Mezinárodní vědecký tým pod vedením prof.Jiřího Neužila z Biotechnologického ústavu AV ČR a australské Griffith University zjistil, že nádorové buňky s nefunkčními mitochondriemi umí jejich DNA získat z okolních zdravých buněk, nejspíš prostřednictví přenosu celých mitochondrií. Experimenty provedené na laboratorních myších prokazují velkou vitalitu rakovinných buněk.

Tisková zpráva AV ČR

Zajímavé možnosti návratu k analogovým výpočtům otevírá práce Anderse Porse, Michaela G. Nielsena a Sergeye I. Bozhevolnyie z Jihodánské univerzity (Syddansk Universitet). Připravili speciální povrchy, které při vlnové délce 800 nm fungují pro intenzitu dopadajícího záření jako integrátor nebo diferenciátor. Základem je zlatá destička pokrytá vrstvou oxidu křemičitého, slabší než vlnová délka dopadajícího záření. Na ní se nacházejí zlaté kvádříky mikrometrových rozměrů. Právě jejich velikost a rozložení určují, zda povrch bude derivovat nebo integrovat. Tento jev způsobuje vhodně nastavená plasmonová rezonance, čímž rozumíme kmity vodivostních elektronů na rozhraní prostředí s různou permitivitou.

Ústní vyprávění dokáže přenést spolehlivé informace po velmi dlouhou dobu. Tvrdí to Nicholas Reid, lingvista z University of New England, která v rozporu se jménem leží v australském Novém Jižním Walesu. Na základě analýzy 18 legend původních obyvatel tvrdí, že zachycují proces postupného zaplavování zálivu Port Phillip, u kterého leží australské město Melbourne. K tomu došlo po konci poslední doby ledové zhruba před 10.000 lety, kdy díky tání ledovců stoupla hladina světového oceánu. Současný mělký záliv Port Phillip byl v té době pastvinou, kterou moře postupně zaplavilo. Jeho rozloha se pohybuje kolem 2.000 km² a hloubka dosahuje 24 m, avšak na polovině rozlohy nepřesáhne 8 m. V legendách se objevují dokonce jména ostrovů, které již před tisíci let zalila voda. Nepochybně po nějakou dobu existovaly. Je podivuhodné tak přesnou informaci udržet po dobu 400 generací. Nepochybně to způsobil kulturní kontext, protože původní obyvatelé Austrálie upřednostňují přesnost vyprávění před jeho barvitostí. Dlouhá ústně tradovaná paměť původních Australanů není jediná. V legendách indiánského kmene Klamath z dnešního Oregonu lze najít odraz výbuchu sopky Mount Mazama a vznik jezera Crater Lake v její kaldeře před 7.000 roky. Letecký pohled na ně vidíme na obrázku (GNU Free Documentation License 1.2, Wikimedia Commons).

Leopold Kyslinger 30.1.2015: Můj dojem je, že tady je přání otcem myšlenky. Ústní podání přenáší epické příběhy nebo jejich zkratky maximálně 200 let. 10000 let ústního podání - to je fantastův sen. Jak to, že mimo PÍSEMNÉ záznamy egypťanů nic nevíme o "mořských národech", o bezpříkladné erupci supervulkánu Théry a jiné události - podstatně bližší než to, co popisujete. Kde je v ústním podání bitva u Hradce Králové před 149 lety?

diostratos 4.2.2015: Mysleni aborigincu je evidentne natolik rigidni, ze prekonava vasi myslenkovou setrvacnost.

Leopold Kyslinger 5.2.2015: Že se trefujete do mě - nevadí, ale nějaká myšlenka by nebyla?

diostratos 9.2.2014: Rika se, ze k zapisu zakona vedla nutnost. Tajna ustni tradice zarucujici nezneuzivani jeho presne podoby jiz nebyla mozna z duvodu narustajiciho objemu. Spokojime se tedy s textem a vykladem. V teto veci panuje koncensus a neni pravdepodobne, ze by se vsichni, kteri o tom premysleli, nechali unest jednim smerem. Zakon existoval take u keltu a panuje presvedceni, ze prinejmensim jiste formy vzajemneho pusobeni ritualu a zivota musely byt dostatecne informacne nosne, aby spolecenstvi mohlo tak dlouho byti jednotnym. Za polarnim kruhem nemuzete kracet v noci za hvezdou, neb by jeden umrz ve spirale. Uziti pohybu planet k navigaci zde pres absenci pisemneho ekvivalentu udivovalo ji Fridricha Nietzcheho.

