Podle výzkumů Johna Bushe a Morrise Flynna z MIT využívá hmyz při pobytu pod vodou vzduchovým bublin jako jakýchsi pomocných žaber. Hydrofobní povrch jeho těla zabraňuje vstupu vody do vzdušnic, takže jejich funkce zůstane zachována. Zároveň do nich proudí kyslík z bublin přichycených na povrchu těla. Klesá-li množství kyslíku v bublinách, přechází do nich kyslík rozpuštěný v okolní vodě. Tento způsob dýchání umožňuje některým druhům hmyzu trávit pod vodou i velmi dlouhou dobu, třeba i celou zimu.

Mezinárodnímu týmu vědců z Delftské technologické univerzity, Antverpské univerzity, hamburské DESA a Kröllerova-Müllerova Musea se podařilo pomocí moderní analytické techniky najít dosud neznámou malbu Vincenta van Gogha. Pomocí rentgenové fluorescence odhalili portrét ženy pod jinou jeho malbou pojmenovanou „Záhon trávy“ z roku 1887. Proslulý malíř často přemaloval svá starší díla jiným námětem, nejspíš kvůli svým neutěšeným hmotným poměrům. Není známo, že by za celý svůj život prodal jediný obraz. Odhaduje se, že takto znovu použil asi třetinu svých pláten.

Rentgenová fluorescence spočívá ve vyzařování rentgenového záření atomy po excitaci stejným typem paprsků kratší vlnové délky. Vzniká při přechodech elektronů mezi energetickými hladinami blíže jádru a je charakteristická pro každý prvek. Standardně se ji využívá např. při analýze organických barviv, hornin, stavebních materiálů či kovů a jejich slitin. Umožní tak snadno nalézt i podmalbu, protože horní vrstvy prakticky neovlivňují fluorescenci spodních.

Aminy patří k velmi důležitým sloučeninám, jež se využívají při výrobě barviv či léků anebo pro vypírání oxidu uhličitého ze spalných produktů. Chemicky jde o organické sloučeniny trojvazného dusíku, na který se váže vodík či organické skupiny. Jejich výrobu by nyní mohl výrazně usnadnit nový katalyzátor, který vyvinula laboratoř prof.Guy Bertrand z University of California v Riverside. Chemicky jde o organický komplex zlata.

Učenci z izraelského IBM Haifa Research Laboratory pod vedením Dr.Yaakova Navona vyvinuli nový software, který nám může pomoci při zapamatování toho, co jsme prožili. Vyhodnocuje veškeré údaje, které zaznamenáme na náš mobilní telefon, či jiné obdobné zařízení, a spojuje je do logických celků. Zadání jména osoby nám pak poskytne nejen její telefonní číslo, ale i další údaje. Např. fotografii, vizitku, kdy, kde a proč jste se setkali. Software PENSIEVE se nejspíš stane velmi užitečnou a žádanou pomůckou. Tím se zároveň stane další nástrojem omezení naší svobody. Podstatná část vzpomínek tak opustí bezpečné schránky našich mozků a přesune se do elektronického media, kde bude přístupná prakticky komukoli.

Dva druhy infekčních bakterií využívají speciální vstřikovací systém pro dopravu škodlivého proteinu do cílových buněk. Tyto proteiny obsahují oblasti známé jako Ank (ankyrin repeat homology domains), které vytvářejí pevný nosič umožňující činnost dalších proteinů. Pracovníci z Yaleovy univerzity popsali, že Legionella pneumophila (která zúsobuje legionářskou nemoc) injikuje čtyři Anky do savčí buňky pomocí sekrečního systému IV. typu. Coxiella burnetii, která způsobuje horečku Q, injikuje osm takových proteinů. Jeden z těchto proteinů, AnkX, zabraňuje váčkům napadené buňky obsahujícím bakterie, aby se pohybovaly směrem k lyzosomům, kde by bakterie byly zničeny.

