Obecně prospěšná organizace Acta non verba (Acta) dnes zveřejnila studii LEGISLATIVNÍ RÁMEC A PRAXE V OBLASTI BIOPALIV V EU A USA. Organizace tuto studii zadala na podzim 2012 s cílem shromáždit úvodní přehled stanovisek, názorů a poznatků o problematice používání biopaliv (zejména v dopravě) a popsat jejich vývoj v čase. Studie je zaměřena na zkušenosti a poznatky z Evropské unie a USA a podává také stručný přehled úpravy využívání biopaliv v několika vybraných státech. Je založena na stanoviscích a zprávách vládních a veřejných úřadů a na odborných studiích zaměřených na biopaliva a s jejich pomocí podává popis vývoje této problematiky. Studie cituje zejména oficiální dokumenty EU, a to včetně těch, které přínos biopaliv zásadním způsobem zpochybňují. Jde například o stanovisko vědeckého výboru Evropské agentury pro životní prostředí (EEA – European Environmental Agency), ze kterého vyplývá, že biopaliva produkují více skleníkových plynů než čistá nafta či benzín. Výbor zásadně zpochybnil a zkritizoval výchozí předpoklad, že spalování biomasy je „uhlíkově neutrální“, protože se při něm uvolňuje do atmosféry pouze takový uhlík, který z ní byl dříve zachycen fotosyntetickými procesy při růstu rostlin. Výbor poukazuje na skutečnost, že při využití půdy pro pěstování energetických plodin nemůže být taková půda využita pro pěstování plodin pro jiné účely, při nichž by mohl být uhlík z atmosféry zachycován. Pokud se kvůli pěstování energetických plodin nahradí lesní porost jinou kulturou nebo se zpomalí zalesňování, může to vést až ke zvýšení koncentrace CO2, protože ten by jinak mohl být zachycen v důsledku přírůstku lesní hmoty. Pokud se energetické plodiny pěstují místo potravinářských, může to vést buď k nedostatku potravin, nebo ke zvýšenému uvolňování CO2, pokud se kvůli pěstování potravinářských plodin změní využití půdy. Aby mohlo využití energie z biomasy přispět ke snížení koncentrace CO2, muselo by podle výboru dojít buď k celkovému zvýšení růstu rostlin, aby byl dostatek plodin pro energetické účely při pokrytí ostatních potřeb lidstva, nebo by musela být energie získávána výhradně z odpadů, které by jinak tak jako tak při rozkladu uvolnily CO2 do atmosféry.

Univerzitní profesor Ing. Miroslav Kutílek, DrSc má na biopaliva kritický názor a přirovnává koncept biopaliv k honu za létajícími talíři. Acta exklusivně získala jeho vyjádření: „Dlouhodobá politická akce s biopalivy je založená na dvou základních omylech. Prvním omylem jsou opakovaná tvrzení, že současné globální oteplování je způsobené spalováním fosilních paliv a tedy antropogenní produkcí CO2. Tato mylná hypotéza byla a je šířená politickými institucemi založenými a podřízenými OSN. Nikoliv nevýznamné skupiny vědců oponují těmto tezím ať již mnohými provoláními, tak publikacemi. Nechybí ani porovnání současné hysterie s neblaze proslulým honem za létajícími talíři. Z mnoha opozičních argumentů vybíráme: Současné oteplování vrací globální teploty zpět na průměrné hodnoty za celý holocén, tedy období nejvyspělejší existence Homo sapiens. Jinými slovy od největší revoluce v dějinách lidstva, od zavedení zemědělství. V tomto období zhruba 12 000 let bylo kolem 9 teplých period s teplotami vyššími než současná, a kdy koncentrace CO2 příliš nekolísala, byť byla nižší než dnes. Rozvoj prvních civilizačních center byl vždy spojený s výkyvy klimatu směrem k oteplování. Podrobná diskuse o sedmi faktorech – a nikoliv jen o skleníkovém efektu - působícími na klimatické změny je v odborné literatuře. Přitom je negován fakt, že každé spalování organické hmoty způsobuje uvolňování CO2 a dokonce na výrobu jednotky energie je nutné spálit víc čerstvé organické hmoty, tedy biopaliv, než při spalování uhlí. Spalováním biopaliv se tedy produkce CO2 nesníží. Druhým základním omylem je ekologická zátěž krajiny. K základním prvkům tvorby ekologicky „zdravé“ krajiny patří půdy. Velkoplošné monokultury plodin poskytujících produkty na výrobu biopaliv způsobují degradaci půd, postupně snižují jejich kvalitu, tedy jednak úrodnost, jednak odolnost proti vodní i větrné erozi. Na uvedených negativních vlastnostech se silně podílí značně snížená biodiverzita v degradovaných půdách, což vede na příklad k šíření závažných rostlinných chorob. Ekologická varování o nebezpečích spojených s poklesem biodiverzity by měla tedy být zaměřená nejen na makrodiverzitu, ale také na mikrodiverzitu. Z tohoto ekologického pohledu je rozvoj produkce biopaliv jedním z nejvýznamnějších ekologických škůdců.“

