Mobilitu prehistorických lidí stanovují archeologové podle poměrů izotopů stroncia ⁸⁷Sr/⁸⁶Sr v kostech a zubech. Izotopy stroncia pronikají do potravního řetězce ze zvětralých hornin v podloží. Ze spodních vod přecházejí kořeny do rostlin a pak do těl živočichů i lidí, kteří v dané oblasti žijí a snědí je. Různé oblasti mají odlišné geologické podloží, a tudíž i jiný poměr izotopů stroncia. Z toho můžeme usuzovat, kde lidé pobývali, protože dříve jedli pouze potraviny místní.

Jak ukazují poslední výzkumy, celý obraz znehodnotí hnojení polí vápencem, který rovněž obsahuje izotopy stroncia. Vápník a stroncium jsou chemicky prvky podobných vlastností. Konkrétně poměr izotopů stroncia ⁸⁷Sr/⁸⁶Sr v západním Dánsku ve spodní vodě nedotčené zemědělskou činností činí 0,7124, ve vodě na obhospodařovaných územích klesá na 0,7097.

O dvou významných dánských pohřbech z doby bronzové, skrydstrupské ženě a egtvedské dívce, předpokládali archeologové, že pocházely z daleka. Egtvedská dívka měla být do Dánska provdána z pohoří Schwarzwald na jihozápadě Německa, skrydstrupská žena mohla pocházet z Česka, Německa, Francie nebo Švédska. Vezmeme-li v úvahu vliv hnojení, obě významné ženy nejspíš spočinuly v lokalitě, kde prožily celý život.

Podle stroncia v zubech můžeme usuzovat na pobyt během prvních 10 až 15 let života, pak je vývoj zubů ukončen. Stroncium v kostech vypovídá o posledních letech. U pravěkých lidí, kteří se nedožívali vysokého věku, pokrývá stronciový záznam celý život.

Egtvedskou dívku pohřbili asi před 3.400 v mohyle poblíž dánského Egtvedu. Když zemřela, bylo ji 16 - 18 let, dorostla 160 cm a měla krátké světlé vlasy a upravené nehty. O sto až dvě stě let mladší skrydstrupská žena ležela s bohatou výbavou v mohyle na Skrydstrupském poli v jižním Dánsku. Zemřela zhruba ve stejném věku.

akademon.cz 28.8.2014: Překvapivé detaily z králova života

Pozůstatky dávné minulosti stále vězí hluboko v našich mozcích. Psychologové a psychiatři porovnali 110 sériových vrahů ve Spojených státech z let 1856 - 2009. Mužů a žen bylo mezi přesně po 55. Modus operandi (typický styl a postup) zpravidla souhlasil s rolí, jakou jejich pohlaví mělo v dávných komunitách lovců a sběračů. Muži jako lovci zabíjejí vybrané cizince, které sledují často velmi daleko od domova. Ženy vraždí v nejbližším okolí, příbuzné, sousedy, prostitutky zákazníky. Na obrázku vidíme karikaturu nejznámějšího masového vraha Jacka Rozparovače (Jack the Ripper). Protože působil v Londýně, do studie nebyl zahrnut. Nicméně jeho modus operandi dobře zapadá.

Je podivuhodné, jak evoluce umožňuje důvtipně využívat fyzikální zákony i tvorům bez mozku, jen s velmi jednoduchou nervovou soustavou. Poslední pozorování ukázala, že mravkolvi hloubí své pasti na hmyz mnohem důmyslnějším způsobem, než vypadá na první pohled. Mravkolev (angl. antlion) je souhrnné označení pro několik rodů hmyzu z řádu síťokřídlých. Po celém světě jich žije na 2.000 druhů. Jejich dravé larvy žijí na dně nálevkovitých pastí, které vyhloubí v sypkém materiálu. Nehrabou, ale vyrývají spirálovou brázdu, z níž nakonec vznikne past ve tvaru zahloubeného převráceného kuželu.

Co přesně mravkolvi dělají, vědci pochopil, když zrníčka písku označili barevně podle velikosti. Při rytí brázdy rovněž třídí zrnka písku podle velikosti. Ven z brázdy vyhazují hlavou jako lopatou hlavně největší zrníčka písku, která díky větší hmotnosti sjedou nejdříve na dno brázdy. Zároveň větší zrníčka doletí dál než malá. Stěny pasti v důsledku popsané separace pokrývá velmi jemný písek, po kterém kořist snadno sklouzne dolů.

Mravkolvi, jak jméno napovídá, loví převážně mravence, kteří představují naprostou většinu jejich potravy. Nepohrdnou však ani jiným malým členovcem. Do kořisti pomocí mocných kusadel napustí trávicí šťávy. Po rozpuštění měkkých tkání ji vysají zpět kanálky v kusadlech. Jejich ústní ústrojí je nefunkční. Patří mezi tvory s vnějším trávením. Jak vidíme na obrázku nahoře, dospělí jedinci vypadají velmi odlišně od neokřídlených larev. Některé druhy v dospělosti ani neloví a živí se pylem a nektarem z květů.