Univerzita v Leedsu připravuje pod jméno Xeros Ltd. nový spin-off podnik, který bude vyrábět nový typ praček mnohem šetrnějších k životnímu prostředí. Jejich hlavní čistící náplní budou plastikové lupínky s trochou vody a nepatrným množstvím detergentu. Během pracího cyklu rozpustí voda nečistoty a odstraní skvrny. Ty vsáknou beze zbytku lupínky, kterých se přidává přibližně tolik, co praných oděvů. Na koncipropadnou roštem ve dně prací nádoby, přičemž je lze užít opakovaně, asi stokrát. Odpadá dalšího máchání, takže úspory vody jsou značné. Vzhledem k tomu, že voda na praní přesahuje deset procent její spotřeby domácnostmi, předpokládané úspory jsou značné. Sama pračka spotřebuje pouze 2% elektřiny ve srovnání s dosavadními modely. Po vyprání jsou šaty suché, takže odpadá nutnost jejich sušení, což představuje další úsporu energie.

S tím, jak klesají náklady velkých sekvenačních projektů, zahajuje se opakované sekvenování již hotových genomů. Například od „rozluštění“ genomu kvasinky Saccharomyces cerevisiae uplynulo už více než deset let a od té doby byla provedena sekvenace 36 jedinců tohoto druhu. S mnohobuněčnými organismy je ovšem postup pomalejší, takže známe 15 map genomu myši a 3 mapy hlístice Caenorhabditis elegans a pochopitelně pouze dva genomy lidské, a to Craiga Ventera a Jamese Watsona, obou slavných jmen v souvislosti se zkoumáním DNA a lidského genomu. Nyní se objevil projekt nazvaný 1000 genomů, zaměřený na sekvenaci genomu Homo sapiens. Je tu pak projekt nazvaný 1001 genomů, vedený Detlefem Weigelem z univerzity v Göttingen – ten by se měl zabývat rostlinkou huseníčkem Arabidopsis thaliana. Zatím získal podporu pro 80 sekvenací z celého světa.

Donedávna se předpokládalo, že většina genomových sekvencí se nijak neprojevuje. Nedávná studie na kvasince Schizosaccharomyces pombe využívající nové techniky sekvenace DNA však ukazuje, že prakticky celý genom kvasinky je geneticky aktivní. Přes 90 % je ho přepisováno na RNA, včetně 450 nově objevených transkriptů, které sice nekódují proteiny, ale mají řadu regulačních, dědičných a dosud neúplně známých funkcí.

Velmi zajímavý materiál se podařilo připravit G.G. Wicksovi, L.K. Heungovi a R.F. Schumacherovi z Savannah River National Laboratory. Tvoří ho duté skleněné kuličky o průměru 2 až 100 mikrometrů.. Jejich stěny jsou porézní, přičemž jejich průměr se pohybuje v rozmezí 10 až 300 nm. Můžeme je vyplnit prakticky čímkoli. Např. ve spolupráci se společností Toyota plní vnitřek kuliček látkami, které absorbují vodík. Výsledkem by měl být nová, bezpečná metoda skladování tohoto plynu. Navíc s novým materiálem se velmi snadno manipuluje, protože se chová jako kapalina. Lépe než třeba písek ho můžeme přelévat, protože kuličky, jež ho tvoří, jsou velmi malé.

Mezery v našich znalostech o přechodu z ryb na čtyřnohé tvory se začínají zaplňovat díky objevům provedeným švédskými, britskými a lotyšskými vědci. Našli několik výrazných kosterních pozůstatků druhu Ventastega curonica z pozdního devonu v Lotyšsku, což je přechodná forma mezi tzv. elpistostegidy Panderichthys a Tiktaalik a devonskými čtyřnožci (obratlovci s končetinami) Acanthostega a Ichthyostega. Ventastega je nejprimitivnější druh z devonu a díky rozsáhlým kosterním nálezům vrhá světlo na původ čtyř končetin.

