů tzv. sekundárního metabilismu, kam patří tvorba látek ovlivňující především okolí bakterie. Mnoho z těchto produktů je v současné době používáno jako antibiotika a cytostatika. Kombinací těchto genů je možné vytvořit nové látky (ostatně, bakterie při jejich vytváření také nedělá nic jiného). Pomocí genetického inženýrství tak mohou na svět přijít nová antibiotika i jiné léky. Vytvoření nových antibiotik by bylo vítěztvím v tomto kole boje s infekcemi, které možná prohrajeme díky vzniku rezistence na podávaná antibiotika. Bakterie nám tak mohou pomoci v souboji s členy jejich vlastního druhu.

Pyramida egyptského panovníka Chufua, známého i pod řeckým označením Cheops, je největší staroegyptskou pyramidou a zcela určitě patřila k největším stavbám starověku. Dnes jí sice chybí původní špička, takže už není vysoká 147 metrů, ale o deset metrů méně, a její vnější stěny už ztratily téměř celé původní obložení, ale i tak působí majestátním dojmem. Působí tak ohromujícím dojmem, že její původní vlastní význam, totiž sloužit jako schránka pro tělo zemřelého panovníka (pomíjím náboženské konotace, které s ní nepochybně byly spojeny) se mnoha lidem už odedávna zdá příliš obyčejný a tedy nedůvěryhodný. Navíc byla vyloupena už ve starověku, zřejmě opakovaně, takže už arabský chalífa al-Ma'mún, syn Hárúna ar-Rašída známého z pohádek Tisíce a jedné noci, byl velmi zklamán. V jeho době se totiž tato pyramida považovala za pokladnici faraonů, a protože původní vstup byl tehdy zakryt, nechal do ní chalífa vyhloubit tunel, kterým se do pyramidy vstupuje ještě dnes. Uvnitř ovšem zřejmě nenašel nic, možná ani víko původního králova sarkofágu. To vše vedlo a vede často k domněnkám, že tato pyramida (je zajímavé, že o jiných pyramidách se obvykle takto nemluví), musela mít ještě jiný, podstatně důležitější význam jako kamenný záznam veškeré moudrosti lidstva, jako startovací rampa kosmických lodí mezihvězdných návštěvníků, a podobně. Vlastně není tak úplně pravda, že se v pyramidě nic nenašlo. V depozitářích Britského muzea v Londýně před několika lety objevili, zřejmě spíše náhodou, dva předměty, které údajně byly nalezeny v této pyramidě: kamennou kuličku o průměru několika centimetrů a malý záhadný úlomek, snad zbytek nějakého nástroje. Podle záznamů pocházejí tyto předměty z nitra Chufuovy pyramidy a byly do Londýně přivezeny v druhé polovině 19. století. Naprostá většina úvah o jiném, tajemném významu pyramidy se týká jejího nitra, které je ve srovnání s obdobnými stavbami skutečně velmi rozsáhlé a složitě postavené. Běžně přijímané vysvětlení, že k tomu vedly opakované změny plánu v průběhu stavby, se mnoha lidem zdá být příliš obyčejné. Spolu s pověstmi o pokladech dávných faraonů, které nepochybně vycházejí z reálné zkušenosti dávných lupičů, to vede ke stále novým a novým snahám nalézt uvnitř této pyramidy ještě další, dosud neznámé prostory, kde by se takové poklady mohly ukrývat. Velkou pozornost v této souvislosti vzbuzují úzké kanály, které vedou šikmo vzhůru ze severní a jižní stěny hned dvou komor - tzv. královské, která zřejmě byla skutečným místem uložení panovníkova pohřbu, a tzv. královniny, která zřejmě představuje pohřební komoru sice vcelku dokončenou, ale v důsledku změny plánu nikdy nepoužitou. O významu těchto poměrně úzkých kanálů (20x20 cm) se vedou dlouhé diskuse, které lze shrnout do dvou základních typů vysvětlení. Podle jednoho názoru měly náboženský význam a sloužily jako cesta, kterou duch zemřelého panovníka vstupoval na oblohu, podle druhého sloužily k odvětrání pohřební komory v průběhu stavby, eventuálně i později (stačí si vzpomenout na problémy, které v katakombách s novodobými mumiemi u nás, např. v Brně, Klatovech, a jinde, způsobilo uzavření větracích otvorů ve stěnách). Kanály z tzv. královy pohřební komory vedou až k dnešní vnější stěně pyramidy, na rozdíl od kanálů vycházejících z níže ležící, tzv. královniny komory. Před devíti lety vzbudil velkou pozornost pokus německých kolegů, ing. Gantenbrinka a prof. Stadelmanna, tehdy ředitele káhirské pobočky Německého archeologického ústavu, prozkoumat tento kanál pomocí malého robota opatřeného kamerou. Přístroj se tehdy ve vzdálenosti více než 60 metrů zastavil před kamenným blokem s dvojicí pravděpodobně měděných táhel. Už tehdy se spekulovalo o tom, zda za touto překážkou, kterou média a nadšenci všeho druhu označili za dveře, se neskrývá tajemná třináctá komnata.

