Dosud byla největší fotovoltaická elektrárna na světě o výkonu 4 MW v bavorském Hemau. V létě poputuje tento titul do saského Espenheimu. Na zařízení tvořeném 33 500 články se s institucí GEOSOL podílely další firmy, např. Shell Solar a Siemens. Výkon elektrárny dosáhne 5 MW.

Poriny jsou skupinou membránových kanálů, které byly považovány za stále otevřené, bez regulačních vlivů elektrického napětí nebo chemických ligandů. Patří mezi ně i akvaporiny, skupina jedinečných membránových proteinů, umožňujících specifický transport vody, a to s obrovskou kapacitou až 3 miliard molekul za sekundu. Nyní byla dokončena strukturní analýza akvaporinu 0, který tvoří membránové spoje mezi buňkami. Spoj obsahuje tři vazby molekul AQP0 k přiléhajícím membránám, v nichž hrají úlohu prolinové zbytky, které se u jiných akvaporinů prakticky nevyskytují. Novým poznatkem je skutečnost, že tento pór se dá uzavřít, i když na povahu signálu pro takové uzavření není jednotný názor.

Tropické pralesy ještě skrývají lecjaká překvapení. O tom, že houby možná patří k největším organismům na Zemi, víme již delší dobu. My z nich vidíme jen nepatrné části vyrostlé z půdy ven, avšak skryté podhoubí může nabýt hmotnosti mnoha tun. V pralesích konžské pánve však byla objevena gigantická houba vysoká 45 cm, se třemi nad sebou vyrostlými klobouky, spodní téměř o metrovém průměru, prostřední o průměru 60 cm, a vrchní nejmenší měří jen 24 cm. Biologové si zatím nejsou jisti, zdali jde jen o enormní exemplář známého druhu, anebo o druh zcela nový.

Těm, které zaujala informace o rozšíření značek Mezinárodní Morseovy abecedy, doplňujeme, že zavináč @ = . - - . - . (tečka čárka čárka tečka čárka tečka )

Týmu německých a amerických fyziků z Univerzity Ludvíka-Maxmiliána v Mnichově a z University of Wisconsin-Madison, se podařilo zhotovit nanoelektromechanický systém, který trochu nadneseně nazývají tranzistorem, jež je schopen mechanickým pohybem přenést pouze jeden jediný elektron. Jádro tvoří 200 nm dlouhá a 10 nm silná křemíková tyčinka s pozlaceným koncem, která kmitá mezi dvěma rovnoběžnými elektrodami. Přivedeme-li na ně střídavé napětí s frekvencí ve stovkách MHz, křemíková tyčinka se rozkmitá vlastní rezonační frekvencí. Přitom se na ni přenáší po jednom elektrony z jedné z elektrod. Zachytí se ve zlatém povlaku, odkud pak odtékají skrze křemík. I když popsané zařízení má zatím k praktickému využití daleko, jeho nespornou výhodu je, že funguje i za normální teploty a nikoliv za teploty kapalného helia, jako dosavadní aparáty schopné přenést jediný elektron.

USA se vyznačují poměrně pružným legislativním procese. Dalším dokladem je zákon, který právě projednává americký Kongres. Podle něj se stane ilegálním jakékoliv fotografování, natáčení, přenášení a kopírování nahých osob, nebo osob ve spodním prádle, všude „kde by rozumný člověk mohl očekávat, že se tam může svlékat při zajištěném soukromí“. Zákon dále stanoví, že za federální zločin bude považováno „fotografování „privátních zón těla (tj. zejména pohlavních orgánů) za situace, že tyto části nejsou veřejně viditelné, byť by se daná osoba pohybovala na veřejnosti. Zákon je zjevně pružnou reakcí na zneužívání miniaturních videokamer, které novodobí „elektrovoyaeuři“ instalují na nejnemožnějších místech – zkušebními kabinkami prodejen s oděvy počínaje a toaletami konče. Bývalý agent FBI a nyní kongresman Mike Oxley zákon komentoval : „Nikdo se nyní nebude muset obávat, že ho někdo tajně natočí elektronickým šmírákem a potom vyvěsí na Internetu“. Souhlas se zákonem vyslovila i Susan Howley z Národního centra pro oběti zločinů : „Obava, že se stane obětí „elektrovoyaeurismu“ straší řadu lidí, kteří pak podezírají všechny a všude kamkoliv se jen hnou“. Otázkou samozřejmě zůstává, jak se bude vyšetřovat a postihovat porušení tohoto zákona.

Se vzrůstajícím zájmem o vše, co začíná předponou nano, si lékaři stále více všímají možného dopadu nových technologií na zdraví lidí. Spekulace o možné negativním vlivu nanočástic pronikajících do mozku na jeho funkci se nepotvrdili. Naopak magnetických nanočástic oxidu železitého lze využít ke zvýšení kontrastu při snímání mozku jadernou magnetickou rezonancí, protože se přednostně hromadí v mozkových nádorech i lezích. V současné době probíhají první klinického zkoušky nového přípravku ferumoxtran-10. I když funguje na obdobném principu jako preparáty na bázi gadolinia, jež se užívají ke zvyšování kontrastu od osmdesátých let, a jeho podávání je snažší, neočekává se, že by je plně nahradil.

Přes polovinu století biochemici (a později molekulární biologové) považovali za pevné dogma, že jeden gen dává vzniknout jedné informační RNA, a ta pak určuje vznik jednoho proteinu, který plní svoji jedinečnou funkci. Avšak během posledních pěti let – po poněkud halasném oznámení, že lidský genom byl rozluštěn, se začaly ukazovat významné odchylky od tohoto jednoduchého schématu. Původní názor, že lidský genom obsahuje 100 000 genů, se brzy redukoval na méně než 30 000, přesto však z těchto genů vzniká nejméně 100 000 proteinů. Korekce šly ještě dále. Dokonce byl učiněn návrh (vždy asertivním Craigem Venterem), aby místo termínu ‚gen? se užívalo ‚transkripční jednotka?. Věci se mají tak, že sestřih genů na úrovni mRNA probíhá u 74 % lidských genů několika způsoby, což vedlo k úvahám, že z jednoho genu mohou vzniknout desítky tisíc různých proteinů, takže z oněch 30 000 genů Homo sapiens se může syntetizovat na milion různých proteinů. Toto číslo je zřejmě přemrštěné, ale i bez mnohočetnosti sestřihu mRNA je třeba vzít v úvahu, že již syntetizovaný protein téměř pravidelně podstupuje jednu nebo více modifikací, jako je konformační isomerizace, fosforylace, glykosylace, methylace, acetylace atp. A konečně do hry vstupuje i ribonukleová kyselina ve formě mikro-RNA (nekódující polynukleotid skládající se z přibližně 22 nukleotidů), která reguluje genovou expresi před transkripcí i po ní ve formě sestřihu exonů (těch částí genů, které jsou přepisovány a posléze překládány do proteinů), dále umlčování genů a editaci proteinů před i po translaci.

Všechny tyto okolnosti vysvětlují, proč se základní genové vybavení tak málo liší mezi plochým červem, šimpanzem a člověkem. Zřejmě zcela zásadní rozdíly ve fenotyopu jsou dány reakcemi a jejich regulací, které postihují přepis daného genu. Jsou to tyto regulace, které určují konečný fenotyp daného jedince, nikoli prostě jeho geny. Přicházíme tu s myšlenkou, kterou by před padesáti lety uvítali zastánci šílenců, jako byli Lysenko a Lepešinská, že faktory vnějšího prostředí určují dědičnost – jde tu o vlivy na různé signální dráhy, kde vnější prostředí, ale i cytoplasmatické faktory hrají úlohu v transdukci informace, do níž je zahrnuta i DNA. Je třeba si uvědomit, že dopaad shora uvedených přídatných reakcí na chápání evoluce má revoluční význam pro přirozený výběr. Vývoj živých organismů během posledních čtyř miliard let se zřejmě neodehrával prostou mutací jednoho nebo více genů, popřípadě jejich horizontálním přenosem zejména u jednobuněčných organismů, nýbrž na základě změn v interakcích různých regulačních faktorů na úrovni transkripce, translace i posttranslačních procesů.

