Podle posledních výzkumů vědců z University of Leeds, Londýnské zoologické společnosti a Galapágského národního parku jsme možná svědky vzniku nového živočišného druhu. Zjistili, že komár Aedes taeniorhynchus kolonizoval Galapágy před 200.000 let a nebyl tam zavlečen až člověkem, jak jsme se doposud domnívali. Nicméně jeho genom je už dosti odlišný od pevninských bratříčků. Projevuje se to i v jeho stravě. Saje krev galapágských obřích želv a vodních leguánů, zatímco jeho pevninská varieta dává přednost savcům. Těch však bylo na Galapágách před příchodem člověka poskromnu.

Komáři zajímají i profesora entomologie z Georgia Southern University Thomase Kollarse, který se je chystá pro změnu hubit. Připravil pro ně smrtící nektar, který kromě cukru a barviv obsahuje bakterii Bacillus thuringiensis, jež produkuje toxin jedovatý pro mnoho druhů hmyzu. Napodobuje jím nektar z květů, jež je důležitou součástí komáří stravy. Hodlá zahájit výrobu speciálních krmítek, která napodobí živé květy. Jejich barvu je třeba nastavit podle toho, jaký druh komára chceme hubit. Malárii přenášející Anopheles dává přednost červené, zatímco rod Culex, jež přenáší západonilskou horečku, upřednostňuje žlutou. Cena jednoho krmítka nepřevýší 10 USD, což je v zaostalých zemí závratná suma.

Tým vedený Zhongwu Chouem a Markem Thompsonem z University of Southern California zhotovil speciální detektor, který rychle zjistí přítomnost virů, na které je vyladěn. Tvoří jej nanodrát z oxidu inditého pokrytý laboratorně připravenými protilátkami, specifickými pro virus, jehož přítomnost chceme zjistit. Navázání virových části na tyto molekuly způsobí okamžitou změnu vodivosti nanodrátu. Testy zatím proběhly pro virus ptačí chřipky, nicméně na stejný princip bude fungovat pro všechny viry.

Vědeckou výprava tvořená vědci z Ruska, Spojených států, Německa a Rakouska se vrátila z šestiměsíční výpravy k jezeru Elgygytgyn. V rámci expedice proběhlo několik vrtů do vrstev usazenin na jeho dně. Přestože zamrzá, nebylo nikdy pokryto ledovcem, takže jeho dno tvoří souvislá, 400 m silná vrstva sedimentů, z níž můžeme získat cenné údaje o vývoji klimatu. Jezero o průměru asi 15 km a hloubce 175 m leží v odlehlé oblasti severovýchodní Sibiře a vzniklo před 3,6 miliony let při dopadu obrovského meteoritu. Foto Petr Tichomirov.

Stanislav Vacl 29.1.2012: Tak tam bych se chtěl podívat. :-)

Části kostry drobného hominida nalezené před několika lety v jeskyni Liang Bue na ostrově Flores v Indonésii jsou stále předmětem debat o jeho příbuznosti se současným Homo sapiens. Kosti pocházejí z doby před 17 000 až 95 000 lety. Analýza kostí nohou provedená americkými vědci nyní naznačuje, že Homo florensiensis nepocházel přímo z druhu Homo erectus, nýbrž i z dalšího druhu, možná blízkého Homo habilis, a to už v době před téměř 2 miliony let.

Ariana 26.5.2013: Nemůže u hobitů z ostrova Flores jít o případ ostrovního nanismu? Zároveň s hobity se nalezly pozůstatky pravěkých zakrslých slonů...

akademon.cz 26.5.2013: Možná ano, pohled vědců není zatím úplně jednotný. Ostrovní nanismus je zmenšování velikosti živočichů, pokud žiji v ohraničené velmi malé oblasti, např. na ostrově, v oáze, jeskyni, odříznutém údolí. Pozorován byl u celé řady živočichů, např. mamutů, slonů, stegodonů (vyhynulí příbuzní slonů), lenochodů, dinosaurů a mnoha dalších. Podle posledních nálezů se zdá, že opravdu jde o samostatný druh. Jeho technologické schopnosti byly rozvinuté, lovil i velká zvířata. Ani samotná plavba na ostrov Flores nebyla tehdy snadná.