Deset amerických a pět japonských vědců, tři britští, jeden švýcarský a jeden španělský, prozkoumali genom kopinatce známého jako amphioxus (Branchiostoma floridae), zástupce jedné ze tří větví strunatců (pláštěnci, kopinatci a obratlovci), o velikosti 520 milionů bází. Haploidní genom obsahuje 21 900 míst kódujících proteiny, z nichž téměř polovina (15 123) je obsažena v obou haplotypech. Umožnili tím rekonstrukci genového obrazu posledního předka obratlovců, stejně jako částečnou rekonstrukci organizace jeho genomu, popis dvou celogenomových duplikací a dalších rekonstrukcí v evoluci obratlovců.

Na platanech rostoucích na pozemcích britského Natural History Museum v Londýně byl v březnu 2007 poprvé pozorován druh hmyzu, který experti nedokázali identifikovat jako žádný z 28 milionů exemplářů, jež se nacházejí v jeho sbírkách. Tvoreček oválného tvaru o velikosti rýžového zrna se během tří měsíců stal nejčetnějším zástupcem hmyzu v této lokalitě a rozšířil se i na další místa. Kurátor sbírek Max Barclay si stále není jist, zdali jde skutečně o nový druh. Velmi připomíná středoevropskou ploštici Arocatus roeselii, jež však žije na olších. Definitivně rozhodne až analýza DNA.

Regulační protein zvaný ubikvitin označuje různé další proteiny určené k destrukci. Jak je možné, že se váže na tak rozmanité substráty? Je to prý tím, že se pohybuje mezi různými strukturami, dokud nenajde tu vhodnou, říkají pracocvníci Max-Planckova ústavu v Göttingen. Čtyřicetšest struktur bylo známo z rentgenové krystalografie komplexů zachycujících ubikvitin. Podrobný výzkum v této oblasti pikosekund až mikrosekund ukázal, že se všechny struktury vyskytují v živých buňkách. Je zřejmé, že mnoho konformací daného proteinu může existovat v dynamické rovnováze, než se dostaví vazebný partner. Tato představa je ovšem v rozporu s klasickou hypotézou enzymové kinetiky o indukované podobnosti (induced fit).

Vědci z University of Liverpool, kteří na výzkumné lodi křižují vody severního Atlantiku (hezké povolání:-)), zjistili, že saharský písek, zanesený větrem na vodní hladinu, zodpovídá za výrazně větší množství sinic oproti jižním částem Atlantického oceánu. Limitujícím faktorem pro jejich růst je množství fosforu, jehož je v mořské vodě málo a v atmosféře se nenachází vůbec. Železo jim sice umožńuje využívat organicky vázaný fosfor z odumřelých organismů, ale rovněž není v mořích příliš hojné. Do severního Atlantiku ho však dodává saharský písek, takže sinice tam prosperují lépe než jinde.

O tom, že vítr odnáší ze Sahary nemalá množství písku, se ostatně mohl přesvědčit každý, kdo strávil dovolenou na ostrově Gran Canaria na Kanárských ostrovech. Můžeme tam vidět velké duny z navátého afrického písku.

Přes padesát let je známo, že vztahy mezi rostlinnými hormony auxinem a cytokininem jsou kritické pro tvorbu stonků a kořenů v kultivovaných rostlinných pletivech. Později bylo zjištěno, že auxin zodpovídá za specifickou tvorbu kořenových kmenových buněk. Vědci z Harvardovy lékařské fakulty nyní ukázali, že během rané embryogeneze vzniká cytokinin a že vzájemná aktivita obou hormonů je rozhodující pro specifickou tvorbu prvních kořenových kmenových buněk.

Japonští vědci z Keramické výzkumné laboratoře ve městě Saga vyvinuli nový typ keramiky s obsahem oxidu železitého a lithného. Dosahují tohoto přídavkem jemně mletých minerálů magnetitu (oxidu železitého) a petalitu (křemičitan hlinitolithný). Nádobí vyrobené z tohoto materiálu kvůli obsahu polárních skupin absorbuje silně mikrovlnné záření. Při ohřevu v mikrovlnné troubě se přednostně ohřívá jídlo, protože obsahuje hodně vody. Keramika se zahřeje méně, takže ohřívané jídlo ochlazuje. Nový typ keramiky by zvýšil účinnost ohřevu mikrovlnami, protože k tomuto ochlazování by nedocházelo. Chtějí však skutečně spotřebitelé vytahovat ze svých mikrovlnných trub horké misky a talíře?