Před několika dny se toto tajemství pokusil odhalit Dr. Zahi Hawáss, současný generální tajemník Nejvyšší rady pro památky EAR a předtím dlouholetý ředitel Pyramidové zóny v rámci této organizace. Podporu mu přitom poskytla National Geographic Society, jejímž místním spolupracovníkem Dr. Hawáss je. K výzkumu byl použit malý robot, obdoba přístrojů, které se používaly ke zkoumání sutin World Trade Centra v New Yorku. Tento přístroj byl vybaven nástrojem pro vyvrtání otvoru a malou kamerou, která měla za tuto dosud tajemnou přepážku nahlédnout. To, že se tak stalo v přímém přenosu, který podle neoficiálních údajů přejímaly televizní stanice 141 států, je dokladem obrovského, a také pro nás velmi potěšitelného zájmu o starý Egypt, ale i svědectvím o obdivuhodných manažerských schopnostech našeho egyptského kolegy a technické zručnosti těch, kteří tento unikátní přenos uskutečnili. Ve srovnání s očekáváními se výsledek této akce zdá být spíše zanedbatelný. Ukázalo se, že za poměrně tenkým blokem kanál pokračuje dál, ale je uzavřen další kamennou přepážkou. Celá záležitost se tedy může opakovat znovu, a možná i vícekrát, pokud je takových přepážek více než dvě. Stojí možná za zmínku, že přehnaná očekávání neměl zřejmě ani Dr. Hawáss, který do přímého přenosu zařadil i otevírání neporušeného kamenného sarkofágu, který byl nedávno odkryt při výzkumu pohřebiště dělníků pracujících před více než 4 500 lety na stavbě gízských pyramid. Reakce odborné veřejnosti před tímto výzkumem i nyní byly ostatně rovněž velmi opatrné, i když se asi nedá až tak úplně mluvit o tom, že by měl nulovou vědeckou hodnotu (slovy některých německých kolegů). Poznat ve výzkumu, že určitá cesta vede do slepé uličky, není často jednoduché, a v tomto případě se navíc o slepé uličce nedá mluvit do té doby, dokud nebudeme znát celý průběh tohoto kanálu. Touha po poznání tajemna tedy v tomto případě byla naplněna jen zčásti. Už v prvních reakcích těch, kteří se na této fází výzkumu podíleli, se ale mluvilo o možnosti tento experiment zopakovat. Uvidíme, zda se to povede, nebo zda zklamání z dosažených výsledků převáží. I pro naše bádání o starém Egyptě je ovšem důležitá pozornost a zájem široké veřejnosti, který tato akce opět posílila.

Obchodní řetězec Wal-Mart začal na WWW stránkách své prodejní sítě on-line nabízet levné počítače (v ceně od 300 do 600 USD) vybavené - místo tradičních Windows - operačním systémem LindowsOS, využívajícím programovacího jazyka Linux. Tento systém umožňuje číst, tisknout a kopírovat datové soubory vytvořené v aplikacích MS Word, MS Power Point a MS Excel, avšak neumožňuje tyto programy spouštět. Místo nich LindowsOS podporuje alternativní programy jako je např. volně nabízená sada Open Office. Mluvčí Wal Mart sdělil, že tímto krokem společnost vychází vstříc zákazníkům žádajícím počítače vybavené systémem Linux, zatím však prý neplánuje nabízet tyto počítače ve svých obchodních domech.