Novozélandská společnost Canesis Network ve spolupráci s australskou Australian Wool Innovation uvedou počátkem příštího roku na trh ponožky, které opravdu hřejí. Vlněná tkanina je vyztužena vodivými nekovovými vlákny, jimiž proudí elektřina z baterií umístěných v botě, takže ponožka je skutečně vyhřívána. Zásoba energie vystačí na tři až čtyři hodiny. Obě společnosti v současné době pracují na vyhřívaném prostěradle a Canesis Network vyvíjí oděv, jehož vlastnosti se budou měnit v závislosti na změnách okolního prostředí, např. velikost pórů v tkanině poroste se zvyšující se teplotou okolí, aby se organismus mohl ochlazovat tak akorát.

Každý den je na světě při dopravě zraněno 140 000 osob, více než 3000 jich zemře a 15 000 má trvalé zdravotní následky. Odhaduje se, že ne světě je kolem 100 milionů rodin, které se musejí vyrovnat se smrtí nebo těžkým zdravotním postižením člena rodiny, jenž byl zraněn při dopravní nehodě. Podle informaci Dr.Ivo Kocura ze Světové zdravotnické organizace zahynulo v roce 2000 více než 1 260 000 lidí následkem dopravních nehod, což je 2,8 % úmrtí a vážného tělesného postižení celosvětově. Na následek dopravní nehody tedy celosvětově došlo k 19 úmrtím na 100 000 obyvatel, v rozvinutých zemích to bylo 12,6 a v rozvojových zemích 20,2. Škody v souvislosti s dopravními nehodami byly ročně celosvětově vyčísleny na 418 miliard dolarů. Studie ukazují, že polovina obětí dopravních nehod jsou mladí dospělí ve věku 15 – 44 let. Celosvětově na úrazy umítá dvakrát více mužů než žen. V případě smrti na dopravní úraz je to trojnásobek mužů než žen. Pokud nedojde k nápravě, do roku 2020 se počet úrazů zvýší o dvě třetiny. V roce 1990 patřily mezi hlavní příčiny nemocnosti ve světě infekce dolních dýchacích cest, průjmová onemocnění, choroby časného dětského věku, depresivní syndromy, ischemická onemocnění srdce, onemocnění mozku a cév, tuberkulóza, spalničky, úrazy v souvislosti s dopravou a vrozená onemocnění. Pokud nedojde k zásadním změnám v preventivních opatřeních a poskytování léčebné péče, tak se toto pořadí do roku 2020 změní a úrazy v souvislosti s dopravou se dostanou na třetí místo po ischemické srdeční chorobě a depresivních syndromech. Mezi hlavní faktory zvyšující riziko dopravních nehod patří řízení pod vlivem alkoholu, nepoužívání záchranných pásů, špatná úprava vozovek, nevhodná konstrukce vozidel a nedodržování dopravních předpisů. Proto byl letošní Světový den zdraví věnován bezpečnosti provozu na silnicích a prevenci úrazů v dopravě. Cílem je upoutat v letošním roce světovou veřejnost, politiky a odborníky, včetně zajištění dostatku finančních zdrojů pro dlouhodobější programy bezpečnosti na cestách.

Výzkumníci na University of Minnesota, University of Pennsylvania a Caltechu (stát Kalifornie) vyvíjejí software, který umožní desítkám malých válcových robotů vybavených malými kamerami, infračervenými detektory, dalšími čidly a dvousměrným komunikačním kontrolním systémem, nazývaných „Skauti“(Scouts) koordinovat jejich činnost a vykonávat složité příkazy zadávané lidským operátorem – velitelem. Cílem je použití týmů – nebo chceme-li smeček – robotů pro průzkum zamořeného území - odebíráním vzorků vzduchu a toxických látek a komunikací zjištěných poznatků jejich lidskému operátorovi. Cílem vývoje jsou však širší – jde o vybudování SW umožňujícího koordinaci robotích smeček tak, aby řadu aktivit prováděli jednotliví roboti autonomně s tím, že lidský operátor by řídil činnost pouze několika „vůdců“. Tento cíl vychází z poznatků získaných při řešení krizových situací ukazujících, že nemá cenu, aby lidští operátoři mohli řídit paralelně stovky průzkumných robotů – na to operátorům nestačí jejich mozková a komunikační kapacita. Jak říká Nikos Papanikolopoulos, vedoucí výzkumného týmu na University of Minnesota, zkušenost ukazuje, že optimální počet robotů k řízení jsou pouze tři : skupiny průzkumných robotů je proto nutno rozdělit do smeček pracujících autonomně a řízených jejich vůdci tak, aby lidský operátor komunikoval maximálně se třemi vůdci smečky.

Japonští chemici připravili kyselou hydrolýzou organokřemičitých sloučenin novou formu křemene. Získali vatě podobné chomáče tvořené spirálovitě stočenými vlákny oxidu křemičitého. Při jejich přípravě využili tzv.technologii sol gel, při které vycházíme z roztoku vhodných organických sloučenin kovů (např.vanadu) či polokovů (např.křemíku). Jejich hydrolýzou získáme tzv. sol, což je tekutý koloidní roztok, v našem případě tvořený částicemi hydratovaného oxidu rozptýlenými v rozpouštědle. Jeho odpařením pak získáme pevný gel, ve kterém rozpouštědlo i koloid (např.hydratované oxidy) tvoří jedinou fázi. Při dalším odpařování pak vzniká porézní struktura, tedy popisovaný chomáček křemenných vláken. Jde o obdobný proces, jakým bylo připraveno sklo s nejnižší hustotou (viz aktualita Akademonu z 9.5.2002).

Uživatelům PC, kteří si již přivykli na černou, šedou nebo béžovou barvu svých přístrojů, se nyní konečně otevírá barevnější svět. Budou si dokonce moci objednat design počítače tak, aby ladil se zbytkem vybavení místnosti. Swedx, výrobce počítačových periferií, nabízí nyní ve velkém monitory, klávesnice a myši v různých barvách a strukturách dřeva, včetně mahagonu. Cena monitorů kolísá od USD 675 (asi 18200 Kč) za 15ti palcový monitor do USD 1175 (asi 31700 Kč) za sedmnácti palcový. Klávesnice stojí USD 60 (asi 1600 Kč) a myš USD 4O (asi 1080 Kč). Zatím Swex nevyrábí ve dřevě základní modul, ale uvažuje o jeho zavedení v nejbližší době. Zástupci společnosti předpokládají, že počítače ve dřevě půjdou dobře na odbyt.

Je vlastně s podivem, že myšlence zdánlivě tak očividné trvalo tak dlouho než se prosadila. Souvisí to patrně s jistou "unikátností" kterou lidé počítačům do nedávna přikládali. Připomeňme si, že podobně tomu bylo u automobilů - byl to sám Henry Ford, který tvrdošíjně odmítal vyrábět jiná auta než černá, a Svůj postoj opustil teprve pod tlakem konkurence v době, kdy se auta stala "běžnými" (právě také díky jeho modelu "T"). Přijetí počítačů ve dřevě trhem patrně znamená, že počítače jsou již považovány za standardní součást vybavení pracovny či pokoje a proto se uvažuje i o sladění jejich designu se zbytkem vybavení.

