Dospělé samičky ryby zvané Paedocypris pragmatica, která žije ve vysoce kyselých černých bažinách v jihovýchodní Asii, jsou v průměru dlouhé 7,9 mm a vytvářejí tak rekord v živočišné říši jako nejmenší obratlovec. Pokud jsou jejich buňky zhruba tak velké jako u větších ryb (tedy přibližně 10 mikrometrů v průměru), skládá se tato rybička z pouhých sedmi milionů buněk – lidské tělo jich obsahuje několik bilionů.

Tým z lékařské fakulty Pensylvánské univerzity identifikoval bílkovinu, která je klíčová pro zapojení viru HIV do genomu buňky. Dědičnou informaci retrovirů, ke kterým patří i HIV, nese kyselina ribonukleová, zkráceně RNA. Po napadení lidské buňky retrovirem se tato nejprve pomocí enzymu reverzní transkriptáza přepíše do molekuly kyseliny deoxyribonukleové DNA. Tu pak enzym integráza zapojí do buněčné DNA, která s ní pak zachází jako se svou, čímž se virus množí. A právě nově objevený protein LEDGF určuje přesně místo, kde se virová DNA zapojí.

Identifikace této významné bílkoviny není významná jen pro léčbu AIDS, nýbrž i pro vývoj metod genové terapie.

Se zajímavým nápadem, jak pomoci kriminalistice, přišli na britské University of Leicester. Domnívají se, že ze vzorků DNA nalezených na místě činu, by bylo možné odhadnout příjmení pachatele. Tato na první dojem nesmyslná idea je založena na představě, že lidé stejného jména jsou alespoň velmi vzdáleně příbuzní, takže jejich DNA bude mít některé shodné rysy. Konkrétně jde o zkoumání chromozomu Y, který mají pouze muži. Vzhledem k tomu, že ženy se na trestné činnosti podílejí minimálně, není to tak špatná idea. Samozřejmě u pachatelů s příliš běžným jménem by navrhovaná metoda příliš nepomohla. Podle RNDr.Lenky Dvořákové z Ústavu dědičných metabolických poruch Univerzity Karlovy zřejmě hlavní překážkou bude sběr dostatečného množství vzorků. Těch je zapotřebí asi 40.000, avšak DNA člověka lze zkoumat jen s jeho souhlasem. A kdo dá svůj vzorek do výzkumu, jehož cílem bude sestavit přehled potenciálních pachatelů zločinů?

V současné poněkud hysterické honbě za vedlejšími účinky běžných léků se nejnověji přišlo na to, že aspirin, v kombinaci se slibným agens zvaným TRAIL (tumor-necrosis-factor-related apoptosis-inducing ligand) má schopnost navést rakovinné buňky, které odolávaly léčbě s pomocí TRAILu, aby se samy zahubily. TRAIL byl používán jako činidlo indukující apoptózu, tedy programovanou buněčnou smrt, ale existují rakovinné buňky, které jsou k této terapii odolné, a tady se ukazuje určitá naděje při použití aspirinu před aplikací TRAILu.

Společnost Linde AG, velký dodavatel technických plynů, v roce 2005 prezentovala svou vizi „Evropské vodíkové dálnice“ – dálničního okruhu procházejícího hlavními centry vývoje a výroby automobilů v Německu, jež má být vybudována nákladem 30 milionů EUR. Čerpací stanice na vodík od sebe budou vzdáleny cca 50 km, tedy stejně, jako běžné benzínové pumpy. V této oblasti není koncern Linde AG bez zkušeností. Zatím se ve světě podílel na výstavbě 20 vodíkových čerpacích stanic, kde mohou toto paliva nabírat autobusy a automobily. Prvním krokem k využití vodíku jako paliva spalovacích motorů je výstavba plně automatizované plnicí stanice vodíkových trajlerů, jež byla dána do provozu v listopadu 2005 na severní Moravě. Slouží k plnění trajlerů specializovaných pro přepravu tohoto plynu a je pouze dálkově monitorována z výrobního centra v Třinci. Většímu rozšíření vodíku jako paliva zatím brání skutečnost, že naprostou většinu vodíku získáváme tzv.reformováním zemního plynu, tedy neobnovitelného zdroje.

