V nedávné studii z Harvardovy univerzity v Bostonu zjistili, že díky různým způsobům sestřihu mRNA může gen pro adhezní molekulu hrající roli v Downově syndromu (Dscam) dát vznik až 38 000 proteinům octomillky. Analýza mikrosouborů pro různě sestřižené exony Dscam v tukových buňkách a hematocytech octomilky ukázala, že tam ve skutečnosti vzniká až 18 000 isoforem různých imunitních receptorů a že příslušné exony jsou vysoce konzervované u dvoukřídlých, blanokřídlých, brouků i motýlů. I když specifita jednotlivých receptorů zůstává předmětem výzkumu, už teď se dá uzavřít, že i tak jednoduchý živočich, jako je moucha, má imunitní potenciál srovnatelný s obratlovci.

Vědci z Massachusetts Institute of Technology vyvinuli speciální úpravu povrchů, která zabraňuje srážení vody. Znamená to, že takto upravené brýle, automobilová skla, ale i koupelnová zrcadla, se nebudou potit. Srážení vody zabrání pokrytí nanočásticemi oxidu křemičitého. Tato technologie přímo ukázkově dokresluje posun, kterým nanotechnologie prošly v posledních deseti letech. Od snah zhotovit molekulární stroje se úsilí vědců posunulo spíše k vyvíjení nových materiálů s přesně řízenou strukturou na atomární úrovni.

Z pěti klasických smyslů, tedy zraku, sluchu, čichu, chuti a hmatu, můžeme tři klasifikovat jako záležitost vazby vnějšího stimulu na proteinový receptor, který dále funguje ve spojení s příslušným G-proteinem – jde tu o zrak, čich a chuť. V případě sluchu a hmatu není molekulání podstata vjemu přesně definována, i když existuje podrobný popis vláskových buněk se stereocilii ve vnitřním uchu. Nedávný výzkum na pracovištích od USA přes Rusko, Japonsko a Čínu ukázal, že jednotícím prvkem v počitku sluchu a hmatu jsou lipidy v buněčných membránách, spolu s kanály, buď neselektivními nebo specifickými pro draselné ionty, které jsou mechanicky regulovány.

Ukazuje se, že mechanosensitivní kanály označované MscL a MscS (pro velkou respektive malou jednotkovou vodivost) a nalézané v různých bakteriích jsou otvírány a zavírány tlakem membránových lipidů, který se orientuje například podle toho, zda je buňka umístěna do hypertonického nebo hypotonického prostředí. Hraje tu úlohu i druh lipidu, tedy jeho tvar, jakož i umístění v membráně. MS-kanály nebo jejich homology byly nalezeny i v eukaryontních buňkách, od huseníčku Arabidopsis thaliana přes hlístici Caenorhabditis elegans až po oocyty drápatky Xenopus laevis a savčí draslíkové kanály označované TREK-1. Ve všech případech jsou kanály otevírány buď změnou osmolarity nebo mechanickou silou, která působí například přes kuželovité molekuly lysofosfatidylcholinu nebo lysofosfatidylinositolu. Je zajímavé, že v regulaci těchto kanálů nehrají roli proteinové buněčné struktury jako mikrotubuly nebo mikrofilamenta. Zdá se, že otevření kanálů (a tím i start akčního potenciálu či nervového vzruchu) se týká hlavně útvarlů zvaných TRPC (transient receptor-potential canonical) – TRPC1 je mechanosensitivní kanál žabích oocytů. I když v řadě tlakových či „hmatových” systémů jistě hrají úlohu proteiny, ať jde o o chordotonální orgán octomilky nebo vláskové buňky vnitřního ucha mnoha obratlovců, spopulpráce s více či méně rigidní dvojnou vrstvou lipidů v buněčné membráně je zřejmě pro řádnou funkci nutná.