I u nás mají výrobci paliv od roku 2007 povinnost tyto složky přimíchávat. Od 1. 6. 2010 je jejich podíl zákonem stanoven na 4,1 % pro benzín a 6,0 % pro naftu. Podle organizace Acta je nanejvýš pravděpodobné, že biopaliva jsou jen zbytečným okrádáním motoristů. Benzín je jen díky nim dražší asi o 30 haléřů a nafta dokonce o 40 haléřů na litr. Průměrný motorista tak v roce 2011 vydal na údajné zachraňování ledních medvědů přibližně 450 Kč. Podle Acta je k celkovému účtu za biopaliva třeba připočítat ještě přibližně jednu miliardu korun. Tolik stát tratí na tom, že jsou biopaliva jako E30 a E85 z velké části osvobozena od spotřební daně. A tak stát například v roce 2011 nevybral daně ve výši 1,068 miliard korun. Ředitel Acta Ing. Vojtěch Razima dodává: „Nejen my patrně nepochybujeme, že stát si tuto ztrátu vykompenzoval na jiných daních. A tak za biopaliva platíme všichni, a nikoliv jen motoristé, kteří by si to podle ekologů možná zasloužili. Nás všechny tahle legrace přijde ročně skoro na 4 miliardy korun. Ať chceme, nebo ne. A pokud se nic nestane, bude ještě hůř. V roce 2020 by nás měla biopaliva stát přibližně dvakrát tolik. Podle EU budou muset automobilová paliva v roce 2020 obsahovat dvakrát tolik biosložky, tedy 10 %.“

Studii LEGISLATIVNÍ RÁMEC A PRAXE V OBLASTI BIOPALIV V EU A USA pro Acta provedla renomovaná poradenská společnost Berman Group. Berman je mezinárodně působící česká firma, která se specializuje na odbornou technickou asistenci a konzultační služby v oblasti ekonomického rozvoje. Mezi její klienty patří česká i zahraniční ministerstva. Její práci je tak podle Acta těžké zpochybnit.

Americká společnost Convergence Tech, Inc. dodává zajímavé příslušenství k jízdním kolům. Svůj bicykl můžete vsadit do speciálního stojanu a šlapáním vyrábět elektřinu. Tou můžete nabíjet své drobné elektronické přístroje jako mobilní telefony, napájet počítač nebo standardní elektrické spotřebiče jako televizi. Maximální dosažitelný výkon zařízení o celkové váze 10 kg činí 400 W. Cena základní sestavy včetně akumulátoru a zařízení, které na výstupu zajišťuje parametry síťové elektřiny, se pohybuje okolo 20.000 Kč.

Dlouhou dobu jsme předpokládali, že původní obyvatelé Austrálie osídlili tento kontinent před 45 tisíci lety a od té doby žili bez kontaktu s okolním světem. Irina Pugach se svými kolegy z lipského Max-Planck-Institut für evolutionäre Anthropologie zjistila, že před 4.000 lety se v Austrálii objevují geny původem z Indie. V téže době se tam poprvé objevuje divoký pes dingo a mění se kamenné nástroje i složení stravy. Zřejmě v té době došlo k dočasnému kontaktu mezi oběma kulturami.

Za zmínku stojí i etymologie současného pojmenování původních obyvatel Austrálie, které nazýváme aboridžinci. Pochází to z anglického slova „Aboriginals“, které ve své původní podobě „aboriginals“ znamená jakékoli původní obyvatele, nejenom Austrálie. Původní české pojmenování „australští černoši“ je již zcela zapomenuto. Občas se můžeme setkat s pojmenováním austrálci.