Enzym antithrombin zabraňující přílišnému srážení krve, který produkují geneticky modifikované kozy jakou součást svého mléka, nedostal od Evropské lékařské agentury osvědčení. Představitelé americké firmy GTC Biotherapeutics, která vpravila do koz gen kódující zmíněný enzym, pokládají jejich postup za velmi nadějný, protože mléko produkují již osmnáctiměsíční kozy. Jediné zvíře během jednoho roku vyprodukuje tolik enzymu, že nahradí 90.000 odběrů lidské krve, z níž se doposud ekvivalentní přípravek získává. Zamítnutí není naštěstí definitivní, pouze jsou požadovány další studie.

Je dávno známou skutečností, že čím drsnější je povrch, tím je proudění vzduchu kolem něj více turbulentní (vířivé). Protože turbulence zvětšuje odpor, snaží se technici využívat při konstrukci např.letadel, lodí a automobilů povrch co nejhladší. Nicméně skupina inženýrů z Královské technologického ústavu ve Stockholmu nejprve teoreticky předpověděla a pak i prokázala pokusy v aerodynamickém tunelu, že vhodné zdrsnění povrchu může snížit turbulenci oproti úplně hladké ploše. Technologické dopady tohoto zjištění jsou nesmírné.

Veškerý mořský fytoplankton závisí na zdrojích potravy a mezi nimi je nejdůležitější dusík. I když je v atmosféře obrovské množství molekulárního dusíku a podobně je ho rozpuštěno mnoho i v oceánech, je pro fytoplankton nepoužitelný a je třeba jej sloučit s vodíkem, což provádějí takzvané diazotrofní organismy. Nejzajímavější z nich je sinice Trichodesmium, kteerá sice netrpí nedostatkem dusíku, ale vyžaduje pro růst jednak železo, jednak fosfor. Potíž je v tom, že hladina anorganického fosfátu v otevřeném oceánu je přibližně jeden nanonol na kilogram vody, což je velice málo. Nyní se přišlo na to, že vedle anorganického fosfátu a jednoduchých esterů, které jsouschopny využívat spolu s rozsivkami a bakteriemi, Trichodesmium nejen že fixuje plynný dusík, nýbrž díky enzymu C-P-lyáze transportuje a štěpí i fosfonát, tedy C-PO(OH)₂. Je zajímavé, že jiné diazotrofní organismy, například Crocosphaera watsonii, tuto schopnost nemají.

Jak ukazuje snímek pořízený družicí Cassini, Saturnův měsíc Telesto má neobvykle hladký povrch tvořený snad ledem. Poloměr jeho dráhy je necelých 300.000 km a drží se v Lagrangeově bodě soustavy Saturn – měsíc Tethys. Dle řecké mytologie byla Telesto dcerou Titanů Okeana a jeho ženy a sestry Tethys. Objeven byl z pozemské hvězdárny v roce 1980.

V roce vypočítal podnikavý Craig Venter se svou skupinou na základě postupných mutací bakterie Mycoplasma genitalium, která má nejmenší genom ze všech volně žijících organismů, že ze svých 517 genů jich pro život potřebuje 265–350. Nejnovější studie, založená na zkoumání jednotlivých mutantů, ukazuje, že minimální genom obsahuje 387 genů kódujících proteiny a 43 genů kódujících ribonukleové kyseliny.

Vědcům se podařilo identifikovat sloučeniny, která způsobují, že se náš mozek může stát závislým na drogách. Jde o peptid zvaný orexin A a tzv. corticotropin releasing factor (CRF), tedy látka uvolňující kortikotropin. Tato zjištění by mohla pomoci při léčbě drogových závislostí.