Geomorfolog Ted Bryant z University of Wollongong v Novém Jižním Walesu vykonal s kolegy inventuru útoků drtivých vln cunami na australském pobřeží. Jeho katalog zahrnuje na jedenáct příchodů cunami. Jejich stopy nalezli australští vědci například v blocích hornin vyzvednutých do výše sta metrů nebo v lasturách vržených do vnitrozemí až na vzdálenost 35 km. Dr.Ryant nyní informoval o tomto výzkumu na londýnské konferenci o přírodních katastrofách.Viníka cunami vidí v pádech asteroidů do oceánu. Někteří přítomní vědci namítali, že by to mohly být následky obyčejných velkých bouří anebo vln vyvolaných podmořskými zemětřeseními. Dr.Bryant si však stojí na svém vzhledem k tomu, tektonické desky kolem Austrálie jsou poměrně klidné. Cunami tak obřích rozměrů mohla být vyvolat například šestikilometrová planetka, která se vřítila dopřestřed Tichého oceánu nebo menší vesmírný host, který dopadl do moře blíže Austrálii. Dvě největší cunami se měly odehrát okolo roku 4000 před Kristem a v 16.století našeho letopočtu. Stopy nejmladšího cunami dr.Bryant ztotožnil s pádem meteoru zachyceném v maorské legendě o "Ohni z Tamaatea", který měl zabít mnoho lidí. Cunami měly útočit na australské pobřeží v intervalu 1000 - 1100 let. A protože poslední "útok" z vesmíru se měl odehrát před 500 lety, jsme už opět v očekávání?

Experti z Jet Propulsion Laboratory v kalifornské Pasadeně vyvinuli mnohem kompaktnější palivový článek, než máme doposud k dispozici. Palivový článek je zařízení, které elektrochemickou oxidací (jakési řízené spalování) např. vodíku vyrábí elektrický proud. Sestává z několika částí, např. palivová nádrž, čerpadlo pro dodávání paliva, atp., což určitě nevadí třeba v automobilech. Ostatně vývoj palivových článků pro jejich pohon nyní probíhá rychlým tempem a výsledky jsou slibné.

V Pasadeně integrovali celý palivový článek spalující methanol do ploché krabičky, takže ho bude možné použít k napájení menších zařízení, např.notebooků, mobilních telefonů nebo videokamer. Je možné, že v budoucnu místo hledání zásuvky či nákupu baterií jen dolijeme palivo z čutory.

V poslední době minulo naši Zemi několik planetek, dvě poslední ve vzdálenosti 1.2 krát a 3 větší než je vzdálenost Měsíce od Země. Jako nebezpečné planetky (PHA, Potential Hazardous Asteroids -- potenciální nebezpečné planetky) se nazývají tělesa, která se přibližují k Zemi na vzdálenost menší než 0,05 AU; projdou kolem ní tedy blíže než 7,5 mil. km a představují možné nebezpečí srážky. Zatím se stále objevují nové planetky, které by v budoucnu mohly ohrozit naši Zemi. Nedávná měření infračervené družice ISO (Infrared Space Observatory) ukazují, že v pásu planetek (který je mezi drahami Marsu a Jupitera) je asi dva miliony planetek větších než 1 kilometr. Pokud zůstanou v pásu, nepředstavují pro život na Zemi žádné nebezpečí. Avšak některé mohou být (působením Jupitera nebo srážkou s jinou planetkou) vrženy blíže ke Slunci a ohrožovat Zemi. Nejznámější katastrofou, která způsobila před 65 miliony roky zánik mnoha rostlinných i živočišných druhů, je Chicxulub (čti čikchulub). Název je podle místa dopadu v Mexickém zálivu, kam planetka dopadla.

Pozn. red. - 18.8.2002 minul Zemi asteroid o průměru 800 m ve vzdálenosti 530 tisíc kilometrů, údajně viditelný i malým dalekohledem. Rovněž prospektorům ropy se v Severním moři podařilo nalézt další dobře zachovalý impaktní kráter o průměru asi 18 km, který vznikl před 60 až 65 miliony let. Překrývá ho vrstva skoro 300 m sedimentů, které ho ochránily před erozí. Na suché zemi by byl sotva znatelný.

Sjednocování států do Evropské unie znamená důležitý pokrok v historii našeho kontinentu. Vede také k nebývalému rozvoji vědy, včetně výzkumu vesmíru. Centrální instituce poskytují pozorovací a pracovní možnosti vědcům nejen z členských států EU, ale i pracovníkům z jiných zemí. Pracují v nich i astronomové z českých ústavů.

Úplný text najdete zde.