V pondělí 24.května začalo v Míčovně Pražského hradu X.jubilejní valné shromáždění Společnosti. Letos udělilo v kategorii vědecký pracovník dvě ceny. Ing.Vladimír Havlíček,Dr., pracovník Mikrobiologického ústavu Akademie věd České republiky získal uznání za studie struktur biomolekul v oblasti organické hmotnostní spektrometrie peptidů a bílkovin. S použitím kolizí indukovaných disociací dokázal určovat pořadí aminokyselin v imunosupresivech cyklosporinech, ve své době největších cyklických peptidech sekvenovaných hmotnostní spektrometrií. Navržené fragmentační mechanismy umožňují v současnosti identifikovat cyklické peptidy v rámci důležitých biologických modelů. Prof.Ing.Miroslav Strnad z Ústavu experimentální botaniky Akademie věd ČR a Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, obdržel cenu za vývoj biologicky aktivních látek s potenciálním účinkem v onkologické terapii. Od počátku své vědecké kariéry se zabývá vývojem a studiem biologicky aktivních látek na bázi rostlinných růstových regulátorů, zejména derivátů purinů známých jako cytokininy. K tomuto účelu založil společné pracoviště Akademie a Palackého univerzity - Laboratoř růstových regulátorů. Podařilo se mu izolovat a charakterizovat řadu nových biologických látek, které byly pojmenovány česky topoliny a celá skupina pak aromatické cytokininy. V dnešní době se jedná o desítky nových přírodních látek.

V kategorii mladý vědecký pracovník dostal cenu MUDr.Martin Haluzík z III.interní kliniky 3.lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Jeho práce přinášejí řadu nových poznatků o mechanismu jakým obezita vede ke vzniku cukrovky a dalších onemocnění. Ukazují, že tuková tkáň není pouze místem pasivního ukládání energie ve formě tuků, ale velmi aktivní tkání s vnitřní sekrecí produkující řadu hormonálních působků. V kategorii středoškolských studentů získali mimořádnou cenu: Petr Píša z gymnázia v Liberci za studii česko-lužických styků v první polovině 19.století a Pavel Slunský z gymnázia ve Šternberku za studium fotosyntetického aparátu řas a sinic. Řádné ceny byly uděleny Markétě Blechové (Uherské Hradiště) za vypracování informačního materiálu pro prevenci karcinogenity prsu, Tereza Dvořáková (Svitavy) za studii Háj hrdinů ve Svitavách, Romana Kmochová (Říčany) za studii Mošaurové z Valdova a jejich panství Dobřejovice, Lenka Korytová a Petra Zajícová (Bruntál) za studii Válečné pomníky z 1.světové války v Bruntále, Jan Růžička (Žďár n.S.) za studii Etnicita a tribalismus jako překážka mírového soužití v oblasti afrického rohu a Ondřej Zarevúcky (Praha) za vytvoření redakčního systému pro informační a vzdělávací portál školy. Na slavnostním zasedání Učené společnosti ČR zazněly přednášky Vladimíra Vonky Základy genové terapie, Jiřího Bičáka Albert Einstein a jeho odkaz, Antonína Holého Výhry a prohry v boji proti virům aneb radosti a starosti badatelovy a Ivo Možného Populační vývoje a společenská změna. Odpoledne pokračovalo zasedání panelovou diskusí o organizaci vzdělávání a výzkumu. Zaujala vystoupení Ivana Lefkovitse Špičková věda a solidní fundament vysokých škol ve Švýcarsku a jinde, Karla Rašky Americké lékařské fakulty ve třetím tisíciletí: Akademie nebo byznys?. Zdeňka Johana Francouzská věda a školství - silné a slabé stránky a Jaroslava Kouteckého Srovnání vysokých škol v západní Evropě a USA s vysokými školami v České republice.

V posledních třech měsících zavřela Čína 8600 internetových kaváren. Obecně je to hodnoceno jako další krok ve snaze čínské vlády dostat zpět pod kontrolu mocné informační médium, jehož explozivní rozvoj komunistické vládce poněkud zaskočil. Kuriózní jsou ovšem důvody, které se pro tento krok oficiálně uvádějí : je to ochrana duševního zdraví nezletilé mládeže. Vládní agentura pro průmysl a obchod rozhodla, že internetové kavárny, které umožňují vstup nezletilým, "způsobují těžkou újmu mentálnímu zdraví nezletilých a interferují se školní výukou". Oficiální vládní agentura Xinhua News Agency potom varovala, že všechny podniky umožňující nezletilým přístup k "nezdravé informaci" šířené po Internetu budou přísně potrestány. V duchu tohoto varování byla již udělena pokuta internetové kavárně ve městě Chongqing poté, co dva teenageři strávili více než 48 hodin v kuse planím videoher a poté usnuli na kolejích, kde je posléze přejel vlak.

I když příhody tohoto typu jsou jistě politování hodné, je samozřejmě nesmysl kvůli nim omezovat přístup teenagerů k Internetu. Celá teze o poškozování duševního zdraví je nepochybně pouze účelová konstrukce, na druhé straně tvrzení o "interferenci s výukou" je jistě pravdivé - na Internetu mladí Číňané patrně nebudou studovat poučky, které by jim ráda vtloukla do hlavy jejich komunistická strana. Celá aféra je dalším dokladem toho, že svoboda je nedělitelná - i při všem respektu k odlišné kulturní a politické tradici Číny je stále zjevnější, že snaha o prosperitu přinášenou fungující ekonomikou založenou na volné obchodní soutěži bude stále více vyvolávat požadavky na svobodnou výměnu informací.

Kapradina Pteris vittata ukládá ve svém těle arsen z vody ve svém okolí, a to až do 2,2 % sušiny. Nepochybně ji lze využít k čištění kontaminovaných vod, sotva však ve větším rozsahu. Je stěží představitelné, že bychom na rozsáhlých plochách Bengálska začali pěstovat kapradí, protože mnoho zdrojů pitné vody je zamořeno právě arsenem, takže v Bangladéši na otravu tímto prvkem umírá ročně 3000 lidí a mnohem více jich trpí chronickou otravou, a to i v přilehlých oblastech Indie. S obdobnými problémy se potýká rovněž Vietnam a Chile.

Podle výzkumů na Oklahoma State University lze arsen z vody odstranit rovněž pomocí nanočástic oxidu zinečnatého, připravených spálením iontoměničové pryskyřice v Zn²⁺ cyklu. Oxid zinečnatý s částicemi standardní velikosti s arsenem nijak zvlášť neinteraguje.

Tvrdí to Jerzy Szaflarski se svým týmem z University of Cincinnati v Ohiu. Pomocí MRI studoval aktivitu mozku dobrovolníků ve stáří od pěti do 63 let. Dosud se předpokládá, že většina praváků má centrum řeči stále umístěno v levé hemisféře. Výpověď 121 zkoumaných osob naznačuje, že s věkem, jak děti rostou, procesy spojené s řečí probíhají stále víc v levé hemisféře, aby se od věku 25 let začaly navracet zpět do pravé hemisféry.

Amatérská astronomie nemusí nadále spoléhat jen na dalekohledy či jiná pozemní zařízení. Skupina nadšenců vypustila před několika dny v nevadské poušti 6,5 m dlouhou raketu, která po třech minutách letu překonala výšku 100 km, čímž dosáhla kosmického prostoru. Setrvala v něm několik minut a pak volným pádem dosáhla opět Země.

Je to závažný krok ve směru miniaturizace způsobů dosahování kosmického prostoru. Je celá řada astronomických úkazů, která vyžaduje jen krátkou dobu pozorování - například při zatmění Slunce nebo pozorování následků sluneční bouře a vůbec výzkum cislunárního prostoru (mezi Zemí a Měsícem). Nevýhodou je nutnost lokalizace experimentů do málo obývaného prostoru (pouště apod.) Pro nás proto nepřichází takový výzkum v úvahu - odpovědnost za škodu při dopadu rakety zpět na Zemi nese ten, kdo ji vyslal, a ta škoda může být nemalá, až po odpovědnost za usmrcení člověka! Zajímavé je, že je to právě astronomie, v jejímž vývoji hráli a neustále hrají důležitou úlohu amatéři, samozřejmě v původními smyslu slova, tedy spíše milovníci než laici.