Zcela nedávno bylo zjištěno, že zelené rostliny jsou výrobci jednoho z hlavních skleníkových plynů, methanu, a to ve zcela nečekané míře. Dosud se věřilo, že methan produkují především bakterie v anaerobní atmosféře. Zelené rostliny tak činí za aerobních podmínek, přičemž se produkce methanu přibližně zdvojnásobuje při zvýšení teploty o 10 °C. Přesný mechanismus tohoto pochodu není znám, ví se pouze, že emise methanu je přímo úměrná množství buňky vázajícího pektinu v rostlině. Podle dosavadních měření se ukazuje, že roční produkce methanu (v milionech tun) je 145 z celkové vegetační plochy, 93 z přežvýkavců a jejich intestinálních bakterií, 20 z termitů, 52 z pálení biomasy, 95 z produkce energie a 10 z oceánů. Naopak v úbytku methanu z atmosféry dominuje troposférická oxidace a absorpce půdou.

Kriminalistika často využívá poznatků vědy. Opačná situace, kdy technologie využije kriminalistických pozorování, není rozhodně obvyklá, nicméně stát se to může. Mnoho let používali kriminalisté pro zviditelnění otisků prstů postřik kyanoakrylátem, což je základní složka rychleschnoucích lepidel. Vědci z Pennsylvania State University vypozorovali, že vlivem látek obsažených v potu, který tvoří otisky prstů, vznikají z kyanoakrylátů dosti kvalitní vlákna. Využití tohoto poznatku v praxi si vyžádá ještě mnohé zkoumání, nicméně díky kriminalistické praxi se podařilo objevit nové katalyzátory, které přispívají k tuhnutí kyanoakrylátů.

Již dlouho dobu se vědci domnívají, že kulový blesk tvoří plasma. Tato svítící koule o průměru zpravidla 30 cm vzniká v přírodě při úderu blesku. Pomalu se pohybuje a po několika sekundách zmizí. Vědci z University v Tel Avivu potvrdili tuto hypotézu, že vůbec poprvé připravili umělý kulový blesk, byť energii mu dodali mikrovlnným zářením.

V buněčné a molekulární biologii se v posledních deseti letech objevila řada výrazů, končících na -om; máme tak genom, proteom, metabolom, liopidom, interaktom a další. Nyní se objevil termín receptorom, který zahrnuje všechny složky hrající roli v přenosu buněčných signálů, především povrchové i vnitrobuněčné receptory takových signálů. Množství pochodů, jejichž průběh závisí na aktivaci receptorů, je obrovské, od modulace centrálního i periferního nervového systému, přes srdeční, zažívací, vyměšovací pochody až k imunologickým funkcím. Odhaduje se, že tyto receptory, tvořící receptorom, představují okolo 5 % celkového lidského genomu. Největší složkou lidského receptoromu je nadrodina receptorů svázaných s G-proteiny, jichž bylo analyzováno 735–802. Tato superrodina obsahuje pěr rodin: A (rhodopsinovou, citlivou ke světlu), B (sekretinovou, citlivou k hormonům a peptidům), C (glutamátovou, citlivou k aminokyselinám, iontům a chuťovým látkám), dále adhezní a pátou s podivným názvem frizzled/smoothen/Taste 2 (tedy kudrnatá/uhladit/chuť 2), která je aktivována jednak chuťovými látkami, jednak Wnt-proteiny, hrajícími úlohu ve vývoji tkání.