Prof. Dr. Arnošt Kotyk 22.2.2013: Pracovníci z Ústavu vývojové antropologie v Lipsku ke svým závěrům dospěli na základě analýzy genetických variací 344 lidí, včetně australských aboriginů a lidí z Afriky, Indie a jihovýchodní Asie. Zjistili, že k první migraci z Afriky došlo před 36 000 lety, další pak z Indie před 4230 lety. Archeologické nálezy svědčí o rychlých změnách v nástrojové technice přibližně před 4000 lety.

Makromolekuly deoxyribonukleové kyseliny v jádrech našich buněk vypadají jako dvojitá šroubovice – dvě vlákna okolo sebe navzájem omotaná. Zjistili to roku 1953 James D. Watson a Francis Crick z dříve naměřené rentgenové difrakční analýzy. Tak velká molekula může samozřejmě vytvářet i jiné struktury (akademon.cz 16.5.2003), např. i čtyři propojená vlákna v oblastech s velkým obsahem guaninu, tzv. G-kvadruplexy. Dosud se to pokládalo spíše za laboratorní kuriozitu, avšak tým prof. Shankara Balasubramaniana z Cambridge University zjistil, že takové struktury vznikají v rychle se množících rakovinných buňkách. Zatím není jasné, zdali jde náhodné zamotání rychle vznikajících vláken DNA, nebo o jakýsi dosud neznámý regulační mechanismus. Ať je to jakkoli, jde o místo, kde se DNA rakovinných buněk podstatně liší od DNA buněk normálních. Bude tedy možné připravit látky, které jeho prostřednictvím budou selektivně ničit DNA rakovinných buněk. Nabízí se další, účinná metoda léčby rakoviny.

Profesor entomologie Marcus Byrne z jihoafrické University of the Witwatersrand spolu s kolegy ze švédské Lundské univerzity zjistil, že brouk Scarabaeus zambesianus se při valení své kuličky z trusu orientuje podle Mléčné dráhy. Jeho zrak je příliš slabý na to, aby rozlišil jednotlivé hvězdy. Rozdíl mezi mléčnou dráhou a jejím tmavším okolím rozpozná a využívá ho k orientaci, aby svou kuličku valil přímým směrem a nemotal se v kruzích. Prokázaly to pokusy provedené v planetáriu, které vědcům umožňuje nastavovat Mléčnou dráhu podle libosti. Ke své orientaci využívá brouk i Slunce a Měsíc. Jde o prvního živočicha, u kterého se prokázalo, že k orientaci užívá Mléčnou dráhu jako celek, i když i někteří jiní tvorové užívají k tomuto účelu jednotlivých hvězd .

Při svém výzkumu hmyzu zjistil Byrneho tým, že kuličky z trusu užívají její tvůrci také k ochlazování svého těla. V poledním žáru nebo na vyhřáté zemi na ni vylézají podstatně častěji. Lze to omezit pomocí speciálních křemíkových chladičů, které vědci nasadili na přední nohy brouka.

10.11.2015: Nevelkých rozdílů ve zbarvení oblohy využívá ke své orientaci jiný vruboun, a to Scarabaeus lamarcki (viz obr., foto Udo Schmidt, cc-by-sa-2.0 via Wikimedia Commons). Vzhledem k tomu, že paprsky s kratší vlnovou délkou se lámou více, přichází ze strany oblohy proti Slunci o něco málo více ultrafialového záření. Míněno proti Slunci z hlediska pozorovatele stojícího na zemském povrchu, nikoliv proti Slunci vzhledem ke středu Země. Na základě svých experimentů to tvrdí švédsko-jihoafrický tým entomologů ze švédské Lundské univerzity (Basil el Jundi, James J. Foster a Emily Baird) a jihoafrické University of Witwatersrand (Marcus J. Byrne a Marie Dacke). Svítili na vrubouna lampičkami, a to z jedné strany zelenou a z druhé ultrafialovou. Pokud světla drželi proti sobě, mohli celkem snadno ovlivnit pochod brouka, i když jedno či druhé střídavě zhasínali, aby napodobili pohyb mraků po obloze. Zelené světýlko po obou stranách vrubouna zcela zmátlo, takže při valení kuličky ztratil orientaci.