Biolog z Harvardovy university Piotr Naskrecki provedl experiment doslova na svém těle. Po návratu z dovolené ve středoamerickém Belize zjistil, že má pod kůží drobné parazity. Identifikoval je jako larvy střečka Dermatobia hominis z čeledi střečkovitých (Oestridae). Až na dvě je odstranil a u nich pozoroval další vývoj až po vylíhnutí z pod vlastní kůže a následné zakuklení v zemi. Celý proces najdeme ve zkratce na videu, které není pro slabé povahy. Ve skutečnosti jejich vývoj trval dva měsíce. Na obrázku zvětšené, ve skutečnosti asi 2 cm dlouhé larvy střečka Dermatobia hominis (foto Piotr Naskrecki) můžeme rozeznat řadu ostnů, kterými se larvy úporně brání vytažení zpod kůže. Dospělé samičky tohoto druhu lepí v letu svá vajíčka na komáry a mouchy sající krev. Za 5–6 dní se z nich vylíhnou larvy, které využijí okamžiku, kdy jejich hostitel saje svou potravu. Drobnou rankou proniknou savci pod kůži, kde dorostou.

Standa 28.1.2015: Ahoj! To se mě netýká, neboť nerad couvám. Proto parkuji tak, abych couvat nemusel. Standa

Jitka 29.1.2015: Uzasny, chce to jen tu opravdovou kuraz, nechat se osidlit parazity a pozorovat jak to delaj. Ale takovy blazny mame radi. Je to podobna krevni skupina te nasi.

Webová stránka kurážného biologa Piotra Naskreckiho.

Přečíst text zcela zuhelnatělých papyrových svitků lze pomocí rentgenové tomografie. Vito Mocella z neapolského Istituto per la microelecttronica e microsistemi se svými kolegy využili synchrotronového záření z European Synchrotron Radiation Facility ve francouzském Grenoblu. Metoda se doposud využívala k nedestruktivními studiu zkamenělin. Je tak citlivá, že umožní přečtení řady písmen na nerozvinutém, zuhelnatělém papyrovém svitku. Oba zkoumané svitky nejspíš obsahují texty epikurejského filosofa Philodema, který v prvním století př.n.l. působil v italské Kampánii. Jakýkoli pokus o rozvinutí by vedl k jejich okamžité destrukci. Pocházejí z vily v antickém Herkulaneu, zničené při výbuchu Vesuvu roku 79 př.n.l. Již roku 1754 se v jejích troskách podařilo nalézt stovky zuhelnatělých svitků pečlivě srovnaných na policích, leč doposud je nikdo nebyl schopen přečíst. Postup čtení si můžeme prohlédnout na tomto videu.

Archeologické informace ze stoky 19.7.2011

Gel, který zvládne se samostatně zkomprimovat díky zabudovaným molekulárním motorům, připravil tým prof.Nicolase Giusepponeho z Université de Strasbourg. Tvoří ho zesíťovaný polyethylonglykol ve vodě. Jednotlivé makromolekuly občas přeruší zabudovaný molekulární motor. Tvoří ho komplikovaná molekula, jejíž části se při dodání energie pomocí světelného kvanta otočí navzájem kolem dvojné vazby. Vhodně navržená struktura struktura zajišťuje, že rotace probíhá stále jedním směrem. Molekuly polyethylenglykolu jsou tak při ozáření neustále stahovány obdobně, jako když rotujeme zavěšeným provázkem stále stejným směrem. Během dvou a půl hodiny klesne objem gelu na pětinu původní hodnoty a naakumuluje energii 32 kJ/mol.Pak se jeho struktura začíná rozpadat. Strukturu molekulárního motoru si můžeme prohlédnout na obrázku.