Nanočástice proniknout všude. Z toho vychází výzkum týmu pod vedením Marcelo Kogana z University of Chile in Santiago. Zamýšlejí bojovat zlatými nanočásticemi proti Alzheimerově, Parkinsonově, Hungtingtonově a Creutzfeldt-Jakobově nemoci, prostě proti všem chorobám, které jsou způsobeny výskytem prionů, tedy abnormálních usazenin proteinů v mozkových buňkách (viz aktualita Akademonu 9.10.2005 a 28.4.2004). Podle jejich představ, které momentálně testují ve zkumavce, by se zlaté nanočástice mohly navázat na priony. Tyto komplexy by zahřály infračerveným světlem. Vzestup teploty by pak rozrušil defektní bílkoviny. Podobným způsobem hodlají na Stanfordské univerzitě ničit buňky rakovinných nádorů (aktualita Akademonu 14.8.2005).

Vědci z University of New South Wales vyvíjejí samočistící povrch. Měly by ho tvořit nanočástice z oxidu titaničitého, které se po absorpci ultrafialového světla díky excitovaným elektronům přemění na silné oxidační činidlo. Zničí tudíž organické nečistoty i bakterie, se kterými bude v kontaktu. Problém je, že oxid titaničitý se takto chová pouze při aktivaci ultrafialovou složkou slunečního záření. Australané se nyní snaží jej modifikovat železem a dusíkem, aby si podržel své oxidační vlastnosti i při absorpci delších vlnových délek. Počítají, že poloprovozní zkoušky začnou do jednoho roku. Novým materiálem by bylo možné pokrývat sklo anebo třeba obkladačky na stěnách koupelen.

V genetice dlouho používaná octomilka (Drosophila melanogaster) je schopna rozeznávat velikost, barvu a tvary a dokonce si příslušné hodnoty pamatovat. Nedávno zjistil trým pracovníků z Číny, Japonska, Německa a USA, že centrální část mozku octomilky obsahuje části sítě, kteerá umožňuje rozeznávat tvary, Byly stanoveny dva druhy krátkodobé paměti: výška panoramatického pohledu a obrysová orientace. Tyto druhy paměti jsou umožněny neurony s větvemi v paralelních vodorovných plochách vějířovitého tvaru. Kromě toho si octomilka pamatuje i vůně v tzv. houbových tělesech.Foto André Karwath 2005.

Velmi rychle metodu chemické analýzy se podařilo vyvinout americkým chemikům z Georgia Institute of Technology. Jádrem celého zařízení je nepatrná čočka z velmi měkkého polymeru. Její povrch pokrývá vrstva protilátek. Ve chvíli, kdy se v prostředí objeví sloučeniny schopné reagovat s použitou protilátkou, vznikne příslušná vazba a změnou povrchových sil dojde ke pozměnění tvaru čočky a posunu její ohniskové vzdálenosti. Takovou změnu můžeme rozpoznat trvale procházejícím světelným paprskem. Velkou výhodou nové metody je i skutečnost, že mnoho těchto mikročoček můžeme stěsnat na nepatrné ploše, takže lze stanovit obrovské množství látek najednou.

Lithiové články jsou sice velmi rozšířené, avšak nabíjejí se příliš pomalu, aby bylo možné je využít tam, kde je potřeba velkých výkonů, jako např. v hybridních automobilech. Tam se využívají nikl metalhydridové akumulátory, které jsou však těžší. Elektrochemikům z MIT se možná podařilo vyřešit tento problém. Zhotovili anodu z oxidu manganičitého o velmi uspořádané krystalové struktuře. Do ní při vybíjení a nabíjení vstupují respektive vystupují lithné ionty. Čím snažší je jich pohyb uvnitř krystalové mřížky, tím rychlejší jsou oba procesy a tím většího výkonu lze dosáhnout. Katoda zůstává standardní uhlíková. Při výrobě lithiových článků se dosud používá oxid kobaltitý, který je jednak dražší, jednak ho neumíme vyrobit s tak uspořádanou krystalovou strukturou.