10.7.2019: Vydržte do 20.sekundy videa a uvidíte zajímavý záběr vysvětlující, proč hovnivál se svou kuličkou maže rychle pryč od hromady trusu, kde ji pracně zhotovil. Může o ni snadno přijít. Jihoafrický Scarabaeus lamarcki (rod vruboun) k navigaci používá kolem poledne i vítr, který registruje tykadly. Stojí-li Slunce vysoko na obloze, orientace podle něj je obtížná a v afrických savanách kolem poledne zpravidla pořádně fičí.

Významný skleníkový plyn, který je vedlejším produktem chladicích směsí, lze použít připojením molekuly fluoru při výrobě léků a zemědělských chemikálií. Pracovníci z jihokalifornské univerzity v Los Angeles prokázali, že fluoroform (CF₃H, trifluormethan) známý jako HFC-23 lze připojit k atomům uhlíku, křemíku, bóru nebo síry. Reakce probíhá za jednoduchých podmínek a vede tak k produktu, který má 117.000krát větší schopnost globálního oteplování než má oxid uhličitý. Účinným skleníkovým plynem je i sám trifluormethan, jež je 12.000 krát účinnější než oxid uhličitý.

3D tiskárny pomalu vstupují do našich každodenních životů, i kvůli jejich klesajícím cenám. Není pochyb o tom, že změní výrobu hlavně nevelkých jednoduchých předmětů, na které nejsou kladeny žádné speciální nároky. Projekt na vytištění funkční střelné zbraně zatím hyne na úbytě kvůli odporu veřejnosti a tím nedostatečnému financování. Nizozemský architekt Janjaap Ruijssenaars hodlá vytisknout pomocí tiskárny navržené Italem Enrico Dinim hrubou stavbu celého domu. Aby se dal tisknout, navrhuje ho jako dva rovnoběžné zohýbané pásy. Boční stěny by tvořily konstrukce z oceli a skla. Dinoho velká tiskárna má tisknout plochy o velikosti 6 x 6 m silné až 1 cm ze směsi drceného kamene a pojiva. Většina z nás sice zná jen malé tiskárničky, avšak i tiskařské stroje mohu být rozměrné. Třeba rotační tiskárny, na kterých se tisknou noviny, jsou mnohametrové kolosy. Z tohoto pohledu není zas stavební tiskárna takovou výjimkou.

8.4.2014: Šanghajská společnost WinSun Decoration Design Engineering Co. vytiskla z betonu součásti na stavbu deseti domků, které pak vztyčila během jediného dne. Tiskárna na výrobu takových dílů má gigantické rozměry. Jde o linku dlouhou 150 m, širokou 10 m a vysokou 6 m. Nizozemský architekt Hedwig Heinsman dal přednost plastu. Z jednotlivých vytištěných dílů o váze až 180 kg sestavil v Amsterdamu dům jako ze stavebnice.

25.7.2014: Obydlí si nyní můžete vytisknout včetně zařízení. Vybavenou mobilní obytnou buňku o rozměrech 2 x 2 m a výšce 3,3 m navrhl a vytiskl z velmi jemného písku prof.Peter Ebner se svými studenty z University of Californina v Los Angeles.

Nové technologie poznenáhlu ukusují z našeho soukromí. Na každém kroku nás sledují všudypřítomné kamery. Pokud se pohybujeme někde, kde náhodou nejsou, můžeme být sledování pomocí svých zapnutých mobilů. Malé špionážní kamery a odposlouchávací zařízení se staly běžně dostupnými. Informatici celého světa usilovně pracují na softwarech pro rozeznávání obličejů. S prvními výsledky jejich práce se můžeme setkat i na pražském ruzyňském letišti, kde je v běžném provozu program, který porovná váš obličej s fotografií v pasu a rozhodne, zdali vás pustí dál či nikoliv. Proti použití nových technologií pro vyhledávání zločinců či ztracených osob asi nikdo nic nenamítá a jejich vývoji nebrání. Jakmile vzniknou, je již jen otázkou času, kdy budou z nejrůznějších důvodů nasazeny ke špiclování nás všech, a to nikoliv pouze státem. Uprchlého džina je velmi nesnadné vrátit do lahve. Není divu, že se začínají objevovat různá protiopatření. Doc. Isao Echizen z tokijského Národní ústavu pro informatiku (Kokuritsu Johogaku Kenkyujo) spolu s prof. Seiichim Gohshim z Inženýrské univerzity (Kogakuin daigaku) v Tokiu sestrojili brýle s jedenácti diodami LED s maximálním vyzařováním v blízké infračervené oblasti. Pokud si je nasadíme a rozsvítíme, diody ozáří části obličeje klíčové pro rozpoznávání a jejich rysy z hlediska rozpoznávacího softwaru překryjí světelným šumem. Vzít si škrabošku by možná bylo stejně účinné, levnější, avšak ne tak technologicky in. Vzhledem k tomu, že práce na software pro identifikaci lidí podle charakteristickým pohybů celých postav již značně pokročily, ochrání nás japonské brýle jen dočasně.