Zajímavý gel, jehož vlastnosti neurčují přitažlivé interakce, jak je tomu v chemických procesech běžné, nýbrž odpudivé síly, připravil Takuzo Aida se svými kolegy z japonské výzkumné organizace RIKEN. Tvoří ho tenké plátky submikronových rozměrů z polytitaničitanových aniontů ve vodě. Nejprve je třeba je srovnat pomocí silného magnetického pole a dostat do polohy, kde jsou maximální jejich elektrostatické odpudivé síly dané zápornými náboji. V té se stabilizují pomocí vhodného polymeru. Vzniklý gel je mechanicky anizotropní, velikost jeho deformace závisí na směru působící síly vůči orientaci titaničitanových plátků. Síly působící rovnoběžně s nimi ho snadno zdeformují, působí-li kolmo, je to podstatně těžší.

Shubham Banerjee z kalifornské Santa Clary sestrojil z lega tiskárnu slepeckého Braillova písma. Prohlédnout si ji můžeme na obrázku. Využil k tomu stavebnice Lego Mindstorms EV3, určené k zhotovení jednoduchého robota. Kvůli komercializaci svého vynálezu založil již startupovou společnost Braigo Labs, do níž investovala společnost Intel Corporation, známý výrobce integrovaných obvodů. Zajímavé je, že Shubhamovi je zatím toliko 13 let. Jeho tiskárna je výrazně levnější a podstatně lehčí než dosavadní stroje. Cenu se mu podařilo srazit z 2.000 USD asi na 350 a váhu snížit z 10 kg zhruba na 1 - 2 kg. Jednotlivé znaky Braillova písma vytlačuje do papírové pásky. Inspirativní prostředí Silicon Valley a nespoutaná mysl dokážou zajímavé věci.

Mořští plži z rodu homolic loví svou kořist pomocí toxinů, kterou mohou být nebezpečné i člověku. Biologové z týmu prof.Baldomera M. Olivery (University of Utah) zjistili, že druhy homolic Conus geographus (viz obr.) a Conus tulipa využívají jako toxin bílkovinu, která se podobá rybímu inzulínu. Intoxikují hejna malých rybek tak, že inzulin vypouštějí do vody. Vyvolá u nich prudký pokles hladiny krevního cukru glukosy. Zmatené rybičky v hypoglykemickém šoku se stávají snadnou kořistí plže. Homolici Conus geographus vidíme na obrázku (foto Kerry Matz, Wikimedia Commons) . Vyznačuje se krásnou ulitou, jako všichni příslušníci tohoto rodu.

Povlaky z bakteriální celulózy, které náš imunitní systém nerozpozná jako cizí, umí připravit vědci z tým prof. Dimose Poulikakose a Alda Ferrariho ze švýcarské Spolkové vysoké technické školy v Curychu (ETH Zürich). Vypěstují jen na destičce z křemíku, která plave na tekuté bakteriální kultuře. Na jejím spodním povrchu mikroorganismy postupně usazují jednotlivá vlákna celulózy, až z nich vznikne souvislá vrstva. Bakteriální celulózu snáší náš organismus dobře. Navíc její snášenlivost ještě zvyšují mikrometrové vlnky na jejím povrchu. Vznikají proto, že povrch destičky, na které vyrůstá, je tímto způsobem tvarován. Takto připravenou celulózovou folii můžeme potáhnout např.kardiostimulátory nebo pouzdra jejich napájecích článků, takže nedojde k nežádoucí imunologické reakci. Strukturu molekuly nejrozšířenějšího biologického polymeru celulózy vidíme na obrázku.