Snad celé tucty laboratoří na světě se pokouší vyvinout skutečně použitelný kvantový počítač. Experti však zároveň upozorňují, že pokud by se tento počítač skutečně podařilo vyvinout, uvrhlo by to patrně do chaosu veškeré dosud používané informační systémy, neboť všechny kódovací systémy využívané bankami, internetovými obchodníky a vládními agenturami by se rázem staly zastaralými. Problém spočívá v tom, že všechny kódovací systémy považované v současné době za spolehlivé jsou konstruovány tak, že nejsou sice nerozluštitelné, ale jsou - i při použití počítače k dešifrování - rozluštitelné za dobu, která exponenciálně narůstá s délkou numerického klíče. To efektivně znemožňuje jejich prolomení v reálném čase. Kdyby se kvantové počítače staly realitou, znamenalo by to neuvěřitelné zrychlení výpočtů - a v důsledku toho by bylo možno usilovat o prolomení stávajících kódovacích systémů i v reálném čase. Profesor Issac Chuang z MIT tento vývoj komentuje : "Možnost takto masivních propočtů by vyžadovala zásadní změny v kryptografických systémech".

Tajné služby a vojáci však nic neponechávají náhodě. Již v současné době se proto začínají vyvíjet na některých jimi financovaných pracovištích systémy tzv. kvantového kódování. A společnost MagiQ Technologies již dokonce vyvíjí takový systém i pro komerční využití. Andy Harmond, tiskový mluvčí této společnosti prohlašuje : "Slabiny klasického kódovaní jsou tak zjevné a pokrok ve vývoji kvantových počítačů tak rychlý, že kvantová kryptografie bude běžným zabezpečovacím nástrojem dříve než si pomyslíte." A dodává " "Společnost MagiQ Technologies uvede na trh první komerčně využitelný produkt v roce 2003.

Mack Breazeale se svým týmem z University of Mississippi pozorovali zajímavý, dosud neznámý jev: niobičnan lithný si pamatuje zvuky. Destička z tohoto materiálu absorbovala zvukový puls a opět jej vyslala se 70 milisekundovou prodlevou. K převratu v reprodukční technice zřejmě nedojde, avšak nového jevu snad bude možné využít při diagnostice materiálů. Jeho podstata není dosud jasná, snad souvisí s feroelektrickými vlastnostmi niobičnanu lithného.

Britská telekomunikační firma Inmarsat spustila novou službu nazývanou Swift64, která umožňuje satelitní bezdrátový přístup k Internetu nebo příjem televice cestujícím za letu na běžných leteckých linkách. Nabízená přenosová rychlost je 64 kB/s, což odpovídá rychlosti pozemího DSL připojení. Inmarsat chce pro toto spojení využít antény, které má již instalovány na 4000 dopravních a soukromých leradlech, ktera využívají jeho služeb pro letovou komunikaci.

Velkou konkurencí Inmarsatu je však Boeing, který ve spolupráci s Tenzing Communications (Seattle, USA) nabízí vlastí Internetové připojení s názvem "Connection by Boeing". Antény pro toto spojení bude dodávat Mitsubishi Corp. Ke spolupráci na tomto projektu se připojily i British Airways a Lufthansa, naproti tomu American Airlines, Delta Airlines a United Airlines se po 11. září rozhodly od účasti v projektu zatím odstoupit.

Inženýři Encore Software společně s profesory Indického vědeckého institutu v Bangalore vyvinuli nový příruční (hand-held) počítač nazývaný "Simputer". Jeho název má symbolizovat jeho jednoduchost, láci (prodává se za 214 - 469 USD) a možnost vícejazyčného přístupu.

Simputer je osazen procesorem StrongARM a napájen dvěmi AA bateriemi, využívá operační systém Linux a má RAM 32 nebo 64 MB. Jako aplikace jsou na něm instalovány např. hlasová pošta a převodník z textu do mluvené řeči, umožňuje samozřejmě i připojení k Internetu. Jeho marketing a distribuci bude zajišťovat několik indických technologických firem.

Kuiperův pás (nazývaný též Edgeworthův--Kuiperův p.) je disk ledových těles lemující planetární soustavu. Nazývají se transneptunická tělesa nebo též kuiperoidy - angl. kuiperoids. Tvoří pokračování planetární soustavy za dráhou Neptuna (tedy 30 krát dále od Slunce než Zeně) až do vzdálenosti přibližně 100 krát větší. Z pásu pocházejí krátkoperiodické komety. Na vnější periferii přechází plochý pás v kulový Oortův oblak komet, který obklopuje planetární soustavu ze všech stran. Do vzdálenosti stotisíckrát větší než je vzdálena Země od Slunce. Dosud bylo objeveno přes pět set kuiperoidů a celkový počet velkých těles se odhaduje na 35 000. Nejznámějším je Pluto s měsícem Charonem. Tedy dvojitý objekt. Dvojitých kuiperoidů už bylo objeveno šest a objevují se nové.