Problém, jak dodat účinné látky do organismu skryté v různých pouzdrech molekulárních rozměrů, aby je imunitní systém nezlikvidoval dříve, než dorazí na místo svého působení, řeší mnoho vědeckých týmů. Skupině amerických biochemiků se nyní podařilo připravit organickou nanotrubičku, kterou získat buď s otevřenými nebo uzavřenými konci, podle aktuálního náboje použitých fosfolipidů. Takový molekulární stroj, který by vypustil skrytou účinnou látku v závislosti na chemickém složení svého okolí, by měl jistě nesmírný význam pro farmacii, protože by výrazně zvedl účinnost léčby a omezil vedlejší účinky.

Základem je proteinová mikrotubula, což je válec molekulárních rozměrů, který je běžně součástí buněčné struktury. V tomto konkrétním případě ji izolovali z mozkových buněk. Tu pokrývá dvojvrstva fosfolipidů, které za normálních okolností tvoří buněčné membrány. Na povrchu nalezneme opět bílkovinu. Za zmínku stojí že tato struktura vzniká do značné míry spontánně.

Skupina 12 autorů z různých amerických univerzit provedla podrobný výzkum genů, podílejících se na funkci nervosvalových spojů u hlístice Caenorhabditis elegans. Takových genů bylo identifikováno 185 a o 132 z nich se dosud netušilo, že v synapsích hrají nějakou úlohu.

Němečtí fyzikové připravili novou látku, která je ještě tvrdší než diamant. Tvoří ji rovněž kovalentně provázené atomy uhlíku, uspořádané do podlouhlých krystalů o délce 1000 nm a průměru mezi 5 až 20 nm, vzájemně propletených. Vyrobili ji z fullerenů C60 za tlaku 20 GPa a teploty 2500 K. Průmyslové aplikace budou zřejmě rozsáhlé, a tudíž byl celý výrobní postup již patentován.

Jak bylo nedávno oznámeno, Mezinárodní termonukleární jaderný rektor (International Thermonuclear Experimental Reactor - ITER), jehož cílem je prověřit komerční reálnost výroby elektrické energie pomocí jaderné fúze, bude postaven do roku 2016 ve Francii. Na projektu se podílí řada států, včetně USA. Obrázek ukazuje základní principy jeho předpokládaného fungování : Dva vodíkové izotopy – deuterium a tritium – se zahřívají v komoře na více než 100 milionů stupňů celsia, při této teplotě vytvoří plasmu (ionizovaný plyn). Supravodivé prstence obklopující komoru vytvoří magnetické pole kondenzující plasmu, to přinutí deuteriová a tritiová jádra ke kolizím, při kterých vzniknou jádra helia a uvolní se neutrony. Hmotnost heliových jader a neutronů je menší než hmotnost jader vodíkových izotopů, ze kterých vznikly, tento rozdíl se uvolní ve formě energie, které je nesena vzniklými heliovými jádry a neutrony. Když rychle se pohybující neutrony narazí na „stínítko“ lemující komoru, uvolňují část této energie ve formě tepla, které potom může být běžnými metodami přeměněno na elektrickou energii.

Realizaci tohoto zdánlivě jednoduchého principu stojí v cestě ještě mnoho závažných technologických překážek. Vybudování komory schopné uchovávat materiál o teplotě 100 mil. °C. bude nepochybně oříšek. Jiným problémem je poměrná vzácnost izotopu tritia – pro jeho řešení bude ITER experimentovat se zabudováním materiálů obsahujících lithium do absorpčního stínítka – při dopadu rychlých neutronů by se z nich mohlo uvolňovat tritium, které by se pak zpětně zapojilo do termojaderné fúze. V každém případě bude tento reaktor reaktorem pokusným, tedy z hlediska komerční aplikace vědeckých poznatků zařízením srovnatelným s pokusnými klasickými jadernými reaktory, které řada zemí začala budovat v padesátých letech minulého století. Zvážíme-li, že mezi spuštěným pokusných reaktorů a skutečně významným rozvojem jaderné energetiky uplynulo asi dvacet let (a řada závažných problémů doprovázejících tento rozvoj nebyla uspokojivě dořešena dodnes), zdá se, že první elektrickou energii vyráběnou na komerční bázi pomocí jaderné fúze nemůžeme očekávat dříve, než ve čtvrté dekádě tohoto století. A to ještě za předpokladu, že se naplní očekávaní a předpovědi vědců, z nichž minimálně část je v této chvíli jen smělými hypotézami.

akademon.cz 13.11.2011: O důležitosti lithia pro stabilizaci plazmatu pro jadernou fúzi svědčí i pokusy týmu expertů z Princeton Plasma Physics Laboratory ve Spojených státech. Napaření trochy lithia na stěny reakční nádoby má přímo zázračné účinky.