Skupina studentů a umělců, která si říká Carbon Defence League (což lze snad přeložit jako "Liga na obranu uhlíku"), v minulém roce zprovoznila v USA webovou stránku nazývanou re-code.com, na které byla umístěna databáze čárkových kódů používaných v supermarketech pro označování jednotlivých druhů zboží. Návštěvníci si mohli kódy stáhnout a vytisknout a při nákupu v supermarketu potom čárkový kód na dražším zboží přelepit kódem levnějším. Využívání této služby se tak rozšířilo, že přimělo největší retailový řetězec Wal-Mart k vydání oficiálního varování, které potom vyvolalo velkou odezvu v médiích. Nathan Martin, vedoucí skupiny, později vysvětloval, že cílem kampaně nebylo pomáhat zlodějům, nýbrž pouze zesměšnit bompastickou reklamu obchodních řetězců tím, že vzali vážně jejich slogan "sami si určete cenu" ("make your own price" je slogan populární v některých amerických obchodních řetězcích zavedený Priceline.com). Akce zamýšlená původně jako satira na pokrytectví americké obchodní reklamy se však organizátorům vymkla zcela z rukou; celá aféra skončila ukončením činnosti serveru.

Cikáda sedmnáctiletá dostala své jméno podle pozoruhodného životního cyklu. Samičky kladou vajíčka do listnatých větviček. Z těch se zhruba po šesti týdnech líhnou larvičky, které se uvolní z pod kůry a po pádu na zem se zavrtají do půdy. Tam se vyvíjejí sedmnáct let (někde to stihnou "už" za 13 roků). Po této době vylezou ze země a klubou se z nich dospělci. Ti se po krátké době spáří a zplodí další pokolení, které se zakončí vývoj opět po sedmnácti letech. Cikád bývá skutečná záplava a nadělají pěkný rámus, protože jejich samci neúnavně a nahlas "zpívají". Tuto "hlučnou vlnu" musí právě v těchto dnech přetrpět východ Spojených států.

Periodické populační exploze jsou důmyslnou životní strategií, která se cikádám vyplácí. Mají mnoho nepřátel a potřebují si nad nimi zajistit takovou početní převahu, aby jich přežilo dost na zplození další generace. To ale nebude do budoucna vůbec jednoduché. Cikády ohrožuje nezadržitelně postupující urbanizace krajiny. Tam, kde se před sedmnácti lety zavrtaly larvy do země, mohly vyrůst domy, silnice, parkoviště, nákupní střediska, továrny... Lesy, jejichž rozsáhlé plochy cikády nezbytně potřebují k životu, se mohly změnit na luka, pastviny, zahrady nebo pole. Za posledních 200 let cikád dramaticky ubylo a jejich současný výskyt se omezuje jen na zlomek území, kde je před staletími přírodovědci pozorovali.

Let na Mars přechází z říše fantazie do reality. Hlavní průlom znamená začátek ověřování iontových raketových motorů (projekt SMART), které by mohly podstatně zkrátit trvání marsovské expedice - a tím ji také zlevnit! Zatím je rozpočítána na jeden tisíc dnů. Větším problémem, než vlastní let, je pobyt na povrchu Marsu. Vzhledem k nízkému tlaku ovzduší by astronauti při pobytu mimo přetlakovou kabinu přistávacího modulu museli být v lehkém typu kosmického skafandru. Pokud by se místo pro pobyt nenašlo v hloubce víc než 5000 metrů pod střední úrovní povrchu. Tam by vystačili s kyslíkovou maskou, asi obdobně, jako při potápění pod hladinu moře. Očekáváme však, že mnohem větším problémem bude velejemný všudypřítomný prach, zejména jeho chování pod vlivem elektrostatické elektřiny. Co o marsovkém prachu víme?

Plný text najdete zde.

Lidé, kteří byli vystaveni mrakům prachu z hroutících se budov Světového obchodního centra 11.září 2001, to odnesli na svém zdravotním stavu. Vyšetření hasičů, záchranců i dalších obyvatelů New Yorku prokázala, že byli daleko víc trápení kašlem a dýchacími obtížemi. Těhotné ženy vystavené znečištění měly dvakrát větší pravděpodobnost, že se jim narodí menší děti.

Zákony klasické fyziky omezují rozlišovací schopnost optických zobrazení. Podle Rayleighova difrakčního kritéria nelze vidět detaily zobrazovaného předmětu, které jsou menší než polovina vlnové délky použitého světla. Tento limitující faktor se týká nejen klasické mikroskopie, ale také optické litografie, která je rutinním nástrojem při výrobě elektronických čipů, a technologie záznamu informací na CD nosičích. Před několika lety bylo zjištěno, že zákony kvantové fyziky umožňují difrakční limit obejít. Pomocí propleteného, kvantově korelovaného stavu dvojice fotonů se do substrátu dají "vypálit" struktury, jejichž charakteristický rozměr je roven pouhé čtvrtině vlnové délky, tedy je dvakrát menší než Reyleighův limit při použití klasických stavů světla. Využití propletených stavů N fotonů by dokonce dovolilo snížit difrakční mez N-krát, tedy zvětšit kapacitu dvourozměrných nosičů faktorem N na druhou. K tomuto teoretickému závěru dospěla skupina vědců z Caltechu a University ve Walesu v roce 2000. Vyrobit a udržet kvantové propletené stavy je ale velmi náročný experimentální úkol i pro dva fotony. Nedávno bylo experimentálními kvantově-optickými týmy v Torontu a ve Vídni oznámeno úspěšné provázání stavů tří a čtyř fotonů, přičemž obě použité techniky nabízejí možnost vytváření ještě větších skupin kvantově korelovaných částic. I když se nezdá, že by se tyto výsledky mohly dostat do komerční praxe už v nejbližší době, v perspektivě několika let odborníci rostoucí praktické využití propletených kvantových stavů světla s jistotou očekávají.

Největším problémem stanovení deoxyribonukleové kyseliny je, že se vždy vyskytuje jen ve velmi malých množstvích. Při její analýze je proto nutné nejprve výrazně zvýšit její koncentraci ve zkoumaném vzorku. Standardně se k tomu používá metoda zvaná PCR (polymerase chain reaction), při které se vymezený zkoumaný řetězec DNA opakovaně syntézuje pomocí příslušných enzymů, dokud jeho koncentrace nenaroste o mnoho řádů.

Chad Mirkin a jeho tým z americké Northwestern University vyvinuli novou metodu, kdy k nakoncetrování DNA používají magnetické pole. K feritovým nanočásticím chemickou vazbou připojí jednovláknovou molekulu DNA se strukturou, která jí umožní vytvořit dvojvláknovou šroubovici s jinou DNA, jejíž přítomnost chceme ve vzorku zjistit. Na zkoumanou DNA se takto napojí magnetická částice, která ji v magnetické poli dotáhne na určené místo. Nedojde sice k tak výrazném zvýšení koncentrace, avšak instrumentálně je nová metoda nesrovnatelně jednoduší.

Skupina internetových bezpečnostních expertů ze Spojených států a Velké Británie opakovaně odhalila závažné chyby ve struktuře jedné ze základních SW komponent organizujících provoz Internetu - tzv. Transmission kontrol protocol (TCP), které umožňují hackerům napadat internetovou komunikaci po celém světě. Paul Watson, bezpečnostní expert, který první vyvolal tento poplach, varoval, že tyto bezpečnostní skupiny umožňují vyřadit Internetové "routery" (počítače, které směrují informační provoz na Internetu) tím, že je přinutí k opakovaném resetování. Bezpečností experti však údajně o této zranitelnosti věděli již celá léta, ale přehlíželi ji, protože se soudilo, že pro její využití potřebují hackeři zcela specifická hesla, jejichž odhalení by vyžadovalo použití velmi výkonných počítačů po několik let. Zdá se však, že Watson objevil efektivnější metodu, kterou by se tato hesla dala odhalit v průběhu několikaminutového výpočtu, čímž samozřejmě závažnost této bezpečnostní skupiny nesmírně narůstá. Amit Yoran, ředitel americké Národní agentury pro kybernetickou bezpečnost (Homeland Security Cybersecurity) nicméně prohlásil, že i přes závažnost tohoto problému situace není kritická - většina světových provozovatelů Internetu již totiž tiše přijala kroky nezbytné pro jeho napravení.