nuclear 2.1.2013: To jsem velmi rád, že i někdo jiný si té nenápadné demontáže soukromí všímá, a není mu lhostejná. Je to negativní stránka pokroku. Vyspělá technika by měla jít ruku v ruce s vyspělou společností. Informace můžou sloužit i špatným záměrům. Někdo také psal, že zločinec je kamerou dopaden- až po činu- !! Tedy- zločinu se stejně nezabrání, takže objektivně- monitorovací technika nedokáže vyvážit pozitiva nad negativy. Rozhodovala by totiž až statistika odhalených zločinů elektronicky versus klasickým vyšetřováním, a nikoli fikce, že "i kdyby byl chycen jen jeden tak se to vyplatí".

Genetici dlouho dumali nad tím, proč odlišné části řetězce DNA kódují touž aminokyselinu (viz akademon.cz 23.8.2004). Pro 20 aminokyselin máme 64 různých struktur deoxyribonukleové kyseliny. Např. aminokyselina serin může být kódována šesti různými způsoby. Poodhalit toto tajemství se podařilo prof. Philippu Cluzelovi z Harvard University a jeho studentu Arvindu R. Subramaniamovi. Zjistili, že při nedostatku určité aminokyseliny existují obrovské rozdíly v rychlosti syntézy bílkovin s obsahem této aminokyseliny, podle toho jakým způsobem je kódována. Při svých experimentech připravili celkem šest různých variant genu pro syntézu fluoreskující bílkoviny. V každé z nich byla aminokyselina serin kódována jinou strukturou. Tyto geny vpravili jednotlivě do buněk střevní bakterie Escherichia coli a sledovali podle fluorescence rozdíly v produkci bílkoviny. V prostředí bohatém na aminokyseliny žádné nepozorovali. Při nedostatku aminokyselin se produkce lišily až stonásobně. Způsobuje to odlišná struktura nevelkých molekul transferové ribonukleové kyseliny (tRNA), která dopravuje jednotlivé aminokyseliny do místa syntézy bílkoviny v buňce. Zatím není jasné, jde-li o způsob jakési regulace.

V současné době celkem slušně známe vlastní mechanismus syntézy bílkovin z aminokyselin v našich buňkách. Dochází k tomu v buněčných organelách zvaných endoplazmatické retikulum. O vlastním výběru a transportu jednotlivých molekul aminokyselin do endoplazmatického retikula nevíme prakticky nic. Přitom v buňkách musí existovat nějaký složitý systém, který to zajišťuje. Celkem snadno lze určit, že kdyby transport aminokyselin byl ponechán pouhé difuzi a jejich výběr toliko náhodě, syntéza bílkovin by byla mnohem pomalejší, než ve skutečnosti pozorujeme.

Nejpočetnější minoritní populace v Evropě je tvořena 11 miliony Romů (dříve nazývaných Cikáni), kteří jsou původem ze severní a severozápadní Indie. Odtud se přesunuli přibližně před 1500 lety na Balkánský poloostrov. Pracovníci z Barcelony a Rotterdamu provedli analýzu 152 genomů Romů a dospěli k závěru, že romští předkové se smísili s místní populací a po roce 1000 se rozšířili do většiny Evropy.

Hranolky oxidu thoričitého by mohly být jaderným palivem budoucnosti po jeho pracování na protaktinium. Thorium je slabým zářičem alfa a v zemské kůře je poměrně hojně zastoupeno (8 – 12 mg/kg). Nemá svůj vlastní minerál, vyskytuje se s lanthanoidy např. v podobě monazitových písků, což jsou směsné fosforečnany. Současné zásoby oxidu, křemičitanu a fosforečnanu thoria jsou pouze odhadovány (v tisících tun):

Podle sondy Messenger krátery na Merkuru možná obsahují biliony tun vodního ledu. I když se povrch planety zahřívá až na 400°C, polární krátery v hloubce na Slunce nedohlédnou a jejich teplota může být pod -170°C. Led na nich může být původem z nárazu komety nebo asteroidu.