Integrovaný kompaktní senzor, který zároveň detekuje tlak, teplotu a vlhkost, lze připravit z jediného aerogelu. Obecně tak označujeme silně porézní velmi lehký materiál, který získáme odstraněním kapalné součásti gelu. Aerogel pro senzor získáme smísením elektronově vodivého poly(3,4-ethylenedioxythiofenu), iontově vodivého polystyrensulfonátu, nanovláken celulózy a kvůli pružnosti glycidoxypropyl trimethoxysilanu s vodou. Po zmrznutí v kapalném dusíku následuje lyofilizace (sušení mrazem) po dobu 12 hodin. Veškeré molekuly vody v gelu nahradí vzduch, čímž vznikne aerogel. Chemickou strukturu zmíněných sloučenin vidíme na obrázku.

Odpor elektronového vodiče poly(3,4-ethylenedioxythiofenu) roste s teplotou, zatímco odpor iontově vodivého polystyrensulfonátu klesá s vlhkostí. Celková vodivost aerogelu při rostoucím tlaku stoupá, protože izolující, vzduchem vyplněné póry se zmenšují. Princip fungování vysvětluje hlavní autor publikace prof.Xavier Crispin ze švédské Linköpingské univerzity: „Novinkou je, že můžeme rozlišovat mezi termoelektrickou odezvou elektronů (danou teplotním gradientem) a iontů (danou vlhkostí) sledováním elektrického signálu v závislosti na čase. To proto, že tyto dvě reakce se vyskytují při různých rychlostech. To znamená, že můžeme měřit tři parametry s jedním materiálem, aniž by byla různá měření provázána.“

Studie provedená s 990 lidmi ukázala, že pokud informace o politice získávají pouze prostřednictvím facebooku, jsou jejich znalosti zpravidla limitované. Naprostá většina přečte pouze krátký úvod, a nikoliv celý příspěvek. K řadě důležitých informací vůbec nedojdou, takže získávají zkreslený pohled na věc. Zároveň žijí v přesvědčení, že se v problematice orientují mnohem lépe, než je tomu doopravdy. Studium titulků ve News Feed facebooku má jediný pozitivní rys, a to získání povědomí, že problém existuje. K naprostému zkreslení informace může dojít i pouhým selektivním výběrem jinak pravdivých skutečností.

Psychologové nazývají takové kognitivní zkreslení Dunningův–Krugerův jev. Lidé s nízkou úrovní znalostí výrazně přeceňují vlastní pochopení problematiky a nemají zájem získávat nové informace. Závislost přesvědčení o vlastních znalostech na jejich skutečné úrovni vidíme na obrázku. Kognitivní zkreslení (angl. cognitive bias) je ve wikipedii definováno jako systematická, opakovaná chyba v myšlení, rozhodování, odhadech, vzpomínkách, zapamatování a jiných myšlenkových procesech, přičemž závěry o jiných lidech a situacích mohou v těchto případech být vyvozeny nelogickým způsobem.

Buněčné jádro před 28.000 lety zmrzlého sibiřského mamuta jménem Yuka jeví známky biologické aktivity po vpravení do myšího vajíčka, ze kterého jsme předtím odstranili jeho vlastní jádro. Začne vytvářet dělicí (mitotické) vřeténko, což je buněčná struktura nutná k dělení buňky. I když vědci vybrali co nejzachovalejší jádro, poškození je takového rozsahu, že k dělení nedojde. Klonování se zatím nezdařilo.

Podle zubů a klů 6 až 8 let stará samice mamuta srstnatého (Mammuthus primigenius, angl. woolly mammoth) zmrzla na severu Sibiře podle radiokarbonového datování před 28.140 (±230) roky. Jména Yuka obdržela podle nejbližší vesnice Jukagir. Přestože krátce před smrtí ji napadl lev nebo jiný predátor, příčina smrti zůstává nejasná. Nalezena byla v srpnu 2010.

Aktualitu ve video podobě lze shlédnout na youtube kanálu akademon.cz.

Neverbální komunikace pomocí výrazů tváře není omezena jen náš druh, byť rafinovanosti lidského dorozumívání výrazy obličeje dotahují pouze gorily. K překvapení biologů komunikuje výrazem obličeje i medvěd malajský (Helarctos malayanus, angl. sun bear), samotářsky žijící druh. Nicméně při setkání se k sobě chovají přátelsky a pohrají si.

Pozorování 22 medvědů malajských v malajské části ostrova Borneo ukázalo, že během hry nasazují dva různé výrazy. Otevřou hubu, při jednom odhalí horní řezáky, při druhém nikoliv. Nasadí-li jeden z hrajících si medvědů některý výraz, druhý se s krátkou prodlevou zatváří stejně. Zřejmě signalizují připravenost k divočejšímu dovádění.

„Obecně máme za to, že komplexní druhy komunikace existují pouze u druhů se složitými sociálními systémy. Ale protože malajští medvědi jsou převážně samotářské druhy, naše zjištění to zpochybňují,“ říká první autor publikace Darry Taylor z University of Portsmouth.