Pás byl nazván po G. Kruiperovi, třebaže názor, že zásobárnou krátkoperiodických komet je plochý prostor podél ekliptiky za planetární soustavou, o čemž svědčí malý sklon jejich dráhy (v protikladu k dlouhoperiodickým kometám z Oortova oblaku komet, které přicházejí ze všech směrů), vyslovil už o dva roky dříve irský vědec Kenneth Essex Edgeworth. Podle výpočtů je působením Neptuna občas některá kometa z vnitřní oblasti Kuiperova pásu. vtažena sluneční gravitací dovnitř planetární soustavy. Když prochází v blízkosti Slunce, pozorujeme ji jako krátkoperiodickou kometu. Tak se označují komety s oběžnou dobou kratší než dvě století - např. Halleyova kometa. Komety dlouhoperiodické - jejichž perioda oběhu je delší než dvě století - pocházejí z Oortova oblaku komet). Při jednom průchodu v blízkosti Slunce ztrácí zhruba desetitisícinu svého materiálu, takže svoje zásoby ledů a prachu vyčerpá zhruba po desetitisících až statisících rocích (podle toho, jak často a jak blízko se ke Slunci vrací). Zbude po ní skalnaté jadérko (např.planetka Phaethon) nebo jen rozptýlený proud prachových částic (proud meteoroidů), který dá vznik meteorickému roji (jakým jsou např srpnové Perseidy - lidově zvané "Slzičky svatého Vavřince"). Přitom všechny komety představují původní materiál z něhož vznikala celá sluneční soustava a jsou tedy více nez 4,5 miliard. let staré. Slunce při svém vzniku "vymetlo" z okolní mlhoviny vodík, helium, vodní páru ze svého okolí. Proto obsahují obří planety mnoho vodíku a helia a jejich měsíce, jakož i vzdálenější transneptunická tělesa (=kuiperoidy) jsou z velké části z ledů (převážně ledu vodního). Při vzniku sluneční soustavy před 4,5 miliardou let ledová tělesa v okrajových oblastech mateřské mlhoviny byla příliš daleko od sebe, aby z nich mohla vzniknout velká tělesa planetárních rozměrů. Ta mohla vzniknout jen v hustších oblastech blíž ke Slunci, tj. v prostorách, kde je dnes planetární soustava.

Dvojčata narozená v Brazílii vedla k odhalení genu, který může hrát roli ve vzniku vrozených vad rozštěpu rtu a patra. Lékař si povšiml u dvojčat nezvyklé věci. Jedno dítě bylo postiženo formou rozštěpu rtu a patra nazvanou Van der Woudův syndrom, druhé nikoli. A přitom šlo skutečně o jednovaječná dvojčata, další genové testy to potvrdily. Závěr tedy zní: k mutaci genu odpovědného za tuto formu Van der Woudova syndromu muselo dojít až poté, co se vajíčko začalo dělit. To znamená, že mohou být tedy identická dvojčata a mít přitom jeden gen zmutován, konstatuje Jeff Murray z University of Iowa v Iowa City, kde po tomto genu pátrají už 16 let. Zjištění z Brazílie mohlo jeho týmu výzkumy velice urychlit, což se skutečně stalo. Američtí vědci našli mutaci odpovědného genu, který kóduje protein označovaný IRF6 (=Interferon regulatory factor 6). Ve světě je rozštěpem rtu a patra postihováno jedno dítě ze sedmi set. Protože jde o vrozenou vadu, která zatěžuje postižené značně vzhledově i funkčně (například vadami řeči), nález příslušného genu může významně přispět genetickému poradenství.

Nakamichi Yamasaki z Tokushima Industrial Technology Center vyvinul technologii výroby uhlovodíků z oxidu uhličitého. Methan, ethan, propan a butan připravuje tak, že autoklávem za tlaku 100 atmosfér a teploty 300 stupňů Celsia probublává oxid uhličitý kyselinou chlorovodíkovou. Sotva můžeme očekávat, že v nejbližším budoucnosti začneme recyklovat ropu, ale o zajímavý příspěvek k řešení globálních problémů bezesporu jde.

