Kosmická sonda Kepler odpálená v roce 2009 měla za cíl objevit skalnaté planety okolo Slunci podobných hvězd. Mnoho set takových exoplanet jsou horké, Jupiteru podobné planety blízko svých mateřských hvězd. Loni se podařilo objevit exoplanety velikosti Země a nyní planetu o hodně menší než Merkur, označenou Kepler-37b; je velká jako Měsíc, obíhá kolem své hvězdy spolu s dalšími dvěma planetami a je skalnatého původu bez atmosféry a bez vody.

Tým čínských a čínsko-amerických paleontologů pod vedením prof.Dong Rena z Metropolitní pedagogické univerzity v Beijingu nalezl v severovýchodní Číně zajímavou fosilii pocházejí z konce období střední Jury, tedy asi z doby před 165 miliony let. Zkamenělá srpice Juracimbrophlebia ginkgofolia (řád Mecoptera) vypadá jako list i u nás řídce rostoucího stromu jinanu dvoulaločného (Ginkgo biloba). Pokud se zavěsila na jeho větvičku s roztaženými křídly, mohla být od pravého listu k nerozeznání. Zdali tyto mimikry sloužily jako ochrana před predátory anebo naopak rafinovaná strategie predátora, se z fosilie zjistit nepodařilo. Srpice jsou starobylým řádem hmyzu. Jeho nejstarší příslušníky nalezneme mezi zkamenělinami z permského období (konec prvohor). Dnes jich žije asi 550 druhů.

Zajímavým způsobem se proti humrům brání mořský plž Aplysia californica, česky zej. Jeho ulitou nechráněné tělo by mohlo být snadnou kořistí predátorů, např. langust. Aby k tomu nedocházelo, brání se dvěma způsoby. Při ohrožení vypouští do vody červené barvivo, obdobně jako sépie vypouštějí černé. Velký červený oblak jednak dravce zastraší, jednak se v něm plž skryje. Druhý způsob představuje bílkovinný sliz opalin, který rovněž vypouští do vody. Jak působí, odhalil teprve nyní Charles Derby se svými kolegy z Georgia State University. Testovali jeho působení na langustu karibskou a zjistili, že se nabalí na její tykadla, která slouží jako čichové orgány. Prostý členovec, který svou kořist přestane vidět i cítit, ztratí o ni okamžitě zájem.

Pohroma, která nastala v uralském Čeljabinsku 15. února a způsobila zranění přes tisíce osob rozbitým sklem z oken, byla analyzována tzv. Comprehensive Test Ban Treaty Organization a bylo zjištěno, že exploze meteoritu byla ekvivalentní 500.000 tun trinitrotoluenu (TNT), což odpovídá asteroidu o průměru 17 m o hmotnosti 10 000 tun. Výbuch atomové bomby, který zničil Hirošimu, odpovídal 15.000 tunám TNT.

Bioinženýrský tým z University of California v San Diegu pod vedením prof. Karen Christman předvedl na prasatech nové možnosti léčby srdečního infarktu. Hojení poškozeného srdečního svalu napomáhá injekce z vodného gelu z pojivových tkání srdečního svalu. Základem každého svalu jsou svalové buňky, které mohou měnit svou délku. Dohromady do jednotlivých vláken, do jejich svazků - snopců a do celého svalu, je poutají vazivové vrstvy. Gel se připravuje jejich důkladným vysušením za chladu po důkladném očištění od svalových buněk. Vysušený materiál se rozemele a promísí s vodou. Společnost Ventrix, Inc. připravuje uvedení produktu na trh. Mezi její zakladatele patří i prof.Christman. První pokus na člověku proběhne ještě letos.

Tisková zpráva společnosti Honeywell: Společnost Honeywell (NYSE: HON) 26.3.2013 navštívila studenty Vysoké školy báňské – Technické univerzity v Ostravě (VŠB-TUO) se svým nejnovějším programem v oblasti vědeckého, technologického, technického a matematického vzdělávání nazvaným Honeywell Initiative for Science and Engineering (HISE).