Nejstarší známý astroláb vyzvedli archeologové z vraku portugalské lodi Esmeralda, která klesla na dno u pobřeží Ománu v bouři roku 1503. Vznikl v období 1495 - 1501. Jde o ojedinělý nález, v současnosti známe astrolábů 105. Jde o dnes již neužívané astronomické zařízení, které sloužilo navigátorům k určování polohy. Základem je mosazný disk s otočnými prvky. Jedna strana představuje pohyblivou mapu oblohy, druhá slouží k měření úhlové výšky. Esmeralda byla jedna z lodí druhé expedice admirála Vasco da Gamy do Indie v letech 1502 - 1503.

„Námořní astroláby jsou úzce spjaty s počáteční fází zámořských objevů velkých námořních mocností Evropy. Jde také o jediný známý námořní astroláb s vyznačenými pětistupňovými intervaly a nesoucí národní symbol, v tomto případě královský znak Portugalska,“ doplňuje oceánograf David L. Mearns, známý svými nálezy mnoha dalších vraků.

Umělá inteligence GPT-2 kalifornského týmu OpenAI zvládá psaní krátkých textů. Na pár člověkem psaných vět naváže několika smysluplnými odstavci. Pracuje na základě velmi jednoduchého algoritmu. Z předchozího slova předpovídá následují. Autoři ji trénovali na 40 GB internetových textů, což je stěží představitelné množství znaků. Podívejme se, jak GPT-2 rozvinula podkladek, vše v překladu do češtiny z anglického originálu: Dnes byl v Cincinnati ukraden vlak přepravující registrovaný jaderný materiál. Jeho poloha není známa.

GPT-2 pokračovala zcela volně a samostatně: „Ministerstvo energetiky Spojených států v emailové zprávě ohijským mediím oznámilo, že spolupracuje s Federální správou železnic na nalezení zloděje.

„Krádež jaderného materiálu bude mít závažné negativní dopady na veřejné a environmentální zdraví, pracovní sílu a ekonomiku našeho státu,“ uvedl ve svém prohlášení Tom Hicks, americký ministr energetiky. „Naší hlavní prioritou je zajistit ukradené a zabránit opakování.“

Zcizený materiál byl ukraden z jaderného výzkumného zařízení Triangle Park náležícího Cincinnatské univerzitě, uvádí zpráva z vládních míst.

GPT-2 připojila ještě několik dalších vět, které zájemci najdou zde spolu s další výtvory AI. Nutno podotknout, že smysluplný text vznikne v jednom z deseti pokusů. Jde-li o mediálně hodně pokryté téma, úspěšnost roste na 50%. V experimentu šlo o zadání na téma brexit, Miley Cyrus a Pán prstenu. Přísně odborné nebo silně esoterické texty nezvládá GPT-2 vůbec. Vzhledem ke značnému nebezpečí zneužití autoři zatím uvolnili jen velmi zjednodušenou verzi.

10.4.2019: Akademické nakladatelství Springer Nature vydalo první knihu vytvořenou umělou inteligencí na základě algoritmu vyvinutého na Goethe-Universität ve Frankfurtu. Jde o monografii o lithiových elektrochemických článcích.

Mnoho síry vzniká jako nechtěný vedlejší produkt zpracování ropy. Co s ní? Nová technologie inverzní vulkanizace umožní ze síry vyrábět plasty nejrůznějších vlastností. Krátkou videoaktualitu o výrobě plastických hmot ze síry najdeme zde. Pokrok nezastavíš, a proto i akademon přechází na modernější formáty.

Přestože magnetické pole Země je souměrné, severní a jižní polární záře jsou asymetrické. Mají odlišné tvary a vznikají v nesymetricky umístěných oblastech na severu a jihu. Nesymetrie vzniká interakcí zemského magnetického pole se slunečním větrem, proudem nabitých částic, zejména protonů, elektronů a alfa částic, které do okolí vyzařuje sluneční koróna, jasně zářící okolí Slunce.

Na obrázku vidíme polární záři u Lyngenalp v severním Norsku v březnu 2018 (foto Vaclav Ourednik, Alpine Astrovillage). Zeleně září molekuly kyslíku, fialově dusíku. „Bez zahrnutí těchto asymetrií naše porozumění systému Slunce - Země nebude zdaleka kompletní,“ hodnotí svůj výzkum prof. Nikolai Østgaard z Bergenské univerzity.

Při vysoké námaze vzniká ve svalech anion kyseliny mléčné neboli laktát. Kromě jiného putuje i do tukové tkáně, kde vyvolává uvolňování proteinu TGF- β2. Patří mezi adipokiny, sloučeniny uvolňované tukovou tkání. Pokusy na myších i lidech prokázaly, že zlepšuje zpracování glukózy v organismu, což je překvapující. Doposud jsme předpokládali, že působení adipokinů zdraví spíše zhoršuje, nicméně adipokin TGF- β2 by mohl vést k novým lékům proti cukrovce. Další pokusy, které zatím proběhly jen na laboratorních myších, ukázaly, že TGF- β2 snižuje i obsah tuků v krvi.