Zpomalené či zastavené světlo patří stále k hitům moderní fyziky (viz např. aktualita Akademonu z 14.1.2002). Skupina švýcarských fyziků nyní otevřela dveře k praktickému použití tohoto jevu. Zhotovili totiž zařízení, které za běžné teploty může měnit rychlost světla ve světlovou na základě tzv.Brillouinova rozptylu.

Lidský čichový aparát obsahuje okolo 350 receptorových genů, octomilka jich má asi 150, myš okolo tisíce. Nepatrná hlístice (Caenorhabditis elegans) sotva milimetr dlouhý „červík”, jich má 1300–1700. Znamená to, že představují téměř 10 % jejich celého genomu. Zřejmě je potřebují pro rozeznávání dobrého a zlého v půdě, ve které žijí a kde se vyskytuje na tisíc různých druhů bakterií; některé z nich jsou pro hlístici toxické, a tak jí jaksi nevoní.

Některé kovy vykazují zajímavé magnetické chování. Přestože taveniny např.galia, olova, hliníku či rtuti nejsou magnetické, objevují se u nich krátkodobé proměnlivé magnetické momenty, přesně jak předpovídá teorie. Wouter Montfrooij se svými kolegy z University of Missouri na základě studia tavenin pomocí rozptylu neutronů pozoroval přesný mechanismus tohoto jevu. Jde o to, že v tavenině se jednotlivé atomy nacházejí v těsném kontaktu, takže není vyloučeno, aby valenčního elektron přešel z jednoho atomu na druhý. Tím však vzniknou ionty, který mají díky nepárovému elektronu magnetický moment. Během krátkého okamžiku se elektrony vrátí, ionty zaniknou a magnetické momenty vymizí, na jiném místě taveniny však vzniknou nové ionty, a tudíž nové magnetické momenty.

Genom, proteom, metabolom – to jsou termíny, které spolu s dalšími se objevují v posledních desetiletích, aby popsaly souhrn genů, proteinů a metabolických reakcí daného organismu. Nedávno se objevil v literatuře termín interaktom, který shrnuje všechny interakce mezi proteiny. Jde tu o čísla až děsivá. Zatímco lidský genom obsahuje necelých 30 000 genů, proteom (díky posttranskripčním a posttranslačním modifikacím) už na 100 000 proteinů a interaktom teoreticky miliardy interakcí. To je ovšem číslo přehnané. Ze studií interakcí v hlístici Caenorhabditis elegans a v octomilce Drosophila melanogaster víme, že jich je mnohem méně. Nicméně práce na zjištění, který protein s kterým dalším interaguje, probíhá na několika špičkových pacovištích celého světa a, stejně jako tomu bylo s genomem, vyvolává spory optimistů a skeptiků, kdy dosud popsaných téměř 100 000 interakcí bývá někdy pokládáno za nevýzanmný zlomek celého interaktomu. Již nyní však lze říci, že mnoho interakcí nalezených v hlístici a octomiklce se vyskytuje i v lidských buňkách. A je nesporné, že i z hlediska farmaceutického budou znalosti o jednotlivých interakcích velmi významné.

Americkým a francouzským vědcům se podařilo odhalit mechanismus, kterým bakterie Listeria monocytogenes proniká do lidských buněk. Využívá k tomu mechanismus zvaný endocytóza. Doposud se předpokládalo, že takto mohou proniknout do nitra buněk jen makromolekuly a nikoliv celé buňky. Celý proces také skutečně začíná na molekulární úrovni. Bakteriální protein zvaný InlB se připojí na membránovou bílkovinu pojmenovanou Met. Buňka to interpretuje jako důvod k likvidaci proteinu Met a příslušným způsobem jej chemicky označí. Protože enzymy, které rozkládají nepoužitelné proteiny, se nacházejí uvnitř buňky, současně se tím spustí mechanismus, který příslušnou bílkovinu dopraví do nitra buňky. Z buněčné membrány vznikne vychlípením malý měchýřek (vesicul), který putuje do buňky. V něm proniká dovnitř i baktérie. Pro úplnost dodejme, že mikrob Listeria monocytogenes způsobuje žaludeční či střevní onemocnění.