Program HISE odstartoval na VŠB-TUO svou přednáškou profesor Albert Fert, držitel Nobelovy ceny za fyziku z roku 2007, kterou získal za objev obří magnetorezistence. Díky tomuto objevu se stal průkopníkem digitální revoluce. Profesor Fert patří mezi 23 laureátů Nobelovy ceny, jejichž návštěvu na vysokých školách po celém světě společnost Honeywell od roku 2006 zaštiťuje. Přednáška profesora Alberta Ferta „Spintronika: nová hranice výpočetní techniky a komunikací“ pojednávala o základech spintroniky - vědním oboru, za jehož vznikem stojí právě jeho práce o magnetorezistenci. Samotná spintronika se využívá ke kvantovému zpracování informací a rovněž ve čtecích hlavách počítačových pevných disků. „Spintronika najde brzy nové uplatnění,“ uvedl profesor Albert Fert a dodal: „Budou to například nové typy počítačových pamětí s výrazně nižší spotřebou energie a také nové způsoby využití pro rádiová zařízení v telekomunikacích.“

„Jsme rádi, že můžeme profesora Alberta Ferta na této dvoudenní akci v rámci projektu HISE společnosti Honeywell přivítat,“ říká rektor VŠB-TUO v Ostravě Ivo Vondrák. „Tato mimořádná příležitost hovořit s laureátem Nobelovy ceny a učit se přímo od něho dodá našim studentům energii a inspiraci k tomu, aby se v budoucnu stali předními odborníky v oblasti vědy a techniky.“ „Naším záměrem je vyvíjet a vyrábět nejmodernější technologie, které pomáhají lidem žít bezpečněji, příjemněji a energeticky úsporněji,“ řekl Karl-Heinz Bauer, technický ředitel divize Transportation Systems společnosti Honeywell. „Považujeme za důležité, aby se studenti orientovali na profesní dráhu v oblasti přírodních věd, technologií, strojírenství a matematiky, a byli tak schopni řešit globální problémy, se kterými se budeme v budoucnu muset vypořádat.“

Program HISE si klade za cíl spolu s partnerskými vysokými školami z celého světa kultivovat a inspirovat nastupující generaci inženýrů a vědců a pomáhat jim překlenout mezeru mezi technickými znalostmi získanými na vysoké škole a podnikatelskou zdatností, která je dnes tak žádaná. Prostřednictvím přednášek, kolokvií, prezentací, speciálních akcí na vysokoškolské půdě a on-line obsahu nabízí program HISE studentům přímý přístup ke špičkovým technologům a inženýrům společnosti Honeywell, ale i k některým světově proslulým držitelům Nobelovy ceny za chemii a fyziku. Během dvoudenního programu mají studenti řadu příležitostí setkat se s odborníky a zástupci společnosti Honeywell, diskutovat s nimi o nejnovějším technologickém vývoji i o kariérních příležitostech, a sami si vyzkoušet špičkové technologie na interaktivní technologické výstavě, kterou společnost připravila.

Křemík reaguje extrémně pomalu s vodou za tvorby plynného vodíku, ale desetinanometrové křemíkové proužky reagují tisíckrát rychleji. Pracovníci ze státní univerzity v Buffalu uvádějí, že 1 gram práškového křemíku vyprodukuje z vody během 45 vteřin 2 litry vodíku, což stačí pro systémy k výrobě vodíkového paliva z vody. Přitom výroba křemíkového prášku laserem vede k 1 kg prášku za hodinu, což je už z hlediska praktického využití významné.

Binární 28.3.2013: 1 gram 10nanometrového křemíku sice vyprodukuje z vody během 45 vteřin až 2 litry vodíku, což stačí pro systémy k výrobě vodíkového paliva z vody, ale na kolik výjde příprava tohoto NANO štěpidla se přesně neví. Pokud by se to mělo aplikovat průmyslově, pak garantuji, že cena tohoto vodíku bude cca stejná jako u zemního plynu, který je sice zdarma, ale jeho distribuce je megabyznysem pro každý těžařský i tranzitní stát. Občan si nikdy nesáhne na MJ a MWh "zdarma", pokud bude ve vládách států panovat to co tam panuje dnes, tedy mamon a závislost na své moci, kterou jim dláždí jen a jen peníze.

00152 9.4.2013: Jak rychle dochazí k degradaci toho materiálu?

akademon.cz 9.4.2013: Křemík se při reakci spotřebovává, nefunguje jako katalyzátor. Reakce probíhá dle této rovnice: Si + 2H₂O ----> 2H₂ + SiO₂

akademon.cz 22.4.2013: Experti z Karlsruher Institut für Technologie získávají vodík rozkladem methanu pomocí roztaveného kovu. Methan vstupuje do reaktoru plného taveniny porézním dnem. Malé bublinky se během průchodu taveninou o teplotě 1.000 ^oC rozloží, přičemž uhlík v ní zůstane rozpuštěn. Nahoře vystupuje jen čistý vodík. Velkou výhodou je, že při tom nevzniká oxidu uhličitý. Vyvíjením metod přípravy levného vodíku se zabývá řada laboratoří, protože mnoho lidí ho považuje za perspektivní alternativní palivo, neb při jeho hoření nevzniká žádný oxid uhličitý. Honda prodává ve Spojených státech vodíkové automobily na leasing. Společnost Linde AG zřizuje i u nás čerpací stanice, kde ho můžete doplnit. Islanďané budují rybářskou flotilu poháněnou vodíkem. K této krásné budoucnosti nám chybí jediná věc, a to levný zdroj vodíku. Naprostá většina se ho doposud získává z ropy a zbytek drahou elektrolýzou.