Mechanismus, jakým bakterie Streptococcus suis proráží membrány napadených buněk, pomocí různých zobrazovacích technik popsali na molekulární úrovni Carl Leung (University College London) a Natalya V. Dudkina (Birkbeck College) z rozsáhlého britsko-australského týmu prof.Helen R.Saibil z londýnské Birkbeck College. Mikrob k tomu využívá bílkovinu suilysin, která se nejprve jedním koncem zanoří do membrány. Její molekula se poté ohne a vnoří do buněčné membrány i druhý konec. Molekuly suilysinu se navíc postupně uspořádávají. Nejprve se bočně spojí dvě, k nim se připojí další a postupně vzniká oblouk a nakonec uzavřený kruh, který tvoří 37 jednotek. Obklopenou část membrány jakoby vystřihne. Celý proces vidíme na obrázku (eLife 2014;10.7554/eLife.04247). Streptococcus suis je grampozitivní bakterií, která napadá prasata. Endemicky se vyskytuje všude, kde se tato zvířata chovají. Je možný i její přenos na člověka.

Dvourozměrné struktury atomárních rozměrů jsou stále populárnější, protože mají řadu zajímavých fyzikální vlastností, které se podstatně liší od standardních třírozměrných struktur stejného složení. Po uhlíkovém grafenu, sulfidu molybdeničitém MoS₂ a nitridu boritém NB přichází černý fosfor. Tento prvek nacházíme v různých modifikacích, které se liší svou strukturou a svými vlastnostmi: bílý, červený a černý. Velmi reaktivní a jedovatý bílý fosfor tvoří izolované molekuly P₄. Jeho polymerací vzniká červený fosfor složený z dlouhých řetězců. Černý fosfor je tvořen jednotlivými vrstvami v rovině zesíťovaných fosforových atomů. Svými vlastnostmi se blíží kovům a představuje velmi vhodný materiál pro využití v elektronice. Damienu Hanlonovi z laboratoře prof. Jonathana N. Colemana z dublinské Trinity College se spolu s řadou kolegů podařilo vyřešit, jak jednotlivé vrstvy od sebe oddělit a stabilizovat . Postačí k tomu jediné rozpouštědlo N-cyklohexyl-2-pyrrolidon. Po jejich oddělení na jednotlivých vrstvách vytvoří povlak, který je chrání před vzdušných kyslíkem, jež je jinak snadno oxiduje.

14.2.2017: K rodině dvourozměrných krystalů přibyl fosfid germaničitý GeP₃. Jde o polovodič s úzkým zakázaným pásmem, které u monovrstvy dosahuje 0,55 eV, u dvojvrstvy 0,43 eV. Připravil ho převážně čínský tým Thomase Heineho z Lipské unvirzity.

2.6.2020: Kromě černého fosforu existuje i černý dusík s totožnou vrstevnatou strukturou tvořenou zvlněnými monoatomárními vrstvami. Chemickou strukturu jedné z nich vidíme na obrázku. Chemici dlouho nezvládali přípravu takové struktury, přestože u velmi podobných prvků fosforu a arsenu existují. Dusík je plyn, takže černý dusík nazvaný analogicky podle černého fosforu vzniká až za velmi extrémních podmínek. Tlak musí být 1,4 milionkrát vyšší než na povrchu Země a teplota 4.000 °C. Existence polymerného dusíku neboli též polydusíku ukazuje, že výjimek v chemickém systému je stále méně.

nalezli při rutinním sběru nerostů studenti Aarona Cavosieho z Portorické univerzity a Wisconsinské univerzity. V dopadovém kráteru Rock Elm ve Wisconsinu nalezli ve vrstvách pískovce minerál reidit, který vznikl během extrémních podmínek při dopadu tělesa, jež kráter o průměru 6,5 km vytvořilo. Došlo k tomu zhruba před 450 miliony let. Chemicky jde o křemičitan zirkoničitý ZrSiO₄. Vzniká za tlaku 30 až 53 GPa. Krystaluje v tetragonálních bipyramidách. Rock Elm je čtvrtým místem na Zemi, kde se ho podařilo nalézt. Ta předchozí jsou dopadové krátery v Chesapeake Bay, Xiyuan v Číně a Ries v Německu. Své jméno nese podle Alana F. Reida, reprodukoval podmínky jeho vzniku v laboratorních podmínkách. Na snímku z elektronového mikroskopu si můžeme reidit prohlédnout (obr.American Mineralogist).