Mezinárodní kosmické stanici (ISS) selhaly dva gyroskopy, které udržují její stabilizovanou polohu na oběžné dráze. Celkem jich má čtyři a k provozu základny je potřeba udržet v chodu nejméně dva. Je tedy nezbytné, aby se astronauti při příští kosmické vycházce vypravili ke gyroskopům a opravili je. Kdyby do té doby vypadl další gyroskop, Mezinárodní kosmická stanice by se začala velice nepříjemně převalovat. Řešení by tu ale i za této situace bylo: bylo by možno ke stabilizaci stanice využít připojeného ruského raketového motoru. Nicméně situace ukazuje, jak je potřebné obnovit lety amerických raketoplánů na oběžné dráhy kolem Země.

S elektronickými volbami, tj. hlasováním prostřednictvím počítačových terminálů a sčítáním hlasů "bez papíru", experimentuje řada zemí, ale s naprosto rozdílnými výsledky. Zajímavý kontrast se projevil nedávno mezi přístupem k elektronickým volbám v USA a Indii. V USA ve státě Maryland skupina "ochraňující zájmy voličů" zažalovala volební komisi, aby jí zabránila zavedení dotykových obrazovek, pokud nebudou vybaveny papírovými záznamy pro každý jednotlivý hlas (což v současné době není). Linda H. Lamone, státní volební komisařka tento požadavek odmítla s vysvětlením, že všechny volby jsou uchovány v paměti systému na dvou nezávislých místech, která jsou rovněž chráněna proti výpadku zdroje elektrické energie, a že je prakticky nemožno, aby k nim kdokoliv získal přístup za účelem manipulace volebních výsledků. Ve státě Kalifornia pak speciální panel "pro volební systém a procedury" (Voting Systems and Procedures Panel) doporučil odpojení již zapojených 15 000 dotykových obrazovek od firmy Diebold se zdůvodněním, že při testovacích volbách, kterými byly primárky v březnu, došlo k mnoha závadám, které např. v San Diegu odradily řadu voličů.

Naproti tomu v Indii skončily v pondělí 10. května kompletně elektronizované volby, ve kterých 660 milionů registrovaných indických voličů volilo prostřednictvím jednoho milionu volebních přístrojů. Ve volebním procesu se vůbec nepoužíval papíru, čímž se Indie stala nejen největší demokracií (to již byla), ale i největší elektronickou demokracií. Zdá se, že pro miliony negramotných indických voličů, kteří po desítky let volili otiskem palce na volební lístek, není mačkání knoflíku na volebním přístroji příliš velká změna. Již v této chvíli indická vláda tvrdí to, že odstraněním procedur používajících papír se pouze u těchto jedněch voleb ušetřilo 8 000 tun papíru, což představuje asi 16 milionů stromů. (Pozn. redakce : poslední tvrzení se jeví značně nadsazené - prostým vydělením zjistíme, že by se z jednoho stromu vyrobilo pouze 16 volebních lístků. I když zvážíme fakt, že "papírové agendy" spojené s jedním hlasem je více než jeden volební lístek, zdá se, že ve zprávě došlo k chybě několik řádů. Ušetřených stromů budou patrně spíše tisíce než miliony, což samozřejmě již nevypadá tak působivě.) Inu je vidět - když dva dělají totéž, nemusí to vždy přinést stejný výsledek !

Většina vulkánů soptí mezi listopadem až březnem a v ostatních měsících svou aktivitu snižuje, tvrdí David Pyle s kolegy z Cambridgeské univerzity. Prostudoval záznamy 3 200 erupcí z letech 1700 - 1999. A přišel na to, že o 18 % víc výbuchů sopek se událo na naší planetě tehdy, když na severní polokouli vládly zimní měsíce. Zvláště výrazné to má být u sopek v Andách, Střední Americe a na ruské Kamčatce. Soptí se tedy víc, kdy je na světadílech více sněhu a ledu? Tyto masy zatěžují a deformují zemskou kůru a tak se k silám, které způsobují vulkanismus, přidávají další podněcovatelé sopečné aktivity?

Hmyz zavlečený člověkem z jednoho kontinentu na druhý může způsobit katastrofy nevídaných rozměrů, protože se díky absenci přirozených nepřátel může nekontrolovaně přemnožit. Jedním z nejznámějších nevítaných "Evropanů" z řádu motýlů (Lepidoptera) je v Americe bekyně velkohlavá (Portetria dispar), kterou za oceán převezl francouzský hvězdář Leopold Truvelot v roce 1869 v bláhové naději, že se mu podaří křížením s americkými druhy vypěstovat novou rasu motýla, který bude dávat hedvábí. Záměr nevyšel, zato se mu podařilo připravit obyvatelům státu Massachusets a později i dalších států Unie nečekané útrapy - několik housenek mu uteklo a za dalších 20 let se bekyně tak rozmnožila, že její všežravé housenky způsobily v širokém okolí devastující holožíry a dodnes s ní američtí entomologové bojují jen se střídavými úspěchy. Koncem osmdesátých let devatenáctého století se s okrasnými růžemi dostala do Bostonu jiná její evropská příbuzná, bekyně zlatořitná (Euproctis chrysorrhea). Rovněž se rychle rozšířila, zdevastovala mnoho oblastí východního pobřeží, ale ve 30. letech minulého století se záhadně stáhla do několika malých refugií. V posledních letech se však housenky bekyně zlatořitné znovu objevují na různých místech východního pobřeží a ochranáři se obávají další její nekontrolovatelné invaze. Chlupy housenek působí mnoha lidem těžké alergické reakce, vyrážky a dýchací potíže, a to je další důvod, proč se výzkumníci snaží přemnožení bekyně včas předejít. Použití konvenčních toxických insekticidů v chráněných rezervacích nepřichází v úvahu, proto se hledají další ekologicky přijatelné způsoby likvidace housenek. Jednou z nadějných metod je použití virové nákazy, kterou by se populace housenek nakazila. Vědci z University státu Massachusets v Amherstu se proto vydali hledat nemocné housenky, izolovali z nich virové částice a jejich řídkou lepkavou suspenzí v melase postříkali napadené stromy. Během několika týdnů virová nákaza usmrtila 50-80 % housenek. Úspěch podnítil entomology k dalším úvahám o využitelnosti virů k boji s tímto škůdcem.

Vypouštění namnožených virů do přírody však vyvolává pochopitelné obavy, zda a jak mohou ovlivnit jiné živočichy. Laboratorními pokusy bylo zjištěno, že se ani příbuzní motýli virem bekyně zlatořitné nenakazí - k aktivaci pozřeného viru je totiž třeba specifického prostředí střeva housenek. Ke stejnému závěru už dříve dospěli výzkumníci zabývající se virózami bekyně velkohlavé. Vše zatím nasvědčuje tomu, že každý druh hmyzu má svého specifického vira. Myšlenka bojovat proti hmyzím škůdcům pomocí jejich nemocí není nic nového. U nás ji propagoval už profesor zoologie Julius Komárek ve 30. letech minulého století a mezinárodního věhlasu v oboru patologie hmyzu dosáhl dr. Jaroslav Weiser, DrSc., zakladatel a dlouholetý vedoucí stejnojmenného oddělení v Entomologickém ústavu AVČR.