Kromě známého žijícího žraloka kladivouna existoval i jeho vzdálený příbuzný piloun nebo spíše cirkulárkoun. Paleontologové odhalili, že 270 milionů let stará žralokům příbuzná paryba Helicoprian měl zvláštně utvářenou spodní čelist - zuby v ní narůstaly po spirále orientované svisle podle nejdelší tělní osy. Jako jediný známý živočich disponoval čelistí se zuby v úhlu 360 stupňů. Nabral-li na spodní čelist kořist, rovnou si ji kus odřízl. Pro úplnost dodejme, že se žraloky patří do stejné třídy paryb (Chondrichthyes), kterou tvoří tři podtřídy: žraloci, rejnoci a chiméry, mezi než patří i rod Helicoprian. Ryby tvoří dvě jiné, samostatné třídy.

Na rozdíl od dalších čtyř základních chutí (sladkou, umami, kyselou a hořkou), sodné soli mohou být účinné zároveň kladně i záporně podle koncentrace. Nižší koncentrace soli jsou vnímány buňkami obsahujícími sodíkový kanál ENaC. Badatelé pracující s chuťovými vjemy u myší zjistili,že vysoké koncentrace soli aktivují „kyselé“ i „hořké“ citlivé buňky a že chování odpuzující sůl se nevyskytuje u myší, které neobsahují tyto dráhy. Znamená to, že zvířata odvrhují potraviny obsahující extrémní a tedy škodlivé hladiny soli. Může to vést i k vyvinutí selektivních receptorových modulátorů, které by regulovaly naši silnou chuť pro slané jídlo.

V souvislosti s rezignací papeže Benedikta XVI byla provedena podrobná analýza katolického náboženství v zemích světa. Některé zajímavé údaje jsou tyto (jde o římskokatolickou příslušnost, bez dalšího asi tuctu drobných křesťanských církví): procento římských katolíků v populaci je nejvyšší v Polsku (92%), dále v Mexiku (85%), v Peru (81%), na Filipínách (též 81%), v Argentině (77%), ve Španělsku (75%), v Brazílii (69%), dále ve zbytku Jižní Ameriky, v jižní a jihozápadní Evropě a též v Angole (59%). V USA je procento mnohem nižší (24%) díky převažujícím protestantským církvím; v největších asijských zemích (Čína, Indie, Rusko), nepřesahuje 1%, což je nicméně 130 milionů obyvatel.

Stále vyspělejší technologie už nejen umožňují manipulovat s jednotlivými atomy, ale pracovat s nimi v systému. Zajímavý experiment, ve kterém přenášeli elektron postupně přes dva atomy fosforu, provedl vědecký tým pod vedením Xaviera Jehla z laboratoří Commissariat a l'énergie atomique et aux énergies alternatives v Grenoblu ve spolupráci s kolegy z Rheinisch-Westfaelische Technische Hochschule Aachen v německých Cáchách. Sestrojili na křemíkové destičce experimentální tranzistor nanometrových rozměrů. Kolektor a emitor tvořily oblasti dopované arsenem. Mezi nimi se nacházela mezera široká 60 nm, ve které byly pouze dva atomy fosforu jako dopant. Každý z nich byl ovládán vlastní elektrodou (bází tranzistoru). Za velmi nízké teploty 150 mK bylo možné přenášet jediný elektron z kolektoru postupně na první atom fosforu, pak na druhý a zase zpět a nakonec na emitor.