Americké vojenské a policejní jednotky začnou brzy užívat zařízení na principu radaru, které umožní skrz zeď sledovat pohyb osob ve vedlejší místnosti. Vývoj nového přístroje financovala agentura DARPA a jeho majitel bude moci pozorovat, co se děje za 35 cm silnou betonovou zdí až do vzdálenosti 15 m za ní.

Řekne-li se keramika, máme představu materiálů, které své definitivní vlastnosti získají vypálením v peci za vysoké teploty. Nicméně chemici z Lawrence Berkeley National Laboratory vyvinuli novou technologii spočívající v postupném, kontrolovaném odpařování zmrzlé suspenze vhodné suroviny. Krystalky ledu formují vzniklé keramické částice do porézní struktury. Póry zbylé po odpaření veškerého ledu pak vyplníme kovem nebo organickým polymerem, čímž vznikne velmi odolný keramický materiál.

1.3.2017: Tlak využívají k přípravě keramiky za studena v laboratoři prof.André Studarta z ETH Zurych. Napodobují geologické procesy, které během milionů let vytvořil ze sraženiny uhličitanu vápenatého pevnou horninu - vápenec. Vycházejí z nanočástic CaCO₃ s nepatrnou příměsí vody, což jim umožňuje dosáhnout zpevnění zvýšeným tlakem během jedné hodiny.

Je známo, že velikost zvířete má souvislost s jeho dlouhověkostí, s jeho březostí, s rychlostí řady metabolických pochodů včetně dechové a tepové frekvence, ale teď se ukazuje, že alespoň u savců neexistuje přímý vztah mezi velikostí a délkou spánku. Obecně platí, že masožravci spí déle, ale lev spí stejných 13 hodin denně jako ptakopysk a dokonce méně než některé druhy rejsků. U býložravců je tu jakási obecná závislost, kdy africký slon spí 2–3 hodiny denně, králík 7 hodin a hraboš 12 hodin. Jsou tu ovšem i abnormální spáči, jako například bobr nebo lenochod, kteří prospí denně 13 hodin. U všežravců je situace poněkud komplikovaná, protože člověk a většina opic spí denně 7–8 hodin, krysy spí 11–13 hodin, jihoamerická opička mirikina 17 hodin a některé vačice až 20 hodin denně.

Lékařům z Harvard Medical School se podařilo rozkrýt klíčový mechanismus, který způsobuje pohyb spermie směrem k vajíčku. Důležité je zásadité prostředí uvnitř ženských pohlavních orgánů. Pro spuštění rychlého pohybu bičíku, který žene spermii v před, je nezbytný enzym pojmenovaný CatSper1, který kontroluje přísun vápenatých iontů dovnitř spermie. Zvýšení jejich koncentrace pak zrychlí rotaci bičíku. Nová zjištění by mohla mít význam pro vyvinutí mužské antikoncepce.

Milkenův ústav v kalifornské Santa Monice uveřejnil výsledky průzkumu vlivu biologických věd na zaměstnanost, výkonnost, investice a další ekonomické parametry v různých městských aglomeracích ve Spojených státech. Bodování (100 je nejvyšší počet bodů) dopadlo takto: Boston 100, San Francisco 98,4, Filadelfie 97,1, New York 94,6, Raleigh-Durham (NC) 91,1, San Diego 90,7, Los Angeles 87,0, Minneapolis 77,9, Chicago 75,9, Seattle 70,9.

Na druhé straně je neuvěřitelné, jakou oblibu má stále vyučování kreacionismu (protidarwinovská teorie o stvoření světa nějakou vyšší bytostí). Ve prospěch této představy se vyslovilo 42 % respondentů a 64 % jich chce prosadit učení kreacionismu na školách spolu s evoluční teorií.

Prezident Bush v každoroční Zprávě o stavu Unie přednesl ódu na ethanol, který by se ve Spojených státech do šesti let měl stát alternativním palivem pro pohon automobilů. Podle něj je Amerika příliš závislá na ropě. V tak krátké lhůtě nebude proveditelné nahradit veškeré pohonné hmoty alkoholem, avšak velká část motorových vozidel by mohla používat směsné palivo nebo obě pohonné hmoty střídat. I to je velký cíl, avšak ve Spojených státech, vzhledem k rychlému tempu rozvoje nových technologií, bude nejspíš dosažitelný.