Dosud jsou považovány za nejstarší stopy života na naší planetě zkameněliny staré 2,7 miliardy let. Harald Furnes z univerzity v norském Bergenu studoval nepatrné "trubičky" uchované v lávě, která byla vychrlena na mořském dně před 3,5 miliardami let. Dnes se tyto horniny nacházejí v Jižní Africe. Útvary mají v průměru 1 až 9 mikrometr a jsou dlouhé až 200 mikrometrů. Velice se podobají úvarům, které vyvrtávají v mořských horninách dnešní mikrobi. Další zdůvodnění této domněnky? Vápenec tvořící dávné útvary i útvary vznikající činností dnešního života má stejně nižší obsah izotopu vápníku 13Ca. Vyskytují se pochopitelně hned námitky. Paleobiolog z Oxfordské univerzity Martin Brasier si myslí, že jde o útvary vzniklé v těchto starých horninách daleko později.

Barva některého ovoce výstižně vypovídá o jeho výživné hodnotě. Například oranžové a žluté plody venezuelských deštných pralesů jsou bohaté na proteiny, ale chudé na uhlovodany. Zatímco u modrých plodů je tomu naopak. Stromy tedy využívají takto barvu, aby přilákaly zvířata, která pak rozšiřují jejich semena? Hinrich Schaefer a Veronika Schmidtová z univerzity v německém Freiburku zjišťovali obsah živin celkem u 45 druhů ovoce v souvislosti s tím, jak odrážejí světlo, včetně ultrafialového, na různých vlnových délkách, které mohou vidět ptáci.

Kalifornská společnost Beckman Coulter uvede na trh nový, levnější test na přítomnost virů HIV, pojmenovaný PLG CD4. Nový test, vyvinutý za finanční podpory farmaceutické společnosti Bristol Myers Squibb, není založen na žádné nové metodě, nýbrž pouze vylepšuje standardní způsob, při kterém se určuje množství napadených CD4 buněk imunitního systému. I tak se podařilo snížit jeho cenu o 80%, což je významné zejména pro chudé africké země, které jsou nejhůře postiženy. Důležité je i to, že pro zdárné provedení testu stačí pět dní stará krev, což ho přiblíží i obyvatelům odlehlých oblastí.

Lidé, kteří se přestěhovali do cizí země, jsou pětkrát víc náchylní k onemocnění schizofrenií, tvrdí rozsáhlý mezinárodní výzkum. Dosud se soudilo, že se schizofrenie vyskytuje v různých populacích v podstatě stejně. 150 výzkumů v 33 zemích však vypovědělo, že tedy nejen přistěhovalci jsou ohroženi schizofrenií pětinásobně, ale také, že muži jsou postihováni o 40 % více než ženy. John McGrath z University of Queensland v australském Brisbane, vedoucí studie, doufá, že toto poznání umožní vypracovat nové způsoby prevence i léčení schizofrenie.

Milovníci Agathy Christie se mohou s jejími hrdiny Herculem Poirotem a slečnou Jane Marplovou sejít v pěti počítačových hrách, které se v nejbližších šesti letech chystá vyvinout společnost Chorion. Vnuk veliké spisovatelky, jejíž díla byla přeložena do 45ti jazyků a jejichž počet výtisků je údajně překonán pouze biblí s Shakespearem, s tímto záměrem souhlasí. "Moje babička" prohlásil "se vždy zajímala o nové cesty, které by jejím čtenářům umožnily radost z četby jejích děl".

Vzhledem k tomu, že velká spisovatelka je již bezpečně mrtvá po dostatečně dlouhou dobu, nebudou patrně při převodu jejích hrdinů do digitální interaktivní verze problémy s autorskými právy. Přesto se však dere na mysl otázka, zda se podaří autorům počítačových her věrně zachovat "atmosféru" jejích knih, který je právě tím, co fascinuje její čtenáře ? Jistě to není nijak zaručeno, ale zdá se, že po dostatečně dlouhé době si může dělat s literárními hrdiny kdokoli cokoliv. Dojde tak nakonec i na Shakespeara ? Dočkáme se také počítačových her "Hamlet". Macbeth" nebo "Othello" ?

Sony ve spolupráci s dalšími firmami vyvinula DVD disk, jež je z 51% z papíru. Na nový disk lze uložit 25 gigabytů oproti dosavadním necelým pěti a výrobce očekává, že se stane novým standardem. Usnadní se rovněž ochrana neveřejných údajů, protože papírový disk lze zničit ve standardním skartovacím stroji, na což jsou současné plastové disky příliš tuhé. Z hlediska likvidace odpadů však nejde o významný přínos, protože recyklování papírových směsí, na rozdíl od čistého papíru, je obtížně proveditelné.

Prakticky všichni primáti, včetně vyhynulých rodů Australopithecus a Paranthropus, mají mohutné čelisti se silnými žvýkacími svaly a poměrně malou mozkovnu. Teprve fosilní a moderní zástupci rodu Homo mají poměrně gracilní žvýkací svaly, ale podstatně vyvinutější schránku na mozek. Letos byly publikovány výsledky analýzy sekvence genu MYH16, kódujícího lidský sarkomerní myosin, a to u sedmi primátů od makaka po šimpanze, jakož i šesti zástupců různých, zeměpisně rozptýlených populací od afrických Pygmejů po Basky. U všech těchto lidských případů se objevuje delece dvou bází na 660. kodonu genu, čímž se změnila následující část proteinu a na 72.-74. místě exonu se objevil stop-kodon. Podrobná analýza tohoto jevu naznačuje, že k mutaci došlo před 2,4 miliony let, tedy před objevením se rodu Homo a jeho migrací z Afriky. Touto mutací se nejen zmenšily žvýkací svaly našich předků, ale uvolnila se i omezení pro růst mozku, který se za poslední dva miliony let u člověka zvětšil přibližně třikrát.

10 nm velkého robota celého z DNA, který kráčí po jakési kolejnici rovněž z DNA sestrojil tým vědců z New York University. Jeho pohyb způsobují přitažlivé síly mezi tzv. komplementárními řetězci deoxyribonukleové kyseliny. Stavba molekuly DNA, podstata vzájemných přitažlivých sil mezi jejími molekulami a vysvětlení komplementarity najdeme v článku "Rozluštění lidského geonomu, Akademon, 20.9.2001". Nohy robota i jednotlivé záchytné body na podložce, po které se pohybuje, tvoří dvě nestejně dlouhé komplementární molekuly DNA, které vytvoří dvojitou šroubovici s přesahujícím, volným koncem. Přidáme-li ještě krátký segment DNA vhodné struktury, připojí se jak na volný konec robotovy nohy, tak na volný konec DNA čnějící z podložky a zabezpečí nohu proti pohybu. Po uvolnění se může stejným způsobem napojit na jiné místo podložky a robot udělá krok. Těžko tady můžeme hovořit o chůzi, ve skutečnosti je to jakési náhodné, potácivé plazení, přesto však jde o zajímavý nápad a nepochybně krok vpřed v úsilí využití DNA pro nanotechnologie.

Rozluštění lidského genomu

Není pochybnosti o tom, že analýza DNA (deoxyribonukleové kyseliny - tj. nositele genetického kódu jednotlivce), která se již rutinně provádí ze zbytků organických substrátů nalézaných na místě zločinu (krev, vlasy, kožní šupinky, sperma atd.) významně přispěla jak ke zvýšení objasněnosti zejména závažných zločinů, tak hlavně k zpřesnění a zjednoznačnění důkazního řízení. Na základě zpětné analýzy vzorků uchovaných v policejních archívech byla jak řada odsouzených osvobozena, tak i naopak řada viníků usvědčena. Poslední studie amerického ministerstva spravedlnosti shledala, že minimálně 150ti znásilněním, vraždám a dalším závažným deliktům mohlo být zabráněno, kdyby se odebíraly vzorky DNA všem zadržených zlodějům a zločincům páchajícím nenásilnou trestnou činnost. Jako příklad se uvádí příklad zločince ve státě Massachusetts, který než byl dopaden znásilnil a zabil postupně čtyři ženy. Dotyčný měl přitom policejní záznam pro rozkrádání, vloupání a další přestupky. Studie argumentuje, že kdyby se při jeho zadržení za méně závažnou trestnou činnost udělal odběr vzorku DNA a ten uložil do databáze, již při první vraždě by byl rutinním způsobem odhalen a zbývající tři oběti by mohly být dosud naživu.