7.8.2014: Samu existenci druhu Homo florensiensis popírají na základě svých analýz kosterních pozůstatků prof.Robert B. Eckhardt a Sakdapong Chavanaves, oba z Pennsylvania State University, prof.Maciej Henneberg z University of Adelaide a Kenneth J.Hsü z pekingského Národní ústavu věd o Zemi. Podle nich představuje vzorek LB1, na němž je celá taxonomie nového druhu založena, pouze pozůstatky člověka s Downovým syndromem. Spory o existenci člověka floreského ještě zdaleka nekončí a rozhodnout je mohou další nálezy. Obdobné spory se vedly před 150 lety o člověka neandrtálského. Jeho pozůstatky odpůrci jeho existence pokládali za kosti současného člověka se závažným kosterním onemocněním. Vzhledem k tomu, že odmítnutí existence člověk floreského zveřejnil renomovaný časopis Proceeding of the National Academy of Sciences of the U.S.A., nelze je brát na lehkou váhu.

Douglas David z University of Illinois v Urbana-Champaign připravil materiál, který zčervená, je-li mechanicky namáhán. Do polymerní matrice zabudoval molekuly organické sloučeniny, jež mění barvu vlivem světla. Běžně se přidává do materiálu pro výrobu brýlových skel, jež tmavnou při vysoké intenzitě světla. Podařilo se mu tyto molekuly navázat takovým způsobem, že energii potřebnou pro změnu jejich struktury, a tudíž barvy, dodá místo fotonů pohyb okolního polymeru.

Hedvábí pavučin je zřetelně pevnější než ocel, ale přidání kovů je může dále zpevnit. Pracovníci Max-Planckova ústavu mikrostrukturní fyziky v Halle vystavili nosná pavučinová vlákna atomům kovů metodou zvanou multiple pulsed vapor-phase infiltration. Zjistili, že oxid zinečnatý, oxid titaničitý a oxid hlinitý nejen pokryly vlákno, ale infiltrovaly se do proteinové struktury, čímž ji vysoce zpevnily a zároveň zvláčněly. Je naděje, že se metoda dá použít například pro kolagenová vlákna vajec.

Stanovisko Učené společnosti České republiky k návrhu financování výzkumu v ČR na příští léta přijaté na výročním zasedání dne 19. května 2009.

Učená společnost České republiky, složená z předních vědců z vysokých škol, Akademie věd ČR a dalších výzkumných ústavů, je vysoce znepokojena vývojem ve financování výzkumu v ČR a obrací se na Vládu ČR a Parlament ČR s naléhavou žádostí o změnu této situace. Rozpočet na výzkum, neprůhledně navržený vládní Radou pro výzkum a vývoj na příští tři léta, snižuje dramaticky institucionální financování Akademie věd ČR. Považujeme za svou povinnost upozornit, že pokud by byl realizován, může roztočit spirálu vedoucí k zániku této instituce a obecně k ohrožení výzkumu v naší zemi, a to právě v době, kdy plánovaná reforma má posílit kvalitní výzkum na úkor podřadného. Těžko lze zpochybnit, že výsledky Akademie věd jako celku jsou v ČR nadprůměrné.

Žádáme, aby se neověřená a z mnoha důvodů nepřijatelná metodika hodnocení výzkumu, vypracovaná úzkou skupinou lidí a prosazovaná Radou pro výzkum a vývoj, nepoužívala pro přípravu státního rozpočtu do doby, než bude kompetentními odborníky a vědeckou veřejností prodiskutována. Apelujeme na odpovědné činitele, aby nedopustili rozklad české vědy.

Tým prof. Petera Bruceho z katedry chemie University of St Andrews po čtyřech letech výzkumů zhotovili elektrickou baterii, která vyrábí proud reakcí lithia s kyslíkem z okolního vzduchu. K vlastní reakci dochází na kladné elektrodě, kde lithné ionty v matrici z porézního uhlíku za přítomností oxidu manganičitého jako katalyzátoru reagují s kyslíkem na oxid lithný. Kovové lithium tvoří elektrodu zápornou.