„Skutečnost, že jediný protein má tak podstatné a dramatické účinky, je docela působivá. Dle naší hypotézy mělo cvičení měnit tuk, který v důsledku změny uvolňuje prospěšné proteiny do krevního oběhu. Před tímto objevem jsme se vždy soustředili na pozitivní působení svalů. Tento výzkum skutečně převrací způsob, jakým přemýšlíme o cvičení a jeho mnohých metabolických účincích. A co je důležité, tuk ve skutečnosti hraje důležitou roli v působení cvičení,“ vysvětluje šéfka výzkumu Laurie J. Goodyear z Harvard Medical School v Bostonu.

Dejte zuby proti sobě a zkuste vyslovit „f“ nebo „v“. Jde to špatně, co? Retozubné hlásky „f“ a „v“ vznikly až v neolitu (mladší době kamenné) v důsledku změn postavení zubů kvůli měkčí stravě. V dnešní době máme zuby horní čelisti mírně předsazeny před zuby čelisti dolní. Z dětského do dospělého věku začal mírný předkus přetrvávat až před několika tisíci lety, což vyplývá z paleoantropologických studií. Zuby postavené proti sobě mnohem lépe zpracují houževnatou stravu, avšak zkuste vyslovit „f“ a „v“. Biomechanické modely ukazují, že bez předkusu vynaložíme na vyslovení retozubných (labiodentálních) hlásek o 30% více energie. V jazycích společenství, která obživu získávají lovem a sběrem, tyto hlásky nenacházíme dodnes.

„V evropských jazycích pozorujeme během posledních dvou tisících let dramatický vzestup labiodentálních hlásek. Vliv biologických podmínek na vývoj hlásek jsme doposud podceňovali,“ shrnuje Steven Moran z Curyšské univerzity.

Život ve městě ovlivňuje i zvířata. Sameček středoamerické žáby hvízdalky pěnodějné (Engystomops pustulosus, angl. túngara frog) láká samičky specifickým hvízdáním. Zvuky ve městě usedlých žabiček jsou složitější než venkovských. Jak slyšíme na videu, venkované své hvízdání zakončují jedním koncovým tremolem, zatím měšťáci ho několikrát opakují. Přilákají další samičky, aniž by byli více ohrožení naslouchajícími netopýry slídícími po kořisti a hmyzem přenášejícím nebezpečné parazity, kterých je ve městě méně. Hvízdalka pěnodějná dorůstá nanejvýš 35 milimetrů. Jde o nočního tvora, který pojídá zejména mravence, termity a další drobné bezobratlé.

„Stejně jako my obyvatelé měst měníme své chování, tak se některá zvířata radikláně přizpůsobují změněnému prostředí, které stále více vytváříme po celém světě,“ komentuje výsledky svého výzkumu Rachel A. Page z Smithsonian Tropical Research Institute v Panamě.

Soustava šesti cívek umožňuje pomocí magnetického pole manipulovat uvnitř živé buňky s magnetickou částicí o průměru 700 nm s přesností 400 nm, což je o něco více než působení Brownova pohybu (310 nm). Na okolí může nanočástice působit silou 60 pN s přesnosti 4 pN až po dobu 30 minut. Nejlepší způsob pro manipulaci drobnými částicemi představuje doposud manipulace pomocí laserových svazků (optical tweezers), která pro nitro buněk není příliš vhodná. Na částice působí malou sílu. Zvýšení intenzity laseru na úroveň potřebnou pro manipulaci uvnitř buňky by živou hmotu spálilo.

Na obrázku vidíme mikroskopický snímek buňky rakoviny močového měchýře se žlutě vyznačenou cestou nanočástice. Opakované nárazy silou 50 pN umožnily určit pružnost buněčného jádra, které se během stárnutí stává měkčí a měkčí. Nabízí se zde možnost nového způsobu diagnostiky. „V případě, kdy se rané a vyzrálé rakoviny buňky nevypadají odlišně, nabízí metoda způsob, jak je rozlišit,“ říká X.Wang z University of Toronto.

18.3.2019: Síly, které působí uvnitř buňky, můžeme měřit i pomocí deformace fluorescenčních molekul. Chemickou strukturu použité molekuly vidíme na obrázku. Po zabudování do membrán buněčných struktur při nízkém mechanickém napětí fluoreskuje modře, při stlačení červeně.

Ekologické zemědělství nepřináší z hlediska emisí oxidu uhličitého do ovzduší žádnou výhodu. Organická půda obsahuje více uhlíku a emituje za rok zhruba o tunu méně CO₂ na hektar, má však menší výnosy. Na stejné množství potravin potřebujeme více půdy. Při obdělávání se půda obecně více provzdušňuje a atmosférický kyslík reaguje s organickými látkami v půdě za vzniku oxidu uhličitého, který uniká ven.

