Většina Slunci podobných hvězd v Mléčné dráze se vyskytuje v gravitačně svázaných párech, Objev exoplanety Kepler-166 ukázal, že kolem binárních hvězd mohou obíhat planety. Nyní byly objeveny další planety okolo binárních hvězd, Kepler-34b a Kepler-35b. Kepler-34b obíhá kolem dvojhvězdy za 289 dní, Kepler-35b za 131 dní. Zdá se, že 1 % poměrně blízkých planet okolo dvojhvězd má oběžnou dráhu v jedné rovině, stejně jako několik milionů tuhých těles v Mléčné dráze.
akademon.cz 21.2.2012: Oběžné dráhy planet okolo více hvězdjsou mnohem méně stabilní než kolem hvězdy jediné, jako je tomu v naší Sluneční soustavě.
Tomáš 23.2.2012: Kdyby Jupiter byl měl dostatek hmoty pro zažehnutí fůze, žili bychom v binárním systému a dráhy ostatních planet by nemusely být o mnoho nestabilnější, nebo ano? Mimochodem, zajímavá otázka (jde mi o logiku a pojmosloví, Keplerovy zákony nechme stranou): kdyby byl Jupiter hvězdou a všechna tělesa sluneční soustavy na svých místech, kolik bychom tu měli planet? 9, nebo dokonce 11?
akademon.cz 23.2.2012: Kdyby Jupiter byl hvězdnou, byl by mnohem hmotnější a naše Sluneční soustava by se od samého počátku vyvíjela úplně jinak. Pokud jde o počet planet, viz akademon.cz 1.3.2006.
Tomáš 23.2.2012: To já vím, chtěl jsem jen poukázat na to, že si lze představit binární systémy s planetami na stabilních drahách. Na druhou stranu je fakt, že v tom speciálním případě, kde jsou dvě hvězdy blízko u sebe, okolo jejichž společného těžiště obíhá planeta, její dráha moc stabilní asi nebude. Pokud by ovšem planeta neobíhala v hodně velké vzdálenosti od té dvojhvězdy. Pokud jde o mou druhou otázku, šlo mi o to, že zařazení těles mnohdy závisí na kontextu, v němž se nacházejí. Gandymédes by klidně mohl být planetou, ale také planeta velikosti Země by za patřičných okolností mohla být měsícem. Až bude popsáno ještě více extrasolárních systémů, bude v tom pěkný hokej. A navíc, když objevíme nějaké těleso ve volném kosmu, nebudeme vůbec schpni určit, zda šlo původně o planetu nebo o měsíc (to samozřejmě platí jen v určitém, avšak poměrně velkém, rozsahu velikostí/hmotností). Studená tělesa v solárních systémech by bylo lépe označovat prostě za oběžnice, přičemž by se dalo zachovat klasické dělení na kamenné, plynné, ledové atd. Pokud bychom se ale drželi normálního pojmosloví, bylo by dobré zavést samostatný pojem pro hodně maé měsíce, stejně jako je tomu u planet. Přimlouval bych se za roztomilé označení "měsíček".