Ohlášené změny technologií budou ještě větší, než to vypadá na první pohled. Ethanol by se měl získávat z celulózy, což je sice nejúčinnější způsob, avšak ve Spojených státech prakticky nepoužívaný. Převážná většina amerického lihu je z kukuřice. Brazílie, která přidává líh do benzínu již desítky let, jej získává z cukrové třtiny.

Sto patnáct amerických vládních agentur se účastní týden trvajících manévrů, pojmenovaných Cyber Storm, při kterých nacvičují obranu klíčových elektronických systémů před napadením přes počítačové sítě.

Defensiny jsou malé peptidy s vysokým obsahem cysteinu, produkované obratlovci, vyššími rostlinami i bezobratlými živočichy, mající vysokou antimikrobní účinnost. Nyní se skupině vědců z Dánska a USA podařilo izolovat defensin zvaný plektosin ze saprofytické vřeckaté houby Pseudoplectania nigrella. Struktrurně se podobá defensinu pavouků, štírů, vážek a mlžů. Je zvláště účinný proti bakterii Streptococcus pneumoniae, a to i proti kmenům rezistentním k běžným antibiotikům. Je v posdstatě netoxický k hostitelskému orghanismu a zdá se, že se osvědčí i v lékařské praxi.

Je všeobecně známo, že veškeré bílkoviny, které nacházíme v živých organismech, jsou tvořeny levotočivými aminokyselinami. To znamená, že stáčejí rovinu polarizovaného světla doleva. Dosud však nebyl jasné, proč tomu tak je. Zdá se, že tým Meira Shinitzkeho z izraelského Weizmann Institute of Science trochu přispěli k odhalení této záhady. Domnívají se, že za to může voda. Levotočivé bílkoviny jsou ve vodném roztoku trochu stabilnější. V těžké vodě tento jev zcela vymizí. Izraelský tým se domnívá, že je to způsobeno odlišnou magnetickou interakcí mezi tzv.ortho-vodou a příslušným proteinem.

Vodu tvoří směs tzv. ortho-vody, u níž jsou spiny vodíkových atomů orientované shodně a para-vody, jejíž spiny vodíkových atomů jsou opačně orientované.

Chemikům z Durhamské Univerzity se podařilo vyvinout nový postup, který u plastických hmot umožňuje modifikovat povrch již v průběhu výroby. Přímo do reakční směsi přidávají vhodné látky, které se díky svým vlastnostem přednostně hromadí na povrchu a tím mění jeho vlastnosti. Konkrétně využili rozvětvený polymer s navázanou trifluoromethylovou skupinou, čímž získali silně hydrofobní povrch, aniž by ovlivnili mechanické vlastnosti výrobku.

Nové nálezy kosterních zbytků na indonéském ostrově Flores ukazují přesvědčivě, že jde o samostatný druh člověka, nikoli o patologického trpasličího jedince druhu Homo erectus. H. floresiensis žil na ostrově – a možná i na řadě dalších okolních ostrovů – v období od 95–74 tisíc do 12 tisíc let před současností. Je nyní zřejmé, že využíval ohně a byl schopen lovit velká zvířata, jako mamutu podobného Stegodonta, jakož i varany a různé hlodavce.

Homo floresiensis je skutečně samostatným lidským druhem 30.3.2013: V roce 2003 objevili vědci zbytky koster starých nejméně 17 000 let v Liang Bua na indonéském ostrově Flores. Od té doby panuje mezi vědci spor, zda jde o nový druh skupiny Homininae (jako šimpanz nebo bonobo) či o patologicky pozměněný druh Homo sapiens. Nové objevy zápěstních kůstek z Liang Bua i dalších míst potvrzují názor, že jde o samostatný druh již dříve nazvaný Homo floresiensis.