U dobytka je to obdobné. Biokráva nadojí méně mléka a sežere stejně jako konvenčně chovaná dojnice. Zdravotní stav biozvířat je srovnatelný s běžným hospodářským zvířectvem.

Největší přinos biozemědělství představuje zachování druhové rozmanitosti, a to rostlin, ptáků, hmyzu i půdních organismů zvyšujících úrodnost půdy. Významné je rovněž efektivnější využití zdrojů, kvalitnější půda a průmyslovými hnojivy a pesticidy neznečištěné spodní vody i půda. Údaje pocházejí z metaanalýzy (analýza analýz), která zahrnovala 528 publikací, jež se soustředily na ochranu vod, úrodnost půdy, biologickou rozmanitost, ochranu klimatu, využití zdrojů a životní podmínky zvířat. Ze 33 srovnávacích parametrů mezi organickými a konvenčními farmami v 58% bylo biozemědělství lepší, u 28% nebyly rozdíly nalezeny a ve 14% na tom bylo lépe konvenční zemědělství.

akademon.cz 4.9:2015: Bio = prospěšné?

Doposud jsme pokládali míchu zejména za převodník pokynů z mozku, který zvládá jednoduché reflexy, jako ucuknutí při bolesti. Nové experimenty ukázaly, že zvládne mnohem víc, protože hraje důležitou roli při udržení polohy ruky. Pokusné osoby měly ruku v exoskeletu s vlastním pohonem, který umožňoval hýbat rukou proti jejich vůli. Měly za úkol držet ruku v určité poloze. Po náhlé změně polohy způsobené pohybem exoskeletu vrátily ruku do původní pozice mnohem rychleji, než by to zvládl motorický kortex mozku, jak jsme doposud předpokládali. Tak rychlý pokyn k návratu mohl přijít jedině z míchy. Pohyby exoskeletu během pokusu spočívaly v ohýbání nebo narovnávání zápěstí či lokte.

„Výzkum ukázal, že nejméně jednu důležitou funkci provádí mícha, což otevírá další oblast výzkumu řešícího, co dalšího probíhá na úrovni míchy a co jsme přehlédli v této oblasti,“ komentuje šéf výzkumu Andrew J. Pruszynski z Western University, London, Ontario, Kanada.

Na videu vidíme japonskou sondu Hayabusa 2 (Sokol stěhovavý 2) při nárazu do asteroidu Ryugu. Během ťuknutí družice odebrala vzorek povrchového materiálu, který těsně před dopadem zvířila dobře mířená střela. Vše proběhlo přesně podle plánu. Příští měsíc vypálí družice větším kalibrem a při podobném manévru odebere vzorek podpovrchového materiálu. Hayabusa 2 odstartovala v roce 2014 kvůli odběru vzorků z asteroidu 162173 Ryugu. Na Zemi je přiveze koncem roku 2020.

Asteroid 162173 Ryugu obíhá Slunce uvnitř dráhy Marsu po poměrově protáhlejší dráze než planety Sluneční soustavy. Jeho oběžná dráha protíná jak dráhu Země, tak Venuše, takže srážka je teoreticky možná, nicméně nehrozí. Údaje o velikosti kolísají, pohybují se kolem jednoho kilometru. Objeven byl roku 1999.

Genetická analýza odpadních vod v 74 městech 60 států přinesla zajímavé informace o rozšíření odolnosti proti antibiotikům. Vzhledem k tomu, že ročně zemře 700.000 lidí kvůli rezistenci bakterií vůči antibiotikům, rozhodně nejde o bezvýznamný problém. Podle odhadů Světové zdravotnické organizace WHO jich do roku 2050 může být až deset milionů. Výzkumníci v městských odpadních vodách identifikovali 1.546 druhů bakterií, mezi nimi mnoho typicky střevních, jako Faecalibacterium, Bacteroides (bakteroidy), Escherichia, Streptococcus (streptokok) a Bifidobacterium. Ve velkém množství žijí v kanalizaci i rody Acidovorax a Acinetobacter, typické pro volnou krajinu. V jednotlivých vzorcích žilo po 942 až 1.367 druzích bakterií.

Celkový počet genů nesoucích rezistenci vůči antibiotikům dosáhl 1.625 patřících do 408 skupin. Nejčetnější byla rezistence vůči makrolidům, tetracyklinu, betalaktamovým antibiotikům (např.penicilin), aminoglykosidům a sulfonamidům. Jak vidíme na obrázku nahoře, mezi jednotlivými státy jsou překvapivě velké rozdíly v četnosti rezistentních genů. Nejvíce jich nacházíme v Tanzanii, Vietnamu a Nigerii, nejméně v Nizozemí, Švédsku a na Novém Zélandu. Geny rezistence vůči makrolidům nacházíme hlavně v Evropě a Severní Americe, vůči sulfonamidům v Asii a Africe. Nejmenší rozmanitost genů rezistence nacházíme v Austrálii a na Novém Zélandu, největší v Brazílii, Indii a Vietnamu. Tam je šance vzniku nových mechanismů rezistence největší.