Tisková zpráva AV ČR: Zrak je velmi důležitým smyslem většiny živočichů, včetně lidí. Přitom genetický původ a evoluce oka nejsou ještě zdaleka objasněné. Tato okolnost trápila již zakladatele evoluční teorie Charlese Darwina, který se problému evoluce oka věnoval i ve svém klíčovém díle „O původu druhů“. Nezdálo se mu například pravděpodobné, že by něco tak složitého a dokonalého, jako je lidské oko vzniklo postupným vývojem.

V přírodě je možné pozorovat neuvěřitelně pestrou škálu různých typů očí. Na základě anatomických studií se odhadovalo, že oko vzniklo v rámci živočišné říše nezávisle na sobě přibližně 40x–60x. Nikdo tedy nepochyboval o tom, že původ oka je takzvaně polyfyletický (mnohočetný). V polovině 90. let ale jako blesk z čistého nebe působil objev genu Pax6, který řídí vznik komorového oka obratlovců i složeného oka hmyzu. Zdálo se téměř neuvěřitelné, že za vznik nejroztodivnějších druhů očí obratlovců i bezobratlých je zodpovědný tentýž gen. Jediným možným vysvětlením byl společný (monofyletický) původ všech očí.

Výsledky vědců z Ústavu molekulární genetiky AV ČR (ve spolupráci s kolegy z National Eye Institute, National Institutes of Health, Bethesda, MD, USA a z University of Tokyo) nyní přinesly další nečekaný objev. Vědci studovali geny zodpovědné za vývoj oka u karibského žahavce, medúzy čtyřhranky (Tripedalia cystophora).

Komorové oko čtyřhranky je poskládáno ze stejných genetických stavebních kamenů jako komorové oko člověka. Principiálně je filozofie stavby oka jednoduchá. Všechny oči jsou vždy složené ze dvou základních prvků: z fotoreceptorových buněk a z buněk obsahujících tmavý stínící pigment. Fotoreceptorové buňky obsahují světločivý pigment (opsin), s jehož pomocí se převádí fotony světla na chemický signál. Pigmentové buňky naopak stíní světlo přicházející z určitých úhlů, a tím vlastně umožní oku vnímat směr příchodu světla.

Co mají tedy společného člověk a karibská medúza? Oba druhy používají pro detekci světla speciální třídy světločivých pigmentů nazývaných ciliární opsiny a pro stínění světla pigment zvaný melanin. Dosud byl člověk a ostatní obratlovci využívající právě těchto komponent v živočišné říši spíše výjimkou, protože všichni bezobratlí používají v oku jiný typ světločivého pigmentu, tak zvaný rhabdomerický opsin, a také jiný typ tmavých stínících pigmentů. Podobnost v genetickém základu je o to zajímavější, že jsou člověk a čtyřhranka z fylogenetického hlediska nesmírně vzdálení. Je proto zřejmé, že oko obratlovců a medúzy, ačkoliv vypadá podobně a používá stejných genů pro svou funkci, vzniklo nezávisle na sobě.

Při slavnostním ceremoniálu dne 28.května 2008 byla v texaském Fort Bliss uvedena do chodu další součást amerického systému ochrany proti balistickým střelám. Alfa baterie 4.pluku 11. protiletadlové dělostřelecké brigády obdrží od dodavatele firmy Lockheed Martin tři odpalovací zařízení, 24 raket THAAD, systém řízení palby a radar. Střely THAAD ničí nárazem balistické střely středního a krátkého doletu, a to jako jediná součást systému protiraketové ochrany v atmosféře i nad ní. Zatím proběhlo sedm úspěšných testů těchto střel, další čtyři se plánují do podzimu 2009.