Na Heidelberské univerzitě odhalili zajímavý mechanismus, kterým do pitné vody v PET lahvích proniká antimon, jež je, jako ostatně každý těžký kov, ve větším množství jedovatý. Ve vodě v lahvích z polyethylen tereftalátu (PET) bylo při analýze zjištěno 375 až 626 ppt antimonu (ppt je jednotka znamenající jedna částice z tisíce miliard částic), zatímco ve vodě z polyethylenových lahví najdeme jen 8 ppt antimonu. Množství tohoto kovu ve vodě pochopitelně závisí na době, po níž se v plastových lahvích nachází. Jak se však nepříliš běžný kov dostane do plastů? Jde o zbytky katalyzátoru, který se při výrobě polyethylen tereftalátu používá a jehož nepatrné zbytečky zůstanou i ve výsledném produktu. Antimonu je v lahvované vodě tak malé množství, že se nemusíme obávat otravy akutní ani chronické, nicméně jde o další nepatrný příspěvek k zamoření našeho životního prostředí.

Jedna z nejvážnějších chorob postihujících nejrozšířenější zemědělskou plodinu, totiž rýži, je druh sněti čili choroba klíčících rýžových semenáčků (rice seedling blight). Mnoho let se zemědělští odborníci domnívali, že chorobu způsobuje plíseň rodu Rhizopus, která po zabití buněk toxinem likviduje zbytky uhynulých kořenů. Chorobné symptomy na kořenech jsou způsobeny toxinem zvaným rhizoxin. Nyní se ukazuje, že tu nejde o produkt plísně, nýbrž jejího endosymbionta, bakterie patřící do rodu Burkholderia.

Americkým egyptologům se podařilo odkrýt nevyloupenou hrobku z období staroegyptské osmnácté dynastie, která vládla v letech 1567 – 1320 př. n.l. Jde o velmi významný objev, protože jde po Tutanchamonově hrobce vykopané v roce 1922 o druhý nedotčený hrob v Údolí králů. Nachází se v něm pět nebo šest narchlo pohřbených mumií, které však nemusí nezbytně patřit faraonům. Přes nesmírný význam tohoto objevu je nepravděpodobné, že by se podařilo nalézt množství zlatých předmětů alespoň porovnatelné s pokladem faraona Tutanchamona. Oficiální prezentace proběhne zítra, tj.10.2.2006.

Nejúčinnějším systémem, jakým bakterie injikují toxický protein do přiléhajících hostitelských buněk, je tzv. sekreční systém typu III. Jde tu o mechanicky poměrně nepravděpodobný úkon, protože toxin je obvykle větší než trubice, kterou do napadené buňky proniká. Na Yaleově univerzitě v New Haven nyní podrobně popsali mechanismus, jakým se to děje. Toxický protein se váže na rekogniční faktor uvnitř bakteriální buňky, který je pevně asociován s proteinem InvC, což je zvláštní adenosintrifosfatáza AAA-typu, jakýsi molekulární šaperon, který má tvar hexamerního prstence. Jejím účinkem se toxický protein rozvine do takové formy, ža může projít tenkou trubicí spojující bakteriální buňku s napadenou buňkou. Rekogniční faktor se vrátí do bakteriální buňky a toxický protein je vystřelen do napadené buňky hostitelské, kde se opět vrátí do své původní terciární podoby.

Švédský předseda vlády ohlásil ambiciózní plán, podle kterého by se jeho země měla stát nezávislou na fosilních palivech do roku 2020, tedy za 15 let a aniž by postavili novou jadernou elektrárnu! Švédsko v současné době pokrývá 26% své energetické spotřeby z obnovitelných zdrojů, kus cesty je tedy již za nimi. Na základě doporučení odborné komise, složené jak z průmyslníků, tak i vědců a zemědělců, hodlají využít hlavně biopaliv z rozlehlých švédských lesů, dále energii větrnou a z mořských vln.