Vědci z MIT (Massachusetts Institute of Technology) připravili novou slitinu niklu a wolframu, která vytváří srovnatelně lesklé a ještě tvrdší povlaky než chrom. Práce s chromovými sloučeninami, z nichž se povlaky připravuji, představují značné riziko pro životní prostředí.

Ačkoli čtyři základní báze deoxyribonukleové kyseliny, adenin, guanin, thymin a cytosin, tvoří velkou většinu genomu, posttranslačně modifikované báze slouží různým účelům. Parazitní prvoci trypanosomy obsahují bázi označovanou J, což je modifikovaná verze thyminu, dosud neobjevená v žádném jiném organismu. Pracovníci Harvardské lékařské fakulty nyní objevili enzym TET1, který pozměňuje cytosin na hydroxymethylcytosin. Ten představuje 4–6 % cytosinů v myších embryonálních kmenových buňkách. Podobně modifikované báze byly objeveny v myším mozku pracovníky Rockefellerovy univerzity.

Monofyletismus je stav nějaké skupiny organismů, pokud zahrnuje jejího společného předka a všechny jeho potomky.

Včelaři byli postiženi celosvětově záhadným úbytkem evropské včely Apis mellifera. O příčinách se spekulovalo a připisovaly se pesticidům, virům a roztočům. Španělští vědci z včelařského centra v Marchamalu nyní zjistili, že téměř jistým původcem nákazy je plíseň Nosema ceranae. Co je důležitější, je skutečnost,že nákaze lze zcela předejít použitím fungicidu fumagillinu.

Legenda k obrázku: Včela medonosná (Apis mellifica): 1 – trubec, 2 – královna, 3 – dělnice. V levé části jsou znázorněny jejich nohy ve větším zvětšení: a – košíček, b – kartáček pro sběr pylu. Obrázek převzat z Brehmova života zvířat, díl I., vydáno Nakladatelstvím J.Otto, společnost s r.o. v Praze, 1929.

29.8.2013: Podle poslední studií provedených University of Maryland a U.S. Department of Agriculture zvyšuje přítomnost zemědělských chemikálií (pesticidů, fungicidů) v pylu náchylnost včel k napadení parazitickou houbou Nosema ceranae. Včely hynou zpravidla do osmi dnů po nakažení. Nejhorší účinek má pesticid chlorothonatil, který se kupodivu používá i jako fungicid. Bohužel odolnost včel vůči parazitické houbě Nosema ceranae snižuje i miticid (prostředek proti roztočům) fluvalinát, kterým se včelstva chrání před velmi rozšířeným parazitickým roztočem Varroa destructor.

6.6.2015: Velký problém představuje skutečnost, že parazitická houba N. ceranae napadá již včelí larvy a nikoliv pouze dospělé jedince, jak jsme doposud předpokládali. Zjistil to Daren M. Eiri a James C. Nieh z University of California San Diego spolu s dalšími kolegy.

Analýza nedávného sčítání lidu v Číně ukazuje, že ve skupině mladší než 20 let je o 33 milionů více chlapců než děvčat. Zřejmě k tomu došlo po zavedení v 80. letech minulého století preference potratů děvčat. Tehdy byl poměr mužů k ženám 1,08, v aoučasnosti je to 1,24. Preferované porody chlapců byly významné zejména u venkovských rodin, jimž bylo povoleno druhé dítě, pokud první bylo děvče.

1.12.2016: Terénní výzkumy evidence obyvatelstva na nejnižší úrovni, které prováděli Yaojiang Shi z Šensijské pedagogické univerzity a John James Kennedy z University of Kansas, ukázaly, že nedostatek dívek nemusí být zdaleka tak ohromující. Z větší části ho tvoří dívky neregistrované anebo přihlášené později, po skončení politiky jednoho dítěte. Ve vesnických oblastech bylo běžné, že sousedé vzájemně úzce spolupracovali, aby před zraky úřadů ukryli druhorozené.