Doposud nejúčinnější způsob, jak z oxidu uhličitého připravit uhlovodíky, je použití mikroorganismů. Experimenty s přímou hydrogenaci vodíkem, analogické hydrogenaci uhlí, nebyly příliš úspěšné. Hydrogenace uhlí představuje starou technologii vyvinout v Německu kvůli nedostatku pohonných hmot za války. U nás fungovala v chemičce v Záluží u Mostu (původně Hermann Göring Werke, později Stalinovy závody).

V rámci živočišné říše existuje několik typů očí. Tři základní typy jsou prezentovány okem obratlovců, okem hlavonožců (jedna ze tříd kmene měkkýšů, jako příklad je možno jmenovat chobotnici) a složeným okem hmyzu.

Úplný text najdete zde.

Americká počta (U.S. Postal Service) schválila sytém vyvinutý společností Stamp.com, který umožňuje uživatelům tisknout si vlastní poštovní známky na svém PC. Tato nová služba, nazývaná NetStamps, vyžaduje speciální listy papíru, opatřeného vodoznakem a lepidlem na zadní straně, na které si uživatelé mohou pomocí speciálního software sami tisknout štočky známek. Jeden list papíru stojí 3,99 amerických dolarů, kromě toho účtuje poskytovatel služeb paušální poplatek za přístup. Americká pošta odhaduje, že v současné době již systému využívá asi 390 000 zákazníků.

Fotografie posílané mobilním telefonem a mobilní telefony s připojeným digitálním fotoaparátem - tzv. foto-mobily, které to umožňují, získávají v Japonsku stále větší popularitu. Nazývají se "sha-mail" podle japonského slova "shashin" označujícího fotografii. Průkopníkem ve výrobě foto-mobilů a vedoucí firmou v oboru je Sharp Corporation. Analytik Hitoshi Hayakawa komentuje : "Vybavení mobilu fotoaparátem je nyní základním prvkem rozhodování při nákupu. Preference mobilů s fotoaparáty před mobily bez nich se stává dominantním trendem celého odvětví." Obecně analytici očekávají, že v roce 2003 bude každý třetí mobil v Japonsku některý z typů foto-mobilů.

Špatné počasí často prodlouží letecké spojení o stovky kilometrů a vyvolává velmi nepříjemná zpoždění. Pomoc je však již na cestě - toto léto bude v USA v některých oblastech zaveden do zkušebního provozu nový, mnohem přesnější systém predikce počasí. Tento systém, vyvinutý v Lincolnově laboratoři MIT vychází, stejně jako stávající systémy, ze sítě radarových stanic, které pokrývají celý letecký prostor a podávají informaci o počasí každých šest minut. Na tuto síť spoléhají letečtí dispečeři při monitorování počasí na leteckých linkách. Nový systém tuto informaci spojí s informacemi z dalších dvou zdrojů : z radarové sítě, která monitoruje situaci v bezprostředním okolí každého letiště (a která je mnohem přesnější a podívá informace každé čtyři vteřiny) a ze snímků ze satelitů, které zachycují i vytváření mraků, které není vidět radarem. Výsledkem počítačového zpracování všech těchto informačních zdrojů je třídimenzionální model umožňující mnohem přesnější předpověď počasí. Očekává se, že přinese cestujícím i leteckým společnostem úsporu ve stovkách milionů USD ročně.

Proud, který ve fotovoltaických článcích (slunečních bateriích) vzniká pohlcením slunečního záření, je úměrný počtu dopadajících fotonů, pokud jejich energie přesáhne jistou minimální hodnotu. Pokud má dopadající foton výrazně vyšší energii než je nutné, excituje sice jeden elektron, přispěje ke vzniku proudu, avšak nadbytečná energie se bez užitku změní na teplo. Martin Green se svými kolegy University of New South Wales v Austrálii navrhli způsob, jak zvýšit jejich účinnost. Sestrojili z arsenidu hlinitého či fosfidu galitého speciální konvertory, které jeden foton z vysokou energií přemění na dva s nižší.

Jinou cestou se vydali na University of Cincinnati. Připravili komplexní sloučeniny platiny, v nichž absorpce jednoho fotonu vyvolá přenos 2 elektronů.