Logickým domyšlením těchto vývodů je odebírání vzorků DNA všem narušitelům zákona (např. i za dopravní přestupek) nebo prostě všem občanům již při narození a jejich ukládání do "preventivní databáze". To samozřejmě vyvolává odpor obhájců lidských práv, kteří v tom vidí omezení osobní svobody. Jejich zástupce Barry Steinhardt proto techniku preventivního sběru vzorků DNA zpochybnil jako příliš nákladnou a ohrožující "naši svobodu". Tato kritika přichází přitom za situace, kdy v USA je ve stávajících databázích DNA registrováno méně než 1% obyvatel. Zjevně mnohem šikovněji si počíná Velká Británie, která bez velikého rozruchu buduje národní databázi DNA (National DNA Databaze) již od roku 1995. V současné době je v ní registrováno celkem 2,3 milionu tzv. genetických profilů, což představuje cca 5% dospělé populace (v databázi je samozřejmě daleko více mužů, což vede k číslu 9 % u dospělé mužské populace).

Mezinárodní Morseova abeceda má být v květnu poprvé od druhé světové války opět obohacena o další znak. I ve svém 160 let dlouhém životě má stále své uplatnění především u radioamatérů. A tak aby se jim snáze vyměnovaly e-mailové adresy, přibude do moseovky zavináč.

Povzbuzeni řadou vědeckých a technických úspěchů v roce 2003, například vypuštěním prvního čínského astronauta, se Čína pouští do ambiciozních projektů i na zemském povrchu. Tentokrát jde o to, že se chystá postavit nejvyšší meteorologickou stanici na světě, a to ve výšce 5200 m na tibetské straně Mt. Everestu. Stanice má zaznamenávat údaje o tlaku vzduchu, rychlosti větru, srážkách, teplotě a vlhkosti, údajně především pro dlouhodobé sledování podnebí. Měla by také poskytovat informace horolezcům, kterých na cestě k vrcholu tam zahynulo od roku 1922 už 175. V současnosti funguje podobná stanice až 90 km daleko. Nový projekt zahrnuje 41 automatických monitorovacích stanic v Tibetu, prý v souvislosti se snahou o technický rozvoj této oblasti.

O širokých možnostech využití radiových visaček (RFID) se na stránkách AKADEMONu hovořilo opakovaně. Mezinárodní letiště v Jacksonville, USA (Jacksonville International) bude patrně jedním z prvních letišť, které budou RFID (Radio Frequency Identification) visačkami označovat zavazadla, což má přispět jak ke zvýšení bezpečnosti, tak i ke snížení počtu ztracených zavazadel. Nejedná se však o levnou záležitost - i když cena jedné radiové visačky se nyní snížila na pouhých 20 US centů, je to stále 20x více, než je cena obyčejné visačky vybavené typicky čárkovým kódem. Ještě dále použití radiových visaček v letecké přepravě dovedlo Americké sdružení pro bezpečnou dopravu (Transportation Security Administration - TSA), které uvažuje o možnosti vybavit radiovými visačkami i palubní vstupenky a označit tak i jednotlivé pasažéry. To by samozřejmě umožnilo i průběžné sledování jejich pohybu po letišti, což může mít význam v boji proti leteckému terorizmu. Na druhé straně to samozřejmě znamená i určité narušení osobní svobody a proto nepřekvapí, že se proti této myšlence již zvedla vlna odporu z kruhů bojovníků za právo na soukromí. Známá bojovnice proti radiovým visačkám při označování zboží Katherine Albrecht označila uvedený nápad za noční můru a dramaticky se tázala, zda"letecké společnosti chtějí měřit kolik minut stráví na dámské toaletě ?"

TSA chce této opozici čelit tím, že použití rádiových visaček nebude povinné, nýbrž bude nabízeno v rámci programu "registrovaný cestovatel" zájemcům, kteří cestují často a pro které je rychlost odbavení na letišti zásadní otázkou. Pro nositele "radiových palubních vstupenek" budou totiž vyhrazeny speciální odbavovací pruhy, ve kterých proběhne odbavení - právě díky použití radiových visaček - mnohem rychleji. Samozřejmě se předpokládá, že jakmile se visačky zavedou a stanou se samozřejmostí, budou jimi postupně označeny všechny palubní vstupenky. Aby obešla stávající odpor použila TSA tradiční metodu - spustila v rámci tzv. "iniciativy bezpečné nebe pro Afriku" probíhající pod záštitou americké Federální letecké administrativy (Federal Aviation Administration') pilotní projekt "radiových palubních vstupenek" v některých afrických zemích. Protesty zastánců radiových visaček budou jistě ještě košaté a hlučné. Výhody visaček se však jeví tak nesporné, že jejich zavedené je pouze otázkou času. Nepochybně se jich se jich brzy dočkáme i u nás.

Ruská dopravní kosmická loď se úspěšně vrátila z Mezinárodní kosmické stanice ISS na Zemi. Mezinárodní stanici teď budou po dalších šest měsíců oživovat Američan Edward Michael Fincke a Rus Gennadij Padalko. Pomocí ruských sojuzů se tedy daří od katastrofy amerického raketoplánu Columbia 1.února 2003 udržovat stanici v chodu, dopravovat tam zásoby, novou posádku i krátkodobé návštěvníky. Avšak bez raketoplánů by k ní nebylo možné dostat další těžké díly stanice a její výstavba by se tedy zastavila. Američtí technici skupiny ustavené pro obnovu kosmických letů teď oznámili, že by se lety raketoplánů mohly obnovit v březnu nebo dubnu roku 2005, a to za předpokladu, že se vyřeší jak ověřovat stav tepelné ochrany raketoplánů při jejich pobytu ve vesmíru.

Když se malá želva vylíhne z vejce, jež její matka snesla do hnízda vyhloubeného na písčině Mexického zálivu, panuje všude kolem hluboká noc. Obloha nad oceánem je o poznání jasnější a to stačí maličké želvě k tomu, aby neomylně zamířila k vodě. Jakmile narazí na první vlny příboje, přepíná svůj vnitřní kompas na další režim. Když se má vzdálit od nebezpečných pobřežních vod, musí neúnavně plavat přímo proti vlnám. Třetí způsob orientace využívá želva na otevřeném moři. Tam se řídí podle sklonu siločar magnetického pole, protože ty jí dovolují určit zeměpisnou šířku. Na rovníku jsou siločáry rovnoběžné se zemským povrchem. Směrem k magnetickému pólu svírají s povrchem stále větší úhel a na pólu směřují kolmo k zemi. Želva putuje s Golfským proudem na severovýchod a podle sklonu siločar si hlídá, aby nezabloudila příliš daleko na sever. V okamžiku, který má pevně vštípen ve svých vrozených pudech, provede "vpravo v bok" a zamíří podél afrických břehů k jihu. Plave tak dlouhou, dokud se nedostane do proudů, jež tečou v rovníkové oblasti Atlantiku na západ. S jeho pomocí zakončí želvy několikaletý okružní výlet Atlantikem. Nakonec se samice spáří se samcem a vyleze na břeh, aby nakladla vejce a zplodila nové pokolení želv. Vejce klade v místě, odkud sama vyrazila do světa. Způsob, jakým toto místo najde, zůstával dlouho záhadou.