Funkční svalová vlákna příčně pruhovaných svalů z myogenních kmenových buněk vypěstovali v laboratoři Nenada Bursaca z Duke University v anglickém Durhamu. Na elektrické i chemické stimuly reagují stejně jako opravdové svaly. Zatím se počítá z jejich užitím spíše pro testování nových léčiv a působení toxinů.

Umělý přírodní žaludek 5.11.2014

zkoumají Rick Doblin a Berra Yazar-Klosinski z Multidisciplinary Association for Psychedelic Studies v kalifornském Santa Cruz ve spolupráci s dalšími experty. Dvojitě slepé experimenty provedené na 12 lidech naznačují, že existuje potenciál pro léčbu úzkostných stavů. LSD, chemicky diethylamid kyseliny lysergové, přesněji (6aR,9R)- N,N-diethyl-7-methyl-4,6,6a,7,8,9-hexahydroindolo-[4,3-fg]chinolin-9-karboxamid, se vyznačuje silnými halucinogenními účinky. Její strukturu vidíme na obrázku. Nevzniká na ni závislost a její toxicita je extrémně nízká. Po jejím požití mohou vzniknout těžké úzkostné stavy či bludy vedoucí až k ublížení na zdraví. V šedesátých letech probíhal výzkum jejích psychoterapeutických možností pří léčení alkoholismu, neuróz a psychosomatických poruch. Po její stigmatizaci jako drogy nebyla s touto látkou po čtyři desetiletí provedena jediná lékařská studie možností jejího léčebného využití. Zmíněné experimenty jsou první po dlouhé době. Multidisciplinary Association for Psychedelic Studies je nezisková výzkumná a vzdělávací organizace, která se zabývá studiem lékařských, právních a kulturních aspektů přínosů užívání psychedelických drog a marihuany.

Nachlazení rhinovirem způsobuje horší fungování imunitního systému buněk sliznic dýchacích cest při nižší teplotě. Vyplývá to z experimentů, které proběhly na tkáňových kulturách z buněk myších dýchacích cest v laboratoři prof.Akiko Iwasaki z Yale University. Nižší teplota negativně ovlivňovala jejich imunitní reakci. Lidských rhinovirů existuje 99 různých typů. Patří k nejmenším virům, protože jejich průměr se pohybuje kolem 30 nm. Na obrázku vidíme kresbu rhinoviru 16, GNU Free Documentation License 1.2, Wikimedia Commmons. Tmavě šedé jsou bílkoviny, s jejichž pomocí se virus připojuje na napadenou buňku.

Bakteriální infekce zůstávají nebezpečné i ve věku antibiotik, protože se stále objevují nové kmeny proti současným antibiotikům odolné. Proto vývoj nových preparátů pokračuje stále dál. Výrazného pokroku dosáhl americko-německo-britský tým prof.Kima Lewise z bostonské Northeastern University. Z divokých kmenů půdních bakterií získali nové antibiotikum teixobaktin, jehož strukturu si můžeme prohlédnout na obrázku. Inhibuje růst bakteriálních buněčných stěn, protože se pevně váže na sloučeniny, které jsou k tomu nezbytné. Nové antibiotikum se vypořádá i s velmi odolným zlatým stafylokokem (Staphylococcus aureus). Jeho rezistentní kmeny se v laboratorních podmínkách přes veškerou snahu nepodařilo získat, stejně jako u baktérie tuberkulózy (Mycobacterium tuberculosis). Pokud by proti němu bakteriální rezistence nevznikala, byl by to zcela ojedinělý jev. Mezi stovkami antibiotik žádné takové není. Klinické testy se teprve připravují.

Ponorní roboti díky své schopnosti pohybovat se samostatně pod vodou výrazně rozšířili možnosti průzkumu zamrzlých moří. V Antarktidě se jim podařilo zjistit, že vrstva plovoucího ledu je mnohem silnější, než jsme doposud předpokládali. Ted Maksym z Woods Hole Oceanographic Institution v Massachusetts, Guy Williams z tasmanské University of Hobart a Jeremy Wilkinson z British Antarctic Survey v Cambridge zjistili, že průměrná a maximální tloušťka se pohybuje kolem 3 m, popřípadě 16 m. Původní měření provedená pomocí ledoborců a vrtů ukazovala spíše na jeden metr, popř. 10 m. Zkoumání polárního ledu má velký význam pro zpřesnění klimatických modelů. Výzkumy ukazují, že v Antarktidě je podstatně více ledu, než by podle modelů mělo být.