Podivuhodná schopnost nikotinu navodit drogovou závislost začíná jeho pevnou vazbou na mozkové receptory acetylcholinu (Ach). Kdyby nikotin aktivoval receptory Ach ve svalech se stejnou účinností, kouření by vedlo k prudkým svalovým křečím. Proč tonu tak není, se dlouho zkoumalo, a teprve nyní se podařilo vědcům v Pasadeně v Kalifornii záhadu vyřešit. Vazba nikotinu na receptory, která je podstatná pro tvorbu závislosti, zahrnuje tvorbu pevných vodíkových můstků a silnou interakci mezi kladným nábojem nikotinu a specifickým tryptofanovým zbytkem. Svalové receptory též obsahují tento tryptofan, ale interakce s ním chybí a vodíkový můstek je mnohem slabší. Je to zřejmě způsobeno rozdílným tvarem vazebné kapsy, spolu s bodovou mutací nedaleko tryptofanového zbytku. Kromě řešení této molekulární záhady to nabízí pomoc při tvorbě nových analogů nikotinu pro léčbu různých neurobiologických problémů a pro odvykání kouření.

Prof. James S. Schilling spolu s Mathewem Debessaiem z Washington University v Saint Louis zjistili, že europium se při teplotě 1,8 K a tlaku 80 GPa (790.000 atmosfér) stane 53.známým supravodičem.

Látka, která zklidňuje touhu po alkoholu, zvaná naltrexon, působí blokádou vlivu opiátů na mozek. Pracovníci univerzity v Minneapolis v USA provedli řadu pokusů s kleptomany, kteří kradli nejméně jednou týdně. Během osmi týdnů se projevil u 11 dobrovolníků zřetelný účinek naltrexonu na kleptomanii a ukazuje se tak spojení mezi symptomy kleptomanie a lidským opiátovým systémem.

Možnost prudkého vzrůstu mořské hladiny je stále největší hrozbou globálního oteplování, ale otázka, zda nedávný úbytek ledu v Grónsku a v Antarktidě je náznakem takového vzrůstu, je stále nezodpovězena. Nové nálezy z výjimečně exponovaného útesu v Mexiku poskytují detailní informace o vývoji útesových teras, erozních ploch a zaplavení pevniny během poslední meziledové doby. Datování s pomocí izotopů uranu a stratigrafické analýzy, spolu se stářím korálů v jiných oblastech světa, ukazuje, že vzestup mořské hladiny o 2–3 m nastal před 121 000 lety ke konci poslední meziledové doby. Je ovšem dobře možné, že k podobnému jevu dojde i v blízké budoucnosti.

Nanotkaniny tvořené polymerními nanovlákny, dopované tzv. fotosensitizery, jsou efektivními producenty vysoce oxidativního, cytotoxického singletového kyslíku (¹O₂) během ozařování viditelným světlem. Schopnost dopovaných nanotkanin fotogenerovat ¹O₂ byla potvrzena fotooxidací řady substrátů. Baktericidní efekt nanotkanin byl prokázán na bakteriálním kmenu Escherichia coli DH5alfa a prokázal autodesinfikující účinek na povrchu nanotkaniny ozařované umělým nebo denním světlem. Nanotkaniny produkující ¹O₂ mohou mít řadu praktických aplikací. Lze je využít k syntéze produktů reakcí ¹O₂ s příslušným substrátem, s možností jejich snadné separace od vázaného fotosensitizeru. Nanotkaniny jsou vzhledem k malé velikosti pórů mezi nanovlákny schopny zachytávat bakterie a větší viry. Nanotkaniny dopované fotosensitizerem pak představují nové autodezinfikující, sterilní, krycí materiály např. pro medicínské aplikace, neboť kombinují vlastnosti cytotoxického ¹O₂ s velmi krátkým dosahem působení a průsvitných nanotkanin s velkým měrným povrchem, dobrou difůzí a permeabilitou pro ¹O₂ a bakteriálním záchytem. Enkapsulovaný fotosensitizer v nízké koncentraci uvnitř nanovláken nepředstavuje zdravotní riziko oproti jiným desinfekčním činidlům, neovlivňuje tedy např. hojení ran. Výhodou je dále fakt, že bakterie či jiné mikroorganismy nevykazují resistenci vůči ¹O₂ (oproti např. antibiotikům) a jsou touto formou kyslíku účinně inaktivovány. Koncept baktericidních nanotkanin založených na fotogeneraci ¹O₂ byl vyvinut na přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy.