Analýza genomu bakterií v městských odpadních vodách je zajímavá a účinná metoda, jak odhalit rozšíření genů nesoucích rezistenci vůči antibiotikům a jak časně odhalit geny nové. Šéf výzkumného týmu Frank M. Aarestrup z Dánské technologické univerzity upřesňuje: „Je to levné a navíc proveditelné bez etické kontroly, protože DNA nelze vystopovat k jednotlivcům. Oba faktory zjednodušují nasazení i v rozvojových zemích.“

Jako alternativa jedovatých pesticidů testují vědci bakterii Burkholderia ambifaria, která likviduje rostlinné patogeny díky antibiotiku cepacin. Na druhou stranu způsobuje těžké zápaly plic nemocným cystickou fibrózou. Podrobný výzkum genomu ukázal řešení problému. Genetici identifikovali plazmid, který není pro přežití bakterie nutný a zodpovídá za virulenci B. ambifaria. Bez něj nadále produkuje cepacin a hubí mikroorganismy, ale lidi nenapadá. Plazmid je kruhová molekula ribonukleové kyseliny, jejichž prostřednictví bakterie přenášejí dědičnou informaci, některé výlučně.

„Prospěšné bakterie jako Burkholderia, které se přirozeně vyvíjely s rostlinami, hrají klíčovou roli v udržitelné budoucnost,. Musíme porozumět rizikům, zmírnit je a hledat rovnováhu, která funguje pro všechny. Doufáme, že díky naší práci bude Burkholderia použitelná jako účinný biopesticid, s konečným cílem, aby zemědělství a výroba potravin byly bezpečnější, udržitelnější a bez toxinů,“ komentuje šéf výzkumu Eshwar Mahenthiralingam z Cardiff University.

Kůži slona afrického (Loxodonta africana, angl. African bush elephant) křižují četné hluboké miniaturní praskliny, které usnadňují život v horkém africkém podnebí. Sloni se rádi chladí vodou a pokrývají bahnem, jež je chrání před parazity a stíní přímé sluneční paprsky. Jak vidíme na videu, rozpraskaná kůže zachytí až desetkrát více vody než hladká. Odpařuje se pomaleji, takže chladí déle.

Praskliny vznikají díky nadměrnému nerovnoměrnému rohovatění nejsvrchnější svrchní vrstvy pokožky (epidermis) zvané stratum corneum. V mezerách mezi několikamilimetrovými výrůstky zrohovatělé kůže je mechanické pnutí díky prohnutí tak velké, že pokožka praská. Na obrázku vidíme na mikroskopickém snímku vznik prasklin. „Všeobecný konsenzus ukázal, že podobné mutace, které se vyskytly nezávisle ve vývojových liniích lidí a slonů, se ukázaly jako pro nás nepříznivé, ale užitečné pro tlustokožce,“ tvrdí šéf výzkumu Michel C. Milinkovitch z Ženevské univerzity.

Transplantace kostní dřeně zbaví nemocné virů HIV. Lékařská věda zaznamenala celkem tři takové případy. Nejstarším je tzv. berlínský pacient, který před deseti lety prodělal dvě transplantace kostní dřeně kvůli leukémii. Po ozáření, kterým lékaři zničili nemocnou kostní dřeň, dostal injekci buněk kostní dřeně dárce s mutací Δ32 genu pro receptor CCR5. Jeho prostřednictvím virus HIV vstupuje do buněk imunitního systému. Ale na receptor s mutací Δ32 se HIV neumí připojit, takže AIDS nepropukne.

Londýnský pacient přežívá bez HIV 18 měsíců po velmi podobném zákroku, jen jeho kostní dřeň před transplantací lékaři nezničili ozařováním, ale chemickými preparáty. Podle Ravindra K. Gupty z University of Cambridge, jednoho z lékařů londýnského pacienta, „hovoříme raději o dlouhodobé remisi, protože doposud kontrolujeme pouze krev a žádné další orgány pacienta. Pod dvou letech budeme snad moci hovořit o uzdravení.“ Jaký podíl na vymizení virů HIV má radikální zákrok proti původní kostní dřeni, není zatím jasné.

Velkou šanci má i düsseldorfský pacient zatím bez příznaků po deseti týdnech po prodělání stejné léčby. Hans-Georg Kräusslich z Fakultní nemocnice v Heidelbergu je skeptický vůči možnosti léčit AIDS transplantací kostní dřeně: „Dokonce i méně agresivní příprava představuje masivní zásah s dlouhodobým pobytem v nemocnici a značným rizikem, což není přijatelné vzhledem k obecně dobře snášené a dlouhodobě účinné antivirové terapii, neexistuje-li jiný lékařský důvod.“

7.4.2020: I dva a půl roku po zákroku zůstává organismus londýnského pacienta bez virů HIV a lékaři ho pokládají za uzdraveného.