Tým amerických seismologů z Rice University a Lawrence Berkeley National Laboratory výrazně pokročil při předpovídání zemětřesení. Pomocí změn rychlosti šíření vln jsou schopni odhalit změny napětí litosférických desek, které o hodiny předcházejí zemětřesení. Alespoň se tak domnívají na základě svých experimentů na zlomu San Andreas, který v Kalifornii odděluje pacifickou a severoamerickou desku. Na dno kilometr hlubokého vrtu umístili piezoelektrický rezonátor a měřili čas, kdy vlnění dosáhne druhého vrtu s detektorem. Můžeme doufat, že měření i v jiných částech světa potvrdí jejich závěry.

T-pomocnické buňky (T_H) představují důležitou odnož adaptivného imunitního systému, protože koordinují obranu proti specifickým patogenům a protože jejich unikátní cytokininové a efektorové funkce zprostředkovávají různé druhy zánětů tkání. Nedávno objevené buňky T_H17, což je třetí podskupina efektorových pomocnických buněk, podrobené důkladnému výzkumu, se ukazují jako významná obrana proti specifickým patogenům a jako výrazní induktoři autoimunity a zánětů. Kromě toho bylo zjištěno, že diferenciační faktory zodpovědné za jejich vznik vykazují zajímavý reciproký vztak k regulačním T-buňkám(T_reg), které zabraňují šíření zánětů a zprostředkovávají vzájemnou toleranci.

Tým z Massachusetts Institute of Technology pod vedením prof.Marca Balda vyvinul novou konstrukci solárních článků. Průhlednou desku pokryli směsí vhodných barviv, které odchýlí 90% dopadajícího slunečního záření různých vlnových délek rovnou do jejího rámu, kde jsou umístěny fotovoltaické články. Účinnost těchto slunečních baterií je oproti dosavadním typům přibližně desetinásobná. Velkou výhodou rovněž je, že pro výrobu elektřiny můžeme vyžít prakticky každé okno. Snížení světla v místnostech o devadesát procent by je sice přeměnilo na temné komůrky, zároveň však také klesne jejich ohřívání a tedy nároku na klimatizaci. Jde pak již jen o nalezení vhodného načasování, kdy např. by se využívala jen některá okna dle intenzity slunečních paprsků a polohy Slunce anebo prázdné místnosti.

Organické molekuly s uhlíkovým atomem tvořícím pouze dvě chemické vazby a obsahujícím dva nevazebné elektrony se nazývají karbeny. Jsou vysoce reaktivní a je obtížné je přímo pozorovat. Zvláště významným zástupcem je tu hydroxymethylen H-C-OH, který je zapojen do fotochemie formaldehydu, a předpokládá se, že by mohl tvořit sacharidy v mimozemském prostředí. Nebyl nikdy přímo pozorován, ale byl nyní syntetizován ve spolupráci německých, amerických a maďarských chemiků a zachycen v argonové matrici při 11 stupních Kelvina. Za těchto podmínek se přemění s poločasem 2 hodin na formaldehyd mechanismem rychlého vodíkového tunelování. Dá se uzavřít, že bude obtížné jej identifikovat spektroskopicky a že je vysoce nepravděpodobné, že je v kosmu účastníkem tvorby cukrů.

Vědecký tým z japonského Národního ústavu informačních a komunikačních technologií pod vedením Shunsukeho Yoshidy sestrojil nový typ monitoru, na kterém můžeme sledovat plastický obraz ze všech stran. Kombinací množství malých čoček s kapalnými krystaly dosáhli toho, že obraz vidíme plasticky bez jakýchkoli dalších pomůcek. Zařízení pojmenované gCubik má podobu krychle o hraně 10 cm, takže si zobrazený předmět můžeme prohlížet ze všech stran.

Výzkumné centrum průmyslového dědictví Českého vysokého učení technického v Praze ve spolupráci s Českou komorou autorizovaných inženýrů a techniků, Českým svazem stavebních inženýrů a Národním technickým muzeem slavnostně uvedou dne 15. července 2008 od 11.00 hodin knihu Průmyslové dědictví/Industrial Heritage. Akce se bude konat v Železničním muzeu Národního technického muzea v prostoru bývalé vodárny historického Lokomotivního depa Masarykova nádraží z r. 1845 (Hybernská ulice, Praha 1).