Téměř 200 technologických společností podporuje nejnovější pokus zavést technické standardy pro všechny bezdrátové platformy a/nebo aplikace. Jeho cílem je umožnit kompatibilitu a interoperabilitu mezi různými mobilními zařízeními bez ohledu na programové vybavení, které používají. Jimi založené konsorcium Open Mobile Alliance, jehož členy jsou Motorola, Nokia, Vodafone, NTT, DoCoMo a dokonce i Microsoft, doufá, že uspěje tam, kde předchozí pokusy selhaly. Chce toho docílit tím, že se vyvaruje chyby nadřazovat jeden operační systém jiným jako universální platformu. Místo toho chce OMA vytvořit otevřený standard pro programy využívané k vytváření různých platforem. Konsorcium doufá, že otevřený standard urychlí vývoj a zavádění nových služeb jako jsou multimediální zprávy, bezdrátové hry a další zábava. Je však podezřelé, že členem Aliance se nestala společnost Palm, jejíž populární operační systém používá více než polovina všech ručních ("handheld") počítačů.

Nález, který učinil Dr.Pankaj Sah z Australské národní univerzity, o amnestickém účinku tetrahydrokanabinolu (THC - jedna z účinných látek konopí), je nepochybně zajímavý a dává předpoklad pro vývoj nových léků. To je jeho hlavní význam. Potvrzuje se tak - nikoli po prvé - v experimentu u laboratorních zvířat, že THC má amnestický účinek, tedy z kliniky známý fakt, že vede k poruchám paměti. Na základě Sahova zjištění, že vymazal paměťovou stopu, která se týkala anticipace elektrického šoku, je sotva možné očekávat, že by selektivně vymazával jen paměťové stopy na nepříjemné události a nepostihoval také vzpomínky na příjemné nebo afektivně neutrální události.

Pro vývoj nových léků by bylo nadějné, kdyby se ukázalo, že kannabinoidní systém mozku dovede selektivně tlumit jen aversivní, tedy nepříjemné paměťové stopy. I v tom případě ovšem mohlo být nevýhodné u člověka způsobit vyhasnutí podmíněných reflexů, kde podmíněný podnět signalizuje nebezpečí. Řešením by bylo, kdyby se daly vymazat jen paměťové stopy, které působí nemocnému trápení a chce je "zapomenout". Tuto možnost nevylučuji, ale k vývoji takového léku bude asi velmi dlouhá cesta.

Čtyři vedoucí prodejci software založeného na operačním systému LINUX - Caldera, Turbolinx, SuSE and Conective - vytvořily alianci jménem United Linux s cílem sjednotit distribuci a společně koordinovat výzkum a vývoj. Její pomocí plánují prodávat své produkty společně, každý však zatím dosud pod svým jménem. Ačkoliv LINUX se poskytuje zadarmo v rámci tzv. "open source" hnutí, jednotlivé společnosti účtují svým zákazníkům poplatky za technickou podporu a další služby. Do aliance se dosud nezapojila vedoucí firma v oboru - Red Hat, ačkoliv byla rovněž zvána. Její ředitel odmítl účast se slovy : Dosud této aktivitě nerozumíme. Byli jsme osloveni teprve včera, ačkoliv tato akce se připravovala měsíce. Nemůžeme se připojit k něčemu, čemu nerozumíme.

Je známo, že tropické pralesy obsahují většinu organické hmoty v rostlinném pokryvu a nikoliv v půdě, jak je tomu v lesích a pralesích mírného pásu. Červené tropické pralesní půdy mají nízkou bonitu, jsou kyselé a na živiny chudé, takže v případě vymícení pralesa je jeho obnova velmi obtížná. Nicméně v hlubinách Amazonie existují oblasti velmi úrodné půdy zvané terra preta do Indio (indiánská tmavá zem), která možná zabírá až 10% její rozlohy. Tato úrodná půda však nevznikla přirozenou cestou, ale je výsledkem zemědělství dávných původních obyvatel, kteří ji při jejím obdělávání nevyčerpali, ale naopak výrazně zlepšili její bonitu. Poznání, jakým způsobem Indiáni kdysi na pralesní půdě hospodařili, by mohlo mít význam pro zemědělství na celém světě, protože dosud neznáme způsob, jak půdu obděláváním trvale zlepšovat.

akademon.cz 17.6.2012: Dolores R. Piperno se svými kolegy z americké Smithsonian Institution se domnívá, že v Amazonii neexistovala žádná civilizace, která by významným způsobem ovlivnila její podobu.