Puberta je obtížné období dětského vývoje u chlapců i dívek, bývá spojena se změnami chování, potížemi s rodiči a školou, někdy i útěkem z domova do nové reality společenských skupin a bohužel i drog. Co je příčinou pohlavního dospívání? To je po staletí záhadou. Sekrece pohlavních hormonů a jejich regulačních faktorů (gonadotropních hormonů) z podvěsku mozkového je vysoká za plodového vývoje a u novorozenců, dokončuje pohlavní diferenciaci a pak na více než desetiletí za normálních okolností ustává – až do puberty. Proč ale znovu začne? Přisuzuje se to ovšem genetice, vlivu prostředí a jiným faktorům, ale běžně je nástup spojen s prvním zamilováním. Gretchen Vogel v Science (309:551, 2005) říká, že puberta začíná svým způsobem jako první polibek. A vskutku: novodobé studie ukázaly, že v době puberty začne vznikat nový protein, kisspeptin, a ten je klíčovým spouštěčem pohlavního dozrávání. Bez tohoto signálu mladí lidé, ale ani jiní živočichové pohlavně nedozrávají. Kromě kisspeptinu byl objeven i jeho receptor, protein zvaný GPR54. Bylo to sděleno na šesté konferenci o pubertě, konané ve francouzském Evianu v květnu tohoto roku.

Oba tyto faktory se podílejí na pohlavní diferenciaci v časném mládí, pak záhadně vymizí a ujmou se znovu své funkce právě při začátku puberty. Objev kisspeptinu a jeho receptoru může být v pozadí předčasné puberty (pokud není způsobena poruchami ve funkci kůry nadledvin), ale i puberty opožděné. Někteří mladí lidé mají pubertu už v šesti letech, u jiných nezačne ani v sedmnácti. To má závažné psychologické a sociální důsledky – při předčasné pubertě hrozí častější pohlavní zneužití, při opožděné pubertě výsměch okolí a šikana. Byla už popsána rodina s mutací genu pro GPR54, u níž se vyskytovala porucha pohlavního dospívání, postižené děti nedospívaly jako ostatní. A právě „objetí“ mezi kisspeptinem a jeho receptorem tak patrně je iniciátorem zahájení puberty. Zůstává nezodpovězeno, co systém kisspeptin-receptor uvádí do aktivity, když nadešel čas puberty. Podle některých nálezů je to dosažení jisté tělesné váhy a jistého procenta tuku v těle a spouštěčem obou „pubertálních faktorů“ je hormon tukové tkáně leptin. O tom, že puberta u dívek nastává, když dosáhnou jisté tělesné váhy a jistého procenta tkáně v těle, se už ví. Ostatně při mentální anorexii, spojené s extrémním vyhubnutím, se puberta obvykle nedostavuje.

Nedávná konference v Bonnu pod názvem První symposium rostlinné neurobiologie odrážela obnovení zájmu o to, jak rostliny využívají elektrického přenosu signálů a signálních molekul k předávání informací mezi buňkami a pletivy. V rostlinách existuje akční potenciál (charakterizovaný depolarizací buněčné membrány), který se šíří rychlostí přibližně 1 cm za sekundu; dále je tu variační potenciál (v Evropě nazývaný pomalá vlna), což je systematický elektrický signál pohybující se rychlostí přibližně 1 mm za sekundu. U rostlin byly dále nalezeny geny pro glutamátové receptory, přičemž glutamát je jedním z důležitých nervových mediátorů u živočichů. Byly dokonce zjištěny i signální dráhy zajišťované váčky obsahujícími auxin, které putují rostlinnými buňkami. Přes velký ohlas zmíněného sympozia se zdá, že termín rostlinná neurobiologie bude asi nahrazen něčím jako signalizace a chování rostlin.