Mnoho informací přinášejí podvodní roboti i o živých organismech. Lars Chresten Lund-Hansen se svými kolegy z dánské Aarhuské univerzity se zabývají studiem řas, které žijící na spodní straně ledu. Představují totiž důležitou součást antarktického ekosystému.

Podle zjištění Edmunda Hunta z University of Bristol a jeho kolegů mravenec pobřežní (Temnothorax albipennis) zatáčí při průzkumu neznámého v pokusného labyrintu převážně vlevo. Příčina není známa. Možná to způsobuje různé využití očí. Jedno slouží k navigaci a druhé ke vyhledávání predátorů. Podle Bc.Pavla Dvořáka z MFF UK může mít levotočivá strategie smysl pouze za předpokladu, že mravenec dokáže rozeznat křižovatku, kde už byl. Jinak vede k zacyklení. Ale možná tento problém řeší tím, že zahýbá převážně vlevo, ale občas přece jen vpravo. Studium laterality bezobratlých má velký význam pro její pochopení u vyšších živočichů. Lateralita značí nerovnoměrné využívání orgánů, např. pravorukost a levorukost u našich rukou. Vyskytuje se i jinde, např. u oka. Mravenec pobřežní Temnothorax albipennis žije v Evropě. Můžeme si ho prohlédnout na obrázku (foto April Nobile, Wikimedia Commons CC BY-SA 3.0).

K překvapivému zjištění došli experti z lékařské fakulty University of California v San Diegu, které vedl prof. Richard Gallo. Zjistili, že tukové buňky (adipocyty) v podkoží hrají důležitou roli při ochraně povrchu těla proti bakteriálním infekcím. Doposud jsme se domnívali, že při poranění kůže leží celá tíha obrany proti infekci na bílých krvinkách. Tukové buňky jim pomáhají produkci bílkovin toxických pro bakterie. Na obrázku (foto University of California v San Diegu) vidíme myší tukové buňky po infekci bakterií Staphylococcus aureus. Nahoře normální, dole ty, které antibakteriální protein neprodukují. Modré skvrnky představují bakterie.

NASA ve spolupráci s Johns Hopkins University a Carnegie Institution for Science vyhlásila soutěž o pojmenování kráterů na Merkuru. Pojmenováno bude pět kráterů zatím zvaných A, B, C, D a E. Na obrázku vidíme kráter A na snímku NASA, který leží téměř na 70 stupni severní šířky. Své návrhy může podat kdokoli. Krátery ponesou jména po významných umělcích nejméně tři roky mrtvých. Ze všech podaných návrhů vybere expertní komise patnáct. Definitivní pojmenování provede Mezinárodní astronomická unie, která je v těchto otázkách konečnou autoritou. Oznámení vítězných návrhů proběhne na přelomu března a dubna tohoto roku. Zájemci získají další informace a mohou se přihlásit zde. Soutěž byla vyhlášena na počest úspěšné mise sondy MESSENGER (MErcury Surface, Space ENvironment, GEochemistry and Ranging), která roku 2011 jako první umělé těleso obletěla planetu Merkur a od té doby pořídila řadu snímků a naměřila mnoha dat.