Uplynulých patnáct let zasadilo těžkou ránu modelům, na jejichž základě klimatičtí alarmisté předpovídají budoucí katastrofální změny klimatu. Přestože koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře rovnoměrně stoupá, teplota Země prakticky nevzrostla. Celá situace je znázorněna na obrázku. V jeho spodní části vidíme teplotu Země měřenou různými způsoby během posledních 15 let. Jediné, co v grafu vidíme spolehlivě růst, je koncentrace CO₂ v atmosféře. Tak jako teploty do konce devadesátých let minulého století rostly, tak teď nerostou. Bohužel jediné, co můžeme říci je, že modely předpovídající vývoj zemského klimatu jsou nedostatečné. Neznamená to vůbec, že by oxid uhličitý, který vypouštíme do atmosféry, naše klima neměnil. Nejsme jen schopni to rozhodnout. Není vyloučena ani možnost, že skleníkovými plyny zadržená energie ze Slunce se projeví nějakým jiným způsobem, než vzrůstem teploty atmosféry, možná ještě horším. Zeměkoule představuje složitý systém s obrovskými energetickými toky. Rozhodnutí o tom, jak přistoupit k možné změně klimatu, je politické. Věda nám přes tvrzení řady zainteresovaných klimatologů není schopna dát odpověď.

Co dělat? Nebylo by lepší v rámci preventivní opatrnosti snížit emise oxidu uhličitého do ovzduší? Škodit to nemůže... Pokud k jejich poklesu dojde v rámci zavádění účinnějších technologií, bude jen dobře. Vynaložit na to veškeré myslitelné zdroje by bylo nezodpovědným hazardem. Co když ke klimatickým změnám přece jen dojde, až už je způsobí cokoliv? Pak nám vynaložené zdroje budou chybět k tomu, abychom se jim přizpůsobili. Přijměme raději skutečnost, že klima se mění a my se musíme měnit s ním.

nuclear 23.3.2013: Souhlas.Věřím, že v budoucnu (pokud lidstvo bude chtít) bude celá planeta jakási "přírodní rezervace" která se bude udržovat v bezvadném stavu, zatímco výrobní a obytné prostory odstěhujeme na orbitální dráhu. "Dolů" se bude jezdit jen na rekreaci, a bude to samozřejmost. Energie a materiálů na odstranění škod je ve vesmíru spousty. Také se tímhle řešením nebudeme muset bát výbuchu supervulkánu, například. Konkrétní zařízení na přeměnu Co2 na pevný uhlík je jednoduché. I já jsem ho měl postavené, nechtěně. Vzniklý uhlík mi ho zničil,zanesením klíčové součásti.

diostratos 27.3.2013: https://www.youtube.com/watch?v=hC3VTgIPoGU

Milan 1.4.2013: Co se týče oteplování, jedná se o zbytečnou hysterii vyvolanou potřebou některých skupin získat prostředky na svoji činnost. Dnes je již snad každému jasné, že změny teploty jsou důsledkem výkyvů sluneční aktivity. Takže nějaké dotace na zmírnění jsou zcela liché a prakticky prošustrované peníze. Co se týče CO2, tak je zcela jedno kolik ho vyprodukujeme. V minulosti byly koncentrace CO2 v atmosféře ještě vyšší než dnes. Jedinou změnou při vyší produkci je zvýšený růst flory. Posléze s jejím nárůstem se zvýší produkce kyslíku na úkor CO2. Takže dojde k samovolné regulaci. Jediné co nás může tížit při produkci průmyslu mohou být škodliviny. To je různé látky v nepřiměřených koncentracích, k teré přímo devastují např. DDT, fosgeny, freony dioxiny a pod.

Tisková zpráva ČVUT: Kyberprostor České republiky v posledních dnech zažil několik útoků DoS (Denial of Service, česky útok odmítnutím služby). Tyto útoky směřovaly na různé poskytovatele internetových služeb, přičemž motivace útočníků není doposud známa. Základním východiskem pro řešení těchto problémů je podpora a využití studijních oborů na technických vysokých školách, které vychovávají odpovídající specialisty. V současnosti jedinou fakultou v ČR se studijním oborem specializovaným na bezpečnost počítačových systémů a sítí je Fakulta informačních technologií ČVUT v Praze (FIT).

Útoky tohoto typu jsou téměř vždy vedeny způsobem, který v rozšířené variantě DDoS (Distributed DoS, česky distribuovaný DoS) vyžaduje nevědomou spoluúčast vlastníků a uživatelů počítačů a počítačových systémů napadených škodlivým softwarem (malwarem). Infiltraci počítačů a počítačových systémů tímto škodlivým softwarem je možné přičíst špatnému systémovému zabezpečení a také lidskému faktoru. Ze stejných důvodů je pak snadno uskutečnitelný i samotný proces útoku s využitím napadených systémů v globální síti Internet.