Mnozí obyvatelé Tchaj-wanu získají záhy čas až 25 vtřeřin, aby se připravili na příchod zemětřesení. Zdá se to nicotně málo, ale za těchto pár sekund se dá zastavit rychlovlak, uzavřít plynovod nebo přerušit chirurgova operace. Víme, že zemětřesné vlny se šíří z epicentra rychlostí 3 - 6 km za sekundu. Velké zemětřesení může způsobit vážné škody až do vzdálenosti 160 km, v nichž ničící síla začne působit až za 40 sekund. Řada oblastí zeměkoule ohrožených zemětřeseními jako Japonsko a Kalifornie, je už vybavena síti seizmografů, schopných zaslat informaci do sousedních stanic. Ale například v Kalifornii se informace o vzniku zemětřesení vytvoří až tak za minutu, a to pro potřebu záchranných týmů, které se dozvědí kam se vydat. Nejhustší sítˇseizmografů na světě má Tchaj-wan, vážně ohrožovaný zemětřeseními. Došlo to tak až k paradoxu - informací je moc a počítače dosud nebyly schopny všechna data včas zpracovat. Ta-Liang Teng a Yih-Min Wu z Kalifornské univerzity proto zpracovali program, který umožní automaticky analyzovat údaje z detektorů, které jsou pouze do vzdálenosti 60 km, a tak zkrátit dobu varování. Při aplikaci svého programu na 54 zemětřesení, ke kterým došlo od prosince 200% do června 2001, zjistili, že jsou schopni varování vydat do 22 vteřin. Při známém katastrofickém zemětřesení z r.1999, kdy zahynulo 2 000 lidí, mohl nový program včas varovat hlavní město Tchaj-wanu Tchaj-pej, vzdálené 145 km, během 20 sekund. A je nutné připomenout, že v tak vzdáleném místě bylo zničeno na 400 domů a zabito 134 obyvatel. Nedostatek metody je, že nepomůže lidem, kteří jsou epicentru blíž než 50 km. Takže na zcela účinnou předpověď příchodu zemětřesení musí věda dál usilovně pracovat.

Vylepšená realita (augmented reality) byla již aktualitách v AKADEMONu zmiňována. Konkrétní příklad jejího praktického využití v chirurgii přinášejí přístroje vyvinuté na Universitě v Severní Karolíně (USA). Minimálně invazívní chirurgie založená na laparoskopických technikách získává stále větší popularitu zejména díky značně menší zátěži, kterou představuje pro pacienta ve srovnání s klasickými technikami. Jejím problémem pro lékaře je však fakt, že se při operaci místo na pacienta musí dívat na obrazovku, kde se mu zobrazuje obraz přenášený ze senzorů v operačním prostoru nebo ultrazvukový obraz. Zařízení vyvinuté na Universitě v Severní Karolíně, které je ve stadiu klinických zkoušek, je složeno ze dvou brýlových obrazovek doplněných dvěma kamerami po stranách hlavy a přípojkou na ultrazvukovou sondu. Signály z této sondy a obou kamer jsou počítačem mixovány do výsledného signálu promítaného na obrazovkové brýle. Navíc speciální kamera umístěná pod stropem registruje jak chirurg otáčí hlavou; díky jejímu signálu může počítač neustále synchronizovat ultrazvukový a optický signál tak, aby měl lékař vždy přirozený pohled na operační pole. Tento pohled však zároveň přináší mnohem více informace. Operace jsou v důsledku toho jak rychlejší, tak i bezpečnější. Henri Fuchs, vedoucí týmu který na Universitě v Severní Karolíně toto zařízení vyvinul, předpokládá, že potrvá asi deset let, než se jeho přístroj stane běžným vybavením chirurgických sálů. Universita v současné době hledá obchodního partnera, který by pomohl s jeho komercializací. Má však již také nebezpečného konkurenta - podobné zařízení údajně vyvíjí i společnost Siemens.

Jak doc.Roček uvádí v úvodu "výklad probíhá ve třech liniích: První je sledování hlavních etap ve vývoji globálního systému. Prekambrické období (vznik Země, vznik života, vznik kyslíkaté atmosféry, vznik eukaryot a vznik mnohobuněčných živočichů) je shrnuto do jediné úvodní kapitoly, protože se jedná o události, které předcházely vzniku obratlovců. Kambrická exploze, kolonizace souše, krize na konci permu, vymírání na konci křídy, vývoj klimatu ve třetihorách a pleistocénní zalednění jsou samostatnými kapitolami.

Úplný text najdete zde.