Tým amerických, indonéských a australských biologů odhalil v odlehlé části Nové Guineje mnoho doposud neznámých živočichů i rostlin. V pohoří Foja na severu prolákliny Mamberamo nalezli čtyři neznámé druhy motýlů, dvacet druhů žab, nový druh ptáka rodu Meliphagidae a mnoho dosud neznámých druhů rostlin – pět nových druhů palem a pěnišník (rododendron) s květem o průměru 15 cm.

Již delší dobu je známo, že existují dva druhy bičíků, jejichž pohyb umožňuje přemisťování buněk ve vodném prostředí. U prokaryontních buněk to jsou pevné profilované bičíky, které se otáčejí jako rotor v membráně coby statoru; u eukaryontních buněk to jsou pružné bičíky, které se vlnitě prohýbají a tím ženou buňku kupředu. V létě 2005 byl na kalifornské univerzitě v Berkeley popsán pohyb helikálních bakterií rodu Spiroplasma, který spočívá v tom, že buňky postupně mění svůj spirálovitý tvar zepředu dozadu, aby se pak zpětně navinuly. Podobají se v tom ohledu spíše plazícím se hadům.

5.1.2014: Buňky řas rodu Chlamydomonas (česky pláštěnka nebo koulenka) používají k pohonu synchronizovaného pohybu dvou bičíků (viz obr., foto MPI-CBG, Dresden). Vědci z drážďanského Max-Planck-Institut für Molekulare Zellbiologie und Genetik a Max-Planck-Institut für Physik komplexer Systeme pod vedením Benjamina Friedricha dlouho hledali molekulární mechanismus, který pohyb bičíků synchronizuje. Nakonec zjistili, že žádný neexistuje. Stačí k tomu jejich mechanické vlastnosti. Chlamydomonas je početný rod zelených řas řádu Volvocales. Zatím bylo popsáno na 600 druhů. Žiji ve vodě, půdě i sněhu. Jde o důležité experimentální organismy.

Kmen Placozoa čili vločkovci jsou pravděpodobně nejstarší žijící skupina vícebuněčných živočichů. Badatelé z Yaleovy univerzity v New Haven nyní zjistili markantní rozdíly mezi pohlavími zejména na základě variace nukleotidů typické pro sexuálně se množící organismy. Vyvstává nyní zřetelně otázka, proč se sex vyvinul – šlo o zabrzdění nekontrolované tvorby retrotranspozonů? V každém případě důležitou informaci poskytne úplná sekvence genomu vločkovce Trichoplax, která by měla být hotova do konce roku 2005.

Podle nejnovějších údajů o komunikačích sítích na celém světě je nejvíce mobilních telefonů na hlavu v Hongkongu (1114 na tisíc obyvatel), na druhém místě je Tchajvan (1108), dále Monako (1040), Itálie (1018) a Česko (965). Zcela bez mobilních telefonů je Bhútán, Palau, Západní Sahara a prakticky (méně než dva na 1000 obyvatel) i Nepál, Papua-Nová Guinea, Guinea-Bissau, Irák, Etiopie, Afgánistán, Turkmenistán, Kuba, Středoafrická republika, Libérie, Kambodža a Myanma.

S osobními počítači je situace poněkud odlišná. Na prvním místě tu jsou Spojené státy (659 počítačů na tisíc obyvatel), následuje Singapúr (622), Švédsko (621), Monako (596) A Lucembursko (594). Česko se 177 počítači je až na 41. místě. Zcela bez osobních počítačů jsou Afgánistán, Americká Samoa, Somálsko, Demokratická reopublika Kongo, Severní Korea, Východní Timor, Francouzská Guiana, Tuvalu a Západní Sahara.