Mozek odděluje od krevního řečiště hematoencefalická bariéra, vrstva buněk, které obalují mozkové cévy a řídí přenos látek do a z mozku. Na jednu stranu tak chrání mozkové buňky před nežádoucími vlivy, na druhou stranu zabraňuje přenosu některých léčiv do mozku. Neprojdou ji např. antibiotika, takže léčení mozkových infekcí není snadné. Americko-korejský vědecký tým pod vedením Hyungsooa Choie a prof.Kyekyoona Kevina Kima z University of Illinois v Urbaně zjistil, že miniaturní částice želatiny ji projdou. Zjistili to při pokusech na laboratorních potkanech, kdy jim v miniaturních želatinových kapénkách podávali lék osteopontin. Jde o bílkovinu, kterou tvoří zhruba 300 aminokyselin. Chrání mozkové buňky před zhoubnými účinky mrtvice. V této podobě ji lze podávat skrze nosní sliznice, což je pro léky nejrychlejší cesta do mozku. Želatinu tvoří převážně bílkovina glutin, která vzniká vařením kolagenu. Získává se vyvářením částí živočišných těl s vysokým obsahem kolagenu, jako jsou šlachy, kůže a kosti. Jde vlastně o velmi čistý klíh.

L. Machala 6.1.2015: Dovoluji si poněkud poopravit tvrzení, že antibiotika nepřestupují HE bariéru. Některé ATB opravdu procházejí nedostatečně a ta se skutečně k léčbě infekcí CNS nehodí, jiná ale procházejí docela dobře (zvláště v podmínkách zánětlivě změněné bariéry)- patří mei ně např. řada betalaktamů, a dosahují v mozkomíšmím moku či mozkové tkáni hladin, které jsou dostatečné k léčbě bakteriálních infekcí. Léčba bakteriálních meningitid je tak docela úspěšná. Pro léčbu mozkových abscesů je stále vynikajícím lékem chloramfenikol, který skvěle prochází HE bariérou a proniká do tkání (problémem tohoto ATB jsou závažné než. účinky , které jeho použití v jiných indikacích významně limitují). Rovněž např. při podávání kombinované antiretrovirové terapie při léčbě HIV infekce je nutné dbát, aby alespoň jedna složka (např. zidovudin či lopinavir) pronikala dobře do CNS, aby byla účinně suprimována replikace HIV i v prostoru CNS.

z indonéského ostrova Celebes (Sulawesi) popsali herpetologové Jimmy A. McGuire z University of Californina v Berekley, Djoko T. Iskandare z indonéského Institut Teknologi Bandung a Ben J. Evans z kanadské McMaster University v Hamiltonu, Ontario. Jde o jediný známý druh žáby, která rodí pulce. K oplodnění u ní dochází uvnitř těla. Tam se z oplodněných vajíček líhnou pulci, kteří opouštějí tělo matky. U naprosté většiny z 6.455 druhů žab probíhá mimotělní oplodnění. Samička naklade do vody vajíčka, jež pak oplodní spermie volně vypuštěné samci. Pulci se z nich líhnou samostatně ve vodě. Pouze u afrických žab rodů Nectophrynoides a Nimbaphrynoides a zřejmě vyhynulého portorického druhu Eleutherodactylus jasperi oplodnění a vývoj probíhá uvnitř jejich těl, takže rodí malé žabičky. Druh Limnonectes larvaepartus (rod skokan) je jediný, u kterého tělo matky opouštějí pulci. Žije na severním poloostrově a západním pobřeží ostrova Celebes. Dorůstají velikosti několika centimetrů. Na obrázku vlevo vidíme samce a vpravo samici (obr. Iskandar DT, Evans BJ, McGuire JA (2014) A Novel Reproductive Mode in Frogs: A New Species of Fanged Frog with Internal Fertilization and Birth of Tadpoles. PLoS ONE 9(12): e115884. doi:10.1371/journal.pone.0115884).

Alzheimerovy choroby umožňuje nová metoda, kterou vyvinul mezioborový tým z Northwestern University v Evanstonu v Illinois pod vedením Williama L. Kleina a Vinayaka P. Dravida. Spojili kontrastní látku pro zobrazování jadernou magnetickou rezonancí s protilátkou proti bílkovině zvané beta-amyloid. Ta při Alzheimerově chorobě vytváří v mozkových buňkách usazeniny, které jim brání v řádném fungování. Protilátky se na ni navážou spolu s připojenou kontrastní látkou. Usazeniny beta-amyloidu se pak dají rozeznat mnohem dříve, ještě v době, kdy jsou docela malé.