Nyní zjistil mezinárodní tým zoologů vedený Kennethem a Chatherine Lohmannovými, že želvy jsou schopny rozlišovat podle magnetického pole zcela přesně místo, kde se nacházejí a dokážou také určit směr, kterým se mají vydat na cestu "domů". Zoologům z University of North Carolina v jejich bádání vydatně pomohlo obří zařízení, s jehož pomocí mohli nad bazénem s mořskou vodou měnit magnetické pole tak, aby odpovídalo různým místům východního pobřeží Spojených států. Pokusné želvy vystavili magnetickému poli, které odpovídalo místu o 350 km jižně nebo naopak severně od jejich domova. Následně sledovali, kterým směrem želvy v bazénu plavaly. Želvy pokaždé neomylně zamířily směrem, kterým se měl podle magnetického pole nacházet jejich domov. "Tyto výsledky dokazují, že želvy mají jakousi magnetickou mapu," říká Kenneth Lohmann. "Jinými slovy řečeno, jsou schopny pomocí magnetického pole zjistit, kde se nacházejí vzhledem ke svému domovu." Studium orientačního smyslu želv má velký význam pro ochranu těchto jedinečných živočichů. Želvy se neomylně vracejí do svého rodiště i v případě, že jejich rodná pláž stala místem naprosto nevhodným pro líhnutí vajec. Také s nastupujícími změnami pozemského klimatu mohou na mnoha hnízdištích želv zavládnout nevhodné podmínky. U želv stačí například posun teploty, v níž se inkubují vejce, o necelý stupeň Celsia k výraznému posunu v poměru pohlaví vylíhlých potomků. Možná budeme jednou schopni přesvědčit želvy, aby si pro snůšku vajec vybraly vhodnější místa, než na která by je přivedl jejich pud.

Magnetosomy jsou drobná zrnka menší než 1 mikrometr, tvořená v případě oxidových magnetosomů magnetitem (oxid železnato-železitý), v případě sulfidových magnetosomů greigitem (sulfid železnato-železitý). Vyskytují se v magnetotaktických bakteriích, například Magnetospirillum magnetotacticum a M. magneticum, a často tvoří řetízky z několika zrnek. Magnetobakterie využívají svých magnetických inkluzí, tzv. sideroforů, k pohybu podél siločar geomagnetického pole, a to ve směru k jednomu nebo druhému zemskému magnetickému pólu. Obecně vzato opačná orientace na severní a jižní polokouli je geneticky vázána do výbavy bakterií, takže se pohybují vždy od míst s vysokým obsahem kyslíku do hlubších míst s obsahem nižším, kde je více potravy. Magnetosomy se tvoří po transportu jak železitých tak železnatých kationtů a jejich příslušné redukci spojené zřejmě s tvorbou dvojné lipidové membrány, na niž jsou magnetosomy zachyceny.

Americké ministerstvo obrany se rozhodlo ukončit financování pilotního projektu, kterým se měla umožnit sto tisícům amerických vojáků a civilních zaměstnanců armády působícím v zámoří účast ve volbách prostřednictvím Internetu, na který bylo původně vyhrazeno 22 mil. USD. Důvodem byly obavy z nedostatečného zabezpečení elektronického hlasování proti volebním podvodům, které vedly napřed k opuštění myšlenky použití této techniky při volbách amerického prezidenta (připadajících na letošní podzim) a posléze i k opuštění celého projektu - alespoň pro nejbližší dva až tři roky.

Toto rozhodnutí je dalším důkazem pro tvrzení, že využití výpočetní techniky pro pouhé nahrazení "papírové agendy" "digitální agendou" bez další přidané hodnoty není asi tou správnou cestou.

Hnojením oceánů železem ve snaze dělat něco proti ohřívání planety si příliš nepomůžeme? V posledních letech se zdálo, že by průmyslové státy mohly své hříchy nadměrného vypouštění oxidu uhličitého do atmosféry vykupovat posilováním schopnosti oceánů pohlcovat tento plyn pomocí podpory života v oceánech, konkrétně "hnojením" železem. Naznačovaly to pokusy, při kterých se oblasti moří chudé na život "hnojily" železem, množství planktonu tu pak opravdu zjevně vzrůstalo. U nás o tom obsáhle psal loni populárněvědecký měsíčník Vesmír.

Americké vládě se tento způsob zdál výhodný svou lácí. 16.dubna však byly zveřejněny výsledky dvou experimentů, které jsou zklamáním. Při tzv.SOFeX projektu bylo železem obohaceno moře o rozloze 400 km2. Po celý příští měsíc se plankton skutečně rozhojňoval, vázal na sebe oxid uhličitý a po své smrti s ním klesal na dno. Ale - Burke Hales z Oregon State University v Cornvallis konstatoval, že množství pohlceného plynu bylo daleko menší než vědci doufali. A co je ještě horší: při přípravě železa a jeho aplikaci se vydá daleko víc oxidu uhličitého než se ho odstraní. Takže při této metodě boje s oteplováním Země by hrozilo patrně víc škody než užitku.

Nedávné rozluštění lidského genomu nejen vzrušilo vědeckou veřejnost, ale stalo se i žhavým mediálním tématem. Genom zaujal představivost prostých čtenářů, kterou potom bulvární novináři po drahnou dobu živili články senzačního nádechu a mizivého informačního obsahu. Spolu s klonovanou ovcí Dolly se tak do širokého povědomí implantovala představa o brzkých možnostech úžasných genetických manipulací, klonování lidí na objednávku a podobných operací z žánru sci-fi. Na druhé straně propaganda zaměřená proti geneticky modifikovaným potravinám, přibližně se stejnou mírou solidnosti, šířila strach z důsledků genetického výzkumu na všechny strany. Vyvážených publikací, informujících jasně a srozumitelně o stávajícím stavu genetického výzkumu a jeho možných důsledcích pro společnost však bylo a je jako šafránu. Před několika měsíci uveřejnil MIT Technological Review článek Alexandry M. Goho "Life Made to Order (Život na objednávku)", který je výjimkou. I když ani on nepostrádá punc "popularizační žurnalistiky", podle názoru redakce AKADEMON patří mezi publikace, které hovoří jasně a srozumitelně o složitých problémech, aniž by se dopouštěly neúnosných vulgarizací. Rozhodli jsme se jej proto přetisknout v následujících odstavcích v plném znění

Plný text najdete zde.

Izraelským archeologům se podařilo nalézt zatím nejstarší známé ohniště na světě, které je třikrát starší než předchozí nálezy. Nyní máme důkazy, že předchůdci člověka zkrotili oheň již před 790 tisíci lety.

Ve volné přírodě hořelo mnohem dříve. Poblíž waleského městečka Ludlow v lokalitě Ludford Lane se nacházejí zbytky dřevěného uhlí, které zjevně vzniklo nedokonalým spálením rostlin, a to již v siluru, nejspíš mezi 417 až 443 miliony let. Jde o překvapují nález, protože silurské rostliny byly sotva několik centimetrů vysoké, takže je zvláštní, že na jediném místě mohlo být vůbec tolik hořlavého materiálu, aby vznikl požár. Dosavadní nálezy přírodních požárů pochází až z devonu, v jehož průběhu došlo k obrovskému rozvoji rostlinstva, takže bylo i dostatek vhodného materiálu ke spálení.

Tým vědců z izraelského Weizmannova ústavu v Rehovotu připravil kombinací syntetické molekuly DNA a přírodního enzymu DNasy jednoduchý DNA počítač, který na základě analýzy metabolických produktů dávkuje léčivo. Rakovina prostaty způsobuje snížení množství méně m-RNA typu PPAP2B a GSTP1 anebo zvýšení hladiny m-RNA zvané PIM1 a HPN, což má vliv na produkci bílkovin v buňce. m-RNA neboli mesenger RNA přenáší informaci o struktuře bílkovin z DNA v jádře buňky do ribozomu, kde dochází k vlastní syntéze proteinů.

Jsou-li detekovány popsané nesrovnalosti, dojde k aktivaci enzymu DNasy, jež odštěpí řetězec DNA s terapeutickým účinkem. Celý systém zatím funguje pouze za optimálních podmínek ve zkumavce, nicméně po několika různých hříčkách s DNA počítačem jde o návrh prvního prakticky použitelného molekulárního zařízení.