Fakta o útocích z posledních dní jsou alarmující. Řada provozovatelů internetových služeb byla na podobné útoky připravena jen málo nebo vůbec a nebyla schopna jim účinně čelit. V některých případech útok na jednu službu vyřadil i jiné služby, které by s napadenou službou vůbec neměly souviset. Svědčí to o nekoordinovanosti kybernetické ochrany před těmito útoky, a to na téměř všech úrovních, o nepostačující úrovni počítačové gramotnosti uživatelů i provozovatelů serverů a v neposlední řadě o soustavném podceňování problematiky počítačové bezpečnosti vůbec. Jedním ze společných jmenovatelů těchto problémů je i nedostatek odborníků v oblasti počítačové bezpečnosti a chybějící koordinace státní a komerční sféry při výchově těchto specialistů.

Na základě dlouhodobých zkušeností týmu akademických pracovníků s výzkumem v oblasti počítačové a síťové bezpečnosti byl od akademického roku 2010/11 na FIT otevřen akreditovaný magisterský studijní obor Počítačová bezpečnost, který vychovává odborníky v této oblasti. Jeho profilujícími předměty spadajícími do problematiky bezpečnosti počítačových a komunikačních systémů jsou Pokročilá kryptologie, Bezpečnost a technické prostředky, Bezpečnost a bezpečné programování, Síťová bezpečnost, Moderní technologie Internetu a Matematika pro kryptologii. První inženýři – absolventi tohoto oboru – opustili FIT již v roce 2012 a úspěšně se uplatňují jako bezpečnostní analytici, vývojáři bezpečnostních řešení (SW/HW), administrátoři a konzultanti na všech úrovních v oblasti bezpečnosti počítačových systémů a sítí. Je to slibný začátek pro řešení problémů nedostatku odborníků v oblasti bezpečnosti v celém kyberprostoru.

Stále se rozšiřující nanotechnologie zaplavují naše okolí nejrůznějšími nanočásticemi. Některé z nich mohou být škodlivé. Pracovníci z Duke University studují kontaminaci půdy stříbrnými nanočásticemi. Jde o velmi rozšířené nanočástice, se kterými se můžeme setkat v textilu, dezinfekčních přípravcích a mastech, vodních filtrech, zubní pastě i dětských hračkách kvůli jejich baktericidním účinkům. Hlavním zdrojem znečištění přírody stříbrnými nanočásticemi jsou čističky odpadních vod, protože nepracují s žádnou technologií pro jejich odstranění. Jsou příliš malé, než aby se daly jakkoli odfiltrovat. Většina jich zůstane zachycená v čistírenském kalu. Jejich přítomnost v půdě snižuje produkci živé hmoty rostlinami i půdními bakteriemi asi o třetinu. Stříbrné nanočástice vznikají i v přírodě, ale jen v omezených lokalitách.

V laboratoři prof. Andrewa Camilliho v bostonské Tufts University School of Medicine odhalili bakteriofága s imunitním systémem. Doposud jsme předpokládali, že tak primitivní formy života nedisponují vlastním imunitním systémem. A je to vlastně pravda. Geny nalezené v bakteriofágu, který napadá bakterie cholery Vibrio cholerae, pocházejí z baktérií. Jde o rozšířený bakteriální imunitní systém CRISPR/Cas, kterým se brání právě proti průniku cizích nukleových kyselin, tedy proti útoku fágů. Popsaný fág dovedně obrací jeho působení proti napadené bakterii cholery a vyřazuje geny, které ho mají za úkol zlikvidovat.

Pomocí analýzy DNA zjistila Anna S. Družkova z novosibirského Ústavu molekulární a buněčné biologie spolu s mezinárodním vědeckým týmem, že 33.000 let stará lebka nalezená v jihosibiřském pohoří Altaj v jeskyni Razbojničja má blíže k modernímu psu než vlkovi. Dosud nejstarší archeologické nálezy psích ostatků pocházejí z doby před 14.000 let, starší jsou zatím sporné.

Molekulární hodiny nejen kontrolují rytmickou expresi genů s fyziologickými úlohami, ale také regulují tvorbu ribosomů. Švýcarští vědci zjistili, že mRNA, která kóduje složky produkce proteinů, jsou rytmicky produkovány v myších játrech. Tato produkce vrcholí u nočních živočichů těsně před setměním, když je energie potřebná pro tento pochod nejpravděpodobněji k dispozici.

Zajímavé záběry z utkání v americkém fotbalu lze získat pomocí kamery umístěné přímo v míči. Sestrojili ji experti z Carnegie Mellon University v Pittsburghu a tokijské Univerzity elektrokomunikací. Mnohem obtížnější než zabudovat pomocí pěnové gumy standardní kameru do míče bylo vyvinout software, který ze snímků získaných z míče rotujícího až rychlostí 600 otáček za minutu vytvoří video, na kterém bychom něco rozeznali. Obr Carnegie Mellon University.