Průhledný tranzistor celý z jediného materiálu lze připravit ukládáním z vhodné směsi organokovových sloučenin. Základem je oxid hafničito-zinečnatý Hf_xZn_1-xO_2-δ Změnou poměrů hafnia a zinku, tedy x ve vzorci, nastavíme vlastnosti oxidu tak, že může posloužit jako vhodný materiál pro všechny součásti tranzistoru. To malé δ značí, že v krystalové mřížce chybí některé kyslíkové anionty O_2-. Do reakční komůrky postupně přivádíme směs tetrakis(dimethylamin)hafnia a diethylzinku v různém poměru. Za teploty 160 ^oC se postupně na skleněném podkladu usazují vrstvy, které budou fungovat jako báze, dielektrické vrstva a kolektor s emitorem propojeném polovodičem.

Na obrázku vidíme schematické znázornění uspořádání atomů zinku (tmavě zelené kuličky) a hafnia (světle zelné kuličky) v různých částech tranzistoru, (b) značí vodivou vrstvu, (c) dielektrický materiál báze, (d) polovodivou vrstvu (F.H.Alshammari et al., Transparent Electronics Using One Binary Oxide for All Transistor Layers, Small. 2018 Dec;14(51):e1803969). Dole vidíme náčrtek průhledného tranzistoru vyrobeného z oxidu hafničito-zinečnatého.

Smutek, hněv nebo strach nám skutečně může zlomit srdce. Odborně hovoříme o stresové kardiomyopatii. Spočívá v ochabnutí svalstva spodní části levé srdeční komory, které se vyduje ven. Získá tvar podobný japonské pasti na sépie zvané takotsubo, což je bachratá nádoba se zúženým hrdlem. Proto někdy hovoříme i o takotsubo kardiomyopatii. Na obrázku vidíme typický tvar poškozené levé srdeční komory získaný pomocí ventrikulografie. Do žíly co nejblíže srdci aplikujeme malé množství radioaktivní látky s krátkým poločasem rozpadu a sledujeme její průtok jednotlivými částmi srdce (foto Tara C Gangadhar, Elisabeth Von der Lohe, Stephen G Sawada and Paul R Helft, CC BY 2.0, https://creativecommons.org/licenses/by/2.0).

Výsledky zkoumání mozku postižených osob trpících stresovou kardiomyopatií v porovnání se zdravými pomocí magnetické rezonance shrnuje Christian Templin z Curyšské fakultní nemocnice: „U postižených osob jsme zjistili nápadně sníženou komunikaci mezi oblastmi mozku odpovědnými za vznik emocí, a těmi, jež hrají úlohu v autonomním nervovém systému, který ovládá nevědomé tělesné funkce jako je srdeční tep. Je zřejmé, že mozek má podíl na vzniku jevu.“ Molekulou, která zodpovídá za změny srdečního svalu, je nejspíš některých z katecholaminů, aminoderivátů katecholu. Výzkum proběhl s 15 nemocnými a 39 zdravými. Nicméně je velmi důležité poznatky upřesnit studiem mozku v průběhu vzniku stresové kardiomyopatie.

Včely přes jednoduchou nervovou soustavu zvládnou dosti složité úkoly. Pokusy naznačují, že řeší i jednoduché početní úkony jako sčítání a odečítání malých čísel. Experimentální uspořádání vidíme na obrázku. Včela vletí otvorem v čelní stěně do komůrky, kde se musí rozhodnout, zdali se vydá doleva nebo doprava okénkem do dalšího prostoru. V jednom je sladký roztoku cukru, ve druhé hořký roztok chininu.

Každý otvor označuje tabulka s různým počtem čtvercových značek modré nebo žluté barvy. Jsou-li značky žluté, roztok cukru je v komůrce označené počtem značek o jednu nižším než u prvního vstupního otvoru. Jsou-li modré, roztok cukru je v komůrce označené počtem značek o jednu vyšším než u prvního vstupního otvoru. Zpočátku včely létaly náhodně, ale jejich výkon byl lepší a lepší, až po stovce opakování dosáhly až 70% úspěšnosti. Dalšího zlepšování nebyly schopny.

Podle spoluautorky výzkumu Scarlett Howard z univerzity RMIT v Melbourne: „Aritmetické operace, jako je sčítání a odečítání, vyžadují dvě úrovně zpracování informací. První je reprezentace numerických vlastností a druhá je mentální manipulace těchto reprezentací v pracovní paměti.“ Těžko soudit, jak celou situaci vnímají včely. Základem hmyzího rozhodování jsou vrozené instinkty. Počítač Deep Blue dělá vynikající šachové tahy a poráží velmistry, ale neuvědomuje si, že hraje šachy.