19.3.2020: Voda na Merkur zřejmě vzniká zajímavým způsobem přímo na povrchu planety. Povrch kovových minerálů tam pokrývají hydroxylové skupiny -OH, stejně jako třeba v měsíčním regolitu. Molekuly vody z nich na Merkury vytváří sluneční vítr, jehož významnou součást představují protony. Protože letí rychlostí 450 km/s, mají dostatek energie k vytržení hydroxylové skupiny z nerostu, kterou zároveň doplní na vodu H₂O. Podle prvního autora publikace B.M.Jonese z Georgia Institute of Technology v Atlantě vznikne během dne na Merkuru, který odpovídá 59 našim dnům, asi 100 tun vody. Vzniklá vodní pára proudí do polárních oblastí, kde na dně hlubokých kráterů vytváří led. Jde o oblasti na povrchu planety, kam nikdy nezasvítí Slunce, takže teplota tam klesá na - 161 °C.

Fosilní analýza posledních let ukazuje, že Neandertálci vyhynuli na Kavkaze, kde zřejmě žili nejdéle, dříve než se objevil moderní člověk. Podle pracovníků univerzity v Dublinu odešli Neandrtálci ze severního Kavkazu před 39 000 lety, z jižního Kavkazu před 37 000 lety. Moderní lidé se objevili zcela jinde před 45 000 až 40 000 lety, takže obě skupiny spolu na Kavkaze nežily.

Steven Austed z univerzitního centra v San Antoniu publikoval přehled maximálního věku různých živočichů. Jejich výběr vypadá takto:

V poslední době se podařilo datovat průběžný rozsah polárního ledu a výšky hladiny oceánů za posledních 150 000 let. Změny objemu ledu jsou v souladu s variacemi antarktického (i zejména grónského) klimatu. Ukazuje se, že změny hladiny oceánů dosahovaly minimálně 120 cm za století během výrazných období redukce polárního ledu.

John Archibald (Dalhousie University, Kanada) a kolegové publikovali sekvenci nukleárního genomu dvou řas výrazné komplexity, totiž Guillardia theta a Bigelowiella natans. Jde o přechodné formy při endosymbiotickém získání fotosyntézy pomocí pohlcení eukaryontní řasy, takže obsahují čtyři genomy: 1. mitochondriální, 2. chloroplastový, 3. jaderný (z hostitele) a 4. nukleomorfní (endosymbiotického původu). Analýza tu ukázala výrazné genetické a biochemické mozaiky, které naznačují možné mechanismy nukleomorfní persistence. Nukleomorfem rozumímeme redukované buněčné jádro v plastidu, které původně patřilo pohlcené fotosyntezující buňce.

Směsný polymer, který vlivem vlhkosti koná mechanickou práci, a může tak třeba vyrábět i elektřinu, připravil prof.David Langer se svým týmem z MIT v americkém Cambridge. Tvoří ho pevná matrice z polypyrrolu vyplněná organickým gelem s obsahem boru, který pohlcováním vody silně zvětšuje svůj objem. Jednoduchý pracovní cyklus vypadá tak, že polymerní film leží na vlhkém povrchu, pohlcuje z něj vodu, mění tvar, prohýbá se a nadzdvihává. V kontaktu se vzduchem vodu rychle ztrácí, takže opět přilne k vlhkému povrchu. Při jeho smršťování ztrátou vody vzniká tlak až 27 MPa. Uzvedne až 380ti násobek vlastní hmotnosti. V kombinaci s piezoelektrickým krystalem získáme generátor elektřiny.

Vibrátory na těle vám mohou pomoci při tréninku. Daniel Spelmezan z Université Paris-Sud zhotovil systém pro zlepšení výuky snowboardingu. Čidla zabudovaná do prkna sledují jeho rychlost a polohu a dávají pokyny vibrátorům na končetinách, které vás chvěním upozorní, kam přenést váhu a jak natočit tělo. Úplným začátečníkům nepomohou, ale po zvládnutí základů může nový systém výrazně pomoci při vylepšování stylu. Možná se uplatní při nácviku dalších sportů i jiných pohybových aktivit, např. tance.