Dlouhověkost hlubokomořských korálů byla dlouho předmětem učených debat. Datování pomocí radioaktivního uhlíku vedlo k věku v řádu tisíců let, zatímco počítání „letokruhů“ vedlo spíše ke stovkám let. Pracovníci z Texas AM University nyní prokázali, že organický uhlík přijímaný korály je rychle transportován z povrchu oceánů do hlubokomořských korálů a že tady hladiny uhlíku C¹⁴ věrně odpovídají jejich věku. Pomocí této metody byl například určen věk černého korálu rodu Leiopathes na 4265 let.

Zatímco acetylace lysinu v proteinech savčích buněk je již dlouho uznávaným pochodem, v bakteriích nebyla téměř známa. Teprve čínští vědci letos prozkoumali acetylaci lysinu v bakterii Escherichia coli a zjistili tam 138 acetylačních míst na 91 proteinech. Přes 50 % acetylovaných proteinů byly metabolické enzymy a 22 % byly regulátory translace. Bylo též objeveno, že acetylace lysinu se změnila v odpověď na zátěžové stimuly. Zdá se tedy, že acetylace lysinu nezávislá na chromatinu je evolučně zachována od bakterií po obratlovce.

Nick Smith se svými kolegy z Pennsylvania State University připravil barnaté borohlinitokřemičitanové sklo s nejvyšším dosud zaznamenaným průrazným napětím, které dosahuje 12 MV/cm. Za tímto úspěchem stojí zřejmě důkladné odstranění i stop alkalických kovů, jež jsou za normálních okolností běžnou součástí skel. Materiály s extrémně vysokým průrazným napětím hrají důležitou roli při konstrukci superkapacitorů, kondenzátorů s vysokou hustotou energie, o nichž se uvažuje jako o možných zdrojích pro elektromobily či prostředcích pro skladování elektřiny.

Klouby v lidském koleni, lokti atp. vykazují nepatrné tření i při větším tlaku, což se nepodařilo prokázat v žádném umělém materiálu. Pomoci tu mohou zwitterionty (obojetné ionty či amfionty), což jsou molekuly s oddělenými kladnými a zápornými náboji. Pracovníci oxfordské univerzity vytořili jakési polymerní „kartáče“ z fosforylcholinu, v němž kladné i záporné náboje přitahují molekuly vody, a připevnili je k povrchu slídy. Vznikl systém, v němž se povrchy vzájemně posunují s nepatrným třením, zřejmě proto, že vodní molekuly vázané na fosforylcholin zabraňují kartáčům v zamotání. Vázané molekuly vody se naopak volně mění s volnými molekulami. Bylo by žádoucí, aby se tyto výsledky uplatnily v biomedicínských nástrojích, kde tření bývá vážným problémem.

Průzkum pobřežních usazenin na Long Islandu a v New Jersey ukazuje, že celou oblast postihla okolo roku 300 let př.n.l velká přírodní katastrofa. Nasvědčují tomu i úlomky kmenů stromů v odpovídajících vrstvách vysoko proti proudu podél řeky Hudson. Mohlo jít o velkou bouři, avšak Steven Goodbred z Vanderbilt University na základě celkového rozložení a složení sedimentů předpokládá, že šlo spíše o tsunami, jež jsou v Atlantickém oceánu velmi vzácné. Její původ však zatím osvětlit nedokáže. K tomu by bylo třeba nalézt odpovídající sedimenty i v jiných oblastech severního Atlantiku. Mohl ji vyvolat i dopad menšího asteroidu. A co se stalo jednou, může proběhnout znovu.

Otázka ohrožení hustě osídlené newyorské aglomerace se poprvé objevila před několika lety v souvislosti se spekulacemi o tom, že výbuch sopky Pico del Teide na ostrově Tenerife a následné zřícení obrovských skalních mas do moře by mohly způsobit tsunami, jež by ohrozila severoamerické pobřeží.