Současná změna klimatu, ať už je způsobena čímkoli, by měla způsobit, že hurikány se stávají četnějšími a zasáhnou více na sever. Hodnověrné údaje o četnosti těchto obrovských bouří však máme příliš krátkou dobu, abychom to mohli spolehlivě vyhodnotit. Zajímavou metodu, která nám umožní určit množství hurikánů hluboko do minulosti vyvinuli na University of Tennessee v Knoxville. Mořská voda obsahuje o něco menší množství izotopu kyslíku 18O než vzduch. Každý hurikán naruší tento stabilizovaný stav a způsobí pokles izotopu 18O ve vzduchu, což je velmi spolehlivě zachyceno v letokruzích stromů v zasažené oblasti. Studiem lesů amerického jihovýchodu tak získáme hodnověrné informace o četnosti hurikánů stovky let do minulosti.

Při získávání informací o vnitřku lidského těla pomocí magnetické rezonance se jako zdroj signálu používá gadolinium, které má ze všech známých prvků největší magnetický moment kvůli svým sedmi nepárovým elektronům. Jde však o jedovatý kov, takže jeho využívání není bez problémů. Skupině texaských a švýcarských vědců se však podařilo najít řešení – gadolinium vpravili od uhlíkové nanotrubičky, která je pro organismus zcela neškodná. Jedovatý kov je od okolního prostředí izolován, takže nemůže vstupovat do chemických procesů v organismu. Jeho magnetického vlastnosti se však nemění.

Systém varující před příchodem vlny tsunami v Indickém oceánu by měl začít fungovat v polovině roku 2006. Rozhodli o tom zástupci 27 zemí ležících na pobřeží tohoto oceánu. K zasedání, které sponzorovalo UNESCO, došlo v Západní Austrálii, v Perthu.

Současný Homo sapiens sapiens má na jazyku receptory pro pět druhů chuti: sladkou, hořkou, slanou, kyselou a tzv. umumi (glutamát sodný v polévkovém koření). Nedávná studie týmu z Velké Británie, USA a Německa na 60 populacích z celého světa ukázala, že během vývoje v posledních několika desetitisících let se zvětšila citlivost receptorů pro hořkost, zřejmě proto, aby se snáze rozeznaly toxiny, chutnající hořce, například kyanid. Ve hře je tu 25 genů, které kódují receptory pro hořkost, a z nich byl určen gen TAS2R16, jehož varianta označená K127N zřejmě vznikla až v období středního pleistocénu před 30 000 až 200 000 lety.

Nizozemským chemikům se podařilo upravit membránový pór buňky bakterie Escherichia Coli tak, aby se otevíral či zavíral při dopadu světla. Pór normálně tvoří molekula bílkoviny stočená do dutého válce o vnitřním průměru 3 nm, která prochází napříč buněčnou membránou. Navážeme-li na ni vhodné světlocitlivé molekuly, lze jeho činnost řídit světlem. Získali jsme tak další stavební prvek nanotechnologických zařízení.

Jak proběhlo naším tiskem, Geoff Marcy z Kalifornské univerzity v Berkeley se svým týmem oznámil objev nejmenší planety ze 150 planet dosud odhalených u cizích hvězd. Planeta pouze sedmkrát hmotnější než Země obíhá kolem poměrně blízké hvězdy. Většina extrasolárních planet je větší než náš Jupiter, nejmenší dosud známá je čtrnáctkrát větší než naše planeta.

Nově zjištěná planeta krouží kolem rudého trpaslíka Gliese 876 v souhvězdí Vodnáře, který je ve vzdálenosti pouhých 15 světelných let. Mohlo by jít o těleso s pevným kamenitým povrchem, teplota na něm však vylučuje vhodné podmínky pro život. Rok na něm totiž trvá pouhého 1,94 pozemského dne – obíhá svou hvězdu ve vzdálenosti 3,2 milionu kilometrů – zatímco naše Země ve vzdálenosti 150 milionů kilometrů. Teplota na povrchu planety musí být vyšší než 200 stupňů Celsia. Objev dalších planet blížících se velikostí Zemi očekávají astronomové poměrně záhy. Americký teleskop Terrestrial Planet Finder, jehož vypuštění se plánuje na rok 2014, by už měl běžně vidět planety podobající se velikostí naší Zemi.