Kniha je sborníkem příspěvků k mezinárodnímu bienále Industriální stopy z r. 2007, které mělo podtitul Průmyslové dědictví kulturním potenciálem udržitelného rozvoje.

Úvodní esej Sira Neila Cossonse, který v r. 1971 zakládal Ironbridge Museum a v letech 2000 – 2007 byl předsedou britské vládní agentury na ochranu památek, rozvíjí myšlenky jeho zahajovací přednášky na bienále. Autor zde rekapituluje vývoj pohledů na problematiku průmyslového dědictví a formuluje jeho současné problémy.

Druhá kapitola shrnuje výrazné evropské počiny minulých let a jejich vzájemné propojování. Přináší příspěvky Axela Föhla, mluvčího Asociace zemských pracovníků památkové péče v Německu, Keitha Falconera, vedoucího sekce Industriální archeologie vládní agentury English Heritage ve Velké Británii, Paula Smithe, specialisty francouzského ministerstva kultury a Wolfganga Berta za projekt Evropské trasy průmyslového dědictví.

Následují aktuální pohledy argumentů a příkladů proměny areálů a objektů zanikajícího průmyslu na krystalizační místa urbanizace, udržitelného rozvoje sídel a krajiny, které ve třetí kapitole představují, např. Michael Mende z Vysoké školy výtvarných umění v Brunšviku nebo Lars Sharnholz, vědecký ředitel Institutu pro novou industriální kulturu ve Forstu.

Texty o proměně atmosféry a hodnotových kritérií na naší domácí scéně, doložené příklady diskutovaných staveb a projektů, pak tvoří čtvrtou kapitolu, uvozenou statí Benjamina Fragnera z Výzkumného centra průmyslového dědictví ČVUT. Z českých přispěvovatelů je třeba jmenovat Evu Dvořákovou z Národního památkového ústavu v Praze a Josefa Šulce, prezidenta Českého Národního komitétu ICOMOS.

Pátá kapitola zvažuje sílu a smysl osobního zážitku při doteku s industriálním prostředím. Přispěli do ní umělci, teoretici a kurátoři. Atmosféru i význam čtyř uplynulých ročníků bienále pak v závěru publikace přibližuje text Petra Urlicha.

Úplné znění všech textů v češtině je doplněno anglickými názvy.

Více informací najdete na http://vcpd.cvut.cz/

Inženýři na arizonské univerzitě v Tucsonu vyvinuli způsob, jak připravit kovové částice, jež by byly schopny projít ledvinovou filtrací. Použili liposomy jako nosiče pro přepravu dutých zlatých kuliček o průměru 63 nanometrů, které by byly schopny rozptylovat světlo o určité vlnové délce. Výsledné zlaté lipidní kuličky vykazují optickou rezonanci odlišnou od čistého zlata a při tom ve viditelné oblasti. Nanokuličky se hroutí při odstranění lipidu (jako například uvnitř těla) za tvorby útvarů 5,7 nm v průměru, které jsou schopny projít ledvinovou filtrací a být z těla vyloučeny.

V australské tepelné elektrárně Loy Yang vyrostl závod na zachycování oxidu uhličitého. Vymýváním plynů, které vznikají při spalování uhlí sníží emise CO₂ o 85%. Svými rozměry jde zatím spíše o zkušební zařízení, protože ročně zachytí asi tisíc tun tohoto plynu.

Zvuková komunikace je důležitým faktorem v rozmnožování žab, kdy vokální produkce je většinou doménou samců. Samičky jsou obvykle němé, ale u některých druhů jsou schopny vydávat jemné zvuky coby odpověď na samčí lákání. Samečci žáby rodu Odorrana tormota (žije na stromech podél hlučných vodních toků v Chuenšanských horkých pramenech) vykazují schopnost vydávat ultrazvuky, stejně jako jejich samičky před ovulací vydávají zvuky o ještě vyšší frekvenci. Kromě toho je jejich hlas zachycován s vysokou fonotaxí (přesností určení zdroje zvuku), čímž se tyto žáby řadí po bok obratlovcům s nejvyšší schopností lokalizace zdroje, jako je sova pálená, delfíni, sloni a lidé.