Podle práce v Angewandte Chemie z března 2009 existují i (buckminster)fullereny obsahující atomy uranu. Jejich základní jednotkou místo atomu uhlíku je uranyl hydroxid peroxid UO₂(O₂)(OH)^-. Fulleren U60 má sumární vzorec Li_48+mK₁₂(OH)_m[UO₂(O₂)(OH)]₆₀(H₂O)_n, kde n se pohybuje okolo 310 a m kolem 20. Podobá se uhlíkovému analogu C60. U44 se sumárním vzorcem (K, Na)₄₄[(UO₂)(O₂)_1,5]₄₄(H2O)_x má protáhlý tvar s 12 šestiúhelníky a 12 pětiúhelníky. V uhlíkatých fullerenech bývá co nejméně sousedících pětiúhelníků, ale v U44 je tomu jinak. U36 má toto složení Li₃₆[(UO₂)₃₆(O₂)₄₁(OH)₂₆](H2O)_y. Uranové fullereny jsou stabilní v roztoku po několik měsíců a snadno se vytvářejí ve vodném prostředí, na rozdíl od C-fullerenů. Strukturu jednotlivých uranových fullerenů vidíme na obrázku převzatém z Angewandte Chemie International Edition, volume 48, Issue 15, pages 2737–2740, March 30, 2009.

5.3.2016: Výzkumy Ťing Wanga, Chung-Man Maa a Jing Lioua z Chepejské pedagogické univerzity naznačují, že fullerenová struktura může být mnohem rozšířenější, než se zdá. Fullerenem standardně rozumíme uhlíkovou strukturu svinutou do uzavřeného prostorového kulovitého tvaru s dutinou uvnitř. Známe i heterofullereny, ve kterých jsou některé atomy uhlíku nahrazují jiné atomy, např. dusík nebo bor. Čínští chemici připravili velmi stabilní fulleren o složení Sc₂₀C₆₀, v němž je hodně velký podíl dosti od uhlíku odlišných atomů kovového skandia.

Michel Maharbiz z University of California v kalifornském Berkeley dokáže řídit tropického zlatohlávka Mecynorrhina torquata. Implantoval mu miniaturní přijímač, mikroprocesor, miniaturní baterii a na největší ganglia a létací svaly napojil šest elektrod. Použitý brouk dorůstá délky až 8,5 cm, takže přídavné zařízení bez problémů unese. Pomocí radiových vln, které vysílá přes interface přímo za svého počítače pak přiměje brouka, aby vzlétl, zabočil anebo se vznášel na místě. Maharbiz předpokládá, že jeho broučí kyborgové by se mohli uplatnit jako průzkumníci, přičemž by se snadno mohli pohybovat i v prostředí, které je jinak obtížné dostupné, např. v troskách zřícených budov. Aby něco takového bylo možné, je třeba vyřešit ještě druhou, možná složitější část úkolu. Brouka je třeba vybavit vysílačem, popř. vhodnými čidly, aby bylo možné nejen řídit, ale i získávat informace. Přímé napojení na jeho nervový systém by pak umožnilo používat i informace získané jeho smyslovými orgány.

Prof. Juergen A. Richt z veterinární fakulty University of Kansas na základě svých výzkumů tvrdí, že virus současné prasečí chřipky je totožný s virem tzv. španělské chřipky, které v letech 1918 až 1920 dle některých odhadů na 100 milionů lidí. Virus mezitím přebýval v populaci domácích prasat, u kterých způsobuje jen lehké onemocnění horních cest dýchacích. Dosavadní teorie předpokládá, že vznikl křížení viru lidské a původní prasečí chřipky ve venkovských oblastech jižní Číny, kde zemědělci žijí v těsném kontaktu se svým domácím zvířectvem.

čtenář matusy 17.6.2009: Pred sto rokmi určite nemali také čačané mydlá, sprchu každý deň a lieky ... to si ten vírus sám odseba musel dať sakra záležať aby bol tak zosilnel že by sa ho nedalo vyliečiť...

akademon.cz 17.6.2009: Prasečí chřípka se dá léčit docela dobře, stejně jako běžná chřipka.