Nejnovejší studie ukazují, že kurkumin, pálivá žlutá složka například koření kari, izolovaná z oddenků zázvorovité kurkumy dlouhé (Curcuma longa), je mocným prostředkem, zabraňujícím vývoji melanomu i dalších nádorových onemocnění. Činí tak blokádou jaderného faktoru kapaB, který běžně podporuje abnormální zánětlivou reakci, která často vede k artritidě i rakovině. Kurkumin blokuje aktivitu EGFR (epidermal growth factor receptor), který umožňuje množení rakovinných buněk, i aktivitu VEGF (vascular endothelial growth factor), který je zdrojem angiogeneze. To, že pálivé kari je účinné proti nádorovým oneocněním, ukazuje i výzkum provedený v Indii, kde výskyt čtyř běžných druhů rakoviny (tlustého střeva, prsu, prostaty a plic) je 10krát nižší než v USA.

26.9.2014: Kromě kurkuminu najdeme v kurkumě i turmeron, látku, která podle vědců z Forschungszentrum Jülich podporuje regeneraci mozkových nervových buněk.

26.1.2015: Kurkumin působí i proti Alzheimerově chorobě. Rozpouští škodlivé usazeniny beta-amyloidů, které ji způsobují. Dá se snadno podávat pomocí nosního spreje, protože bez problémů prochází do mozku hematoencefalickou bariérou. Zjistil to při experimentech na myších Wellington Pham se svými kolegy z Vanderbilt University v Nashvillu v Tennessee.

Vlastislav Výprachtický 27.1.2015: Ohodnocení působení kurkuminu je velmi zajímavé, jeho účinky by se mohly kombinovat s rutinem, případně i s kyselinou askorbovou. Vytvořilo by se širší spektrum pro prevenci. Doporučil bych tuto kombinaci k odzkoušení a případně k výrobě léku.

Vlastislav Vyprachticky ml. 8.3.2015: Zdravim,Tvoje myšlenka,že účinky kurkuminu v kombinaci s rutinem,př. s kyselinou askorbovou by mohla vytvořit prevenci proti Alzheimerově chorobě,je mylná.Nelze takto uvažovat a premýšlet matematicky!Příklad:A+A nerovná se vždy A+!Alespon ne v biochemii.Už na příkladě pana Kocha, který záměrně požil kombinaci zabijáckých virů a bakterii,např.cholery,TBC aj.,bylo dokázáno že kombinace těchto látek je velice individuální a sporná a nemusí člověku ublížit.Tak je to i v opačném případě.Sěkuji za pochopení s úctou Výprachtický ml.

V singapurském Institute of Bioengineering and Nanotechnology sestrojili chemický článek, který jako elektrolyt využívá moč. Cílem jejich práce je integrovat několik zařízení pro vyšetření moči do kompaktní podoby zhruba o velikosti platební karty, což by umožnilo snadné a rychlé vyšetření bez návštěvy specializovaného pracoviště. Samozřejmě některé přístroje budou potřebovat zdroje energie, a tak Dr. Ki Bang Lee napadlo využít pro to vyšetřované kapaliny. Novou baterii tvoří měděná a hořčíková elektroda, oddělené vrstvou papíru s chloridem měďným. Zvlčíme-li papír jakoukoli vodivou kapalinou, tedy i močí, vznikne elektrochemický článek, schopný krátkodobě dodávat energii.

Indická kosmická sonda, která by se měla stát umělou družicí Měsíce, má být vypuštěna v roce 2007. Podle prohlášení indické Space Research Organisation a Evropské kosmické agentury sonda ponese i tři evropské aparatury, mimo jiné spektrometry k měření výskytu různých chemických prvků a minerálů na měsíčním povrchu.