Zde můžete porovnat video skutečně natočené kamerou v letícím rotujícím míči a upravené pro shlédnutí.

Pracovníci Smithsonian Conservation Biology Institute ve Washingtonu provedli systematický průzkum populace koček a jejich získávání potravy, a to ve všech oblastech života koček (na farmách, v domácnostech, na toulkách a divokých). Zjistili, že kočky zabijí v USA za rok 1,4-3,7 miliard ptáků a 6,9-20,7 miliard savců, čímž překonávají příčiny úmrtí způsobené rozmachem dopravy a stavebního podnikání.

O zničujícím působení zavlečených druhů, zejména koček a krys, hovoří již sedmdesátistránková zpráva o stavu ptactva na světě v roce 2004 organizace BirdLife International předložená roku 2004 na konferenci v jihoafrickém Durbanu. Že by bylo alespoň částečně pravdivé nadnesené tvrzení, že kočka je jediné zvíře, jež domestikovalo člověka?

Souvislostí mezi znečištěním ovzduší a produktivitou práce sledují na Mailman School of Public Health, což je jedna z fakult newyorské Columbia University a jedno ze tří amerických akademických pracovišť, které se soustřeďují na problematiku veřejného zdraví. Veřejným zdravím je zdravotní stav obyvatelstva a jeho skupin, který je určován souhrnem přírodních, životních a pracovních podmínek a způsobem života. Tým Doc.Matthewa Neidella zjistil, že i nízké koncentrace přízemního ozonu snižují produktivitu práce pracovníků v zemědělství o 5,5% již při koncentraci 10 ppb (částic z miliardy), což je výrazně pod povolenými hladinami. Přízemní ozon je ozon, který se nachází v nízkých vrstvách atmosféry. Na rozdíl od stratosférického ozonu (ozonové vrstvy), jež nás chrání před škodlivým ultrafialovým zářením, přízemní ozon díky své vysoké chemické reaktivitě škodí. Otázkou zůstává, je-li to skutečně ozon, který ovlivňuje produktivitu práce, nebo celkový aktuální místní stav atmosféry včetně počasí, jehož je přízemní ozon pouze důsledkem. Škodlivost přízemního ozonu pro rostliny byla již prokázána (akademon.cz 1.9.2007).

Tchajwanský miliardář Samuel Yin vypsal pro příští léta (počínaje rokem 2014) čtyři dvouleté ceny ve výši 1,35 milionů dolarů za kontrolovaný rozvoj, biofarmacii, právní vědy a čínské studie. Výherci mohou též navrhnout pětileté výzkumné projekty v ceně 340 000 dolarů.

Při syntéze molekul deoxyribonukleové kyselin DNA v buňkách může snadno dojít k záměně thyminu za uracil, což jsou velmi podobné sloučeniny, jež se liší o jedinou methylovou skupinu -CH₃. Molekula DNA kvůli tomu nefunguje správně, takže buňky disponují různými mechanismy na opravu či eliminaci této chyby. Jednou z možnosti je udržování uracilu uvnitř buněk na nízké koncentraci. Zcela bez něj se neobejdeme, protože je důležitou součástí ribonukleové kyseliny RNA, kterou rovněž potřebujeme a která neobsahuje žádný thymin. Další možností je oprava míst v DNA, ve kterých je zabudován uracil. Začne působením enzymu hUNG2, který špatné místo v řetězci vyštípne. Jak zjistil tým prof. Jamese Stiverse z lékařské fakulty Johns Hopkins University, této situace využívají některé buňky k důvtipné obraně proti retrovirům, jež svou vlastní nukleovou kyselinu přepisují uvnitř buňky do DNA, která se pak zabuduje do buněčné DNA. K typickým retrovirům patří HIV. Jde o buňky, které se již dále nemnoží, např. některé buňky imunitního systému. Hladina uracilu v nich může být vysoká, protože žádnou další vlastní DNA již nemusí připravovat. Při syntéze DNA za vysoké koncetrace uracilu vznikne příliš mnoho chyb, takže až je enzym hUNG2 začne odstraňovat, celá molekula virové DNA se rozpadne.