akademon.cz 9.6.2018: Včela chápe nulu

akademon.cz 26.10.2008: Včely umí počítat

akademon.cz 29.9.2003: Nový názor na vývoj abstraktní komunikace u včel

Pomocí 3d tiskáren lze vytvářen orgánům podobné struktury z živých buněk a gelového organického pojiva. O něco dále pokročili ve Wake Forest School of Medicine v Severní Karolíně. Na myších a prasatech testují mobilní 3d tiskárny, které přímo na rozsáhlé povrchové rány natisknou novou kůži. Zařízení obsahuje skener, který nejprve vymezí ránu a osm trysek o průměru 0,26 milimetru schopných přidávat postupně různý materiál, který napodobí vrstevnatou strukturu kůže. Škáru (dermis) tiskne z fibroblastů, základních pojivových buněk. Poté ji překryje vrstvou pokožky (epidermis) z keratinocytů, hlavních pokožkových buněk. Buňky drží pohromadě směs bílkovinu fibrinu a kolagenu. Fibrinová vlákna vznikají přímo v ráně působením enzymu trombinu na fibrinogen. Fibroblasty a keratinocyty lze snadno izolovat z drobné biopsie nezraněné kůže.

Ústřice velká (Crassostrea gigas, angl. Pacific oyster) rozevírá lastury v závislosti na fázích Měsíce. To není až tak překvapující, život má nějakým způsobem s fázemi Měsíce propojená celá řada tvorů. Zajímavé je, že ústřice velká rozezná, zdali Měsíc přibývá nebo ubývá, takže se neřídí pouhou intenzitou svitu. V poslední čtvrti, kdy Měsíc ubývá (couvá) rozevírá lastury podstatně více než ve čtvrti první. Záleží i na směru, odkud měsíční svit přichází.

„Aby bylo možné zjistit, zda Měsícem ovlivněné chování je řízeno interně nebo externě, je třeba provést další experimenty,“ soudí autoři výzkumu, Laura Payton a Damien Tran z Bordeauxské univerzity.

Nanočástice v oku mohou zvětšit rozsah vlnových délek, které vnímáme. Přirozené oči savců vidí vlnové délky elektromagnetického záření v rozsahu 380 - 740 nm. Pro světlo delších vlnových délek nemáme vhodný pigment, který by pohlcení fotonu převedl na elektrochemický signál. Infračervené fotony nesou málo energie, takže jejich vnímání by zatěžoval velký tepelný šum.

Nanočástice z ytterbia a fluoridu sodno-yttritého NaYF₄ částečně dopovaného erbiem přeměňují dopadající infračervené záření na viditelné s maximy o vlnových délkách po řadě 980 nm a 535 nm (zelené světlo). Ukotvíme-li je pomocí vhodného proteinu na fotoreceptory v oku myši, začne vnímat i infračervené záření. Nanočástice přemění dopadající infračervené fotony na zelené světlo, které savčí fotoreceptory normálně zpracují.

Že pokusné myši skutečně vidí i v infračerveném světlo, prokázalo několik experimentů. Infračervené fotony vyvolávaly elektrické signály upravené sítnice a rovněž odpovídající odezvu v mozku. Nejpřesvědčivější jsou behaviorální experimenty v uzavřeném prostoru osvětleném pouze infračerveným světlem. Zornice kontrolních neupravených myší byly maximálně rozevřené jak v úplné tmě, tak při osvětlení IČ o vlnové délce 980 nm (viz obr. levý sloupec). Jejich oči reagovaly shodně, rozdíl nevnímaly. Zornice upravených myší s nanočásticemi reagovaly na infračervené záření zmenšením jako při vnímání viditelného světla (viz obr. pravý sloupec, Y. Ma et al., Mammalian Near-Infrared Image Vision through Injectable and Self-Powered Retinal Nanoantennae, Cell, 2019, DOI:https://doi.org/10.1016/j.cell.2019.01.038.

Geneticky modifikované kvasinky pivní Saccharomyces cerevisiae (angl. budding yeast) zvládnou výrobu kanabinoidů, aktivních látek z konopí setého (Cannabis sativa, angl. hemp). Genetici pozměnili tzv. mevalonátovou metabolickou cestu (mevalonate pathway) kvasinek pomocí genů pěti druhů bakterií a samozřejmě konopí. Ze sacharidu galaktózy vyprodukují kvasinky nejprve olivetolovu kyselinu a z ní kanabigerolovou, Δ⁹-tetrahydrokanabinolovou, kanabidiolovou, Δ⁹-tetrahydrokanabivarinovou a kanabidivarinovou kyselinu. Chemickou strukturu zmíněných sloučenin najdeme na obrázku.

Kanabinoidy mají průkazné terapeutické účinky, tiší bolest, uklidňují křeče a zmírňují nevolnost doprovázející léčbu rakoviny. Žádná z těchto látek není psychoaktivní. To je až Δ⁹-tetrahydrokanabinol (THC), který vzniká dekarboxylací při zahřívání z Δ⁹-tetrahydrokanabinolové kyseliny. Získávat aktivní látky z kvasinek pěstovaných průmyslově v nádrži je mnohem levnější než je izolovat z pěstovaných rostlin. „Naše metoda produkce kanabinoidů je výrazně přátelštější k životnímu prostředí,“ říká šéf výzkumného týmu Jay D. Keasling z University of California v Berkeley.