Plejtvák obrovský (Balaenoptera musculus) se dokáže po celé délce otočit o 360°. Tito největší žijící savci byli označeni pracovníky z Olympie ve státě Washington pomocí sensorů pro rychlost, hloubku a tělesnou orientaci. Během necelých sedmi hodin plná polovina živočichů provedla úplný obrat. Tyto obraty mají zřejmě dvě funkce, zlepšují orientaci pro spatření kořisti (drobných živočichů, zejména garnátů) a usnadňují přístup k získání této kořisti.

Od 11.prosince loňského roku krouží nad našimi hlavami raketoplán X-37B s program tak tajným, že o něm opravdu nedá nic zjistit, byť dohadů a spekulací je samozřejmě mnoho. S jistotou se dá jen říci, že slouží k testování nových technologií. O jeho vojenském poslání svědčí, že je provozován americkým letectvem a nikoliv NASA. Na oběžnou dráhu ho vynesla raketa Atlas 5, která odstartovala z floridského mysu Canaveral. Předpokládá se, že ve vesmíru zůstane nejméně několik měsíců. Jde o bezpilotní stroj bez posádky, který přistává automaticky. Zkonstruovala ho společnost Boeing. Základní parametry shrnuje následující tabulka:

6.5.2014: Tajemný raketoplán X-37B završil 28.4. 500 dní ve vesmíru při své další misi. Jeho program zůstává tajný.

18.10.2014: Na Vandenbergově letecké základně v Kalifornii přistál v pátek ráno místního času raketoplán X-37B po téměř dvouletém kroužení kolem Země. Žádné nové informace o jeho misi nejsou k dispozici.

Žárovky založené na diodách LED pomalu ale jistě vytlačují všechny ostatní typy. Přední výrobci už ukončili výzkum a vývoj všech typů kromě LED. Jejich účinnost až o desítky procent snižuje vnitřní odraz emitovaných fotonů od rozhraní pevná hmota – vzduch. Takový foton nevyletí z diody ven, pohltí se v jejím vnitřku a jen ji ohřeje. K intenzitě vyzářeného světla vůbec nepřispěje. Zajímavé řešení nalezl Jean Pol Vigneron z belgické Namurské univerzity se svou Ph.D. studentkou Annick Bay a Peterem Cloetensem a Heikki Suhonenem z European Synchrotron Research Facility v Grenoblu u svatojánských mušek rodu Photuris (čeleď Lampyridae – světluškovití). Studovali orgány, které vyzařují světlo, a zjistili, že naprostá většina ho vychází z hran šupinek, které pokrývají jejich povrch. Když diodu LED pokryli podobnou strukturou, její svítivost vzrostla o 55%.

Ukazuje se.že šimpanzi sdílejí s lidmi nejen 96 % své kódující DNA, ale i většinu střevních mikroorganismů. Střevní mikrobiom lze obvykle dělit na „enterotypy“, z nichž každý je ovládán určitou skupinou bakterií. Pracovníci univerzity v New Haven v Connecticutu sestavili enterotypy 35 šimpanzů z národního parku v Tanzanii. Tito šimpanzi se také lišili ve třech enterotypech podobných lidským. Výsledky naznačují, že rozdíly v střevní mikroflóře jsou starší, než je čas rozdělení druhů na lidi a šimpanze.

Příručka "Netradiční metody ve výuce biologie" od šestičlenného kolektivu autorů je dalším počinem občanského sdružení Generation Europe. Najdeme v ní popis souboru simulací různých biologických problémů, od šíření viru HIV, fungování svalů, erozi, či různé ekologické otázky, které pomocí softwarové platformy NetLogo vyvinuté na americké Nortwhwertn University, je možné provádět při výuce. Škoda, že není věnován prostor genetice, v současnosti nejvíce se rozvíjející části biologie. I tak využití příručky během hodin biologie představuje krok správným směrem. Příručku „Netradiční metody ve výuce biologie“ můžete zakoupit na webových stránkách vydavatele.