Australští imunologové velmi intenzivně studují krokodýly, protože jejich imunitní systém je velmi výkonný. Bílkovinné protilátky z jejich krve zabíjejí i bakterie odolné proti antibiotikům penicilinové řady, např. Staphylococcus aureus. Krokodýlí krevní sérum rovněž hubí viry HIV. Účinnost imunitního systému těchto plazů se odvozuje od četných vážných poranění, které utrpí ve vzájemných soubojích. Přestože se nepohybují v příliš sterilním prostředí, rány se hojí dobře. Použitelné látky jsme zatím hledali spíše v rostlinách či mikroskopických houbách než u živočichů, což je celkem pochopitelné, protože sběr listů či kůry je mnohem snažší než odběr krve tvoru s půlmetrovou čelistí plnou ostrých zubů. Nicméně bude třeba rozšířit výzkumné aktivity i tímto směrem.

Studie provedená na oocytech mořských hvězdic ukázala jednoznačně, že proteinová vlákna, konkrétně aktin, jsou schopna pohybovat chromosomy a přepravit je do vzdálenosti, kde se jich ujmou centrosomální mikrotubuly. Kdyby nebylo pomoci aktinu, zachyceni chromosomů mirotubuly v jádru velkých oocytů by bylo neúčinné.

Čínský výrobce osobních počítačů oznámil Lenovo Group Ltd. oznámil již ve své první finanční zprávě od zakoupení PC divize IBM v dubnu tohoto roku (za 1,25 miliard USD) nárůst zisku o 6% (na meziroční bázi - z 43,1 mil USD v I.Q. 2004 na 45,9 mil USD v I.Q. 2005). Je to velmi pěkný výsledek, zejména zvážíme-li skutečnost, že tato divize IBM byla od roku 2001 až do první poloviny roku 2004 ztrátová.

Lenovo je v současné době třetím největším výrobcem PC na světě, předstihují je pouze Dell Inc. a Hewlett-Packard Co.

Studie oceánografa Douglase Caponeho z University of Southern California provedené v tropických a subtropických mořích, prokázaly, že mořský plankton získává ze vzduchu desetkrát více dusíku, než jsme se doposud domnívali. Sloučeniny dusíku jsou pro všechny organismy velmi důležité a v atmosféře je ho k dispozici velké množství. Problém však je, že dusík je dosti netečný plyn, a jen některé organismy jej umí přeměnit na jeho sloučeniny. Ostatní pak na nich závisí. Ze suchozemských rostlin to zvládnou pomocí bakterií např.luštěniny. V mořském planktonu to má na starosti organismus Trichodesmium. Prof.Capone v průběhu svých šesti výzkumných cest, během nichž provedl na 150 jednotlivých stanovení, prokázal, že právě Trichodesmium přemění na sloučeniny řádově více dusíku než očekával. Podrobné zkoumání koloběhu prvků v moři má velký význam pro zjištění vlivu skleníkových plynů na změnu zemského klimatu, kde přes halasné proklamace některých zelených učenců panuje stále mnoho nejasností.

Kolektiv vědců z londýnských ústavů a z CNRS v Lille identifikoval gen označený ENPP1, který měl zřetelný vztah k dětské obezitě u 3147 z 4886 francouzskýck bělošských jedinců. Podobně byl nalezen úzký vztah mezi ENPP1 a cukrovkou 2. typu u 2569 severoevropských jedinců. Očekává ae, že tyto znalosti by mohly pomoci při vývoji terapie diabetu 2. typu.

Bývalý ministr zahraničí USA Colin Powel oznámil, že jeho dalším působištěm bude jeden z nejznámějších amerických fondů rizikového kapitálu (venture cupital funds) Kleiner Perkins Caufield and Byers. Měsíc po něm oznámil jeho syn Michael Powel, který dosud zastával funkci ředitele významného Federálního telekomunikačního úřadu (Federal Communications Commission), odchod do stejné oblasti, tentokrát se podle New York Times jedná o firmu Providence Equity Partners Inc. Průmysl rizikového investování se od prasknutí dot.com bubliny v roce 2000 potácel ve vleklé krizi, tento vývoj je patrně potvrzuje jeho definitivní zotavení.