Je velmi pravděpodobné, že nanočástice mohou vytvářet pravidelné struktury, obdobně jako atomy a molekuly vytvářejí krystaly (akademon.cz 9.4.2007). Existenci takové struktury u [PbSe]₆[CdSe]₁₉ potvrdili fyzikové z Utrechtské univerzity v Nizozemí pomocí elektronové tomografie. Při ní se vzorek otáčí v elektronovém transmisním mikroskopu, takže získáme řadu jeho záběrů pod různými úhly. Z nich lze určit jeho strukturu.

Pravidelné struktury nanočástic můžeme pozorovat i v kapalině. Vědecký tým z Indira Gandhi Centre for Atomic Research v indickém Kalpakkamu pod vedením Johna Philipa připravili ve vodě emulzi kapiček uhlovodíku oktanu (C₈H₁₈) s nanočásticemi magnetického oxidu železnato-železitého Fe₃O₄ o průměru okolo 10 nm. K jejich stabilizaci použili běžnou povrchově aktivní látku dodecylsulfát sodný CH₃(CH₂)₁₀CH₂ (OCH₂CH₂)₃OSO₃Na, který je standardní součástí mnoha mýdel a šamponů. Vzniku uspořádané struktury docílili působením magnetického pole o indukci přibližně 0,001 T, což je tisícina magnetického pole Země. Strukturu směsi výrazně ovlivňuje přítomnost amoniaku. Čím vyšší je jeho koncentrace, tím blíž jsou jednotlivé kapičky oktanu. Projeví se to výraznou změnou barvy roztoku díky interferenci. Změny barvy jsou tak citlivé a přesné, že jich lze užít ke stanovení koncentrace amoniaku NH₃.

Experimenty, které provedl prof. Dominik N. Muller z Friedrich-Alexander-Universität Erlangen-Nürnberg a prof.David A. Hafler z Yale University s řadou spolupracovníků z německých i amerických univerzit, prokázaly, že přílišné solení může být příčinnou řady autoimunních onemocnění. Během uplynulých desetiletí podstatně narostl počet lidí postižených různými autoimunními chorobami, jako jsou např. roztroušená skleróza, juvenilní cukrovka, Crohnova choroba, lupenka, revmatická artritida. Autoimunními rozumíme takové nemoci, při nichž buňky našeho imunitního systému začnou působit proti vlastním tělním buňkám. Nadbytek chloridu sodného aktivuje přílišné množení buněk T_h17, jež jsou důležitou součástí imunitního systému. Jejich nadbytečné množství způsobuje autoimunní onemocnění. Experimenty s přesolenou stravou to potvrdily jen u laboratorních myší, u lidí se musíme spokojit s pokusy na tkáňových kulturách.

Na snímku Witty Priester vidíme krásný příklad nově navrhovaného typu mraku Undulatus asperatus nebo zkráceně jen asperatus. Světová meteorologická organizace ještě nerozhodla, ale akceptuje-li tento nový typ, půjde o první přídavek do Mezinárodního atlasu mraků od roku 1951. Vyznačuje se zvlněnou spodní stranou. Na snímku ji zvláště zvýrazňuje sluneční svit přicházející ze strany. Mechanismus jeho vzniku není popsán, zatím se pouze sbírají údaje o počasí v době jeho výskytu. Zpravidla se objevuje při přechodu vzduchu z moře na pevninu. Avšak řada jeho pozorování pochází i z našeho území.

Pascal Gehring se svými kolegy z Max-Planck-Institut für Festkörperforschung v německém Stuttgartu ve spolupráci s experty z Universität Stuttgart a z švýcarské Ecole Polytechnique Fédérale de Lausanne nalezl ve vzorcích pocházejících z uzavřeného českého zlatého dolu první přírodní topologický izolant. Jde o drobné šupinky minerálu kawazulitu, sulfidu-selenidu-telluridu bizmutitého Bi₂Te_1,8Se_0,9S_0,3. Topologický izolant je látka, která vodí elektrický proud toliko po svém povrchu, vnitřek je nevodivý. Typickým příkladem je uměle připravený telurid bizmutitý Bi₂Te₃. Dosud se nepředpokládalo, že by se topologické izolanty nacházely i v přírodě.

Výzkumné letadlo vypravené NASA a National Science Foundation ulovilo bakterie v horních vrstvách troposféry. Jejich přítomnost tam nikdo neočekával. Při výzkumném letu nad Karibikem a částí Atlantiku je zachytilo čtyřmotorové proudové letadlo DC-8 vybavené speciálními filtry pro zachycení prachu, jehož studium bylo původním cílem letu. Genetická analýza prokázala i přítomnost deoxyribonukleové kyseliny. Zdali bakterie žijí v tomto drsném prostředí trvale nebo je tam zavály hurikány, které skončily krátce před sběrem vzorků, zjistí až další výzkumy. Pro druhou variantu svědčí skutečnost, že nad mořem se nacházejí převážně mořské, zatímco nad pevninou převážně pozemské mikroorganismy. Protože současné metody analýzy nukleových kyselin jsou velmi citlivé, přítomnost bakterií v různém prostředí se určuje jejich prostřednictvím.