Osobnost a význam Nikoly Tesly, Srba narozeného v Chorvatsku a žijícího po většinu života ve Spojených státech, je čtenářům Akademonu nepochybně známa hlavně díky jeho zásluhám o rozvoj elektrotechniky zavedením vícefázového střídavého proudu, což umožnilo dopravu elektrické energie na velkou vzdálenost s přijatelnými ztrátami. Jeho velkýmv tomto směru byla elektrifikace amerického města Buffala proudem pocházejícím z generátorů poháněných vodou ze 42 km vzdálených Niagarských vodopádů. Následovaly však další výzkumy většinou spojené s elektřinou, jejichž význam možná v některých případech nebyl dosud doceněn. Zajímavé jsou i Teslovy názory na obecně lidské otázky. Šíře jeho vzdělanosti, schopností a píle byla na druhé straně spojena s ne vždy šťastným životem osamělého člověka, který jen málokomu důvěřoval (pro což měl díky vykrádání svých vynálezů dostatek důvodů). Jeho posledním domovem byl newyorský hotel New Yorker, odkud ještě tři dny před smrtí naposledy dorazil do své laboratoře, ale pro silnou bolest na prsou se musel vrátit. Na dveře svého pokoje nechal umístit nápis NERUŠIT. Když po dvou dnech uklízečka konečně našla odvahu vynálezcův příkaz porušit, našla Teslu mrtvého s vyrovnaným výrazem v obličeji. Zemřel 7. ledna 1943. Kromě pozůstalosti v podobě četných písemností i předmětů po sobě zanechal také řadu otázek.

nuclear 10.1.2013: Souhlas. Po internetu dnes kolují spousty amatérských schemat, Teslův transformátor, skalární zesilovač, turbína (tu mam taky vyrobenou ještě nevyzkoušenou). Pokud nějaká osoba budí svou prací naprostý obdiv,pak je to nepochybně Tesla.

labakan 16.3.2013: jeden z mála opravdových vědců který ukázal cestu kudy má směřovat lidstvo které je však řízeno materiálním prospěchem jednotlivých skupin které plundrují materiální bohatství země před soužitím z přírodou a využitím všudy přítomné energie SNAD SE ČASEM LIDSTVO POUČÍ A ...

připomínající silně přerostlý květ pampelišky, sestrojili bratři Massud a Mahmud Hassaniové původem z Afghánistánu, žijící nyní v Nizozemí. Je to obrovská koule o průměru přibližně 2 m. Její povrch tvoří plastové disky připevněné gumovou spojkou na bambusové tyče. Jejich druhý konec je zašroubován do kulového kovového jádra ve středu celého zařízení. Vítr žene celou kouli pomalu vpřed a pomocí plastových disků odpaluje skryté pěchotní miny. GPS uvnitř zaznamená přesnou cestu, kudy se pohybovala. První polní testy provedené v Maroku dopadli dobře. Oba konstruktéři nyní shánějí další prostředky pro další testování v Afghánistánu.

Vědci odhadují, že zbývá objevit jednu až dvě třetiny mořských druhů živočichů. UNESCO ustavilo skupinu 270 taxonomů z celého světa, aby vytvořili světový rejstřík mořských druhů. Nyní je popsáno 222 000 až 230 000 druhů eukaryontů, tedy živočichů s komplexními buňkami obsahujícími organely. Statistikové odhadují, že celkový počet jich bude mezi 320 000 a 760 000.

Zotročení mravenci druhu Temnothorax longispinosus připraví své pány o velkou část potomstva. Zjistila to Dr. Susanne Foitzik z německé Johannes Gutenberg University Mainz během několikaletého studia mravenišť ve státech West Virginia, Ohio a New York. Mravenci rodu Protomognathus americanus, stejně jako jiné druhy otrokářských mravenců, při péči o potomstvo i na shánění potravy pro sebe využívají jiné mravence. Získají je tak, že vtrhnou do cizího mraveniště, dospělé jedince pobijí a zmocní se jejich potomstva. Pak je vychovají jako své dělnice. Otročící mravenci přivyknou pachům nového mraveniště a pokládají je za svůj domov. Nicméně jsou schopni rozeznat kukly svých pánů a nechávají je zahynout buď nedostatkem péče, nebo je přímo roztrhají. Podle lokality zahubí 27 až 48% potomstva mravence Protomognathus americanus. Zpomalují tak růst a zmenšují sílu jejich mravenišť, čímž nepřímo ochraňují jiné příslušníky svého druhu před svým osudem.