European Research Council čili Evropská rada pro výzkum, která má začít fungovat v roce 2007, bude mít řídící vědecký orgán o 22 členech, z nichž prvních sedm bylo jmenováno výborem vedeným Chrisem Pattenem, bývalým guvernérem Hongkongu. Jsou to vesměs zástupci biologických věd: Claudio Bordignon z Ústavu San Raffaele v Miláně, Carl-Henrik Heldin z Ústavu pro výzkum rakoviny v Uppsale ve Švédsku, Fotis C. Kafatos z Imperial College v Londýně, Oscar Marin Parra z Ústavu pro neurovědy v Alicante ve Španělsku, Christiane Nüsslein-Volhardová z Ústavu pro vývojovou biologii v Tübingen v Německu, Leena Peltonen-Palotieová z univerzity v Helsinkách a Rolf Zinkernagel z Ústavu experimentální imunologie univerzity v Curychu.

Tým profesorky Hongjie Dai ze Stanfordské univerzity v USA vyvinul metodu selektivní destrukce rakovinných buněk pomocí infračerveného laseru. Využili toho, že uhlíkové nanotrubice silně absorbují infračervené záření, avšak pro buňky jsou jinak neškodné. Proniknou-li do nitra buněk, po ozáření infračerveným laserem se silně zahřejí a zničí tak buňky, v níž se nacházejí. Konkrétně byl nasazen infračervený laser pracující na vlnové délce 808 nm o energie 1,4 W/cm². Zbývalo jen vyřešit problém, jak uhlíkové nanotrubice selektivně vpravit do nádorových buněk. K tomu se hodí listová kyselina, protože rakovinné buňky na rozdíl od zdravých mají na svém povrchu receptor pro její anion, zvaný folát. Spojíme-li jej chemickou vazbou s uhlíkovou nanotrubičkou, proniknou přes zmíněný receptor snadno do nádorových buněk.

Pro terapii nádorů uvnitř organismu se laserové záření na místo působení přivede pomocí světlovodu, který bude zaveden nepatrným chirurgickým zákrokem.

29.8.2019: Stejným způsobem fungují i nanočástice z oxidu křemičitého pokrytého tenkou vrstvou zlata. Klinický test na 16 pacientech s rakovinou prostaty ve věku 58 až 79 let potvrdil účinnost nové metody. Tloušťkou zlaté vrstvy lze nastavit, jakou vlnovou délku infračerveného záření budou nanočástice pohlcovat nejvíc.

Roboti již nejsou co bývali. Místo trhaných mechanických pohybů se pohybují okolo nás s pružnou a nevtíravou elegancí. Posledním příkladem pokroku robotiky je humanoidní robot vytvořený Russ Tedrakem z Laboratoře computer science a umělé inteligence Massachusettského technologického institutu (MIT). Na jeho vývoji spolupracoval i odborník na „computational neuroscience“ MIT H. Sebastian Seung, který využil algoritmů používaným pro řízení pohybů živými organizmy. Autoři robota předpokládají, že toto spojení umožní konstrukci mechanizovaných asistentů a automatizovaných podpůrných zařízení pro invalidy.

Dlouho se věřilo, že pouze člověk a lidoopi rozeznají svůj obraz v zrcadle, zatímco ostatní živočichové v něm při nejlepším vidí obraz jedince téhož druhu. V posledních měsících provedli na univerzitě v Atlantě v USA rozsáhlou studii s osmi samicemi a šesti samci opice malpy hnědé, kteří byli vystaveni (1) známému zvířeti téhož pohlaví, (2) neznámému zvířeti téhož pohlaví a (3) zrcadlu. Výsledky ukázaly jednoznačně, že malpy rozlišují mezi pohledem na jiné zvíře a pohledem na sebe do zrcadla. Testy budou prováděny i s dalšími živočišnými druhy, aby se ukázalo, kdy ve fylogenezi se tato rozlišovací schopnost začala projevovat.