Mnoho fosilních ptáků má jednoduché zuby, ale fosilní nález z Číny má velké žlábkované zuby s nespeciální sklovinou. Pracovníci z přírodovědeckého muzea v Los Angeles nyní popsali fosilii druhu Sulcavis geeorum ze starší křídy (před 145 až 100 miliony let), který měl zuby 1-3 mm dlouhé s podélnými žlábky nikdy dříve nepozorovanými u ptáků. Zdá se, že tento druh nepožíral rostlinnou stravu, nýbrž pravděpodobně brouky a další hmyz.

Van Allenovy pásy jsou oblasti v okolí Země, kde jsou díky zemskému magnetickému poli zachyceny nabité elementární částice a ionty ze slunečního větru. Jejich tvar je určen průběhem magnetických siločar a mají průřez ve tvaru půlměsíce. Do nedávna jsme se domnívali, že existují dva. Začínají a končí ve výšce asi 400 km nad zemských povrchem v oblasti magnetických pólů. Vnitřní Van Allenův pás v rovníkové oblasti dosahuje výšky 3.000 km a obsahuje hlavně protony s vysokou energií. Vnější ve výšce 50.000 km obsahuje hlavně elektrony. Vyskytují se u všech planet s magnetickým polem a mají nesmírný význam pro život. Zabraňují částicím slunečního větru s vysokou energií dopadnout na zemský povrch, kde by mohly vážně poškodit buňky živých organismů. Dvojice identických družic NASA pojmenovaných Van Allen Probes objevila v oblasti mezi nimi i pás třetí, tvořený převážně elektrony. Znenadání se objevil 2.září 2012 a náhle zmizel 1.října 2012. Další výzkumy zjistí, zdali jde o opakující se jev. Řez strukturou Van Allenových pásů v okolí Země vidíme na obrázku (obr. Yuri Shprits, Adam Kellerman, Dmitri Subbotin/UCLA).Nově objevený se nachází mezi dvěma dříve popsanými.

24.9.2013: Třetí Van Allenův pás tvoří převážně relativistické elektrony, tzn. elektrony pohybující se rychlostí blízkou k rychlosti světla. Jejich chování v magnetickém poli je výrazně odlišné, než chování podstatně pomalejších nabitých částic, takže se pohybují mimo původní Van Allenovy pásy. Zjistil to Yuri Shprits se svými kolegy z UCLA.

Motion capture je založena na animaci založené na snímání pohybu reálných osob oblečených ve speciální přiléhavý oblek pokrytý odrazkami, které odrážejí infračervené paprsky. Vysílá je a přijímá speciální kamerový systém. Animační software na základě těchto dat vytvoří postavu, např. Gluma v Pánovi prstenu. Softwarový experti z Max-Planck-Institut für Informatik v Saarbrückenu předvedou na veletrhu CeBIT v Hanoveru ve dnech 5.-9.3.2013 mnohem jednodušší způsob. K témuž jim stačí pět až dvanáct běžných videokamer a herec v normálních šatech. Oč jednodušší je hardware, o to složitější musí být software.

Přemysl Grepl 13.4.2013: Vypadá to na nízkonákladové řešení vhodné pro animace s ne tak vysokým rozlišením např. pro hry. Navíc popsaná technologie řeší jen část problému, protože v podstatě všechna výstupní data/pohybové vektory se po nabraní dále upravuji (přenesení na CGI postavu, vyhlazení křivek pohybu, úpravy úvratí, translace na animační rig, atp.) - pouze v případe ze se jedna o live stream na avatar, se další úpravy z podstaty užití neprovádí.

Samčí laboratorní myši spontánně nepečují o své potomky, ale vykazují určitou otcovskou pomoc na základě signálů samic. Jsou-li samice odděleny od mláďat, mohou podporovat své samčí partnery k rodičovskému chování, jako například přenos toulavých myších mláďat do hnízda, a to pomocí pištivých zvuků a feromonů. Přibližně 60 % testovaných samců přeneslo mláďata na základě volání samic o 38 kilohertzech. Otcovské chování se ztratilo po současném odstranění sluchu a čichu u samců.